V Praze, v úterý dne 14. srpna.

K číslu 223. Čislo v Praze za 29 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrací na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

NARUDNÍ LISTY

Předpla cení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Z Vídně, 14. srpna. »Extrablatte sděluje z Neapole: Z rozkazu ministerstva pátrá tamější policie po dvou srbských anarchistech Petovičovi a Živkovi- čovi, kteří přišli z Vídně opatření ra- kouskými pasy. Jest prý zamýšlen attentát na knížete Černohor- ského. Z Vídně, 14. srpna. Hnutí srbských mohamedánů směřující proti nynější správě bosenské a pro zřízen autonomie, vstoupilo, jak jeden zdejší list sděluje, do nového stadia. Byl zvolen stálý komitét, jehož členové budou bydleti střídavě v Pešti a to za tím účelem, aby hnutí mohlo býti vedeno bez ohledu na bal- kánské úřady. Z Bělehradu, 14. srpna. Generá Pantelič byl zbaven své hodnosti jako generál v záloze a odňato mu právo nositi generálskou uniformu. Za příčinu se udává řeč, kterou pronesl 7. t. m. při slavnostní hostině, uspořádané ke cti důstojnického sboru, jíž se zúčastnili také královští man- želé. V řeči té generál Pantelič nápad- ným způsobem zveličoval zásluhy krále Milana. Řeč vzbudila velice trapný dojem a byla pokládána hned tehdy za demonstraci proti králi. Bývalý vojenský plnomocník v Cařihradě, žijící nyní ve vyhnanství, plukovník Svetozar Radojčič, obdržel dovolení vrátiti se do Srbska. Plukovník Radojčič přibyl již do Bělehradu. Z Londýna, 14. srpna. Z Nového Yorku došel sem telegram, že manželka krá- lovraha Bresciho podala žádost královně Margeritě, v níž ji prosí, aby Brescimu

dána byla milost a povolen mu volný ná- vrat do Ameriky. Z Londýna, 14. srpna. Z Lahory sdě- lují ze dne 13. srpna, že emir afgan- ský zbrojí pěchotu i dělostře- lectvo. Proslýchá se, že jest zamýšleno tažení kruským hranicím. Pověsti praví, že emir má úmysl vyhlásiti »svatou válku« (9).

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 14. srpna. (C.-B.) Ministr- president jako správce ministerstva vnitra jmenoval vrchního inženýra Karla Bl asse stavebním radou, inženýra Adolfa Patera vrchním inženýrem a stavební adjunkty Jana Semotána a Františka Fischera in- ženýry pro státní stavební službu v Čechách. Z Vídně, 14. srpna. (C.-B.) Císař pro- půjčil v uznání záslužné činnosti vzhledem na přizpůsobení železničních dráh k účelům vojenským rytířský kříž řádu Františka Jo- sefa ústřednímu inspektoru c. k. priv. české severní dráhy Juliovi Biedermannovi, zlatý záslužní kříž přednostovi kanceláří c. k. priv. české severní dráhy Vavřincovi Schuhovi, titul vládního rady řediteli c. k. priv. ústeckoteplické železniční společ- nosti Heřmanu Roschovi a titul staveb- ního rady vrchnímu inženýru těto společnosti Ludvíku Knarovi. Z Říma. 14. srpna. (C.-B.) Veškery tisk chválí chladnokrevnost krále a krá- lovny, kteří tak brzy po tragickém skonu krále Humberta vydali se bez všelikého průvodu v obyčejném voze na místo želez- ničního neštěstí a konstatuje, že obyvatelstvo přijalo jednání královských manželů s enthu- siasmem. Stejně oceňuje se v listech odvaha a srdečnost ruských velkoknížecích manželů.

Celkem padlo za oběť železničnímu ne- štěstí patnáct osob. Z mrtvol bylo však jen šest poznáno, vesměs Italů. Oba kon- duktoři florenckého rychlíku čís. 6 byli za- tčeni, protože vlak nekryli. Z Bukurešti, 13. srpna. (C.-B.) »Ag. Roumaine« oznamuje: Bulharská vláda od- mítla žádost Rumunska, by zakročila soudně proti makedonskému komitétu pro zavraž- dění prof. Michaileana, dokud jí nebudou předloženy soudní spisy. Vláda rumunská žádá teď bulharskou, by zatím stíhala zmí- něný komitét pro vymámení 30.000 fr. na ru- munských příslušnících a nepovolí, dokud nedostane se jí plné satisfakce. Tisk a ve- řejné mínění schvalují jednomyslně tento krok vlády.

Boje v Číně. Z Petrohradu, 13. srpna. (C.-B.) Od general-lieutenanta Lineviče došly minister- stva války z bojiště tyto zprávy ze dnů 8. a 9. srpna: Po docílené shodě mezi náčelníky vý- pravních vojsk zahájili jsme dne 5. srpna za svítání mým vedením (byl jsem nejstarším dů- stojníkem) útok na silně opevněná postavení Číňanů u Pejcanu. Pejcan prostírá se 12 verst za Tjencinem na cestě do Pekina. Posice tato byla rozsáhlou záplavou vody ještě sesílena. Číňané čítali asi 25.000 mužů a velel jim místokrál Cun-Ču. O 10. hod. ranní byly již levý bok nepřá- telského postavení a dva železniční mosty ru- ským vojskem dobyty a obsazeny. Zároveň obešli Žaponci, Angličané a Američané s třetí východosibířskou střeleckou brigádou generála Stössla pravý bok nepřátelské posíce a obsadili útokem město Pejean. Číňané ustoupili tak kvapně, že neuspěli již ani strhati loďový most. Za prchajícím ne-

FEUILLETON. Zuoklí výletníci. Prozrazuje Ludyík Jos. So l d át. Sešli se na nádraží. Byla to společnost několika pánů, již se byli smluvili, že podniknou výlet do Kateřinských Lázní. Počasí velmi lákalo. Nebe čisté, slunéčko hřálo. Kdo by se tedy dusil v městě? A jít snad hned odpůldne do Besedy a sedět tam až do večera? Půjde se ven! — Tak přimlouval se u přátel svých pan adjunkt, aby je získal pro výlet. Byl doma sám — choť odejela mu na letní byt — nuže, ať se zase trochu povy- razí. Účastníci projektovaného výletu ihned svo- lili. Kdo by také mohl odříci, když šel také pan adjunkt? Vědělo se již předem, že bude veselo; bylt on vtělený humor. Každého rozesmál, po- škádlil, ale nikomu neublížil. Byl příjemným milým a hovorným společníkem. Čekalo se jen na mladé manžele K. Ko- nečně přišlí i ti a po malé chvíli unášel všechny vlak do nedalekého městečka. »Tady v kupé je vedro,« praví adjunkt, »kdo pak tady má sedět.« A než se kdo nadál, přelezl pažení a hověl si v sousedním kupé sám vysmívaje se ostatním, jak se mačkali a potili. Aby pak je ještě více pozlobil, udělal si pohodlí. Svlékl pohodlně ka- bát, rozhalil vestu a límec s kravatou odložil. — Jak závistivě jsme naň hleděli! Nás se sedm mačkalo, všichni upjati a pan adjunkt si tak lí- bezně hověl a jako naschvál liboval si čím dále tím více, jaká že to příjemná jízda. Jel tak po- hodlně několik stanic. Pojednou vlak zastaví do kupé, v němž pan adjunkt dělal domácího pána, vstoupil pán s dámami. Měli jsme radost a spustili jsme nehorázný smích nad panem adjunktem, jak se sám vy- trestal. Tak si liboval a najednou se ocitl ve společnosti cizích dam. Ale vždy veselý pan adjunkt nepozbyl an

rozvahy, ani humoru a šelmovsky se omluvil »Vzácné dámy zajisté prominou mé úpravě.« Dámy ovšem nemohly nic namítat a také nena- mítaly, ba naopak náš hrdina vesele se bavil dále a my chudácí utržili jsme si od něho ještě výsměch, že se nám nepodařilo uvésti jej v rozpaky. Hovořilo se vesele dál. »Tak co, ženuško, kam se nejdříve půjde?« pravil pan K. »Sta víme se v Cerekvi, či půjdeme hned do Kate- řinských Lázní?« Rozhodně zastávka se udělá navrhovala celá společnost, malé občerstvení ne bude škodit. Tamhle mladý S. a zde milostivá paní si beztoho již naříkají na žízeň. Tak co, pane S.,« obrátil se pan adjunkt na nejmladšího člena společnosti, »to bude výlet, to ani v Praze nemáte a co pak až budeme v Lázních.« »No, těším se již, pane adjunkte,« odvěti tázaný, »beztoho máte jen vy zásluhu o výlet. Ale jak nazpět? Kdy pojedeme?« »Až večer,« volali všichni, »kdy to jen jede?« A při tom všechny zraky obrátily se na pana L., nádražního úřadníka, aby jako autorita na slovo vzatá oznámil dobu odjezdu. »V 11 hod. 6 minut můžeme se vrátiti,- vysvětloval ochotně pan L. »To bude hezká procházka,« těšil se znova nejmladší člen společnosti, »ale dovol, Václave, jaké tam mají pivo?« A obrátil se při tom na pána s francouzským vousem, jenž si u okna labužnícky pokuřoval. »Aha,« ozval se pan adjunkt, »mladý již má žízeň a starý má asi kasu a proto ta infor- mace, aby věděl, jak má pít, ale přítelinku, ne abyste mne zase nutil, abych si s vámi stále přiťukával !« »Je to trest,« odpovídá náš žiznivý, »sedět vedle mne, viďte, pane adjunkte a stále pít na zdraví, ale odpustíté mi to, že? Je zde u vás tak veselo a při tom se vždy tak znamenitě bavím, že musím píti na zdraví těch, kdož se mnou sedí a pak to pivko jest tak řízné a což,

když si člověk přiťukne s tak veselými společ- níky, to teprve chutná.« Pán s francouzským vousem se jen usmí- val. Měl patrně radost, že se mladému tak u něho líbí. »Lidičky,« zvolá najednou pan adjunkt, »vždyť ono se tam jen leje.« Cože? a hned vše hledí z okna. A skutečně. Před chvílí ještě azurové nebe zahaleno celé tmavou kápí a voda jen jen crčí. »To je hezké, teď máme po výletu,« praví mladá paní K. »No, mlč, ženuško,« konejší pan choť, »chvíli posečkáme, však ono se vyjasní.« Ale nevyjasnilo se. Slezli jsme s vozů a hajdy do restaurace. »A co teď,« pravil mladý S., »první výlet se mi zkazil, no, zapijme to, pane adjunkte, pojďte si ťuknout na zdar toho výletu, schla- díme se, když vám bylo v tom kupé takové vedro !« »I vy šelmo, tak si ťuknem.« Celá společ- nost si připila a bavila se dál. Déšť jim ne- překážel. »Pane L., kdy jedeme odtud?« — »Kdy ?. odpovídá týž, »za hodinu.« — »A co to pl- šete?« — »Posílám pohlednice z výletu. Pode- pište je, prosím, také.« Mladý S. vzal pohled- nici, přečetl ji a pustil se do hlasitého smíchu. »Co je?« táži se všichni. »Víte, jak nám teď řikají?« směje se tá- zaný. »Zde pan L. posýlá pohlednici a na ní — srdečný pozdrav z výletu posílá L. a ostatní zmoklí Cerekváci.« Na to zachvácena byla celá společnost mo- derní horečkou. Posílali pohlednice. A když byli všechny známé z krásného výletu pozdravilia poslední zmoklý Cerekvák připojil svůj podpis, dány lístky do schránky a za krátko unášel vlak zmoklé výletníky za veselé zase nálady zpět, kdež si pak doma znova při dobrém loku přiťukli na zdar zmoklému výletu pan adjunkt s mladým S.