2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 13. července 1905.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
předplácí set
v Praze v vlministrani
za něs
ns čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na měst
za člvt leta . . . . 7 K 50h
ve filialkácha
na uěsíe . . . . . . 2 K 30h
Poštout
na něsle . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
s drojí zásilkeu
na peěal
::: ke
na čtvrt leta
Praha
Poštout
5
article
Maďaři v plné práci.
Maďaři v plné práci.
„Komu se nelení, tomu se zelenl.
Maďar
6
article
Zatím co v Cislajtanii zavřením sněmoven
zemských i říšských potuchl všechen veřejný
ruch a život — v Uhrách po náhlém zavřen
sněmu uherského královským reskriptem ze dne
21. června, jest živo jako ve válečném
táboře. Navzdor tomu, že nadešla doba žní,
za které převeliká část obyvatelstva země, pře-
vahou rolnické, jest upoutána dobýváním chleba
vezdejšího, maďarský lid nezapomíná ani na
chvíli na svou povinnost vlasteneckou a nedá
sobě ujíti žádné příležitosti, aby osvědčil svo
rozhodné opposiční smýšlení a svou bojovnou
odhodlanost proti zatímní „jeústavní a nezá-
kenně“ vládě. Město za městem, župa za župou
se pozvedá ku protestaci a usnáší se neplatiti
dani, nestavěti rekrutův a nepovolávati zálož-
níkův — které by vláda mohla podržeti ve
službě přes čas, jak to už jednou udělala.
Uhry
7
article
Valné župní hromady zakazují úřadníkům
politickým a berním, aby neposlouchali proti-
zákonných rozkazů pešťské neparlamentní vlá-
dy v tom směru, zaručujíce jim pense pro pří-
pad, že by byli vládou pro to s úřadův svých
skládáni. K účelu tomu vypisuje se již v mno-
hých komitátech dobrovolná vlastenecká daň
Tak nemůže vláda ani záložníkův svolávati ji
nak, než poštou, a uveřejňováním seznamů je-
jich v úřadních novinách! Na vypsání odvodu
k vojsku není ani pomyšlení.
Jako za císaře Josefa II. a jako za Schmer-
linga hradí se Maďaři opět svými starými samo-
správnými zřízeními jako štíty, pevnostmi svo-
body uherské, smějíce se při tom na vrch hlavy
nám „Rakušanům“, kteří si dáme líbit úřadni
cká ministerstva, ba nechceme ani vlád parla-
mentních, kteří jakživi nedovedli ještě vládám
neústavním, s § 14. operujícím, odepřít ani re-
krutův, ani daní, ani kvoty, nýbrž všechno jim
pevolujeme, bez rozvahy i celní tarify, i ob-
chodní smlouvy, třebas víme, že to rozumu ne
má, poněvadž schází k uskutečnění maličkost
— svolení sněmu uherského ...
Josef II
Schmer
Maďar
Rakušan
8
article
Jestliže se tedy politikové maďarští po celé
té Gautschově výpravě v Cislajtanii ani vážně
neoblížejí, dbají za to tím horlivěji
o získání sympatil širé ciziny
evropské, jakož i o udobření a získání
Chorvatův pro věc svou. Ano, ta jest „fe-
riální“ — práce vůdčích politikův ma-
darské opposice. Hrabětem Vojtčchem Appo-
nyem, Fr. Košutem a předsedou poslane-
cké sněmovny uherské Justhem počínaje
všichni téměř čelnější oppostční poslanei- me-
daršt! apoštolují té doby nejen živým slovem po
vlastech uherských, alébrž zároveň též pérem
v žurnalistice německé, vídeňské, francouzské.
anglické — klestíce si dovedně přístup do nej
vážnějších revní a nejrozšířenějších denníků
světových, aby tam všude dovozovali spravedl
nost a ákonnost svého stanoviska, rozumnost.
důvodnost a skromnost svých požadavků vůč
Vídni.
Gautschův
Chorvatův
Vojtčch Appa
Košut
Justh
Francie
Vídeň
cký sněmovna
9
article
A jak obratně si při tom znají vésti! Tal
na př. hr. Vojt. Apponyi, znaje dobře ny-
nější Rakousku příznivou náladu vládnoucích
politikův anglických, líčí v londýnských „Ti-
mes“ tužby spojené opposice maďarské, jako
zcela shodné s pravým životním zájmem moc
nářstí habsburského. Ujišťuje, kterak prý Ma-
daři nehodlají přerušiti unii s Rakouskem, po-
dobně snad jako Norové, rádi by setrval: v ní
na základě vyrovnání z roku 1867 — avšak
chyba prý pohříchu v tom, že si vládnoucí kru-
hové vadeňští ono dílo Deákovo jinak vy-
kládají než bylo ono s Deákem samým a ná
rodem maďarským v době úmluvy před 38 léty
míněno. V této státoprávní vyrovnací smlouvě
z 28. července 1867 výslovně prý se mluv
(v článku jejím 11.) o uherském vojsku,
jakožto doplňující části společné ar-
mády. I jakkoliv se přiznává králi uherskému
následkem jeho ústavních panovničích práv
u věcech válečnictví, že přísluší rvti nařizovat
ve všem, co se týče jednotného řízemi, veden
a vnitřní organisace veškeré armády (tudíži
uherské její části), tož se opět zároveň sně-
mu uherskému hned v následujícím článku
12. téhož vyrovnacího zákona vyhražuje právo
klásti určité podmínky při občas-
ném doplňování uherského voj-
ska a při povolování rekrutův. Z tohoto
kentextu smlouvy z roku 1867 jasně prý se vidí.
Apponyi
Noro
Deákův
Deák
Tal
spojený opposice
Ma
Rakousko
10
article
že bylo při uzavírání jejím pomýšleno na vlast-
ní uherské vojsko, které by sice bylo
součástí společné armády, avšak podrželo by
v ni svou svébytnost uherskou, od-
lišující se od vojska ostatních zemí Jeho Veli-
čenstva zevně i v nitru: Zevně jinými odznaky
a prapory, v nitru svým uherským národním rá-
zem, svým vlastním služebním a velícím jazy-
kem maďarským. Tak prý tomu rozuměl Deák
a s ním všechen národ maďarský nad kolébkou
dualismu. —
Avšak vídeňšti kruhové vojenští nemí-
nili to s Maďary upřímně, nýbrž, jdouce za svým
ideálem jednotného Všerakouska, nechtěli do-
pustit žádnému vzniku o rozvoji vojska uher
ského, nýbrž pomocí němčicích kadetek a vo-
jenskýcl akademií hleděli odnárodňovat, po-
němčovat dorost důstojnický, tak jako všemožně
o to dbali, aby z vojska uherského byly vymý-
těny všechny národní odznaky. Tím poru-
šili tedy vojenští kruhnvé ví-
deňští ducha i smysl „vyrovnání státopráv-
ního mezi Uhrami a Rakouskem, na újmua
škodu národa maďarského, který však nechee
si dát dále škody své líbit, nýbrž s celou roz-
hodností a silou svou se hlásí o své dobré
právo ve vojště, na základě vyrovnání z r. 1867.
Deák
Maďar
Uhry
Rakousko
11
article
Maďarská spojená oppostce zápasi
tedy jen za poetivé dodržení a prove-
dení státoprávní smlouvy o dua-
lismu, kdežto Vídeň se z ní vyzou va
a Maďarům splniti jí nechce, čímž
je dohání k zoufalé sebecbraně a dožene snad
i k roztržení unie, kterouž oni toliko na půrodní
její základnu navráuti chtěli.“ —
Tak vykládá podstatu uhersko-rakouské
otázky hrabě V. Apponyi — Aagličanům,
kteří hlavně k vůli svým Irčanům
tentokrát nesouhlasí s Maďary, strachujíce se
procitlého vědomí národního v ar
mádách jako — svých hříchův.
Za to Košut Fr. troufá si k francouzským
republikánům promlouvati v „Revue Blene
ovšem mnohem volněji, vykládá tu celý mnoho-
věký zápas národa maďarského za uhájení své
národní svéráznosti, svobody a samostatnosti
vůči trvalému úsilí politiky vídeňské o utopen
Uher v kaši jednotného německého Velkorakou-
ska i prohlašuje, že Maďaři k uhájení své svo-
body musejí roztrhati pouta dualismu a do-
máhati se pouhé osobní unie s vlastním národ-
ním vojskem a vlastním celním územím, s vlast
ními zástupci konsulátními a vyslaneckými.
Maďar
V Apponyi
Aagličan
Košut
Blen
Uher
Vídeň
12
article
Želí, že král nechce vyhověti vůli národa ma-
darského, že se krise stala trvalou a vážnou
avšak národ maďarský prý nepovolí, neboť on
prý je jako ta francouzská garda u Waterloo-
„Umírá, ale nevzdává se“. —
Vedle takového intensivního apoštolován
v cizině politikové maďarští zároveň obraceji
svůj zřetel k blízkému Chorvatsku, a lahodi
Chorvatům slovem i tiskem, aby je odvrátili od
Vídně a získali pro věc svou proti ní. — Litují
všeho toho nezměrného příkoří, jež byli jim
Tiszové a Khuen-Hedervárové učinili, slibují
jim nadále nejšetrnější úctu k jejich národním
právům — a dávají jim na uváženou: jak se
jim pokaždé Vídeň odměnila, když
se jí propůjčnli k nejvěrnějštím
službám proti Maďarům? —
Chorvatští vlastenci dosud chovají se ne-
rozhodně, stejně upjatě vůči Vídni jako vůči
Pešti, avšak v nejbližších dnech asi prohiásí
své podmínky ... Ale Maďaři kují té chvíle roz-
hodně železo své v Záhřebě mnohem úsilovněji
než Vídeň. —
Chorvat
Hedervárová
Maďar
Waterloo
Chorvatsko
Vídeň
Pešť
Záhřeb
13
article
Nařízení ministra spravedlnosti
o řízení při urážkách na cti.
Nařízení správce ministerstva spravedlnost
dra. Kleina ze dne 27. června, o němž
jsme se zmínili ve včerejším čísle, otištěno
v „Grazer Tagesp.“ Podáváme z něho podrob-
nější výňatky. Ve výnosu tom se pravi: Slyší se
často stesky, že stát nechrání vždy česť tak, jak
by měl. Vina toho spočívá jednak v poměrech,
jež by se mohly změniti pouze cestou zákono-
dárství, jednak v okolnostech, které se dají
zlepšiti také již v mezích platných nyní zákonů.
Z četných deliktů proti cti vystupují především
ony, jimiž se česť urážející výroky pronášejía
rozšiřují pomluvačně proti lepšímu přesvědčení.
Na ty patří veškera přísnost zákona a přihléd-
neme-li k cizozemskému zákonodárství posled-
ních let, můžeme nabýti přesvědčení, že tresty,
stanovené rekouským zákonodárstvím, jsou
příliš mírné u porovnání s následky takového
vědomého na cti utrhání, jemuž padá za obět
nejen dobré jméno a pověst spoluobčana, nýbrž
i jeho rodinné štěstí a hospodářská existencc.
Klein
Grazer Tagesp
14
article
Ale platný zákon, použije-li se řádně vymeze-
ných jím trestů, poskytuje možnost, aby osoba.
jež se provinila těžce a mnohdy velmi těžce,
neušla zaslouženému trestu, zejmena mohou
se v takových případech vyskytnouti jen zřídka
ekolnosti, která. dle 8 261, tr. z. připouštějí
změnu trestu vězení v pokutu peněžitou.
Při jiných případech na cti utrhání ukládá
se zhusta peněžitá pokuta, zvláště při urážkách
z nerozvážnosti neho ve stavu rozčilení. V mno-
hých místech vytvořila se během doby jakási
taxa, dle níž se odhaduje trestnost urážek;
když vešla v život měna korunová, taxa ta se
snížila v polovičku a užívá se jí v rozsudcích
bez ohledu na to, že výše pokuty se řídí osobou
uraženého a způsobem, okolnostmi a následky
urážky. Jeť známo, že pokuta 50—100 K pro
někoho jest bezvýznamnou, kdežto pro jiného
jest citelným úbytkem jmění a má za následek.
že pokutovaný musí si učiniti újmu na nezbyt-
ných jinak požadavcích a nezřídka jej přivádí
do značných rozpaků. Ale přes to rozsudky se
vynášejí často jen šablonovitě.
15
article
Třetí věc, která při takových rozsudcíc
těžce uráží cit, jest měřítko, jímž se stává peně-
žitá pokuta, hlodí-li se ku poměrům mravným
a společenským. Ačkoli se dá popírati, že by pe-
něžitá pokuta vyvážila urážku na cli, musí se
přece bráti do počtu, že pro mnohé osoby výše
peněžité pokuty srovnává se se stupněm poká-
rání, jehož jest hoden trestný čin. A proto, vy-
měřuje-li se pokuto příliš povrchně, činí se tím
bezpráví uraženému, rozsudek pak matea
svádí všechny, kdo v soudcovském nálezu jsou
ochotni spatřovati zvláštní úcty hodný projev
právního a mravního vědomi a jsou hotovi dle
něho se říditi. Při nynějších rozsudeích soud-
cové spravují se asi také § 260. tr. zák., jímž
se osobám, odsouzeným ku pokutě poněžité
vyměřuje jednodenní vězení místo pokuty 10 K
je-li tato pokuta nedobytna. Ale § 261. tr. zák
nikde neopravňuje ku podobné přeměně vězení
v pokutu peněžitou. Naopak v § 261. praví se
výslovně, že třeba si všimati majetkových po-
měrů osoby trestané; nic tedy nepřekáží soudci.
aby jednodenní vězení proměnil v pokutu 10.
50 neb i 100 K. Zákon ponechává tu soude
úplnou volnost.
Konečně neodpovídá ani podstatě trestního
skutku, ani postavení soudcovskému, nutí-li
soudce v takových případech strany ke smíru.
Soudce ociťuje se v nepříznivém postavení a
upadá v nebezpečí, že o jeho nestrannosti vzniká
pochybnost. A proto ministerský výnos končí
slovy: Kdo se pro vážné na cti utrhání dovolává
soudu, má tam nalézti jak v celém řízení, tak
i v rozsudku porozumění pro své postavení, pro
svou touhu po zadostučinění, a pro nezbytnost,
aby se odčinila urážka na cti mu způsobená. Na-
opak nemá odcházeti od soudu s dojmem, že
to, čemu on přikládá zvláštní důležitost, pokládá
se u soudu za věc vedlejší a tuctovou příhodu
a dle toho se o ní jedná.
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. července. (Vládní hl a
o bar. Gautschovi.) Vídeňský parlamentní
zpravodaj »Pester Lloydu« vysvětluje ve svém
epilogu k letní kampani rakouské říšské rady.
jak se mohlo státi, že poslanecká sněmovna
povolila bez váhání bar. Gautschovi vše to, co
krátce před tím odpírala dru. Körbrovi. »Sně-
movna — praví pisatel — věří slovům bar.
Gautsche, poněvadž se přesvědčila, že dostál
svému prvému slibu, že bude vládnouti s parla-
mentem a nikoli mimo něj. Bar. Gautsch vyhýbá
se na míli § 14. a parlament napomáhá, abyse
k tomuto pomocníku z nouze vůbec nemusil
uchýliti. Povolily se mu peníze pro státní po-
kladnu, rekruti, indemnita, tarif a obchodn
smlouvy, ba povolily se i ohromné sumy na
alpské dráhy, jen aby mohl dostáti svému slovu
a vládnouti parlamentně. A zdá se, že sně-
movna ho bude podporovati i dále, poněvadž
bar. Gautsch, v němž původně spatřovali pouze
uhlazeného tichošlápka dvořenína, ukázal se ne-
očekávaně přísně ústavním a energickým mini
strem. Jeho upřímnost, když odhodlaně a veřejně
odsoudil starý byrokratický cop, jenž se za-
hnízdil v železniční správě za ministra dra
Witika a místo prospěchu státním finaneím stále
jen ohrožoval rovnováhu rozpočtu, vzbudíla
přímo senssci. . .« Uvítali bychom s potěšením,
kdyby přísná ústavnost a energie, kterou pisatel
Gautsch
Lloyd
Witik
Praha
poslanecký sněmovna
17
article
V drobném prodejii
raaní číslo o rob5 . . . ma 8b
. . . za z
od polodni
Ve dllalkách na venkovš
ranní číslo. . . . . .
. . . . . . . sb
sdpolední
Inseráty
plati ee hotově unpř
Předplacení a inserty přijíná sdnnini-
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí se t4ž redake
Giskárna a ezpolice „Národních Listi“
Rakopisy so novracejí.
národní List
18
article
tak vychvaluje na bar. Gautschovi, osvědčila se
též na podzim, až dojde na plnění slibů, pokud
se týče zřízení české university na Moravěa
uznání rovnoprávnosti českého jazyka ve vnitřní
službě úřadní.
V Praze, 12. července. (Doplňov ae
volba ve sv. Mikuláši.) Jak jsme již sdě-
lili, uchází se v Lipt. sv. Mikuláší o poslanecký
mandát, uprázdněný resignaci ministra spravedl-
nosti Bartol. Lánye, národní kandidát dr. Emil
Stodola a jako samostatný kandidát opět mi-
pistr Bart. Lányi. Dnes se dovídáme, že se
vyskytl i třetí kandidát, Géza Mocsáry, stat-
kář z Užgorodska, který kandiduje na program
strany neodvislosti. Dříve, než tato poslední
kandidatura vyhlášena, napsal „Pesti Hirl.“,
orgán šovinistických banffovců, že voličům
Lipt. sv. Mikuláši musť raditi, aby proti vlád-
nímu kandidátu odevzdali své hlasy kandidátu
národnímu, dru. Stodolovi. „Národnostní po-
slanec — praví „P. H.“ — stojí aspoň na pod-
kladě zákonném, účinkuje na podkladě, jejž
naše ústava dovoluje, uznává naši ústavu,
kdežio člen nynější vlády (Lányi) předsevzal si
zničiti ústavnost a pracuje proti ní. Jest smutno,
že se sv. Mikuláš octnul v takém položení. At
si to zodpovědí ti, kdo přivedli zemi tak daleko,
že nyní národnostní poslanec je st
spolehlivější, než maďarský mi
nistr.“
Ovšem „Pesti Hirl.“ nyní rychle obrátí,
zejmena až zví, že týž Géza Moesáry právě
dal uveřejniti notářskou listinu, kterou se za-
vazuje zaplatiti 10.000 K ve prospěch oněch
stoličných úřadníků ze stolice užgorodské, kteří
by snad byli vládou stíháni proto, že se budou
říditi usnesením sněmu a odeprou vládě Fejér-
várově podporu při vybírání daní a odvodu re-
krutů. Géza Mocsáry nebude podpláceti voliče
liplovské, ale jeho „právní listina“ vydá za celý
tucet nejlepších kortešů.
Gautsch
Mikuláš
doktor
Stodola
Lányi
Géza Mocsára
Hirl
Mikuláš musť
Géza Moesára
Praha
Fejér
Bart
Lipta
19
article
Z Pešti, 11. července. (Stanov i sko
Rumunů.) Posl. Aur. Vlád uveřejňujev
„Libertatea“ úvahu o situaci v Uhrách, v níž
praví, že v nynějším zápase mezi korunoua
uherskou opposicí národnostní poslan-
ci nemohou se postaviti na stranu
Vídně. Jestliže bar. Fejérváry jménem Vidně
nabízí koalici hlavu národností uherských na
talíři, musí každý poctivý a uvědomělý Rumun
věděti, že jsme své účty s Vídní uzavřeli. Ale
také s koalicí, v níž se nachází též ultrašovini-
stická frakce Banffova, národnosti jíti nemohou,
poněvadž ani od ní se nemohou naditi ničeho
dobrého. Nezbývá tedy nic jiného, než nej-
přísnější neutralita. Národnosti mohou
se činně zúčastniti zápasu teprve tehdy, až bude
učiněn skutečně útok na ústavnost a parlamen-
tarism
Rumun
Posl
Pešť
Uhry
Vídeň
20
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 12. července
Balfourova volební oprava.
V anglické dolní sněmovně ohlásil včera
ministerský předseda Balfour, že předloži
pariamentu volební opravu, spočívající na novém
rozdělení volebních okresů, které roztřídi se tak,
že vždy na 65.000 obyvatelů připadne jeden po-
slanec. Obvody, jež mají měně nežli 18 500 oby-
vatelů, nebudou příště samostatnými volebními
okresy a hrabství se dvěma poslanci, mají-li méně
Praha
Balfourův
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zcesty.
(Aristokratická prósa. — Cisařovn
saharská. — S trůnu do Variété. —
Suverenní dluhy, suverenní podpisy
— Terst misto světodějných kon
fliktů budoucnosti. — Ilalové a
Slované. — V irredentické redakci.
— Italské sympatie. — Boj neb do-
hoda o Terstu. — Lublaň neb Terst
— Terst vlašský nebo německý
—ver— »Permettez, Madame!« osměli
jsem si projeviti touhu svou po »Figaru « pa-
řižském, na okamžik odloženém z drobounkýeh
ruček čarokrásné dámy, již jsem byl v hotelu
»Baikon« u sousedního stolu po chvíli pozo-
roval.
»Pregho, Signor !«
A na moje ujišťování, že list za okamžik
opět vrátím, vytrvale opět jen vlašská odpověd
takže i já nucen jsem byl opakovati slova svá
po vlašsku. V duchu však jsem byl přesvědčen
Francouzka, jež paradovati chice přelahodným
zvukem vlašským.
A přes řádky »Figara« díval jsem se dál
na vábný zjev. Já, mrzout starý, přírozeným
sklonem očí a duše své pro určitý výraz čist
krásy nemohl jsem zrakův ani odpoutati o
štíhlé a přes souměrnou plnost necbyčejně pružné
postavy, od oči, z nichž, ač tuše černějších
zdál třpytiti se mi chvílemi blankyt moře
nebes vstřie zvláštní hrou barev a čarolesku
nemohl jsem údiv svůj odvrátiti od pleti zvláštní
dosud nevídané v té vábnosti její a v tom její
splývání mezi snědostí a úbělem a nemohl jsem
odloučiti myšlenek svých od dokonalé elegance
s jakouž ovládala sebe menší pohyb svůj, o
jistoty, s jakouž počínala si sedie zde sama jak
sirota v hotelu prostorném a od dívčí a čisté
její zdrželivosti . ..
Vrátil jsem list, ale slova zůstala mi n
rtech při slunei africkém, jež slehlo mně té
chvile z oči jeji vstříe.
saharský
Slovan
Figar
Variété
Terst
Lublaň
22
article
Škoda, že neměl jsem té chvíle svých še-
dých brejlí proti úpalu, abych se byl do niel
mohl dívati dlouho, dlouho, tak dlouho, jak rád
se tu dívám v nekonečno moře — — —
»Grazie«, i usmála se úsměvem aristokra-
ticky zdrželivým a přece vlídným, s úsměvem
divčí něhy a čistoly-
Neměl jsem pochyby té chvíle . .. Ne, žena
to, dívka to přes dvacet let svých, jíž nedotk
se dosud mužský rat, jež čeká zde as rodičů
svých, na okamžik odkvapivších, Italka, aristo-
kratka rodu těch, jež odehovaly Cairoly
Aifiery, jež žily jen jedné vlasti, jedinému
ideálu a — jedinému muži . . . Líšící se o
škaredé ženy Garibaldovy, jež vlekla se za ním,
ač chorá, nadšeně horami abruzzskými i pre-
riemi americkými, jen krásou svou, žena pře-
ideální krásy a nepochybně ideální duše ! — —
»Vite-liž, s kým jste se bavil (l)?« tázal
se mě Čech pan Mašek, jenž přes své mládi
má zde pěkné již místo ve »Verkehrs-bance«
jakož vůbec zde řada Čechů zaujímá důležitá
místa při technických a obchodních podnicích.
v Lloydu i v obchodní komoře, pěkné to osvěd-
čení českých schopnosti a české podnikavosti
»S bílým holoubátkem sv. Marka«, pomy
slila duše moje.
Italka
Garibaldův
Čo
Mašek
Čecho
Marek
Verkehrbanka
Viteliž
23
article
»S císařovnou Sahary!« zněla odpověd
V duši mi to prasklo jako miny v tunelu zdej
ším, v prach rozdrceno mě zanícení pro ideá
čistě krásy. — —
Žena, jež byla včera ještě v loži pološíle
ného »cesara« saharského, jež dnes byla bilou
holubicí v duši mojí a jež zejtra neb pozejtř
vystoupí v — terstském »Variété« — — Tak
ohlašují dnes aspoň velké plakáty užaslému
Terstu. Za korunu vstupného v předměstské obei
Barcole, kdež zřízena jest těsně při moři za-
bavná místnost tato, bude smět každý obdivo-
vati se dekoletovaným krásám africké Venuše.
jež nebýt nezaplacených účtův v »holelu Balkane.
měla vládnouti s chotém svým za krátko tisí-
cům černých otroků zelených oas afrických.
Terst
Balkan
24
article
Tím počala a končila první moje známos
s Nejvyššími kruhy. A stačí mně, demokratu,
opravdu pro život celý. Millionu nemám pro
kult africké krásy a na krátkou podívanou bylo
mně lito koruny. »Variété« jsem nenavštívil již
a proti Barcole rybářské a výletní zároveň,
kdež jest plno puchu po rybách vylovených
plno orientalského ruchu terstských kapitalistů,
mám jistou antipatii. — —
Ale zbude mi aspoň pěkná vzpominka na naiv-
nost čtyřicetiletého srdce, domýšlivého na vlastní
zkušenosti, na naivní zanícení pro čistý zraka
hlubokou duši ženy »ideální«, jež včera byla
ještě v rukou francouzského prostopášníka, dnes
snad jest v ruce některého řeckého velkokupce
a zejtra bude snad stejně ochotně v náruě
každého rakouského — — -
Ale pravda, nebyl jsem jediný. Byl ji Ters
plný, byla ve všech očích, na všech jazycích
I zdejší »Il Sole« věnoval jí celé zvláštní číslo
šprýmařské, ale podařené a samý dobrj
vtip. — — —
Ilo Solo
25
article
A když choť její, Lebaudy, pohrozil pro
zabavení »důležitých« diplomatických listů svých
v hotelích zdejších Rakousku válkou, smál se
rovněž i celý Terst zrovna tak, jako by
smál celý, kdyby se na ráz objevila před ním
už děla válečných křižáků italských — —
V pravdě celá historie světová nezná ješte
takového tragieko-bizarrního konfliktu mezinárod-
ního a tak vážně komplikovaného, jakýž zde
Lebaudy způsobil. — Zmínili jste se ostatně
o něm již ve svých stále rozmarných a stále
hojně čtených »Rozmarných zprávách« a ne-
třeba také z diplomatického stanoviska mnoh
dodati.
Pozadí aféry jest známo: Mnohonásobný
milionář francouzský Lebaudy, jenž zakoupiv
»pozemky« bez pána při okraji Sahary, pro-
hlásil se tam dle všech obvyklých formalit su-
verénem, s titulem nadměrným ovšem »císaře
saharského«, odepřel zaplatiti v Terstu ve dvou
hotelech účty za svou maitressu. Jeden z hotelu
stíhal jej a seísařovna saharská«, za nižji
v hotelech vydával, udala zeměpána pro podvod.
Lebauda
Terst
26
article
Neprávem, tušíme. »Císař« ujel kol téhož
Miramare, kdež snil jiný z lepších mužův o exo-
tické koruně, před níž z rádců lichotníků jej
varoval jediný prostý sluha jeho, aby za to pro-
padl v nemilost — ujel k italské hranici povozem.
Byl ale někde cestou přes své zapírání poznán
dle fotografie a před policii, jelikož se suveré-
nové hned tak na ráz nezatknou, jako pro dva
tři řádky redaktoři, předveden. A tu jal se do-
kazovati, že se elti v právu, že ale ujížděl to-
liko před smulnou nutností, aby sám nemusi
Rakousku, kdyby jeho policie byla vztáhla na
něj ruku, vypověděti válku aspoň formálně,
třeba, jak doznal upřímně, nebyl si ještě ji
její resultátem .. . Snad ale nebyli si jisti tímto
resultátem také na této straně hranic, »po
smutných zkušenostech, kteréž už učinila cela
generalita naše« u Doboje a jinde s prostým
otrhanci Hadži Lojovými, když se dělům rakou-
ským postavili i jen se svými předpotopním
puškami křesacími . ..
Snad také nevěděla policie kudy kam pro
složitou otázku, smí-li se trestati vězením i su
verenové vůbec, třeba i podvodní suverenové ..
Slovem však saharského suverena propustila. U
jednou šach nebožtík, když v lázeňském míst
seškrtal prostě účty dodavatelské, zůstal bez
všelikého obtěžování. .. A tak i po afféře sa-
harského imperatora zůstala nerozřešena otázka
co se suvereny, dopustí-li se podvodů, neplati-
dluhy, neb dopustí-li se konečně podvodných dluhů.
Císař
Hadži
Miramar
Rakousko
Doboj
27
article
Jsou suverenové, kteří ve vlastní zemi jsou vyňat
ze zákona, beztrestní také, když jako prastrýc Vi-
léma II roztřiští sluhovi nohy, i na půdě cizíeh
států, dopusti-li se zřejmých tam protizákon
nosti? Dávají prostě všem zákonům šňupec
Neříkejte, že jest Lebaudy komický suveren
vážným monarchům bylo by se dařilo v jeho
případě ještě — lépe. Zůstala nerozluštěna tedy
interessantní tato otázka, choulostivá i práv-
nicky tak, že by se jistě na ni ani naši Ran
dové a Rezkové neodvážili, ač-li by v oběť ne-
chtěli dáti své řády. Někdy, nechtěl-li člen pa-
novnického rodu platiti dluhy, pomáhali dva
psychiatři. Tak u Ludvíka II., u Jiřího II
u Don Miguela, u princezny Koburské, její
státisícové dluhy klenotníkům nezaplatili by sna
ni tisíce její židovských etitelů... Císař saharský
vyvázl však dosti dobře. Bez kriminálu i ben
blázince ... Ale otázka, pokud suvoren stát
musí v závazku jako každý jiný smrtelník po-
ctivý, zůstane zatím nadále na přetřesu. A nen
zvláště pro nás bez interessu. Pro nás, kd
máme v psacích stolech svých i nad nimi téz
blankety, jež akceptanti i giranti přes vzácné
podpisy své odepřeli zaplatiti, aniž vyhlášen byl
krach a konkurs jejich, aniž byli pro kridu své
firmy nekulantní žalováni.
Rezek
Ludvík II
Jiří II
Miguel
28
article
Jak vidíte, Terst byl by býval málem se
stal dějištěm světodějného konfliktu. Konfliktu
mezi Evropou a Afrikou, mezi pouští Jakuba I.
a mezi Saharou císaře Františka Josefa I., kdež
už národům neněmeckým dávno vyschlo hrdlo
a kdež už málem budou také chodit polonazí
Konflikt odvrácen šikovností vždycky důvtipné
rakouské policie . . . Ale jistě bude Terst snad
již v nedaleké budouenosti jevištěm velkého
vážného konfliktu světového. Moře italské na-
ráží tu na slovanské hory a z daleka od severu
burácí už orkán německý stále blíže a stále
více . .
Myslím, že jest nebezpeči německé ze
všech největší. A že nebude-li Terst germán-
ským, bude jistě slovanským. Myslím, že Slo-
vinci po dvě ještě generace mají co činiti, aby
udrželi půdu v Korutanech, aby získali Celj
Pomuří, aby zůstali svými v terstském okoll.
Dvě generace! Bude tak dlouho čekati příboj
St
Terst
Evropa
Afrika
Korutany
František Josef I
29
article
německý, mohutný ten »Drang nach Südene,
k Levantě a k Adrii . . . A Slovinci neměli by
zapominati, že cesta k Terstu z Německa vede
přes země jejich. A Germánům nevyrvou oni
pak Terst po století. Snad by stálo za to, uza-
vřítí na čas aspoň slavsko-vlašskou koalici proti
germánské agressivnosti. Nadhodil jsem myšlenku
tu v redakci »L' Independente«, nejnacionálněj-
šího, anebo jak zdejší Němci říkají, nejirredon-
tističtějšího listu . .. Šel jsem tak klidně a
otevřeně, jako všude, kde lze doufati v ohlas
proti rakouskému útisku, proti rakouské oku-
paci. Dali mně zaslouženou lekci: na slovanský
pozdrav slovansky odpověděli, ale německý můj
pokus absolutně odmítli, Absolutně a priori.
Adrie
Germán
L Independente
Němec
Terst
Německo
30
article
Donutili mne tak lámati vlaštinu mou, ale
porozuměli mně přece. A na otázku nadhoze-
nou odpověděli: Myšlénka slovinsko-italské
koalice proti německým záluskům na Tersta
rakouským na Balkán má sympatie i u nás
ještě živější u Italů v královatví. V královstv
deerky Nikolovy. Zde u nás jí vadí silně ješt
prudký odpor Slovinců proti vlašské universitě
v Terstu ... Dlužno spravedlivě říci: a odpor
Vlachů —— a snad nejvíce odpor černožlutých
Vlachů? — proti i jen nejnižším školám slovin-
ským. Snad bylo by se dalo ale dosici kom-
promisu a společné akce pro universitu slovin-
skou v Lublani, středisku blízkém i Slovineům
štyrským, korutanským, a pro universitu vlašskou
v Terstu při plné za to volnosti pro ostatní
školství slovinské v městě tomto a zvláště
v jeho okoli. Snad, nevím. Předložil jsem
otázku tu zdejším vůdcům slovinským i vlaš-
ským. Uvidíme, jak ji zodpovědl. Alliance vlašsko-
slávská, jež by z toho vzešla — neboť s Dal-
macií a Istrií rozumn! Vlachové již nepo-
čítají — byla by z toho jistě ziskem největším
a nejmohutnějším pro příští veliký boj s Ger
manií. Ziskali by Vlaši, ale snad bychom získal
z toho dvakrát tolik my, neboť Vlachům může
příval germánský urvati jen Terst, nám po při-
padě celé země uchvátí. A Slovincům přede-
vším. A nezapomeňme, že boj náš proti Ger
mánům bude za krátko mnohem úpornější než
boj dnešní. Protože veden bude po nešťastné
asijské politice Lamzdorfa a jiných ruskýc
Němců na — dvě fronty. Proti Vídni i proti
Berlínu. Proti internímu i proti vnějšími nepří-
teli! Kéž bychom to měli při sporech vlašsko-
slávských stále v nejživější paměli l
Italos
Nikolov
Slovinec
Vlach
Němec
Balkán
Terst
Lublaň
Gera
Vídeň
Berlín