ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 97a62550-7594-11dc-811c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 44, person 48, org 7, work 5
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v pátek 14. února 1908)
Praha
3 masthead
zler
4 masthead
Číslo 44.
5 article
Na ramní a odpol. Hisu předelácí ner v Praze v adminisiraei na měisín na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvají Jenáškou na mětíe. . . . . n čtnt l4a . . . . 7 K 50 k ve sllalkácka . . 2 K mo na nž ke . . Peštou: Btvrt leis . . . . 9 K oo s dvojí zleilkou t oje na vžal
Pešta Praha
6 article Slovo — o svědomí !!
Slovo — o svědomí !! Výstraha našeho listu před nebezpečím pražských užších voleb mezi českými národ- ními kandidáty a kandidáty německého ka- sina anebo dokonce mezi tímto a kandidáty socialně-demokratickými, čehož možnost vy- plývá v jednom či onom případě ze soutěže sedmi stran o pražské zemské mandáty — doznala nefušené odezvy v orgánu klu- bovního vedení národní strany svobodomy- slné a to v jeho včerejším úvodním článku »Slovo do volební vřavy«. —Uskromňujeme se slovem »netušené« — ačkoli by článek »Duu« zasluhoval docela jiného přilehlejšího označení — jenom proto, že umínili jsme si, obrniti se všemožným klidem a chladem vůčí výpadu tomu, právě proto, že hodláme jej řádně kvalifi ko- vati, třeba že jest v podstatě i formě své veškeré kvalifikace vlastně nehoden. Oficiálnímu zástupci klubovního vedení strany jedná se toliž o pokus dovoditi, aneb aspoň vzbuditi zdání, jakoby posice našeho listu proti »positivní politice vlivu a moci« a jejím tak nad jiné truchlivým úspěchům byla spoluvinna na pražské siluaci volební, z níž již podruhé vzníká nebezpečí a tento- kráte vzhledem k povaze zemského volebního řádu obzvláště povážlivé nebez- pečí úspěšné německé kandida- tury volební. Jenom stěží zarazil orgán pana dra.
7 article
Kramáře před přímým obviněním našeho listu ze spolupůsobení na početnosti kandidátů českých stran a zůstalo jenom při tisíceré chuti takové výtky, neboť kdyby ji byl skutečně vyslovil, byl by býval přinucen ovšem jmenovati ty kandidáty ze sedmerých stran českých, kteří v Praze byli postaven naším přičiněním anebo vlivem. Zůstalo tedy při obvinění nepřímém. Pomocí posměš ných »husích nožek« parafrasuje »Den« naši předvčerejší výstrahu a vybídku k všemož- nému zjednodušení české volební soutěže v Praze a dí: »Budou-li »Národní Listye uvažovati o příčinách těchto povážlivě smut- ných zjevů, zůstane jejich svědom čisto?« Mohli bychom i takto vyzvati mluvčího klubu, aby uvedl onu stranu aneb strany ze sedmi, které by byly upustily od své pražské kandidatury v tom případě. kdyby nebylo mezi »Národními Listy«a vedením strany ani stínu nějakých nedoroz- umění, ale padlo přetěžké slovo o »čistěm svědomí« a v tom ohledu jsme hotov státi proti každému, kdo nám na ně před národem sáhál Jakými obžalobami pokouší se »Dene toto zreadlo politické švarnosti, znečistit svědomí »Národních Listů«? Takovýmito: Naše chování k národní straně svobodomyslně nenasvědčuje prý tomu. že bychom dávali dobrý příklad v disciplině kterouž národu kážeme. Ačkoli zaklináme se. že uznáváme potřebu existence národní strany svobodomyslné, vedeme prý proti ní urputný boj, jímž prý anarchie v českém národě jest stupňována, brozíme se důsledků fakta, že sedm českých stran vede vzájemný boj na nůž, sami však prý svým vymknutímí se z discipliny strannické pomalu bychom prý k sedmi stranám již existujícím přidali
Kramář Praha
8 article
osmou stranu, stranu radikál ně „národo-listovskou“! Strana »Národních Listů«l! Zů- staňme při tom slově a slávě, která jest dnes ovšem již pouhou reminiscencí. Kde jsou ty doby, kdy se tak právem říkalo straně, z jejíhož nynějšího stínu k »Národním Li- stům« mluví hlas o čistotě svědomí !? By- valy časy, kdy označení »strana » Národních Listů« mělo býti střelou jízlivosti, metenou po straně i listu z tábora národní, politické i kulturní reakce, kdy slovo to znělo posmě- chem snad ještě větší nenávisti než jakou dnes zaznívá z dnešního oficiálního orgánu strany — »Dnu«! Jediná mohutná ruka která byla hlavním činitelem při založení i listu i jeho strany, anebo strany i listu možno tak či onak říci, ježto oba pojmy tak nerozlučně spolu srostly — držela v srostité této crganisaci a součinnosti i »Národní Listy« i národní stranu svobodomyslnou. Svou silnou vůli a eneržil, jaké v národě a jeho politických dějinách nové doby najdou se nejvýše snad ještě dva, tři rovnocenné příklady, dovedl toho zakladatel listu i strany za nejtrudnějších dob nejen strany, ale i na- roda, že z posměchu se stal postrach, z po- strachu hrůza před touto dvojicí v jediném celku t. j. před »Národními Listy« a jich stranou, a to nejen v táboře domácích, ale i v ležení dle krve své odvěkých nepřátel českého národního prospěchu, listem i stra- nou poznaného a nasazením strany i listu hájeného!
9 article
Nadešel vrchol v tomto společném vý voji strany i listu, nejslavnější okamžik spo- lečné jejich historie, byla to známá dějinná epocha, kdy pojem »národní strana svobodo- myslná« a pojem »národ český« stotožněly téměř bezvýhradně. To bylo tenkrát, kdy stále číhající osud zhouby národní chvátl zdálo se, že železným a již neodolatelným ramenem po hrdle národa českého, — prv- ními staročeskými smiřovačkami. Tenkrát ukázalo se, jaký význam má životní dílo dra. Julia Grégra, zakladatele »Nár. Listů- a národní strany svobodomyslné, dílo syn these národní myšlenky a svobodomysl nosti v národě, dílo organisace nejmohut nější národní obrany proti největšímu národ- nímu neštěstí. Ještě když odcházel dr. Jul. Grégr o své práce, vykonané pro stranu a národ jeho »Národními Listy«, zůstavoval své dílo orga- nisační ve vzorné funkci. Lid český nemět jiné strany, která by toho jména vážně za- sluhovala, zastoupení jeho v obou parlamen- tech bylo jednotně, program jediný, národní, svobodomyslně revidovaný program český, o taktice, zděděné po zesnulém vůdcí strany a žehravě střežené drem. Ed Grégrem a ji- nými stoupenci, nebylo prozatím sporu . . Shoda mezi listem a stranou byla nerušena, bylať strana totožná s národem a tomuto a jen tomuto sloužiti bylo příkazem zůstave- ným listu od jeho zakladatele . . Kdy po synthesi nadešla analysa ve sku tečném doslovném smyslu, to jest rozkl ad dalo by se najíti takřka na datum. Počátky jeho byly tak útlé a sotva znatelné, rozestup mezi prospěchem národa a cílem strany, což je totožno, tak nenáhlý, častokráte s úspě chem, ovšem vždy jenom dočasným, zakrý vaný, že byl oprávněn úžas některých mělk
Grégr doktor Jula národní strana svoboda
10 article
čích myslí, když byl dovršen a když se stal již neztajitelným. Na tyto postupy a podlomy bude k vylíčení pragmatiky zapotřebí siln knihy a snad životní práce specialního histo- rika, kterak došlo od nejprvnějších stínů rozlady až k roztržce mezi »Národními Listy« a vedením strany, či jak toto chce, stranou samotnou, bylo vyloženo na tomte místě řadou zevrubných článků, jichž bude také už jistě sto, a sebe křečovitějšímu po- pírání strany protivnické nepodařilo se sloup- nouti z nich pečeť pravdy dokumen tární. Kolik útoků našeho svědomí, jehož se včerejší »Dens dovolává, bylo nám pře- konati, než svědomi zvítězilo, bojujíc o svou čistotu a klid, nebudeme vykládati. ježto sentiment nepěstujeme, ale nebude nám zajistě zazleno, přiznáme li se, že klid na- šeho svědomí vykoupen byl největší bolestí kterou »Národní Listy« zažily od úmrtí dra. Jul. Grégra, utrpením okamžiku, kdy samy sobě doznati musely, že chtějí-li podl svého poslání sloužit prospěchu národa, nutno, aby přestaly slou- žiti vedení strany.
Jula Grégr
11 article
Nuže, tolik o našem svědo m Došlo tedy až k tomu, že oficiální péro vedení strany včera vzmehlo se až na úsměšek »straně národno-listovské«, aniž by tušilo, jak krvavou salyru píše na kruhy jimž slouží. My zahájili boj proti nim u vě- domí, že prokazujeme největší službu straně. jakou jí za těchto okolností bylo možno pro- kázati. Velice případné slovo o tom pronesl list druhdy dra. Engla, právě v posledním čísle před tím, než byl tiskařem svým ode- vzdán do všeoblažující disposice vedení strany. Pojednávaje o změněných poměrech, vítal naše rozhodnutí jako záruku budouc- nosti strany, a nazval »Národní Listy« mo stem, po kterém se bude moci jednou strana zachrániti. Jinými slovy řečeno totéž, co máme my na mysli, jestlíže nezoufáme nad dnešní situací strany. Kdyby nikdo jiný, my sami třebas jediní zůstaneme věrni vše- národnímu a svobodomyslnému programu národní strany svobodomyslně, abychom udrželi jeho nepřetržitost až po světlejš dny strany v přesvědčení, že pro český náro bez svobodné mysli, bez svobody jeho ná- rodního vývoje v nerozdělené jeho vlasti není života. Se svědomím nejklidnějším
Engl
12 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 13. února. (Proti Aehren- thalově balkánské politice.) Prohlá- šení bar. Aelurenthala ve schůzi rakouské dole- gace, že o stavbě novopazárské dráhy s žádným cizím státem nevyjednával, překvapilo i přátele jeho balkánké politiky. Časopisy, blízké ba Aehrenthalovi, tvrdily totiž do poslední chvíle pravý opak a zejména pokládaly za samozřejmě, že stavba nových balkánských drah smluven aspoň s Ruskem. Nelze přece se domnivati — psaly vládní listy — že by bar. Aehrenthal, jenž jako rakouský posel v Potrohradě snažil se udržovati nejtěsnější styky s diplomacií ruskou, učinil na Balkáně nějaký rozhodný krok za zády mocnosti, s níž uzavřena můrzstegská smlouva. A bar. Aehrenihel krok lakov, učinil přec a pro- hlásil to veřejně v delegační schůzi. Dovolával
Praha Aehren Aehrenthal Rusko Potrohrad Balkán
13 article
se čl. 25. borlínské smlouvy, který prý dává Rakousku právo, nedbati jiných států. „Zt.“ po- dotýká k této upřímnosti ministrově: Berlínská smlouva jest třicet let stará; za tu dobu nikdy jsme se ani nezajiknuli, že hodláme svého prá- va použití. Proto bylo nyní příkazem zdvořilosti. aby se státům, jež podepsaly berlínskou smlou- vu, nepřipravovalo takové překvapení. Hole právo není vademecum diplomacie. Svému prá vu posloužíme nejlépe, když mu zdvořile a opa- trně upravíme cestu... Rozčiloné časopisecké útoky, jež se na nás sypou z Ruska, Franeie a ltalie, může přeslechnouti jen hluché ucho. Bar. Aehronthal mohl se těmto potížím vyhnouti kdyby byl eizím vládám v čas nalil čistého vina. Když to neučinil, vnosl sám do svého díla po- vážlivé komplikace.
Zt Franeie Rakousko Rusko
14 article
Vzhledem k výslovnému prohlášení bar Achrenthala překvapuje dnešní zpráva „Pester Lloydu“, také, jak známo, blízkého ministerstvu vnějších věcí. Pešťský list sděluje totiž na zá- kladě půvedních informaci, jež obdržel z Vídně. že už několik neděl do zahájení delegací všechny signatární moci berlínské smlouvy byly zahra- ničným ministerstvem vyrozuměny o projektu novopazárské dráhy. S cizími státy se prý siee nevyjednávalo, ale byla jim podána zpráva. takže nemůže býti řeči o nějakém překvaponí nebo dokonec zaskočení se strany rakouské. Je-li pravdiva informace „P. Ll.“, pak se divíme, jak špatně se bar. Ahrenthal umí vyja dřovat. V Praze, 13. února. (Doplňovací vo ba v Uhrách.) Jak č. k. zaznamenává, vzdal se poslanec říšského sněmu uherského Csernoci mandátu svého, byv jmenován biskupem; bude se tudíž v okrese skalickém, který má většinu slovenskou, konati volba doplňovncí. V Praze, 13. února. (Nové hnutí uhe ských Rumunů.) Dle zprávy č. k. zahajuj uherští Rumuni silnou obranu proti nynější ma darské persekuci rumunského tisku.
P Ll Rumun Vídeň Praha Uhry Pester Lloyd
15 article
V Praze, 11. února. (Jak vláda pod poruje na Přímoří Slovany.) Nedávne byl terstský starosla Sandrinelli ve Vídni a měl tam jakési jednání s bar. Beckem. P jeho návratu objevily se ve vlašských listech Přimoří zprávy, že vláda hodlá co nejdříve vy- stoupiti proti iredentismu a v prvé řadě obmeziti ústavní práva měst Terstu a Pulje, proti Vla- chům pak že hodlá podporovati národní snahy přímořských Slovanů. Terstský „Piecolo““ po- plašné ty zprávy již demontoval. Ale zbytečně se namáhal, neboť sama vláda stará se vše- možně, aby v její činnosti na Přímoří nikdo ne- mohl spatřovati nadržování Slovanům. Malý doklad. V Terstu je přes 3000 školou povinných slovinských dětí, ale není pro ně dosud ani je- diné zemské školy. Jedinou slovinskou národní školu v Terstě vydržuje slovinská školská ma- lice. Německých dětí je v Terstě sotva desátá čásť a pro ně stát vydržuje nákladně vypra- venou školu chlapeckou a dívčí a při tom ma takový přebytek německých učitelů, že je bez- platně půjčuje šulferajnské škole v sousední slovinské obci Škedují. Také v Gorici není dosud ani jediné zemské slovinské školy;je tam však 19třídní obecná a měšťanská škola slo- vinská, kterou vydržuje soukromé družstvo. Za to pro necelé dva tisíce gorických Němců vlá- da vydržuje při učitelském ústavu 14třídní ně- meckou cvičnou školu a dle zprávy, právě oti- štěně v „Gr. Tagbl.“, projevila ochotu převzíti do s tátní správy šestitřídní něme- V drobném p.vuejir rnní či-lo o sebě . .. a s p odpeledni . . . za 1 Ve nlialkách na venkově ranní čnslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserálv plaři se hetevá tspřel Přešplacení a inserty přijíma dialnj- strace v Marianské ulizi č. 3. Tam naelávejí se též redskne tLskárna a okpedice „Národniuh Listů“ nukoplsy se nevraenjí.
Beck Němec Praha Vídeň Terst Pulje Vl Gorica Přešplacení Slovan učitelský ústav 14 třídní on
16 article
ckou školu šulferajnskou. Vlachové mají všude na Přímoří více zemských škol, než potřebují; pro Němce zřizuje vláda na Pří- moří všude státní školy; Slovinci nemají státní ani zemské školy v Terstě ani v Gorici, patrně na důkaz, že vláda snahy Slovanů pří- mořských podporuje na úkor Vlachů!
Vlach Němec Gorica
17 article Politieké zprávy zahraničné.
Politieké zprávy zahraničné. V Praze, 13. února. Účinek řeči bar. Aehrenthala na mezinárodní politiku. Rakouská železnodražná politika, jak ji ba- ron Aehrenthal rozvinul v delegacích, vzbudila odpor celé Evropy kromě světa něme- ckého. Němci nojen rakouští, nýbrž i zahraniční jsou arci pro ni nadšeni, neboť je tak moeným náporem „Drangu nach Osten“ na Balkán, jak si jen žádati může srdce německé. Vždyť, jak v delegacích ukázal dr. Kramář, nejen trať Mi- travica—Solun, nýbrž i jiné železnice na ture- ckém území mají býti zbudovány Německou bankou v Berlíně. Francouzský „Temps“ dokazuje, že politi kou rakouskou je porušena nejen dohoda mürz- stezská, nýbrž i dohoda ruskorrakouská z roku 1897 o tom, že oba státy budou podporovati za- chování statu quo na celém Balkáně. I francouz- ské obchodní zájmy touto politikou utrpí, nebot francouzské trati Solun—Cařihrad vyvstane kon- kurent a ze Soluna stane se rakousko-německé obchodní středisko.
Aehrenthal Němec Osten Praha Evropa Balkán Berlín Cařihrad Soluna
18 article
Kromě Němců i Turci jsou spokojeni. Je- den list říšsko-německý uveřejnil rozmluvu svého cařihradského dopisovatele s jistým ture- ekým ministrem, jenž prozradil, nač Turci po- čítají, tváříce se prozatím aspoň ochotnými, že dají koncesi k stavbě dráhy na tureckém úze- mí: doufají, že se velmoci spolu znesváří, že bude rozbit „evropský koncert“, jenž předpisuje Turocku, jaké reformy má v Makedonii prová- děti, a že Turci se vyprostí z tohotc nedůstoj- ného poměru. „Rekněte mi,“ pravil Turek Něm- ci citlivě, „jak by bylo Němcům, kdyby se ostatní mocnosti proti nim spikly a jaly se jim předpisovat, co mají dělat nebo nedělat u sehe doma?“ Čestným takové cizí poručnictví věr není, ale Turek nesmí zapomínati, že je „ne- mocný muž“. „Novoje Vremja“ s povděkem zazname- nává, že v rakouských delegacích všichní Slo- vané, i Poláci, vyslovili se více méně rozhodně proti balkánské politice Rakouska, a lituje, že v rakouské delegaci slovanští národové nojsou tak četně zastoupení, jak by náleželo dle počtuv jejich obyvatelstva Zprávy z Ruská. V Odesse zatčen velkostatká Němec Lütz, bratr člena Hosudarstvenné dumy, obviněný, že se zmizelým dohazovačem Schwarzmannem prodal padělané nákladní že- lezničné listy na 37.000 pudů železa, klerýžlo náklad dráze vůbec nebyl odevzdán. Velká pod- vodná aféra silně rozčilila odesský obchodn V petrohradské polytechnice předsevzata nová policejní prohlíd ka, při níž nalezeno devět pum a čtyry granáty, ja- kož i lité písmo. Pumy a granáty byly hotoveny v lučebném oddělení polytechniky. V Lokotkách černigovské gubernie vypá- trána společnost „revolueioná ro
Němec Turek Polák Lütz Schwarzmann Makedonie Německo Rakousko Odessa Novoj Vremja
20 title
FEUILLETON.
21 title
Literatura.
22 article Gustav Meyrink
Gustav Meyrink Uzenář Schmel na nuselských schodech k snrti odsouzen od duchů vepřů, z nichž na- dělal párky; trubač Zavadil v zadní Indii stižen horečkou, jež stoupla nad padesát stupňů; vel- bloud cituje Oskara Wildoa, lev Lojza je zami- lován idyllieky po schillerovsku, stonožka uv - žuje, kterou nohou má vykročiti a nemůže od té doby hnouti údem —: takové jsou náměty nč- meckých povídek, jichž autor, Gustav Meyrink. podivin, světák, bankéř a spiritista, po léta žil v Praze. Jsou to ovšem pouhé motivy polé pointy, ofekty dobře připravené selou nt- ladou novely, a Meyrinkovo vlastní umění záleží v tom, že dovede bizarní své nápady, jež vyno- řují se v jeho mysli s rychlostí a spontannost sotva uvěřitelnou, zasaditi do neméně bizarníh stce, ale přesně vyměřeného a správně umistě- ného rámce. Své anekdoty, cynismy, mystifikace a vise vydal ve třech povídkových sbírkách: Der heisse Soldat, Orchideen, Das Wachsfiguren- kabinett (vyšly za poslední čtyři léta u Lan- gena v Mnichově). Samostatně je zprvu vydává v „Simplicissimu“ zvlášť od tě doby, co jeho vlastní časopis nedostatkem odběratelů zanikl.
Meyrink Zavadil Wildo Meyrinkův Indie Praha Lana Mnichov lev Lojza
23 article
a bonužel se často příliš sbližuje s tendlencemi mnichovského satirického časopisu, stává se ob čas řemeslným výrobeem vlipů, jež stůj co stoj musí udati. Na prvý pohled není v jeho literární tvorbě pozorovati vývoje. Stejná zůstává jeho nechuť ke třem, čtyřem společenským útvarům či vlastně jedině tato nenávist ještě pokročila od vydání prvé sbírky, aspoň početně se roz množily, třeba že nikterak neprohloubily, kai- katury jeho skutečných či domnělých protivni- ků. Podle anekdot, jež v Praze kolují, jichž správnos' ovšem není zaručena, bylo Mcyrinkovi prodělati svizelné boje se strážci lidské spravedl nosti a počestnosti, živolní pozadí jest to asi ze kterého stále se vynořují jeho vzteklé a po směšné poznámky zvlášt o lékařích a důstojní- cích. Mostschädel, Mauldrescher, Büffelklein jsou jména, jimiž poctívá profesory mediciny
Büffelklein Praha
24 article
má neskonalou nechuť k jejich diagnosám a opo- vrhuje celou jejich vědou, oddává se raději víře v magnetismus, telepathii a stěhování duší. J to skopse podrážděného, nanejvýš nervosního člověka, jenž jest přesvědčen, že trpí životem nikoli několika latinsky pojmenovanými chero- bami, že jest odsouzen jako všichni, kdo přílis jemně vnímají a kdo chtějí vidět i neviditelné věci, a ne jako všichni, kdo rafinovaně poží- vali a výstředně přemýšleli; nenávist pacienta proti lékaři kombinuje Meyrink sarkastickým úvahami o německé vědě, jež se ani nejnápad- nějšími výjimečnými úkazy nedá vyrušiti ze své hrdé vševědoucí posy, shlížející s útrpností ny „jevy podružné“. Ostatně je samozřejmé, že vyznavač okkuliní vědy nemá úcty k bádání, je- hož předmětem jest jedině hmota; a lékař vše- věd jest ode dávna typickou komickou figurkou fantastických povídek. Druhý stav, jejž vzal si na mušku, jsou důstojnici. Dvakrát i třikrát pů- sobí jeho ironie jako nové vtipné osvětlení pojmu cti, ale vrací-li se stále v různých varia- cích k motivu o bezmyšlenkovitosti vojska, je-li mu každá příležitost, od afery kopnického hejt- mana po spiritistickou séanci vítána, aby udal svoje vtipy na německé a rakouské důstojníky.
Meyrink
25 article
vnucuje se podezření, že užívá svých novel k tomu, aby vypořádal svoje osobní účty, po kterých nám pranic není. Že jsou některé po vídky zcela osobní, vypočteny na zájem úzkého kruhu, snad též určeny k podráždění nepříjem- ných osob, pozná i nezasvěcený; známé osoby německé polecnosti zdejší jsou jmenovány bu- plným jménem nebo v průhledném překroucení, vídeňský umělec, jemuž poslední kniha věno- vána, jest osloven v jedné povídce, a autorův monogram „G. M.“ hraje důležitou úlohu v jiné již rovněž říká svým pronásledovatelům mnoho zlomyslného. Další odpor Moyrinkův jest namí- řen proti veličinám literárním, proti nasládlým líčením eudné lásky a pastorské olnosti, a v prv řadě proti slavenému representantu severoněme- ckého křesťanství, Gustavu Frenssenovi. Ale an v této příčině nezůstává Meyrink diskretní; rez- šlapává své malice, těží z obliby, jíž se asi,a plným právem, těšila skvostná jeho parodie na Jörn Uhla, a koptruje ji v poslední své sbír e nucenou persifláži Frenssenovy Hilligenlei. Mezi robustním světem holštýnského pastora a úpad- kovou přejemnělostí jedovatého Meyrinka nen věru jiný poměr myslitelný, nežli vzájemně po- hrdání.
Frenssen Jörn Uhl Frenssenův Hilligenlei
26 article
Jako parodie na Frenssena, tak i jiná čisla poslední sbírky postrádají původnosti, svěžesti a bezprostřednosti obou dřívějších; Merrink už se nespokojuje jemnými pokyny, jakoby pozbý val už důvěry v chápavost svého čtenářstva vyvolá svůj vtip jako vyvolavač na jarmarku dá jej vytisknout proloženým písmem. Něco ze závěrné novely, jež dala sbírce titul (kabinel voskových figur) přešlo i v náladu celé knihy něco vlíravého a voskově se šklebícího. Potvrdil se i na Meyrinkovi smutné pravidlo, že umělen kteří si pohrávají s motivy na rozhraní mez strašidelným a směšným, ztrácejí smysl pr jemné odstínění obou domen a dřiv či pozděj upadají v banalitu? Předeházející sbírká, „Or chideje“, v kterémžto titulu byl rovněž symbol. ale vznešenější, stála, co se umělečkého pro- pilování týče, nejvýše, osobně dávám prvé a nej- tenčí knížce se vstupní povídkou „o horkém vojákovi“ přednost před ostatními, protože v ní bohatý Meyrinkův talent se ohlásil několik málo ukázkami, zcela neopotřebovaný ještě, al dávající naději volného rozmachu; prozatím se očekávání to nesplnilo, a jemnosti dvou svých psychologických pozorování autor snad tu a tam ještě docilil, ale nikdy nepředstihl. Miním jeho vystižení faktu, že naivní pohyb a reflexe se vylu. čují, ve vypravování o stonožce, jehož 7 stránek váží za filosofický system a jehož exotická formu netrpi újmu ani tím, že Meyrink sám ji v jedne z posledních novel napodobí; a potom drobnou povidku s popisem smutného snu, v němž jedno slovo, ač bez smyslu, spícímu suggeruje poznán o promarněném životu a tušení o nějaké tajemne říši nevídaných krás (Die Königin unter den
Meyrinkův Meyrink Frenssen
27 article
Bregen). Leda v jednom vyniká pokrok umělecký ve snaze, stále jistějšími a názornějšími obraty a obrazy zachytiti stavy lidského podvědomí polověden. Pro Meyrinka nabývají tyto stavy někdy pevné tvářnosti. A ony přechody z taju- plného tušení k hrůzněmu vědění přeměňují s jemu v trhavá gesta skutečných údů, úzkost, ne- trpělivost, bázeň před noci, mlčení samoty, zdu- šení výkřiku dostává v jeho fantasii podobu če- hosi tělesného, nabývá sehopnosti pohybu, dívé se skelným pohledem, sáhá neforemnými cha padly v mozek nebohé oběti, smýká duši očist cem a peklem; v popisech úděsu a vůbec v fixování abstraktních pomyslů odkládá Meyrink způsoby blaseovaného filosofa, stává se spíše kreslířem — vyjadřuje ony stavy, o jichž vyjá- dření grafické pokouší se ve své jednotvárné, ně- kdy triviališující manýře mnichovský Kubin. „Wenn die Menschen der Nacht erliogen und das Bewusstsein schwindet, so verlässt die Gierscele das Herzpendel — grünlich im Schim- mer, mit lockern Formen und hässlich, denn ist keine Liebe in den Herzen der Menschen“ témi slovy udává Meyrink v novele „Ohren- sausen“ základ svého pessimismu. — Pro těžk sdělitelné viastnosti slizkosti, mazlavosti, pr zápachy nemocnic, pro pocity bolestivé, pro jedovaté výpary, pro hnus a otravu vytvořil s pohatý slovník.
Meyrink SF die Menschen der Nacht Lieb in den Herdit der Menschen
28 article
Jak stupňuje svou beztak exaltovanou obra zivost, nevím; také nedovedu říci, zda jeho in- teres o indickou mystiku jest hluboký, či líčený. či pouze vyčtený. V Indii, této klassické zem zvířecích bajek od dob archnických až pe Kiplingovy knihy Džunglí, umístuje většinu svých povídek, v nichž vystupují disputující hloupě jak lidé si vedouci zvířata, do bujnéh žertu o velbloudu Čitrakarnovi přejal jména kostru — ne pointu — děje z Hitopadeši. Sám v Indii prý nebyl, ale dovede líčiti tak sytým barvami a tak znavenými tóny, že vzbuzuje ilus ropické krajiny; říká se, že inspiraci k ličení exo- tických krajů nalezl — ve fotografických pano- ramatech, kde byly vystaveny pohledy na Indiío V poslední sbírce — a i v tom je ne-li pokrok, tedy změna — omrzel ho však již údiv na indickými zázraky a nad tajemnou moudrost brahminů; již také tyto své někdejší mistry líě jako arcipředstavitele hlouposti a tuposti. Byl by zajímavo zjistiti, do které míry jest indick filosofii a budhistické kontemplaci zavázán di- kem za svoje pozorování někdy až bolestně jemná, za svoje smuitná úsloví o mrtvých pře- stávkách, jež vsunují se mezi dvě. za sebou jdoucí vteřiny a sečteny se vyrovnají smrti, o tom, že ve skutečnosti všechno padá zcel pomalu, třebaže my spěšní lidé nemáme kdy to pozorovati, o těžkých podzimních dnech a o mlze, které odnímá odvahu k dalšimu životu. Vnějšího účinu domáhť se Meyrink pro- středkem, na jehož základě dle theoretiků bu moru spočívá vůbec většina vtipů, tim totiž, ž
Kiplingův Meyrink Indie kniha džungle
29 article
vedle sebe postaví dvě jména, jež pocháze.í z různých řečí, Pompeius Javůrek třeba, a že smísí dvě oddálená prostředi, v konkretním pří- padě: Indii a Čechy. Několik novel jedná o Če- ších v Indii, jiné o Indech v Praze, a Meyrinkovi Praha, v niž dlouho žil, nejevi se o nic méně oxotickou, nežli dálná Indie. Hloubá nad smut- nou náladou týnského chrámu, vidí na Hradča- nech, ve Zlaté uličce, v Daliborce samé divné a příšerné náměty, miluje bizarní osvětlení Malé strany, kde „nikdy není světlo a nikdy čirá noc“, kle „prastará vrata paláců mlčíce se hry- žou do rtů“ a „v temnotě se krči úzký dům o dvou oknech v průčelí, hektická to, zlomyslná barabizna“. Praha je mu sídlem zločinných vášní a dějištěm krvavých pomst, jež se štití světla denního, dostaveníčkem kosmopolitických dobrodruhů, z nichž jeden, Peršan a kníže, je hrdinou několika novel (jednu chce Meyrink zpracovat za pantomimu).
Pompeius Javůrek Čecho Meyrink Indie Praha Daliborka
30 article
Je zvláštní kapitola o poměru zdejších Ném- ců ku Praze. Co jich výtvarnící vědí už dávno, to objevují také jejich básníci: jak krásné je t město. Opěvují jeho taje, jeho legendy, opěvují v lyrických básních jeho měsíční noci, zamiluji si třoba (od Rilkea po nejnovější) českou řeč, poesii našich lidových písní a i českou služku- Nám připadá ta láska jako zájem o krásné věci, jež nemají duše. Meyrinkova Praha je pěkná na pohled, hrůzná, majestátní, a přec nic více, nežli „ein Raritätenkasten“. Ovšem, Čechům je v té věei těžko býti spravedlivými, těžko, ne-li nemožno odmyslit si od Prahy to, co jim ji čini drahou a dívat se na Staroměstské náměsti, dívat se na Hradčany jako na předmět chladného esthetického požitku. Srovnávám (nikoli bez škodolibosti) s literárními pokusy německými vřelý a cizinci nenapodobitelný způsob, jak na Prahu pohlížejí naši umělci a literáti: Němni jako na svůdnou nebezpečnou cizinku, my jako na tesknou královnu. 8. února 1908.
Rilke Meyrinkův Čecho Praha Hradčany
31 article
Otokar Fischer.
Fischer
32 article
Naše novinky. * Na cestách živolem. Sbírka humoresek, poví- dek a črt. Napsal Fr. Flos. Illustroval Miloš Slovák- Nakladatel Jan Kotik na Smíchově. Aulor knihy je čtenářům t 1. dobře znám svými povídkami, uveřejňovánými občas v nedělní záb. při- loze. Některě zdařilejší jsou pojaty do sbírky. Flosovy povídky čtou se příjemně — majíť průzračný, ne- umělkovaný styl, jemný humor a předevšíni milý,
Flos Miloš Slovák Kotik Flosův Francie Smíchov