ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 980a6560-7594-11dc-92e9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 33, person 73, org 11, work 5
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v úterý 18. února 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 48.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí se: v Praze v admlnistrae a mžeí na čtert leta . . . . 6 K — s dvojí denáškou na něsle .. . . 7 K 60k na čtvit Loata ve Hislkách: 2 K 30h na měsíc . . . . . Teštont na měsíe. . . . . kei na čtvrt leta “ . . s drojí zisilko ne čtvet veta
Praha
5 article Zmařme spekulace škůdcův našich!
Zmařme spekulace škůdcův našich! O něco dříve měli staročeští generálové vztýčiti oposiční praporec a přiklad jejich byl by dobře působil snad i na početně nejsilnější stranu českou, stranu to a grární. která již pozejtří jde do volební bitvy v 48 volebních okresích našeho venkova, a niž by ve svém provolání volebním i jen jediným slovem vvznačila svůj poměr ke vládě Beckově v níž sedí na křesle ministra krajana její vůdce, Excelenc p. Karel Prášek. Však toho také strana staročeská ve svém vo- lebním provolání ze dne 12. t. m.- neučinila. Též ona ještě před pěti dny ani slovem neprojevila se veřejnosti české jako strana oposiční, a teprv o tři dni po- zději ve schůzi Českého klubu, kandidátní řečí dra. Srba deklaruje, že »stojí dnes — v předvečeru volby — na zcela jiném stanovisku« než dosud, »že jest proti této vládě v nejprudší oposici.s
Prášek Srba
6 article
— »Pozdě přicházíte, hrabě Isolani !« — O měsíc dříve bylo by podobné rozhodnuti se generálův staročeských, přes všechnu skrovnost jejich armády (pouze 9932 voličův přihlásilo se o loňských všeobecných volbách ku praporu staročeskému) mělo svůj mravný význam; ale dnes, po zmaru kompromisu v poslední chvíli před volební bitvou, vy- jímá se to náhlé vztýčení oposiční vlajky staročeské jako pouhopouhý volební manévr a tratí na ethicko-politické váze jako každá cnost z nouze. Naprosto pak nestačí na omluvu patrné škody, jaká hrozí věcí na- šeho národa z každého tříštění če- ských hlasů v Praze vůči sou střednému nájezdu zdejší ně- meckožidovské menšiny. Kdyby byto pravdou, co tvrdil ve schůzi Českého klubu staročeský protikandidát prof. dr. Cyri Horáček, že mezi vedením strany mlado české a staročeské panuje zásadný roz por názorů na t. zv. positivn politiku, pak bylo zajisté dávno jiz povinností staročeských maladorův a staročeských žurnálův, aby zásadný ten rozpor lidu českému poctivě a v čas vy- světlili i aby staročeští říššt í po slanci ve Vídni dle toho také jednali. —
Isolani profesor doktor Cyri Horáček Praha Vídeň
7 article
Zatím však staročeští poslane pro tento den zůstali v Národním klubu vládním, zatím žurnalistika staro- česká se s netajenou škodolibostí honosila že »positivní politika« dra. Kramáře je veri tábl kopií někdejší politiky staročeské. zatím byli až do 12. t. m. staročeští mata- doři hotovi, uzavřít na základě této positivní politiky volební kompromis s vedením strany mladočeské. — Nemohlo to tedy s tím »zá- sadným rozporem« do poslední chvíle býti tak zlé. A též nyní jsme věru zvědavi, zdali staročešti říšští poslanci vyhoví přání pana prof Horáčka a vystoupí ve Vídni se Staro- čechem drem. Žačkem v čele z Národního klubu, v němž přece jakožto vyslovení opo- sičníci ani minuty déle setrvati nemohou. Ale přes to vše má tato diverse staro českých politikův do sebe nemalou důležitost potud, že poučuje Vídeň i naše oportunisty o pravém duchu, pa- nujícím té doby v uvědomělé většině lidu českého. Ano, tu dobře rozpoznává generální štáb staročeský, že lid český ve skutečnosti s dneš- ním stavem věcí politických ne- souhlasí, ale že jest jím hluboce rozhořčen a znepokojen, takže by rázem pominula všechna jeho dnešní roz mrzelost, rozháranost a nevůle všeobecná, jakmile by vůdcové všech če ských stran: agrární, mla do- české, staročeské i klerikáln svorně jej pobídli: »Do oposice!« Uvíta by toto heslo zmužilé zajisté jako ozdravení duše své, jako blahé poselství nového, lep- šího života: rázem by se vrátila v kraje české vlastenecká jarost a statečnost mysli, rázem by nás všecky ovládal jeden svorný duch poctivosti a síly české, z něhož by Vídeň věru neměla takového potěšení, jaké má z nynějších rozháraných poměrů našich.
Kramář Horáček Uvít Vídeň národní klub
8 article
Čtěme včerejší »Neue Freie Pressé«, čtěme dnešní vídeňskou »Montagsrevue«, jak se těší na domnělou porážku Mladočechův, poněvadž prý ani agrárníci, an radikálové čeští nebudou Něm- cům a vládě Beckově činit v otázce rovnoprávnosti jazyka českého v úřadech, jakož iv otázce české university na Mo- ravě tako vých ne příjemnostía obtíží jako činí jim poslanci mladočešti ve výboru rozpočtovém. »Mladočeši« — soptí »N. Fr. Pr.« — »usi lují o dobytí české univeršity na Moravě s takovou horlivostí, jakoby sami věřili, že by jim kterákoliv vláda mohla býti prot Němcům po vůli. Onehdy jim ministerský předseda bar- Beck přímo řekl, že v láda může ve výboru rozpočtovém učiniti pouze ta kové prohlášení, s jakým by téz Němci byli spokojeni . . . Češt a grárníci, ba i poslanci skupiny Klofá- čovi nejsou v této otázce daleko tak prudkými jako nyní Mladočeši, — po volbách v Čech ách pak obě tyto strany (agrární jako radikální) doufající ukořistit značně mandatů, budou asi ještě méně náchylny, aby se spouštěli v takou krkolomnou politiku. Zatím Mladočeší ze zřízení i tal ské právnické akademie ve Vídni vytloukají ka- pitál, prohlašujíce za otázku české národní cti, aby se též Čechům dostalo druhé české university pro Moravu. Hořekují trpce na německé veto, ačkoliv sami hatí nejspra- vedlivější (l) požadavky Němců v Čechách svým vetem. Kdyby pak se dru. Kramářovi podařilo, aby veškeré české strany semknu a získal pro politiku tvrdošíjnostia bezohlednosti, nebyly by tím sice čelné požadavky Čechů přivedeny ani o krok blíze ku splnění svému, avšak na- stal by opět stav kritickýa »smírčí soudní sbor« na lavicích mi- nisterských potřeboval b sám na sebe smírčího soudce.
Němec Čo Čecho Kramář Německo Beckov Francie Morava Vídeň Čechy Neue Frei Pressé právnický akademie
9 article Hlavní vnitropolitickou otáz k olu
Hlavní vnitropolitickou otáz k olu tal ten nyní jest, bude-li míti dr. Kramář i po volební pravděpodobné porážce strany své ještě tolik autority, aby všechny české strany, poražené i vítězné, vehnal do politiky, která by ohrožovala dosavadní svorné působení velkých stran v parla- mentě způsobem nejvážnějším. Čím citelnější bude porážka Mlado- čechů při volbách, tím silnější jes naděje, že agrárníci a ostatní strany české odřeknou se vedení dra. Kramáře Stane.li se to, pak již se dosta neme přes nejhorší úskalí projednání roz počtu bez úrazu.« Hle, tak Vídeň oplácí dobr služby, ctěný příteli dre. Kramáři ! Nemě ten starý car Mikuláš I. před sochou Sobi ského ve Varšavě přece jen — pravdu? A druhý vládní list »Sonn- und Montags Revue« píše podobně. Tim, že ve výboru rozpočtovém odsunuty choulostivé položky o ministerstvu vyučovánía justice až k době po venkovských volbách v Čechách, doufá řečený vládní týdenník, že prý nebezpečí, hrozící těmto dvěma kapitolám rozpočtu se strany české již ochablo: Nebot »dosavadní nervosita české politiky způsobena byla podstatně politickým chová- ním se Mladočechů, kdežto čeští agrár níci nemají dokonce žádné chut jednati stejně, neboť nechtějí dostati se do téže slepé uličky, ze které by nemohli nalézti východu. Jsou to zvláště mladočešt politikové, od kterých pocházejí ohlášky, že při poradách o rozpočtu ministersťva vy učování a justice jsou politické srážky neodvratny. Tento názor není dru- hými stranami českými sdílen.e Takové naděje kladou tedy ve Vídni v české agrárníky, v české kleri- kály, ba i radikály! Všem přejou ví- tězství nad Mladočechy — pro sebe.
Kramář Mlada Mikuláš Vídeň Varšava Čechy Sonnund Montags revue
10 article
Jaké odpovědi české zaslu- hovala by tato mrzká spekulace vídeňská? To dáváme dnes na uváženou přede vším našemu vlastenecky uvědomě lému rolnictvu k jeho zejtřejším vol bám! Pět let tomu právě, co uveřejnila strana agrární svůj program základní A co čteme v jeho článku 2.? Čteme tam doslovně : »K uskutečnění českého státního práva vede dle našeho soudu stálě a sou stavné oslabování čentrali smu které dějž se neochabujícím po vzbuzováním všech vrstev ná roda k pevné, vytrvalé, promy- šlené oposici proti nynějšímu systému správy říšské.« A dále v článku 3.: »Připouštíme, aby poslanci čeští sice zúčastnili se zákono dárných prací říšské rady, by vymábali se jsou vše, co lze dosíci na prospěch českého lidu, ale v zásadě aby provozo vali důslednou politiku proti centralistickou a proticisl aj tánskou, bráníce všude kde se příleži tost naskytne práva národa českého svézákonnost zemskou, potírajíce reakci militarism, centralism, cislaj tanism všude a vždy, kdykoliv budou míti příležitost.« Na tento program získali agrárníci před 5 lety české rolnictvo. A dnes po krátkých pěti letech smějí ve Vídni doufat, že češt agrárníci nebudou brániti práu českého národa, ale pomohou cislajta nismu z úzkých za misku čočovice ?!
Vídeň
11 article
Nejnovější odmitaci nález kraj. soudu v Chebu. Ve včerejším čísle našeho listu uveřejnil jsme předběžnou zprávu o opštném odmitnuu stížnosti českého advokáta na odmitnutou českou žalobu u okr. soudu chebského. Dnes dodáváme v doslovném překladu nález kraj. soudu cheb ského. Zní takto: C k. krajský soud v Chebu, odd. IX., jako sou rekursní vydal v upomínací věci MUDra. Břetislavu Boučka, zast. JUDrem. Antonínem Kloudou, al- vokátem v Praze, proti Jiřimu Mayerovi, vojenskému krejčímu v Chebu pro 24 K s přisl, na základě re- kursu žalobce proti usnesení c. k. okresního soudu v Chebu ze dne 24. ledna 1908 čj. M III. 19./8-1 kterým žaloba podle čl. I. uv. z. k c. ř. s. a § 13 vš. ř. s. zamítnuta byla, následující usnesení: Rekursu místa se nedává, v odpor vzatě usne sení soudu I. instance se potvrzuje a stěžovate má sám něsti útraty stížnosti. Návrh speciální, aby náhrada útrut stížnosti byla uložena soudci, který vydal usnesení v odpor vzaté, se zamitá.
Mudra Bouček Klouda Jiři Mayer Cheb Praha krajský soud v Cheb okresní soud v Cheb
13 article
Usnesení v odpor vzatě souddu první instane odpovídá předpisu § 13. vš. ř. s, čle kterého strany mají užívati ve svých předneseních jazyka v zem obvyklého, kterýžto předpis dle čl. I. uv. z. k c. s. zůstal v platnosti. Vzhledem k tomu, že zde u soudu jest známo, že u c. k. okresního soudu v Chebu jes obvyklou jenom řeč německá, odpovídá usnosen v odpor vzaté předpisu § 13 vš. ř. s. a zvláště tak v ohledu fornálním dvornímu dekrelu ze 6. října 1795 sb. z. s. č. 197, kterýžto dekret rovněž dle čl. I. uv z. k c. s. ř. zůstal v platnosti. Zákonně ustanoven § 13. vš. ř. s. platí ještě dnes, poněvadž od vyhlášen vš. ř. s. nebyl vyhlášen žádný zákon, kterým by týž byl zrušen nebo změněn, a poněvadž dle § 9. obč z. zákony tak dlouho zůstávají v platnosti, pokud o zákonodárce nebyly změněny nebo zrušeny. Čl. 19 odst. 2. stát. zákl. zákonů z 21. prosince 1867 č. 142 nepadá zde na váhu, poněvadž tento záko jest pouze tak zvaným zákonem rámcovým a neby dosud vydán zákon, který by tento článek provedl. Že tomu tak jest, palrno z toho, že citovaný státní základní zákon prohlašuje zásadu, že uznáv se od slátu stejné právo všech v zemi obvyklých jazyků ve škole, úřadě a veřejném životě pro celý obvod království a zemi na říšské radě zastoupených aniž by obmezoval zásadu tu na jednotlivou korunn zemi, a že i výrok „stejné právo všech v zemi ob- vyklých jazyků“ již vzhledem k různosti jazykovýci poměrů v jednotlivých zemích potřebuje nutně zákonného výkladu, poněvadž by se jinak musilo dojíti k závěru, že v každé zemi a dokonce v každ části země každá z řečí v zemi obvyklých v celém obvodu slálním by musila býti považována jakoži stejně oprávněná, což však prece jistě nemohlo být účelem zákona.
Cheb
14 article
Vzhedem k tomu, že dle § 8. obč. z. moc, vy kládati zákony způsobem všeobecně závazným, pří- sluší jenom zákonodárci, nemůže býti moci nařize- vaci ve státě přikládáno právo, uvedený článek vy- kládat nebo provádět ať již pro celý státní obvo nebo pro jednollivé části jeho. Ministerské nalízení z 19. dubna 1880 z. z. č. 1 o užívání zemských jazyků ve slyku úřadů se stra nami v Čechách, které ostatně zrušeno bylo pozděj ším ministerským nařízením z 5. dubna 1897 z.z č. 12 a posledním z t. zv. jazykových nařízení ze dne 14. října 1889 z. z. formálně nebylo obnoveno nemůže býti považováno za narizení ve smyslu čl. 11. st. z. z. z 21. prosince 1867 ř. z. č. 145, vy nesené na základě hořejšího státního zákl. zákona a tudíž nikoli za platně, i kdyby se připustilo, ze
Čechy
15 article
V drobném paodejit ranní číslo o sobě vdpolední .. ns th Ve filialkách na venkovět ranní čislo odpolední . . . . . . . . 4k Inserátv plati se hotové napl Fředplacení a laserty plijímá zdnlal- stance v Marisnské ulisl č. 3. Tam sacházejí se těž redakee Bskirns a ezpedice „Károdních Listů“ Eukopisy so nevracuji.
16 article
bylo skulečně poslednějším nařízením znovu v plat nost uvedeno. Pro posuzování olázky, které řeči mají strany před soudem uživati a které řeči mají soudy ve svém styku se stranami používati, zůstává proto č. 19. st. z. z. zcela mimo úvahu. Citované ministerské na- řízení z 19. dubna 1880 z. z. č. 14. nemůže však také považováno býti za platné vzhledem k § 13. vš. ř.s. potud, pokud s tímto paragrafem stojí v odporu. V od- poru s ním slojí zejména § 1. téhož nařízení, dle kterého při všech soudních úřadech vyřízení určená pro strany mají býti vyholovena v oné řečí zemské, ve které ústní přednesení bylo učiněno, anebo pí- semné podání sepsáno, nebot v § 13. vš. ř. s. jest na- Hzeno, že obě strany mají uživati řeči v zemi ob- vyklě, což naprosto není stejné s „jazykem zem- ským“ a jak z § 14. západo-haličského řádu soud- ního, § 4. cís. patentu z 9. srpna 1854 ř. z. č. 209 a §§ 100., 163. a 168. tr. ř. a § 43. not. ř. plyne tak jest vykládati, že tímto sluší rozuměti „jazyk obvyklý v zemí u soudu“
řád soudní
17 article
Jestliže stežovatel odvolává se dále k proká- záni okolnosti, že oba jazyky zemské v Čechách mohou býti od stran při všech úřadech tamtéž po- uživány, také na nejvyšší resoluci z 8. dubna 1848 a cirkulační nařízení českého apelačního soudu z 30 května 1848 č. 9535 a na rozhodnutí nejvyššího sou- du z r. 1898, jest k tomu poznamenati, že ani cito- vaná nejvyšší resoluce ani citované cirkulační na- řízení dle stálního práva platného v době jich vydání nemohou býti považovány za zákony, poněvadž ne- byly prohlášeny v úřadní sbírce zákonů soudních, prolo dle dv. dekr. z 29 prosince 1785 sb. z. s. č. 509 nenabyly moci zákona nebo prohlášení, rovnajícího se zákonu dle § 8. obč. z. a že dále dle § 12. obč. z. soudní rozsudky nikdy nemají moci zákona. Vzhle- dem na uvedenou nejvyšší resoluci poznamenává se ještě zvláště, že resoluce ta jest řizena v prvé řadě na poslance z Prahy a již dle formy jejího prohlá- šení v čes, prov. sbírce zák. Boh. XXX. č. 74 ne- může býti považována za zákon ve smyslu § 9, násl. obč. z. Ježto takto usnesení v odpor vzaté zá- konem jest odůvodněno, musilo býti za současného zamílnutí rekursu, potvrzeno Výrok o rekursnich útratách spočívá na §§ 50 a 40. c. s. ř. a zamítnutí návrhu, aby prvnímu soudc uloženo bylo nésti útraty rekursu na tom, že nejsou tu podmínky § 51. odsl. 2. c. s. ř.
Čechy Praha
18 article
Cís. král, krajský soud v Chebu. Oddělení IX., dne 11. února 1908 Takhle tedy vypadá chebská jazyková praxe po posledním nálezu nejv. soudu, kterým po- rušení práv jazyka českého odmítáním žalob okresními soudy německými bylo nedvojsmyslně prohlášeno. Tajný výnos presidia vrch. zem- soudu, jímž se nález tento intimuje všem kraj- ským soudům za účelem sdělení soudům okres- ním, měl tedy za následek — polemiku kraj. soudu chebského s judikátem nejv. soudu! Vítězství dra. Tilty nad rytířem Wesselým je tedy úplné, ovšem že i — kala- strofa positivní politiky vlivu a mocil
IX Wesselá krajský soud v Cheb
19 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 17. února. (Ignáe Plener t.) Ve věku 98 let skonal dnes ve Vídni nejstarší ministerský pensisla, dr. Ignác šl. Plener, kdysi sloup německé strany ústavověrné a až do nedávna hrdost a pýcha německých centra- listických listů, ač politicky byl už dobrých 40 let mrtvolou. Proto jest u nás už málo památ- níků těch dob v letech šedesátých, kdy Ignác Plener spravoval naše státní finance a řídil poli- tiku obchodní tak obratně, že ji dovedl r. 1873 do pověstného krachu. Ignác Plener narodil se ve Vídní 21. května 1810 v úřadnické rodiné; jeho otec, aké Ignác, byl sekčním radou v mini- sterstvě financí. Syn Ignác Plener vystudoval ve Vídni práva, r. 1832 stal se doktorem a roku 1836 vstvapil v Chebě do státní služby jako kamerální okresní komisař. Z Chebu dos'tal se
doktor šl Plener Ignác Praha Vídeň Cheba Cheb
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z rumunské literatury. Píše Karel Drož. Redaktor Ottovy „Světové knihovny“, pan Jaroslav Kvapil, vybidl mne loni, abych mu p o knihovnu vybral a přeložil dílo typicky zumun- Nad tímto posláním jsem se zamyslil. Stu- doval jsem dosud pro své potřeby nejvíce rumun- skou literaturu populární, zvláště pohádky. z nichž jsem několik zčeštil. Avšak pohádek pal Kvapil nechtěl, přál si dílo moderní, román nebo novelu. Marně jsem vzpomínal na podobné dílo, literatura rumunská jest příliš mladičká, růžové keře nasazují teprve poupata. Vždyť i v litera- turách světových nesnadno vybrati knihu abso- lutně nejlepší, národně typickou. V nesnázích obrátil jsem se ke vzácné ochoté Carmen Sylvy, znalkyni po měm míněne nejpovolanější. Leč vznešená spisovatelka byla neméně překvapena a odkázala mne na prol. Tzigaru-Samurcaše (Samurkaše). Profesor me- škal však v cizině a vrátiv se onemocněl, takže dolaz „odpověden byl pozdě. „Vyřizuje vzácný dopis,“ psal pr ofesor „dovoluji si doporučiti tato díla: 1. jako román „Patimi“ (Náruživosti od pl. Zofie Nadejde (Nödežde, bydlí v Buku- rešti, Strada Viitorului, 69) a „Šoimii“ (Soko lové) od Michala Srdoveana (Sadovjanu), úřad níka v ministerstvu vyučování a kultu (Bukurešt Strada Diaconselor, 6); 2. novely od Brateseu-Voinesti (ad vokáta v Tirgovišti) a Barbu Delavran cea (Bukurešt, Strada Primaverei).
Drož Ottův Kvapil Carmen Sylva Patimi Zofie Nödežde Strada Viitorului Soko Michalus Srdovean Sadovjan Strada Primaverei Bratesea TzigarSamurcaš Samurkaš Bukureštátný Strada Diaconselor profesor I Barb Delavran Bukureštátný
21 article
Tzigara-Samurcaš. profesor akademie krás ných umění v Bukurešti (academia de arte fru- moase) považován jest za nejlepšího znalce. Prostudo vav spisy doporučované, chci se nejprve rozepsati o románě pí. Nadejdové „Pa- Před pěti lety nejrozšířenější denník rumun ský „Universul“ vypsal cenu 1800 leí (franků) za ejlepší mravoučný román (romanul Je mo- ravuri) ze života rumunského. Ke konkursu do šel mimo jiné také román „Patimi“, psaný na 804 stranách písmem hustým a tak špalným, ž třeba bylo celý rukopis přepsati. A tento román, jehož autorkou byla pi. Zofie Nadejde, vyzna ské. timi menán byl prvou cenou. Posudek poroty (pp. G. J. Joneseu-Gion a Aseanio) zněl přímo nadšeně Čelby jednou začaté — praví se v něm — nelze zanechati, neboť autor od prvé stránk dovedl probuditi ve čtenáři zvyšujicí se zájem pro osoby a vypravování své... Nikdo dosud. pokud víme, nevyužitkoval lépe a s větším vku- sem bohatství přísloví, úsloví a zvyklostí litera- tury naší lidové než autor románu „Náruži- vostí“... Nejsou mnohé romány v literatuře ru munské — ač jestli vůbec nějaký — kde by byly povahy od počátky děje až po konec tak uce- lené. A to vše bez pósy, afektů, bez jakéhokoliv úsilí; děj vyvíjí se s takovou přirozeností, lehko- stí a vhodností, že nemůžeš nezvolati: Tak jest a nemůže býti jinak! — Autor jest poeta a umě- lec v líčení. Jsou stránky, kde sloh autorův do- sahuje výšin nejčistší poesie, největší výmluv“ nosti. A vše to podává řecí na podiv bohatou. bez provincialismů, ryze rumunskou a spisovnou ozdobenou pouze úslovími literatury populární z míry malebnými a zrnitými ...
Zofie Joneseu Gion Bukurešť
22 article
„Náruživosti jsou román dobrý v celém rozsahu toho sloval Spisy Nadejdiny tisknou se ve vydání lux- ním a obyčejném. Obyčejné vydání má papíi velmi špatný, zažloutlý. Přiložene k němu podo- bizna autorčina s podpisem: Všední tuetová tvář, obrázek snad nepodařen; v jiném spise (Robia banului) spatřujeme sebevědomou, zadu- manou hlavu hezké paní s účesem již moder- ním. Všechny knihy Nadejde podpisuje vlastn rukou. Takovou kontrolu proti nakladatelůn vykonávají i jiní spisovatelé rumunští. Již z I. kapitoly (Loupožníci) poznáváme vzácné umění Nadejdino. Jaká tu příležitost za- bočiti do obvyklých kolejí, líčiti krvavé hrůzy nočního boje v rozkřičeném lese. Nic z toho Hrdina Nadejdin, multanský statkář Todorita (Todoricö) Mustca, jest člověk, který se loupež- níků bojí a jim uteče. Není tu boje, není krve — a přece čtenář všechny hrůzy jeho nejen s bo- jarem pociťuje, ale prožívá. Užito zde umělecké suggesce s velkým zdarem. Nahrazuje plně těžké barvy realistického líčení a účinem vysoko nad ně předčí, výslední city jsou libé. Prvou kapitolou spisovatelka čtenáře rázen získává. Dychtivě vrháte se do příboje dalšícl scen. Velkolepé homérické obrazy (Sucho, Žeň, Bouře, Hóra) střídají se s drobnomalbami ven- kovského života v Multansku (Návštěva, Dům
Nadejdino Hrdina Nadejdin Mustca Hóra Multansko Todorita
23 article
Hádka, Ženská práce atd.), mistrně propracova- nými. Duch autorčin všude proniká k podstatě věcí, vžívá se s pružností podivuhodnou ve vše- chny situace a epick, jeho klid všude ozařuje pevnou, bezvadnou kresbu. Některé kapitoly vy- nikají úchvatnou poetickou krásou, tak zvláště 14. (Inne caren copilei.) Zlá, bříšná matka zbila malou dcerušku, Pujku, když jí s dětskou pro stotou a nevinnosti vytýkala styky s milencem Dívka z domu utekla, nechce již žíti. Nedávno utopila se malá jedna dívka, kterou macoch stále týrala. A Pujka věří, že její matka také jest macochou, jinak by ji milovala. Ba, nikdo na světě ji nemiluje, všichni říkají, že jest hloupá. Co zde? Lépe jí bude na onom světě, tam duše dětské promění se v anděly neb aspon dostanou se do ráje... Bez rozmyslu vstupuje do vody. „To jest hezký rybník, Newtone!“ praví ke psu, jenž ji sleduje. „Ty půjdešse mnou; tam nás nikdo nebude biti!“ Smrt zdála se ji snem: usne na tomto světě a probudí se na onom — jako v pohádce... Naproti tomu nemocniční život u zločinné acucherky je scena z předpeklí: bába přechovává položnice pro po- trat a sama moři ničemné ženštiny hladem. Mráz děsu vane ze zpovědi nešťastných těch za- s onnr e tracenců . ..
Pujka Newton Mráz Inn
24 article
Avšak nelze pouštěti se do detailů. Kniha má skutečně všechny vzácné přednosti, které porota uznala. Jedno však kritikovi napadne pracovala zde pouze žena, nepomáhal tu muž Jest možno vystihnouti všechny ty různé situnc s tou překvapující věrností jednomu člo- věku? Odkud to podivuhodné slítí elemenlu mužského se ženským, harmonie cilu a rozumu, bn žel r hie poesie a účelnosti? A v Bukurešti se skutečně vypravuje,že Sofie Nadejde jsou vlastně dva spisovatelé: on a ona. Pravda-li to, šťastná dvojice! Potom našly se ony souzené Platonovy půle duševní, splynaly v bytost dokonalejší a jdou spolu nejen trnitou cestou života než i kvetoucími sady umění.
Sofie Platonův Bukurešť
25 article
„Náruživosti“ mají dva oddíly: prvý zve se Neštěstí Musteovo, druhý, nep - jmenovan,, mohl by se nazvati Trest Ma- tyldin. Hrdinkou románu, jehož děj koná se v Mul tansku, jest žena Musteova, Matylda, typ ženy povrehní, špatné manželky, špalné matky. Mu- stea zamiloval se do její krásy, vzal si ji přes odpor rodičův a snáší s ni na zemi pravé peklo. Leč miluje ji, odpouští vše, pracuje jen proni Typ manžela dobráka, slabocha, jehož nejlepš stránkou jest láska k rodné půdě. Po otci zdědi panství, jež bez vlastní viny silně zadlužil Rána za ranou stíhaly jeho hospodářství: sucho kroupy, dobytčí mor způsobily děsné škody, co ty nezničily, promarnila nehospodárná žena. Výtěžek práce sotva stačí na úroky a Matylda chce do lázní! Jediná pomoc jest v úvěru Kre- ditky, leč banka dlouho váhá, žádaná suma jest veliká. Zatím co Mustea žije v mučívých staro- stech, třicitiletá Matylda zamiluje se do domá- cího přítele, Ilieska, hejska o 10 let mladšího vypočítavého, chytrého. S láskou roste její ne- chuť k mužovi a domácnosti, touží po volnosti aby cele oddati se mohla své náruživosti. Ilieseu ji nemiluje, leč spekuluje, že by jej pomocí mohl se vyšinouti z podřízenosti tribu nálního písaře k samostatné karieře. Vymyslí dá- belský plán... Konečně Kreditka půjčíla Mu- steovi 50.000 franků. Je přešťasten, odpoušt- ženě urážky, omlouvá ji, doufá, že bude lepší a blaženě usíná. V noci Matylda z návodu Ilieskova peníze ukradla, šperky v ceně 20.000 franků sebrala a ráno ujela do města k Ilieskovi. aby se s Musteou dala rozvésti. Smrtelná rána pro Mustcu. Klesá, poražen bleskem mrtvice.
Musteův Matylda Muste Iliescu Ilieskův Mustea Ma
26 article
Zůstal sice na živě leč navždy zmrzačen. Malá Pujka, kterou Newton zachránil, ho ošetřuje Neštěstím záhy dospěla dobrá dušinka, již ne- chce se utopiti, láskou přemáhá oteovo zoufai- ství . .. Druhá čásť románu nemá dějového spád: prvé, leč psychologicky jest mistrovská, hlu- boká. V podivuhodných jejích episodách oživá star, indický soud přísného Manu: důsledkem zločinu jest trest. Matylda klesá do propasti, deč klesá pomalu, aby trní, skalí, orlové drásnti mohli její tělo; klesá otevřenýma očima, aby spatřiti mohla všechny hrůzy svého pádu .. Peníze jí lliescu vzal, žije skoro o hladě v bíd né světničce, plod jejich lásky Iliescu zločinne chce zničiti, a když tomu šťastně zabráněno. dítě zmírá v životě matčině, jejíž mateřství na- vždy zničeno. Někdy Osud ukáže ji usměvavou tvář, leč jen proto, aby vysněné chvilkové šlěsl tím krutěji zničil. Smutná jest svatba Maty ldina Iliescu bere si ji jen pro věno, aby povznesl se společensky. Nedlouho po svatbě překvapí jei — se služkou na klině. Vyhání ho, a Iliescu rád jde, jde do ciziny, kam dávno již se chystal, aby získal diplomu advokátského. A Matylda hořem omdlévá a poznává, že bez bídníka zli nemůže. Jako šílená hledá ho v cizině, snáší s ním bídu, zapominá své cti, důstojnosti, jen aby si ho domů přivezla. A kdýž se nový ad- vokát vrátil, proměnil se dům Matyldin v peleš karbanickou. Hrají muži, hrají ženy, také Ma- tylda vášnivě účastní se hry. Dávno krása její povadla, neznámí považují ji za Ilieskovu matku.
Newton Matylda Iliescu Matylda hoře Matyldin Ilieskův cizina Ma
27 article
A za krásou mizí zdraví, předtucha blízké smrt ji skličuje. Nikdo ji nemiluje. Touha mateřstv ve smutné osamělosti se probouzí — snad P ika na ni nezapomněla. Navštíví ji v pensionatě Pujka je krásná, dobrá, všichni ji chválí — leč matka jest jí cizí, nejen že nemiluje jí, odsu zuje ji, dobře to vyciťuje choré srdce Matyldino Jest choré a bylo snad choré již od narození A srdce bolí, záchvaty záduchy, mdloby přepa- dají Matyldu, blíží se konec. Matylda poznáví ohromnost svého hříchu a pozbývá víry v odpu- štění. Iliescu jest k ní lhostejný, necitelný, pro- hlédla jeho nicotnost, bídnost, a přece cítí, že v koutku chorého srdce dosud zapuštěny kořeny její lásky. Láskou zhřešila a láska ji zabíjí Iliescu vzplane smyslnou vášní k sestře Matyl- dině, Marii, jediné bytosti, která jí věrna zůstala, vrhne se na ni jako dravec a zasypává ji polibky Na pokřik divčin Matylda otvírá dvéře, více po dobna přízraku než bytosti z masa a krve, a s výčitkou: „Bídníku!“ ztrácí vědomí a umírá..
Matyldin Matylda Matylda poznávit Iliescu Láska Matyl Marie Pujka
28 article
Iliescu brzy se oženil, vzal si dívku mladou, krásnou a bohatou. Získal snad všech statků pozemských mimo úctu poctivých lidí — a za tou se marně po všechen život honil. Toť stručný obsah románu. Z vedlejších postav nejzdařilejší jest sestra Matyldina Marie opak její, bytost něžná, měkká, obětující se pro blaho druhých. I zde spisovatelka projevila umě- leckou umírněnost, kreslíc povahu svéráznou, nikoliv úmyslný pendant Matyldin. Tak jest i se sympatickým, energickým, pronikavým podpre- fektem, protějškem Musteovým. Vůbec osob vedlejších není mnoho, přesně tolik, kolik příčin- nost promitajících se dějů vyžadovala, karak- teristika všech jest určitá, přiřadění harmonické nikde hlavní děje násilně nepozdvihující. Jsou to většinou originální typy multanské, jedině opilá kuchařka Casandra pamatuje na romány Gončarovovy. „Patimi“ dočkaly se v krátkém čase několi- kátého vydání,*) Byly-li přeloženy do jiných ja- zyků, nevím, leč zasluhují toho svrchovaně. *) První vydění knižní jest z r. 190s
Iliescu Matyldin Marie Musteův Gončarovův