Dne 8. dubna 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 96. Strana 3.

kdybychom se nemohli vyrovnati prvním dvěma če- ským výpravám. Nechť nikdo se nevymlouvá, že pozdě začalo se s organisací této pouti. Dosud čas, proto třeba zaslati přihlášku ihned, nejdéle pak do 10. dubna, kdy přihlašovací lhůta skončí beze všeho ohledu. Vzhůru tedy do Říma! Poutnímu výboru jedná se o to, aby vynika- jící osobnosti jely se společným vla- kem, nikoli pak zeláště, aby tak učinili ještě větší oběť svému katolickému přesvědčení. Kněžstvu mů- žeme oznámiti potěšitelnou zprávu, že vdp. dr. Za- pletal zaslal z Říma telegram, podle něhož sv. Otec dovolil finaci pro kněze pozůstalé doma, aby ostatní se účastnili pouti, poněvadž je to závažná příčina. Ža- datelům tedy bude vyhověno. Pak si přeje komité poutní, aby účastníci výpravy z Prahy a okolí se sešli do Katolické besedy ve Švatováclavské záložně v pondělí velikonoční, aby se jim oznámily důležité pokyny stran cesty. Hodina schůze bude oznámena později. Veškeré peněžní zásilky dodávány buďtež pod adresou: vdp. Jan Drozd, profesor a sta- rosta sv.-Václavské záložny v Praze a spola- jednatel komitétu v příčině pouti římské.

1. Za jízdu z Prahy (a Velkého Oseku) do Vídně I. třída 52 K 40 h, II. tř. 23 K 28 h, III. tř. 12 K 60 k. Z Čáslavi do Vídně: I. třída 45 K 92 h, II. tř. 22 K 96 h, III. tř. 11 K 50 b. Z Německého Brodu do Vídně: I. třída 38 K 26 h, II. tř. 19K 14 h, III. tř. 9 K 58 b. Z Jihlavy do Vídně: I. třída 30 K 60 h, II. tř. 15 K 30 h, III. tř. 7 K 66 h. Ze Znojma do Vídně: I. třída 15 K 23 h, II. tř. 7 K 66 h, III. tř. 3 K 84 h. 2. Za jízdu z Vídně do Říma a zpět, za- opatření na cestě a při desítidenním po- bytu v Římět v I. třídě 255 zl. čili 510 K, v II. třídě 190 zl. čili 380 K. v II. třídě 125 zl. čili 250 K Jen v mimořádných případech za jízdu bez opa- tření v Římě: v II. tř. 105 zl. čili 210 K, v III. tř. 80 zl. čili 160 K. 3. Za jízdu do Neapole a zpět a veškeré zaopatření na cestě, ovšem jen pro ty, kdož sobě toho výslovně přáti budou v II. třídě 100 zl. čili 200 K, v III. třídě 85 zl. čili 170 K. Peníze rakouské za vlašské obstará též komité, jinak doporučuje směnárnu Živnostenské banky pro Čechy a Moravu na Příkopě.

Zprávy církowní. Z římské Stolice. Dne 4. dubna přijal sv. Otec v soukromém slyšení msgr. Jadera Bertiního, biskupa v Mon- ta cinu. — Sv. Otec zaslal blahopřejný telegram princi Wa- lesskému k jeho záchraně. — Konsistoř papežská bude letos zcela bezpečně zasedati po Velikonocích. — Dne 5. dubna přijelo do Říma 100 námořníků německých za příčinou pouti. — J. Em. kardinál kurie Mathieu vrátil se ve středu z Nancy přes Paříž do Říma. Moravští poutníci v Římě byli předmětem ne- malé pozornosti nejširších kruhů, zvláště Slováci svým covati mimo dům, nemají četbu svých dětí ani v moci. Denní listy závodí v krvácích. Když jsem byl ještě malým, přibíhali jsme o pouti k okurkářkám, jež kolem kostela řadívaly se se sudy naložených okurek, a volali na ně: »Za krejcar okurku a za troník láku!« A okurkářka ze sudu nabírala hrné- čkem lák, který se píval jako malvaz. Dnes ta no- vinářská okurka i s tím lákem krvavého čtení pro- dává se za krejcar. Po okurkovém láku bývalo ale- spoň zdrávo, ale po tom moderním novinářském láku točí se lidem hlava a otravuje se v nich krev. Kdyby dnes Gutenberg viděl, kterak hanebně jeho božského vynálezu se zneužívá, obrátil by se v hrobě, anebo by jej snad hodil do propastí mořských, aby nesloužil velmožům a hlavně Israeli k znásilňování menších ná- rodův a k vykořisťování chuďasů.

Letošní zima uchvátila mnoho drahocenných ži- votův. Právě slyším zvoniti hrany zvěčnělému řediteli Tonnerovi. Milý dojem učinilo na mne oznámení správního výboru a professorského sboru, že se Bohu vše- mohoucímu zalíbilo povolati na věčnost jejich ředitele. Něco takového v našich vzdělaných kruzích je dnes velikou vzácností. Obyčejně oznamuje se to bez Pána Boha. A jaké asi kvality jsou professoři naší Českoslovanské obchodní akademie? O tom se v naší společnosti vyjádřil jeden odborník: »Mnohý z těch professorů by sloužil za ozdobu naší české technice, na níž po hříchu se pozoruje, že ten a onen její člen mnohem více hoví zájmům hmotně praktickým, nežli vědeckým.s malebným krojem. Též listy italské, zvláště „Osservatore Romano“ a „La vera Romapa“ a rovněž „Germania“ při- nesly zajímavé zprávy o poútnících. Dne 6. dubna bylo přičiněním dp. M. Bezděka připuštěno ke slyšení patnáct poutníků z moravského Valašska, kteří přijali od sv. Otce požebnání. Večer odejeli z Říma.

Papež o Uhřích. Uherskému malíři Filipu Laszlovi dostalo se před nedávnem v Římě vysoké cti, že svatý Otec vícekráte mu seděl k podobizně. Podobizna je také již hotova a b.la vystavena v Římě v domě tit. bi- skupa Viléma Fraknoie. Mezitím co seděl při malování za- předl papež s malířem uherským několikráte hovor, při čemž J. Svatost vždycky projevoval veliký zájem a upřímnou blahavůli pro Uhry. Papež zajímal se také o poměry uher- ského umění a otázal se m. j Laszla: »Máte u vás také se- cessi?« Na kladnou odpověď umělcovu odpověděl papež: »Jak pozoruji, nemůže se secesse ani v jedné zemi honositi skutečně velikým umělcem a směr secessionistický znamená patrně ve výtvarném umění jen přechodní dobu. Ostatně obdivuji veiký vývoj malířství ve vaší vlasti; Uhry mají malíře jména světového.« Při jiné příležitosti dotazoval se papež Laszla na nastávající jubilejní poutnickou výpravu de Říma a J. Svatost řekl při tom: »Přijal jsem Uhry vždycky se zvláštní laskavostí. Prvními Uhry, které jsem poznal, byli důstojníci, většinou husaři. Byl jsem tenkráte guvernérem v Benevenutu a pak biskupem v Perugii. Měl jsem také po- zději jako nuncius v Bruselu příležitost stýkati se s vašimi krajany. Nemýlím-li se, byl také hrabě Zichy a hrabě Ester- hazy mezi těmi uherskými důstojníky, které jsem seznal.

Miluji a obdivuji váš národ zrovna tak, jako obdivuji milost Prozřetelnosti, kteráž učinila váš národ ochranným valem křesťanstva. Kam že poděli se Hunnové, Gothové a jiní středověcí národové?... Beze slavných Uhrů byly by dnes dějiny evropské kultury neúplné.« Načež papež poukazaje na jubilejní pouť, kterou Maďaři chystají do Říma, pravil ještě: »Nechať jen přijdou v četném počtu: Biskupové i mě- šťané, magnáti i rolníci. Požehnám jim s otcovskou láskou Osobní věstník duchovenský z arcidiecése olomoucké Investováni byli: dp. Jan Bradel, farář ve Frýdlantě, na faru v Branticích, a dp. Jan Fidler, farář v Moravských Prusích, na faru v Uherském Brodě Fara v Beňově udělena byla dp. Aug. Kulhavému, faráři v Stařiči. — Administratory jsou ustanoveni: pro Frýdlant vp. Jan Krč, administrator z Brantic, pro Moravské Prusy vp. Alois Freund, koop. z Uherského Brodu, pro Velké Vražné tamní kooperator vp. Leopold Bureš a pro Jakar- tovice vp. Vincenc Kubáč, tamější kooperator. Vp. Fran- tišek Hammer, deficient v Žerotíně, ustanoven za ka- plana nadačního do Tištína, a vp. Leop Doležel přesazen z Tištína do Místku. Primice. V úterý sloužil první mši sv. dp. M ar svob. pán z Gagern, syn legačního rady, poslance na sněmu hornorakouském a přísedícího zemského výboru. Kromě vysokých církevních i světských hodnostářů dostavil se do kostela též ndp. biskup dr. Doppelbauer se svým se- kretářem dp. Koldou. Slavnostní kázání konal vdp. dr. Frt. Kordač, rektor bisk semináře v Litoměřicích, vychovatel primiciantův, který právě jede do Říma.

Sv. missie. V Náchodě vykonali ve dnech od 16. až včetně do 23. března obnovu sv. missie důst. O0. S. J. z Velehradu a Hostýna P. Frant. Pold, P. Jan Kalaša P. Frant. Vídenský s výsledkem velice utěšeným. O káza- ních byl kostel vždy přeplněn, tak že slabým lidem a dětem šlo o umačkání a bylo dětem, zejména večer, která kázání byla k vůli továrnímu lidu o půl 7. hod, přístup zrazovati. Kéž by se našlo hojně zbožných dobrodinců, aby si mohli brzy vystavěti prostrannější, lidnaté farnosti náchodské posta- čitelný dům Boží. Ku stolu Páně přistoupilo 5000 věřicích. Bohu díky! — Péčí uroz. hraběcí rodiny Arnošta Sylva- Taroucy konána v průhonickém filiálním ko- stele sv. missie, již konal tyto dny missionář dp. P. Jan Zima, kněz řádu sv. Benedikta z Emaus. Skoro 300 poslu- chačů přistoupilo k stolu Páně v čele uroz. p. hrabě Arnošt Sylva-Tarouca se svým úřednictvem. Missie počala v neděli a skončila ve čtvrtek. Hojné účastenství lidu věřícího i in- telligence svědčilo o tom, že slova ze srdce vycházející našla sobě cestu k srdcím posluchačů. — Ve Stodůlkách konala se ode dne 18. do 25. března sv. missie dpp. Bernarda Čáky a Bohum. Matějů, O. S R. z Prahy. Počasí bylo ne- příznivé a činěn pokus, aby se působení dpp. missionářů potkalo s nepřízní a nezdarem a přece sv. missie se velice zdařila. Ta jistá strana dopracovala se tak úplného fiaskaa došla také náležitého odsouzení. Zvláštního uznání zasluhují někteří členové tamních sl. spolků zpěváckého, hasičského a podpůrného, kteří se průvodu při slavnosti missionářského kříže účastnili, jakož i p. řídící učitel Jindř. Pokorný.

Pražské obecní lázně na Žofíně. X Installační řeč nynějšího starosty, pana dra Vla- dimíra Srba, dodává nám odvahy ke střízlivé kritice ne- dostatků v obecním hospodářství s pevnou nadějí, že hlas náš, opírající se vždy o žulovou pravdu, nebude nikdy, když promluvíme, jen hlasem volajícího na poušti. Kde shledáme nesprávnost, ihned se ozveme a ne- ustaneme, pokud pravdě a spravedlnosti nebude dán průchod. Dnes obracíme pozornost veřejnosti na pražské obecní lázně na Žofině. Jde tu o dvě stránky, zdravotní a sociální. Jak známo, jsou dva dni v témdni — středa a pá- tek — vyhrazeny dámám. Týdenní přehled návštěvy po- učil by nás, že den co den slušný počet osob přijde se vykoupat do parních lázní. A každý návštěvník je dojista toho náhledu, že oplachovací basin každého dne večer se vypouští a z rána vždy zase napouští čerstvou vodou, do které splyne věru mnoho nečistoty každého dne. Kde jsou zdravotní orgánové s panem městským fysikem? Jak opravdovost a važnost jeho ke zdravotnictví známe, jsme přesvědčeni, že by nemlčel, kdyby věděl, že basin ten pouze dvakráte za týden se čistí a vy- pouští! Pan dr. Záhoř se nedá. Utkával se častoa často v boji s bývalým starostou, politickým svým příte- lem, zdravotním však nepřítelem, ale šel vždy pevným krokem dál, byť i přes klesty, do cesty mu házené. Z té příčiny ho také na věc upozorňujeme. Basin se vypouští jenom po koupeli dam, tedy vždy ve středu večer a v pá- tek večer. To přece však není ani slušné, ani pražské veleobce důstojné. Nečistá voda zůstává v basinu od so- boty přes neděli až do středy večer! Výslovně ještě je- dnou zde prohlašujeme, že tvrzení naše je do pí- smene pravdivé, a že každá oprava neb omluva

byla by zcela nemístna a zbytečna. Věci mají se tak, jak uvedeno. A proto, pane městský fysiku, na nohy! Cena před časem zvýšena, — a buď zde veřejně konstatováno, že jediné k vůli jediné rodině, — a či- stoty nepřibylo; vše zůstalo při starém. Snad je to samozřejmý a spravedlivý požadavek, když v zájmu čistoty a zdravotnictví chce- me, aby basin byl celý každého dne vypu- štěn a řádně od shora dolů vyčistěn. Víme na př., že mnoho lidí jde do lázní v pondělí ráno v do- mnění, že všechno jest čerstvé i čisté, a tu máš, — v ba- sinu kolíbá se stará, páchnoucí voda. Přistupujeme ke druhé stinné stránce pražských obecních lázní na Žofíně, k nedostatku ve směru sociál- ním, a tu dlužno vytknouti předem nízkou mzdu a dále nedostatek nedělního klidu. Zřízenci lázeňští mají nízko u mzdu, dva dokonce nedostávají nic. I není pak pranic s podivem, že každý host si pak stěžuje na neustálě placení v lázních, ať se hne kamkoli. Známy jsou s dostatek stesky: „Člověk aby vedle lístku měl ještě celou korunu jenom na zpropitné pro lázeňský personál, jenž huď špatně poslouží, buď vů- bec neposlouží, když se mu nedá odměny, na kterou jest vlastně štědrostí městské rady velikomyslně odkázán. V tomto směru potřebí jest pronikavé nápravy! Takhle to dále zůstati nemůže a nesmí. Městské radě a obci ke cti to neslouží. Kdo koná práci, má za ni býti přiměřeně placen a nemá býti jen tak odkázán na libovůli ledakoho.

Pamatováno-li bylo na písaře, rozšířena buď zahájená zdravá akce na všechny nejnižší zřízence obecní, od nichž pak může se požadovati také vždy řádný a solidní výkon A nyní k nedělnímu neklidu v Žofínských lázních. Tu, bohužel, musíme načrtnouti jen smutný obrá- zek a litujeme opravdu, že nám není možno, sděliti s ve- řejností něco potěšitelnějšího. Od 1. dubna — a nechceme nikoho vyvésti aprilem — otevírají se Žofínské lázně vždy již o šesté hodině ranní, což znamená, že personál tam musí býti již mno- hem dříve, a pokladna uzavírá se teprve o sedmé hodině večer, v neděli a ve svátek o jedné hodině odpolednea na Hod Boží o dvanácté hodině polední. Po zavření po- kladny může host pobyti v lázních ještě celou hodinu. A tak to jde až do konce září. Od 1. října dp 31. března otevírá se ráno o hodinu později, jinak vše ostatní ne- změněno. Služba jest od rána do večera nepřetr- žitá, a personál jednoduchý, tak že se nemůže střídati. Tedy při nejmenším 14 hodin práce denně!

Uvedené smutne faktum svědčí, mírně řečeno, o malé lidskosti a skrovné citelnosti pražské rady městské. Čelední a pracovní řády stojí dnes na zcela ji- ném stanovisku. Co by tomu řekla asi obecní komise so- ciální, kdyby už ji Praha měla? Od dubna do září nemůže žádný zřízenec z Pražských obec- ních lázní na Žofíně v neděli a ve svátek ani na mši svatou! Výjimka není ani ve dny zem- ských patronů, sv. Jana Nep. a sv. Václava, ani o Božím Těle. Ví-li pak o tomto nešetření nedělního klidu pražský magistrát, na jehož ostré vystupování proti živnostníkům stěžoval si nejednou ve sboru již pan ob. starší Bř e z- novský, od něhož očekáváme, že co nevidět ujme se po zásluze také zuboženého personálu v obecních lázních Žofínských vůbec a v příčině klidu nedělního zvláště; vykoná tím opravdu jenom lidský skutek. Snad by ale- spoň na veliké svátky mohly lázně zůstati vůbec zavřeny; při dobré vůli však mohlo by se jíti směle dále. Za příčinou úplnosti obrazu o lázních ještě připo- jujeme jednu poznámku. Minulé právě neděle kolem jedné hodiny odpolední spadl v Žofínském sudatoriu s třeskutým hlomozem celý světlík, těžké totiž sklo i se železnou konstrukcí. Před veřejností věc utajena. Štěstí, že malou chvíli před nehodou tou pět pánův opustilo místnost, tak že zůstalo to jen při malé pohmožděnině na noze jednoho návštěvníka, opouštějícího právě sudatorium. Bedlivá správa lázní nenechá nikdy ležeti sníh na světlíku! Uvedené snad úplně postačí, aby vážně zahájeno, věcně uspíšeno a lidsky ukončeno bylo úřední jednání, směřující k odstranění vytčených vadi

Zprávy denní. *Změna v katolickém listě »La Croix«. Kongregace Assumptionistů byla rozpuštěna, přestala tedy říditi »La Croix«, kterému hrozila zkáza zanik- nutí. Avšak Bůh nedal zahynouti tak zdárnému dílu. Jeden z nejlepších katolíků, zámožný průmyslník Pavel Féron- Vrau, zakoupil »La Čroix« a dům »dobrého tisku« a povede jej v duchu Assum- ptionistů. Prohlášení toto uveřejněné v »La Croix« 5. t. m. končí Assumptionisté pak těmito nadšenými a pokornými slovy: »Podporujme s důvěrou cíle Prozřetelnosti; zůstaňme spojeni v oddanosti k pa- peži, k svému otci a vůdci, k církvi, své matce a k Francii, své drahé vlasti. Pracujme pro Boha bez ochabnutí, bez sebelásky, s největší radostí. Naše po- slušnost provede vítězství víry«. Assumptionisté se věnují nyní jako jednotlivci ostatním podnikům, které dříve vedli a jež jsou neméně důležity. Je to celá řada vědeckých jiných literárních podniků. Nový ři- ditel Féron-Vrau prohlašuje dne 6. dubna, že povede po příkladu neohrožených mnichů toto velikolepé dílo dále k vetší cti a slávě Boží v oddanosti k pa- pežské Stolici a biskupům a vyzývá všecky lidi dobré vůle, aby jej v jeho obtížném díle podporovali a volá: »Hodina jest vážná. Avšak nechť nikdo se nestane zběhem! Noví přátelé, noví vojíni přijdou ve ve- likém počtu, aby se připojili kpra- poru Kristovu. Všichni sjednoceni jsouce, zachovejme také v díle jeho duch a jeho moc. A La Croix zůstane vždy La Croix«. Toto neohrožené slovo a náhlá pomoc upřímného katolíka nalezlo hlučný ohlas mezi francouzskými katolíky. Zvláště se z toho