V Praze, v úterý dne 22. září.

K číslu 259. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h Telefonické zprávy „Nár. Listů. Konflikt dra. Körbra stran věcí vojenských.

Z Vídně, 22. září, Zaznamenali jsme v ranním listě pověsti, rozšířené v německém táboře o novém konfliktu dra. Körbra s ko- runou stran věcí vojenských. O této záleži- tosti sděluje nyní »Oesterreichische Volks- zeitung« — jak myslíme — poněkud skuteč- nost upřilišňujíc: »Hr. Khuen vymáhá na císaři plnomoc, aby na první schůzi posla- necké sněmovny dal deklaraci, která byla by podstatným oslabením chlopského projevu. Protože však armádní rozkaz dotýká se také vnitropolitické situace rakouské a protože by takové seslabování se strany uherské půso- bilo nepříznivě na rakouské poměry, vláda cislajtánská má příčinu žádat, aby zůstal armádní rozkaz v tom smyslu, který měl. když se veřejnosti předložil. Dr. Körber byl v neděli dopoledne přijat císařem ve slyšení. To bylo v přímém spojení s prohlášením. které navrhuje hr Khuen v maďarském par- lamentu. Rakouská vláda nemůže dáti sou- hlas k seslabení armádního rozkazu, poně- vadž by toto bylo obyvatelstvem s takovou nevolí přijato, že by znamenalo ještě zhor- šení situace v parlamentě rakouském. Uklidnění boje v této polovině říšev příčině jednoty armády po seslabující inter- pretaci, uherskou vládou navrhované, ustou- pilo by pocitu nejistoty. Hr. Khuen, který nemůže nabídnouti maďarské opposici více než adresu, doufá, že vytluče na útraty Ra- kouska situaci sobě příznivější, dá-li slovům císařovým výklad, jakého tato nepřipouštějí. Rakouská vláda naproti tomu zastáva stano- visko, že v zájmu autority koruny nemá býti vikláno císařovým projevem a že nemá byti vykládán. Pováží-li se, že proti- chůdné názory ty mezi rakou- skou a uherskou vládou ukázaly

se již zjevně, když rakouská korrespon- denční kancelář odepřela uveřejniti zprávu uherské korrespondenční kanceláře o roz- kazu armádním, stává se stále zjevnějším, že konflikt čím dále tím více stupňuje se na otázku vlivu a moci obou vlád.« Nový výnos ministerstva vojenství. Z Vídně, 22. září. Ministr vojenství Pitreich vydal všem velitelstvím vojen- ským rozkaz, aby při přijímání jednoročních dobrovolníků co nejpřísněji hleděla k tomu. by petenti byli úplně mocni jazyka něme ckého slovem a písmem a podali toho důkaz slohovou prací. Na petenty, kteří nevyhovují těmto podmínkám, nebudiž vzat zřetel. Adresa králi uherskému či prohlášení? Z Pešti, 22. zaří. Adresa, či prosté prohlášení — toť otázka, o jejíž rozřešení vede se nyní boj ve vládní straně, o kterém nemůže nikdo říci, jak skončí. Včera po schůzi vládního klubu zůstali poslanci ještě dlouho pohromadé. Tak bouřlivé debaty ve strané nebylo již od doby církevně-politické akce. Hluboký rozpor mezi jednotlivými sku- pinami tábora liberálního nedá se zace- liti. Ujišťuje se, že tak zv. národní frakce (Apponyova) jest úplně organisována k se cessi; přišla do včerejší porady smluvena Podobá se jistým, že hr. Apponyi a jeho po litičtí přátelé jsou před vážným činem a če kají jen'na vhodnou chvíli, by demonstrativně jej uskutečnili. Sešli se včera večer v hoteli »Bristol«. Asi 40 poslanců liberální strany shromáždilo se také zvlášť. Předsedal jim Hieronymi. Zabývali se také otázkou Adresu či prohlášení? Připomína se, že v letech 60tých velké strany uherského říšského sněmu již byly rozlišeny dle hesla onoho: strana prostého prohlašení v levo, strana adresy v pravo. z Pešti, 22. září. Ujišťuje se, že h.

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice

Apponyi přivezl z venkovského svého pobytu hotovou osnovu adresy a že ji chce podati ve sněmovně stůj co stůj. Kdyby tomu byla na závadu jeho hodnost předsednická, podá osnovu posl. Ivánka. Myslí se, že zejtra 60—80 poslanců národní strany z vládního klubu vystoupí. Nedůtklivost bar. Bánffa. Z Pešti, 22. září. Bar. Bánffy, bývalý ministerský předseda, odepřel promluvitio politických věcech na schůzi protestantské literární společnosti, pravě, že do této ne- chce zanášeti věci parlamentní. »Teprve až bude ustanoven nový mini- sterský předseda — řekl Bánffy — bude možno situaci přehlédnout.« Pokyn referentům, jedoucím na krisi uherskou. Z Vídně, 22. září. Zdejší jeden žurna- lista vyslán byl svou redakcí do Pešti, by odtud referoval věci uherské. Přibyv do hlav- ního města uherského, šel k čelnému politi- kovi a svěřil se mu, »že přijel na krisi do Uher«. Maďarský státník pousmáv se, tázal se: »Najal jste si byt na celý rok?« Carova návštěva ve Vídni. Z Vídně, 22. září. Zdá se, že zdejší disposice o návštěvě carově ve Vídni nejsou ještě definitivní. Přes to, že včera oficiosně se oznamovalo, že car vůbec do hlavního města cislajtanského nepřijede, ujišťuje se dnes, že hr. Goluchowski vyjednává zdev ten rozum, aby car několik dnů strávil ve Vídni. Na dvorním hradě bude hostina, při které budou proneseny politické přípitky. Výzdoba města bude táž, jako za návštěvy krále anglického a císaře německého. Demisse srbské vlády. Z Bělehradu, 22. září. Všichni mi- nistři podají dnes demissi. Novým minister- ským předsedou stane se Sava Grui č. Jako

FEUILLETON. Nemocný jinoch. Napsal Jan Van Beers. Do Esperanta přeložil dr. Raym Van Melckebeke. růžový, tance a zpěvu chtivý, plný nadějí smělosti; — a teď — — — Ach! Toto hlasité výskání a ten tanec tísní a drásá mi srdce, ma- tičko... jak krutý je to žert!“ A nešťastná matka s pláčem jej chlácho- lila: „Mlč, Jindrouši, prosím tě, nezlořeč! Pomni, že bůh tomu chce. Jeho svatá vůle se staň!“ sv. Panny, a nesní o loňském roce — a ne- pláče, a kdož také ví, zdali vůbec nezapomněla na mě! Ale to ne, spravedlivé nebe — ne, to ne, nikdy! — neboť ona ... Však, co to? Hle tam! Matko, matičko, jeúčastní se ona tance? — Ha, zapomenut dříve, než jsem zemřel. Bože! Jen teď mě nech zemřít!“ — A jeho hlava zemdleně klesla zpět na le- noch židle, a jeho matka zoufale zasténala: „Jindřichu, Jindro!... Bože... on již ne- mluví!“...

Seno sklizeno, obilí svezeno; podzimn slunko svítilo slavnostním jasem. Ve vsi slavil obžínky. Rozjaření junáci doprovázeli vesnické rusovlásky k tanci. A tam u okna seděl nešťastný, souchotivý jinoch, který již od Vánoc ven nevycházel U něho modlila se jeho matka růženec, pohli- žejíc brzy na syna, brzy na klenbu nebeskoua plakala. Na bledých rtech jinochových objevil se smutný úsměv, když zahovořil: „Och! jak krásný to den matičko! Pohleď — jak modré nebe a což to teplé slunéčko! Jest opravdu slav- nostní den. A jak veseli jsou tito tam, viděla's je, když kolem bud šli? Hle — již počíná tanee Ach, je to kvásné! — Což bylo by pravdou matičko, že bych již smrti byl propadl?“ A nešťastná matka zavzdychla: „Jindro můj drahý, nemluv tak! Bůh je dobrý a o vše pečuje. Jeho svatá vůle se staň! — Pod lipami — oj — vesele se hýří a jaře vše se klátí a točí, když housle skřípají a bubny víří, tu v kole ryčně každý si skočí. — Však na smrt a trápení při tanci — nikdo nepomyslí!. A opět zahovořil junák: „Ano, matičko božská dobrota vše řídí; než přece nepřesvědčuj mne, že se ještě uzdravím! Podívej se jen na mě ruce — jak zhubeněly! Ach! cítím, jak pomalu, pomaloučku odumírám, co na své židli tu sedím, neboť — — — — mám souchotě, matičko,a přece... Je mi teprve dvacet let; — a loni, vzpomeň si — týž den, byly také obžínky; — tehdy jsem se zúčastnil také tance, veselý a

Pod lipami — oj — vesele se hýří a jaře vše se klátí a točí, když housle skřípají a bubny víří, tu v kole ryčně každý si skočí. — — Však na smrt a trápení při tanci — nikdo nepomyslí! — — A opět zahovořil: „Ano, měl bych se na- máhati, abych byl příjemnějším, máš pravdu. Ale právě o dnešní slavnosti stále si vzpomínám a myslím o loňské. Ach — nikdy, matičko, neosmělil jsemse ti to říci, — leč neznáš Rozárku, nejmladší dcerku mlynářovic? Ano? Ano? Nuže, jen sn jsem tehda tančil; a když se sešeřilo, oznámila mi: „Musím domů, Jindro.“ A šla — já ji do- provodil. Šli jsme oba mlčky. Och! chtěl jsem pro- mluvit, mnoho mluvit, ale nemohl jsem — srdce mi tak bušilo. Konečně, když jsme došli tam ke kapli svaté Panny v lese — řekla mi „A nyní s bohem, Jindro —!“ Však nemohl jsem odejít — a držel jsem stále její ruce — prosebně k ní vzhlížel, a viděl, jak zčervenala srdce jednoho rychle porozumělo srdci druhého — Já miloval. „A nyní, matičko, až zemru, potěšíš Ro zárku? Staneš se jí matkou?? Pod lipami — oj — vesele se hýří a jaře vše se klátí a točí, když housle skřípají a bubny víří, tu v kole ryčně každý si skočí. — — Však na smrt a trápení při tanci — nikdo nepomyslí! — — A opět zahovořil: „Ach, kdož ví, zdali ona sama nesedí a nemodlí se — tam u kapličky

Pod lipami — oj — vesele se hýří i Rozárka se klátí a točí, když housle skřípají a bubny víří, tu v kole ryčně každý si skočí. — Však na svého Jindru, jenž zmírá — při tanci — vůbec nepomyslí l.. Byl večer. Měsíc něžně a velebně zdvihal se na východním nebi a jemně obléval celou ves- ničku svým stříbrným, magickým jasem. I ta- bulkami úzkého okénka, kde dříve seděl Jindřich se svou matkou, vnikalo jeho melancholické, jasné a studené světlo. A kdyby někdo, vraceje se ze slavnosti, byl se zastavil tam, byl by spatřil vskutku srdce- rvoucí obraz. Tu leží Jindřich, bledý a nehybný na chu- dém lůžku — — a tam na zemi klečí nepohnutě jeho matka a žádný zvuk neruší strnulý klid ve světnici, kde měsíc svými paprsky svíti — jen občasný stén: „Bože, můj syn!... Můj syn je mrtev!“ Ve vesnici vesele se hýří a jaře vše se v kole točí, však kruh ten živý, když bubny víří se sejít zná i sejít s očí. Však na smrt a trápení při tanci — nikdo nepomyslí Z Esperanta (z časopisu „Bohema Esperantisto přeložila M á sa Erhartová.