ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9b9c1400-7128-11dc-9d7a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 13, person 69, org 6, work 2
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pondělí dne 2. května 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 122.
4 article
Na ranní a odpol, list, přodplácí' se: v Prase v adninisl měsle n vre lota s drojs čdi háško Rní lot ve nlialkác
5 article ARC
ARC na nhe . poštou: a mieí n čtrrt lefa “ . . s drojí siamnie
6 title
Rt::: .
7 article NILIS
NILIS V drobném prodeji: ve slislkách na vonkova Inseráty platí se ho tov ě zapřel. dplacení a ineerty přijímná sání strace v Marianské ulici č. 3. am nacházojí se t6ž redske tiskárna a erpedice „Národnich Listů“. Bokopivy so norraej
Nilis
8 title
Mistr ANTONÍN DVOŘÁ
Dvořá
9 article
Světová říše tónů a královská država česká vn zachvívají se otřasnou ranou — nemohly ani jedna, ani druhá ztratit více, než včerejším prvním májem s stalo — když dotklouklo nejdražší české srdce, když dodýchal největší český člověk a zajisté největší hudeb- ník doby — Antonín Dvořákl Tiž ztráty ponesou milliony ramen a pocítí je přece každá česká páže, ta bolest najde si v každé české duši sídlo a slza žalu zřídlo v přečetných očích v národé českém, neboť u nás, umírá-li nad všechny veliký umělec světové platnosti, opravdový nesmrtelník, gigant viditelný všemu obzoru vzdělanců po celém světě, u nás bývá jinak než u každého jiného národa. Mezi Čechy není vyšších výšin, než na jaké dostupují geniové, u nás kralují mužové, jichž moc není z tohoto světa, a kteří ho přece dobývají. Čím větší jich vítězství, čím skvělejší úspěchy těchto českých — tak vzácných — podmanitelů, čím velkolepější zjev těchto representantů českého jména ve světě, tím náruživější láska všeho národa k nim, tím horoucnější obdiv, tím žhavější nadšení pro ně. A poněvadž národ český takto dožil se ve Dvořákovi nejúplnějšího štěstí, zvláště z toho důvodu, že jím v jednom z oboru nejšlechetnějšího závodění druhů dobyl postavení mezi národy nejen řovnoprávného, ale i nad všechny vyvýšeného, proto jest také dnešní ne- štěstí celého néroda tak všeobecné, tak úplné, jak jen možno! Poněvadž jej ztrácíme před celým světem poněvadž i nejkrutější nepřítel, jehož tvář záští zesiná, vysloví-li jindy české jméno, dnes v neličené soustrasti hlavu sklání před velikosti ztráty české, neboť — ztrácí i onl Pro nás neumřel jen skladatel, jenom umělee celému světu platný, k němuž jako k jednomu z nej- větších světa občanů hlásí se všechno vzdělané lidstvo.
Dvořákl Dvořák Čechy
10 article
Nezměrná bolest naše stoupá s velikostí díků, jimiž jsme k Ant. Dvořákovi vázáni každou vzpominkou na vzestupný směr životní jeho dráhy, každý odstavec vý- voje jeho grandiosního umění, tak velikého, že k po- zadí tohoto českého zjevu kulturního pokroku lidstv nuceni byli propůjčiti se i jiní, počtem i šťastnějším osudem velicí národové i mezi protinožci; česká chu- doba nebyla by stačila na relief k této postavěl A vzpomeneme-li, kterak Antonín Dvořák, syn českého lidu, nejryzejší demokratické jeho vrstvy, nedalsi oslniti jasný zrak ohromným úspěchem svého umění, duši omámiti a srdce zciziti, kterak v ryzí prostotě jednoduchosti své povahy vrátil se k nám a přinesl s sebou vavříny v Čechách nevídané, triumfy nad celým světem dobyté, kterak za českou lásku zhrdl hudební skladatel český vším, co mu cizina poskytla a ještě nabízela za dar světem nepoznsných nových pokladů jeho umění, kterak tklivě projevil nám, že bez Prahy a kusu vlastní české hroudy na venkově šťasten býti nemůže — tu se věru nestydíme za rosu řas, ronící se z přemno- bých českých zraků, před nimiž dnes vynoří se obraz typické jeho české hlavy, nyní na loži smrtelném již na vždy zchladlé. A tady, v tomto poměru našeho lidu, národa i jeho kultury k velikému místru umění, nad jiné platnosti všenárodní poživajícího, najdeme my Češi, nevysýchající prameny lítosti za zemřelým velikým Čechem. Jest pravda, že pro každého člověka bez rozdílu národností. kdo jen nosí v srdci slovník hudby, překladů nepotře- bující, bylo umění Ant. Dvořáka překvapujícím, novostl svou, nikdy neslýchanou a netušenou orginalitou slad překonávajícím vysvobozením z banalnosti, zavládli v hudbě zrovna bezprostředně před prvním Dvořákovým vítězstvím ve světě, pro tony vnímavém.
Dvořák Čech Čecho Antonín Čechy Praha
11 article
Ale kouzlu jeho hudby, tajům intimního tepla, dýšícího z neslýchaných dotud rythmů harmonií a stylu Dvořákovy hudební věty, rozumíme my Češi ovšem a přirozeně nejlépe. Hudební estét ovšem postřehneu Dvořáka a velebiti bude absolutní hudebno vlastní Dvořákovi jako jenom největším geniům hudebního umění, ale Dvořákovi rozumí každý, nejprostší nadaný sluchem a dědictvím své zpěvné matky, národním me- losem nadaný Čech. A poněvadž českou duší lze nej- snáze vyzpivat a vyhrát a poněvadž to dovedl Dvořák. šťastnější než tragicky skonalý veliký předchůdce objevitel národní myšlenky v umění Bedřich Smetana, tak dokonale bezprostředně, po celý svůj činný živo v duši národní zůstávaje, proto stal se nám ták ne- ocenitelně drahým. Že dovedl hnutí radosti a žele českého tak teple těsně u samé hrudi českého člověka vyslechnouti a jeho srdcem tak zajásati a tak zaplakati, proto jest česká hruď dnes tak raněna v nejhlubším svém nitru, kde přestávají slova a mluví lkavý cit a proto jest tolik nevýslovně Iitostivé lásky opravdového zalu po cel vlasti při zprávě o jeho úmrtl. Opustila nás nejčeštějsí česká duše v zlatý má jový den, kdy věčný ženich Prahy, Petřín, přinesli vstříc každojarní kytici květů, kdy nebylo v celém městě takřka člověka, jenž by nebyl povznesl z rmutu čelo k smavým nebesům a nebyl si vyšel podívat se odněkud na nejnádhernější Prahu v květoucím věnci. Nikdo z nás netušil, že v okamžiku největší slávy květnové utrpěli jsme nejkrutější ztrátu, na niž v umění by bylo možno pomýšleti, že zesnul v úmrtním měsíci — mrtev!
Dvořákův Čech Dvořák Smetan Čechy Praha národní Ilos
12 article
Smetanově věštec, který geniálně nai v ně svými plody hlásal svým uměním nej větší českou pravdu, že národ zachrání jen absolutní osvědčování jeho náro- nosti v každém ohledu. Teprve když Národní divadlo vystřelo svůj smu- teční prapor nad attikou průčelí, počali jsme chápati, že Dvořák už nikdy neuskuteční svůj poslední slib národu, že už mu nic jiného nebude psáti než opery Věčná paměť a nehynouci sláva Aut. Dvořákovi!
Smetanův Dvořák národní divadlo
13 article
Život mistra Antonína Dvořáka, jako život vět- šiny geniů, řízen byl osudy, v nichž trocha dobro- družství a náhody nescházela. Dvořák nezrodil s v domě zámožném l Kolébka jeho stála v nadvltavském městečku Nelahozevsi u Kralup, kde křtitel jeho zazna- menal, že Antonín, syn řeznického mistra Dvořáka, narodil se dne 8. září r. 1841. Dětství jeho nebylo právě nejskvělejší. Otec nedopracoval se při četné rodině nikdy blahobytu a živnost jeho hostinskáa řeznická často vázla, kdykoliv ozvala se v něm — instinktivní láska k hudbě. Uvádí se z pravidla v slovnících, že Dvořák pocházel z rodiny, jež nedd- chovala žádného hudebníka. Vysloveného arci ne, ani prostředního, ale přece částečného. A tím byl jeho otec, prostý a celkem drsný venkovan, v němž však utajena byla vrozená náklonnost k hudbě, která nepo- píratelně přenesla se na syna jeho Antonína a vzrostla v něm měrou netušenou. Třebaže starý Dvořák určil svého syna za nástupce v živnosti své a jal se jej po odbyté normálce zaučo- vati svému řemeslu, přece, když v mladém učni pro- pukla vášnivá touha »státi se muzikantem« a zaměnit řeznickou ocilku za hudební nástroj, nezdráhal sea svolil, aby syn vytrhl se ze všední prosy životní a oddal se cele poesii hudby. — Americký jeden kritik svého času promlouvaje o tomto přechodu Dvořákově od ře- mesla k umění, trefně poznamenal, že Dvořák měl co děkovati povolnosti svého otce, jenž rozhodl, aby svět ošizen byl o jednoho řezníka a obohacen o velikého skladatele . .. Jaro života a tvořivosti mistra Dvořáka. Bylo to na podzim r. 1857, když otec vypravií mladého Dvořáka do Prahy na školu varhanickou, kde té doby působili jako učitelé Blažek, Zvonař, Pitsch
Dvořák Antonín Dvořákův Blažek Pitsch Nelahozeves Kralupy Praha
14 article
Krejčí. Dostávalo-li se snad vůbec Dvořákovi z domu otcovského v míře skrovné podpory po čas učebních let na škole varhanické v r. 1857—1860, po absolu- toriu odkázán byl sám na sebe. Jak se životem pro- tloukal, to patrno nejlépe z toho, že v hostinné kapele Komzákově hrával jako violista za chatrný honorář; nicméně i v tomto neutěšeném postavení zachovalsi tolik energie, že nepropadl životu bohémskému. V těchto dobách žil v nejpřátelštějších stycích s Karlem Bendlem, jenž jako syn zámožných rodičů mladšímu soudruhu ochotně napomáhal v ohledu mrav- ním i hmotném. O málo zlepšily se poměry Dvořákovy, když jako houslista vstoupil do orkestru českého di- vadla, v němž setrval plných jedenácte let, od r. 1862 do 1873. Toto jedenáctiletí vyplněno bylo nejúsilov nější prací mistrovou, avšak výsledky její bohužel známy jsou jen z malé části, neboť Dvořák v dobromyslnosti své rozdal většinu partitur jednak svým přátelům, jednak ve chvílích příliš příkrého sebeúsudku naházel je do ohně. A tak z malého zbytku manuskriptů z oné doby dá se souditi na stadium jeho rozvoje tvořivosti. Z těch dob stojí na prvém místě smyčcový kvintet z A-moll a kvartett z A-dur. Prozírá z nich již nepo- krytě skvělý talent formální, přidržující se stanoviska první methody Beethovenovy. Ostatní pozůstalost této doby vyznačuje se horlivým studiem klassiků, jimiž Dvořák probuzen z romantického blouznění a dopra- coval se tak své vlastní tvářnosti.
Krejčí Dvořák Komzákův Bendl Dvořákův Beethovenův Amoll kvartett z Adur
15 article
Vstup Dvořákův na veřejnost. Bude zajímavo sledovati způsob, jakým uvedl se Dvořák do velikého světa. Bylo to v r. 1873, když vystoupiv z orkestru divadelního, přijal chudě dotované místo varhaníka u sv. Vojtěcha. V té době nejmocněji probudil se v něm tvořici duch. Čím menší byl jeho příjem — bylať mu gáže varhaníka vyplácena po desetnících — tím větší byla jeho pracovitost. Nemaje za dne času, pro spoustu kondic, studoval Dvořák v noci partitury héroův hudebních a počal pracovati na svých prvních velkých dílech, nemaje při tom určitého cíle a nedaje se odstrašiti ani myšlénkou, že snad píše jen pro sebe. Ale náhoda chtěla jinak. Ucházeje se o státní stipendium, tehdy vypsané, poslal asi uprostřed roku 1875, Dvořák jaku přílohu k své žádosti některé skladby do Vídně ku posouzení. V porotě zasedal tehda již proslavený Brahma, jemuž skladby Dvořákovy do rukou se dostaly. Ten z ukázek těch poznal, že na veřejnost předstupuje umělec nevšedního rázu, právě tak nadaný, jako originální. Vliv Brahmsův zmohl prozatím toho, že se v berlínské firmě Simrockově
Dvořákův Dvořák svatý . Vojtěch Brahm Brahmsův Vídeň Simrockov
16 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zpráva o úmrtí mistrově udeřila neočekávaně, jak blesk. Ničeho netuše, osvěžen a rozradostněn přírodním dojmy krásného nedělního odpoledne, stráveného mezi květy pod smějící se oblohou, ubírám se se spolutvůr- cem Dvořákovy »Armidy« k divadlu na zahájení cyklu Smetanova. U divadla překvapí nás černý prapor, jenž vlaje s římsy. Vrazíme chvalně do vestibulu, ptáme se prvního namanuvšího se zřízence po významu smutné té korouhve. Dovídáme se. Slyšíme jméno, ale duch nechápe. Tážeme se znovu: »Dr. Antonín Dvořák že zemřel? . ..« Ano, již nutno uvěřiti. Ne, takového vý- znamu jsme chorobě jeho nepřikládali. Vždyť se pro- slýchalo, že mistr se již pozdravuje. Kdo mohl tušiti, že bude ona předehrou tak náhlého konce? Ustrnuli jsme. Mistr Vrchlický je hluboce dojat a louče se, cítím při stisku jeho pravice, jak se chvěje. A teď vzpomínám jiných slov, také při loučení pronesených. To odjíždělo české kvarteto na svou pyrenejskou cestu. »Obávám se Španělska,« praví najednou Nedbal. »Když jsme tam byli poprvé, zemřela moje žena. Španělsko je pro nás země neblahá. Mám tušení, jako by se opět mělo něco státi. Tentokráte stůně Dvořák!« Usmáli jsme se obavám Nedbalovým a sám zeť mistrův, Josef Suk, pomáhal zaplašiti chmůry nadějí v brzké zotavení se Dvořákovo.
Dvořákův Armida Smetanův doktor Dvořák Vrchlický Nedbal Nedbalův Suk Španělsko U divadlo
17 article
A dnes přece kladu i Dvořákovi v tyto sloupce lístek úmrtní, jako položil jsem jej v době poměrně krátké jednoho desítiletí novinářské činnosti již na ra- kev Bendlovu a Fibichovu. Oko se zalívá, srdce se svírá. Neuvěřitelné ještě před chviií, teď stalo se smutnou, neodvolatelnou pravdou. Mistra Antonína Dvořáka není více A jako prý tonoucím v posledních okamžicích rázem vyvstane ve formě velice zhuštěné jediného záblesku myšlenky celý jejich život, tak v rozčilen chvíle, kdy toneme v smutku, do něhož rázem jsme byli se své jasné nálady strženi, zdá se nám, jako by před duševním naším zrakem táhl do několika výraz- ných obrysů stlačený celý život mistrův.
Dvořák Bendlův Fibichův
18 article
Vidíme zdravého řeznického synka, jehož dětství chránivě clonily zelenavé stráně Nelahozevsi, jak odvrací se od povolání otcova, k němuž také byl určen, a jak místo zvířata porážeti, poráží raději celé své okolí, soudruhy, učitele a posléze i pevnou vůli oteovu svými pokroky v hudbě, hraje dovedně n housle, klavír i varhany a také již ve skladbě bez všeho předběžného návodu se pokoušeje. Vidíme jej dále na studiích, na varhanické škole a později, jak
Nelahozeves
19 article
probíjí se životem, tu hraje s Komzákovou kapelou v chorobinci bláznům, tu vydělávaje si jako violista prozatímního divadla na nejnutnější potřeby. Jediným nábytkem jeho je tou dobou klavír, na němž i jí, je-li co, i spává. zatím rostou stohy not, beze vší naděje v provedení či do konce v otištění na papír vrhaných. Přímo ho- rečka tvůrčí nutí mladíka k vysilující práci. Tu začíná se jasnit. Roku 1873 provede Bendl v Hlaholu Dvo- řákův »Hymnus«, jenž prorazí na celé čáře. Odt chvile ví se o Dvořáku skladateli a hledí se k němu s největším očekáváním. Téhož roku Dvořák stává se varhaníkem u sv. Vojtěcha a žení se. Na doporučení Brahmsovo vydává berlinský nakladatel Simrock roku 1877 Dvořákovy »Moravské dvojzpěvy« a na přesrok »Slovanské tance«. Dvořák nabývá slávy doma i v ci- zině a stává se zároveň hmotně neodvislým. Ostatek jest již jen ustavičné stoupání na pevně zakotveném řebříku slávy. Přicházejí úspěchy anglické, jimž » Stabat mater« razí cestu, a které korunuje osobní řízenío festivalu worcesterském, jakož obzvláště objednávky pro festival birminghamský (»Svatební košile«) a leedský (»Sv. Ludmila«)) Zevní pocty, jichž dostává se Dro řákovi, plynou jen jako další důsledek, ať jsou to vy- znamenání, řády, filosofickým doktorátem české uni- versity, doktorským kloboukem vysokých škol cambrid geských, povoláním na ředitele Národní konservatoře novoyorské a posléze konservatoře pražské, či jmeno- váním za člena panské sněmovny.
Komzákův Bendl Dvořák svatý . Vojtěch Brahmsův Simrock Dvořákův Ludmila panská sněmovna Hlahol Dvo
20 article
A zase v nejbližším blesku myšlenky defiluje mi hlavou Dvořákovo dílo. Jdou jeho písně a sbory, kan- táty a oratoria, tihnou všechny téměř myslitelné formy komorní, od sonatiny pro housle a klavír, přes šmyt- cová tria a kvartetta ke kvintetům a sextuorům a zase k serenádám pro dechové nástroje, střídají se větší útvary koncertní s ouverturami a rapsodiemi, tanci legendami, velké symfonie se symfonickými básněmia baladami, opery starého slohu se zpěvohrami pokroko- vých aspirací. Dílo obrovské, rozmanitosti úžasné přímo zázračné exuberance tvůrčí. Vstupuje ti na mysl melodio za melodii z té nepřeberné pokladnice mistrova zpěvného kapitálu, z toho zlatodolu nevšední ryzosti, z tě celé říše tónů, kde on byl naprostým suverénem. Hned v zápětí spatřuješ za vším bodrou, upřímnou, energickou tvář. To jsou jeho rysy. Črty duše dobré a dětsky měkké, duše mnohými problémy svírané a řešlcí si je vždy po svém, přirozeným důvtipem mozku geniálního, v němž pracuje to tajemnými nezbádanými pochody. Psychologie Dvořákova, jeho úsudků a ná- padů byla by vděčným studiem cest, jimiž ubírá s duch silný jen sám na sebe odkázaný a ze sebe čer- pající. V tríšti uměleckých názorů, jež na první pohled
Dvořákův
21 article
zdála se snad kalejdoskopickou, aforistickou, ze sou- vislosti vyzvanou, třpytívalo mnohé zlaté zrno. Snad nám některý bližší pozorovatel a intimnější znatel Dvo- řákův zachová, co osvětlí tajemné ony labyrinthy jeho psychy. Jakože výtvory Dvořákovy sytiti budou vždy znovu a znovu svět svými neskonalými krásami, tak život a dílo Dvořákovo zaměstná ještě mnoho per. Co naskýtá se tu otázek, co úkolů k rozřešení, ba i záhad k rozluštění! Zásadní otázky esthetické; úkoly for- mální, historieko-evoluční, srovnávací; záhady spojitosti, mezi nimiž jednou z nejzajímavějších bude rozluštiti vnitřní onen rozpor, jenž vlohu tak eminentně vyslo- venou pro hudbu absolutní hnal s postupujícím věkem čím dále, tím úsilněji od formalismu k hudbě pro- gramní, volných tvarův a dramatické. Poměrně nejméně práce bude bezpochyby mii životopisec; neboť Dvořák žil velice prostě a přímo- čárně. Charakteristická anekdota obepředla mnohý zvyk a libůstku Dvořákovu — mezi poslednější náleží na př. jeho holubářství a obliba v lokomotivách — i mnohý výrok mistrův, ale z těch nebude tuším ta nesnadno vyluštiti pravdivé jádro. Chtít vyjádřiti se dnes již definitivně o výslednici Dvořákova díla, bylo by velmi předčasno. Nikoli, že bychom je my současníci neznali — vždyť nosíme je jako klenot ve svém srdci — ale zde třeba detail- ního studia a především perspektivy časové, vždyt z daleka ještě ani dohlédnouti se nemůžeme následků, jež ve vývoji české hudby způsobí. Tím méně schopna je toho jakákoli stručná črta, zvláště črta psaná v po- hnutí prvé chvíle, kdy dopadla rána neúprosného osudu celou drtivostí svou.
Dvořákův Dvořák
22 article
Mohu akcentovati jenom některé stránky veliké pozůstalosti mistrovy. Kdo neobdivoval se melodické vynalézavosti jeho? kdo svěžesti a rázovitosti jeho rythmů? Prvnější je samý nádherný květ, ať vzpo- meneme jen jeho volných komorních vět, adagi, lent a larg, jeho zpěvných thémat, obyčejně pro vedlejší myšlénky sonátové formy uchovaných a prvními větami kvartetů a symfonií jeho rozesetých, či těch okouzlují- cích arios oratorních a operních, těch luzných linií jeho písní, hlubokých, náladových a žhavých. Základní myšlénky Dvořákových vět vynikají určitostí, plastikou. Řeknou vždy z příma, co leží skladateli při té oné skladbě na srdci. Jsou jadrné a komposici dodávají pevné vazivo, setmelují. Rythmus vtiská všem myšlén- kám Dvořákovým zvláštní jich tvářnost. Činí půvabnými jeho ronda, vlévá život všem jeho thématům, zvláště však srší z jeho furiantů a scherz. V těch skýtá Dvo- řák věci nevyrovnatelné, plné vtipu a capriciosnosti. V rythmu spočivá také nejvalnější část Dvorákova ná- rodního rázu. Prudké střídání dur a moll, leckterý chod harmonický ovšem neméně k tomu přispívá, ale v rythmu, jeho křepkosti a ohnivosti, rozmanitostia bohatosti zreadlí se lidová verva Dvořákova nejplněji.
Dvořákův
23 article
Národní ráz Dvořákův má především všeobecně . slovanskou tvářnost. Poprvé skladatel v hojnější míře rozšířil hudbou naší barvu moravskou a maloruskou. Dumka stala se také samostatným formovým výplodem jeho, jako na druhé straně furiant, vykazující opět ele- menty ryze české, česky paličaté, vzdorné a veselé. Individualita mistrova je tak projádřená, že assi- miluje sobě i živly cizí. Dvořák měl klassiky v maliku, Haydnova bezstarostná veselost, Mozartova gracie, pří- sná velikost Bachova, imponující i přes některé kudr- linky vzmach Haendlův, hloubka a démonický žárv nitro lidské nořícího se Beelhovena, procítěná zpěvnost a jemný pro přírodu smysl Schubertův, z toho nic ne- zůstalo mu cizím, ale prozářil vše vlastním duchem, přetavil ve výhní vlastní silné individuality. Vypůjčovat si neměl nikdy při svém nadbytku myšlenek potřebí; ale učil se rád. Ještě v poslední době silně naň půso- bil Liszt, jehož stával se čím dále tím větším ctitelem. Při tomto styku s největšími skladatelskými geniy jest jen přirozeno, že Dvořák přinášel s sebou formální stránku skladeb vždy co nejvytřibenější. Jeho symfonie náležejí mezi nejkrasší doby pobeethovenské a zaručují původci svému čestného přízví českého Beethovena.
Dvořákův Dumek Dvořák Haydnův Mozartův Bachův Schubertův Liszt
24 article
Jeho komorní hudba má přímo křišťálové formy. K stránce formální patří však nejen zevní útvar, formav užším smyslu, nýbrž i její propracování. A tu příchá- zíme k Dvořákově skvělé themalice. Polyfonie jeho jest nejen smělá a umělá, neztrácí však zároveň ani na přirozenosti. Velká díla vokální (na př. »Sv. Ludmila«) hlásají její lahodu stejně, jako symfonie či kvartetty. V har- monice je Dvořák vynalezavý, odvážný, ale i zde dbá vždy vkusu, co se týče zvuku. Krása tohoto arci uplatňuje se nejvíce v jeho dílech orchestrálních, kde vychází ji vstříc skvělá instrumentace, vždy plná dů- myslu, barvitosti a nevšedních kombinaci. Směr programní zaťukal u Dvořáka nejdříve ou- verturami »V přírodě«, »Karneval« a »Otello«. Zde byla forma ještě dodržena, ale již s lovans ké rapsodie uvolnily její řízu, a v zajímavé řadě balad Erbenových — »Vodník«, »Polednice«, »Zlatý kolovrat«, »Holoubek« — jakož i v »Písni bohatýrské« jde již pouze a pouze o nejpodrob- nější“ až zámezné vystihování obsahu básnického. Ze symfonií přiklání se k jakémusi programu, ovšem zcela vhodně toliko rámcovému, velkolepá a ze spojení če- ského rázu s exotismem, zvláštní půvab čerpajlcí pátá »Z n o vého s věta«. Z Dvořáka lyrika, jenž vždy
Dvořákův Ludmila Dvořák Krása Otello Erbenův Holoubek Polyfonia