Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 248. ze

dne II. září 1903.

Různé zprávy.

= O vyprostění pěti plavců výpravy Lebaudyovy oznamují se následující podrobnosti: Vyprostění plavci dopravění byli do Toulonu, kdež je vyslechl vládní komisař kapitán Legras o dobrodružstvích, jež zakusili. Vyprostění své děkují malému bombardo- vání předhoří Džuby. Když velitel válečné lodi »Ga- lilée«, kapitán Jaurés marně se snažil přiměti po- mocí alžírského Araba ve službách francouzské ho konsulátu v Mogadoru, aby zajaté vydali po dobrém, nařídil, aby byla zahájena střelba na předhoří. Arab podstrčil pěti zajatcům dopis, jenž obsahoval po- drobné pokyny, kterak si mají počínat, aby dosáhli svobody. Jednou ráno odebrali se, aniž vzbudili po- dezření svých věznitelů, kteří s nimi ostatně vždycky dobře nakládali, k moři, poněkud opodál od tábora, aby chytali ryby a vyprali si prádle. Jakmile na parníku »Galilée« zpozorovali, že jsou opodál Maurie, zahájena střelba, jež trvala as dvacet minut a jakož bylo zamýšleno, zahnala Marokány na útěk, aniž kdo z nich raněn anebo jen tábor jejich poškozen. Pak spuštěn člun a odvezl všech pět zajatců. Byli celí bez sebe radostí a hladoví jako vlci, neboť po dobu svého zajetí dostávali skorem jen ječnou kaši, vaře- nou ve špatné vodě, čpící zkaženými vejci. — Vládní komisař, kapitán Legras vyšetřuje mužstvo Lebau- dvovy lodě »Frasquita«, přibyvší do Toulonu ze za- jetí, aby zjistil, nedopustil-li se Jacques Lebaudy činu, jejž zákon z roku 1825 považuje za pirátství, což by mělo v zápětí soudní zakročení proti »císaři Sabary«.

Osvobození námořníci tvrdí, že neměli ani potuchy o účelu výpravy »Frasquity«. — »Patrie« připojuje k této afféře šprýmovnou následující zprávu: Z Haagu dochází znamenitá zpráva o tamním pověstném roz- hodčím soudu. Konečně nalezl klienta. Oznamujet se vskutku, že pan Jacques Lebaudy, »císař Sahary«, přibyl do Haagu, aby předložil svoji záležitost to- mutosoudu. Toužit po tom aby rozhodoval všechny spory mezi panovníky a skončit císařem Sabary To je přec jen krušné. = Loupežný attentát na vrátného hotelu spáchán onehdy v Kodani. Časně z rána přibyl do hotelu »u krále dánského« pán velmi slušného zevnějšku, jenž udal, že je poručík Wuermer z Helsingoerua žádal o pokoj. Z pokoje přišel brzy k vrátnému požádal ho, aby mu napsal adresy na několik do- pisů. Počal vrátnému diktovat adresy, stoje zá ním a pojednou se na něj obořil a uhodil jej několi- kráte ostrým předmětem do lebky. Na volání vrát- ného o pomoc dal se pachatel na útěk a přikvapivší hotelier nalezl vrátného zbroceného krví a těžce ra- něného. Obálky, opatřené částečně adresami, obsa- hovaly toliko bílý papír, adresy byly smyšleny. Pa- chatel zanechal v hotelu toliko vak a nový klobouk, koupený v jednom kodaňském krámě a označený pí- smeny »L. L.«, ale personál krámu nemohl podati policii nijakého dostatečného vysvětlení. Jako zbraně užil pachatel kartáče se silným mosazným kováním, jenž nalezen krví zbrocen v lóži vrátného. Raněný vrátný mohl podati popis osoby pachatelovy, podle něhož později vypátrán a zatčen sklepník Mozart Lindberg, několikráte již trestaný pro krádež. Když se ubíral obcí Karislunde, vzbudil pozornost polici- sty, jenž jej zatkl. Lindberg dopraven ihned do Ko- daně, ale tvrdošijně popíral pokus vraždy, prohlašuje, že od té doby, co byl propuštěn z vazby, vůbec v

Kodani ještě nebyl. Avšak důkazy proti němu jsou příliš patrny, aby mu zapírání prospělo. = Záhadný případ. Z Paříže se oznamuje: Jakýs Alexandre Boissin byl před několika lety pro celou řadu krádeží odsouzen k delší nucené práci a vyve- zen do Nové Kaledonie. Brzy potom, když tam přibyl, dostal zprávu, že stařičká jeho matka zešílela a ne- ustále volá, že ho chce vidět. Boissin tehdáž uprchl, ale byl v Australii zatčen a odsouzen do vazby na šest měsíců. Teprve roku 1898 podařilo se mu uprch- nouti a nepoznán vrátit se do Paříže. Nalezl zde za- městnání a choval se velmi počestně, až jednoho dne, kdy byl svým pánem poslán pro 3000 franků, potkal jednoho ze svých bývalých strážců. Dostal stracha uprchl s penězi do Brusselu, kde byl brzy potom zatčen. Těchto dnů měl se Boissin zodpovídat před trestním soudem pro zpronevěření a nedovolený návrat, ale předseda pan Seve de Rivire oznámil, že obžalovaný nemohl se dostavit k líčení, poněvadž od 22. srpna nalézá se v lethargickém spánku. Zá- roveň předložil dobré zdání vězeňského lékaře ve Fresnes, jenž prohlašuje, že Boissin jest sice hyste- ricky zatížen, ale proto přece dlužno prý jej prohlásit za simulanta, k čemuž připomenul předseda: »Po osm dnů nepožil Boissin žádné potravy a také se neprobudil ze spánku. To by přece jen byl již vrchol simulace.« — Na konec odročil předseda líčenío čtrnácte dnů, ale vyslovil zároveň pochybnost, zdali se Boissin do té doby probudí.

= Krádež v museu. Z Neapole se oznamuje; Onehdy v noci spáchána ve zdejším národním museu značná krádež. Nejprve se vypravovalo, že ze sálu, kde uloženy zlaté předměty, ukradeny vzácné a cenné věci. Tvrdilo se též, že zloději ukradli také slavný »pohár Farnesi«, to však úřadníci musea popírají Udávají, že zřízenec, před několika měsíci propuštěný. vnikl do místností ve třetím patře musea a odcizil obrubu poháru, dva hady z pozlaceného bronzu. Po- hár jest z onyxu s reliefovými figurami, znázorňu- jícími výjevy z egyptského života. Zejmena hlava Medusy jest jemna řecká práce z doby alexandrinské. Jest skutečným zázrakem, že tento nanejvýš draho- cenný pohár zůstal bez pohromy a že jej zloděj celý neodnesl, nýbrž spokojil se oběma hádky, jež bez- pochyby považoval za zlaté. Po spáchané krádeži spustil se zloděj po laně 30 m. dlouhém do jedné ze zahrad na via Foria a uprchl.

Zemřelí v Praze. Dne 6. září 1903: Štěpánek Matěj, hokynář 73 roky, 309—II. Novákova Marie, dcera strojmistra 5 měsíců, 491—II. P. Hink Heřman, gymn. professor v. v. a kněz řádu Piaristů, 75 roků, 892—II. Patsch Florián, býv. leštič pokojů, 92 roky, 923—II. Brocková Marie, soukromnice, 73 roky, 1008—II. Kramešová Anna, vdova po drožkáři, 72 roky, 1376—II. Kostein Josef, studující, 16 roků, 1529—II, Nemanský Julius, konduktor, 36 roků, 634—VII. Hosingrová Marie, vdo- va po sazeči, 40 roků, 240—III. Wilhelm Jan, c. k. okr. šikovatel v. v., 73 roky, 241—VIII. Chejn Hynek, pe- kařský pomocník, 59 roků, 493—II. — Vevšeobec- né nemocnici: Havlová Anna, 68 roků. Nováková Aloisie, manželka listonoše, 36 roků. Votruba Fran- tišek, 49 roků. — U Milosrdných sester: Ne- šverová Marie, manželka hudebníka, 88 roků. Novotný Antonín, obuvník, 28 roků. — V obchodní ne mocnici: Albl Antonín, praktikant, 17 roků.

Dne 7. září 1903: Čenková Regina, manželka mědikovce, 47 roků, 389—VII. Chabinová Josefa, vdo- va po mlynáři, 55 roků, 195—IV. Bartásek Jan, kni- hařský pomocník, 73 roky, 1823—II. Křivka František, syn služky, 1 měsíc, 358—III. Tůma Josef, syn krej- čího, 9 měsíců, 239—V. Gubišova Miloslava, dcera úřadníka plynárny, 71/2 roku. — — U Milosrdných sester: Dobrohruška Vladimír, 23 roky. Frčenová Kateřina, manželka kočího, 54 roky. Klepeštová Jo- sefa, vdova po krejčím, 66 roků. Homolková Josefa, manželka prodavače, 65 roků. Trojánkova Kateřina, dělnice, 21 rok. — U Alžbětine k. Tittlova Milada, švadlena, 15 roků.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 11. září. 272. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Má syna. (Le fils surnaturel.) Komedie buffa o 3 dějstvích. Francouzsky napsali Grenet Dancourt a Maurice Vaucaire. Přeložil J. J. Benešovský-Veselý. Režisér Alois Sedláček. OSOBY: Desiré Montarbourg, soukromník, K. Želen- ský. Sosthěne Chamouset, F. Steinsberg. Marcel du Parvis, E. Viesner. Fernand du Parvis, jeho otec, R. Inneman. Kazimír Leridel, R. Kafka. Zephyrin, správce domu, K. Mušek. Celestin, zahradník, J. Ha- velský. Francois, poslíček, K. Váňa. Sofie Montarbour- gová, L. Danzerová. Jolanda Chamousetová, M. Ry- šavá. Esthér du Parvis, M. Pštrosová. Germaina Mon- tarbourgová, L. Dostalova. Zozo, zpěvačka, A. Čer- vená. Sidonie, Klára, mladé panské, R. Kolárová, V. Hájková. Hlas za scénou Marie Tichá. Děj v Epinalu. Po druhém dějství přestávka. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod.

Lidové divadlo , Urania“ v VII. části Prahy.

Aréna na Smíchově

V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 11. září. Začátek o 7. hod. Poprvé: Přišla do rozumu. Veselohra o 5 jednáních. Napsala Eliška Krásno- horská. Režisér B. Lachman.

(bliže Palackého mostu). V pátek 11. září. Začátek o 7. hod. Vystoupení pí. Mař. Zieglero v é. Mamzeil'e Nitouche. Komická operetta o 4 odděl. Napsali H. Mailhaca M. Milaude. Hudba Hervéova. Přel. Em. Züngel Režisér J. Kubík. Dirigent Jar. Hess.

Pištěkovo lidové divadlo vaaho. na Krai V pátek 11. září. Začátek o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. Po 27.: Zelené mládí. 20533 Velká burleskní fraška se zpěvy o 4 jednáních od Outy Fastra.

Hněvem se chvějící rty Josefovy chystaly se již odpověděti, když nosítka se zastavila a obřady učinily konec jejich rozmluvě. Všechny dvory paláce Josefova byly naplněny lidem; zástup vrhl se na vystavené koláče a ostatní pokrmy. rozdávané celou armádou otroků a hltavě ničil potokem se lijící pivo, víno a mléko. Pod kolonádou dozorcové rozdávali šatstvo a měděné prsteny, vyzývajíce přítomné, aby vítali radostným křikem následníka trůnu; avšak zá- stup mlčel. Mezitím lidu stále přibývalo; jako živá stěna ob- klopil palác, zatarasiv všechny sousední ulice a stráž s dozorci začala se již znepokojovati; avšak bez zvláštního rozkazu nesměla rozehnati zbraní tento mlčelivý a dů- stojně se chovající zástup. Najednou, jako na dané znamení, spousty lidu se srazily a s divokým křikem vtrhly do paláce. Ve velikém sále kvas schyloval se ke kohci; snědeno a vypito bylo mnoho, jak dokazovaly rozjařené tváře hostí, totiž Hyksů, jelikož Egypťané si umínili, že budou střídmými. V pozadí sálu, na povýšeném místě, bylo na stole prostřeno pro dvě osoby; za ním seděli v zlatých křes- lech následník trůnu a jeho manželka. Hišelat ničeho se nedotkla, Josef pak stěží zdržoval burácející v něm bouři. Jsa nejvýš rozzuřen, přemýšlel, jak by hodně citelně ji potrestal, když najednou blížící se hluk upoutal jeho pozornost. Bylo slyšeti hřmoť zá- pasu a volání: »Smrt adonovi! Ať zhyne tyran!« Hosté nevzpamatovali se ještě ani z udivení, když do sálu vrazili vojáci, kteří marně se pokoušeli odraziti se všech stran na ně se tlačící luzu. Všichni vyskočili ze svých míst, avšak mnozí z nich ihned zase klesli pod 324 —

Jakmile farao se svou dcerou vystoupil na povýšené místo a nosiči vějířů a ostatní průvod rozestavili se kolem nich, do sálu vstoupil Josef. Přistoupiv rychle k trůnu, padl tváří k zemi, ale Apopi přívětivě ho zdvihl a obrá- tiv se k přítomným, oznámil krátkými slovy, že chatrné zdraví ho nutí, aby měl na paměti onen okamžik, kdy Osiris povolá ho k sobě a že považuje za svou povinnost ustanoviti svého nástupce. Myslí, že nenalezl by člověka důstojnějšího nad toho, jenž chystá se býti manželem jeho dcery. Dle jeho vůle Josef bude od dnešního dne považo- ván za nástupce trůnu. Sestoupiv s trůnu, farao přistoupil k připravenému stolu, na němž písaři rozevřeli papyrus a podepsal do- kument, kterým Egypt byl trvale vydán do rukou suro- vého vladaře. Když přiložil svou pečeť, papyrus byl na jeho vy- zvání potvrzen Potiferou a jinými vysokými hodnosty. Hned na to dva vysocí dvorní hodnostové přinesli na podnosu purpurový, přilbici podobný a dvěma zlatými ureji ozdobený úbor na hlavu, jejž nosili obyčejně čle- nové královské rodiny a vložifi ho na hlavu Josefovu. Tu Apopi chopil se ruky dceřiny a vložil ji do ruky Josefovy. Hezká tvář Josefova lehce zbledlaa chvění projelo celým jeho tělem: konečně dosáhl nejvyšší slávy a moci, jež prorokoval mu Šebna! Jásot rozlehl se v sále; oči Josefovy zaplály a hrdě se vzpřímiv, jako železnými kleštěmi svíral studenou ruku princezny, mezi tím co celý dvůr jim blahopřál. Svatební obřady měly se dle předpisu konati v chrámě Sutech, jelikož však blesk rozbil sochu bohovu, farao dal do paláce dopraviti sočhu bohyně Hator, před níž měly býti vykonány od- davky. Pokrytá větvemi, socha bohyně stála na přenos- Železný kaneléř.