1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
V Praze, v ponděli 22. listopadu 1909.
Praha
4
article
Maranní a večerní liety
předpláci s
V Praze v ndministracii
na měsle.
. . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou:
na měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K neh
ve úiliálkách
pa měsla.
2K s0
Poštou-
na měsle.
na tvrt ieta : . . . k k
s dvojí zásilko
a m s
Ba čtvrt ista: . . . k o
V Praga
5
article
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
Bar. Bienerih u císaře.
Z Vídně, 22. listopadu. Svob. p. Bienertk
byl včera dopoledne přijat eísařem v Schůn
brunně ve dlouhém sly šení.
Proti rekonstrukci ministerstva.
Z Vídně, 22. listopadu. Na schůzi, konané
v Mostě, poslanci dr. Herold, šl. Eduard
Stransky a K H. Wolf vyslovili se roz-
hodně proti rekonstrukci kabinetu. Dr. Herol
prohlásil, že nejen strana německo radikální
nýbrž většina némeckých poslaneo
z království trvá na slanovisku, že jediným
Plánem k rozřešení krise mus
býti schůze poslanecké sněmov ny
a takto se pokusiti zdolati frivolní obstruke
Slovanské jednoty. »Domáháme se dělnosti par
lamentu« — pokračoval dr. Herold — »avša
tato dělnost není naším nejvyšším
cilem. Náš nejvyšší ell jest ia zůstane pro
všechny časy zajištění národní ex stence našeho
německého lidu.
Posl. Eduard sl. Stransky pravil, že
jest jednomyslným usnesením ně-
meckých poslanců bez rozdílu
stran, za žádné podmínky nevykoupiti ob-
strukci Slovanské jednoty. Stejné prohlášení dal
také posl. K. H. Wolf, který hlásal, že ně-
mečtí poslanci nikdy nedopusti
aby nynější kabinet byl povale
spolkem slovanských stran se so-
ciálními demokraty a na jeho místo dosazen
byl kabinet Slovanům přátelský.
Bienertk
doktor
Herold
Eduard
H Wolf
Herol
Posl
Wolf
Vídeň
Most
Slovan
6
article
Audience.
Z Vídně, 22. listopadu. Cisař přijal dne
o polednách po všeobecných audiencích madar
ského ministra a latere hr. Aladara Zichy b
ve zvláštní audienci.
Z Vidně, 22. listopadu. Za všeobecnýci
audienel byl dnes císařem přijat také dr. Jan
Rohlena z fmanční prokuratory v Praze.
Studijní výprava berlínského stáfovědeckéh
sdruženi.
Z Vídně, 22. listopadu. (K. k) Včera při
jela sem studijní výprava berlínského státově
deckého sdružení, vedená profesory Elslrem
Wormsem a Gebauerem. Dopoledne přijal
v universitě rektor Swoboda a předsednictv
vídeňské státovědecké společnosti, k čemuž při
družila se řada čelných osobnostl. Rektor Swo-
boda zahájil shromáždění proslovem, načež
předseda státovědecké společnosti odborový před
nosta Cwikliňski pronesl delší řeč, v níž vy
slovil naději, že budou hosté uspokojeni vý
sledkem svých studil. Profesor Elster poděkoval
načež započaly přednášky.
Milovanovič.
Z Bělehradu, 22. listopadu. (K. k.) Ministe
zahraničních záležitostí dr. Milovanovič vrátil se
sem po pětinedělní dovolené.
Kestrankovo jméno v Anglii.
Z Londýna, 22. listopadu, »Frmdblttu.«
telegrafují z Londýna: Centrální ředitel Vilém
Kestranek jmenován byl předsednictvem ústavu
»Iron and steel« jednomyslně dožívolním čest-
ným místopředsedou ústavu toho.
Proli balkánskému spolku
Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) Pojed
návaje o domnělém bulharsko-srbsko černohor-
ském trojspolku praví »Ikdam«, že Port
musí bezpodminečně všemi pr-
středky zmařiti uskutečnění ja
kébokoliv balkánského spolku
jehož by se Turecko nezůčastnilo. Nejdůleži
Cisař
Aladar Zich
doktor
Rohlen
Elslr
Gebauer
Swoboda
Cwikliňski
Elster
Milovanovič
Kestrankův
Frmdbltta
Kestranek
Port
Vídeň
Praha
Bělehrad
Anglie
Londýn
Cařihrad
Turecko
Rektor Swo
Iron and steel
7
article
tějším prostředkem k tomu by bylo, aby si
Porta již nyní zabezpečila podporu Rakou-
skoUherska, kleré by rovněž bylo tako
vým spolkem ohroženo. List vzpomíná oficiál-
ních přátelských ujištění pro Turecko a uvádí
hospodářské výhody, jaké si Rakousko-Uhersko
a Turecko navzájem mohou poskytovati. Li
soudí, že také Řecko mohlo by upustiti o
svých snů o Krétě a přistoupiti k smlouvě mezi
Rakousko-Uherskem a Tureckem, poněvadž roz-
šiření panslavismu příčí se také feckým zá
jmům.
Doplňovací volba do francouzské sněmovny.
Z Limogesu, 22. listopadu. (K. k.) Pr
zdejší doplňovací volbě do sněmovný poslane-
cké byl zvolen sociálně-demokratický kandidát
Farrades 8862 hlasy. Spojení socialisté dostal
7181 hlaso.
Řiční plavba v Mesopotamii.
Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) »Jen
Gazeta« uveřejňuje otevřený list velkému vezí
rovi, v němž upozorňuje na škody a politická
nebezpečenství zamýšleného udělení koncese pro
říční plavbu v Mesopotamii anglicko-turecké spo
lečnosti. V listě uvádějí se dále pověsti, že vel
kovezír nerozvážnými sliby vázal některé mini
stry v této záležitosti a varuje se rozhodně před
udělením koncese.
Z Turecka.
Z Cařihradu, 21. listopadu. (K. k.) Rakou
sko-uherský velvyslanec markrabé Pallaviciní
vrátil se sem na nové staniční lodi »Taurus«
z dovolené.
Port
Turecko
RakouskoUhersko
Řecko
Kréta
Rakousko
Uhersko
Limoges
Mesopotamia
Cařihrad
8
article
Národní duše Němců.
Národní duše Němců.
V Charkově vyšla zajímavá brožura dra.
Františka Štěpánoviče Chleboráda pod názvem
„Sjednocení Slovanů zárukou světového míru“.
Sjednocení Slovanů autor si představuje tak, že
by Rakousko svůj dualistický útvar proměnilo ve
federativný a vstoupilo by v takový poměi
k Rusku, „ke svatě kyrillo-metodějské imperi
slovanské“, v jakém dotud stojí k Německu.
K Rusku, svou slovanskou přirozeností míru-
milovnému, přistoupila by Anglie, Francie atd.
čímž by se utvořil světový spolek míru, jenž
by již svojí jsoucností, bez boje, přinutil nepo-
kojné, násilné a všecky sousedy ohrožující Ne-
mecko, aby se podrobilo a odzbrojilo, načež by
odzbrojily také státy ostatní. Tím způsobem
světový mír byl by zachráněn a národům zabez-
pečen klidný kulturný a hospodářský rozvoj.
Němec
doktor
Štěpánovič Chleborád
Charkov
Rakousko
Rusko
Německo
Anglie
Francie
9
article
Hrozby Němců, že všecky národy, sobě ne-
pohodlné, na prvém místě poznaňské Poláky
Čechy, ztrestají, pokoři a zničí, spisovateli ne-
imponují. Dokazuje Rusku, že jeho vlastní zá-
jem mu ukládá, aby západní Slovany od splnění
německých hrozeb ochránilo, strhuje Němcům
s tváře strašidelnou škrabošku, kterou si po způ-
sobu divochů přikládají, aby se zdáli strašněj-
šími, a ukazuje je v podobě degenerátů, souse-
dům nepříjemných, ale nikoli hrozných.
Násilnosti, kterých se Němci dopouštějí na
poznaňských Polácích a Češích, jsou spisovateli
»zjevným příznakem morálné gangrény, jež hlu-
boko zasedla v německém mase, a začavšího
v národě (německém) vyrození a rozkladu jeho
státního organismu. Všem degenerátům nedo-
stává se citu spravedlnosti, napsal Max Nordau,
dělaje charakteristiku degenerátů vůbec. Pravda,
Němci jsou vzdělaní, ale příčinou záhuby ná-
rodů nikdy nebyl nedostatek vzdělanosti, nýbrž
nedostatek charakteru. Tak skončily
Athény i Řím, tak skončila i Byzancie. A právě
tak pod vnějším leskem Germanie dokonává se
strašné, neuprosné dílo Nemesidy — úpadek
racy jakožto odplata Osudu za jeji hřichy před
plemenem slovanským«
Němec
Polák
Čech
Nordau
Čechy
Rusko
Atény
Řím
12
article
Hrozeb německých nikdo se nelekejž, ani
jejich rostoucí politické a vojenské moci, nebot
je obě Němci vyvinují v předtuše kvačící na ně
katastrofy. Temné skvrny, objevivší se na slunci
jejich národní kultury, myslí zacloniti leskem
vojenské slávy. Avšak už nikoho neoklamou
Po uzákonění nuceného vyvlastnění polských o
pravěku zemí musejí Němci míti měděná čela.
aby se ješté chvástati mohli »spravedlivostí
čestnosti«. Fakt, svědčící o jich mravném
úpadku, je přiliš očividný, aby mohl býti před-
mětem sporu. Celý svět vzal s úžasem na vě-
domi ránu, kterou rytiř pěstí zasadil jed
nomu z nejkulturnějších národů světa.
V německém plemenu opět se probudily staré
dravé pudy, které z jeho duše nepodařilo se vy
pleti ani křesťanství, ani humanismu.
Spisovatel ohražuje se, aby byl nazván ger
manofilem; dalek jest úmyslu ubližovati kterému-
koli národu a síti nepřátelství mezi národy; ale
z toho hřichu právě Němci nikoho obviňovat
nesměji, neboť nepřáteli všech n árod
jsou oni.
Němci veřejně hlásají, že kují národůu
okovy, že pěstují svou hrubou sílu, ktero
chtějí »zachvátiti všecko, co špatně leží« a v
tvořiti si zvláštní morálku, po které soucit
sebeobětavost nazývají »morálkou otroků«. Sam
se klanějí tvrdému srdci, jež podle starogermán-
ské ssgy Wotan vložil v německou hrud. Tvrde
srdce nazývají »morálkou panskou«.
Němec
Sam
Wotan
13
article
Křesťanskou morálku Němci na ruby obrá-
tili. Duch dravosti tak vešel v maso i krev
Němců, že se jím chvástají, nestydíce se li
právě tak jako prostitutka, podle níž »stud nen
dým, očí nevyžere.« Ducha dravosti není prost
ani německá filosofie. Viz Nietzsche. Bülow s
vyjádřl: »V tomto světé možno býti jen jedním
z dvojího: buď kladivem, nebo kovadlinou.«
Ale křesťanská morálka předpisuje něco
docela jiného, totiž: štěstí jedinců zabezpečuje
se stýsíím národa. Již slavný Kantův »Katego-
rieký imperativ« je něco jiného, než morálk
křesťanská a staroklassická. Z pochybené ně
mecké filosofické morálky pošel mravhý úpadek
současných Němeů
Pokládajíce hrubý egoism a zášť ke všem
ne-Němcům a snahu o svétovou hegemonií zu
své národní, Némci dělají tyto necinosti vůd-
člmi zásadami své dravči pojitiky a svého bar-
barského zákonodárství. Hlasatelé »nadčlověcívi
neltedají eile byt, ani smyslu svělového života
nýbrž, spokojujice se náhodou, tihnou k theore
tickému i praktickému anarchismu — v jieh
mozeleh panuje haos. Pracujíce pak k tomu.
aby chnos vnesli i do hlav cizích, přivolávaj
na svůj národ největší z běd: pěstné práv
a návrat ku prvobytnému bar-
barství.
Němec
Nietzsche
Bülow
Kantův
Katego
14
article
Německý vandalism, přemnohými skulky
dokázaný v Poznaňsku, v Čechách, na Moravě
ve Slezsku, ve Vídni, v Ptuji, Celji, Mariboru.
svědčí, že etika politického života Němců rovná
se morálce barbarů.
Jsou ovšem i vyjímky, ale um, charakten
a osobné přesvědčení Němce, jakožto odděle-
ného jedince jsou jedno a druhé jest, jak s
Němci chovají, jakých zásad se přidržují v hro-
medě, v německé společnosti. Massa má vždy
svou vlastní psychiku. Bývá, že oddělení jedinei.
menšína národa stále se rozvijí, zatím co úroven
kultury jeho většiny se snižuje. To se pozoruje
na současné německé společnosti. Kulturnost
slušnost německých jedinců, jejich pověstná do-
brodušnosť nepadají na vábu, neboť Něme
v naší době vystupují jako org anisovaná massa,
v které každý jedinec mízí. Massu německou
opanovaly massové pudy, jež se ozývají hned,
jakmile se sejde tucet Němců. V debatách jejich
slyší se jejich vulgárný ton, diveké nadávky
dání.
Němec
Poznaňsko
Čechy
Morava
Slezsko
Vídeň
Ptuj
Celja
Maribor
15
article
když se společnost vyvalila na ulici, pozoruješ,
jak staří, vážní lidé, na pohled džentlmeni, ne-
stydl se kamením vytloukat okna českého spolku,
divadla, školy, ano i české školní zahrady, šla-
pati v ní květiny, strhávati a výkaly pomazávati
české vývěsky, bíti české redaktory, ano i české
nemocné, jako se stalo na věčnou hanbu ně-
meckého národa v Karlových Varech; nestydí
se zasypávati nadávkami české ženy a děti
ano i, jako učinili němečtí vandalové v Mostě,
vyvraceti na hrobech kříže s českými nápisy
To nejsou výbuchy fanstismu jednotlivců, totě
probuzení nenasytnosti dravé šelmy v osobách
zločinců, přikrývajících se politickou škraboškou.
Nejkrásnější vlastnosti, kterými se vyznamenává
Němec jako jedinec, jeho přesnosť, duch přísné
kázně, svědomitost, čestnosti a milovnosti, po-
řádku ztráceji se jako dým v německém davu.
Němec
Karlová Vary
Most
český spolek
16
article
Spatřuje ve světovém názoru současných
Němců, praví spisovatel, pro něž není ani zá-
kona, ani slušnosti, ani studu, aní žádných pře-
hrad, zdržujících jejich hrubou kořistnost, ne-
pochybné příznaky vyrození (degenerace), vy
světluji si jejich útočivust ne jako chorobné od-
chýlení od prvotného typu, nýbrž naopak j a ko
projevení atavismu, t. j. té povahy.
kterou získal německý národ už v pradávných
dobách, kdy lovy v panenských lesich a náběhy na
sousedy tvořily jejich ideál. Nynější furor teutoni-
cus není nie jiného, leč atavism starodávnějšího
ideálu jako ohlas, co Němci někdy považovali
za dobré — projevení loupeživých a krvežiznivých
pudů, které Němci zdědili po dalekých před-
eích a rozvíjeli neustálými náběhy na Slovan-
stvo, jemuž od časů Karla Velikého prodlenlm
tistci let odnímali průměrně každý den 150
hektarů půdy, což dělá již na 550 000 čiv
kilometrů; — projevení loupežných a krvežízni
vých pudů, jejichž zárodek vzniká již v lůne
materském a dřímá v duši každého Němce, če-
kaje pouze na příležitost a impuls, ale skrytá
dravost učinila se skutkem.
Němec
Veliký
Slovan
17
article
Dravčí kořistnost nepodařilo se z německé
duše vyrvati ani křesťanství, ani reformaci, an
renaissanci, slovem žádné civilisaci. Tisícileté
dějiny Čechů potvrzují to na každé stránce.
Jednské náboženství u různých ras nevzbuzuj“
jednakých citův a idel.
Probuzeným dravčím atavis mem Němeů
jsou nyní nejvíe ohroženi Čechové, avšak on
jest memento mori všem sousedům Němců, Ru-
sům v neposlední řadě. Chytti Měmci, aby od-
vedli oči Rusů v jinou stranu, ukázali jim na
»žluté nebezpeči« nebo na »panasiatský imper-
alism«, ale to jest pouze mystifikace. Nebezpečí
je bliže, je to nebezpečí teufonské, pangerma-
nism.
Spisovatel pak šíře líčí nebezpeči, hrozle
od Němců Rusům, jimž ukazuje, jak »špatné
leží« i jejich baltické gubernie, i Polsko,
i Volyň, a kterak Němci tyto části ruské řiše
soustavně prorývají a svou sití obetkávají, aby
ve vhodném okamžiku mohli po nich hmátnouti
Proč? Protože »špatně leží.« Justus titulus se
již najde.
Namitnutá národní paychologie Němců je
velmi trefně vystižena. Brožura páně Chleborá-
dova bohdá učiní dobrou službu Rusům, mezi
nimiž je dosud mnoho takových, kteři v Něm-
cich vidí své přirozené spojence a vzor. My zde
na západě můžeme jiti dál a prohlásiti, že
z počtu Němeů mizejí i ti čestní, slušní, spra-
vedliví a dobromyslní jednotlivci, o nichž spiso-
vatel mluvi na základě svého staršího poznání-
Důkazem je Mommsen, důkazem professor ger-
manistiky na berlinské universitě, jenž vyhodil
českého studenta, když se chtěl dáti zapsati na
jeho přednášky, přikladem je berlínský lékař.
jenž odepřel pomoc šestiletému polskému chlapei
Čecho
Němec
Chytti
Rus
Justus
Mommsen
Polsko
Volyň
Německo
pán Chleborý
18
article
V drobném prodejie
ranní čislo o sobě . . za sk
za š h
Ve fliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 1
večerní
. . . . . . . 5k
večerní
lnserátv
platí se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá
ndministrace v Marianské ul., a.
Tam nacházeji se těž
redakce. tiskárna a sxpedice
„Národnich Llstů“
Rukopisy se nevracejí.
Národnich Llstus
19
article
na ulici úraz utrpěvšímu, že neuměl německy.
a jiných příkladů bez konce.
20
article
Zprávy z Paříže.
Zprávy z Paříže.
(Původní dopis »Národních Listů-.)
V Paříži, 20. listopadu.
Zajímavá schůze sněmovny.
Včerejší schůze sněmovny měla zajímavý
průběh. Oposice podnikla intérpelacemi útok na
vládu. Chtěla, aby rozpočet byl zamítnut en
bloc bez projednávání. Ale ke konci schůze
hlavní interpelant Lasies odvolal svou interpe-
laci, aby nepřispěl k úspěehu vlády, kterou chtěl
otřásti. Rozstoupivši se, odhlasovala sněmovna
zvednutím rukou přechod ku projednání článků.
Boj však počne opět při jednání o jedno-
tlivých článcích rozpočtu, jenž obsahuje dvě
stě milionů nových daní. Ministr financí prohlá-
sil s dojemnou skromností, že daně, které na-
vrhuje, nejsou nedotknutelny, záleží jedině na
tom, aby se zjednala v rozpočtu rovnováha, ja-
kými prostředky se k tomuto výsledku dospěje,
je věci vedlejší.
Cochery však předběžně dal sněmovně na
srozuměnou za potlesku levice a krajní levice,
že bude rozhodně hájiti před senátem dan
z příjmu. Při tom projevil sympatii pro monopol
pojišťování a monopol lihový. Politicky měl mi-
nistr již vyhráno a intervence Briandova zajistila
mu definitivní úspěch.
Úkolem sněmovny jest, pravil, uhraditi de-
ficit a zabezpečiti takto národní obranu. Sně-
movna naznačí, nebude-li srozuměna s novými
daněmi, které se jí předkládají, jakým způso-
bem hodlá dosáhnouti rovnováhy v rozpočtu.
Na to prohlásil Briand energicky, že nedá
sáhati na dílo laickosti republiky. „Poněvadž
vnikáte do našich škol, pravil ku pravici, nará-
žeje na nedávné provolání biskupů, vnikneme
do vašich a „ukážeme vám poučné dokumenty“.
Cocher
Briandův
Briand
Paříž
21
article
Snad tím ministerský předseda činil na-
rážku na podivnou dějepisnou přiručku pátera
Loriqueta, v níž je Napoleon uveden jako „vrch-
ní velitel armády J.Veličenstva Ludvíka XVIII.“,
kdyby se však před sněmovním tribunálem zkou-
maly dějepisné a mravoučné příručky, dávané
dětem škol náboženských, nalezlo by se zajisté
více než jedno místo, kde se tepe nynější vláda
ve Francii právě klerikály, kteří žádají neutra-
litu školy.
Diskusse o této věci, která dnes budí živou
polemiku a jest jednou fasí boje mezi církví a
státem, bude zajisté velmi zajímavá, neboť od-
půrci budou si navzájem citovati texty učebnie
a na základě nich se odsuzovati.
Takto vedla čistě hospodářská debata o roz-
počtu ku první šarvátce mezi klerikalismem a
protiklerikalismem, jenž nyní ovládá celou vnitř-
ní politiku Francie. Oposice obnovuje tento boj
při každé příležitosti s větší vytrvalostí, nežli
štěstím, neboť velká většina v zemi je buď úplně
lhostejna k věcem náboženským, nebo rozhodně
protiklerikální.
Poněvadž kromě toho je Francie hluboce
republikánskou, je také politicky protiklerikální
z nezbytné nutnosti, poněvadž oposiční pravice,
royalisté a Bonapartisté činí si z klerikalismu
svou hlavní zbraň.
Loriquet
Napoleon
Ludvík XVIII
Francie
22
article
Projev Loubetův.
Loubetův
23
article
Bývalý president republiky Emil Loubet pro-
nesl předevčírem na banketu sjezdu středních
tříd významnou řeč, která dojde velkého ohlasu
ve Francii.
Sdružení středních tříd mů dvojí úkol, totiž
obranu zájmů těchto společenských tříd a hospo-
dářské povznesení země. Naproti všeobecné kon-
federaci práce, jejíž anarchistické tendence jsou
Loubet
Francie
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ubohá vdova.
(Lelius.)
25
article
Profesor Tuhý den za dnem chřadnul. Zevnějšel
jeho vzbuzoval mezi přáteli oprávněné obavy. Muž
v plné síle a rozkvětu, činný v životě národním i po
litickém, všude oblíbený pro svoji poctivou a otevře-
nou povahu, náhle jako podtatý strom usychá —
chřadne. Nikdo nemohl se dopátrati příčiny této
zvláštní změny.
„Každý máme ve své duší místo podobné les
tůni a tam pochováváme, co bychom neradi dali po-
skvrniti všedností světa“ — čell kdysi nešťastný
Tuhý a v této hluboké tůni pohřbíl záhadu svého zni-
čeného života. Zdálo se mu, že již 20 let takto sko-
mírá. S toužebnosti očekával vysvobození a zatím
tomu teprve čtvrt roku, co nalezl v předsíní bytu
ztraceně, z obálky vyňatě psaní, jež zasadilo mu
smrtelnou ránu. Kudy chodil, všude zněla mu v duš
slova ztraceného dopisu:
Tuhý
26
article
„Můj milovaný Hanoušku!
Jsem opět doma, ty krásné svátky minuly jak
Blahý sen, z něhož probudil jsem se opět při svo
staré denní povinnosti.
Myslím stále na Tebe, dívám se na Tvou podo
Biznu, dotýkám se Tvých vlasů a sním o „našem od-
poledni“ — vlastně o „Tvém“, neboť Tys je sob
vyprosilal!
Celá ta krátká, slastná chvíle zdála se mi na-
prostým zapomenutím světa a života, jediným po-
libkem, trvajícím od středy do pátku — — — Tvů
život jest mým životem. — Chtčl bych bydliti s T
bou někde v neznámém zákoutí, abych Tě měl cel
dny; chtěl bych chápati a pronikati Tvé myšlenky
čísti v hloubi Tvého srdce ty věci nové a divoké, so-
tva tušené v našich schůzkách = chtěl bych Tě mit
celičkou jen a jen pro sebe.
Žárlím na minulost, žárlím na vše, čeho přede
mnou dostalo zu jiným, zárlím na nejnepatrnějš
slůvko, jež přede mnou jiní slyšeli. Chtěl bych. pr
sebe i celou minulost i také všecku budoucnost
Protiví se mi všechny konvencionální povinno-
sti, všechny společenské závazky a přece Tě mu-
sím prosit, ba zapřísáhám Tě, zachovej vše v taj-
nosti, vždyť nikdo na světě by nepochopil, jak blat
nás oha společný sen naší lásky.
Nepášeme přece nic zlého, když se milujeme.
nač vzpomínati při tom na ostatní? Jsme hříčkamí
osudu, prolo nutno zachytiti každou krásnou chví
štěstí pro sebe.
Nic si nevyčítej, marně trpíš — — Buď vesel
zdráva a piš mi zase brzo, žes má — jedině má. —
Mám Tě moc a moc rád!
Líbá Tě vroucně jenom Tvůi
Hanoušek
27
article
Jaká muka pocítil Tuhý při dočtení listu, nedo
vedl by ani sám popsati. Když vkrádaly se prvn
zábřesky rodícího se dne do pracovny jeho, zdál s
býti klidným.
Zavrhl myšlenky na pomstu, na rozchod, sebe
vraždu; byl pevně odhodlán neprojeviti ani slovem
co v něm bouří.
Měl dávno v úmyslu vykonati některé práce
jež zatím poodložil, když byl svou milovanou družku
před 4 lety přivedl do své šťastné domácnosti. —
Ve dne zvítězila vrozená jeho hrdost, jež udr-
žovala jej při rozvaze. Když nad Prahou snesla s
noc, aby milosrdně hávem chvilkového zapomenut
zastřela různé boly a různá utrpení, uložil Tuhý svou
zbožňovanou ženu něžně jako malé děcko na lůžko
a odešel do své pracovny.
Zmalátněn a vysílen vyňal osudný list a znovu
jej četl. Slovo za slovem rozbíral; bolest a zoufalství
znova se ho zmocňovaly. I zdálo se mu, že po ka-
ždém přečteném vyznání ubil mu svůdce rok ži-
Některého dne vůbec neulehl. — Za krátko
ukázaly se následky stálého vysilování. Chrlení krve
náhle sklátilo jej v předčasný hroh. Jednoho dne na-
lezen ve své pracovně mrtev — — —
Ubohá vdova! Tak mladá a zarmoucená, tak
zoufalá a beznadějná kráčela za rakví s. hlaxou sklo
vota. —
něnou, doprovázena hlubokou soustrastí všech účast
níků smutného průvodu
Před hodinou právě nalezla nešťastnice v zá-
suvce psacího stolu nebožtíkova svůj ztracený li
v obálce, jež měla prostý nadpis:
Na stupních věčného trůnu
za Tebe prosit a čekat Tě budu —
Tuhý
Praha
29
article
Láska králova.
Láska králova.
Jednoho červnového večera přistála u malého
domku na Camps San Martin v Benátkách prostá
gondola, na niž naložena neozdobená rakev s tělen
v chudobě a nouzi zemřelé stařeny a rychle odve-
zena na hřbitov.
Zenřelá, které se takto zbavili, zažila kdys
skvělé dny; v polovici minulého století byla here-
čka Laura Bonova slavena pro své umění i krásu
ale osudnou stala se jí hluboká náklonnost, kterou
k ní pojal italský král Viktor Emanuel II. Po skvě
lém vyšinutí následoval rychlý pád, jenž z krásné
kdysi ženy učinil utrápenou stařenu. Došlo i ktomu
že pozdější vlády jí snížily Viktorem Emanuelem po
volenou pensi na 3000 lir, takže se octla v nedostat
ku a byla nucena prodati mnohý královský darza
několik jir.
Asi před dvaceti lety seznámila se osamělá pan
s florentským spisovatelem, jemuž se svěřila úplně
sé svými osudy a vyzvala jej, aby je někdy sděii
veřejnosti. Tento materiál byl základem velmi ne-
diskrotního životopisu Laury Bonové, jejž v těcht
dnech vydal Florenťan Jarro (G. Piccini) a jenž uči-
nil ve dvorních kruzích velmi nemilý dojem.
Styky Viktora Emanuela s jeho milenkou sáhají
až do dětských let, ale volně mohla se vyvinouti
láska králova teprve, když mu poděkování jeho olce
Karla Alberta po bitvě u Novary r. 1849 otevřelo ce-
stu na trůn. Tehdy byla Laura Bonová herečkou
Turině a tam setkal se s ní král tři dni po dosednute
na trda z úzhé uličee, akz drivější slaky naváza
Láska
Bonův
Viktor Emanuel II
Emanuele
Bono
Florenťan
Jarro
G Piccini
Viktor Emanuel
Karel Albert
Bonová
Benátky
Novara
Turin
Sana Martin
30
article
Jiří.“
Jiří.“
pevněji. Adjutant Viktora Emanuela očekával here-
čku onoho večera po představení u divadla a zavedl
ji ke králi. Viktor Emanuel měl konce mohutného
kníru podvázány pod bradu a licousy ukryté v límci,
takže se mohl s vřelou něžností věnovati své mi
lence, aniž byl kolemjdoucími poznán.
Brzy na to král onemocněl a Laura spatřila je
opět teprve, když se uzdravoval. Zdráhala se velice
vyhověti jeho přání a vzdáti se divadla, cítíc již teh-
dy, že její štěstí stojí na vratké půdě a nechtěla opu-
stiti skvělou dráhu herečky, která se jí otevírala,
měnivou přízeň královu. Tu strhl Viktor Emanuei
svůj oděv, sňal s krku krucifix, který stále nosil
přísahal na ukřižovaného, že svou mílenku nikdy
neopustí. Tuto přísahu král nedodržel.
Laura Bonová bydlila posud společně se svou
sestrou, nyní měla na přání královo vstoupiti do
vzdělavacího ústavu, aby se mohla volněji pohybo-
vati. Vstup do ústavu byl možný jen po osobním
svolení královny a když Laura Bonová podala krá-
lovně prosbu, sdělila jí dvorní dáma, že královnaj
sdělí rozhodnuti v soukromé audienci.
Ještě jako stařena prožívala Laura Bonová hroz
né vzrušení, do něhož ji uvedl tento rozkaz královny
jehož musila uposlechnouti. Ačkoli královna znal
poměr žadatelky ke králi, přijala ji přece dobrotivě
ale klid Lauřin zmizel hned, když ke konci slyšen
vešel král. Chvějíc se, prosila herečka, aby směla
odejíti, byla však komorníkem královým odveden
do postranního pokoje, kamž za ní přiběhl král a za
hrnul ji něžnostmí. Tu ozvaly se zvenčí kroky, vešl
královna a chvějícím se hlasem zvolala: „Vittorio...
Jiří
Viktor Emanuel
Laura
Emanuei
Bonová
Lauřin
Vittorio
31
article
Král hned vyskočil, chopil rámě své choti a zane
chal pokořenou herečku o samotě.
Na malém zámečku Stipinigi u Turina prožila
nejšťastnější chvíle. Zde mohl se Viktor Emanuel
vyžiti a když přijel z Turina na koni, dovedl chmur-
né předtuchy, jimž se Laura v samotě oddávala, za
plašiti divokými výbuchy své vášně. Příšly však
týdny, kdy ji navštövoval řídčeji a tušila ne neprá-
vem, že má šťastnější sokyni na zámku turinském
Po prudké scéně, při níž se král dal strhnouti k ná-
silncstem vůči ní, zdálo se. ze starž poměr je opě
obnoven. Laura přesídlila do Turina a jako v bla-
žených prvních dobách olevirala se jí opět mlčelivá
postranní brána turinského zámku.
S rostoucí nevolí pozoroval vládnoucí ministr
Viktora Emanuela, brabě Cavour, vášeň svého pána,
která jej oddalovala vyšším úkolům. Laura byla va-
rována a napomínána, prine z Carignana, vévoda Ja-
novský a jiní vznešení dvořané myslili, ze nadešel
čas, aby ji převzali z rukou králových, ale krátce
před konečným odloučením vzplanul žár králův ještě
jasným plamenem. Chtěl, aby se zúčastníla skvělé
dvorní slavnosti, poslal jí šaty a šperky a růže, které
ji měly zdobiti, natrhal sám v královských zahra-
dách. Marně však čekala v ustanovenou hodinu, dů-
věrník, který ji měl odvésti, nepřišel; teprve o půl-
noci slyšela přijížděti královský vůz. Adjutant, hrabě
Persano, nevedl ji však do skvělé dvorní společnosti,
nýbrž do pracovny Viktora Emanuela. Chtěla jej za-
hrnout výčitkami, ale odzbrojil ji, přikvapiv k ní se
slovy: „Jsi příliš krásná — chtěl jsem tě míti jedině
pro sebe.
Turina
Viktor Emanuel
Laura
Persano
Cavour
Carignano
32
article
Byla to poslední noc, kterou ztrávila s králem.
Nyní eítila sama, že vášeň králova již chladne. Dary
měly jí býti útěchou. Ještě jednou ji král přijal; místo
vášnivého milence nesčetných šťastných hodin viděla
před sebou střízlivého muže, jenž jí radil, aby k vůll
svému zdraví opustila město.
Vnitřně zlomená žena vrátila se na jeviště. Ve
Flerencii slavila opět bývalé triumfy, když však
chtěla vystoupiti také v Janově, bylo vystoupení její
následkem bouřlivých projevů lidu zakázáno. Ješti
hůre vedlo se jí v Turině. V přítomnosti policejního
prefekta měla prudký rozhovor s Cavourem, jenz
skončil tím, že Cavour nařídil prefektovi: „Odevzdá-
vám signoru Lauru Bonovou vám; postaráte se, any
ihned odcestovala a nikdy se do města nevrátila.“
= Parník na moři shořel. Z Los-A ngelos
21. listopadu. (K. k.) Parník »St. Croix« shořel úplně
u Point Duvne. Na palubě bylo 35 mužů posádky
a 100 cestujících. Parník »City of Topeka« obeplul
vrak tohoto parníku, avšak neviděl na něm nikoho.
O osudu posádky a cestujících není ničeho známo.
Cavour
Bonův
Croix
Janov
Turin
Cavour
Los
Cita of Topeka