1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 18. února 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se:
v Praze v admlnistrae
a mžeí
na čtert leta . . . . 6 K —
s dvojí denáškou
na něsle
.. . . 7 K 60k
na čtvit Loata
ve Hislkách: 2 K 30h
na měsíc . . . . .
Teštont
na měsíe. . . . .
kei
na čtvrt leta “ . .
s drojí zisilko
ne čtvet veta
Praha
5
article
Zmařme spekulace škůdcův
našich!
Zmařme spekulace škůdcův
našich!
O něco dříve měli staročeští generálové
vztýčiti oposiční praporec a přiklad jejich
byl by dobře působil snad i na početně
nejsilnější stranu českou, stranu to a grární.
která již pozejtří jde do volební bitvy v 48
volebních okresích našeho venkova, a niž
by ve svém provolání volebním
i jen jediným slovem vvznačila
svůj poměr ke vládě Beckově
v níž sedí na křesle ministra krajana její
vůdce, Excelenc p. Karel Prášek. Však toho
také strana staročeská ve svém vo-
lebním provolání ze dne 12. t. m.-
neučinila. Též ona ještě před pěti dny
ani slovem neprojevila se veřejnosti české
jako strana oposiční, a teprv o tři dni po-
zději ve schůzi Českého klubu, kandidátní
řečí dra. Srba deklaruje, že »stojí dnes —
v předvečeru volby — na zcela jiném
stanovisku« než dosud, »že jest proti
této vládě v nejprudší oposici.s
Prášek
Srba
6
article
— »Pozdě přicházíte, hrabě Isolani !« —
O měsíc dříve bylo by podobné rozhodnuti
se generálův staročeských, přes všechnu
skrovnost jejich armády (pouze 9932 voličův
přihlásilo se o loňských všeobecných volbách
ku praporu staročeskému) mělo svůj mravný
význam; ale dnes, po zmaru kompromisu
v poslední chvíli před volební bitvou, vy-
jímá se to náhlé vztýčení oposiční vlajky
staročeské jako pouhopouhý volební manévr
a tratí na ethicko-politické váze jako každá
cnost z nouze. Naprosto pak nestačí na
omluvu patrné škody, jaká hrozí věcí na-
šeho národa z každého tříštění če-
ských hlasů v Praze vůči sou
střednému nájezdu zdejší ně-
meckožidovské menšiny. Kdyby
byto pravdou, co tvrdil ve schůzi Českého
klubu staročeský protikandidát prof. dr. Cyri
Horáček, že mezi vedením strany mlado
české a staročeské panuje zásadný roz
por názorů na t. zv. positivn
politiku, pak bylo zajisté dávno jiz
povinností staročeských maladorův a
staročeských žurnálův, aby zásadný ten
rozpor lidu českému poctivě a v čas vy-
světlili i aby staročeští říššt í po
slanci ve Vídni dle toho také jednali. —
Isolani
profesor
doktor
Cyri Horáček
Praha
Vídeň
7
article
Zatím však staročeští poslane
pro tento den zůstali v Národním
klubu vládním, zatím žurnalistika staro-
česká se s netajenou škodolibostí honosila
že »positivní politika« dra. Kramáře je veri
tábl kopií někdejší politiky staročeské.
zatím byli až do 12. t. m. staročeští mata-
doři hotovi, uzavřít na základě této positivní
politiky volební kompromis s vedením strany
mladočeské. — Nemohlo to tedy s tím »zá-
sadným rozporem« do poslední chvíle
býti tak zlé.
A též nyní jsme věru zvědavi, zdali
staročešti říšští poslanci vyhoví přání pana
prof Horáčka a vystoupí ve Vídni se Staro-
čechem drem. Žačkem v čele z Národního
klubu, v němž přece jakožto vyslovení opo-
sičníci ani minuty déle setrvati nemohou.
Ale přes to vše má tato diverse staro
českých politikův do sebe nemalou důležitost
potud, že poučuje Vídeň i naše
oportunisty o pravém duchu, pa-
nujícím té doby v uvědomělé
většině lidu českého. Ano, tu dobře
rozpoznává generální štáb staročeský, že
lid český ve skutečnosti s dneš-
ním stavem věcí politických ne-
souhlasí, ale že jest jím hluboce
rozhořčen a znepokojen, takže by
rázem pominula všechna jeho dnešní roz
mrzelost, rozháranost a nevůle všeobecná,
jakmile by vůdcové všech če
ských stran: agrární, mla do-
české, staročeské i klerikáln
svorně jej pobídli: »Do oposice!« Uvíta
by toto heslo zmužilé zajisté jako ozdravení
duše své, jako blahé poselství nového, lep-
šího života: rázem by se vrátila v kraje
české vlastenecká jarost a statečnost mysli,
rázem by nás všecky ovládal jeden svorný
duch poctivosti a síly české, z něhož by
Vídeň věru neměla takového potěšení, jaké
má z nynějších rozháraných poměrů našich.
Kramář
Horáček
Uvít
Vídeň
národní klub
8
article
Čtěme včerejší »Neue Freie Pressé«, čtěme
dnešní vídeňskou »Montagsrevue«, jak se
těší na domnělou porážku Mladočechův,
poněvadž prý ani agrárníci, an
radikálové čeští nebudou Něm-
cům a vládě Beckově činit
v otázce rovnoprávnosti jazyka
českého v úřadech, jakož iv
otázce české university na Mo-
ravě tako vých ne příjemnostía
obtíží jako činí jim poslanci mladočešti
ve výboru rozpočtovém.
»Mladočeši« — soptí »N. Fr. Pr.« — »usi
lují o dobytí české univeršity na Moravě
s takovou horlivostí, jakoby sami věřili, že
by jim kterákoliv vláda mohla býti prot
Němcům po vůli.
Onehdy jim ministerský předseda bar-
Beck přímo řekl, že v láda může ve
výboru rozpočtovém učiniti pouze ta
kové prohlášení, s jakým by téz
Němci byli spokojeni . . . Češt
a grárníci, ba i poslanci skupiny Klofá-
čovi nejsou v této otázce daleko tak
prudkými jako nyní Mladočeši, — po
volbách v Čech ách pak obě tyto
strany (agrární jako radikální)
doufající ukořistit značně mandatů, budou
asi ještě méně náchylny, aby se
spouštěli v takou krkolomnou politiku.
Zatím Mladočeší ze zřízení i tal ské
právnické akademie ve Vídni vytloukají ka-
pitál, prohlašujíce za otázku české národní
cti, aby se též Čechům dostalo druhé české
university pro Moravu. Hořekují trpce na
německé veto, ačkoliv sami hatí nejspra-
vedlivější (l) požadavky Němců v Čechách
svým vetem. Kdyby pak se dru. Kramářovi
podařilo, aby veškeré české strany semknu
a získal pro politiku tvrdošíjnostia
bezohlednosti, nebyly by tím sice
čelné požadavky Čechů přivedeny ani o
krok blíze ku splnění svému, avšak na-
stal by opět stav kritickýa
»smírčí soudní sbor« na lavicích mi-
nisterských potřeboval b
sám na sebe smírčího soudce.
Němec
Čo
Čecho
Kramář
Německo
Beckov
Francie
Morava
Vídeň
Čechy
Neue Frei Pressé
právnický akademie
9
article
Hlavní vnitropolitickou otáz k olu
Hlavní vnitropolitickou otáz k olu
tal
ten
nyní jest, bude-li míti dr. Kramář i po
volební pravděpodobné porážce strany své
ještě tolik autority, aby všechny české strany,
poražené i vítězné, vehnal do politiky, která
by ohrožovala dosavadní svorné
působení velkých stran v parla-
mentě způsobem nejvážnějším. Čím
citelnější bude porážka Mlado-
čechů při volbách, tím silnější jes
naděje, že agrárníci a ostatní strany
české odřeknou se vedení dra. Kramáře
Stane.li se to, pak již se dosta
neme přes nejhorší úskalí projednání roz
počtu bez úrazu.«
Hle, tak Vídeň oplácí dobr
služby, ctěný příteli dre. Kramáři ! Nemě
ten starý car Mikuláš I. před sochou Sobi
ského ve Varšavě přece jen — pravdu?
A druhý vládní list »Sonn- und
Montags Revue« píše podobně. Tim, že
ve výboru rozpočtovém odsunuty choulostivé
položky o ministerstvu vyučovánía
justice až k době po venkovských
volbách v Čechách, doufá řečený
vládní týdenník, že prý nebezpečí, hrozící
těmto dvěma kapitolám rozpočtu se
strany české již ochablo: Nebot
»dosavadní nervosita české politiky
způsobena byla podstatně politickým chová-
ním se Mladočechů, kdežto čeští agrár
níci nemají dokonce žádné chut
jednati stejně, neboť nechtějí dostati
se do téže slepé uličky, ze které by nemohli
nalézti východu. Jsou to zvláště mladočešt
politikové, od kterých pocházejí ohlášky, že
při poradách o rozpočtu ministersťva vy
učování a justice jsou politické srážky
neodvratny. Tento názor není dru-
hými stranami českými sdílen.e
Takové naděje kladou tedy ve Vídni
v české agrárníky, v české kleri-
kály, ba i radikály! Všem přejou ví-
tězství nad Mladočechy — pro sebe.
Kramář
Mlada
Mikuláš
Vídeň
Varšava
Čechy
Sonnund Montags revue
10
article
Jaké odpovědi české zaslu-
hovala by tato mrzká spekulace
vídeňská?
To dáváme dnes na uváženou přede
vším našemu vlastenecky uvědomě
lému rolnictvu k jeho zejtřejším vol
bám! Pět let tomu právě, co uveřejnila
strana agrární svůj program základní
A co čteme v jeho článku 2.?
Čteme tam doslovně :
»K uskutečnění českého státního práva
vede dle našeho soudu stálě a sou
stavné oslabování čentrali smu
které dějž se neochabujícím po
vzbuzováním všech vrstev ná
roda k pevné, vytrvalé, promy-
šlené oposici proti nynějšímu systému
správy říšské.«
A dále v článku 3.: »Připouštíme, aby
poslanci čeští sice zúčastnili se zákono
dárných prací říšské rady, by vymábali se
jsou vše, co lze dosíci na prospěch českého
lidu, ale v zásadě aby provozo
vali důslednou politiku proti
centralistickou a proticisl aj
tánskou, bráníce všude kde se příleži
tost naskytne práva národa českého
svézákonnost zemskou, potírajíce reakci
militarism, centralism, cislaj
tanism všude a vždy, kdykoliv budou
míti příležitost.«
Na tento program získali agrárníci před
5 lety české rolnictvo. A dnes po krátkých
pěti letech smějí ve Vídni doufat, že češt
agrárníci nebudou brániti práu
českého národa, ale pomohou cislajta
nismu z úzkých za misku čočovice ?!
Vídeň
11
article
Nejnovější odmitaci nález kraj.
soudu v Chebu.
Ve včerejším čísle našeho listu uveřejnil
jsme předběžnou zprávu o opštném odmitnuu
stížnosti českého advokáta na odmitnutou českou
žalobu u okr. soudu chebského. Dnes dodáváme
v doslovném překladu nález kraj. soudu cheb
ského. Zní takto:
C k. krajský soud v Chebu, odd. IX., jako sou
rekursní vydal v upomínací věci MUDra. Břetislavu
Boučka, zast. JUDrem. Antonínem Kloudou, al-
vokátem v Praze, proti Jiřimu Mayerovi, vojenskému
krejčímu v Chebu pro 24 K s přisl, na základě re-
kursu žalobce proti usnesení c. k. okresního soudu
v Chebu ze dne 24. ledna 1908 čj. M III. 19./8-1
kterým žaloba podle čl. I. uv. z. k c. ř. s. a § 13
vš. ř. s. zamítnuta byla, následující usnesení:
Rekursu místa se nedává, v odpor vzatě usne
sení soudu I. instance se potvrzuje a stěžovate
má sám něsti útraty stížnosti. Návrh speciální, aby
náhrada útrut stížnosti byla uložena soudci, který
vydal usnesení v odpor vzaté, se zamitá.
Mudra
Bouček
Klouda
Jiři Mayer
Cheb
Praha
krajský soud v Cheb
okresní soud v Cheb
13
article
Usnesení v odpor vzatě souddu první instane
odpovídá předpisu § 13. vš. ř. s, čle kterého strany
mají užívati ve svých předneseních jazyka v zem
obvyklého, kterýžto předpis dle čl. I. uv. z. k c. s.
zůstal v platnosti. Vzhledem k tomu, že zde u soudu
jest známo, že u c. k. okresního soudu v Chebu jes
obvyklou jenom řeč německá, odpovídá usnosen
v odpor vzaté předpisu § 13 vš. ř. s. a zvláště tak
v ohledu fornálním dvornímu dekrelu ze 6. října 1795
sb. z. s. č. 197, kterýžto dekret rovněž dle čl. I. uv
z. k c. s. ř. zůstal v platnosti. Zákonně ustanoven
§ 13. vš. ř. s. platí ještě dnes, poněvadž od vyhlášen
vš. ř. s. nebyl vyhlášen žádný zákon, kterým by týž
byl zrušen nebo změněn, a poněvadž dle § 9. obč
z. zákony tak dlouho zůstávají v platnosti, pokud o
zákonodárce nebyly změněny nebo zrušeny. Čl. 19
odst. 2. stát. zákl. zákonů z 21. prosince 1867
č. 142 nepadá zde na váhu, poněvadž tento záko
jest pouze tak zvaným zákonem rámcovým a neby
dosud vydán zákon, který by tento článek provedl.
Že tomu tak jest, palrno z toho, že citovaný
státní základní zákon prohlašuje zásadu, že uznáv
se od slátu stejné právo všech v zemi obvyklých
jazyků ve škole, úřadě a veřejném životě pro celý
obvod království a zemi na říšské radě zastoupených
aniž by obmezoval zásadu tu na jednotlivou korunn
zemi, a že i výrok „stejné právo všech v zemi ob-
vyklých jazyků“ již vzhledem k různosti jazykovýci
poměrů v jednotlivých zemích potřebuje nutně
zákonného výkladu, poněvadž by se jinak musilo
dojíti k závěru, že v každé zemi a dokonce v každ
části země každá z řečí v zemi obvyklých v celém
obvodu slálním by musila býti považována jakoži
stejně oprávněná, což však prece jistě nemohlo být
účelem zákona.
Cheb
14
article
Vzhedem k tomu, že dle § 8. obč. z. moc, vy
kládati zákony způsobem všeobecně závazným, pří-
sluší jenom zákonodárci, nemůže býti moci nařize-
vaci ve státě přikládáno právo, uvedený článek vy-
kládat nebo provádět ať již pro celý státní obvo
nebo pro jednollivé části jeho.
Ministerské nalízení z 19. dubna 1880 z. z. č. 1
o užívání zemských jazyků ve slyku úřadů se stra
nami v Čechách, které ostatně zrušeno bylo pozděj
ším ministerským nařízením z 5. dubna 1897 z.z
č. 12 a posledním z t. zv. jazykových nařízení ze
dne 14. října 1889 z. z. formálně nebylo obnoveno
nemůže býti považováno za narizení ve smyslu
čl. 11. st. z. z. z 21. prosince 1867 ř. z. č. 145, vy
nesené na základě hořejšího státního zákl. zákona
a tudíž nikoli za platně, i kdyby se připustilo, ze
Čechy
15
article
V drobném paodejit
ranní číslo o sobě
vdpolední
.. ns th
Ve filialkách na venkovět
ranní čislo
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hotové napl
Fředplacení a laserty plijímá zdnlal-
stance v Marisnské ulisl č. 3.
Tam sacházejí se těž redakee
Bskirns a ezpedice „Károdních Listů“
Eukopisy so nevracuji.
16
article
bylo skulečně poslednějším nařízením znovu v plat
nost uvedeno.
Pro posuzování olázky, které řeči mají strany
před soudem uživati a které řeči mají soudy ve svém
styku se stranami používati, zůstává proto č. 19. st.
z. z. zcela mimo úvahu. Citované ministerské na-
řízení z 19. dubna 1880 z. z. č. 14. nemůže však také
považováno býti za platné vzhledem k § 13. vš. ř.s.
potud, pokud s tímto paragrafem stojí v odporu. V od-
poru s ním slojí zejména § 1. téhož nařízení, dle
kterého při všech soudních úřadech vyřízení určená
pro strany mají býti vyholovena v oné řečí zemské,
ve které ústní přednesení bylo učiněno, anebo pí-
semné podání sepsáno, nebot v § 13. vš. ř. s. jest na-
Hzeno, že obě strany mají uživati řeči v zemi ob-
vyklě, což naprosto není stejné s „jazykem zem-
ským“ a jak z § 14. západo-haličského řádu soud-
ního, § 4. cís. patentu z 9. srpna 1854 ř. z. č. 209
a §§ 100., 163. a 168. tr. ř. a § 43. not. ř. plyne
tak jest vykládati, že tímto sluší rozuměti „jazyk
obvyklý v zemí u soudu“
řád soudní
17
article
Jestliže stežovatel odvolává se dále k proká-
záni okolnosti, že oba jazyky zemské v Čechách
mohou býti od stran při všech úřadech tamtéž po-
uživány, také na nejvyšší resoluci z 8. dubna 1848
a cirkulační nařízení českého apelačního soudu z 30
května 1848 č. 9535 a na rozhodnutí nejvyššího sou-
du z r. 1898, jest k tomu poznamenati, že ani cito-
vaná nejvyšší resoluce ani citované cirkulační na-
řízení dle stálního práva platného v době jich vydání
nemohou býti považovány za zákony, poněvadž ne-
byly prohlášeny v úřadní sbírce zákonů soudních,
prolo dle dv. dekr. z 29 prosince 1785 sb. z. s. č. 509
nenabyly moci zákona nebo prohlášení, rovnajícího
se zákonu dle § 8. obč. z. a že dále dle § 12. obč. z.
soudní rozsudky nikdy nemají moci zákona. Vzhle-
dem na uvedenou nejvyšší resoluci poznamenává se
ještě zvláště, že resoluce ta jest řizena v prvé řadě
na poslance z Prahy a již dle formy jejího prohlá-
šení v čes, prov. sbírce zák. Boh. XXX. č. 74 ne-
může býti považována za zákon ve smyslu § 9,
násl. obč. z. Ježto takto usnesení v odpor vzaté zá-
konem jest odůvodněno, musilo býti za současného
zamílnutí rekursu, potvrzeno
Výrok o rekursnich útratách spočívá na §§ 50
a 40. c. s. ř. a zamítnutí návrhu, aby prvnímu soudc
uloženo bylo nésti útraty rekursu na tom, že nejsou
tu podmínky § 51. odsl. 2. c. s. ř.
Čechy
Praha
18
article
Cís. král, krajský soud v Chebu.
Oddělení IX., dne 11. února 1908
Takhle tedy vypadá chebská jazyková praxe
po posledním nálezu nejv. soudu, kterým po-
rušení práv jazyka českého odmítáním žalob
okresními soudy německými bylo nedvojsmyslně
prohlášeno. Tajný výnos presidia vrch. zem-
soudu, jímž se nález tento intimuje všem kraj-
ským soudům za účelem sdělení soudům okres-
ním, měl tedy za následek — polemiku
kraj. soudu chebského s judikátem
nejv. soudu! Vítězství dra. Tilty nad rytířem
Wesselým je tedy úplné, ovšem že i — kala-
strofa positivní politiky vlivu a mocil
IX
Wesselá
krajský soud v Cheb
19
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 17. února. (Ignáe Plener t.)
Ve věku 98 let skonal dnes ve Vídni nejstarší
ministerský pensisla, dr. Ignác šl. Plener,
kdysi sloup německé strany ústavověrné a až
do nedávna hrdost a pýcha německých centra-
listických listů, ač politicky byl už dobrých 40
let mrtvolou. Proto jest u nás už málo památ-
níků těch dob v letech šedesátých, kdy Ignác
Plener spravoval naše státní finance a řídil poli-
tiku obchodní tak obratně, že ji dovedl r. 1873
do pověstného krachu. Ignác Plener narodil se
ve Vídní 21. května 1810 v úřadnické rodiné;
jeho otec, aké Ignác, byl sekčním radou v mini-
sterstvě financí. Syn Ignác Plener vystudoval
ve Vídni práva, r. 1832 stal se doktorem a roku
1836 vstvapil v Chebě do státní služby jako
kamerální okresní komisař. Z Chebu dos'tal se
doktor
šl
Plener
Ignác
Praha
Vídeň
Cheba
Cheb
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z rumunské literatury.
Píše Karel Drož.
Redaktor Ottovy „Světové knihovny“, pan
Jaroslav Kvapil, vybidl mne loni, abych mu p o
knihovnu vybral a přeložil dílo typicky zumun-
Nad tímto posláním jsem se zamyslil. Stu-
doval jsem dosud pro své potřeby nejvíce rumun-
skou literaturu populární, zvláště pohádky.
z nichž jsem několik zčeštil. Avšak pohádek pal
Kvapil nechtěl, přál si dílo moderní, román nebo
novelu. Marně jsem vzpomínal na podobné dílo,
literatura rumunská jest příliš mladičká, růžové
keře nasazují teprve poupata. Vždyť i v litera-
turách světových nesnadno vybrati knihu abso-
lutně nejlepší, národně typickou.
V nesnázích obrátil jsem se ke vzácné
ochoté Carmen Sylvy, znalkyni po měm míněne
nejpovolanější. Leč vznešená spisovatelka byla
neméně překvapena a odkázala mne na prol.
Tzigaru-Samurcaše (Samurkaše). Profesor me-
škal však v cizině a vrátiv se onemocněl, takže
dolaz „odpověden byl pozdě.
„Vyřizuje vzácný dopis,“ psal pr ofesor
„dovoluji si doporučiti tato díla:
1. jako román „Patimi“ (Náruživosti
od pl. Zofie Nadejde (Nödežde, bydlí v Buku-
rešti, Strada Viitorului, 69) a „Šoimii“ (Soko
lové) od Michala Srdoveana (Sadovjanu), úřad
níka v ministerstvu vyučování a kultu (Bukurešt
Strada Diaconselor, 6);
2. novely od Brateseu-Voinesti (ad
vokáta v Tirgovišti) a Barbu Delavran
cea (Bukurešt, Strada Primaverei).
Drož
Ottův
Kvapil
Carmen Sylva
Patimi
Zofie
Nödežde
Strada Viitorului
Soko
Michalus Srdovean
Sadovjan
Strada Primaverei
Bratesea
TzigarSamurcaš
Samurkaš
Bukureštátný Strada Diaconselor
profesor I
Barb Delavran
Bukureštátný
21
article
Tzigara-Samurcaš. profesor akademie krás
ných umění v Bukurešti (academia de arte fru-
moase) považován jest za nejlepšího znalce.
Prostudo vav spisy doporučované, chci se
nejprve rozepsati o románě pí. Nadejdové „Pa-
Před pěti lety nejrozšířenější denník rumun
ský „Universul“ vypsal cenu 1800 leí (franků)
za ejlepší mravoučný román (romanul Je mo-
ravuri) ze života rumunského. Ke konkursu do
šel mimo jiné také román „Patimi“, psaný na
804 stranách písmem hustým a tak špalným, ž
třeba bylo celý rukopis přepsati. A tento román,
jehož autorkou byla pi. Zofie Nadejde, vyzna
ské.
timi
menán byl prvou cenou. Posudek poroty (pp.
G. J. Joneseu-Gion a Aseanio) zněl přímo
nadšeně
Čelby jednou začaté — praví se v něm
— nelze zanechati, neboť autor od prvé stránk
dovedl probuditi ve čtenáři zvyšujicí se zájem
pro osoby a vypravování své... Nikdo dosud.
pokud víme, nevyužitkoval lépe a s větším vku-
sem bohatství přísloví, úsloví a zvyklostí litera-
tury naší lidové než autor románu „Náruži-
vostí“... Nejsou mnohé romány v literatuře ru
munské — ač jestli vůbec nějaký — kde by byly
povahy od počátky děje až po konec tak uce-
lené. A to vše bez pósy, afektů, bez jakéhokoliv
úsilí; děj vyvíjí se s takovou přirozeností, lehko-
stí a vhodností, že nemůžeš nezvolati: Tak jest
a nemůže býti jinak! — Autor jest poeta a umě-
lec v líčení. Jsou stránky, kde sloh autorův do-
sahuje výšin nejčistší poesie, největší výmluv“
nosti. A vše to podává řecí na podiv bohatou.
bez provincialismů, ryze rumunskou a spisovnou
ozdobenou pouze úslovími literatury populární
z míry malebnými a zrnitými ...
Zofie
Joneseu Gion
Bukurešť
22
article
„Náruživosti jsou román dobrý
v celém rozsahu toho sloval
Spisy Nadejdiny tisknou se ve vydání lux-
ním a obyčejném. Obyčejné vydání má papíi
velmi špatný, zažloutlý. Přiložene k němu podo-
bizna autorčina s podpisem: Všední tuetová
tvář, obrázek snad nepodařen; v jiném spise
(Robia banului) spatřujeme sebevědomou, zadu-
manou hlavu hezké paní s účesem již moder-
ním. Všechny knihy Nadejde podpisuje vlastn
rukou. Takovou kontrolu proti nakladatelůn
vykonávají i jiní spisovatelé rumunští.
Již z I. kapitoly (Loupožníci) poznáváme
vzácné umění Nadejdino. Jaká tu příležitost za-
bočiti do obvyklých kolejí, líčiti krvavé hrůzy
nočního boje v rozkřičeném lese. Nic z toho
Hrdina Nadejdin, multanský statkář Todorita
(Todoricö) Mustca, jest člověk, který se loupež-
níků bojí a jim uteče. Není tu boje, není krve —
a přece čtenář všechny hrůzy jeho nejen s bo-
jarem pociťuje, ale prožívá. Užito zde umělecké
suggesce s velkým zdarem. Nahrazuje plně těžké
barvy realistického líčení a účinem vysoko nad
ně předčí, výslední city jsou libé.
Prvou kapitolou spisovatelka čtenáře rázen
získává. Dychtivě vrháte se do příboje dalšícl
scen. Velkolepé homérické obrazy (Sucho, Žeň,
Bouře, Hóra) střídají se s drobnomalbami ven-
kovského života v Multansku (Návštěva, Dům
Nadejdino
Hrdina Nadejdin
Mustca
Hóra
Multansko
Todorita
23
article
Hádka, Ženská práce atd.), mistrně propracova-
nými. Duch autorčin všude proniká k podstatě
věcí, vžívá se s pružností podivuhodnou ve vše-
chny situace a epick, jeho klid všude ozařuje
pevnou, bezvadnou kresbu. Některé kapitoly vy-
nikají úchvatnou poetickou krásou, tak zvláště
14. (Inne caren copilei.) Zlá, bříšná matka zbila
malou dcerušku, Pujku, když jí s dětskou pro
stotou a nevinnosti vytýkala styky s milencem
Dívka z domu utekla, nechce již žíti. Nedávno
utopila se malá jedna dívka, kterou macoch
stále týrala. A Pujka věří, že její matka také
jest macochou, jinak by ji milovala. Ba, nikdo
na světě ji nemiluje, všichni říkají, že jest
hloupá. Co zde? Lépe jí bude na onom světě,
tam duše dětské promění se v anděly neb aspon
dostanou se do ráje... Bez rozmyslu vstupuje
do vody. „To jest hezký rybník, Newtone!“
praví ke psu, jenž ji sleduje. „Ty půjdešse
mnou; tam nás nikdo nebude biti!“ Smrt zdála
se ji snem: usne na tomto světě a probudí se
na onom — jako v pohádce... Naproti tomu
nemocniční život u zločinné acucherky je scena
z předpeklí: bába přechovává položnice pro po-
trat a sama moři ničemné ženštiny hladem. Mráz
děsu vane ze zpovědi nešťastných těch za-
s onnr e
tracenců . ..
Pujka
Newton
Mráz
Inn
24
article
Avšak nelze pouštěti se do detailů. Kniha
má skutečně všechny vzácné přednosti, které
porota uznala. Jedno však kritikovi napadne
pracovala zde pouze žena, nepomáhal tu muž
Jest možno vystihnouti všechny ty různé situnc
s tou překvapující věrností jednomu člo-
věku? Odkud to podivuhodné slítí elemenlu
mužského se ženským, harmonie cilu a rozumu,
bn žel r hie
poesie a účelnosti?
A v Bukurešti se skutečně vypravuje,že
Sofie Nadejde jsou vlastně dva spisovatelé: on
a ona. Pravda-li to, šťastná dvojice! Potom našly
se ony souzené Platonovy půle duševní, splynaly
v bytost dokonalejší a jdou spolu nejen trnitou
cestou života než i kvetoucími sady umění.
Sofie
Platonův
Bukurešť
25
article
„Náruživosti“ mají dva oddíly: prvý zve
se Neštěstí Musteovo, druhý, nep -
jmenovan,, mohl by se nazvati Trest Ma-
tyldin.
Hrdinkou románu, jehož děj koná se v Mul
tansku, jest žena Musteova, Matylda, typ ženy
povrehní, špatné manželky, špalné matky. Mu-
stea zamiloval se do její krásy, vzal si ji přes
odpor rodičův a snáší s ni na zemi pravé peklo.
Leč miluje ji, odpouští vše, pracuje jen proni
Typ manžela dobráka, slabocha, jehož nejlepš
stránkou jest láska k rodné půdě. Po otci zdědi
panství, jež bez vlastní viny silně zadlužil
Rána za ranou stíhaly jeho hospodářství: sucho
kroupy, dobytčí mor způsobily děsné škody,
co ty nezničily, promarnila nehospodárná žena.
Výtěžek práce sotva stačí na úroky a Matylda
chce do lázní! Jediná pomoc jest v úvěru Kre-
ditky, leč banka dlouho váhá, žádaná suma jest
veliká. Zatím co Mustea žije v mučívých staro-
stech, třicitiletá Matylda zamiluje se do domá-
cího přítele, Ilieska, hejska o 10 let mladšího
vypočítavého, chytrého. S láskou roste její ne-
chuť k mužovi a domácnosti, touží po volnosti
aby cele oddati se mohla své náruživosti.
Ilieseu ji nemiluje, leč spekuluje, že by jej
pomocí mohl se vyšinouti z podřízenosti tribu
nálního písaře k samostatné karieře. Vymyslí dá-
belský plán... Konečně Kreditka půjčíla Mu-
steovi 50.000 franků. Je přešťasten, odpoušt-
ženě urážky, omlouvá ji, doufá, že bude lepší
a blaženě usíná. V noci Matylda z návodu
Ilieskova peníze ukradla, šperky v ceně 20.000
franků sebrala a ráno ujela do města k Ilieskovi.
aby se s Musteou dala rozvésti. Smrtelná rána
pro Mustcu. Klesá, poražen bleskem mrtvice.
Musteův
Matylda
Muste
Iliescu
Ilieskův
Mustea
Ma
26
article
Zůstal sice na živě leč navždy zmrzačen. Malá
Pujka, kterou Newton zachránil, ho ošetřuje
Neštěstím záhy dospěla dobrá dušinka, již ne-
chce se utopiti, láskou přemáhá oteovo zoufai-
ství . ..
Druhá čásť románu nemá dějového spád:
prvé, leč psychologicky jest mistrovská, hlu-
boká. V podivuhodných jejích episodách oživá
star, indický soud přísného Manu: důsledkem
zločinu jest trest. Matylda klesá do propasti, deč
klesá pomalu, aby trní, skalí, orlové drásnti
mohli její tělo; klesá otevřenýma očima, aby
spatřiti mohla všechny hrůzy svého pádu ..
Peníze jí lliescu vzal, žije skoro o hladě v bíd
né světničce, plod jejich lásky Iliescu zločinne
chce zničiti, a když tomu šťastně zabráněno.
dítě zmírá v životě matčině, jejíž mateřství na-
vždy zničeno. Někdy Osud ukáže ji usměvavou
tvář, leč jen proto, aby vysněné chvilkové šlěsl
tím krutěji zničil. Smutná jest svatba Maty ldina
Iliescu bere si ji jen pro věno, aby povznesl se
společensky. Nedlouho po svatbě překvapí jei
— se služkou na klině. Vyhání ho, a Iliescu rád
jde, jde do ciziny, kam dávno již se chystal,
aby získal diplomu advokátského. A Matylda
hořem omdlévá a poznává, že bez bídníka zli
nemůže. Jako šílená hledá ho v cizině, snáší
s ním bídu, zapominá své cti, důstojnosti, jen
aby si ho domů přivezla. A kdýž se nový ad-
vokát vrátil, proměnil se dům Matyldin v peleš
karbanickou. Hrají muži, hrají ženy, také Ma-
tylda vášnivě účastní se hry. Dávno krása její
povadla, neznámí považují ji za Ilieskovu matku.
Newton
Matylda
Iliescu
Matylda hoře
Matyldin
Ilieskův
cizina
Ma
27
article
A za krásou mizí zdraví, předtucha blízké smrt
ji skličuje. Nikdo ji nemiluje. Touha mateřstv
ve smutné osamělosti se probouzí — snad P ika
na ni nezapomněla. Navštíví ji v pensionatě
Pujka je krásná, dobrá, všichni ji chválí — leč
matka jest jí cizí, nejen že nemiluje jí, odsu
zuje ji, dobře to vyciťuje choré srdce Matyldino
Jest choré a bylo snad choré již od narození
A srdce bolí, záchvaty záduchy, mdloby přepa-
dají Matyldu, blíží se konec. Matylda poznáví
ohromnost svého hříchu a pozbývá víry v odpu-
štění. Iliescu jest k ní lhostejný, necitelný, pro-
hlédla jeho nicotnost, bídnost, a přece cítí, že
v koutku chorého srdce dosud zapuštěny kořeny
její lásky. Láskou zhřešila a láska ji zabíjí
Iliescu vzplane smyslnou vášní k sestře Matyl-
dině, Marii, jediné bytosti, která jí věrna zůstala,
vrhne se na ni jako dravec a zasypává ji polibky
Na pokřik divčin Matylda otvírá dvéře, více po
dobna přízraku než bytosti z masa a krve, a
s výčitkou: „Bídníku!“ ztrácí vědomí a umírá..
Matyldin
Matylda
Matylda poznávit
Iliescu
Láska
Matyl
Marie
Pujka
28
article
Iliescu brzy se oženil, vzal si dívku mladou,
krásnou a bohatou. Získal snad všech statků
pozemských mimo úctu poctivých lidí — a za
tou se marně po všechen život honil.
Toť stručný obsah románu. Z vedlejších
postav nejzdařilejší jest sestra Matyldina Marie
opak její, bytost něžná, měkká, obětující se pro
blaho druhých. I zde spisovatelka projevila umě-
leckou umírněnost, kreslíc povahu svéráznou,
nikoliv úmyslný pendant Matyldin. Tak jest i se
sympatickým, energickým, pronikavým podpre-
fektem, protějškem Musteovým. Vůbec osob
vedlejších není mnoho, přesně tolik, kolik příčin-
nost promitajících se dějů vyžadovala, karak-
teristika všech jest určitá, přiřadění harmonické
nikde hlavní děje násilně nepozdvihující. Jsou
to většinou originální typy multanské, jedině
opilá kuchařka Casandra pamatuje na romány
Gončarovovy.
„Patimi“ dočkaly se v krátkém čase několi-
kátého vydání,*) Byly-li přeloženy do jiných ja-
zyků, nevím, leč zasluhují toho svrchovaně.
*) První vydění knižní jest z r. 190s
Iliescu
Matyldin
Marie
Musteův
Gončarovův