ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 97670a20-8ea6-11dc-980b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 55, org 6, person 84, work 4
1 masthead
Ročník XXXXIX.
2 masthead
V Praze, v ponděli 22. listopadu 1909.
Praha
3 masthead
Číslo 322.
4 article
Maranní a večerní liety předpláci s V Praze v ndministracii na měsle. . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou: na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K neh ve úiliálkách pa měsla. 2K s0 Poštou- na měsle. na tvrt ieta : . . . k k s dvojí zásilko a m s Ba čtvrt ista: . . . k o
V Praga
5 article Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“.
Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Bar. Bienerih u císaře. Z Vídně, 22. listopadu. Svob. p. Bienertk byl včera dopoledne přijat eísařem v Schůn brunně ve dlouhém sly šení. Proti rekonstrukci ministerstva. Z Vídně, 22. listopadu. Na schůzi, konané v Mostě, poslanci dr. Herold, šl. Eduard Stransky a K H. Wolf vyslovili se roz- hodně proti rekonstrukci kabinetu. Dr. Herol prohlásil, že nejen strana německo radikální nýbrž většina némeckých poslaneo z království trvá na slanovisku, že jediným Plánem k rozřešení krise mus býti schůze poslanecké sněmov ny a takto se pokusiti zdolati frivolní obstruke Slovanské jednoty. »Domáháme se dělnosti par lamentu« — pokračoval dr. Herold — »avša tato dělnost není naším nejvyšším cilem. Náš nejvyšší ell jest ia zůstane pro všechny časy zajištění národní ex stence našeho německého lidu. Posl. Eduard sl. Stransky pravil, že jest jednomyslným usnesením ně- meckých poslanců bez rozdílu stran, za žádné podmínky nevykoupiti ob- strukci Slovanské jednoty. Stejné prohlášení dal také posl. K. H. Wolf, který hlásal, že ně- mečtí poslanci nikdy nedopusti aby nynější kabinet byl povale spolkem slovanských stran se so- ciálními demokraty a na jeho místo dosazen byl kabinet Slovanům přátelský.
Bienertk doktor Herold Eduard H Wolf Herol Posl Wolf Vídeň Most Slovan
6 article
Audience. Z Vídně, 22. listopadu. Cisař přijal dne o polednách po všeobecných audiencích madar ského ministra a latere hr. Aladara Zichy b ve zvláštní audienci. Z Vidně, 22. listopadu. Za všeobecnýci audienel byl dnes císařem přijat také dr. Jan Rohlena z fmanční prokuratory v Praze. Studijní výprava berlínského stáfovědeckéh sdruženi. Z Vídně, 22. listopadu. (K. k) Včera při jela sem studijní výprava berlínského státově deckého sdružení, vedená profesory Elslrem Wormsem a Gebauerem. Dopoledne přijal v universitě rektor Swoboda a předsednictv vídeňské státovědecké společnosti, k čemuž při družila se řada čelných osobnostl. Rektor Swo- boda zahájil shromáždění proslovem, načež předseda státovědecké společnosti odborový před nosta Cwikliňski pronesl delší řeč, v níž vy slovil naději, že budou hosté uspokojeni vý sledkem svých studil. Profesor Elster poděkoval načež započaly přednášky. Milovanovič. Z Bělehradu, 22. listopadu. (K. k.) Ministe zahraničních záležitostí dr. Milovanovič vrátil se sem po pětinedělní dovolené. Kestrankovo jméno v Anglii. Z Londýna, 22. listopadu, »Frmdblttu.« telegrafují z Londýna: Centrální ředitel Vilém Kestranek jmenován byl předsednictvem ústavu »Iron and steel« jednomyslně dožívolním čest- ným místopředsedou ústavu toho. Proli balkánskému spolku Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) Pojed návaje o domnělém bulharsko-srbsko černohor- ském trojspolku praví »Ikdam«, že Port musí bezpodminečně všemi pr- středky zmařiti uskutečnění ja kébokoliv balkánského spolku jehož by se Turecko nezůčastnilo. Nejdůleži
Cisař Aladar Zich doktor Rohlen Elslr Gebauer Swoboda Cwikliňski Elster Milovanovič Kestrankův Frmdbltta Kestranek Port Vídeň Praha Bělehrad Anglie Londýn Cařihrad Turecko Rektor Swo Iron and steel
7 article
tějším prostředkem k tomu by bylo, aby si Porta již nyní zabezpečila podporu Rakou- skoUherska, kleré by rovněž bylo tako vým spolkem ohroženo. List vzpomíná oficiál- ních přátelských ujištění pro Turecko a uvádí hospodářské výhody, jaké si Rakousko-Uhersko a Turecko navzájem mohou poskytovati. Li soudí, že také Řecko mohlo by upustiti o svých snů o Krétě a přistoupiti k smlouvě mezi Rakousko-Uherskem a Tureckem, poněvadž roz- šiření panslavismu příčí se také feckým zá jmům. Doplňovací volba do francouzské sněmovny. Z Limogesu, 22. listopadu. (K. k.) Pr zdejší doplňovací volbě do sněmovný poslane- cké byl zvolen sociálně-demokratický kandidát Farrades 8862 hlasy. Spojení socialisté dostal 7181 hlaso. Řiční plavba v Mesopotamii. Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) »Jen Gazeta« uveřejňuje otevřený list velkému vezí rovi, v němž upozorňuje na škody a politická nebezpečenství zamýšleného udělení koncese pro říční plavbu v Mesopotamii anglicko-turecké spo lečnosti. V listě uvádějí se dále pověsti, že vel kovezír nerozvážnými sliby vázal některé mini stry v této záležitosti a varuje se rozhodně před udělením koncese. Z Turecka. Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) Rakou sko-uherský velvyslanec markrabé Pallaviciní vrátil se sem na nové staniční lodi »Taurus« z dovolené.
Port Turecko RakouskoUhersko Řecko Kréta Rakousko Uhersko Limoges Mesopotamia Cařihrad
8 article Národní duše Němců.
Národní duše Němců. V Charkově vyšla zajímavá brožura dra. Františka Štěpánoviče Chleboráda pod názvem „Sjednocení Slovanů zárukou světového míru“. Sjednocení Slovanů autor si představuje tak, že by Rakousko svůj dualistický útvar proměnilo ve federativný a vstoupilo by v takový poměi k Rusku, „ke svatě kyrillo-metodějské imperi slovanské“, v jakém dotud stojí k Německu. K Rusku, svou slovanskou přirozeností míru- milovnému, přistoupila by Anglie, Francie atd. čímž by se utvořil světový spolek míru, jenž by již svojí jsoucností, bez boje, přinutil nepo- kojné, násilné a všecky sousedy ohrožující Ne- mecko, aby se podrobilo a odzbrojilo, načež by odzbrojily také státy ostatní. Tím způsobem světový mír byl by zachráněn a národům zabez- pečen klidný kulturný a hospodářský rozvoj.
Němec doktor Štěpánovič Chleborád Charkov Rakousko Rusko Německo Anglie Francie
9 article
Hrozby Němců, že všecky národy, sobě ne- pohodlné, na prvém místě poznaňské Poláky Čechy, ztrestají, pokoři a zničí, spisovateli ne- imponují. Dokazuje Rusku, že jeho vlastní zá- jem mu ukládá, aby západní Slovany od splnění německých hrozeb ochránilo, strhuje Němcům s tváře strašidelnou škrabošku, kterou si po způ- sobu divochů přikládají, aby se zdáli strašněj- šími, a ukazuje je v podobě degenerátů, souse- dům nepříjemných, ale nikoli hrozných. Násilnosti, kterých se Němci dopouštějí na poznaňských Polácích a Češích, jsou spisovateli »zjevným příznakem morálné gangrény, jež hlu- boko zasedla v německém mase, a začavšího v národě (německém) vyrození a rozkladu jeho státního organismu. Všem degenerátům nedo- stává se citu spravedlnosti, napsal Max Nordau, dělaje charakteristiku degenerátů vůbec. Pravda, Němci jsou vzdělaní, ale příčinou záhuby ná- rodů nikdy nebyl nedostatek vzdělanosti, nýbrž nedostatek charakteru. Tak skončily Athény i Řím, tak skončila i Byzancie. A právě tak pod vnějším leskem Germanie dokonává se strašné, neuprosné dílo Nemesidy — úpadek racy jakožto odplata Osudu za jeji hřichy před plemenem slovanským«
Němec Polák Čech Nordau Čechy Rusko Atény Řím
10 title
MLl
11 title
Vecerní
12 article
Hrozeb německých nikdo se nelekejž, ani jejich rostoucí politické a vojenské moci, nebot je obě Němci vyvinují v předtuše kvačící na ně katastrofy. Temné skvrny, objevivší se na slunci jejich národní kultury, myslí zacloniti leskem vojenské slávy. Avšak už nikoho neoklamou Po uzákonění nuceného vyvlastnění polských o pravěku zemí musejí Němci míti měděná čela. aby se ješté chvástati mohli »spravedlivostí čestnosti«. Fakt, svědčící o jich mravném úpadku, je přiliš očividný, aby mohl býti před- mětem sporu. Celý svět vzal s úžasem na vě- domi ránu, kterou rytiř pěstí zasadil jed nomu z nejkulturnějších národů světa. V německém plemenu opět se probudily staré dravé pudy, které z jeho duše nepodařilo se vy pleti ani křesťanství, ani humanismu. Spisovatel ohražuje se, aby byl nazván ger manofilem; dalek jest úmyslu ubližovati kterému- koli národu a síti nepřátelství mezi národy; ale z toho hřichu právě Němci nikoho obviňovat nesměji, neboť nepřáteli všech n árod jsou oni. Němci veřejně hlásají, že kují národůu okovy, že pěstují svou hrubou sílu, ktero chtějí »zachvátiti všecko, co špatně leží« a v tvořiti si zvláštní morálku, po které soucit sebeobětavost nazývají »morálkou otroků«. Sam se klanějí tvrdému srdci, jež podle starogermán- ské ssgy Wotan vložil v německou hrud. Tvrde srdce nazývají »morálkou panskou«.
Němec Sam Wotan
13 article
Křesťanskou morálku Němci na ruby obrá- tili. Duch dravosti tak vešel v maso i krev Němců, že se jím chvástají, nestydíce se li právě tak jako prostitutka, podle níž »stud nen dým, očí nevyžere.« Ducha dravosti není prost ani německá filosofie. Viz Nietzsche. Bülow s vyjádřl: »V tomto světé možno býti jen jedním z dvojího: buď kladivem, nebo kovadlinou.« Ale křesťanská morálka předpisuje něco docela jiného, totiž: štěstí jedinců zabezpečuje se stýsíím národa. Již slavný Kantův »Katego- rieký imperativ« je něco jiného, než morálk křesťanská a staroklassická. Z pochybené ně mecké filosofické morálky pošel mravhý úpadek současných Němeů Pokládajíce hrubý egoism a zášť ke všem ne-Němcům a snahu o svétovou hegemonií zu své národní, Némci dělají tyto necinosti vůd- člmi zásadami své dravči pojitiky a svého bar- barského zákonodárství. Hlasatelé »nadčlověcívi neltedají eile byt, ani smyslu svělového života nýbrž, spokojujice se náhodou, tihnou k theore tickému i praktickému anarchismu — v jieh mozeleh panuje haos. Pracujíce pak k tomu. aby chnos vnesli i do hlav cizích, přivolávaj na svůj národ největší z běd: pěstné práv a návrat ku prvobytnému bar- barství.
Němec Nietzsche Bülow Kantův Katego
14 article
Německý vandalism, přemnohými skulky dokázaný v Poznaňsku, v Čechách, na Moravě ve Slezsku, ve Vídni, v Ptuji, Celji, Mariboru. svědčí, že etika politického života Němců rovná se morálce barbarů. Jsou ovšem i vyjímky, ale um, charakten a osobné přesvědčení Němce, jakožto odděle- ného jedince jsou jedno a druhé jest, jak s Němci chovají, jakých zásad se přidržují v hro- medě, v německé společnosti. Massa má vždy svou vlastní psychiku. Bývá, že oddělení jedinei. menšína národa stále se rozvijí, zatím co úroven kultury jeho většiny se snižuje. To se pozoruje na současné německé společnosti. Kulturnost slušnost německých jedinců, jejich pověstná do- brodušnosť nepadají na vábu, neboť Něme v naší době vystupují jako org anisovaná massa, v které každý jedinec mízí. Massu německou opanovaly massové pudy, jež se ozývají hned, jakmile se sejde tucet Němců. V debatách jejich slyší se jejich vulgárný ton, diveké nadávky dání.
Němec Poznaňsko Čechy Morava Slezsko Vídeň Ptuj Celja Maribor
15 article
když se společnost vyvalila na ulici, pozoruješ, jak staří, vážní lidé, na pohled džentlmeni, ne- stydl se kamením vytloukat okna českého spolku, divadla, školy, ano i české školní zahrady, šla- pati v ní květiny, strhávati a výkaly pomazávati české vývěsky, bíti české redaktory, ano i české nemocné, jako se stalo na věčnou hanbu ně- meckého národa v Karlových Varech; nestydí se zasypávati nadávkami české ženy a děti ano i, jako učinili němečtí vandalové v Mostě, vyvraceti na hrobech kříže s českými nápisy To nejsou výbuchy fanstismu jednotlivců, totě probuzení nenasytnosti dravé šelmy v osobách zločinců, přikrývajících se politickou škraboškou. Nejkrásnější vlastnosti, kterými se vyznamenává Němec jako jedinec, jeho přesnosť, duch přísné kázně, svědomitost, čestnosti a milovnosti, po- řádku ztráceji se jako dým v německém davu.
Němec Karlová Vary Most český spolek
16 article
Spatřuje ve světovém názoru současných Němců, praví spisovatel, pro něž není ani zá- kona, ani slušnosti, ani studu, aní žádných pře- hrad, zdržujících jejich hrubou kořistnost, ne- pochybné příznaky vyrození (degenerace), vy světluji si jejich útočivust ne jako chorobné od- chýlení od prvotného typu, nýbrž naopak j a ko projevení atavismu, t. j. té povahy. kterou získal německý národ už v pradávných dobách, kdy lovy v panenských lesich a náběhy na sousedy tvořily jejich ideál. Nynější furor teutoni- cus není nie jiného, leč atavism starodávnějšího ideálu jako ohlas, co Němci někdy považovali za dobré — projevení loupeživých a krvežiznivých pudů, které Němci zdědili po dalekých před- eích a rozvíjeli neustálými náběhy na Slovan- stvo, jemuž od časů Karla Velikého prodlenlm tistci let odnímali průměrně každý den 150 hektarů půdy, což dělá již na 550 000 čiv kilometrů; — projevení loupežných a krvežízni vých pudů, jejichž zárodek vzniká již v lůne materském a dřímá v duši každého Němce, če- kaje pouze na příležitost a impuls, ale skrytá dravost učinila se skutkem.
Němec Veliký Slovan
17 article
Dravčí kořistnost nepodařilo se z německé duše vyrvati ani křesťanství, ani reformaci, an renaissanci, slovem žádné civilisaci. Tisícileté dějiny Čechů potvrzují to na každé stránce. Jednské náboženství u různých ras nevzbuzuj“ jednakých citův a idel. Probuzeným dravčím atavis mem Němeů jsou nyní nejvíe ohroženi Čechové, avšak on jest memento mori všem sousedům Němců, Ru- sům v neposlední řadě. Chytti Měmci, aby od- vedli oči Rusů v jinou stranu, ukázali jim na »žluté nebezpeči« nebo na »panasiatský imper- alism«, ale to jest pouze mystifikace. Nebezpečí je bliže, je to nebezpečí teufonské, pangerma- nism. Spisovatel pak šíře líčí nebezpeči, hrozle od Němců Rusům, jimž ukazuje, jak »špatné leží« i jejich baltické gubernie, i Polsko, i Volyň, a kterak Němci tyto části ruské řiše soustavně prorývají a svou sití obetkávají, aby ve vhodném okamžiku mohli po nich hmátnouti Proč? Protože »špatně leží.« Justus titulus se již najde. Namitnutá národní paychologie Němců je velmi trefně vystižena. Brožura páně Chleborá- dova bohdá učiní dobrou službu Rusům, mezi nimiž je dosud mnoho takových, kteři v Něm- cich vidí své přirozené spojence a vzor. My zde na západě můžeme jiti dál a prohlásiti, že z počtu Němeů mizejí i ti čestní, slušní, spra- vedliví a dobromyslní jednotlivci, o nichž spiso- vatel mluvi na základě svého staršího poznání- Důkazem je Mommsen, důkazem professor ger- manistiky na berlinské universitě, jenž vyhodil českého studenta, když se chtěl dáti zapsati na jeho přednášky, přikladem je berlínský lékař. jenž odepřel pomoc šestiletému polskému chlapei
Čecho Němec Chytti Rus Justus Mommsen Polsko Volyň Německo pán Chleborý
18 article
V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za sk za š h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 1 večerní . . . . . . . 5k večerní lnserátv platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá ndministrace v Marianské ul., a. Tam nacházeji se těž redakce. tiskárna a sxpedice „Národnich Llstů“ Rukopisy se nevracejí.
Národnich Llstus
19 article
na ulici úraz utrpěvšímu, že neuměl německy. a jiných příkladů bez konce.
20 article Zprávy z Paříže.
Zprávy z Paříže. (Původní dopis »Národních Listů-.) V Paříži, 20. listopadu. Zajímavá schůze sněmovny. Včerejší schůze sněmovny měla zajímavý průběh. Oposice podnikla intérpelacemi útok na vládu. Chtěla, aby rozpočet byl zamítnut en bloc bez projednávání. Ale ke konci schůze hlavní interpelant Lasies odvolal svou interpe- laci, aby nepřispěl k úspěehu vlády, kterou chtěl otřásti. Rozstoupivši se, odhlasovala sněmovna zvednutím rukou přechod ku projednání článků. Boj však počne opět při jednání o jedno- tlivých článcích rozpočtu, jenž obsahuje dvě stě milionů nových daní. Ministr financí prohlá- sil s dojemnou skromností, že daně, které na- vrhuje, nejsou nedotknutelny, záleží jedině na tom, aby se zjednala v rozpočtu rovnováha, ja- kými prostředky se k tomuto výsledku dospěje, je věci vedlejší. Cochery však předběžně dal sněmovně na srozuměnou za potlesku levice a krajní levice, že bude rozhodně hájiti před senátem dan z příjmu. Při tom projevil sympatii pro monopol pojišťování a monopol lihový. Politicky měl mi- nistr již vyhráno a intervence Briandova zajistila mu definitivní úspěch. Úkolem sněmovny jest, pravil, uhraditi de- ficit a zabezpečiti takto národní obranu. Sně- movna naznačí, nebude-li srozuměna s novými daněmi, které se jí předkládají, jakým způso- bem hodlá dosáhnouti rovnováhy v rozpočtu. Na to prohlásil Briand energicky, že nedá sáhati na dílo laickosti republiky. „Poněvadž vnikáte do našich škol, pravil ku pravici, nará- žeje na nedávné provolání biskupů, vnikneme do vašich a „ukážeme vám poučné dokumenty“.
Cocher Briandův Briand Paříž
21 article
Snad tím ministerský předseda činil na- rážku na podivnou dějepisnou přiručku pátera Loriqueta, v níž je Napoleon uveden jako „vrch- ní velitel armády J.Veličenstva Ludvíka XVIII.“, kdyby se však před sněmovním tribunálem zkou- maly dějepisné a mravoučné příručky, dávané dětem škol náboženských, nalezlo by se zajisté více než jedno místo, kde se tepe nynější vláda ve Francii právě klerikály, kteří žádají neutra- litu školy. Diskusse o této věci, která dnes budí živou polemiku a jest jednou fasí boje mezi církví a státem, bude zajisté velmi zajímavá, neboť od- půrci budou si navzájem citovati texty učebnie a na základě nich se odsuzovati. Takto vedla čistě hospodářská debata o roz- počtu ku první šarvátce mezi klerikalismem a protiklerikalismem, jenž nyní ovládá celou vnitř- ní politiku Francie. Oposice obnovuje tento boj při každé příležitosti s větší vytrvalostí, nežli štěstím, neboť velká většina v zemi je buď úplně lhostejna k věcem náboženským, nebo rozhodně protiklerikální. Poněvadž kromě toho je Francie hluboce republikánskou, je také politicky protiklerikální z nezbytné nutnosti, poněvadž oposiční pravice, royalisté a Bonapartisté činí si z klerikalismu svou hlavní zbraň.
Loriquet Napoleon Ludvík XVIII Francie
22 article
Projev Loubetův.
Loubetův
23 article
Bývalý president republiky Emil Loubet pro- nesl předevčírem na banketu sjezdu středních tříd významnou řeč, která dojde velkého ohlasu ve Francii. Sdružení středních tříd mů dvojí úkol, totiž obranu zájmů těchto společenských tříd a hospo- dářské povznesení země. Naproti všeobecné kon- federaci práce, jejíž anarchistické tendence jsou
Loubet Francie
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ubohá vdova. (Lelius.)
25 article
Profesor Tuhý den za dnem chřadnul. Zevnějšel jeho vzbuzoval mezi přáteli oprávněné obavy. Muž v plné síle a rozkvětu, činný v životě národním i po litickém, všude oblíbený pro svoji poctivou a otevře- nou povahu, náhle jako podtatý strom usychá — chřadne. Nikdo nemohl se dopátrati příčiny této zvláštní změny. „Každý máme ve své duší místo podobné les tůni a tam pochováváme, co bychom neradi dali po- skvrniti všedností světa“ — čell kdysi nešťastný Tuhý a v této hluboké tůni pohřbíl záhadu svého zni- čeného života. Zdálo se mu, že již 20 let takto sko- mírá. S toužebnosti očekával vysvobození a zatím tomu teprve čtvrt roku, co nalezl v předsíní bytu ztraceně, z obálky vyňatě psaní, jež zasadilo mu smrtelnou ránu. Kudy chodil, všude zněla mu v duš slova ztraceného dopisu:
Tuhý
26 article
„Můj milovaný Hanoušku! Jsem opět doma, ty krásné svátky minuly jak Blahý sen, z něhož probudil jsem se opět při svo staré denní povinnosti. Myslím stále na Tebe, dívám se na Tvou podo Biznu, dotýkám se Tvých vlasů a sním o „našem od- poledni“ — vlastně o „Tvém“, neboť Tys je sob vyprosilal! Celá ta krátká, slastná chvíle zdála se mi na- prostým zapomenutím světa a života, jediným po- libkem, trvajícím od středy do pátku — — — Tvů život jest mým životem. — Chtčl bych bydliti s T bou někde v neznámém zákoutí, abych Tě měl cel dny; chtěl bych chápati a pronikati Tvé myšlenky čísti v hloubi Tvého srdce ty věci nové a divoké, so- tva tušené v našich schůzkách = chtěl bych Tě mit celičkou jen a jen pro sebe. Žárlím na minulost, žárlím na vše, čeho přede mnou dostalo zu jiným, zárlím na nejnepatrnějš slůvko, jež přede mnou jiní slyšeli. Chtěl bych. pr sebe i celou minulost i také všecku budoucnost Protiví se mi všechny konvencionální povinno- sti, všechny společenské závazky a přece Tě mu- sím prosit, ba zapřísáhám Tě, zachovej vše v taj- nosti, vždyť nikdo na světě by nepochopil, jak blat nás oha společný sen naší lásky. Nepášeme přece nic zlého, když se milujeme. nač vzpomínati při tom na ostatní? Jsme hříčkamí osudu, prolo nutno zachytiti každou krásnou chví štěstí pro sebe. Nic si nevyčítej, marně trpíš — — Buď vesel zdráva a piš mi zase brzo, žes má — jedině má. — Mám Tě moc a moc rád! Líbá Tě vroucně jenom Tvůi
Hanoušek
27 article
Jaká muka pocítil Tuhý při dočtení listu, nedo vedl by ani sám popsati. Když vkrádaly se prvn zábřesky rodícího se dne do pracovny jeho, zdál s býti klidným. Zavrhl myšlenky na pomstu, na rozchod, sebe vraždu; byl pevně odhodlán neprojeviti ani slovem co v něm bouří. Měl dávno v úmyslu vykonati některé práce jež zatím poodložil, když byl svou milovanou družku před 4 lety přivedl do své šťastné domácnosti. — Ve dne zvítězila vrozená jeho hrdost, jež udr- žovala jej při rozvaze. Když nad Prahou snesla s noc, aby milosrdně hávem chvilkového zapomenut zastřela různé boly a různá utrpení, uložil Tuhý svou zbožňovanou ženu něžně jako malé děcko na lůžko a odešel do své pracovny. Zmalátněn a vysílen vyňal osudný list a znovu jej četl. Slovo za slovem rozbíral; bolest a zoufalství znova se ho zmocňovaly. I zdálo se mu, že po ka- ždém přečteném vyznání ubil mu svůdce rok ži- Některého dne vůbec neulehl. — Za krátko ukázaly se následky stálého vysilování. Chrlení krve náhle sklátilo jej v předčasný hroh. Jednoho dne na- lezen ve své pracovně mrtev — — — Ubohá vdova! Tak mladá a zarmoucená, tak zoufalá a beznadějná kráčela za rakví s. hlaxou sklo vota. — něnou, doprovázena hlubokou soustrastí všech účast níků smutného průvodu Před hodinou právě nalezla nešťastnice v zá- suvce psacího stolu nebožtíkova svůj ztracený li v obálce, jež měla prostý nadpis: Na stupních věčného trůnu za Tebe prosit a čekat Tě budu —
Tuhý Praha
28 title
Různé zprávy.
29 article Láska králova.
Láska králova. Jednoho červnového večera přistála u malého domku na Camps San Martin v Benátkách prostá gondola, na niž naložena neozdobená rakev s tělen v chudobě a nouzi zemřelé stařeny a rychle odve- zena na hřbitov. Zenřelá, které se takto zbavili, zažila kdys skvělé dny; v polovici minulého století byla here- čka Laura Bonova slavena pro své umění i krásu ale osudnou stala se jí hluboká náklonnost, kterou k ní pojal italský král Viktor Emanuel II. Po skvě lém vyšinutí následoval rychlý pád, jenž z krásné kdysi ženy učinil utrápenou stařenu. Došlo i ktomu že pozdější vlády jí snížily Viktorem Emanuelem po volenou pensi na 3000 lir, takže se octla v nedostat ku a byla nucena prodati mnohý královský darza několik jir. Asi před dvaceti lety seznámila se osamělá pan s florentským spisovatelem, jemuž se svěřila úplně sé svými osudy a vyzvala jej, aby je někdy sděii veřejnosti. Tento materiál byl základem velmi ne- diskrotního životopisu Laury Bonové, jejž v těcht dnech vydal Florenťan Jarro (G. Piccini) a jenž uči- nil ve dvorních kruzích velmi nemilý dojem. Styky Viktora Emanuela s jeho milenkou sáhají až do dětských let, ale volně mohla se vyvinouti láska králova teprve, když mu poděkování jeho olce Karla Alberta po bitvě u Novary r. 1849 otevřelo ce- stu na trůn. Tehdy byla Laura Bonová herečkou Turině a tam setkal se s ní král tři dni po dosednute na trda z úzhé uličee, akz drivější slaky naváza
Láska Bonův Viktor Emanuel II Emanuele Bono Florenťan Jarro G Piccini Viktor Emanuel Karel Albert Bonová Benátky Novara Turin Sana Martin
30 article Jiří.“
Jiří.“ pevněji. Adjutant Viktora Emanuela očekával here- čku onoho večera po představení u divadla a zavedl ji ke králi. Viktor Emanuel měl konce mohutného kníru podvázány pod bradu a licousy ukryté v límci, takže se mohl s vřelou něžností věnovati své mi lence, aniž byl kolemjdoucími poznán. Brzy na to král onemocněl a Laura spatřila je opět teprve, když se uzdravoval. Zdráhala se velice vyhověti jeho přání a vzdáti se divadla, cítíc již teh- dy, že její štěstí stojí na vratké půdě a nechtěla opu- stiti skvělou dráhu herečky, která se jí otevírala, měnivou přízeň královu. Tu strhl Viktor Emanuei svůj oděv, sňal s krku krucifix, který stále nosil přísahal na ukřižovaného, že svou mílenku nikdy neopustí. Tuto přísahu král nedodržel. Laura Bonová bydlila posud společně se svou sestrou, nyní měla na přání královo vstoupiti do vzdělavacího ústavu, aby se mohla volněji pohybo- vati. Vstup do ústavu byl možný jen po osobním svolení královny a když Laura Bonová podala krá- lovně prosbu, sdělila jí dvorní dáma, že královnaj sdělí rozhodnuti v soukromé audienci. Ještě jako stařena prožívala Laura Bonová hroz né vzrušení, do něhož ji uvedl tento rozkaz královny jehož musila uposlechnouti. Ačkoli královna znal poměr žadatelky ke králi, přijala ji přece dobrotivě ale klid Lauřin zmizel hned, když ke konci slyšen vešel král. Chvějíc se, prosila herečka, aby směla odejíti, byla však komorníkem královým odveden do postranního pokoje, kamž za ní přiběhl král a za hrnul ji něžnostmí. Tu ozvaly se zvenčí kroky, vešl královna a chvějícím se hlasem zvolala: „Vittorio...
Jiří Viktor Emanuel Laura Emanuei Bonová Lauřin Vittorio
31 article
Král hned vyskočil, chopil rámě své choti a zane chal pokořenou herečku o samotě. Na malém zámečku Stipinigi u Turina prožila nejšťastnější chvíle. Zde mohl se Viktor Emanuel vyžiti a když přijel z Turina na koni, dovedl chmur- né předtuchy, jimž se Laura v samotě oddávala, za plašiti divokými výbuchy své vášně. Příšly však týdny, kdy ji navštövoval řídčeji a tušila ne neprá- vem, že má šťastnější sokyni na zámku turinském Po prudké scéně, při níž se král dal strhnouti k ná- silncstem vůči ní, zdálo se. ze starž poměr je opě obnoven. Laura přesídlila do Turina a jako v bla- žených prvních dobách olevirala se jí opět mlčelivá postranní brána turinského zámku. S rostoucí nevolí pozoroval vládnoucí ministr Viktora Emanuela, brabě Cavour, vášeň svého pána, která jej oddalovala vyšším úkolům. Laura byla va- rována a napomínána, prine z Carignana, vévoda Ja- novský a jiní vznešení dvořané myslili, ze nadešel čas, aby ji převzali z rukou králových, ale krátce před konečným odloučením vzplanul žár králův ještě jasným plamenem. Chtěl, aby se zúčastníla skvělé dvorní slavnosti, poslal jí šaty a šperky a růže, které ji měly zdobiti, natrhal sám v královských zahra- dách. Marně však čekala v ustanovenou hodinu, dů- věrník, který ji měl odvésti, nepřišel; teprve o půl- noci slyšela přijížděti královský vůz. Adjutant, hrabě Persano, nevedl ji však do skvělé dvorní společnosti, nýbrž do pracovny Viktora Emanuela. Chtěla jej za- hrnout výčitkami, ale odzbrojil ji, přikvapiv k ní se slovy: „Jsi příliš krásná — chtěl jsem tě míti jedině pro sebe.
Turina Viktor Emanuel Laura Persano Cavour Carignano
32 article
Byla to poslední noc, kterou ztrávila s králem. Nyní eítila sama, že vášeň králova již chladne. Dary měly jí býti útěchou. Ještě jednou ji král přijal; místo vášnivého milence nesčetných šťastných hodin viděla před sebou střízlivého muže, jenž jí radil, aby k vůll svému zdraví opustila město. Vnitřně zlomená žena vrátila se na jeviště. Ve Flerencii slavila opět bývalé triumfy, když však chtěla vystoupiti také v Janově, bylo vystoupení její následkem bouřlivých projevů lidu zakázáno. Ješti hůre vedlo se jí v Turině. V přítomnosti policejního prefekta měla prudký rozhovor s Cavourem, jenz skončil tím, že Cavour nařídil prefektovi: „Odevzdá- vám signoru Lauru Bonovou vám; postaráte se, any ihned odcestovala a nikdy se do města nevrátila.“ = Parník na moři shořel. Z Los-A ngelos 21. listopadu. (K. k.) Parník »St. Croix« shořel úplně u Point Duvne. Na palubě bylo 35 mužů posádky a 100 cestujících. Parník »City of Topeka« obeplul vrak tohoto parníku, avšak neviděl na něm nikoho. O osudu posádky a cestujících není ničeho známo.
Cavour Bonův Croix Janov Turin Cavour Los Cita of Topeka