jednotřídní českou školu v Zábřeze rozšířiti. Kraj zaplaven byl českým provolání m, jímž Němci lákali české děti do škol německých a české dědiny neměly pokoje ani dne od německých náhončích. Tak se stalo, že v Litovli ubylo sice oproti loňsku německým školám poněkud dítek, ale školy bu- dou zkvétati dále, kdyžtě Němei do nich nahnal dvě třetiny českých žáků z oko- ních vesnic! V Zábřeze pak česká jedno- třídka bude zakrňovati dále .. Nejnověji šulferajnskými školami jsou ohro- ženy dědiny: Vítošov, Pavlov a Skalička, vše- cky na Zábřežsku. O školu vítošovskou usiluje německý fabrikant, který má asi 11 německých dělníků. Jemu pomáhají statečně zahraniční Němci ze země dobrých mravů; aspoň plátek německý v Zábřeze vykázal už přes tři tisíce marek na školu tu. V Pavlově musí školu vy- držovati už od r. 1888 Schulverein, ale rád by se nyní břemene zbavil a hodil je na krk obci.

Tyto dny obcházel naše lidi německý agent, bundem placený Hoyer a přemlouval je, aby podali žádost o zřízení veřejné školy s vyučo- vací řečí německou, což se také stalo. Žádaného počtu dělí dosáhnou tu Němci zvláštní machi- nací: podali žádost, aby do Pavlova přiškolena byla malá vesnička německá Dvacetín a jednak shánějí chudě české nádenníky, aby se do Pavlova přistěhovali, že dostanou po šest let zadarmo byt, budou-li děti posílati do školy ně- mecké. Tím by Němci docilili potřebného počtu dětí a záleželo by toliko na “ hlouposti našich lidí a na neúmorně blahodárné činnosti vrchního komisaře, pověstného Kleppika, aby škola se stala veřejnou. »Bund« a »Schulverein« jsou nejdůležitější a nejnebezpečnější organisace německé, jež úskočně, dle plánu usilují poněmčiti české kraje severní Moravy. Násilnou výbojnost vyčísti možno už z toho, že zakládá místní odbory také v če- ských dědinách (Vítošov, Skalička), kde bylo by směšno mluviti o hájení zájmů německých. »Bund« založen byl r. 1886 a jeho význam nebezpečí pro severní českou Moravu vzrůstá den za dnem. Naproti jeho činnosti téhož roku založena byla »Národní jednota pro severový- chodní Moravu«, Ale český spolek da- leko za »Bundem« poklusává jak organisací, tak i financemi. R. 1886 hned měl »Bund« 48 odborů s 3946 členy za 10 let (1896) vykázal však už 92 odbory a skoro deset tisíc člen ů.

Letos v červenci, kdy v Šumberku přehlí- žel za minulý rok svou činnost, spokojeně a hrdě rozhlásil do světa, že má 370 odborův a 30.600 členů. Ze všech odborů nečinných bylo toliko šest. Národní jednota za rok 1902 vy- kázala jenom 128 odborů, z nichž však byly činné dle výroční zprávy pouze 43. A všech členů nemá mnoho přes 2600! Dle toho za šestnáct let není Národní jed- nota pokud se organisace týče an ještě tak daleko, jak byl »Bund« už v samých letech počátečních. Srovnání finanční obou spolků jest ještě nepří- znivější. Jednota za r. 1902 přijala K 4093. 66 a z toho vydala K 3876.78. »Bund« přijal kor. 26.405 a vydal K 25.506.33. »Bundu« dostalo se podpory od 58 obcí, v seznamu dárců Ná- rodní jednotě jsou toliko dědiny tři! Jest ovšem proto jasno, že N. J. takovým přímo směšným pakatelem úplně »Bundu« čeliti nemůže. Jednota nemůže tolik dáti na vánoční podělování školních dětí, což je pro české dítky hlavním lákadlem do německých škol. Jednota nemůže vydržovati jako »Bund« ze svých pro- středků 2 kočující učitele, kteří v minulém roce konali 203 schůze vzdělávací, 28 ustavu- jicích, 19 zakládajících a 30 agitačních cest. Výsledek srovnání obou spolků pro nás jest nanejvýš nepříznivý a nebude ještě za dlouho lepší, dokud na Moravě i v království ne- probudí se větší zájem pro zapadlý a opuštěný kraj, dušený odevšad na oběť čekající germa- nisací.

Denní zprávy. — Co si Čechové s Němci řeknou? Nejen v communiqué výkonného výboru německých stran, nýbrž i v jiných projevech národních na- šich odpůrců nalézáme frási: Osud vídeňského parlamentu a této říše odvislý je na tom, cosi Češi a Němci řeknou, až se opět ve Vídni se- jdou. A to je pravda. V odpovědi na tuto otázku trčí klíč k řešení těžkých problémů, jež třeba * táto říži vvříditi dřive, než vůbec bude zde možna klidná, spořádaná činnost. Němci by mohli věděti, co my jim řekneme. Věci velmi známé a tak samozřejmé, že věru by na naše prohlášení čekati nemusili. My nic jiného jim říci nemůžeme, než co nezbytně káže povinná péče naše o národní existenci a národní čest. Opakovati bychom mohli jen tolik, že mezi na- šemi požadavky není ani jediného, který by jim národně ublížil, neb jejich národní citlivosti se dotkl. — Za to ale právem můžeme býti zvě- davi my, co oni nám řeknou, zejmena budou-li jinak zníti jejich slova, než která slyšíme z úst jejich lidí napořád a která ve všech možných varia- cích opakují se při každé příležitosti. A jaká jsou to slova? Bez našeho svolení nesmí býti Čechům povoleno ničeho ani na půdě hospo- dářské a pokud jde o záležitosti národní, nesmí se jim vůbec dostati již ani toho nejmenšího ústupku, naopak nařízení Streemayerovo musí býti odvoláno a poměry v Čechách a na Moravě upraveny tak, aby němčina měla právo v celé zemi jako jazyk státní, čeština ale ve druhé řadě jako jazyk provinciální jen v kraji notoricky českém.

Samo sebou se rozumí, že o zřízení české uni- versity na Moravě nemůže býti ani řeči. S ta- kovou chtějí-li přijíti, pak nechť se jen nena- máhají. Neboť neznamená to nic jiného, než naprostou negaci jaké- koli shody, nic jiného, než rozší- ření trhliny mezi oběma národy v této zemi žijícími, jež stane se na konec skutečně nepřeklenu- telnou. Jsme příliš zkušeni, než abychom posuzovali slova, třeba panem drem. d' Elvertem pronesená, příliš tragicky, neboť známe tohoto muže spravedlnosti, jehož specialitou jest, do- pouštět se svými pověstnými výpravami do mo- ravských českých měst hromadných zločinů veřejného násili, než abychom se jich příliš lekali, však budou-li se stále a stále opakovat, pak zhoustne jejich obsah do té míry, že se nedají už profiltrovat k chutnému doušku smíru. Těch, kteří věří vůbec ve smír Němců s námi, je už po čertech málo, ohromná většina mu nevěří a my nalezáme se v té většině. Však v zájmu této země, kterouž tak milujeme, přáli bychom si, aby vykořistěn byl i stín možnosti ne-li určité plné shody, tedy aspoň nějakého způsobu po lidsku vedle sebe žíti — budou-l Němci opakovati stále to své ne, ne, ne! pak nastane v této zemi mezi oběma národnostmi poměr hrozný. Domnívají-li se ale, že nás v okamžiku rozhodném zdolají a zardousí, jak se tu i tam chvástají, potom je to strašnou chybou v jejich kalkulaci. Ujišťujeme je v jejich zájmu, že se nedáme!

— Němci na schůzi odboru »Národní jednoty pošumavské«. V Mal. Homolech uspořádalv úterý česko -budějovický odbor »N. J. P.« v hostinské mistnosti Kadlcově, jež pořadatelům byla od 3. hod. odpol. zadána, schůzi s před náškou red. Wachka z Budějovic na nejčaso vější théma »O českém dítěti pro českou školu« Schůze zahájena přes to, že v jednom koutě hospody obvyklé sváteční zasedání konal karba nický odbor místní skupiny »Böhmerwaldbundue za předsednictví starosty obce Wittnera a vý datného spoluúčin kování učitele Landenspergra Společně s 32 loupežníky tropili však Něme takový rámus, že zahajující předseda schůze dr. Tůma z Čes. Budějovic nucen byl upozor- niti je, že místnost zadána jest Národní jednotě, aby se tedy chovali slušně. Poněvadž, jak známo, slušnost jest druhou německou při- rozenosti, spustili Němci vedení starostou obce a řídicím učitelem teprve lomoz a vůbec po celé trvání schůze uplatňovali nepřetržitou vřavou svou superiorní klackovitost. Řídící Landen- sperger přerušoval českou přednášku neustálými výkřiky a námitkami, jemu pomáhal za souhlasu několika odřezanců starosta Wittner a z obou mluvil, či vlasině křičel týž duch, notné kvan- tum piva. Za neustálého řádění Němců, fanati- ckých pokříků učitele a starosty přednáška do- končena, ovšem tak, že nebylo možno ani jediného slova pronésti za klidu. Povykující pě- stitel mládeže v M. Homolech, který by zaslu- hoval ještě sám pěsti nad sebou, poněkud se upokojil, když mu pohrozeno stížností u školní rady, za to rozpředla se mezi předsednictvem schůze a Němci rozčilená debata o oprávně- nosti schůze Národní jednoty v Homolech. Dr.

Tůma poukázal k tomu, že jednota pořádá tu schůzi na důkaz, že má k tomu všude právo a na pohrůžky říd. učitele Landenspergra že se Češi do obce vícekráte neopováží, bylo jim od- pověděno, že přijdou a to co nejdříve, ovšem že se o to postarají, aby Němci do jich schůze vniknouti nemohli. Úmysl německý, schůzi Jed- noty rozbiti, se nepodařil a němečtí výtržnící pu- stili se zase do karbanu. Zdá se, že vnikání do schůzí místních odborů N. J. P. má se státi se strany německé novým taktickým prostředkem chasy Taschkovy, je-li tomu tak, mohou býti konce takových schůzí rozličné, nepostará-li se politický úřad o příslušnou jich ochranu. Není to první německý pokus, rozbiti schůzi Jednoty, před nedávnem přihodil se i ve Věž. Pláni. Ta- mější starosta Scheffel zjednal za mzdu jednoho zlatého za osobu čeledíny a rolníky, kteří vnikli do českého hostince a tříhodinným řevem před- nášky českých delegátů budějovických přerušo- vali, ovšem marně a dík shovívavosti ohromné české přesily také bez výprasku. Jakkoli není bez jistého morálního významu, posílá-li Taschek do českých schůzí představitele německé pošu- mavské kultury v polozvířecím stavu, přece jest úmysl příliš patrný. Má býti sehrána nějaká dů- kladná rvačka k tomu konci, aby podle známého pohodlného vzorce praktické ochrany spolkových práv mohly býti schůze Jednoty zakazovány. Proti tomu musí býti učiněna přiměřená opatření

— Rodinné zprávy. Slečna Vlasta Fundova a pan Boleslav Čáp, prokurista firmy Suchý. Jouza a Čáp v Chrástu u Plzně, slaví sňatek dne- 16. září 1903 o 11. hod. dopol. v evangelickém chrá- mu ve Velkých Opolanech. — Pan Julius Komers, c. k. odborný učitel v Jilemnici a paní Marie Ko- mersová roz. Matouškova, dcera statkářev Jiřicích, slavili sňatek svůj dne 10. září 1903 ve far- ním chrámu v Jiřicích u Humpolce. — Prof. Stoklasa povolán do Vídně. Zdejší listy oznamují, že professoru české techniky pražské dru. Juliu Stoklasovi nabídnuto bylo místo na vídeň- ské vysoké škole zemědělské. S prof. Stoklasou vy- jednává se prý dále. — Německá citlivost na poště v Žatci. Před ně- kolika dny napaden byl v žateckém lístku »Saaz. Anz.« český poštovní úřadník p. Nekola se zřejmou tendencí udavačskou. V »zaslánu«, psaném surovým a hrubým tónem, vytýká pisatel p. Nekolovi, že baví se v úřadě s českým učitelem a německé strany ne- chává čekat tak dlouho, dokud se s učitelem ne- rozloučí »demonstrativním Na zdar«. V záležitosti této zúčastněný učitel p. Turka píše nám toto k oh- jasnění: »... Nedávno byl jsem na zdejší poště s do- pisem, o němž jsem se domníval, že potřebuje vyšší frankatury. Požádal jsem tedy úřadníka p. N., aby dopis zvážil a potřebnými známkami opatřil. Úřadnik žádosti mé vyhověl. Tím skončila »zábava«. Zají- mavo je, že ve chvíli, kdy byl jsem na poště, nebylo tam nikoho jiného kromě pana Nekoly a mne. — Teprve když jsem odcházel, vstoupil do úřadní oddělené části úřadník-Němec, který zaslechl naše pozdravy na rozchodnou. Kdo pisate- lem článku je, možno tedy hned uhodnouti a

Z útoku toho je zřejmo, jak pány Němce pálí v úřa- dech každé české slovo. Ke konci zmíněného článku radí pisatel úřadníku p. N., aby se šel, když má prázdno, »vypovidlovat« s panem učitelem do spol- kového domu českého. Ujišťujeme, že nyní, když tak hrubě a udavačsky napadán je úřadník český, jednající dle platných nařízení, přičiníme se, aby i němečtí úřadníci řídili se zákony. A bude dobře, když takový německý zuřivec koupí si českou mluv- nici, bude se trochu česky učit, aby neměl pro ne- znalost češtiny v úřadování různé nepříjemnosti. Od této chvíle se více nestane, aby slyšel pan oficiál Kaiser Comp. českou stranu s ním po německu s dorozumívati.

— Českým rodičům židovským. Národní jednota česko židovská vydala toto provolání: »Českým rodi- čům židovským! Počátkem školního roku obracíme se na Vás s důtklivou žádostí, abyste dítky své po- sílali do české školy. Káže Vám to nejenom národní přístušnost a povinnost Vaše, ale v první řadě sám životní zájem Vašich dítek. Vždyť mateřským jazy- kem jejich jest jazyk český a jen v tom můze se správně a úspěšně díti jejich výchova. Škola má dale býti přípravou pro život a tu nemůžete neuznati, že jen česká škola může dítěti Vašemu přispěti v pra- trském spolužití s národem českým. Mnohý z Vás, posílaje dítky své do školy německé, hoví jen starým a přežilým předsudkům a neuváží, že nová doba ma též nové požadavky a vyhledává především zcela jiné vychování mládeže. Nyní ve vážném okamžiku, kdy jedná se o dalekou budoucnost dítek Vašich, odložte veškeré předsudky a uvažte upřímné slovo k Vám pronesené. Neplňte svými dítkami školy našich národ- ních odpůrců, ve kterých se dítko Vaše odcizí národu českému a jeho snahám. Nedejte se nikým zmásti, kdo lichými důvody svádí Vás z pravé cesty, heslem Vaším budiž: dítko židovských českých rodičů patří do české školy! Národní jednota českosžidovskáv Praze. Odbor pražský, holešovický, karlínský a vino- hradský.- — Pěkný buršácký zvyk panuje v Č. Budějovicích.

Tamější buršácký spolek „Germania“ usnesl se, že po každé své knajpě zmlátí jednoho žida. V sobotu dne 5. t. m., když šli buršáci v noci z pitky, konané v budějovické pivnici, přepadli židovského obchodního příručího Hackla a zbili jej bez příčiny tak důkladně, že se musil ihned odebrati k lékaři o pomoc. Tento případ bude míti dohru u soudu, neboť Hackel podal na zpité buršáky žalobu. Vojenský tábor u Benátek. Práce pro zařízení táboru jsou v plném proudu. Pan dr. Katz z No- vých Benátek jako zástupce banky vyjednává pilně s rolníky. — Pověstný Lambert Wild propuštěn na svobodu. Z kartouzské trestnice bude dne 18. října t. r. pro- puštěn na svobodu pověstný Lambert Wild, jemuž pro defraudaci, které dopustil se ve spořitelně v Ml. Boleslavi, soudem tamějším vyměřen byl trest šesti roků těžkého žaláře. Navštíví prý nejnrvé Mladou

za včas.