Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXII.

2

V Praze, v sobotu dne 28. března 1903.

Praha

3

Číslo 86

4 article

Na ranní s odpol. list, plels tacr l ee v Praze v admsinistraei a měel na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donšško ol na čtvit ket ve tlislkich na měeíc . . . . . . 9 K 30h Poštou: n nea . . . . 9 K c0 s dvojí zárilkon na měele . . . . kčtort lota . . . 1I K so

Praha

5 article Všeněmecká šaráda.

Všeněmecká šaráda. Německý kancléř byl by asi ponechal ještě v archivu zahraničného úřadu oba výnosy Bis- markovy o poměru říše německé k Němcům v Uhrách, kdyby byl tušil, jakou hlubokou ozvěnu jimi způsobí na všech stranách a jaký vzácný materiál tím poskytne k náležitému po- znání pravé podstaty proslulé německé přímosti a poctivosti politické. Výnosy těmi ve spojení s ostatním výkladem Bülowa o povaze trojspolku zvěděli nejen národové slovanšti v Uhrách a v této polovině říše, kdo jest hlavním šiřitelem pověstí a obav o »panslavistické záplavě,« po- znali nejen Maďaři, proč dovolával se Bismark zvláštního postavení Němců v zemích koruny sv.-štěpánské, ale výklady těmi byli nemálo roz- trpčeni i v Italii, a co jest nejzvláštnějšího: Všeněmci jak v Rakousko-Uhersku tak v říš německé pokračují ve svých útocích — proti zahraničnépolitice nového kursu v Německu. Národové slovanští v Rakousko Uhersku posud jenom ve svém časopisectvu se zabývají odhaleními Bülowa, že úřadní německá politika dle výnosů Bismarkových z r. 1874 a 1883 přičiňuje se o to, aby Slované v našem sou- státí byli stlačeni na občany druhé třídy. Ani v uherské sněmovně ani na radě říšské ve Vídni nebylo si však dosud zástupci národů slovan- ských a rumunského povšimnuto těchto pozoru- hodných odhalení.

Bis Němec Maďar Slovan Uhry Rakousko Uhersko Německo Vídeň

6 article

V Uhrách, jak jsme již tuto šíře uvedli, dobře postihli konečné cíle německé politiky, jíž jest všecko uherské území německou kulturní půdou, a dávno před řečí kaneléře Bülowa upo- zorňovali politikové a spisovatelé maďaršti na všeněmeckou propagandu v Uhrách, kteréž dle známých slov vynikajícího maďarského publicisty jsou »prosáklé s podním i německými proudy,« takže se blíží — a bezpochyby již nadešla i pro Maďary »otázka německá« — a spolu pochopo- vati počínají v Uhrách výžnam, jakýž má pro ně »česká hráz.« V Italii uchopili se výkladů Bülowa o troj- spolku hlavně přivrženci sblížení Italie s Francií a Ruskem, připomínají, jak Italie byla opuštěna trojspolkem ve své osadní politice, obnovuji vzpomínky na minulé doby německého panslv v Italii, a jak horlivě se tato činnost ve veřejněm minění italském ujímá, nejlépe prozrazují ně mecké zprávy z Říma, dle nichž »považuje se v římských vládních kruzích za pochopitelné, že nemohou míti v Berlíně radost z pokusů, jež se tam dějí v poslední době, aby se znetvořile řeč hraběte Bülowa o zahraniční politice a dal smlouvě trojspolkové výklad na újmu trojspolku.

Bülow Maďar Uhry Francie Rusko Řím Berlín Italia

7 article

Ovšem, těší se německý zpravodaj, vězí prý za těmito pokusy francouzské ruce. Nejmrzutější věcí pro zahraničnou politiku kaneléře Bülowa však jest, že i v Německu jeho výklady selhaly, neboť všecky tamní vládní vládě blízké časopisy přinášejí obšírné články. v nichž politiku kaneléře Bülowa podporují. Ve všech oněch článcích se dokazuje, že »Němei a Maďaři jsou na sebe odkázáni proti slovanské záplavě«, že jest nesrozumitelno, proč Madaři na sebe uvalují i nepřátelství uherských Němeů. a Bismarkovy výnosy jsou prý dosud správné, jen aby »Maďaři ve všem podle nich se zachovali«, to jest postavili se proti Slovanům a Rumunům, a ponechali Něm cům v Uhrách výhodné postaveni. Dále pak se dušují, že Německo nikdy nat nepomýšlelo, aby postoupilo dále na jihovýchod a tím si pověsilo na krk nově starosti. —

Maďar Bismarkův Slovan Rumun Německo Uhry

8 article

Jest však známo, jakou cenu má takovéto ubezpečování vládních časopisů německých, co by očekávalo Maďary, kdyby Německo své plány ve střední Evropě uskufečnilo. Ostatně to všeněmecké časopisy jak v Ně mecku tak v našem soustáti i při télo příleži tosti hlásají plnými ústy. Tak vykládá na př »Ostd. Rundschau«, že Bismark měl na mysl velikou říši na Dunaji pod německým vedením, a proto mu záleželo i na z vlá št- ním postavení Němců v Uhrách. Dnes prý Maďaři tento plán ohrožují a zatlačováním uher- ských Němců podlamují přední stráž všeho německého národa a tim i prostředkovatele mezi Rakouskem Německem oproti státům na Východě. Třeba bylo Němců v uherských zemích jenom dva, tři milliony, mají prý pro Německo a Rakousko větší cenu, než dvakráte tolik Němců u vniti obou států těchto. Proto by bylo šílenstvím, vy- dati Němce ony Maďarům. Bismark prý často pronášel výroky a názory, jež byly vypočtěny jen pro daný okamžik, jako na př. po- věstný manifest k českému národu v r. 1866. a takovými jsou i uherské výnosy Bismarkovy Zvláště musíme však zaznamenati další akci všeněmeckou proti výkladům Bůlowa v Německu samém. Tam hlavní slovo podržel týž vše- německý poslanec Hasse, na jehož řeč ve sněmu říšském o Němcích v Uhrách odvětil Bülow přečtením Bismarkových výnosů, vyňatých z archivu zahraničného úřadu německého. Hasse uveřejnil totiž v časopisech všenémeckých od- pověď kaneléři Bülowu, k niž se ve sněmu řišském již nedostal.

Maďar Rundschau Bismark Němec Bismarkův Hasse Bülow Německo Evropa Dunaj Uhry Rakousko

9 article

V odpovědi této praví: Měl jsem v úmyslu připomenouti kaneléři na jeho výklad, že osoby vysoce postavené (míní se tím domnělý přípilek německého císaře za pobytu v Pešti pronešený) se staví proti Němcům v Uhrách a taktos misí do vnitřních poměrů uher- ských. Aspoň to tvrdí Maďaři a v Německu se to nedementuje. Konečně jsem chtěl upozor- niti představitele německé politiky zahraničné na to, že Maďaři se snaží rozštěpiti rakousko- uherskou společnou armádu, utvořiti samo statnou armádu uherskou a z této vypudii německý jazyk.

Němec Maďar Pešť Uhry Německo

10 article

Řišský kaneléř předce by byl musil uznati že se to týká mezinárodního zá- jmu trojspolku, tedy takové věci, pro kterou Némecko bylo oprávněno stěžovati si. a nikdo by nemohl říci, že se míchá do vnitř- ních poměrů uherských. Tímto prohlášením všeněmecký poslane předložil německému kaneléři a německé veřej- nosti vůbec velmi zajímavou šarádu. Uherské vojsko — bez německé řeči dle názoru prof. Hasse znamená oslabení trojspolkových vojsk; ale dle úřadní politiky německé má Ně- mecko zapotřebí silněho státu uherského a stát bez vlastního vojska nemůže býti pokládán z silný ve smyslu tomto. Hasse ovšem ani ve snu nepřipouští mož nost, že by v soustátí rakousko uherském mohl býti někdo jiný prvním, než Němci a doslov jeho k výkladu Bülowa jest tudíž projevem obavy nejen o seslabení síly trojspolkové branné moci, ale i obavy o německou nadvládu v Rakousko-Uhersku. Byla by to podívaná pro bohy, aby vše němci za vedení stoupenců Hassových postavil se proti zahraničné politice Ně mecka. Dosud se nestal s vládní strany německé nijaký pokus, rozluštiti šarádu poslancem Hassem předloženou.

Némecko profesor Hasse Němec Bülow Hassův RakouskoUhersko

11 article „Česká spořitelna“.

„Česká spořitelna“. Čtvrteční serie přelíčení českých listů, kon fiskovaných pro články proti České spořitelně byla také vlastně procesem »nejmocnějšího, nej vznešenějšího, nejstaroslavnějšího německého ústavu úvěrního v Čechách a v Rakousku. Zá roveň s českými redaktory stála před soudnou stolicí »politická personalita« České spořitelny stíhaná pěti obžalobami, jež zásluhou státníh návladnictví dostaly se před tribunu tiskového senátu zemského trestního soudu. Poněvadž pře vedena o to, zdali prostředků tiskové policie k potlačení těchto publicistickýeh obžálob nebylo použito v nemíře neoprávněně nemohou býti rozsudky ve čtvrtek pronesene právoplatnými a rozhodujícími pro český spo vedený se sborem pělačtyřiceti třidičů českého zlata v České spořilelně i n merito, čehož ve sporu tomlo rozhodnouti s to není žádný sou na světě. Výhra v něm záleží pouze a jedině na silách, vytrvalosti, na neutuchajícím svědomí a nezahojilelných ranách, způsobených i hmot nému, i mravnímu prospěchu i eti českého ná roda. Ale i v tom připadě, že bychom prot svému zvyku chtěli nálezy tiskových soudi pražských bráti za průkazný materiál co de spravedlivosti obsahu, v konfiskovaných statíci provedeného — pochodila Česká spořitelna pr špalně.

Čechy Rakousko Český spořitelna

12 article

Ve dvou případech z pěti — a jak jsme v podrobné zprávě o přeličení uvedli, jeden nich je případem naším — bylo dáno námitkám proti konfiskaci za právo, a tudíž i za právo konřiskované pravdě o České spo řitelně. Že lze o »konfiskované pravděe veškerým právem mluviti, vysvítá z rozsudku. vynešeného o konfiskaci »Slova«, kterýž sie nebyl osvobozujícím, ale který obsahuje výslovné prohlášení, že konflskovaným článkem nepr av divé pověsti šiřeny nebyly. Upo zorňujeme, že nekrilisujeme nikterak nálezy soudní, nýbrž je toliko uvádíme jakožto verdikt na moc práva vzrostlý, jakožto doklad tohot práva. V tom ohledu jest zajisté směrodatným výrok, předsedou čtvrtečního senátu tiskovéh vrch, radou p. Nagym učiněný vůčí našemu redaktoru p. Anýžovi, ve smyslu sice kárném, ale v zájmu pravdy nade vše vítaném. Řka. že se konfiskace nestala z toho důvodu aby se pravda potlačila (eož by bylo patrno i ze znění rozsudku o konfiskaci »Slova«) nýbrž proto, že úřad uznal nu ným dle zákona zakročiti, prone předseda přelíčení velice významnou sentenei pro pravdivost zabavených článků velice cennou Česká národní publicistíka nemá ovšem z potřebí teprve soudního potvrzení, že psala píše proti České spořitelně svatou pravdu, ale že takovéto potvrzení svou nepopíratelnou cenu má, bude nepochybno snad i pp. Theumerovi Střízkovi!

Nagy Anýž Theumer Střízek svatá pravda

13 article

Úřad nekonfiskoval pravdu, nýbrž tendene pravdy. To bylo výslovně řečeno v rozsudk o druhém našem konfiskačním případě. Článek. z něhož nebyla sňala pouta zrušením konfiskace nýbrž interpellaci posl. dra. Ryby na řišské radě a který, jest tedy naším čtenářům zevrubné znám i co do zabavené své části, byl zabaven proto, že »zejmena vybízel k runu na Českou spořitelnu z důvodů národních a národohospo dářských.« Skláníme se před důvody tohot rozsudku, pronešeného o našem čísle 70. ze dne 12. března, kdy se jednalo o run v jeho nejprudším květu, i budiž nám dovoleno, aby- chom pro své další chování ve věcech České spořitelny odvodili z něho i své poučení i své důsledky pro dobu, ve kteréž run podle »Bo hemie« zemřel.

Bo hemie

14 article

Není ovšem třeba tohoto odvozování na důkaz, že naše chování ve věcech České spoři telny jest co nejbezůhonnější, ale je-li bezúhon- nost tato potvrzena i úřadem, nemůže býti cen takového potvrzení pochybna ani pánům Theu merovi a Střízkovi, ředitelům České spořitelny Ode dne 12. března až do dnešního dne ne ustávali jsme dvakráte denně vybízeti česk vkladatele k vybírání jich vkladů a to z dů vodů národních i národoho spo dářských. Všechny tyto články naše uznány úřadem za naprosto nezávadné, sic jinak by byl zakroči konfiskací, kterouž neušetřil číslo »Nár. L.. « ze dne 12. března a poněvadž se tedy mluve v důvodu rozsudku o této konfiskaci výslovně o »runu«, týká se závada jenom tempa, v jakém se vybírání vkladů díti má. Mámetu co činiti s právním názorem, kterýž shledali jsme také v úvahách vídeňských právníků, ze- jmena »N. Fr. Presse«, přimlouvajících se z použití § 87. tr. zákona proti původcům a pod- porovatelům »runu«. Jest zřejmo, že právní n- bezpečí osoby vidí se jenom v návalu, jakým se vybírání vkladů děje, samo vybíráni jes ovšem a přirozeně bezůhonným, jakož i jeho národní a národohospodářské důvody, na nichž zakládá se celá řada našich článků pod zá- hlavím »Česká spořitelna« počtem šedesát již překračujíeích a naprosto — krom dvou kon- fiskaci — i před nejpřísnějším soudem trestním — nezávadných.

mer Střízek Český spořitelna

15 article

I používáme tohoto svého, tak skvěle pro- kázaného práva znovu a vybízíme s veškerým důrazem z národních i národohospodářských důvodů opětně české vkladatele, aby svých vkladů v České spořitelně nenechávali a do posledního haléře je vybrali, vybízíme i české hypotekární dlužníky České spořitelny, aby pro- vedli konversi svých závazků prostřednictvím Hypoteční banky a tak dílo emancipace českého kapitálu od České spořitelny. Důvody naše maji nejenom cenu pravdy, načerpané ze statutu z minulosti České spořitelny, ale jsou mocn i všeobecným souhlasem veškerého veřejného národním duchem neseného minění. Na doklad. že se z tohoto přesvědčení nevymyká ani kon- servativní proud české veřejnosti, oliskujem v následujícím vřele psanou úvahu z péra dra VI. Fáčka, uveřejněnou v nejnovějším čísle »Osvěty«. Zní takto: Má-li prospěch pro náš národ Býti trvalý a ne- má-li místo prospěchu vzejíti škoda, nesmějí skládat ruce v klín ti, jimž připadl úkol nejkrásnější, poučo- vati lid v jeho starostech. Jen úsilným přičiněním může tu býti zamezen účinek stejně neblabý, že p mali vkladatelě vraceli se k primitivnímu, bezúroč nému ukládání, uschovávání peněz, že by své vy brané vklady utratili anebo uložili je v drobném ma jetku pozemkovém, kupujíce půdu za cenu náhlou poplávkou nepřiměřeně zvýšenou.

Fáček Český spořitelna

16 article

A bude i třeba starati se, aby zamezen byl jiný konec stejně neblahý a nad to zahanbující, že b vkladatelě, nabudouce znovu důvěry, vraceli se s svými vklady zase do České spořitelny. Pak by sku- tečně nejen bylo litovati vkladatelů těchto, zaměňují- cích své staré čtyřpercentní vklady za nové, zúro- kované 314 ze sta, ale my všichni, kdož jsme se do- mnívali spatřovati v událostech záblesk probouze- jícího se národního vědomí hospodářského, opravdu bychom byli politování hodni. Jest třeba ukazovati lidu, že může jinde v če- ských ústavech, bankách, záložnách i spořitelnách zcela bezpečných uložiti své peníze z veliké části za stejných výhod, jako v České spořitelně, a že pro- spěje tím po případě i společné věci národní, rozmno žuje reservy úvěru, z nichž čerpati mohou zase naši lidé podnikaví a úvěru potřební, jichž tolik potřebu- jeme k svému národnímu povznesení. Jest třeba upo zorovati na dlužní úpisy našich zemských bank vysvětlovati jejich výhody, které je činí způsobilým

Český spořitelna Český spořitelna

18 article

nahraditi spořitelní knížku všem jen trochu většín vkladatelům Jest sice nesnadno sdíleti naději našich novinář- ských oplimistů, že uvolnění českých millionů z Če- ské spořitelny projeví se v nejbližší době osvěžením českého podnikání, že mnozí vkladatelé sami užijí svých úspor k podnikům samostatným a že rozmno- žené pohotové prostředky českých ústavů peněžných samy způsobí čilejší obraty obchodní Je těžko sdíleti tyto naděje, uvážíme-li, jak mnozí ukládají do spořitelen právě proto, že nemohou neb nedovedou svých úspor sami využitkovati ve výdě- lečném podnikání a jak malý význam má možný snad nedostatek úvěrových prostředků vedle jiných pomě- rů, dusících a lísnících rozmach našeho obchodního i průmyslového podnikání. Ale buď jak buď, tolik je jisto, že z boje, který nám vnutila Česká spořitelna, můžeme vyjíti posil- něni, a provedeme-li jeho důsledky, že vykonáme kus úspěšné práce na lopolném, na celé věky roz- počteném díle svého hospodářského obrození Vlny, vzbouřené poplachem mezi vkladateli Če- ské spořitelny utišují se ponenáhlu, ale pořád ještě neviděti návratu k stavu dřívějšímu. A bychom pravdu děli, věru bylo by potupou pro národ náš, kdyby došlo k takovému návratu.

Český spořitelna

19 article

Což nebylo dosti smutno, že naši lidé po takovou dobu klidně podporovali peněžní ústav tak nepokrytě nepřátelský našim národním snahámr Kdyby nám požadavek hospodářské emancipace naší jen trochu byl již vnikl do krve, což bylo by mežno, aby peněžní ústav, jenž všemožně pracuje ku prospěchu Němectva, rozdílením svého zisku i svými úvěrními obchody, jehož správa má pro nás jen vý- směch a urážky, aby ústav takový měl mezi svým vklady takové milliony českých peněz a aby bezpeč- nosti jeho české obce a čeští majitelé hypothek byli svými výpůjčkami nejvýdatnější oporou Jest věru smutno, že i zde bylo zas potř eb nejdrzejších útoků se strany našich národ- ních odpůrců, abychom byli vyburcováni ze své ne- tečnosti, aby lidé naši, vyplašeni zprvu jen obavou svůj majetek, počali uvažovati i o národní stránce otůzky, jak a kam dlužno ukládati peníze Nemělo by významu pouštěti se do odhadův domněnek, jak vznikl prvý poplach 20. února a kdo jej zavinil. Bylo jistě stejně pošetilé pátrati po orga- nisátorech poplachu jako domnívati se o správě spoři- telní, že chlíc zbaviti se vkladů čtyřpercentních, n místě prostého snížení úroku volila prostředek tak nebezpečný, jako je uměle vyvolaný run vkladatelů.

20 article

Zajisté pověrčivá nedůvěra, zavládnuvší po neblahém případu pražské záložny svatováclavské v širokých vrstvách obecenstva, naprosto neznalého bankovní organisace, sama o sobě stačila k tomu, aby při nej- menším nahodilém podnětu vypukla ve zmatek za- chvacující massy lidu elementární silou. A stejně jest pochopitelno, že k utišení myslí nemohlo přispěti ani odmítavé sebevědomí správy ústavu, ani chvála po- lilických jejích stoupenců a příživníků, ani slav- nostní ujišťování hodnostů úřadních bez odborné znalosti, když mezi tím šířilo se v lidu nově proň poznání, že spořitelna není „cí- sařskou“, jak v lidu nazývána, to jest, že neručí z ni stát, ba že neručí ani země jako při bankovních úslavech zemských. ani obec jako při všech ostat- ních našich spořitelnách. Také úplný nedostatek a zásadní odmítání revise mimo revisi vykonávanou vlastními funkcionáři a úřadníky ústavu neutvrdily lidech víru; že vůbec při ústavě tak rozsáhlém jaká- koli revise má nepoměrně menší význam pro bezpeč- nest nežli stálá vzájemná kontrola výkonných sil. upravená v České spořitelně vzorným způsobem, pře- hlednuto při tom ovšem úplně.

21 article

Ale to všecko nás již tak nezajímá, jako otázka, co lze pro náš národní prospěch vytěžiti z hoto události, že na 38 millionů korun českého kapitáiu vybráno ze spořitelny, kteráž suma zajisté může být ještě značně rozmnožena, jestliže po malých vkladatelích, kteří obléhali spořite- nu nedbajíce žádného nepohodli, budou následovati s výpovědí také méně nedůvěřiví, ale snad aspoň nyní již více uvědomělí vkladatelé větší, Včera započato bylo s bouráním bývalého Woifova pivovaru su Kornelů«, v nároží Vladi- slavovy a Charvátovy ulice, proti německému divčímu lyceu. Na získaném pozemku bude vy- stavěno přispěním »České spořítelny« německ divčí gymnasium, jehož I. třída již letos na podzim bude otevřena.

Woifův Kornel Vlad Charvátův ulice

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Státní čeština. Našim čtenářům znám jest už obsah spisu pana Štěpána Radiče »Slovanská politika«. Bylo také už vysvětleno, proč na ten čas nemůže býti jednáno o jednom a kterém společném jazyku všech Slovanu říšských. Ale přes to budou českého čtenáře zajímati vývody, jakými jihoslovanský publicista hájí svů názor o potřebě prohlášení češtiny za společný poli- tický jazyk rakouských Slovanů. Slovanská politika utrpěla nejvíce porážek a ponížení právě na poli jazykovém. Při tom zvláště bolí ten fakt, že porážky nezavinila pouze bezohlednost nepřátelská, ale i naše rozštěpe- nost. Jsmeť v jazykové otázce nejméně jednotni ač právě již sám zdravý rozum žádá od nás. abychom nejdříve tu uplatnili svoji moc jak většina.

Radič

23 article

Nejdříve jest třeba pochopiti tu pravdu, že v dosavadní své jazykové politice jsme i počtem, a což teprve organisací daleko za Němci a za Maďary: Češi jsouce totiž odděleni od Slovákův, nepředstavují jednotného celku jako desetimil- lionový národ. Na štěstí, že v tom právě začíná náprava, a to s obou stran tak úsilovná, že Čecho- slované co nevidět stanou se rozhodujícím či- nitelem ve slovanské politice mimo Rusko. Ale za to jazykový rozpor přiostřuje se nejen mezi Poláky a Malorusy, ale i mězi Chorvaty a Srby kde k tomu není nejmenší příčiny, poněvadž chorvatský a srbský jazyk jest zcela týž, tak že celý rozdil jest pouze ve vnější formě, v písmě. Když se tak Slované rozdělí na pět neb šest skupin, jest samozřejmo, že nikdy se ani neopováží mysliti na to, aby jazykové své poža- davky prosadili i na nejvyšších místech a již samým tím ohrožuji se jich ja zy- ková práva v národním životě. Tu však třeba se vším důrazem poukázati na to, že jazyková otázka jest pro nás Slovany otázkou kulturní a národnostní prvéh řádu, ba i otázkou hospodářskoua sociální, tedy zkrátka naší otázkou exi- stenční. A proto se také zcela přirozeně, au proti naší vůli, veškerá politika slovanská s hr- nula předev šim v požadavky j a z y ko ve

Němec Maďar Čech Slovákův Polák Chorvat Srba Slovan Rusko

24 article

Čechové však v této politice jako vůdčí slo vanský národ odbočili tak daleko, stali se tak výlučnými, že dnes, sto let po svém národním obrození, trpi největší příkoří právě na poli jazy- kovém, a že Němci vůči nim troufají si žádati taková zákonní a administrační opatření — čá- stečně jich již dosáhli — jakých Maďaři použí- vají proti Slovákům. Jest tedy nutna okamžitá a radikální změna dosavadní slovanské jazykové politiky. Tu především dlužno rozlišovati národně- kulturní a státoprávní význam jazykové otázky.

Čecho Němec Maďar Slovák

25 article

Se stanoviska národně-kulturního každý slo- vanský národ, ba i každé slovanské plémě, majíe svůj zvláštní literární jazyk, má dále při něm setrvati, neboť v této jazykové federaci, abychom ji tak nazvali, slovanských národův a plemen jest nejjistější záru ka normálného našeho vývoje, nejúspěš- nější totiž prostředek ke skutečné národní litera- tuře a ke všeobecné popularisaci vědy. V tom směru mají si slovanští národové po- máhati se vší rozhodností a zříci se již jednou vůči sobé centralistických a barbarských před- sudkův, přijatých od Němcův, Italův a jiných. kteří si libují v písemnictví, přístupném jen pro- fessorům literatury a ve spisovné řeči, již do- konale ovládá jen řečník na parlamentní tribuně anebo bojovný kazatel v chrámě. A proto mají Češi přestati našeptávati Slovákům, aby psali v literární češtíně, za to jim domlouvati však dů- tklivěji, aby celá jejich intelligence české knihy četla. Totéž platí o Chorvatech vůči Slovincům, kdežto Polákům jest třeba připamatovati, aby nehleděli na Malorusy s vysoka, jako Němci na Čechy, neboť jejich sebevědomí, které vůči Ru- sům možno nazvati národní hrdosti, nelze vůči Malorusům nazvati než národní zaslepeností. Z toho přirozeně plyne, že požadavek Srbův, co se týče kyrillice, jest naprosto oprávněn v eírkvi i ve škole, všude totiž, kde má kulturní ráz, kdežto se nikterak nemůže schváliti tam, kde má tendenci politickou a státoprávní, kde to- tiž formální požadavek kyrillice seslabuje po- žadavek jazykový vůbec, jak jest tomu v jazyko- vém sporu mezi Chorvaty a Maďary, v němž jsou Srbové zcela lhostejni jen proto, že se tu

Němcův Italův Čech Slovák Chorvat Polák Němec Malorus Srbův Maďar Srba Čechy

26 article

jedná o to, aby byla respektována chorvatština či srbština, psaná latinkou. Tyto neodůvodněné a často nesmyslne spory mezi námi potrvají tak dlouho, dokud se neshodneme v tom, aby jazyková práva ise stanoviska národně-kulturního byla zaručena tý miž říšskými a státními zákony,ji miž třeba pojistiti práva člověka a ob čana vůbec. Kdyby každý slovanský národ se trval na dnešním svém výlučném stanovisku spokojil se tím, že by mu jazyková práva měl uznati tu Němci, tam Maďaři, tak že by take příšté v nejvyšších říšských záležitostech pano- vala jen němčina a maďarština, ukázalo by se dříve nebo později, jak vratké jest celé naše na- rodní dílo a jak jsou dočasné veškeré naše politické úspěchy. Smutným, ba tragickým do kladem toho tvrzení jest bezohledné a cynické šlapání jazykových práv Chorvatska nejen man- ďarskou vládou, ale i nejnižšími železničními poštovními a jinými „společnými“ úřadníky kteří na chorvatském území veřejně hlásají, že jsou povinni uměti pouze maďarsky, protože jes to jejich jediná úřadní řeč.

Němec Maďar Chorvatsko

27 article

Ovšem, že partikularismu lichotí poža- davek, aby každá slovanská řeč dostoupla do výše trůnu a pronikla v tajné diplomatické ka- binety. Ale za to zdravý politický smys praví nám, že není možno v šechny slovanské jazyky uplatniti i v říšských záležitostech, trapná zkušenost nás učí, že tím více upevňuje se němčina a maďarština, čím houževnatěji usiluje každý slovanský národ o to, aby s ve jazykové právo uplatnil do všech důsledkův Vzpomeňme si jen velice poučné afféry se slo víčkem „Zde“, „Jestem“, „Ovdje“, „Tukaj“ Kdybychom neměli jiných zkušeností než dnešn jazykové ponížení chorvatštiny a právě uvede- nou afféru, stačilo by již to, abychom ze základu změnili říšský svůj jazykový pro- gram. Radikální ta změna má býti v tom, aby příště všichni Slované zasazovali se o uznán úplné rovnoprávnosti jen jednoho slovan- ského jazyka s němčinou a maďarštinou, či ji- nými slovy, aby se všichni Slované v říši shodl v jedné slovanské zprostředkovací řečii

Ovdje Tukaj Slovan

28 article

Která slovanská řeč by se mohla státi timto pojítkem? Pomýšlelo se a pomýšlí se i nyní n ruštinu. Ruština však nemůže býti politickou slo vanskou zprostředkovací řečí ani z důvodů poli- tických ani praktických, ba ani z kulturních. S politického stanoviska jest jasno, že b proti ruštině povstali nejen haličtí Slované, ale částečně i ostatní, kdežto neslovanští ná rodové říše viděli by v tom pro sebe největší ne bezpečí národní a politické, tak že by se ve svén odporu proti ruštině nezdráhali roztrhati říši právě tak, jak neněmečtí národové podniknou všechno dříve, než uznají dnešní nadvládu něm činy a maďarštiny jako zákonnou a oprávněnou S hlediska praktického ruština by jen zn náhla zdomácněla tak, aby byla skutečným nejen formálním pojítkem celé slovanské intelli genci v říši a ne pouze několika specialistůn nebo nadšencům. Ruštině učili bychom se tviž buď z knih anebo od několika jednotlivcův at naprosto nestačí pro znalost jazyka, který má býti zprostředkovací ve všestranném a bujarém životě politickém. A rozvážně nemůžeme počí- tati na to, že by aspoň slovanská mládež k vůl rustině hromadně studovala v Rusku.

Slovan Rusko

29 article

Nejvážnější však důvod proti ruštině v tomi případě jest kulturní a zároveň i mravní. Jádren všeslovanského problému jest totiž, aby nerušt Slované vůči ruskému národu nepřišli vsi tuaci, v jaké jsou nyní nepruští Němci vůči pru skému státu. A proto vůdčí zásadou neruskýeh Slovanův v jich poměru k Rusku má býti: ne podnikati ničeho proti ruskému národu a co nejméně možno i proti ruskému státu, a sna- žiti se všemožně vlastní silou dosáhnout všech svých práv, jmenovitě národní rovnopráv nosti a politické svobody, o čemž u ruských Slo vanův vládnou z pravidla jiné náhledy, než u Slovanův ostatních. Jen takovou cestou docílíme toho, že ruská intelligence přestane na nás hleděti jako na břemeno a překážku své politice, že pře- stane mluviti o povinnostech Ruska k nám a o naší vděčnosti k němu, a že místo toho začne si všímati naší práce, vážiti si našich úspěchův, mílovati naši národní a poli- tickou indivídualitu tak, jak my milu- jeme národní svéráznost Ruska v jádru svém totožnou s naší. Kdybychom jednali jináče, jen bychom de- moralisovali sebe i Rusko, tak že v bu- doucnosti místo velké slovanské kulturní rodiny založili bychom ruskou politickou domácnost v níž bychom nebyli rovnoprávnými členy, nýbr poniženým služebnictvem. Co se týče polského a rusínského jazyka, platí také o nich částečně to, co bylo řečeno rustině, jmenovitě se stanoviska politického.

Slovan Němec Slovanův Rusko

30 article

Hlavní však důvod, proč ani polský, ani malo- ruský jazyk nemůže býti zprostředkovacím, jest v tom, že by i ruská vláda i ruský národ viděl v tom protiruskou demonstraci, ne-li přímo provokaci. A jednou z kardinálních pod- mínek pro úspěch každého našeho činu jest, aby Rusko vůči němu bylo v nejhorším případě aspoň neutrální. Není totiž ani nejmenší pochyby o tom, že by se Berlín a Petrohrad do- rozuměli proti nám, jakmile by náš politický program v kterémkoliv bodě, třeba jen zdánlivě mířil stejně jak proti Rusku tak proti Německu. Zbývá tedy ještě jazyk český a slovenský anebo některý z jazykův jihoslovanských. Kdyby jižní Slované nebyli většinou mim naší říši, kdyby všechny tři samostatné jihoslo- vanské státy nestotožňovaly habsburské moc- nářství s německo-maďarským dualismem, kdyby intelligence chorvatská a srbská nebyla prozatím- ně na smrt znepřátelena, a chorvatský či srbský jazyk dvojím písmem jakoby rozpoltěn, mohla by chorvatština či srbština býti zvolena za poli- tický zprostředkovací jazyk všech Slovanůvv říši, neboť již sami Chorvatě a Srbové svým po- čtem i rozsáhlým územím na Dunaji a na mori a nade vše svojí ethnografickou zacho- valostí a nepřetržitou tradicí politick nezávislosti poskytovali by velkou zá- ruku, že jejich jazyk se zajisté uplatní i v nej vyšších říšských záležitostech, jakmile by byl uznán za zprostředkovací slovanskou řeč. Kromě uvedených příčin dlužno pamatovati i na to, že všichni jižní Slované zůstali na velmi nízkém stupni hospodářském, a že slovanské ho citu u jihoslovanské intelligence posud vt

Slovan Srba Rusko Berlín Petrohrad Německo Dunaj