1
masthead
V Praze, v pátek dne 10. srpna.
Praha
3
masthead
Čísle v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
4
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
Praha
5
article
NARUDNL LSIY
NARUDNL LSIY
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
6
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 10. srpna. Říšský svaz
rakouských majitelů knihtiská-
ren podal kabinetu petici, v níž se co nej-
ostřeji vyslovuje proti koupi 1500 exemplářů
díla »Die Pariser Weltausstellung«, vydaného
Kirchhofem v Německu, kterážto koupě byla
ministerstvem obchodu provedena. Ministr
obchodu, praví se v této petici, nemá na-
prosto žádného práva koupiti toto dílo a
animovati obchodní komory k jeho prodeji.
Nejen že jsou tím poškozeny zájmy
rakouských knihtiskařů a knih-
kupců velice těžce, spočívá v tom také
porušení tiskového zákona. Svaz
knihtiskařů žádá tudíž co nejdůrazněji, aby
nařízení ministra obchodu bylo za všech
okolností odvoláno.
Z Vídně, 10. srpna. Ministr spravedl-
nosti přeložil notáře Eugena Rutteho
v Hořovicích a dra. Karla Vondörfera
v Hanšpachu do Prahy.
Z Pešti, 10. srpna. Peštské lis ty
velice rozčileně a vášnivě napadají Ví
deň pro včerejší známé usnesení vídeňského
magistrátu v otázce »Ofen-Pest«. Některé
listy zrovna způsobem, jenž se nedá repro
dukovati, Vídni spílají, nazývajíce jed-
naní takové klackovstvím, hulvátstvím, oslov
stvím a pod. a vyzývají k boykotu Vídně
»Egyetértés« praví: »Vyhoďme vše-
chno co je rakouského, aby rakou-
ský dovoz do Uher se stal nemožným.« Po-
dobně vyzývají také ostatní listy, aby Ma-
ďaři nekupovali nic z Rakouska.
Z Pešti, 10. srpna. Ke schů zce
ministrpresidenta Szella s dr.
Rutte
Vondörfer
Ofen
Vídeň
Německo
Hořovice
Hanšpach
Praha
Pešť
Uhry
Ma
Rakousko
8
article
Körberem píše officiosní »M a gy a
Nemzete:
Jest samozřejmo, že oba ministrpresi-
denti vyměnili své názory také o těž ké
krisi monarchie, avšak tento všeobecny
rozhovor je daleko ještě od porady
spojené s důležitým rozhod
nutí m.
Schůzka tato a odjezd ministrpresidenta
Szella do Išlu byly uherskými i rakou-
skými některými kruhy vykládány zrovna
dobrodružným způsobem. Ze schůze obou
ministrpresidentů může býti konstatováno
jedno potěšitelné faktum: důkaz, že oba
ministrpresidenti jsou spojeni
těsným přátelstvím a že nikoliv
proti sobě, nýbrž spolu působí pro
blaho monarchie. Jest zajímavo také to za-
znamenati, poněvadž už dávno jsme neměli
podobného případu.
Körber
Išlu
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 10. srpna. (C.-B.) Císař udělii
sankci osnově zákona, usnesené sněmem
království českého, jíž se mění druhý od-
stavec § 106. obecního řádu pro král. hlavní
město Prahu ve smyslu zákona ze dne 30.
srpna 1886.
Z Cronbergu, 9. srpna. (C.-B.) Ko-
runní princezna Sofie řecká vrátila se
dnes večer ze Scheveningů do Friedrichshofu
Smrt krále italského Humberta l.
Z Říma, 9. srpna. (C.-B.) Večerní listy
zaznamenávají jednohlasně, že dnešní pohřeb
ukázal hluboký bol obyvatelstva římského.
Z Říma, 9. srpna. (C.-B.) Asi sto po-
slanců všech stran shromáždilo se v poledne na
Monte Vittorio a usneslo se zříditi ve všech kra-
jích léčebné ústavy pro tuberku-
losu, jež by nesly jmeno krále Hum-
berta I.
Z Říma, 10. srpna. (Zvl. tel.) Očit
svědkové vyličují paniku při pohřbu krále ná-
sledovně: O 49. hod. stál průvod před italskou
bankou. Když se hnul bylo slyšeti pojednou
pronikavý žalostný křik a ránu jako výstřelz
Sofie
Humbert
Mont Vittorio
Vídeň
Praha
Cronberg
Řím
Huma
obecní řád pro král
10
article
děla. To všecko poplašilo nervosní dav, který
hned prchal sousedními ulicemi do domů. Bá-
zeň působila nakažlivě také na vojáky, jichž
kordon byl proražen. Všeobecně se myslilo, že
anarchisté hodili pumu, která vybuchla. Králov-
ská skupina stála zde najednou isolována. Zsi-
nalý hlučící dav od ní prchal. Ve skupině ci-
zích panovníků nastal zmatek. Kníže černo-
horský první tasil meč, za ním prine
Savojský a několik generálů obstoupilo krále,
chtějíce jej chrániti. Král byl úplně klidný a
dal rozkaz k dalšímu pochodu. Naskytla se
však nová překážka. Kůň zapřažený do pohřeb-
ního vozu nechtěl se hnouti z místa. Teprve za
chvíli mohl se průvod ubírati dále.
Z Říma, 9. srpna. (C.-B.) Za pohřebního
průvodu došlo k nehodám, jimž se nelze při
tak velkých shromážděních lidu vyhnouti. Pří-
hoda na Via Serpenti povstala tím, že se kůň
jednoho důstojníka alpských myslivců splašil
před židlí padající s balkonu. Splašený kůň
způsobil všeobecnou paniku. Když se však pří-
čina vysvětlila nastal opět klid a průvod, který
stanul, mohl se zase ubírati dále. Tvrzení, že
panika povstala následkem hlučného protestu
při nesení praporu městské rady pratské, jest
úplně bezdůvodné. Také tostatní příhody byly
zaviněny jen podobnými nepatrnými příhodami.
Ze Sofie, 9. srpna. (C.-B.) Ve zdejším
katolickém chrámě bylo dnes dopoledne slou-
ženo rekviem za krále Humberta.
Králov
Řím
Sofie
Humberto
11
article
Boje v Čině.
Boje v Čině.
Z Tokia, 10. srpna. (C.-B.) Spojenecké
vojsko v noci 4. t. m. podniklo útok na
Číňany, tábořící ve vzdálenosti asi 3 mí
na sever od Tjencina. Ke srážce došlo o půl
čtvrté hodině z rána. Po osmihodinném boji byl
nepřítel poražen a ztečen Pejcan.
Bylo ujednáno, že anglické a japomské vojsko,
počtem 12.000 mužů, postupovati má od pra-
vého břehu řeky Pejha, 5000 Rusův a Fran-
Číňan
Fran
Tokio
Pejh
Rusův
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Po škole.
Napsal Jan Šmejkal.
Volné prostranství před školou a k němu
přílehající silnice, opodál zatáčející do vsi, po-
jednou oživily.
Šmejkal
13
article
Dvéře školní budovy se otevřely a z chodby
Dvéře školní budovy se otevřely a z chodby
v náležitém pořádku vyhrnul se řetěz pozdravu-
jících žáků a žákyň. Ale již několik kroků před
školou řetěz se roztrhl a mládež bez ohledu na
pohlaví rozkroužkovala se v pestré, cestou stále
se proměňující skupiny větší a menší.
V malé chvíli dřívější pořádek, potlačující
přirozený pud dětí po volném pohybu, proměnil
se v dovádivé dětské skotačení. Mládež ocit-
nuvší se na svobodě, propukla v hlasité volání
a nenucený smích s veškerou bujností své
mladé krve.
Nejživěji počínali si hoši.
Tu jeden vykřikuje cos na prázdno, rukama
se rozehnal, druhý postaviv se na bosou patu,
několikrát do kola se otočil, jiný rozběhl se,
vrazil mezi přední, nárazem postižení s nevolí
obraceli se, křik vzrostl, komu's při tom scházela
čepice — a zas křik a škádlení vzájemné.
Zůstal jsem státi na stupních školního
vchodu. Mlčky pohledem sledoval pozvolna od-
cházející žactvo, které v umenšujícím se ruchu
na záhybu silnice mizelo mezi baráky.
Nebyl jsem nijak pohoršen vířivým jejich
odchodem, ano spíše cítil jsem v srdci lehké
hnutí závisti nad tou veselou dětskou bezsta-
rostností a živým temperamentem . .
Před školou opět ticho. Silnice jakoby
osmutněla tou prázdnotou ... Vzduchem prole-
tovaly vlaštovice v párech neb ojediněle, přerý-
vavě švítoříce. Ze stáje odkuďsi zalehalo sem
bučení dobytka, ze dvora tvrdý, pronikavý hlas
kohouta, z dálky sesláblý ohlas dětského volání.
14
article
Z nejbližších zahrad táhla sem vůně právě kve-
toucích jabloní ... Cítil jsem, jak v tom vonném
vzduchu po úmorné práci školní okřívám. Ši-
rokým dechem prsa se dmula, a vědomí vy-
konané povinnosti a volné teď chvíle naplňovaly
mě uspokojením a náladou.
Od školy jakoby se mi nechtělo.
Umíniv si posléz vykonati obvyklou svoji
procházku k lesu, po malém ještě váhání pustil
jsem se za dětmi. Prošel řadou chalup s ma-
lými okénky, kde každý rys a každá linie obí-
lených stěn v rámci zčernalého stářím štítu
měly své známé idyllické vzezření. Před jednou
z těch chalup vzrušil se mým krokem houf na
cestě dřímajících hus a dal se do chvilkového
křiku ... Tu a tam na zápraží zjevila se vážná
tvář chalupníka, a hned zas vedle v okně mihlo
se ven vyhlédající plaché oko dívčí. Před za-
vřenou kovárnou na konci vsi dohonil jsem ně-
kolik loudavých dětí přespolních.
Ztišily se, pozdravujíce.
Konečně octl jsem se za vsí v širém moři
zrajícího obilí.
Den byl soumračný, ale jenom tak, že ne
mizela naděje na brzké rozjasnění. Po modrém
nebi povalovaly se bílé mráčky, z nichž jeden,
největší, s několika stříbrnými okraji zastiňoval
slunce. Vysoko pěli skřivánci.
Volným krokem šel jsem polní cestou mez
obilím, obklíčenou se stran vysokými břehy, za-
rostlými travou. Místy na nich vyšlehovaly z šíp-
kových keřů plamínky nesčetných květů, z obilí
zamodrala se chrpa důvěřivého vzhledu, tam,
tam a tam zaplanul rudý mák!
V povzdálí přede mnou na návrší rýsoval
se stmělý zádumčivý les, okrajem všecek ztopen
v ten lan obilního moře ... Vzduch chvěl se a
zvučel zároveň tlumeným rythmem života, totéž
žilobití ozývalo se z klasného pole a vznášelo
se nad ním jak předtucha bolestného zrání
15
article
S rostoucím zalíbením naslouchal
vysílení .. .
jsem té zajímavé hudbě přírody, plné melan-
cholie a nálady — když v tom silrtě se roz-
jasnilo... Slnnce, prodravši se z mraku, roz-
prostřelo se po modrém nebes luhu a liják
horkých paprsků snesl se k zemi.
V tom okamžiku radostnější byl pohled na
celé okolí. Vzduch křišťálově zprůhledněl, zlatě
zaleskly se klasy obilné a stmělý len pozvedl
se ze své zádumčivosti k jasnějšírnu tónu.
Krovky po cestě čile probíhajích střevlíků ko-
vovým leskem zazářily. A skřivánek vzlétnuv
k oblakům, písní tak se veselil, jako ve škole
veselí se děti, když před jejich zrakoma necháme
broušeným hranolem na stěnu dopadnou ti vidmo
slunečné s celou stupnicí barevných odsjtínů ...
Vzduch horký jako krev řinul se k zerni. Na
blízku však již kynul les. Zrychliv krok, s uspo-
kojivým úsměvem zadíval jsem se na ty husté
třásně smrků, stroucích se obloukem pol okraji
lesa někam do prázdné dálky.
Zdálo se mi, že ty větve, dosahujícíl dříve
až k zemi, teď pozvedají se, uvolňujíce tak
vstup do hlubin lesních ... Vešel jsem. Pod
zelenými vějíři stromů rozprostíralo se magické
přítmí. Shora padalo dolů světlo, vyzlacujíe
místy zelený svěží mech. Lahodné ochllazení
projelo mými žilami a vláčná únava, tak tíživě
najadnou pocítěna, stahovala celou mou bytost
do těch kyprých podušek lesa ..
Usedl jsem pod rozložitou, pryskyřici silně
vydychující sosnou. Mezi korunami modrally se
prorvy nebes, a s jedné strany větvovím pro-
hlédaly sem chvějivé paprsky slunce. Klín —
nevýslovný klid lesa — přerušovaný jen snivým
voláním kdesi v mlází ukrytého drozda — stup-
ňoval se ve mně až k mystickému opojení . ..
A tu zapomínal jsem na všechen skutečný život,
na všechen shon a rej pro uhájení své ma-
teriální existence, zapomínal jsem na vše úttapy
Slnnce