ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 9909d5c0-6777-11dc-99bd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 23 celkem · entity: person 41, org 10, place 10, work 4
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národnich Listů“ k číslu 218. ze dne 9. srpna 1900.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Závěť podivínova. V uberském Debrečíně zemřel před týdnem Lazar Frevenfeld, inženýr stát- ních dráh, známá figurka městského dláždění. Za universálního dědice svého jmění ustanovil podivín své psy a maďarský stát. Pozůstalost obnáší několik tisíců zlatých v hotovosti a pak pojistku, znějící na 140.000 K. Na počátku osmdesátých let, kdy Freyen- feld bydlil ještě v Milkoči, spadl nešťastník do řeky. Byl tehda poněkud rozjařen a nehodu byl by asi těžce odpykal, kdyby za ním v nejkritičtější chvíli nebyl skočil pes, jenž ho také zachránil. Hned po tom čtyřnohý zachránce zmizel v davu. Když se Frevenfeld o heroickém činu psa dověděl, jal se po něm pátrati a neustal v činnosti své dříve, až jej skutečně našel a potom k sobě vzal. Pes požíval o té doby zlatých časů, což však nebylo mu na pře- kážku, aby pána svého a velitele neobšťastnil i svým potomstvem a skutečně také netrvalo dlouho, kdy se podivín objevoval v městských ulicích s průvodem celého tuctu jiných psíků, vlastní to krve původního zachránce. A všech těchto dvanácte potomků až do poslední chvíle Freyenfelda stále provázelo. Konečně odkázal jim podivín z patrné vděčnosti k jich váže- nému předku značnou část svého jmění, ovšem že v náležité formě zákonné, aby totiž někdo z rozum- ných lidí se ve správu kapitálu uvázal a za přední povinnost svého úřadu považoval, vydržovati psíky zemřelého v úplném pořádku a při náležité posluze, ak jako to činíval on ... nebožtík podivín.
Frevenfeld Freyen
4 article
= Ku scéně nemálo rozčilující došlo v dnech právě minulých ve varšavské nové divadelní budově. V meziaktí dostali se dva pánové v přízemní loži do vády, jež skončila neočekávaně. Jeden ze soupeřů, pan Paskovski, vyšší magistrátní úřadník, zasadil svému odpůrci panu Pirkovskému, redaktoru týdenníku »Tygodnik Polski«, dva prudké políčky, načež redaktor, vytáhnuv z kapsy kabátu revolvér, vypálil na Paskovského dvě rány. Výstřel měl za následek těžké zranění. Obecenstva zmocnila se ne- obyčejná panika. Většina návštěvníků divadla vysko- čila okny do ulice, při čemž několik dam pozbylo vědomí a upadlo do mdlob. Redaktor byl ještě téhož večera zatčen. = Kratičký ráj manželského štěstí. Před několika dny vyjel si mladý manželský párek z Mont- reuilu na svatební cestu do Perreuxu. Čarokrásné počasí vylákalo mladé lidí, kteří právě měli po svatbě, na výlet lodicí, na níž sami po řece veslovali. Než blíže mostu u Bry převrhla se lodice a manželé, kteří plovati neuměli, ocitli se v jícnu vln. Jakkoliv jim neprodleně poskytnuta byla pomoc ze břehu, byla veškerá námaha, aby zachráněni byli, zcela marnou. Mladá žínka vytažena byla z vody bez vědomía na cestě do nemocnice vypustila ducha. Tělo mužovo nebylo z počátku vůbec k nalezení a teprve za dobu několika hodin vyloveno bylo z říčních vln jako stuhlá mrtvola. V Montrenilu vyvolala nešťastná udá- lost značnou útrpnost a všeobecnou účasť, nebot mladí lidé, jak už řečeno, byli jen kratičkou dobu svými a vzali se z čisté lásky = Dobrodružnou myšlenku projevuje nor- ský kapitán H. C. Johannesen v odborném listě své vlasti v příčině uskutečnění výprav k severnímu polu
Paskovski Pirkovský Bro H C Tygodnik Polski Mont
5 article
Pan Johannensen myslí věc zcela vážně a dalek jes všeho žertu i pronáší radu, aby za tím účelem kro- ceni byli ledoví medvědi. Johannensen jest muž bo- hatých zkušeností, jenž nž přes 40 roků pracuje v polárních krajinách i má za to, že by methoda krocení a výchovy ledových medvědů byla sice velmi obtížnou, ale nikoliv neuskutečnitelnou. Mladá zví- řata musila by se dle jeho rady přizpůsobiti pomě- rům severních krajů, neboť se jižní krajiny v tom směru až dosud neosvědčily. Ve třech letech dalo prý by se jistě docíliti určitých výsledků a medvědi, po- žívající nezměrných sil, snadno by pak mohli sně- hem i vodou se broditi, táhnouce za sebou saně nebo snad člun. Nápad jest skutečně zvláštní a smělý, ale nikoliv také nový. Námořník Petr Taliba skutečně již provedl myšlenku Johannesenovu a medvědím po- tahem projel polární krajiny věčného sněhu. Ba značnou čásť nových a bohatých objevů při tom učinil, jež by učený svět nemálo zajímaly, kdyby — kdyby zkrátka všechno to psaní o nich nebylo ro- mánovým denníkem, sepsaným Móřicem Jókaiem, jenž před lety jej vydal pod názvem »Dvacet tisíe let pod věčným ledem.«
Johannensen Petr Talib Johannesenův Móřic Jókaie severní kraj
6 article
= Z rodinné kroniky newyorských cu- kerních králů. Havemayerové jsou bez odporu nej- většími cukerními boháči celé Ameriky a oplývají nesmírnými statky. Za to však též kronika jejich ro- dinných neštěstí není v žádném směru chudobnou a zaoceánské listy v poslední době uveřejnily celé sta- tistické přehledy různých událostí, jež zbrázdily spo- kojenost této nad jiné bohaté rodiny od pokolení k pokolení. Asi před patnácti roky byl zakladatel to- hoto rodu, Teodor Havemayer, otcem sličné dceru- šky, kteráž právě dospívala v nevěstu. Čarokrásné děvče zamilovalo se do otcova správce, 26letého Vik- tora Myersa. Otec svolil ku sňatku, jen aby pojistil blaho jediné dcery. Brzy potom však, ještě před svatbou, zastřelila se matka nevěstina, protože, jak se později vyšetřilo, udržovala sama s ženichem dceřiným důvěrnou známost, kteráž právě neměla zůstati bez následků a svatbou dcery zbavena byla by matka svého milence... Ke konci let šedesátých stihlo Jiřího Havemayera neštěstí před očima vlast- ního jeho otce. Mladý muž zaměstnán byl v cukro- varu williamsburském, otcovu to majetku a při kterési příležitosti zabit byl sloupem, kterýž na něho při přestavbě továrny spadl. Henry Havemaver zemřel náhle v Paříži, když před tím právě všechno své jmění do posledního krejcarn probil nejdivočejším způsobem. Charles Havemayer zastřelil se asi přede dvěma roky z nevysvětlitelných příčin ve přítom- nosti své choti a dětí. Henry O. Havemayer pro- dělal trapný proces o rozvod se svou chotí atd. atd.
Havemayer Vik Myersa Havemaver O Havemayer Amerika Paříž
7 article
Henry O. Havemayer II., nejsličnější ze všech cu- kerních princů, oženil se právě v těchto dnech s krás- nou a bohatou slečnou Charlottou Wbitingovou, po- žívající ročních příjmů přes 75.000 dollarů. Bohatá nevěsta přijala nabídku ke sňatku s rozradostněným srdcem, ačkoli náležela k dívkám, o jichž přízeň že- bronilo tisíce zbožňovatelů. Co však psáno jest ve hvězdách jejich osudu a jak s mladým párem za- hraje životní štěstí příštích dob, ovšem ještě se neví Zemřelí v Praze. Dne 4. srpna 1900: Kümmel Emanuel, syn kočího, 11 dnů, 1182—II. Čížkova Veronika, dcera pekař. pomocníka, 2 roky, 415—II. důstojná sestra Anežka roz. Marie Jeřábková, 73 roky, 139—II Mattauchová Aloisie, vdova po správci, 81 roků, 55—II
O Havemayer Wbitingová Čížkův Veronika Anežka roz Jeřábková Praha Kümmel Emanuel II Mattauchová Aloisie
8 article
Pavlíková Anna, soukromnice, 80 rok, 499—III. — Ve všeobecné nemocnici: Slavíková Emilie, ošetřovatelka v nemocnici, 21 rok. Le- mischová Anna, manželka konduktora, 31 rok. Ku- klová Pavlina, manželka pošt. zřízence, 32 roky. Bartáková Marie, dělnice, 63 roky. — V jo se- fovské nemocnici Vodvářská Anna, vdova po dělníku, 68 roků. Jelínek Ondřej, holičský po- mocník, 22 roky. — U Alžbětinek: Katzová Josefa, vdova po rolniku, 80 roků. — U milo- srdných sester: Tetzová Marie, vdova po truhláři, 88 roků. Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 9. srpna. 272. hra v předplacení (4. čtvrtka.) Ustupte ženám? Veselohra o 4 dějstvích. Francouzsky napsali Alb. Valabrégue a Maurice Hennequin. Přeložila Vilma Nováková. Po druhém dějství delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec po 1/210. hod-
Pavlíková Anna Bartáková Marie Jelínek Král Mauric Hennequin Nováková Praha Anno Ku Vodvářský Anno národní divadlo Slavíková Emilie U Alžbětinka Katzová Josef Tetzová Marie
12 article Dlvadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Dlvadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. Ve čtvrtek 9. srpna. Začátek o 1/27. hodině. Po třetí: U bílého koníčka. Veselohra o 3 jednáních od Kadlburka. Režisér Fr. Šípek. Denní předprodej lístků v hlavní trafice Na Příkopě proti Špinkům do 4 hod. 18466
V Suk Šípek Francie
15 article
Část vesničanů — vlastně většina jich — byla bosa a jediným jich oděvem byla velká kozí kůže, pokrývající je od krku po kolena, a pak spodky z bílého, velice hru- bého plátna, jehožchatrně zpracované tkanivo svědčilo o ne- valné řemeslné zručnosti tohoto kraje. Široce spadající kadeř jich dlouhého vlasu splývaly dle zvyku tak těsně se srstí kůže kozí a zakrývaly k zemi skloněné jich tváře tak úplně, že snadno bylo lze považovati onu kůži za jich vlastní a na prvý pohled zaměniti tyto ubožáky se zvířaty, jejichž kůže jim byla oděvem. Než záhy bylo pozorovati, kterak touto změtí vlasů probleskují oči jejich jako krů- pěje rosy hustou trávou; avšak jich pohled, třeba byl známkou lidského rozumu, vzbuzoval zajisté spíše hrůzu než potěšení. Hlavu kryla špinavá čepice z rudé vlny, podobná té čapce frygické, kterou tehdy republika přijala- za odznak svobody. Každý z nich držel přes rameno tlustou, sukovitou dubovou hůl, na jejímž konci se houpal dlouhý plátěný tiumok, nevalně naplněný. Jiní měli přes čapku ještě hrubý plstěný klobouk se širokou střechou, jež na obrubě byla olemována pestrobarevnou vlněnou portou. Tito, majíce celý oděv z téhož hrubého plátna, z něhož prvější měli zhotoveny jen spodky a tlumoky, nejevili ve svěm kroji téměř ani známky nějaké moderní uhlazenosti. Dlouhé vlasy jejich spadaly na límec přistři- ženého kabátce s malými, čtverhrannými kapsami po stranách, kterýž sáhal pouze ke kyčlím a kterýž byl vý- značnou částí oděvů u vesničanů západních departementů. Pod tímto nezapjatým kabátcem byla vesta z téže látky s velikými knoflíky. Někteří z nich měli na nohou dře- věnky, jiní však ze spořivosti nesli svoji obuv v ruce. Ačkoliv oděv tento následkem dlouhého upotřebení byl ušpiněný, potem a prachem zčernalý a byl méně své-