2
masthead
V Praze, v sobotu dne 26. října 1901.
Praha
4
article
Na ratní a odpol. listy
přílphacni (Natěný Obsor. ve
středu a „Litarkrní Hlidka
v pátekyrplodplsoí sei
Praze v adainistrne
na měsl
na čtvt lita. . ! 6 K —
s drojí čeníškou
na měste
ne čtvt letn
ve silaikáchn
na měsfe . . . . ..
Poštou:
aa mšsle
sk čirrt lrels
s dvojí zisllkou
na moěele
žtvrt a 1ol
Praha
Natěný Obsor
Litarkrní Hlidek
6
title
Dnešní čislo pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
7
article
Nepromluvená řeč.
Nepromluvená řeč.
Téměř po celé dva dny zaměstnával se
vídeňský parlament velkolepou výpravou,
kterou dne 23. srpna t. r. uspořádalo spo
jené Germánstvo do české Litovle, aby tam
ztrestalo, či lépe řečeno, aby se vymstilo na
obyvatelstvu krve naší za to, že opovážilo
se setřásti konečně nepřirozené německé
jho, jež po léta hluboce se mu rylo do
masa, že svrhlo konečně německé obecní
zastupitelstvo a zvolilo na jeho místo zastu-
pitelstvo české. Čtyřem tisícům Čechů poda-
řilo se konečně zbaviti se pout jednoho tisíce
Němců, židů a odřezanců, skáceti v prach
hegemonii německou a vytlačiti z křesla
purkmistrovského pověstného Mikysku.
Čecho
Litovel
8
article
To ovšem bylo smělostí neslýchanou a
proto vypraveny ze všech koutů Moravy
zvláštní vlaky do tohoto města, do něhož
v čele tisíců vtáhli z moravských Němců
nejlepší a nejpřednější. A co tam činili
Spílali lidem, již v českém městě česky mlu-
vili, do tváře plvali ženám, jež neměly na
rameni připjatou černo červeno-zlatou stužku,
do krve zbili mladíky, již zdráhali se s nimi
křičetí »Heill« a konečně vytloukali oknaa
bombardovali české budovy
Při tom počínali si s náramným sebevě
domím a pravým teutonským hrdinstvím, ne-
boť bylo jich dvanáct tisíc na čtyři tisíce,
počítaje starce, ženy a děti dohromady.
A stát? Okresní hejtman dobře věděl.
oč jde, právě tak věděl to místodržitel a také
J. Excellence pan dr. Körber byl o tom
velmi dobře zpraven. Ba více, J. Excellence
sama v této věcí rozhodla a rozhodla vědouc
oč tu jde, rozhodla přes to, že namlouvá
světu, že je v příčině národní neutrální, ve
smyslu žádosti německé a výpravu povolila
Němci skutečně také přijeli a provedli,
co chtěli, jak s hora již jsme se bylio
tom zmínili. Poslanci čeští u vědomí svých
povinností hned po sestoupení se parlame ntu
učinili pilný návrh, aby zavedeno bylo, pokud
se týče brutálností litovelských, vyšetřování
a vinníci aby exemplárně byli potrestání.
V debatě o tuto věc, jak očekávati se dalo,
ujal se slova též předseda ministerstva jako
správce ministerstva vnitra, a co řekl?
Němec
doktor
Körber
Morava
9
article
Výtržnosti litovelské nestojí za 1o, aby
se o nich mluvilo. Škoda jimi způsobena
obnášela, jak bylo zjištěno, jen 70 korun a
zraněni byli jen dva lide a sice oba pouze
lehce . . . .
A Němci jásali.
Jak by nejásali? Pan dr. Körber osvědčil
se býti nejspolehlivějším jejich přítelem; v oka-
mžiku, kdy se krčili a pod pádnými ranam
dra. Stránského se svíjeli bolestí a vztekem.
pospišil chef vlády, aby nakapal balsámu
v jejich rány.
Ničím tedy nebyla Litovle. Kdyby tam
byli Němci rozbili oken aspoň za 7000 K,
kdyby byli tam několik lidí na smrt ubili,
jako před několika léty nešťastného herce
Lipovského, potom ovšem bylo by jinak.
Škoda.
Tvrdíme ovšem na základě právě tak
bohatých jako smutných zkušeností, že by
se bylo i po tom nestalo nic. Jinak ovšem
byly by se měly věci, kdyby bylo šlo o če-
skou výpravu, třeba mnohem nevinnějšího
rázu, do některého města německého, kdyby
šlo o nějaký mohutnější projev českého na-
rodního vzdoru, o mocnější českou reakci
proti německému útisku. O, jak jinak byla
by se v tomto případě vzepjala energie, jak
jinak by se dařilo těm, kteří opomenuli uči-
niti náležitá opatření a což teprve těm, kteří
byli by se jakýmkoli způsobem prohřešili
proti zákonu
Němec
doktor
Körber
Stránský
Lipovský
Litovel
10
article
Je tomu dvacet le
Jeden z buršáckých spolků pražských
usmyslil si oslaviti své, tušíme, že pětadva
cetileté trvání. Událost významu velmi nepa-
trného, které nikdo by si byl nepovšíml,
kdyby slovutná »Germania« nebyla sezvala
si do Prahy buršácké spolkyn z ostatníeh
zemí a z celého Německa a kdyby nebyli
mladí páni s pestrými čepičkami prohlásili
že přispíší do Prahy, aby potnohli zde
kommilitonům v těžkém boji s »českým pro
národem«, jenž urval Němcům starou vlast
ktera národu německému vrácena býti must
stůj co stůj-
To ovšem mladá studentská krev česká
nemohla mlčky snést a proto objevil se
v »Národních Listech« v den, kdy projek
tován byl výlet buršácký do blízké Chuchle,
inserát, v němž vyzváni byli studenti čeští,
aby se tam dostavili a tam energicky hájili
českou půdu proti německým vetřelcům. Co
se stalo, to se stalo. Však nebylo to nic
tak strašného. Němci zpívali své kommersn
písničky a Čechové odpověděli na »Deutsch
land, Deutschland über Alles« svou hymnou
národní.
Potom došlo ke rvačce, která v listec
německých postoupila rychle na »bitvu u Chu-
chle« a kterouž illustrovanou přinesla londýn
ská »London News« a sice jako bitvu z pola
námořní, neboť na obrázku nalezala se též
rakouská válečná loď s několika děly a ob
sazená vojskem námořským. V těto »bítvě«
která tak výborně se hodila do rámce něme-
ckého a tak znamenitě byla proti národu na-
šemu vykořistěna, bylo sice zasazeno dost
štulců, však přes všechno namahání policie
byli zjištění jen dva zranění a sice lehce
zranění, jeden německý medik, jenž dnesje
v Praze lékařem a potom herec Kaňkovský
A škoda způsobená »bitvou« neobnášela ani
těch mizerných 70 K, šlo tu jen o několik
rozbitých sklenie
A následek této bitvy? Ten nebyl tak
nevinný, jako následek přepadení litovelského
Němec
Čecho
Chu
Kaňkovský
Praha
Německo
blízký Chuchle
Deutsch land
Deutschland übry Alle
London News
11
article
Oběti této výpravy byli především místodržitel
jenž z Prahy poslán do Lince, okresní hejt
man, jenž ze Smíchova přesazen byl do
Polné, okresní komisař, jemuž dostalo se pří-
sné důtky a dokonce i četníci, kteří disci.
plinárně a sice velmi přísně byli proto po-
trestáni, že neužili zbraně a do studentů
českých nestříleli.
Dojista poučná jest parallela, jak jedná
se s námi a jak s Němci. 20 let uplynulo
od té doby, co místodržitel Weber porou
čel se z Prahy, aby misto učinil bar. Krau
sovi, avšak dnes týž duch jako tenkráte
ovládá kruhy vládní a týmž směrem nese
se opět tradicionální politika vídeňská vůči
národu našemu.
A v tom vězí příčina, proč dosud nen
vyřízen velký proces, který národ náš vede
s representancí této říše od té doby, co
dospěl vědomí svých práv. Vládní politika
rakouská chce zde míti Němce jako národ
nad ostatními povznešený, se zvláštními vý-
sadami, jako národ hýčkaný, a vedle něho
národy nižšího řádu, ve svém kulturníma
hospodářském postupu, ba i ve své existenci
od Němců odvislé. Přes všechny řečí, sliby
a ujednání dnes všecko Rakousko jest pro
sáklé do nejjemnější žilečky neblahými zása-
dami, jež směrodatnými v této říší staly se
za Marie Terezie. Hájt-li Čech své národn
právo — jest to Chuchle, přepadá-li Němec
soukmenovce naše, aby je brachiálně znásil
nil, jest to — Litovel.
Němec
Weber
Marie Terezia
Čo
Praha
Smíchov
Polná
Rakousko
Chuchle
Litovel
12
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(65. schůze.)
Z Vídně, 25. října.
Naplněni hlubokým a silným dojmem slavn
panichydy za nebožtika dra. Josefa Kaizla, přišl
poslanci z votivního chrámu do parlamentu. Po
spíšili si, by se nezpozdili. Ale musili čeka
ještě do 1 hodiny s poledne, než byla schůze
zahájena. Příčiny průtahu toho uvidíme na místě
jiném.
Z ruky do ruky šel první sešit kollekee
děl Manesových, právě vydaných firmou. Topi
čovou. Vzbudil velkou pozornost. Ministr vyučo-
vání dr. Hartl, princ Alois Liechtenstein a čelní
Poláci prohlíželi jej s patrnou zálibou, chválice
podařenou reprodukci českou.
Pan K. H. Wolf stával se čím dále, tím
netrpělivějším. Měl napřed monology, potom po-
koušel se o dialogy, ale marně. Když rafije na
hodinách parlamentních ukazovaly ke dvanácté,
volal: »Zase hodina ta tam !. To nás sťojí velké
peníze!« Po přestávce pak povídal: »Dr. Körber
má libánky se stranami! Je slyšeti z loubí po-
vzdechy a pocely !«
O půl 1. hodině zase měl sólo, které pro
vázeno bylo sborem Všeněmeů. Tázal se posl.
Hořice: »Nevite, pane kollego, kam se poděl
ministrpresident?“ Pochodili u něho Čechové
dobře?« Z českých lavic mu odpověděno: »Co
pak dělal dr. Eisenkolb se svým návrhem?
Kaizl
Manesový
doktor
Hartl
Liechtenstein
Polák
Wolf
Körber
Čecho
Eisenkolb
Vídeň
Hořice
poslanecký sněmovna
13
article
Později ozval se Wolf: »Pane poslanče Skéne
kde pak je pan dr. Körber? Mohl začít přece
již ráno v 8 hodin, aspoň byl by teď hotov
Ti chlapi tam na presidiu!, Ani se žádný ne
omlouvá!«
Pilně návrhy posl. Černého a soudruhů
a posl. Eld'erslchle a soudruhů v příčině po
jišťování starobního projednaly se za všeobecn
netečnosti a nepozornosti, jakkoli jsou to za
jisté podněty velkého dosahu a pronikavé dů
ležitosti.
Poslanci meškali mimo zasedací síň v ku-
loáru, kde přetřásána politická situace, Navrho
vatelé mluvili sotva k pěti lidem. Místo Černéh
promluvil posl. Choc. Za jeho českých vý
kladů přesvědčili jsme se, že pan K. HI. Wol
umí také česky, že umí dokonce česky rýmovat
Volal naň: »Milý pane Choc, vy mluvite tuze
moc !«
Bylo již po 4. hodině, když zahájena r oz
počtová debata. V té promluvili řečníe
toliko dva. Křesťanský sociál Fink však pře-
dem prohlásil, že se nedotkne vůbec politiky
že vezme v úvahu jen rozpočet ministerstva
orby, což také učinil.
Wolf
Skéne
doktor
Körber
Černý
Choc
Fink
14
article
Četba předsedy polského klubu nezasluho-
vala by povšimnuti, kdyby pan Jaworski neby
učinil výroku, kterého dlužno se stanovisk
slovanského a se stanoviska parlamentního co
nejvíce želeti a který třeba také co nejrozhod
něji odmítnouti. Pan Jaworski toliž pravil, že
nie nent platno pilné návrhy odůvodňovati
řečmi, jimž druzi nerozumějí. Tím vyslovil se
pan předseda polského klubu proti neněmeckým
řečem, návrhům a dotazům na říšské raděa
tím zároveň přidal se ke stanovisku, hlásanému
se strany německo-nacionální, že výhradnýma
výlučným jednacím jazykem sněmovny vídeňské
je němčina. Konstatujeme dle pravdy a skuteč
nosti, že sotva pan Jaworski výrok ten učinil,
bylo proti němu ramonstrováno poslanci pol-
skými samými, kteří potom prohlásili, že pan
Jaworski mluvil jen za svoji osobu.
Nechceme o tom pochybovati, ale musím
připomenouti, že podobné omluvy a výmluvy
pana Jaworského děly se také v minulosti, že
bezpočtukrát ujišťováno, že za panem Jawor-
ským nestojí klub polský, že však nikdy pan
Jaworski nebyl ani pokud se týká jeho projev,
ani pokud se týká jeho činů, polským klubem
desavouován. Proto dokud se tak nestane.
musíme pokládati jeho nevčasný soudi za projev
klubu polského, tím spíše, jelikož byli jsme
s autoritativního místa již často ve sněmovně
poslanecké důtklivě poučeni, že kdykoli promluv
předseda polského klubu, mluví za celý soli
dární polský - klub.
V úterý bude se v prvním čtení rozpočti
na letošek a na rok příští pokračovati.
Jaworský
Jawor
polskýklub
15
article
Předseda zahájil schůzi ve 12 hod. 45 m. spol.
protože předsednictvo vyjednávalo s vůdci různých
stran s poslanci, již podali pilné návrhy, o záleži
tostech jednacího pořadu.
Posl. Wolf zatím naléhal za různého vykřiko
vání na zahájení schůze a když předseda vstoupi
do sněmovny, křičel na něho: »Schůze mněla počit
o 11. hodině. To je bezohlednost!« (Hlasy v levo
Ticho ! Ticho )
Předseda hr. Vetter oznamuje císařský dík z
blahopřání k zasnoubení arcikněžny Alžběty-
Dále sdělen výsledek včerejších doplňovacíel
voleb výborových a čtly se došlé spisy
Dotazy podali posl. Choc a sp. po konfs
skaci »Mladých Proudů« ze dne 1. t. m. — po misto
držitelské praxi (v Praze) při výkladu spolkového
zákona proti studentským spolkům, — po zakázanén
zřízení místní skupiny vídeňské národního sdružen
českých národních dělníků a po úřadování m. před
sedy krajského soudu Schöbla v Liberci. — Iro
sp. po vřadění obce Slatiny u Chebu do obvodu
přespolní pošty ve Františkových Lázních ; — O'f ne
a sp. po vyjádření se presidenta vrchního zemskéh
soudu vídeňského bar. Kalliny o nejmenování ži
dovských soudců: — Holanský a sp. po konfis-
kaci »Jihočeských Listů«.
Posl
Wolf
Vetter
Alžběta
Choc
Praha
Liberec
Slatina u Cheb
Františkův lázeň
16
article
Posl. Kllemann a sp. navrhovali, aby se se
na zkoušku tabák v chmelových a fepných krajinách
českých.
Posl. Cingr naléhal na odpověď ke svému do
tazu na ministra zemské obrany.
Poslanéc Kubr a soudruzi podalil tento návrh
Rozšířeny jsou pověsti, že vláda podá osnovu zá
kona, kterou se provede reforma bursovního ob
chodu termínového s obilím. Nechceme ukazovat
k tomu, že podle názoru všech lidí ve věci té vážně
a spravedlivě myslicích byla by reforma ta zcela ne
dostatečným opatřením a že vláda, která by zamý
šlela pouhou reformu, ignorovala by zcela zájmy
zemědělstva při obchodě termínovém a takovým
způsobem dala přednost jednostranným a zavržení
hodným zájmům bursovních obchodníků před zájmy
zemědělstva, které se nalezá ve velké tísni.
Posl
Cingr
Poslanéc Kubr
17
article
Obáváme se však, že vláda podáním pouhé re-
formy provádi hru a že zamýšli takto präce výboru
národo-hospodářského komplikovatí a stěžovati. Aby
chom tomu předešli, činíme návrh: Slavná sněmovno
račiž se usnésti: Výboru národo-hospodářskému k
zprávě pro referát ve příčině naprostého zrušen
bursovního obchodu dává se neprodlužitelná lhůta
dvou neděl.
Tento návrh byl přijat.
Ministr spravedlnosti bar. Spens-Booden od-
pověděl na Wolfův dotaz po výtržnostech proti pro-
bickým obyvatelům, že úřady zachovaly se zcela
správně.
Sněmovna přechází k jednacímu pořadu a rokuje
o pilných návrzích Elderschově a Černého stran za-
vedení
všeobecného starobního a invalidního
pojišťování.
Poslanec Eldersch praví, že pracovní lid ne
může se spokojiti s všeobecným prohlášením před
sedy ministerstva, že hlavní zásady žádauého poji
štění jsou již vytčeny; ať vláda řekne, jak si věc
mysli. Poukazuje na skrovné mzdy a velké daně, jež
dolehají těžce na dělníka, takže nemůže uspořiti s
něco na zlé časy. Následek toho je degenerace děl
nictva. Uvažuje ustanovení o dělnickém zaopatření
považuje je za nedostatečná. Také chudinské za-
opatření nestačí chrániti před bídou lidí k práci ne-
schopné. Uvádí přání dělnictva v příčině pojišťován
starobního a invalidního. Ať zřidí se territoriáln
okruhy, podřízené říšské pojišťovně, v níž by děl
V drobněm prodejit
ranní čtslo o zob5 . . . za 8h
odpol e lní
. . . za 2b
Va slialkách Ba venkovs
odpoladní . . . .
. . . . . . . 5h
Inserát
platí se hotové topře.
Fředplacení a inserty plfjemá vdejnl-
strace v Marianské ulikci č. a
Tam nachiznjí ae též rodla kne
tiskárna a szpadice „Národních Llistů“.
Bukopisy se novracsji
Wolfův
Eldersch
Spen
národní Llistus
18
article
nictvo musilo býti zastoupeno. Příspěvek platili by
po třetině stál, podnikatel a dělník. Stát je povinen
učiniti něco pro dělníky k výdělku neschopné, jako
děje se v jiných státech. Dovolává se lidskosti sně-
movny a žádá, by věc byla uznána pilnon.
Poslanec Choc navrbuje resoluci: Ministerstvo
obchodu vyzývá se, aby v stravovnách v pražském
okolí zavedlo bezplatně telefon. Vláda vyzývá se v
smyslu § 112. základních státních zákonů ze dne
21. prosince 1867 předložiti zemským sněmům k usne-
šení návrh, že všeobecné nemocenské, invalidní,
starobní, vdovské a sirotčí jako předmět, jenž se má
přikázati sněmům, má se projednat a vyříditi v říšské
radě.
Posl. Franko Stein stěžoval si, že pan Cho
mluvil česky, ač prý jednaci řeč je německá. (Velmi
dobře, mezi Všeněmci.) Připomíná návrhy a dotazy
své strany v té věci podané a po ostré polemice
se sociálními demokraty prohlašuje, že jeho strana
bude hlasovati pro pilnost. Vyzývá vládu, aby již
jednou řídila se v ohledu sociálně-politickém pokro-
čilými státy; jeho strana bude podporovati každý
rozumný návrh. Pochvala.)
Posl. dr. Ofner líčí výhody starobního a inva-
lidního pojišťování pro průmysl a stát, poukazuje na
Německo. Vláda je povinna pečovat o sťarobní pojí-
šťování povolením dostatečného příspěvku.
Choc
Posl
Franco Stein
doktor
Ofner
Německo
19
article
Rokování uzavírá se a hlavními řečníky zvoleni
poslanci Willhelm pro a dr. Licht proti návrhu
Posl. dr. Licht mluví o vládní předloze stran
pojištění pensí soukromých úřadníků a prohlašuje,
že většina průmyslových sdružení rakouských soudi,
že pense soukromých úřadníků mají se pojistiti v
rámci generálního pojištění, pro něž vyslovil se sjezd
průmyslníkův i průmyslová rada. Brněnští souken-
níci přejí všeobecnému starobnímu a invalidnímu
pojišťování, rádi by však aby vláda poskytla vydat-
nou podporu. Stěžuje si, že Uhry jsou dosud prosty
sociálněpolitických břemen. Přimlouvá se, aby také
živnostníci a malorolníci stali se účastnými starob-
ního a invalidního pojištění. (Pochvala.)
Posl. Wilhelm prohlásil, že lidová strana ně-
mecká je pro starobní a invalidní pojišťování nejen
soukromých úřadníků, ale všeho pracovního lidu
vůbec i se živnostníky a malorolníky. Jeho strana
bude tedy hlasovati pro pilnost. Zároveň navrhuje,
aby oba návrhy byly přikázány sociálně-politickému
výboru.
Po stručném doslovu posl. Eldersche, jenž
polemisoval se Steinem a jeho projevy proti sociáln
demokracii prohlásil za utrhání na cti, přijata pilnost
návrhův a ony samy přikázáný sociálně-politickému
výboru.
O návrhu posl. Em. Hrubého na projednání
návrhův a dotazů ve věcech nouze prohlásil před-
seda, že I. čásť je proti jednacímu řádu
Čásť II. (o bezodkladném rokování a předložení
výborových návrhů do 3 dnů) byla přijala sněmovnou
bez debaty.
Předseda prohlásil na to, že tím je věc vyřízena
a sněmovna přejde k rokování o II. předmětu jedna
cího pořadu,
Willhelm
doktor
Licht
Posl
Uher
Wilhelm
Eldersch
Stein
Hrubý
Čásť II
21
article
(Hlučná pochvala a potlesk v levo a mezi Poláky.)
Posl. Fink (proti předloze) dovozuje, že dostal
se k slovu za mimořádných poměrův a proto ode-
přel vylknouti postavení křesťanských sociálů k vládě.
Mluví pouze jako předseda agrárního sdružení a
proto bude si hleděti zvlášť ministerstva orby. Toto
má tuze skrovnou dotaci, zvlášť pokud týká se země-
dělství, společenstev, chovu dobytka a mlékařství
O chov koní je postaráno lépe. Povrchní starosto
zemědělství je následkem nezorganisovanosti země-
dělců a obsazování ministerstva. Ministr orby má
být odborník a měl by jím býti zvlášť v tomto zase-
dání, kdy se má rozhodovati o tolika důležitých
otázkách Tak praví se, že vláda nechce zrušiti ter-
mínový obchod s obilím a chce jej pouze reformo-
vati. V tomto případě by všichni agrárníci hlasovali
proti rozpočtu. Troufá, že učiní se tentokráte také
něco pro zemědělství, když v minulém zasedání pe-
čováno o průmysl a obchod. (Pochvala, řečníku gra-
tulují.)
Posl. ryt. Javorský lituje, že za poslední léta
stalo se zvykem 1. čtení rozpočtu. Čtyří poslední
léta vládi § 14. a proto je řečník povděčen, že sně-
movna překročila první etapu rozpočtové debaty.
Doufá, že také ostatní elapy minou se rychle. Brzké
vyřízení rozpočtu je žádoucím nejen haličským, al
všem poslancům, neboť na něm závisí agendy, jež
jsou důležity k nastávajícímu svolání zemských
sněmů. Brzké skoncování rozpočlu bylo by také
polěšné, vzbuzujíc naději, že sněmovna bude míti
pokdý vyříditi parlamentně vyrovnání s Uhrami
vykonati přípravy k obnovení obchodních smluv.
Děkuje proto upřímně všem poslancům, již odvolali
své pilné návrhy, jež byly na překážku rokování
o rozpočtu. Polský klub soudil vždý, že pilné ná-
Polák
Posl
Fink
Uhry
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Klassík starého práva českého.
K odhalení pomníku Viktorina Kornela
ze Všchrd.
Královské věnné město Chrudím bude zejtr.
svědkem významné slavnosti. Česká obec práv
nická, zastoupena svými představiteli při slav
nosti odhalení pomníku Viktorina Kornela ze
Všehrd, znamenitého rodáka chrudimského, vzdá
povinný hold památce muže, jemuž povždy
bude náležeti čestné misto v českých dějinách
Viktorin Kornel narodil se okolo r. 1460
v Chrüdimi. Vychodiv školu v rodišti, vstoupil
roku 1477 na universitu pražskou. Povýšen
roku 1479 na bakaláře a roku 1483 na mistra
svobodných umění, stal se professorem filosofie
na universitě. Však již po dvou letech v zdal
se působnosti učitelské, aby oddal se dráze
úřadnické, nastoupil službu u zemského soudu,
až roku 1493 jmenován mistopísařem př
deskách zemských. Důležitý ten úřad zastával
Všehird pouze čtyři roky. Byl náhle úřadu zbaven
králem Vladislavem Jagellonským dne 13. března
roku 1497. Stalo se tak vlívem vyšších spolu
úřadníků Všehrdových stavu šlechtického. Při
mostí svě povahy a nadmíru živě vyvinutým
citem pro právo bližního, býval často na pře-
kážku nespravedlivostem, kterých dopouštěno
ve prospěch šlechty na úkor ostatních stavů.
čímž se octl brzo v nesrovnatelném sporu se
svými soudruhy »strážci« práva.
Vyhostěny z úřadu, přešel v tábor práva
bojovného, zabývaje se obhajováním před soudy
a vlastními pracemi literárními. Na jaře r. 1520
vypukl v Praze mor, jehož obětí stal se také
Všehrd. Skonal dne 21. záři téhoži roku na Mal
straně na Újezdě ve svém domě »V hutie
zvaném, jenž mu byl někdy roku 1500 připadl
věnem s manželkou Apolenou, dcerou bývalého
starosty komorničího Marxina z Dřině a Hut.
Viktorin Kornel
Všehird
Jagellonský
Všehrdův
Apolena
Marxin
Hut
Všchrd
Všehrdy
Chrüdim
Praha
Újezd
svobodný uměný
23
article
Literární dílo Všehrdovo vysoko vyniká nad
tehdejší chudobu našeho písemnictví, zaviněnou
nepokojnými poměry veřejnými. V ranných le-
tech svého mládí zvábon byl Všelird Musou sou
časného humanismu českého, libujícího sob
v latinském veršování. Řada poetů, nadaných
s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic v čele
skládali své verše po latinsku. Také Viktorin
Kornel šel s proudem doby, zahájiv svojí činnost
řadou básní jazykem starořímským skládaných.
Latinské básně jeho nevynikají ostalně nad pro-
střednost. Jedna však zasluhuje zmínky ne tak
pro svoji cenu vnitřni, nýbrž z té příčiny, že
rozpojila důvěrné do těch čas styky mezi oběma
soudruhy humanistického Parnasu, Viktorinem
Kornelem a Bohuslavem Hasištejnským. Oba žil
posud v úzkém přátelství, jež nebylo-li snad
vzorně upřímné, aspoň na venek bylo anticky
mnohomluvné a krasořečnické. Bohuslav z Lob-
kovic v jedné své básní na oslavů Všehrdovu
rozholedbal se v následující lichometná slova
»Tvým vedením do krajin krasořečnost přišla
severních,
vlasti naší vznešená ozdobo, pýcho a cti!« *)
Různost náboženského vyznání — byl
Všehrd utrakvista, Hasištejnský katolík —— v krátke
době oba předáky doby pro vždy rozvedla.
Všehrdův
Hasištejnský
Viktorin Kornel
Bohuslav
Lobkovice
Parnas
Všehrdy
24
article
R. 1493 mnozí z Pražanů, zemdleni neko-
nečnými rozbroji náboženskými, zatoužili po
smiru se stolici papežskou, zahájivše případné
kroky.
Bohuslav z Lobkovic, rozradoslněn, napsa
latinskou báseň, ve které vznáší snažnou prosbu
k bohu, aby k úspěšnému konci přivedl jednán
Čechů s Římem.
Také Všehrdovi zavdalo hnutí podnět k ver
šům. Jenže jako utrakvista dal výraz pravému
opaku tužby Bohuslavovy. Apostrofa jeho,ač
neobsahovala nic osobně útočného, vzbudil
u Bohuslava prudkou nevoli. Odtud začalo ne
smířitelné Hasištejnovo nepřátelství ke Všehrdovi,
jež katolický šlechtic provždy už zachoval vůč
vlastenci soudruhu vyznání podobojího a v je
hož projevech zabíhal často za meze dovolené.
R. 1497 pak do té míry se zapomenul, že ve
spojení s nejvyšším komořím panem Jindřichem
Pražan
Bohuslav
Čecho
Všehrda
Bohuslavův
Hasištejnův
Jindřich
Lobkovice
Řím
25
article
*) V latinském originálu zní distichon:
»Te duce in areloas venit facundia gentes
o decus, o nostri splendor, honosque solile
z Hradce a nejvyšším sudim panem Půtou
z Rizenburka přičinil se, aby Všehrd sesazen by!
s úřadu mistopísaře při deskách zemských.
Všehrd, rozešed se úřadně s Bohuslavem
z Lobkovic, trhl se od náčelníků básnické školy
českolatinské i literárně dospěv k poznání
neplodnosti latinského veršičkování, pěstovn-
ného ve smyslu a významu pouhé módní
hřičky. Hlubší duch Všehrdův přiveden byv
zkušenostmi ke zralejšímu názoru života i jeho
potřeb, pochopil význam písemnictví pro náro
a umínil si přispěti k jeho zvelebení. Je něco
reformátorského v tehdejším rozhodnutí muže
výprostiti se z předsudku doby, jenž latinu po-
kládal za jazyk výhradně k písemnictví způso-
bilý a pustiti se do sepisování jazykem českým
Snahu svoji po vytříbení formálním i látkovém
domácího, rodného jazyka uplatnil Všehrd třem
překlady z latiny ne sice spisů literatury přísně
klassické, nýbrž doby bezprostředně následujíeí
starých otců církevních a to sv. Jana Chryso
stoma a sv. Cypriana.
V předmluvé k prvému dílu, jehož původ
ním autorem jest sv. Jan Zlatoústý a který
vydal Všehrd r. 1495 pod titulem »O napra
vení padlého«, vykládá pohnutky, které ho při-
vedly na myšlenku, humanismem osvěžiti litera-
turu domácí. Čteme tu zároveň chválu jazyka
českého, které co do vřelosti ve starší litera-
tuře vyrovnají se snad jen ohnivé a nadšené
obrany, jež koncem XVII. a počátkem XVIII
věku vyvolal tuhý útlak germanisační.
Půta
Rizenburka
Bohuslav
Lobkovic
Všehrdův
Chryso
Cyprian
Jan zlatoústý
Hradec
Všehrdy
26
article
»I vyložil jsem tuto knihu také z té při
činy rád, praví, aby se jazyk náš i tudy šířil.
šlechtil a rozmáhal; neb není tak úzký ani tak
nehladký, jako se některým zdá. Hojnost
bohatství jeho z toho můž' poznáno býti, že,
cožkoli řecky, cožkoli latině můž' pověděn
býtl, totéž i česky. A není těch knih žádných
řeckých ani latinských, aby v český obráceny
býti nemohly. Co se pak hladkosti jeho do
týče, nevím, by tak výmluvně, tak ozdobně.
tak lahodně všecko jazykem českým pověděno
býti nemohlo, jako řeckým nebo latinským.
Bychom se toliko snažili a jedni mimo druhé
clivátali, abychom jej vyzdvihali, tudíž by jazyk
český hojný, mnohý, vytřený a sebe světlejší
viděn býti mohl i pulerovanější . .. Necho
jiní knihy nové latině píšíe skládají a římský
jazyk, vody do moře přilévajíc, šíři, ač i těch
velmi málo u nás jest: já knihy a sepsání
starých a právě dobrých lidí v českou řeč pře
kládaje, chudého chci raději oboha-
titi, nežli se k bohatému špatnými dárky
jemu nevděčnými lisaje, pohrdán a potupen
býti . . . Ačkoli také bych mohl latině snad
tak jako jiní mně rovní psáti, ale věda, že
jsem Čech, chcí se latině učiti, ale če-
sky i psáti i mluviti.«
Všehrd, doveda pro své stanovisko záhy
ziskati řadu jiných humanistů našich, stals
tak zasloužilým průkopníkem v rozvoji če-
ského uvědomění spisovného. Jako prosaik če-
ský zahájil řadu, která pak za Veleslavína vy-
vreholila v dokonalý svůj typí
Čechy
Všehrdy
Veleslavín
27
article
Přes čestný tento význam svůj v soubor
humanismu českého nalezl však Viktorin Kor-
nel těžiště své literární činnosti jinde a tove
znamenitém díle svém právnickém. Jako místo
písař při deskách zemských přilnul cele k po-
volání svému, jež ho dovedlo ke studiu če
ského práva, a konečně k sepsání proslulých
jeho knih. Od r. 1495 obíraje se delší dobou
sbíráním látky, vydal r. 1508 v definitivní formě
výsledek své práce pod názvem »K ni h y
devatery o právích země českée,
připsav je králi Vladislavu Jagellonskému,
V předmluvě důrazně to připomíná, že nepra-
coval na díle svém ani pro odplatu ani pro
získání darů nebo chvály. Jediným cílem mu
bylo, aby v těch dobách, »kdež se jest všeliká
lesť, neupřímnost, závist, nevěra s úklady a se
všemi nepravostmi všudy po světě široce roz-
lila a i v Čechách se jí nenedostává« v knize
jeho měli »lidé dobří práv a desk zemských
i dvorských nesvědomí« bezpečného rádce, jenž
by jich chránil, »aby od chytrých skrze jejich
vtipnost a svou neumělost ke škodám rozličným
v nebezpečenství cti, zboží i statku svého při
vedeni býti tak lehce nemohli.«
Tedy vyšší idea lidumilství a vlastenecké
lásky byla vůdčí hvězdou tichému pracovníku
Viktorin
Jagellonský
Čechy
če ský práv
28
article
Vedle svého významu praktického měl spis
Všehrdův a má posud vzácný svůj význam hi-
storický. Založen na pramenech dnes již vůbec
nebo částečně ztracených, jakoljsou desky zemské.
strávené značnou částí při velkém požáru r. 1541,
obsahující pak soudobé právnické zvyky a obvy-
klosti národní jeví se spis drahocennou poklad-
nicí památek starožitného právního názoru če-
ského.
Nelze ani oceniti ztrátu, jaká byla by bý-
vala pro historii vzdělanosti české, kdyby byl
Všehrd dílo svoje nenapsal. Teprve novější bá-
dání, srovnávajíc práva česká s právy jiných
zemí doby tehdejší, shledalo v dílu Všehrdově
závažný doklad, kterak právo české nad jiná
práva těch časů vynikalo samostatností názoru
i rázovitostí koncepce. Jak veliké vážnosti těšil
se Všehrdův právnický spis, jejž ušlechtilý Bo-
huslav Balbín nazývá »liber praestantissimus«
o tom nejpádnější důkaz podává množství při
pisů, které jsou zachovány.
Literární význam Všehrdův teprv novějš
doba mohla pochopiti. Přičteme-li k tomu hloubku
citu a neochvějnou pevnost povahy, jakou muž
v událostech života osobního i národního byl
osvědčil, vysvětlíme si úctu, jakou Viktoru Kor-
nelovi projevovali už jeho vrstevníci. Určitěj-
šího rázu obecnému mínění současníků dostalo
se neznámým básnikem XVI. st., od něhož na nás
přešlo oslavné latinské distichon, velebící místra
svého dílai
Všehrdův
Balbín
Viktor
29
article
»Světlo u nás první Bohuslav*), a druhéto
je Kornel
Hvězdy také jsme jiní, nám ale světlo chybí.**).
I my nynější nemůžeme než s obdivem
vzhlížeti k mistru Kornelovi. Z trudného pozade
doby obou Jagellonců, z rozvrácených vinou
zpupné šlechty veřejných poměrů českých, vi-
díme vystupovati světlou postavu jeho obe-
střenou září vlastenecké lásky a výsoké hodnoly
v. k.
mravní.
*) z Lobkovic.
**) Latinský text těchto vešů znl
Prima Bohuslaus, Cornelius altera lux esta
Sidera nos alii, sed sine luce sumus.
Bohuslav
Kornel
Bohuslaus
Cornelius
Lobkovice