1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 218. ze dne 9. srpna 1900.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Závěť podivínova. V uberském Debrečíně
zemřel před týdnem Lazar Frevenfeld, inženýr stát-
ních dráh, známá figurka městského dláždění. Za
universálního dědice svého jmění ustanovil podivín
své psy a maďarský stát. Pozůstalost obnáší několik
tisíců zlatých v hotovosti a pak pojistku, znějící na
140.000 K. Na počátku osmdesátých let, kdy Freyen-
feld bydlil ještě v Milkoči, spadl nešťastník do řeky.
Byl tehda poněkud rozjařen a nehodu byl by asi
těžce odpykal, kdyby za ním v nejkritičtější chvíli
nebyl skočil pes, jenž ho také zachránil. Hned po
tom čtyřnohý zachránce zmizel v davu. Když se
Frevenfeld o heroickém činu psa dověděl, jal se po
něm pátrati a neustal v činnosti své dříve, až jej
skutečně našel a potom k sobě vzal. Pes požíval o
té doby zlatých časů, což však nebylo mu na pře-
kážku, aby pána svého a velitele neobšťastnil i svým
potomstvem a skutečně také netrvalo dlouho, kdy se
podivín objevoval v městských ulicích s průvodem
celého tuctu jiných psíků, vlastní to krve původního
zachránce. A všech těchto dvanácte potomků až do
poslední chvíle Freyenfelda stále provázelo. Konečně
odkázal jim podivín z patrné vděčnosti k jich váže-
nému předku značnou část svého jmění, ovšem že
v náležité formě zákonné, aby totiž někdo z rozum-
ných lidí se ve správu kapitálu uvázal a za přední
povinnost svého úřadu považoval, vydržovati psíky
zemřelého v úplném pořádku a při náležité posluze,
ak jako to činíval on ... nebožtík podivín.
Frevenfeld
Freyen
4
article
= Ku scéně nemálo rozčilující došlo v
dnech právě minulých ve varšavské nové divadelní
budově. V meziaktí dostali se dva pánové v přízemní
loži do vády, jež skončila neočekávaně. Jeden ze
soupeřů, pan Paskovski, vyšší magistrátní úřadník,
zasadil svému odpůrci panu Pirkovskému, redaktoru
týdenníku »Tygodnik Polski«, dva prudké políčky,
načež redaktor, vytáhnuv z kapsy kabátu revolvér,
vypálil na Paskovského dvě rány. Výstřel měl za
následek těžké zranění. Obecenstva zmocnila se ne-
obyčejná panika. Většina návštěvníků divadla vysko-
čila okny do ulice, při čemž několik dam pozbylo
vědomí a upadlo do mdlob. Redaktor byl ještě téhož
večera zatčen.
= Kratičký ráj manželského štěstí. Před
několika dny vyjel si mladý manželský párek z Mont-
reuilu na svatební cestu do Perreuxu. Čarokrásné
počasí vylákalo mladé lidí, kteří právě měli po svatbě,
na výlet lodicí, na níž sami po řece veslovali. Než
blíže mostu u Bry převrhla se lodice a manželé,
kteří plovati neuměli, ocitli se v jícnu vln. Jakkoliv
jim neprodleně poskytnuta byla pomoc ze břehu, byla
veškerá námaha, aby zachráněni byli, zcela marnou.
Mladá žínka vytažena byla z vody bez vědomía
na cestě do nemocnice vypustila ducha. Tělo mužovo
nebylo z počátku vůbec k nalezení a teprve za dobu
několika hodin vyloveno bylo z říčních vln jako
stuhlá mrtvola. V Montrenilu vyvolala nešťastná udá-
lost značnou útrpnost a všeobecnou účasť, nebot
mladí lidé, jak už řečeno, byli jen kratičkou dobu
svými a vzali se z čisté lásky
= Dobrodružnou myšlenku projevuje nor-
ský kapitán H. C. Johannesen v odborném listě své
vlasti v příčině uskutečnění výprav k severnímu polu
Paskovski
Pirkovský
Bro
H C
Tygodnik Polski
Mont
5
article
Pan Johannensen myslí věc zcela vážně a dalek jes
všeho žertu i pronáší radu, aby za tím účelem kro-
ceni byli ledoví medvědi. Johannensen jest muž bo-
hatých zkušeností, jenž nž přes 40 roků pracuje
v polárních krajinách i má za to, že by methoda
krocení a výchovy ledových medvědů byla sice velmi
obtížnou, ale nikoliv neuskutečnitelnou. Mladá zví-
řata musila by se dle jeho rady přizpůsobiti pomě-
rům severních krajů, neboť se jižní krajiny v tom
směru až dosud neosvědčily. Ve třech letech dalo prý
by se jistě docíliti určitých výsledků a medvědi, po-
žívající nezměrných sil, snadno by pak mohli sně-
hem i vodou se broditi, táhnouce za sebou saně nebo
snad člun. Nápad jest skutečně zvláštní a smělý, ale
nikoliv také nový. Námořník Petr Taliba skutečně
již provedl myšlenku Johannesenovu a medvědím po-
tahem projel polární krajiny věčného sněhu. Ba
značnou čásť nových a bohatých objevů při tom
učinil, jež by učený svět nemálo zajímaly, kdyby —
kdyby zkrátka všechno to psaní o nich nebylo ro-
mánovým denníkem, sepsaným Móřicem Jókaiem,
jenž před lety jej vydal pod názvem »Dvacet tisíe
let pod věčným ledem.«
Johannensen
Petr Talib
Johannesenův
Móřic Jókaie
severní kraj
6
article
= Z rodinné kroniky newyorských cu-
kerních králů. Havemayerové jsou bez odporu nej-
většími cukerními boháči celé Ameriky a oplývají
nesmírnými statky. Za to však též kronika jejich ro-
dinných neštěstí není v žádném směru chudobnou a
zaoceánské listy v poslední době uveřejnily celé sta-
tistické přehledy různých událostí, jež zbrázdily spo-
kojenost této nad jiné bohaté rodiny od pokolení
k pokolení. Asi před patnácti roky byl zakladatel to-
hoto rodu, Teodor Havemayer, otcem sličné dceru-
šky, kteráž právě dospívala v nevěstu. Čarokrásné
děvče zamilovalo se do otcova správce, 26letého Vik-
tora Myersa. Otec svolil ku sňatku, jen aby pojistil
blaho jediné dcery. Brzy potom však, ještě před
svatbou, zastřelila se matka nevěstina, protože, jak
se později vyšetřilo, udržovala sama s ženichem
dceřiným důvěrnou známost, kteráž právě neměla
zůstati bez následků a svatbou dcery zbavena byla
by matka svého milence... Ke konci let šedesátých
stihlo Jiřího Havemayera neštěstí před očima vlast-
ního jeho otce. Mladý muž zaměstnán byl v cukro-
varu williamsburském, otcovu to majetku a při kterési
příležitosti zabit byl sloupem, kterýž na něho při
přestavbě továrny spadl. Henry Havemaver zemřel
náhle v Paříži, když před tím právě všechno své
jmění do posledního krejcarn probil nejdivočejším
způsobem. Charles Havemayer zastřelil se asi přede
dvěma roky z nevysvětlitelných příčin ve přítom-
nosti své choti a dětí. Henry O. Havemayer pro-
dělal trapný proces o rozvod se svou chotí atd. atd.
Havemayer
Vik
Myersa
Havemaver
O Havemayer
Amerika
Paříž
7
article
Henry O. Havemayer II., nejsličnější ze všech cu-
kerních princů, oženil se právě v těchto dnech s krás-
nou a bohatou slečnou Charlottou Wbitingovou, po-
žívající ročních příjmů přes 75.000 dollarů. Bohatá
nevěsta přijala nabídku ke sňatku s rozradostněným
srdcem, ačkoli náležela k dívkám, o jichž přízeň že-
bronilo tisíce zbožňovatelů. Co však psáno jest ve
hvězdách jejich osudu a jak s mladým párem za-
hraje životní štěstí příštích dob, ovšem ještě se neví
Zemřelí v Praze.
Dne 4. srpna 1900: Kümmel Emanuel, syn
kočího, 11 dnů, 1182—II. Čížkova Veronika, dcera
pekař. pomocníka, 2 roky, 415—II. důstojná sestra
Anežka roz. Marie Jeřábková, 73 roky, 139—II
Mattauchová Aloisie, vdova po správci, 81 roků, 55—II
O Havemayer
Wbitingová
Čížkův
Veronika
Anežka roz
Jeřábková
Praha
Kümmel Emanuel
II Mattauchová Aloisie
8
article
Pavlíková Anna, soukromnice, 80 rok, 499—III.
— Ve všeobecné nemocnici: Slavíková
Emilie, ošetřovatelka v
nemocnici, 21 rok. Le-
mischová Anna, manželka konduktora, 31 rok. Ku-
klová Pavlina, manželka
pošt. zřízence, 32 roky.
Bartáková Marie, dělnice,
63 roky. — V jo se-
fovské nemocnici
Vodvářská Anna, vdova
po dělníku, 68 roků. Jelínek Ondřej, holičský po-
mocník, 22 roky. — U
Alžbětinek: Katzová
Josefa, vdova po rolniku,
80 roků. — U milo-
srdných sester:
Tetzová Marie, vdova po
truhláři, 88 roků.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 9. srpna.
272. hra v předplacení
(4. čtvrtka.)
Ustupte ženám?
Veselohra o 4 dějstvích. Francouzsky napsali Alb.
Valabrégue a Maurice Hennequin. Přeložila Vilma
Nováková.
Po druhém dějství delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec po 1/210. hod-
Pavlíková
Anna
Bartáková
Marie
Jelínek
Král
Mauric Hennequin
Nováková
Praha
Anno
Ku
Vodvářský Anno
národní divadlo
Slavíková Emilie
U Alžbětinka
Katzová Josef
Tetzová Marie
12
article
Dlvadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Dlvadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Ředitel V. Suk.
Ve čtvrtek 9. srpna.
Začátek o 1/27. hodině.
Po třetí: U bílého koníčka.
Veselohra o 3 jednáních od Kadlburka. Režisér
Fr. Šípek.
Denní předprodej lístků v hlavní trafice Na Příkopě
proti Špinkům do 4 hod.
18466
V Suk
Šípek
Francie
15
article
Část vesničanů — vlastně většina jich — byla bosa
a jediným jich oděvem byla velká kozí kůže, pokrývající
je od krku po kolena, a pak spodky z bílého, velice hru-
bého plátna, jehožchatrně zpracované tkanivo svědčilo o ne-
valné řemeslné zručnosti tohoto kraje. Široce spadající kadeř
jich dlouhého vlasu splývaly dle zvyku tak těsně se srstí
kůže kozí a zakrývaly k zemi skloněné jich tváře tak
úplně, že snadno bylo lze považovati onu kůži za jich
vlastní a na prvý pohled zaměniti tyto ubožáky se zvířaty,
jejichž kůže jim byla oděvem. Než záhy bylo pozorovati,
kterak touto změtí vlasů probleskují oči jejich jako krů-
pěje rosy hustou trávou; avšak jich pohled, třeba byl
známkou lidského rozumu, vzbuzoval zajisté spíše hrůzu
než potěšení. Hlavu kryla špinavá čepice z rudé vlny,
podobná té čapce frygické, kterou tehdy republika přijala-
za odznak svobody. Každý z nich držel přes rameno
tlustou, sukovitou dubovou hůl, na jejímž konci se houpal
dlouhý plátěný tiumok, nevalně naplněný. Jiní měli přes
čapku ještě hrubý plstěný klobouk se širokou střechou,
jež na obrubě byla olemována pestrobarevnou vlněnou
portou. Tito, majíce celý oděv z téhož hrubého plátna,
z něhož prvější měli zhotoveny jen spodky a tlumoky,
nejevili ve svěm kroji téměř ani známky nějaké moderní
uhlazenosti. Dlouhé vlasy jejich spadaly na límec přistři-
ženého kabátce s malými, čtverhrannými kapsami po
stranách, kterýž sáhal pouze ke kyčlím a kterýž byl vý-
značnou částí oděvů u vesničanů západních departementů.
Pod tímto nezapjatým kabátcem byla vesta z téže látky
s velikými knoflíky. Někteří z nich měli na nohou dře-
věnky, jiní však ze spořivosti nesli svoji obuv v ruce.
Ačkoliv oděv tento následkem dlouhého upotřebení byl
ušpiněný, potem a prachem zčernalý a byl méně své-