1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 14. února 1908)
Praha
5
article
Na ramní a odpol. Hisu
předelácí ner
v Praze v adminisiraei
na měisín
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvají Jenáškou
na mětíe. . . . .
n čtnt l4a . . . . 7 K 50 k
ve sllalkácka
. . 2 K mo
na nž ke . .
Peštou:
Btvrt leis . . . . 9 K oo
s dvojí zleilkou
t oje
na vžal
Pešta
Praha
6
article
Slovo — o svědomí !!
Slovo — o svědomí !!
Výstraha našeho listu před nebezpečím
pražských užších voleb mezi českými národ-
ními kandidáty a kandidáty německého ka-
sina anebo dokonce mezi tímto a kandidáty
socialně-demokratickými, čehož možnost vy-
plývá v jednom či onom případě ze soutěže
sedmi stran o pražské zemské mandáty
— doznala nefušené odezvy v orgánu klu-
bovního vedení národní strany svobodomy-
slné a to v jeho včerejším úvodním článku
»Slovo do volební vřavy«.
—Uskromňujeme se slovem »netušené« —
ačkoli by článek »Duu« zasluhoval docela
jiného přilehlejšího označení — jenom proto,
že umínili jsme si, obrniti se všemožným
klidem a chladem vůčí výpadu tomu, právě
proto, že hodláme jej řádně kvalifi ko-
vati, třeba že jest v podstatě i formě své
veškeré kvalifikace vlastně nehoden.
Oficiálnímu zástupci klubovního vedení
strany jedná se toliž o pokus dovoditi, aneb
aspoň vzbuditi zdání, jakoby posice našeho
listu proti »positivní politice vlivu a moci«
a jejím tak nad jiné truchlivým úspěchům
byla spoluvinna na pražské siluaci volební,
z níž již podruhé vzníká nebezpečí a tento-
kráte vzhledem k povaze zemského volebního
řádu obzvláště povážlivé nebez-
pečí úspěšné německé kandida-
tury volební.
Jenom stěží zarazil orgán pana dra.
7
article
Kramáře před přímým obviněním
našeho listu ze spolupůsobení na početnosti
kandidátů českých stran a zůstalo jenom při
tisíceré chuti takové výtky, neboť kdyby ji
byl skutečně vyslovil, byl by býval přinucen
ovšem jmenovati ty kandidáty ze sedmerých
stran českých, kteří v Praze byli postaven
naším přičiněním anebo vlivem. Zůstalo tedy
při obvinění nepřímém. Pomocí posměš
ných »husích nožek« parafrasuje »Den« naši
předvčerejší výstrahu a vybídku k všemož-
nému zjednodušení české volební soutěže
v Praze a dí: »Budou-li »Národní Listye
uvažovati o příčinách těchto povážlivě smut-
ných zjevů, zůstane jejich svědom
čisto?« Mohli bychom i takto vyzvati
mluvčího klubu, aby uvedl onu stranu aneb
strany ze sedmi, které by byly upustily
od své pražské kandidatury v tom případě.
kdyby nebylo mezi »Národními Listy«a
vedením strany ani stínu nějakých nedoroz-
umění, ale padlo přetěžké slovo o »čistěm
svědomí« a v tom ohledu jsme hotov
státi proti každému, kdo nám na ně před
národem sáhál
Jakými obžalobami pokouší se »Dene
toto zreadlo politické švarnosti, znečistit
svědomí »Národních Listů«?
Takovýmito: Naše chování k národní
straně svobodomyslně nenasvědčuje prý tomu.
že bychom dávali dobrý příklad v disciplině
kterouž národu kážeme. Ačkoli zaklináme se.
že uznáváme potřebu existence národní strany
svobodomyslné, vedeme prý proti ní urputný
boj, jímž prý anarchie v českém národě jest
stupňována, brozíme se důsledků fakta, že
sedm českých stran vede vzájemný boj na
nůž, sami však prý svým vymknutímí se
z discipliny strannické pomalu bychom
prý k sedmi stranám již existujícím přidali
Kramář
Praha
8
article
osmou stranu, stranu radikál ně
„národo-listovskou“!
Strana »Národních Listů«l! Zů-
staňme při tom slově a slávě, která jest
dnes ovšem již pouhou reminiscencí. Kde
jsou ty doby, kdy se tak právem říkalo straně,
z jejíhož nynějšího stínu k »Národním Li-
stům« mluví hlas o čistotě svědomí !? By-
valy časy, kdy označení »strana » Národních
Listů« mělo býti střelou jízlivosti, metenou
po straně i listu z tábora národní, politické
i kulturní reakce, kdy slovo to znělo posmě-
chem snad ještě větší nenávisti než jakou
dnes zaznívá z dnešního oficiálního orgánu
strany — »Dnu«! Jediná mohutná ruka
která byla hlavním činitelem při založení
i listu i jeho strany, anebo strany i listu
možno tak či onak říci, ježto oba pojmy tak
nerozlučně spolu srostly — držela v srostité
této crganisaci a součinnosti i »Národní
Listy« i národní stranu svobodomyslnou.
Svou silnou vůli a eneržil, jaké v národě a
jeho politických dějinách nové doby najdou
se nejvýše snad ještě dva, tři rovnocenné
příklady, dovedl toho zakladatel listu i strany
za nejtrudnějších dob nejen strany, ale i na-
roda, že z posměchu se stal postrach, z po-
strachu hrůza před touto dvojicí v jediném
celku t. j. před »Národními Listy« a jich
stranou, a to nejen v táboře domácích, ale
i v ležení dle krve své odvěkých nepřátel
českého národního prospěchu, listem i stra-
nou poznaného a nasazením strany i listu
hájeného!
9
article
Nadešel vrchol v tomto společném vý
voji strany i listu, nejslavnější okamžik spo-
lečné jejich historie, byla to známá dějinná
epocha, kdy pojem »národní strana svobodo-
myslná« a pojem »národ český« stotožněly
téměř bezvýhradně. To bylo tenkrát, kdy
stále číhající osud zhouby národní chvátl
zdálo se, že železným a již neodolatelným
ramenem po hrdle národa českého, — prv-
ními staročeskými smiřovačkami. Tenkrát
ukázalo se, jaký význam má životní dílo
dra. Julia Grégra, zakladatele »Nár. Listů-
a národní strany svobodomyslné, dílo syn
these národní myšlenky a svobodomysl
nosti v národě, dílo organisace nejmohut
nější národní obrany proti největšímu národ-
nímu neštěstí.
Ještě když odcházel dr. Jul. Grégr o
své práce, vykonané pro stranu a národ jeho
»Národními Listy«, zůstavoval své dílo orga-
nisační ve vzorné funkci. Lid český nemět
jiné strany, která by toho jména vážně za-
sluhovala, zastoupení jeho v obou parlamen-
tech bylo jednotně, program jediný, národní,
svobodomyslně revidovaný program český, o
taktice, zděděné po zesnulém vůdcí strany
a žehravě střežené drem. Ed Grégrem a ji-
nými stoupenci, nebylo prozatím sporu . .
Shoda mezi listem a stranou byla nerušena,
bylať strana totožná s národem a tomuto a
jen tomuto sloužiti bylo příkazem zůstave-
ným listu od jeho zakladatele . .
Kdy po synthesi nadešla analysa ve sku
tečném doslovném smyslu, to jest rozkl ad
dalo by se najíti takřka na datum. Počátky
jeho byly tak útlé a sotva znatelné, rozestup
mezi prospěchem národa a cílem strany, což
je totožno, tak nenáhlý, častokráte s úspě
chem, ovšem vždy jenom dočasným, zakrý
vaný, že byl oprávněn úžas některých mělk
Grégr
doktor
Jula
národní strana svoboda
10
article
čích myslí, když byl dovršen a když se stal
již neztajitelným. Na tyto postupy a podlomy
bude k vylíčení pragmatiky zapotřebí siln
knihy a snad životní práce specialního histo-
rika, kterak došlo od nejprvnějších stínů
rozlady až k roztržce mezi »Národními
Listy« a vedením strany, či jak toto chce,
stranou samotnou, bylo vyloženo na tomte
místě řadou zevrubných článků, jichž bude
také už jistě sto, a sebe křečovitějšímu po-
pírání strany protivnické nepodařilo se sloup-
nouti z nich pečeť pravdy dokumen
tární.
Kolik útoků našeho svědomí, jehož
se včerejší »Dens dovolává, bylo nám pře-
konati, než svědomi zvítězilo, bojujíc o svou
čistotu a klid, nebudeme vykládati.
ježto sentiment nepěstujeme, ale nebude nám
zajistě zazleno, přiznáme li se, že klid na-
šeho svědomí vykoupen byl největší bolestí
kterou »Národní Listy« zažily od úmrtí dra.
Jul. Grégra, utrpením okamžiku, kdy samy
sobě doznati musely, že chtějí-li podl
svého poslání sloužit prospěchu
národa, nutno, aby přestaly slou-
žiti vedení strany.
Jula
Grégr
11
article
Nuže, tolik o našem svědo m
Došlo tedy až k tomu, že oficiální péro
vedení strany včera vzmehlo se až na
úsměšek »straně národno-listovské«, aniž by
tušilo, jak krvavou salyru píše na kruhy
jimž slouží. My zahájili boj proti nim u vě-
domí, že prokazujeme největší službu straně.
jakou jí za těchto okolností bylo možno pro-
kázati. Velice případné slovo o tom pronesl
list druhdy dra. Engla, právě v posledním
čísle před tím, než byl tiskařem svým ode-
vzdán do všeoblažující disposice vedení
strany. Pojednávaje o změněných poměrech,
vítal naše rozhodnutí jako záruku budouc-
nosti strany, a nazval »Národní Listy« mo
stem, po kterém se bude moci jednou strana
zachrániti. Jinými slovy řečeno totéž, co
máme my na mysli, jestlíže nezoufáme nad
dnešní situací strany. Kdyby nikdo jiný, my
sami třebas jediní zůstaneme věrni vše-
národnímu a svobodomyslnému programu
národní strany svobodomyslně, abychom
udrželi jeho nepřetržitost až po světlejš
dny strany v přesvědčení, že pro český náro
bez svobodné mysli, bez svobody jeho ná-
rodního vývoje v nerozdělené jeho vlasti
není života.
Se svědomím nejklidnějším
Engl
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 13. února. (Proti Aehren-
thalově balkánské politice.) Prohlá-
šení bar. Aelurenthala ve schůzi rakouské dole-
gace, že o stavbě novopazárské dráhy s žádným
cizím státem nevyjednával, překvapilo i přátele
jeho balkánké politiky. Časopisy, blízké ba
Aehrenthalovi, tvrdily totiž do poslední chvíle
pravý opak a zejména pokládaly za samozřejmě,
že stavba nových balkánských drah smluven
aspoň s Ruskem. Nelze přece se domnivati —
psaly vládní listy — že by bar. Aehrenthal, jenž
jako rakouský posel v Potrohradě snažil se
udržovati nejtěsnější styky s diplomacií ruskou,
učinil na Balkáně nějaký rozhodný krok za zády
mocnosti, s níž uzavřena můrzstegská smlouva.
A bar. Aehrenihel krok lakov, učinil přec a pro-
hlásil to veřejně v delegační schůzi. Dovolával
Praha
Aehren
Aehrenthal
Rusko
Potrohrad
Balkán
13
article
se čl. 25. borlínské smlouvy, který prý dává
Rakousku právo, nedbati jiných států. „Zt.“ po-
dotýká k této upřímnosti ministrově: Berlínská
smlouva jest třicet let stará; za tu dobu nikdy
jsme se ani nezajiknuli, že hodláme svého prá-
va použití. Proto bylo nyní příkazem zdvořilosti.
aby se státům, jež podepsaly berlínskou smlou-
vu, nepřipravovalo takové překvapení. Hole
právo není vademecum diplomacie. Svému prá
vu posloužíme nejlépe, když mu zdvořile a opa-
trně upravíme cestu... Rozčiloné časopisecké
útoky, jež se na nás sypou z Ruska, Franeie
a ltalie, může přeslechnouti jen hluché ucho.
Bar. Aehronthal mohl se těmto potížím vyhnouti
kdyby byl eizím vládám v čas nalil čistého vina.
Když to neučinil, vnosl sám do svého díla po-
vážlivé komplikace.
Zt
Franeie
Rakousko
Rusko
14
article
Vzhledem k výslovnému prohlášení bar
Achrenthala překvapuje dnešní zpráva „Pester
Lloydu“, také, jak známo, blízkého ministerstvu
vnějších věcí. Pešťský list sděluje totiž na zá-
kladě půvedních informaci, jež obdržel z Vídně.
že už několik neděl do zahájení delegací všechny
signatární moci berlínské smlouvy byly zahra-
ničným ministerstvem vyrozuměny o projektu
novopazárské dráhy. S cizími státy se prý siee
nevyjednávalo, ale byla jim podána zpráva.
takže nemůže býti řeči o nějakém překvaponí
nebo dokonec zaskočení se strany rakouské.
Je-li pravdiva informace „P. Ll.“, pak se
divíme, jak špatně se bar. Ahrenthal umí vyja
dřovat.
V Praze, 13. února. (Doplňovací vo
ba v Uhrách.) Jak č. k. zaznamenává, vzdal
se poslanec říšského sněmu uherského Csernoci
mandátu svého, byv jmenován biskupem; bude
se tudíž v okrese skalickém, který má většinu
slovenskou, konati volba doplňovncí.
V Praze, 13. února. (Nové hnutí uhe
ských Rumunů.) Dle zprávy č. k. zahajuj
uherští Rumuni silnou obranu proti nynější ma
darské persekuci rumunského tisku.
P Ll
Rumun
Vídeň
Praha
Uhry
Pester Lloyd
15
article
V Praze, 11. února. (Jak vláda pod
poruje na Přímoří Slovany.) Nedávne
byl terstský starosla Sandrinelli ve Vídni
a měl tam jakési jednání s bar. Beckem. P
jeho návratu objevily se ve vlašských listech
Přimoří zprávy, že vláda hodlá co nejdříve vy-
stoupiti proti iredentismu a v prvé řadě obmeziti
ústavní práva měst Terstu a Pulje, proti Vla-
chům pak že hodlá podporovati národní snahy
přímořských Slovanů. Terstský „Piecolo““ po-
plašné ty zprávy již demontoval. Ale zbytečně
se namáhal, neboť sama vláda stará se vše-
možně, aby v její činnosti na Přímoří nikdo ne-
mohl spatřovati nadržování Slovanům. Malý
doklad. V Terstu je přes 3000 školou povinných
slovinských dětí, ale není pro ně dosud ani je-
diné zemské školy. Jedinou slovinskou národní
školu v Terstě vydržuje slovinská školská ma-
lice. Německých dětí je v Terstě sotva desátá
čásť a pro ně stát vydržuje nákladně vypra-
venou školu chlapeckou a dívčí a při tom ma
takový přebytek německých učitelů, že je bez-
platně půjčuje šulferajnské škole v sousední
slovinské obci Škedují. Také v Gorici není
dosud ani jediné zemské slovinské školy;je
tam však 19třídní obecná a měšťanská škola slo-
vinská, kterou vydržuje soukromé družstvo. Za
to pro necelé dva tisíce gorických Němců vlá-
da vydržuje při učitelském ústavu 14třídní ně-
meckou cvičnou školu a dle zprávy, právě oti-
štěně v „Gr. Tagbl.“, projevila ochotu převzíti
do s tátní správy šestitřídní něme-
V drobném p.vuejir
rnní či-lo o sebě . .. a s p
odpeledni
. . . za 1
Ve nlialkách na venkově
ranní čnslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserálv
plaři se hetevá tspřel
Přešplacení a inserty přijíma dialnj-
strace v Marianské ulizi č. 3.
Tam naelávejí se též redskne
tLskárna a okpedice „Národniuh Listů“
nukoplsy se nevraenjí.
Beck
Němec
Praha
Vídeň
Terst
Pulje
Vl
Gorica
Přešplacení
Slovan
učitelský ústav 14 třídní on
16
article
ckou školu šulferajnskou. Vlachové
mají všude na Přímoří více zemských škol,
než potřebují; pro Němce zřizuje vláda na Pří-
moří všude státní školy; Slovinci nemají
státní ani zemské školy v Terstě ani v Gorici,
patrně na důkaz, že vláda snahy Slovanů pří-
mořských podporuje na úkor Vlachů!
Vlach
Němec
Gorica
17
article
Politieké zprávy zahraničné.
Politieké zprávy zahraničné.
V Praze, 13. února.
Účinek řeči bar. Aehrenthala na mezinárodní
politiku.
Rakouská železnodražná politika, jak ji ba-
ron Aehrenthal rozvinul v delegacích, vzbudila
odpor celé Evropy kromě světa něme-
ckého. Němci nojen rakouští, nýbrž i zahraniční
jsou arci pro ni nadšeni, neboť je tak moeným
náporem „Drangu nach Osten“ na Balkán, jak
si jen žádati může srdce německé. Vždyť, jak
v delegacích ukázal dr. Kramář, nejen trať Mi-
travica—Solun, nýbrž i jiné železnice na ture-
ckém území mají býti zbudovány Německou
bankou v Berlíně.
Francouzský „Temps“ dokazuje, že politi
kou rakouskou je porušena nejen dohoda mürz-
stezská, nýbrž i dohoda ruskorrakouská z roku
1897 o tom, že oba státy budou podporovati za-
chování statu quo na celém Balkáně. I francouz-
ské obchodní zájmy touto politikou utrpí, nebot
francouzské trati Solun—Cařihrad vyvstane kon-
kurent a ze Soluna stane se rakousko-německé
obchodní středisko.
Aehrenthal
Němec
Osten
Praha
Evropa
Balkán
Berlín
Cařihrad
Soluna
18
article
Kromě Němců i Turci jsou spokojeni. Je-
den list říšsko-německý uveřejnil rozmluvu
svého cařihradského dopisovatele s jistým ture-
ekým ministrem, jenž prozradil, nač Turci po-
čítají, tváříce se prozatím aspoň ochotnými, že
dají koncesi k stavbě dráhy na tureckém úze-
mí: doufají, že se velmoci spolu znesváří, že
bude rozbit „evropský koncert“, jenž předpisuje
Turocku, jaké reformy má v Makedonii prová-
děti, a že Turci se vyprostí z tohotc nedůstoj-
ného poměru. „Rekněte mi,“ pravil Turek Něm-
ci citlivě, „jak by bylo Němcům, kdyby se
ostatní mocnosti proti nim spikly a jaly se jim
předpisovat, co mají dělat nebo nedělat u sehe
doma?“ Čestným takové cizí poručnictví věr
není, ale Turek nesmí zapomínati, že je „ne-
mocný muž“.
„Novoje Vremja“ s povděkem zazname-
nává, že v rakouských delegacích všichní Slo-
vané, i Poláci, vyslovili se více méně rozhodně
proti balkánské politice Rakouska, a lituje, že
v rakouské delegaci slovanští národové nojsou
tak četně zastoupení, jak by náleželo dle počtuv
jejich obyvatelstva
Zprávy z Ruská.
V Odesse zatčen velkostatká
Němec Lütz, bratr člena Hosudarstvenné
dumy, obviněný, že se zmizelým dohazovačem
Schwarzmannem prodal padělané nákladní že-
lezničné listy na 37.000 pudů železa, klerýžlo
náklad dráze vůbec nebyl odevzdán. Velká pod-
vodná aféra silně rozčilila odesský obchodn
V petrohradské polytechnice
předsevzata nová policejní prohlíd ka,
při níž nalezeno devět pum a čtyry granáty, ja-
kož i lité písmo. Pumy a granáty byly hotoveny
v lučebném oddělení polytechniky.
V Lokotkách černigovské gubernie vypá-
trána společnost „revolueioná ro
Němec
Turek
Polák
Lütz
Schwarzmann
Makedonie
Německo
Rakousko
Odessa
Novoj Vremja
22
article
Gustav Meyrink
Gustav Meyrink
Uzenář Schmel na nuselských schodech
k snrti odsouzen od duchů vepřů, z nichž na-
dělal párky; trubač Zavadil v zadní Indii stižen
horečkou, jež stoupla nad padesát stupňů; vel-
bloud cituje Oskara Wildoa, lev Lojza je zami-
lován idyllieky po schillerovsku, stonožka uv -
žuje, kterou nohou má vykročiti a nemůže od té
doby hnouti údem —: takové jsou náměty nč-
meckých povídek, jichž autor, Gustav Meyrink.
podivin, světák, bankéř a spiritista, po
léta žil v Praze. Jsou to ovšem pouhé motivy
polé pointy, ofekty dobře připravené selou nt-
ladou novely, a Meyrinkovo vlastní umění záleží
v tom, že dovede bizarní své nápady, jež vyno-
řují se v jeho mysli s rychlostí a spontannost
sotva uvěřitelnou, zasaditi do neméně bizarníh
stce, ale přesně vyměřeného a správně umistě-
ného rámce. Své anekdoty, cynismy, mystifikace
a vise vydal ve třech povídkových sbírkách: Der
heisse Soldat, Orchideen, Das Wachsfiguren-
kabinett (vyšly za poslední čtyři léta u Lan-
gena v Mnichově). Samostatně je zprvu vydává
v „Simplicissimu“ zvlášť od tě doby, co jeho
vlastní časopis nedostatkem odběratelů zanikl.
Meyrink
Zavadil
Wildo
Meyrinkův
Indie
Praha
Lana
Mnichov
lev Lojza
23
article
a bonužel se často příliš sbližuje s tendlencemi
mnichovského satirického časopisu, stává se ob
čas řemeslným výrobeem vlipů, jež stůj co stoj
musí udati. Na prvý pohled není v jeho literární
tvorbě pozorovati vývoje. Stejná zůstává jeho
nechuť ke třem, čtyřem společenským útvarům
či vlastně jedině tato nenávist ještě pokročila
od vydání prvé sbírky, aspoň početně se roz
množily, třeba že nikterak neprohloubily, kai-
katury jeho skutečných či domnělých protivni-
ků. Podle anekdot, jež v Praze kolují, jichž
správnos' ovšem není zaručena, bylo Mcyrinkovi
prodělati svizelné boje se strážci lidské spravedl
nosti a počestnosti, živolní pozadí jest to asi
ze kterého stále se vynořují jeho vzteklé a po
směšné poznámky zvlášt o lékařích a důstojní-
cích. Mostschädel, Mauldrescher, Büffelklein
jsou jména, jimiž poctívá profesory mediciny
Büffelklein
Praha
24
article
má neskonalou nechuť k jejich diagnosám a opo-
vrhuje celou jejich vědou, oddává se raději víře
v magnetismus, telepathii a stěhování duší. J
to skopse podrážděného, nanejvýš nervosního
člověka, jenž jest přesvědčen, že trpí životem
nikoli několika latinsky pojmenovanými chero-
bami, že jest odsouzen jako všichni, kdo přílis
jemně vnímají a kdo chtějí vidět i neviditelné
věci, a ne jako všichni, kdo rafinovaně poží-
vali a výstředně přemýšleli; nenávist pacienta
proti lékaři kombinuje Meyrink sarkastickým
úvahami o německé vědě, jež se ani nejnápad-
nějšími výjimečnými úkazy nedá vyrušiti ze své
hrdé vševědoucí posy, shlížející s útrpností ny
„jevy podružné“. Ostatně je samozřejmé, že
vyznavač okkuliní vědy nemá úcty k bádání, je-
hož předmětem jest jedině hmota; a lékař vše-
věd jest ode dávna typickou komickou figurkou
fantastických povídek. Druhý stav, jejž vzal si
na mušku, jsou důstojnici. Dvakrát i třikrát pů-
sobí jeho ironie jako nové vtipné osvětlení
pojmu cti, ale vrací-li se stále v různých varia-
cích k motivu o bezmyšlenkovitosti vojska, je-li
mu každá příležitost, od afery kopnického hejt-
mana po spiritistickou séanci vítána, aby udal
svoje vtipy na německé a rakouské důstojníky.
Meyrink
25
article
vnucuje se podezření, že užívá svých novel
k tomu, aby vypořádal svoje osobní účty, po
kterých nám pranic není. Že jsou některé po
vídky zcela osobní, vypočteny na zájem úzkého
kruhu, snad též určeny k podráždění nepříjem-
ných osob, pozná i nezasvěcený; známé osoby
německé polecnosti zdejší jsou jmenovány bu-
plným jménem nebo v průhledném překroucení,
vídeňský umělec, jemuž poslední kniha věno-
vána, jest osloven v jedné povídce, a autorův
monogram „G. M.“ hraje důležitou úlohu v jiné
již rovněž říká svým pronásledovatelům mnoho
zlomyslného. Další odpor Moyrinkův jest namí-
řen proti veličinám literárním, proti nasládlým
líčením eudné lásky a pastorské olnosti, a v prv
řadě proti slavenému representantu severoněme-
ckého křesťanství, Gustavu Frenssenovi. Ale an
v této příčině nezůstává Meyrink diskretní; rez-
šlapává své malice, těží z obliby, jíž se asi,a
plným právem, těšila skvostná jeho parodie na
Jörn Uhla, a koptruje ji v poslední své sbír e
nucenou persifláži Frenssenovy Hilligenlei. Mezi
robustním světem holštýnského pastora a úpad-
kovou přejemnělostí jedovatého Meyrinka nen
věru jiný poměr myslitelný, nežli vzájemně po-
hrdání.
Frenssen
Jörn Uhl
Frenssenův Hilligenlei
26
article
Jako parodie na Frenssena, tak i jiná čisla
poslední sbírky postrádají původnosti, svěžesti
a bezprostřednosti obou dřívějších; Merrink už
se nespokojuje jemnými pokyny, jakoby pozbý
val už důvěry v chápavost svého čtenářstva
vyvolá svůj vtip jako vyvolavač na jarmarku
dá jej vytisknout proloženým písmem. Něco ze
závěrné novely, jež dala sbírce titul (kabinel
voskových figur) přešlo i v náladu celé knihy
něco vlíravého a voskově se šklebícího. Potvrdil
se i na Meyrinkovi smutné pravidlo, že umělen
kteří si pohrávají s motivy na rozhraní mez
strašidelným a směšným, ztrácejí smysl pr
jemné odstínění obou domen a dřiv či pozděj
upadají v banalitu? Předeházející sbírká, „Or
chideje“, v kterémžto titulu byl rovněž symbol.
ale vznešenější, stála, co se umělečkého pro-
pilování týče, nejvýše, osobně dávám prvé a nej-
tenčí knížce se vstupní povídkou „o horkém
vojákovi“ přednost před ostatními, protože v ní
bohatý Meyrinkův talent se ohlásil několik
málo ukázkami, zcela neopotřebovaný ještě, al
dávající naději volného rozmachu; prozatím se
očekávání to nesplnilo, a jemnosti dvou svých
psychologických pozorování autor snad tu a tam
ještě docilil, ale nikdy nepředstihl. Miním jeho
vystižení faktu, že naivní pohyb a reflexe se vylu.
čují, ve vypravování o stonožce, jehož 7 stránek
váží za filosofický system a jehož exotická formu
netrpi újmu ani tím, že Meyrink sám ji v jedne
z posledních novel napodobí; a potom drobnou
povidku s popisem smutného snu, v němž jedno
slovo, ač bez smyslu, spícímu suggeruje poznán
o promarněném životu a tušení o nějaké tajemne
říši nevídaných krás (Die Königin unter den
Meyrinkův
Meyrink
Frenssen
27
article
Bregen).
Leda v jednom vyniká pokrok umělecký
ve snaze, stále jistějšími a názornějšími obraty
a obrazy zachytiti stavy lidského podvědomí
polověden. Pro Meyrinka nabývají tyto stavy
někdy pevné tvářnosti. A ony přechody z taju-
plného tušení k hrůzněmu vědění přeměňují s
jemu v trhavá gesta skutečných údů, úzkost, ne-
trpělivost, bázeň před noci, mlčení samoty, zdu-
šení výkřiku dostává v jeho fantasii podobu če-
hosi tělesného, nabývá sehopnosti pohybu, dívé
se skelným pohledem, sáhá neforemnými cha
padly v mozek nebohé oběti, smýká duši očist
cem a peklem; v popisech úděsu a vůbec v
fixování abstraktních pomyslů odkládá Meyrink
způsoby blaseovaného filosofa, stává se spíše
kreslířem — vyjadřuje ony stavy, o jichž vyjá-
dření grafické pokouší se ve své jednotvárné, ně-
kdy triviališující manýře mnichovský Kubin.
„Wenn die Menschen der Nacht erliogen
und das Bewusstsein schwindet, so verlässt die
Gierscele das Herzpendel — grünlich im Schim-
mer, mit lockern Formen und hässlich, denn
ist keine Liebe in den Herzen der Menschen“
témi slovy udává Meyrink v novele „Ohren-
sausen“ základ svého pessimismu. — Pro těžk
sdělitelné viastnosti slizkosti, mazlavosti, pr
zápachy nemocnic, pro pocity bolestivé, pro
jedovaté výpary, pro hnus a otravu vytvořil s
pohatý slovník.
Meyrink
SF die Menschen der Nacht
Lieb in den Herdit der Menschen
28
article
Jak stupňuje svou beztak exaltovanou obra
zivost, nevím; také nedovedu říci, zda jeho in-
teres o indickou mystiku jest hluboký, či líčený.
či pouze vyčtený. V Indii, této klassické zem
zvířecích bajek od dob archnických až pe
Kiplingovy knihy Džunglí, umístuje většinu
svých povídek, v nichž vystupují disputující
hloupě jak lidé si vedouci zvířata, do bujnéh
žertu o velbloudu Čitrakarnovi přejal jména
kostru — ne pointu — děje z Hitopadeši. Sám
v Indii prý nebyl, ale dovede líčiti tak sytým
barvami a tak znavenými tóny, že vzbuzuje ilus
ropické krajiny; říká se, že inspiraci k ličení exo-
tických krajů nalezl — ve fotografických pano-
ramatech, kde byly vystaveny pohledy na Indiío
V poslední sbírce — a i v tom je ne-li pokrok,
tedy změna — omrzel ho však již údiv na
indickými zázraky a nad tajemnou moudrost
brahminů; již také tyto své někdejší mistry líě
jako arcipředstavitele hlouposti a tuposti. Byl
by zajímavo zjistiti, do které míry jest indick
filosofii a budhistické kontemplaci zavázán di-
kem za svoje pozorování někdy až bolestně
jemná, za svoje smuitná úsloví o mrtvých pře-
stávkách, jež vsunují se mezi dvě. za sebou
jdoucí vteřiny a sečteny se vyrovnají smrti,
o tom, že ve skutečnosti všechno padá zcel
pomalu, třebaže my spěšní lidé nemáme kdy
to pozorovati, o těžkých podzimních dnech a
o mlze, které odnímá odvahu k dalšimu životu.
Vnějšího účinu domáhť se Meyrink pro-
středkem, na jehož základě dle theoretiků bu
moru spočívá vůbec většina vtipů, tim totiž, ž
Kiplingův
Meyrink
Indie
kniha džungle
29
article
vedle sebe postaví dvě jména, jež pocháze.í
z různých řečí, Pompeius Javůrek třeba, a že
smísí dvě oddálená prostředi, v konkretním pří-
padě: Indii a Čechy. Několik novel jedná o Če-
ších v Indii, jiné o Indech v Praze, a Meyrinkovi
Praha, v niž dlouho žil, nejevi se o nic méně
oxotickou, nežli dálná Indie. Hloubá nad smut-
nou náladou týnského chrámu, vidí na Hradča-
nech, ve Zlaté uličce, v Daliborce samé divné
a příšerné náměty, miluje bizarní osvětlení Malé
strany, kde „nikdy není světlo a nikdy čirá
noc“, kle „prastará vrata paláců mlčíce se hry-
žou do rtů“ a „v temnotě se krči úzký dům
o dvou oknech v průčelí, hektická to, zlomyslná
barabizna“. Praha je mu sídlem zločinných
vášní a dějištěm krvavých pomst, jež se štití
světla denního, dostaveníčkem kosmopolitických
dobrodruhů, z nichž jeden, Peršan a kníže, je
hrdinou několika novel (jednu chce Meyrink
zpracovat za pantomimu).
Pompeius Javůrek
Čecho
Meyrink
Indie
Praha
Daliborka
30
article
Je zvláštní kapitola o poměru zdejších Ném-
ců ku Praze. Co jich výtvarnící vědí už dávno,
to objevují také jejich básníci: jak krásné je t
město. Opěvují jeho taje, jeho legendy, opěvují
v lyrických básních jeho měsíční noci, zamiluji
si třoba (od Rilkea po nejnovější) českou řeč,
poesii našich lidových písní a i českou služku-
Nám připadá ta láska jako zájem o krásné věci,
jež nemají duše. Meyrinkova Praha je pěkná na
pohled, hrůzná, majestátní, a přec nic více,
nežli „ein Raritätenkasten“. Ovšem, Čechům
je v té věei těžko býti spravedlivými, těžko, ne-li
nemožno odmyslit si od Prahy to, co jim ji čini
drahou a dívat se na Staroměstské náměsti, dívat
se na Hradčany jako na předmět chladného
esthetického požitku. Srovnávám (nikoli bez
škodolibosti) s literárními pokusy německými
vřelý a cizinci nenapodobitelný způsob, jak na
Prahu pohlížejí naši umělci a literáti: Němni
jako na svůdnou nebezpečnou cizinku, my jako
na tesknou královnu.
8. února 1908.
Rilke
Meyrinkův
Čecho
Praha
Hradčany
31
article
Otokar Fischer.
Fischer
32
article
Naše novinky.
* Na cestách živolem. Sbírka humoresek, poví-
dek a črt. Napsal Fr. Flos. Illustroval Miloš Slovák-
Nakladatel Jan Kotik na Smíchově.
Aulor knihy je čtenářům t 1. dobře znám svými
povídkami, uveřejňovánými občas v nedělní záb. při-
loze. Některě zdařilejší jsou pojaty do sbírky. Flosovy
povídky čtou se příjemně — majíť průzračný, ne-
umělkovaný styl, jemný humor a předevšíni milý,
Flos
Miloš Slovák
Kotik
Flosův
Francie
Smíchov