ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 98de3ed0-8f15-11dd-8e4f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 49, person 39, work 3, org 3
1 masthead
Ročník padesátý třeti.
2 masthead
V Praze, v pátek 1. srpna 19 3.
Praha
3 masthead
Číslo 209.
4 article
la ranni a večerní listy předplácl se V Praze v administraci na měste Bk čtrtistá S K - s dvojí donáškout měsle. na čtvrt leta : ve hliálkách na miěslo 9 K 8on Poštou. na čtvrt ieta . 9 K 60 dvojí zásilkot na rie k o Dnešní číslo pro Prahu jest o S, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
5 article Vyhlídky pivní dávky a zvýšené zemské přirážky.
Vyhlídky pivní dávky a zvýšené zemské přirážky. Správní komise zemská zahájila svou úřadní činnost a v české i německé veřej- nosti počíná se pomalu klidně uvažovato následcích vládního zasáhnutí do žemské- ho hospodářství. Článek dv. rady Teznera z „N. Fr Pr.“ včera námi citovaný ukazuje jasně, že vláda, zavádějíc správní komisi v Čechách. zabezpečila si u správního soudu, že stíž- nostem proti zvýšeným přírážkám a pivní dávce nebude vyhovováno. Český průmysl pivovarský pak — zdá se — rovněž smířil se s pivní dávkou, poněvadž se nalézá v situaci velmi obtížné. Jak dnes poměry v průmysla pivovarském se vyvinuly, jsou pivovary, prodávajíce pivo prostřednictvím podsudních, vlastně detailisty, prodávají- cími svůj výrobek jen z menší části pro- střednictvím hostinských, jakožto obchod- níků samostatných a tu ovšem hledí celou čtyřkorunovou pivní dávku přesunouti na konsumenta. Zahájiti boj proti pívní dávce, znamenalo by, že by pivovary musely pivo prodávat za dosavadní ceny a byly-li po- tom přece jen odsouzeny k tomu, aby piv- ní dávku platily, musely by ji nésti ze své- ho. Poněvadž pak stížnosti ke správnímu soudu vyžadují dlouhé doby, jedná se o ri- skování velmi značných obnosů. Tento hospodářský stav napomáhá klidnému za- vedení pivní dávky a brání provádění dů- sledného odporu se strany postižených živností hostinských i pivovarů. Není po- chybnosti, že pivní dávka, zaváděná v do- bě celkové hospodářské deprese, bude ho- spodářsky nesena velmi těžko, jak od ho- stinských, tak od pivovarů, poněvadž kon- sum piva poklesne nejenom následkem zdražení piva, nýbrž i následkem toho, že výdělkové poměry obyvatelstva, drahota peněz budou podlamovati spotřební způ- zobilost obyvatelstva.
Tezner Čechy
6 article
Ovšem je jisto, že pro zemi vídeňský centralismus jiné dávky nezná. Připustilji v téže výši loni na Moravě a dovolil ji celé řadě zemí jiných a nemají tuto dávku dosud ve výši 4 korun jenom ty země, v nichž delší dobu řádí obstrukce. Dle celého sta- vu finančního hospodářství v Rakousku bylo jisto, že pivní dávka zavedena bude pivovarský průmysl vzhledem k tomu, že zrušení pivní dávky r. 1909 použil ke zdra- žení piva, ponechávaje v detailu ceny jak byly za dávky, nemůže nyní s nijakým hlu- bokým oprávněním brániti se 4korunové dávce pivní. Také druhé opatření, zvýšení přirážky remské o 10 procent a to se zpětnou platností od 1. července t. r., bude mnohým právě nyní v srpnovém termínu šinžovním učiněno nepříjemně známým. Majitelé domů pokusí se přesunouti loto zvýšení na nájemniky a také je k tomu relkový hospodářský stav při vysoké míře árokové, při zvyšování úroků z hypotekár- ních dluhů, jež výnos domu stlačují, nutí k tomu, aby zvýšením činží hleděli si do- savadní výnos zabezpečiti. Ovšem, hospo- dářský stav nájemníků je neméně těžkýa není jisto, zdali se toto přesunutí zdaří. Pokládáme ovšem za svoji povinnost, upo- zorniti, že zákonodárství je nyní proti dří- vějšku podstatně změněno, že obnos, oč přírážka jest větší nebude zdaňován, aniz
Morava Rakousko
7 article
něho přírážky vybírány, takže úplně po- stačí, jestliže se činže zvýší v Praze o 2.27 proc. z hrubé činže bez činžovních grošů a připočítají se k tomu činžovní gro- še z tohoto přírůstku, neboť zákonem nyní zavedeno, že obnos, oč přirážky jakého- koliv druhu proti stavu, který byl 31. pro- since 1911, vstoupnou, musí býti sice za- placen, avšak odpočítá se při zdaňování od hrubé činže jakožto dovolená srážka. Tím ovšem stalo se toto zvýšení přirážek jak pro majitele domu, tak také pro ná- jemníky snesitelnějším, poněvadž dřive by z takového zvýšení byla vyměřena daň se všemi přirážkami a majitel domu, chtěl-li by míti stejný výnos, musel by zvýšiti čin- ži nejenom o to, mnoho-li na přirážce sku- tečně zaplatí, nýbrž i o tento obnos zvět- šený o státní daň a o všechny přirážky Pokládali jsme za potřebu toto vylo- žiti, aby obě dvě strany, jak majitelé domů tak nájemníci mohli svoje zájmy chrániti aby stísněného hospodářského stavu ne- bylo ani z jedné, ani z druhé strany využí- váno. Finanční prostředky dané správní ko- misi zemské dotýkají se, jak zřejmo, růz- ných zájmů hospodářských a poněvadž jsou valnou měrou vlastně opatřením, př němž ten, kdo daň platí, snaží se přesu- nouti ji na jiného, jest hospodářské risiko odporu proti tomuto placení velmi značné. poněvadž odpor béře přesunování důvod V tom je síla těchto mimořádných opatření a slabina boje proti nim. Konsta- tujeme to jako výsledek hospodář ské a nikoli polítické úvahy. Zdali a mncho- li bude těch, kdož nebudou dbáti hospo- dářských škod, jež by jim samým bez přesunutí daní na konsumenty a nájemní- ky vznikly bojem proti těmto dávkám ukáže blízká budoucnost.
Praha
8 article Válka mezi spojenci.
Válka mezi spojenci. Jednání o mír v Bukurešti. M. Z Kolína n. R., 31. července. (Zvl. tel „N. L.“) Londýnský dopisovatel „Köln. Zlgu. tvrdí, že při vší spokojenosti s prvními úspě chy bukureštské konference mírové netají se tam, že nejdůležitější události odehrávají se za konferenčními kulísami. V politických kru- zích uvažují o neblahém stavu Bulharska možných následcích konečného účtování a jal zklamou krále i dynastii. Proslýchá se, že různí nápadníci čekají na rozhodnou chvíli po uzavření míru a odzbrojení. Starost o tytc věci působí také na mocnosti, aby konečný výsledek nebyl pro Bulharsko příliš obtížný. Z Paříže, 31. července. Bukureštský ko- respondent „Tempsu“ dovídá se, že bulharšti vyjednavači jako přirozený důsledek usnesení o pětidenním příměří navrhnou bezodkladnou a současnou demobilisací všech balkánských armád. Dále oznamuje týž list z Caříhradu, že srbské ztráty v době války s Bulharskem činily 41.000 mužů, z nichž 7000 padlo v poli. 21.000 bylo zraněno, 1000 zemřelo cholerou 12.000 onemocnělo v poli. Z Bukurešti, 31. července. Z naprosto spo- lehlivého pramene se dovídáme, že zdejšt ruský vyslanec doporučil nutkavě a dů- věrně zástupcům Řecka, Srbska a Černé Hory. aby přijali hranice mezi Řeckem, Srbskem Bulharskem co možno nejrychleji a nejvhod- něji, aby jakékoliv další zmatky byly zame- zeny a Rusko mohlo zaručit Bulharsku Dri- nopol.
Köln Bukurešť Kolín Zlg Bulharsko Paříž Řecko Srbsko Černá Hora Rusko
9 article
nole a enl
10 article
Z Bělehradu, 31. července. (K. k.) Zpráva o ujednání pětidenního příměří způsobila v po- litických kruzích všeobecně příznivý dojem Vyslovuje se naděje, že v době této bude do- cílena zásadní shoda v otázce míru.
Bělehrad
11 article V turecké Drinopoli.
V turecké Drinopoli. Z Caříhradu, 31. července. (K. k.) Včer konala se v Drinopoli schůze, na které usne- seno poděkovati se sultánovi a armádě za vydobytí Drinopole, zříditi výbor, který by společně s cařihradským pracoval k obrano Drinopole a zachování tamního tureckého pan- ství. Dále bylo usneseno protestovati proti bul- harským ukrutnostem a prohlásiti, že drino- polští občané vynaloží vše, aby zůstali po tureckou vládou, a konečně žádati, by evrop- ská veřejnost nepodporovala návrat bulhar- ského panství. Za přijímání diplomatického sboru blaho přál francouzský konsul následníkovi k umír- něnosti a kázni turecké armády při vtržen do Drinopole, jakož i k nynějšímu klidu městě. Hostiny, dávané následníkem, zúčastnil s také bulharský vikář. Následnik navštívil dnes Svilen (Mustaí pašu). Z Cařihradu, 31. července. Sem došel te legram Envera beje, který prohlašuje, že ne vydá Drinopole, i kdyby to mělo za následel pád kabinetu.
Svilen Enver Drinopol Cařihrad Mustaí paša
12 article Náhrada za Drinopol.
Náhrada za Drinopol. Z Pařiže, 31. července. „J. des débats oznamuje z Cařihradu, že Porta již uvažuj o vyklizení Drinopole za vhodné kompensace které záležely by v posunutí pohraniční čáry Enos-Midija na západě, při čemž zůstala by obě tato přímořská města Turecku a zároveř ve svolení velmocí k okamžitému zvýšen všech cel o 49%. V pařížských politických kru- zich jsou pevně přesvědčeni, že Turecko po- volí. Na východní srbské hranici. Z Bělehradu, 31. července. (K. k.) Úřadno odělují: Naše obkličovací linie kolem Vi- dinu byly posunuty ku pevnosti až na 2 km. a obsadili jsme Novoselo u samého. Vidina. Na starých srbsko-bulharských hranicíeh naprotí Vlasině pokusili se Bulhaři s napětím svých posledních sil o tři útoky n naše pravé křídlo, které jest mezi Vlasinou a Strecharem, ale byli odražení se znakným ztrátami
Port Bulhar Drinopol Cařihrad Turecko východní srbský Bělehrad stará srbský EnoMidija km
13 article (Viz poslední zprávy.)
(Viz poslední zprávy.) Anatole France v Praze. Když včera po 3. hodině odpolední před hotelem „U modré hvězdy“ na Příkopě za- stavil elegantní cestovní automobil a z něho vystoupili dva pánové a dvě dámy, sotva kdo z Pražanů tušil, že starší, dosud statný pán,j- Anatole France, jeden z největších sou- dobých spisovatelů Francie, představitel nej- lepších tradic francouzské inteligence, jemný znalec umění, básník, jenž byl kdysi členem sdružení Parnasistů a nyní přes všechen svůj filosofický skapticismus bojuje v řadách šíři- telů myšlenek sociálního hnutí. Jak ze skromných zpráv novinářských známo, vydal se France ve společnosti svého sekretáře a dvou dam z Paříže va automobilu na cestu do Ruska, jímž dojel až na ruské hranice, odkud do Petrohradu jel drahou. Petrohrad učinil na něho velmi příznivý dojem; zvláště byl nadšen velkolepou Něvou a Carským Selem. V ermitáží, této proslulé obrazárně, chovající vybraná díla západo- evropského umění, překvapil všechny svou odbornou znalosti.
Pražan Franc Praha Francie Paříž Rusko Petrohrad Anatol Franca
14 article
Z Petrohradu odjel na krátký pobyt do Moskvy, kde hned po příjezdě zajel si do Kremlu, kde zdržel se i v Granovité palatě ve dvorských palácích i v starobylých chrá- mech a prohlédl si i obrovský Car-koloko (zvon) a Car-pušku (dělo). Moskva překva- pila francouzského umělce divným souladem středověkých stěn Kremlu, fantastických chrámů, křivých uliček a velkolepých budov postavených dle posledního slova techniky Zašel si také do chrámu Spasitele na večern bohoslužby. „Moskva jest srdcem Ruska, řekl Anatol France novinářům, „a jen ten, kde zná Moskvu, může pochopit, co znamená tate veliká země, která dala světové literatuře Puškina, Turgeněva a Tolstého. Anatol France byl nucen prodloužiti svů moskevský pobyt o jeden den následkem ne- milé nehody, že rychlovlak, odjiždějící za hra- nici — neměl už míst. Na nádraží v Moskvě doprovodila jej nesčetná skupina moskev- ských Francouzů i Rusů. Samozřejmě byl France předmětem po- zornosti ruských novinářů. Redaktor „Ruské- ho Slova“ doprovázel jej po Moskvě a snaži se pro svůj list opatřiti různými otázkami in- terview co nejzajímavější. France však témě výhradně odpovídal na otázky umění se týka- jící. Vracel se k obrazům Rěpinovým nadše ným obdivem. U Vereščaginových obraze předložil mu novinář otázku, co soudí o ny- nější válce na Balkáně. France odvětil mu, že jako pacifista by si přál, aby hrozné krveprolití co nejdříve skončilo. K otázkám rázu politického odpo- vídal vyhýbavě a posléz prohlásil, že není ani politikem, ani diplomatem ...
Anatol Puškin Turgeněv Tolstý Francouz Rus Rěpinův Vereščaginův Petrohrad Moskva Kreml Rusko Anatol Franca Franca Balkán Franca novinář
15 article
Anatole France na svých cestách snažíse vystupovati co nejméně nápadně a chce ce- stovati takřka inkognito. V Moskvě řekl skoro žertovně: „Kdyby nebylo v Rusku tak přísně s průvodními pasy, byl bych sem přijel vůbe bez pasu a po druhé byl bych změnil své jméno, aby mě nikdo nepoznal.“ (Anatole France, jak známo, se jmenuje vlastním jmé nem Jacques Anatole Thibault.) Anatole France, který v Petrohradě, Moskvě i Varšavě všem oficiálním návštěvám se vyhýbal, ani v Praze se nezpronevěřil svým zvyklostem. Sestoupiv v hotelu „u modré hvězdy“ pěšky, v průvodu svých spolucestujících, ode- bral se v podvečer na procházku Prahou, kte rou dosud nikdy nenavštívil. Večer zavita do Obecního domu u Prašné brány, ale zřejmě znaven jízdou od časného rána v automobilu. o 10. hodině vrátil se do hotelu. Anatole France nezdrží se bohužel v Praze dlouho a zamýšlí již během dnešního dopoledne opět vydati se v automobilu na další cestu, do Pa- říže.
Franc Thibault Anatol Franca Moskva Rusko Petrohrad Varšava Praha obecní dom
16 title
Politický přehled.
17 article Země české.
Země české. Hackelův trumí proti Stürgkhoví Zemský posl. dr. Aug. Hackel vyslovuje se v „N. Fr. Presse“ o zemské správní komisi ve formě hypotetické periody neskutečnosti V dosazení komise byl by mohl býti spatřo- ván nepopíratelný úspěch německé obstrukce kdyby buď složení této komise aneb její orga- nisace aspoň částečně bylo vyhovělo přáním Němců. Leč ani jedno, ani druhé — bohu- žel, nedostavilo se — což jest už píseň poně- kud obstárlá — i to Hacklovo „bohužel“ jest opsáno z klacického usnesení rozšířeného předsednictva Verbandu a útok na presidenta
Hackelův Stürgkhový doktor Aug Hackel Němec Hacklův Verbanda
18 article
V drobném prodejlr ranní číslo o sobě . . za le večerní Ve fliálkách na venkově ranní čisle večerní Inseráty platí se hotově napřed- Předplsconí a inserty přijíma sdministrnce v Marianské ul.,3 Tam nacházejí se ték redakce, tiskárna a expedlee „Národních Listů“ Rukopiny se novraceii- správní komise, jejž dr. Hackel připojuje, nen ničím novým. Novinkou jest, že dr. Hackel ex post vyslovuje názor, že vláda měla správ- ní komisi rozděliti ve dvě národnostn sekce a pro něj není pochyby, že by se tyto sekce byly skvěle osvědčily a nemá také nej- menších ústavních rozpaků vůči těmto skvě- lým sekcím. Na adresu hr. Stürgkha vzkazuje dr. Hackel, že se slavná vláda mýlí, domní- vá-li se, že takto složenou správní komisí, jak dnes je, přípravila půdu novým vyrovnacím jednáním. Naproti tomu množí prý se znám- ky, nasvědčující, že česko-německý spor bude přenesen také do říšské rady. Útraty toho ne- ponesou prý ani Češi ani Němci, poněvadž prý jim vzrůstá mocný spojenec proti mini- sterstvu bez systému: zamýšlené zvýšení kon- tingentu branců. Němečtí poslanci z Čech ne- budou prý už vzhledem na podrážděné smý- šlení svých voličstev s to, aby hr. Stürgkhovi povolili takovou předlohu a tím upevnili jeho postavení, jehož využívá jenom proti Něm- cům. Na to prý měl pamatovati hr. Stürgkh, když hově našeptávání českého místodržitele se rozhodl pro to, aby poměry v Čechách, Němci pociťované jako nesnesitelné bezprá- ví, byly ponechány v sesíleném trvání.
Hackel doktor Stürgkh Čech Němec Čechy Německo
19 article
Tato prozíravost pana dra. Hackela jest upiata na lhůtu poněkud dlouhou, neboť před- loha o kontingentu očekává se až z jara. Útok na knížete Thuna z „vynikající ně- mecké strany“ Svá zklamání a rozčarování hojí Němci nejen na hr. Schönbornovi, jemuž vytýkají vů- bec jeho existenci v čele zemské správní ko- mise, na hr. Stürgkhovi, na nějž svádějí orga- nisaci komise, nýbrž i na místodržiteli králov- ství Českého, neboť svrchovanou německou nedůvěru v bezvadnou práci komise zostřuje prý ta okolnost, že komise tato jeví se jako úplně pod vlivem kníž. Thuna. Z tohoto the- matu rozvinuje „vynikající německý posla- nec“ z Čech svůj včerejší prudký útok na mi- stodržitele. Jest už osudem těchto německých invektiv proti místodržiteli, tak vášnivě
Hackel Thun Němec Schönborn Stürgkh Čechy
20 article
Němci nenáviděnému, že jsou vedeny vždy z nejslabší německé posíce — to jest z oboru minoritního školství. Bezednost ně- meckého postavení ve školní politice v Če- chách a politicky bezkarakterní chtíč jejich okamžitě tu vysvitne, jakmile některá více či méně vynikající německá strana zavadí o he- slo minoritních škol. Neforemnost a ošumělost jich útoků proti presidentu zemské školní ra- dy vyznačena jast německým nárokem, už na- prosto nezahaleně vůči kn. Thunovi vyslovo- vaným, aby ze své diskretní moci potlačil jasné, nepopíratelné, podle všech podmínek zákona skvěle dokázané a v určitých přípa- dech všemi rekursními cestami a stanicemí dosvědčené právo českých menšin na veřej- nou školu a zejména, aby hově naléhání Něm- ců, všemožně držel pod prahem zemské školní rady hotové již a k vyřízení nade vši pochybu kladnému přichystané bezvadné návrhy na zřízení těchto českých škol. Z toho, že úpra- va minoritního školství vyhražena vyrovnací- mu jednání, vyvodili Němci doktrinu, že až do této úpravy má býti školní zákon v Če- chách suspendován a od zřizování veškerých menšinových škol, ovšem jenom českých,v Čechách na čisto upuštěno. To by nebylo ovšem špatně vymyšleno a už toto zastavení práva českých menšin na školy bohatě by od- měňovalo úmyslný německý průtah a pilné boření vyrovnací budovy vždy, jakmile se octne nad základy. Tento německý nárok může býti tím méně tolerován, že památným svým rozhodnutím ze dne 9. května Němcii tyto základy vyhodili do vzduchu a posledním pronunciamentem Verbandu jakákoli vyhlídka
Němec Thun Německo Čechy
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Právo na samotu. V jedné malé novelle líčí Maupassant pro- fesora střední školy, jehož prostá postava na- bývá tragičnosti zoufalým stavem, který jímá jej, protože nemůže býti nikdy samoten. Ve dne vyučuje hochy nebo dohlíží na jejich hry. Jí s nimi u jednoho stolu a v noci spí s nim v téže ložnici, by je mohl lépe hlídati. Několik jisker zoufalosti tohoto mučeníka- pedagoga doutná v duši každého obyvatele velikého města. Člověk je zvíře stádové. Al- čím více se oduševňuje, tím více jest mu třeba samoty, sproštění všeliké vnější nucenostia naprostého oddání se vlastní bytosti. Vypra- vuje-li pak historie o četných zaja tcích vězněch, které dohnala samota cely k šílen- ství, není na druhé straně sestavena ještě sta- tistika oněch nešťastníků, kteří nalezli stejný konec z opačného důvodu. Neboť touha du- ševně vysoko stojících lidí po samotě může státi se nezkrotnou a nespočetní velkoměšťané nejsou s to, by tuto svoji žádost uspokojili Všechen život a všechna práce ve velkém městě spočívá na vzájemném doplňování, sou- činnosti a společném zaměstnání. Za našich dní, kdy podmínky bytí rychle se mění, kdy ode dneška na zítřek dějí se pronikavé pře- vraty ve hmotných a společenských poměrech. kdy skoro každému naskytá se možnost vzdě- lání, najdeme lidí duševně vysoko stojící ve ve- likých massách lidových a navzájem duše pro- lelářské na výšinách žití. Ve všech třídáchi spo- lečnosti jsou stěsnáni inteligentní a šlechetni jednotlivci s otupělými, čímž se stupňuje nu- cenost života společenského. Ale také tam kde toho není, také mezi lidmi sobě rovným
Maupassant
22 article
a spolu sympatisujícími, také v samé rodině stává se nucenost ustavičného soužití trýzní. Lidé staří tomuto jařmu již navykli a snášejí je jako jednu z neodbytných samozřejmostí životě rodinném. U mladých lidí však, stávají-lí se dospělými, vytryskuje touha po samotě zvláště prudce. Ale právě jim odpírá se splně- ní této nezbytnosti podle zásady: mladí lidé musí býti družnými. Mladí lidé potřebují zajisté styků s vrstevníky, by druh druhu ulomil hroty a ztupil hrany sebevědomí, by vystihli správně míru svojí osobnosti, která v samotě jeví se někdy ustrašující, někdy oblažující samobyt- nosti a která svádí snadno ke zcela bezdůvod- né domýšlivosti. Než stejnou měrou je ne- zbytna každému mladému člověku dočasná samota. Jinak splynou a svezou se všechny úkazy životní, které by se jim po lidské strán- ce měly státi zkušeností a obohacením, na hladké a kluzké ploše povrchnosti, jaké na- bývají ve společnosti. V tom právě spočívá kletba, v tom také požehnání společnosti: ona splošťuje, změlčuje, sevšedňuje. Každý veliký bol a žal, který člověka v samotě rdousí. zmenšuje se mezi lidmi, stává se všednějším a lidštějším — tudiž snesitelným. Co se zdá jednotlivci nezměrně a nehorázně velikým — ve společnosti se odměřige, znehodnocuje — stává se tudíž snesitelným. Proto právě lidem hlubokým je společnosti nezbytně třeba, ne- mají-li utonouti ve vlastních hlubinách. Ale tomto ovzduší, ve kterém by měli se dočasně osvěžiti a zotaviti po atmosféře pro ně přes- příliš silné, nemohou trvale prospívati. Bud by v ní skutečně zahynuli, nebo by stoupl k jiným na povrch, stali by se tvory stádo- vými — zahynuli by duševně.
Buda
23 article
Prvním svědectvím mladistvé potřeby po samotě, prvním znamením vyspělosti nějaké osoby je touha po vlastní světnici. Je to tou- ha, býti skutečně, tělesně sám, nepociťovati va blízku nižádné cizí myšlenky, nižádného cízího dechu. Jakkoli splňuje se tato tužb mnoha lidem, ve veliké masse jsou přece jen počtem malinkým. Druzí nezoufají, nedosá- hnou-li toho. Zdravá lidská povaha nezoufá nikdy. člověk života schopný pomůže si nebo si vypomůže. Mladí lidé, kterým osud nedo- přeje luxu vlastního bytu, na který nestačí hmotné poměry jejich, pomáhají si kusem vlstního nábytku, vlastní zásuvkou nebo do- konce nějakým předmětem, jenž náleží pouze jim.
24 article
„Nevím, co je s tou holkou,“ vypravo- vala mi jedna matka, „celé půldne prosedi toho nejapného malování, mně se věru zdá, že ten svůj obraz zbožňuje.“ — „Patří mně,“ od- větila dívka, zářivým a pátravým okem hle- díc na matku. Rozumí někdo smyslu těchto slov? Já jsem mu porozuměla. Pochopila jsem dívku. Tato jako šťavel zelená krajina s ob- zorem, pravděnepodobně modrým — to byl její domov. Před obrazem tím žila toliko ve svém světě, zapomínajíc na vše a na všechny a bylo jí blaze v této samotě. — Také staří a dospělí lidé musí se spokojiti takovými ná- bražky. V jedné anekdotě vypravuje se dobrosrdečném muži, který přijde do restau- rační zahrady. Zahrada je celá prázdná. Za jediným stolem pouze sedí host. Šlechetný muž obchází chvilku, prohliží si prázdné stoly židle a přistoupiv konečně k jedinému stolu obsazenému, plá se: „Prosím, bylo by tady prázdné místečko?“ Projdeme-li nyní v létě za vlidného dopoledne veřejným parkem, mů- žeme viděti k onomu obrázku protějšek. Tu stojí lavice v dlouhých řadách a na každě sedo jeden člověk, hodně sehoulen v koutě, upí- raje zrak do dálky nebo zahleděv se do ze- lené trávy, aby měl illusi, že je sám. Ani svie sluneční, ani svěží zeleň, ani dobrý vzduck neposkytují mu takového osvěžení, jako sug- gesce tohoto vědomi. Neboť musí snášeti den jak den přítomnost jiných, na ulici, při prác
25 article
— vždycky jest osoba jeho vydána zrakům ji- ných, jeho jednání jejich duchaprázdné kri- lice. Komu ještě nezprotivilo se dýchati v tomže coupé vzduch s tolika a tolika lidmi? Kdo by nebyl rád něco, sobě zvláště drahého uchránil cizího pohledu? Nebyla to zajisté pobožnost anebo po- třeba, pykat a káti se, co přimělo poustevníky středověku nebo buddhistické Indie, tráviti ži- vot, který byl veliké masse nepochopitelným Tito lidé, kteří povznesli se ustavičným du- máním a četbou posvátných knih vysoko nad všednost, pociťovali asi více nežli jiní lidé potřebu být o samotě. A snad snášeli raději nesmírný tlak naprosté samoty nežli společ- nost svých vrstevníků. Podobné pocity při- měly snad první velkoměšťany, nabaživš- se domova svého, že vydali se v létě na cesty. Kdo pak ví, do jaké výše stupňována přesy- cenost, omrzelost, ba zášť velkoměšťana proti jeho sousedu, proti jeho nepříteli, který mu zabíral půdu pod nohama k chůzi a vzduch k dýchání, a kterak stejnou měrou touha, moc opustíti město, alespoň na několik hodin, sta- la se mu neodbytnou nezbytnosti! Jiné okol — jiný obzor — čistší vzduchl Příroda a samota. Nikdo jich nemiluje tal jako velkoměšťan ve své touze věčně nesplně- né. Ale nikdo nepočíná si nerozumněji, splní-l se mu touha ta, nežli velkoměšťan.
Indie
26 article
Někde leží veliká louka. Sálavé paprsky slunečně ji ozařují. A na této nedozírné, roz- sáhlé, osamělé, bujně zelené ploše je poměr- ně malá bílá skvrna. To jsem já. Ležím tady. hledím do vzduchu a pocíťují, jak žár a síla půdy, na níž odpočívám, a letního nebe nade mnou rozklenutého stěhují se do mého nitra Chvilku jsem tak šťastna, že nemám ni jedi- ného přání. Pojednou však pronikne tímto po- citem blaženosti jemná nit netrpělivosti, ja- koby mi bylo trochu nevolno. Nedočkavost abych síly, které se tu ve mně nasbíraly, jižjiž vykořistila, je zpracovala, je spotřebovala boji o život. „Samota ušlechťuje, společnost sesprosťačuje.“ A velkoměšťan pociťuje, že je za našich časů věcí nevýhodnou, přespříliš se zušlechťovat. Člověk stává se takto malomoc- ným a dostává se vůči jiným do postavení ne- příznivého. Velkoměšťana neuspokojí trvale. splní-li se jeho touhy po osamělých horách po nesobecké a nekonečné kráse přírody, kte- rá se každému podává, kdo má smysl a poroz- umění, by dary její přijímal, která každého vezme ve svůj útulek, kdo se jí troufá svěřiti Vždy žene jej opět nějaká síla zpátky do lid- ské společnosti, a tam, třeba na horách neb u břehů jezerních, shledají se zase všichni, kdož od sebe navzájem byli prchli.
27 article
Neodolatelný tlak, pudící velkoměšťana do samoty, střídá se s jeho potřebou, stejně bouřlivou, po návratu z vytoužené ojedině- losti do chomolné tísně, do chvatu a spěchu všedního života. Než tato hluboká, silná snaha velkoměšťana, vymanit a vyprostit se na čas z okolí, ustavičně slídivého a naň dozírajícího a na okamžik rozpamatovati se na sebe a vě- novati se jen sobě, je drahocenným přízna- kem, že v duši velkoměšťana pořáde ještě žije něco, co nedovedl udusit a shasit všechen dým a hluk, všechen ruch a ryk zápasů životních. A třebasi tento plamen doutnal většínou jen tlumeně pod zmalátňujícími úkoly a dojmy všedního dne, na krátko vyšlehne přece k jas- nějšímu plápolu a tento jas odnáší si potom velkoměšťan do svojí dobrovolné samoty. Na- zvemež si to potřebou po zotavení nebo lá- skou ku přírodě, touhou po klidu nebo ner- vosností — ve skutečnosti je to nejnesmrtel- nější naše část, která tiše síce, ale slyšitelně domáhá se svého práva, která teskní po osvo- bozující samotě, instinktivně tušíc, že „Mlu- ví-li duše — potom také duše již nemluvi. Lily Liebersova