3
masthead
30. července 1901.
5
article
dualitu, mohou zachrániti svou národní samo-
statnost i svou kulturu«
Pisatel vyvrací dále tvrzení, že si v Praze
všímali více Rusů a Francouzů, než Poláků.
Svědčí, že Polákům se dostalo všude největší
pozornosti přes to, že se p. Javorský v politi-
ckém vzhledě nezachoval k Čechům, jak se
slušelo. Čechové svým polským hostům o těchto
politických nepříjemnostech nikde ani slovems
nezmínili. Co pak se týče Rusů, ani v tom
nevidí pisatel nic zlého pro Poláky, že se s nimi
sešli v Praze. Jen neměli opouštěti mistnosti,
když se Rusové ujímali slova. To nebylo slušné
se strany Poláků, praví dr. Sichrava. Jinak,
mají li Poláci účty s ruskou vládou, není to
ješté důvodem, že by nemohli žíti v přátel
ských poměrech s ruským národem. Ze
všeho toho pisatel zavírá, že nebylo níjaké
příčiny, aby se polští Sokolové vzdalovali styků
se Sokoly českými.
Rus
Francouz
Polák
Javorská
Čecho
Sichrava
Sokol
Praha
6
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 29. července.
Rusové na Perském zálivu. Oddělen
ruského ministerstva financí pro němořní obchod
obrátilo se k barsovnímu výboru v Lodi (a bez-
pochyby i k jiným podobným výborům) se žá-
dostí, aby podal místním průmyslníkům zprávu,
že v nejbližší době odpluje do Perského zálivu
parník Ruské společnosti pro paroplavbu
obchod. Ministerské oddělení doporučuje prů
myslnikům, aby poslali do Persie nejen své to-
vary, nýbrž vyslali tam také své zástupce, aby
studovali tamní poměry potřeby. »Nov. Vr. « po-
znamenává k této zprávě: »Sluší nadíti se, že
lodský bursovní výbor, jakož i místní průmysl-
nici se ozvou na loto pozvání. Bude to jim
samým výhodno. Malým se začiná; obchodní
styky se spřátelenou s Ruskem Persii slibují
ruskému průmyslu velmi mnoho. Nyní jest doba
»mírného dobývání«. Ve věcech koloniální pol-
tiky náleží, jak pravil Biamark, zvláštní úloha
kupcům. Posílejte napřed kupce. On vykoná
více, než celá armáda. Persie jest naše sou-
sedka a vzhledem k ní možno prováděti pouze
politiku »mirného dobývání; v tom vzhled
obchod a průmysl stojí v prvé řadé.«
Rus
Biamark
Praha
perský záliv
Persie
Rusko
7
article
Polská kandidatura ve Westfálsku
V okrese Můhlheim-Dnisburg-Ruheort koná
se právě doplňovací volha do německého říš-
ského sněmu. Kandidáty postavily tu různé
strany: centrum, národní liberálové, sociální
demokraté a svobodomyslní; ale poněvadžv
tomto kraji jest zaměstnáno veliké množství
polských dělníků, vystoupil také Polák Czar-
livský se svou kandidaturou, ovšem jen jako
kandidát sčítací, neboť na vítězství polského
kandidáta nebylo ani pomyšlení. Prvá volba
zůstala nerozhodnuta, poněvadž žádný z kandi-
dátů neobdržel potřebné nadpoloviční většiny.
Polský kandidát obdržel při této prvé volbě
2685 hlasů, což jest úspěch rozhodně slušný.
Nejvíce hlasů mají národní liberál Beumer
(25. 600) a kandidát katolického centra Rintelen
(20.000.
Polák
Czar
Beumer
Westfálsko
MůhlheimDnisburg
8
article
Felix Faure a jeho ministří.
Tajuplný Saint Simonin pokračuje ve
»Figaru« ve svých vzpomínkách na bývalého
presidenta Felixe Faura. V poslední své stat
seznamuje čtenáře s poměry tehdejšího min
sterstva Mélinova.
Felix Faure velice si oblibil svého pre-
miéra. Proti Ribotovi a Bourgeoisov
jejichž vynikající schopnosti a zásluhy uznával
byl poněkud zaujat, poněvadž ve svém diplo-
matickém a politickém umění užívali ne vždy,
jak říkal, čistých prostředků. Za to Mélinovi
vzdává nesmírnou chválu slovy: »Politika Méli-
nova vyhovuje nejlépe potřebám Francie a re-
publiky; jeho program jest takřka ideální. Dvéře
jeho kabinetu byly každému otevřeny a Méline
to byl, jenž smířil šlechtu s republikou. Cizí
vlády a jejich representanti v Paříži hleděli
s důvěrou ke všemu, co podnikal. Méline byl
by býval na pravém místě jako ministerský
předseda v čas světové výstavy. Ale svojí ivlastní
vinou všechny tyto sny zhatil. Byl příliš po-
ctivý. Den před pádem svého ministerstva přišei
ke mně a v jakémsi tajuplném tušení katastrofu
předvídal. Ale neučinil ničeho, aby pohromu
odvrátil; myslilť, že i stará většina mu zůstane
věrna.«
Faur
Figar
Ribot
Bourgeoisov
Saint Simonin
Francie
Paříž
9
article
O ostatních ministrech praví Faure, že byli
většinou hodní lidé, ale vedle Mélina pouzí
figuranti. Generála Billota, tehdejšího ministra
vojenství, příliš nemiloval. Praví o něm, že byl
dobrý voják, ale špatný politik a diplomat.
Ve přištích článcích pojedná Saint Simonin
o afféře Dreyfusově a o stanovisku Fau-
rově k ní.
Odchod kongregací z Francie.
Pařížský »Gaulois« oznamuje: »První řád
opouští Francii. Benediktini v Solismes s do-
volením svého představeného, sídlíeího v Římě
opustí v nejbližších dnech svůj rozlehlý kláštor
a edeberou se do Anglie. Budovy klášterní budou
prodány ve veřejné dražbě, poněvadž mniši ne-
zaplatili předepsaných daní. »Paris »Nouvelles-
se dovídá, že hodlá je zakoupiti vláda a zříd
z nich velikou trestnici. Knihovna benediktinů
a klášterní zařízení byly již do Anglie odeslány
Část majetku mnichů s veškerými klášterním
budovami a pozemky byla státem již zabavena
Osvobozený anarchista.
Desátá komora pařížského trestního soudu
odsoudila anarchistu Hektora H en ry
k osmiměsíčnímu vézení a k pokutě 100 franků,
protože při přehlídce pařížské posádky vojen
ským guvernérem, generálem Florentinem,
volal: »Ať zhyne armáda !« »Ať zhyne milita
rismus!«
Henry se z rozsudku odvolal a appellačn
soud zrušil vynesený rozsudek a propustil ob
žalovaného na svobodu.
Faur
Billota
Saint Simonin
Dreyfusův
Paris
Florentin
Henry
Fau
Francie
Solismes
Řím
Anglie
10
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nesmrtelnou hanbou pokryly se
Karlovy Vary, světové lázeňské město, svou
brutálností na pacientech a hostech českých a
slovanských u příležitosti nedělního koncertu
českýmí hostmi lázeňskými pod profektorátem
dra. Engla pořádaného. Čtenáři naši znajíz
včerejší podrobné zprávy nejnovější toto ku
turní dílo německého lidu v Čechách, jímž se
karlovaršti Němci osvědčili býti zástupei ger-
manského barbarstva, ničemnými surovci, ne-
hodnými evropské společnosti lidské. Na celém
božím světě v každém lázeňském městě při-
chází domácí obyvatelstvo s největší ochofou
nejlaskavější šetrností vatříe nemocným svým
hostům, jednak z dobře porozuměného vlastního
svého prospěchu a jednak z příkazu nejprostší
lidskosti a soucitu, jaký jest vlastní každému
civilisovanému člověku oproti bližnímu, chorobou
stíženému. Nejspolehlivější pomůckou léčivých
vod a jejich používání bývá pak vesolá, co
možná, nenucená nálada nemocných a jako
všechny lázně na světě opatřeny jsou vším, co
třeba k rozptýlení mysle, stará se obyvatelstvo
domácí všemožně, aby mezi hosty nezahostila
se ani stopa nějaké stisněnosti. Ale přepadat ná-
silím lázeňské hosty, když se ubírají ke kon-
certu a když se vracejí tupit jejich dámy.
plivat před nimi, házet po nich zkaženými
vejci, drát věnce na trosky a kytice přichystané
pro umělce koncertní, to bylo zůstaveno svě-
tovým Karlovým Varům. Hulákat na ulic
největší sprosťáctva, zatím co v koncertní
síni české a slovanské obecenstvo kochá
se výtvery českého umění, to ovšem od-
povídá dnešnímu stavu kultury v Čechách
a jejímu poměru mezi oběma kmeny, ale
tážeme se, kdo při tom hraje úlohu luzy 1?
Němec
Karlov Vara
Čechy
Karlová Vary
světový lázeňský město
11
article
Město Karlovy Vary, skládající se takřka jen
z pronajímatelů bytů, sluhů a poklizečů v nich.
z hostinských a sklepníků, z obchodníků, po-
ukázaných výhradně na lázeňskou sezonu, z lidí,
kteří rok tráví ve dvou posách, léto se hřbetem
uetivě nahrbeným a zimu povalováním na líné
odpočívající kůži, tito lidé nakazili se už tak
všeněmeckou psotninou a zapomněli uprostře
největšího léta a vysoké sezony na svou známou
zásadu, se kterou se tak rádi vůči svým dobro-
dineům chlubívají: »V létě jsme internacional
a v zimě deutsehnacional.« Spiskali skandála
odpornou revoluci proti Čechům a slovanským
jich bratrům, poněvadž se sešli k hudební a
deklamační slavnosti! Na místě, aby vstávajíce
a lehajíce děkovali prozřetelnosti, že posťavil
jich kolébky k léčivému a je živícímu pramenu,
bez něhož by dnes Karlovy Vary snad vůbec
ani nestály a který není zajisté žádným dílem
anebo vynálezem německým, opovažují se Karlo-
vařané provokovati své po bohu největší dobro
dince takovým nestýchaným způsobem. Hanb
Čecho
Karla
Karlov Vara
12
article
z toho padá ovšem na ně zpět a jak karlo-
varské zprávy sdělují, že vážnější občanstvo karlo-
varské s demonstranty nesympatisuje, neboť se
zajisté leká dojmu z toho na všechny Slovany,
dojmu, na jaký také položil dr. Engel důraz,
poukazuje při odevzdávání květin účinkujícím
umělcům na to, že od nich urvány stuhy, na
výjimečné poměry, v jakých Slované v Karlových
Varech žíti musí. Jen tak dále. Karlovy Vary
mohou se dožíti větší pohromy, než potkala
Teplice vysýcháním jich pramenů. Pramen lze,
jak známo, uměle nahraditi, ale hosty nikoli!
— Pozoruhodný bavorský hlas o Č-
ších. Mnichovský »Bayerisches Vaterland«, známý
legitimistický orgán bavorský a v lidu velice
rozšířený, přináší v posledních dvou číslech
článek, věnovaný Čechům, kterýž valně liší se
od novinářské mluvy, na niž jsme od říšského
německého tisku uvykli. »Dojista není na celám
světě národa, o němž tolik bylo nalháno a prot
němuž uspořádána byla prudčí štvanice, jako
národ Čechů tvořící v rakouských korunních
zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
většinu. Žádný národ, nevyjímaje snad ani Irčany
a Poláky, nebyl po celá století tak potlačován
a žádný není právě německému publiku, za
kládajícímu si tolik na svém obsáhlém školním
vzdělání, tak málo dle skutečnosti znám.A
pakliže se Čechové od té doby, co jim dán Frant.
Engel
Slovan
Čecho
Polák
František
Karlová Vary
Karlov Vara
Teplice
Čechy
Morava
13
article
Palacký, vlastenec právě tak nezištný a šlechetný.
jako veliký učenec a muž, na jakého nejen
Češi, nýbrž celé lidstvo s pýchou hleděti může,
pozdvihli z nejhlubší bídy 17. a 18. věku
k dnešnímu svému vývoji a květu, je to právě
důkazem, jaká náplň sily a dobrých vlastností
v intelligentním slovanském kmeni národním
žije. Těměř všechen německý tisk, sotva
bez výminky tisku katoliekého středu a sociálně-
demokratiekého, živí zášť proti tomuto národu,
na fanatismus hraničící, ba přišlo to tak daleko,
že ve mnohých krajích rakouských na Čecha
pohlížejí jako na osobního nepřítele, a mnohý
Němec, který by byl rád ve svých mladšíeh
letech navštívil zlatou stověžatou Prahu, již lze
čítati právem k nejkrásnějším městům světa,
upustil od toho v pošetilé domněnce, že by jej
tam »polodiví« Češi se zelím snědli. Kdežto
o skutečně Němcům nepřátelském smýšlení Ma-
darů (t. j. také jen panující (řidy, nikoli lidu)
čteme jen velmi zřídka, jsou všechny listy na-
plněny pobuřujícími zprávami o české nenávist
proti Němcům. Co si má vzdělaný člověk po-
mysliti, když všeněmečií trotlové světem táhnou
a lidem namlouvají, že Češi co do kultury na-
cházejí se na stanovisku Hottentotů, (výrok vše-
německého poslance Franka Steina v restaurae
»Münchener Kindel- Keller«) národ, který za času
Palacká
Čech
Čecho
Němec
Hotentot
Franco Stein
Keller
Praha
Madar
Münchener Kindel
14
article
Karla IV. zaujímal první místo v Evropě, a který
má literaturu, kterou dlužno nazvati obdivuhodnou,
jakkoli později byla nejsurovějším způsobem
potlačována. Všeněmečtí potulní soustružníc
železa (narážka na Franko Steina. R.) a pe-
kařští tovaryši označují Čechy jakožto náro
dráteníků a obchodníků s pastmi na myši,
národ to, o němž Meverův konversační lexikon
píše: »Tisíciletá námaha, aby svou vlastní by-
tost proti mocnějšímu němectví zachoval
vtiskla Čechu mnohý karakterní rys, jiným Slo
vanům cizí. Nedůvěru, v sebe uzavřenost
jakousi jistou rozhořčenou národní podráždě-
nost. Jeho povaha však honosí se mnohým
krásnými vlastnostmi: »Čech jest pracovitý
důkladný voják a úřadník, jest nadán přiroze-
ným rozumem a fantasil, rád provozuje hudbu
a poesii.« Vývoj země, v níž orba a průmys
ve správném zdravém poměru jsou rozděleny
a která nazývána jest pokladnicí Rakouska, do-
vozuje správnost toho tvrzení. Čechům nedo-
voluje se však a velice se jim zazlívá, cos
jiným národnostem přizněvá jako jich dobr
právo. Když němečtí turnéři v Rakousku Pru-
šáky vítají, nikdo na tom neshledává nie ná-
padného. Když však české tělocvičné spolk
vílají pokrevně spřízněně Rusy, Srby a Poláky
atd. je to hned ohromný zločin. Pakližeje
při tom řeč o přátelství s Ruskem, stát, jemuž
Karel Iva
Stein
Čecho
Meverův
Čech
Rus
Srba
Polák
Evropa
Franca
Rakousko
Rusko
15
article
Rakousko mnohem více zavázáno jest, nežl
Prusku a klerý se vždy osvědčil věrným
spolehlivým přítelem Rakouska, je to hned
zemězráda. Když pak Všeněmci pod ochranou
immunity v parlamentě (i bez ní mimo parla-
ment! R.) přivolávají nepřátele vlasti a nábo-
ženství i . . . blátem pohazují, nerozčiluje se
nad tím německo-nacionální tisk ani dost málo.
O Češíeh nikdo nic podobného neslyšel, nebo
ode vždy prokazovali svou loyálnost vynikají-
cím způsobem. Kdo pročítá slavně dějiny ra-
kouských pluků, shledá, že Češi náleželi vždy
Prusek
Čech
Rakousko
16
article
cky k elitním vojskům rakouské armády, že
vykonali divy hrdinství a oddanosti k vlastia
že z nich vznikla řada nesmrtelných vojevůdeů
vždyť i rekovná postava otce Radeckého vzešla
z jich národa. A pakliže Češi ve svém vlaste-
nectví nejsou žádnými přáteli Bismarkova troj-
spolku, nýbrž s Francouzi sympatisují, s pocti-
vými rytířskými Francouzi, kdo jim k tomu
může upírati práva? Či snad v Rakousku pro-
tivnictví proti trojspolku podmiňuje nedostatek
vlastenectví. Mnichovský list končí svoje vývody
napomenutím, řka: »Kdy nahlédnou všichni ra
kouští vlastenci, že nikoli německá
hegemonie, nýbrž toliko spraved-
livé vyrovnání na základě rovno-
právnosti všech národů, ják jest
ústavě garantována a lidskostí i rozumem pod
míněna, může přinésti kýžený mír a Rakousku
zabezpečit první stupeň v řadě národů mu při-
slušící.« Mnichovský náš dopisovatel pozname-
nává k tomu: Listy, kteréž odváží se zastávali
tak rozumných názorů, jsou v Německu ještě bl-
lými havrany. Postupem času, zvolna však,
ale jistě, zvláště v jižním Německu, prosakuje
poznání, že se jedná o to, aby německý lid
zapřažen byl v povoz několika pološilených chau-
vinistů a že se zde v Německu nacházíme na
ploše velice nakloněné. K tomu se velice dobře
hodí dnešní doba hospodářského úpadku ato
má pro sebe také něco dobrého.«
Radecký
Čech
Bismarkův
Francouz
Rakousko
Německo
17
article
— Arras Prague. Pod tímto titulen
vydali arrasští gymnasté po svém návratu z Prahy
zvláštní brožurku, v níž p. dr. Lenglet, ad
vokát a purkmistr města Arrasu, který byl vůd-
cem arraské výpravy, ve formě denníku chrono-
logicky vypisuje všecky podrobnosti, od prvního
uvítání v Domažlicích, až do návratu do rod-
ného města. Ze spisku toho teprve vidíme, jaký
hluboký dojem na gymnasty všecky ty výjevy
události pražské učinily, jakým nadšením a zá-
palem zde byli uchváceni a dodnes jsou na-
plněni. Hned o prvních výjevech v Domažlicíeh
praví p. dr. Lenglet: »Mnohým tu kanuly slzy
s očí a byl bych nevím co za to dal, aby jist
skeptikové naši, kteří rádi se všemu posmívají
aniž k čemu přikládají ruku, byli mohli tomu
býti přitomni. Jistě by ani oni nebyli odolali.s
Uvítání v Praze učinilo na gymnasty ovšem ještě
větší dojem a p. dr. Lenglet píše: »Nevím, co
bude z každého z těch 27 Arraských, kteři tvo-
řili naši četu, ale jsem jist, že nikdo z nich
co živ bude, nezapomene uvítání, jakého se nám
dostalo.« 28. června ve dne si Arrasští prohlí
žejí Prahu, hlavní chrám jejich rodákem Matyá
šem z Arrasu vystavený a jiné památnosti a jsou
unešeni malebneu krásou města i historickým
upomínkami budov, večer pak jsou v divadle
potom na Žofíně, kde se pronášejí řeči, přípitky
atd. 29. června, po vycházce na cvičiště, jest
důvěrný oběd u p. dra. Podlipného, kde jsou
shromážděni předáci francouzských a arraských
gymnastů pp. Sansboeuf, Deflandre, Leroy, Avoi-
ron, Roucoux, Chapron, Audemars, Brunelle
doktor
Lenglet
Matyá š
Podlipný
Deflandre
Leroy
Avoi
Audemars
Brunelle
Praha
Arras
Domažlice
Žofín
Arras Prague
18
article
Lenglet. Sokolská cvičení odpoledne na Letné
která pisatel zde podrobně vypisuje, překonala
prý všechno jeho očekávání a Lenglet pozname-
nává na konec: »Viděl jsem dvě slavnosti fede-
rální ve Švýcarsku, v této klassické zemi tělo-
cviku, ale žádná nezanechala ve mně doiem
takový jako IV. slet všesokolský,« což našim
Sokolům opravdu může býti skvělým vysvědče-
ním. Následující den, 30. červen, kdy myslil,
že už všechno víděli, chystá jim nová a ještě
větší překvapení: průvod. sokolský a
slavnost na radnici. Při tom p. dr. Lenglet,
presidentu municipální rady pařížské p. Dausse-
tovi, jakkoliv on sám jest ve vládním táboře
doma ve Francii s nacionalisty nesouhlasí,
vzdává neličenou úctu presidentu municipální
rady p. Daussetovi za vzácný jeho takt, zde
v Praze osvědčený, i může toto uznání z péra
politického odpůrce býti jemu skvělým zadost-
učiněním za sprosté podezřívání německých listů,
že přišel prý do Prahy provozovati strannickou
politiku nacionalistickou. Večer potom trání
Arrasští ještě v bratrské zábavě na Žofině
1. července pak odjíždějí přes Frankfurt a po
Rýně nazpět do Francie. »Jak rychlo uplynuly
píše p. dr. Lenglet, ty nezapomenutelné dni
A jak budeme kdy moci osvědčiti Čechům svou
vděěnost? Kéž by tyto řádky, psaně den ke dni
za sebou, které nemohou podati ani slabý obraz
slavnosti pražských, přišly na oči našim bratřím
Sokolům a tlumočily jim naši hlubokou vděč-
nost! Přáteli Čech jsme již byli; za těch ně
kolik dnů stali jsme se vřelými přivrženci jejich
spravedlivé věci. Sláva Čechům! Sláva Soko-
lům! Na zdar!« — Tím končí denník p. dra.
doktor
Lenglet
Dausset
Čecho
Sokol
Letná
Švýcarsko
Francie
Praha
Frankfurt
Rýn
Čechy
19
article
Lengleta a následuje nyní snad ještě zajímavějs
vypsání návratu gymnástů do rodného jich města
Po celou dobu se v Arrasu o ničem jiném ne-
mluvilo než o slavnostech pražských, o Češích
a Čechách, a v ustanovenou hodinu vyšlo jim
v pravdě celé město na nádraží vstříc. Gym-
nasté, kteří měli všichni sokolské čapky s pérem,
jež si v Praze vyměnili za své slaměné klo-
bouky s francouzskou trikolorou, odpovídali na
pozdravy: »Na zdar! Vive la Bohěmel“,
a nyní je vedli jako vracející se vítěze, ve slav-
nostním průvodu, jehož se zúčastnily všecky
domácí spolky, na radnici, kde je očekávala
městská rada. Tam p. dr. Lenglet v nadšeném
proslovu představil gymnasty, jemu v neměně
nadšených výrazech odpovídal a děkoval purk-
mistrův náměstek p. Minelle, při čemž, po fran-
couzském způsobu, šampaňské teklo proudy,
a pak se šlo ještě do místností těloevičného
spolku, kde byly nové přípitky a projevy. —
Spisek »Arras Prague« jest psán sic
na naši počest, ale činí zároveň česť i Arrae-
ským, a autoru jeho, p. dru. Lengletovi, přísluš
za to náš upřímný dík.
Čech
doktor
Lenglet
Arras
Čechy
Praha
20
article
— Poslanec dr. Ladislav Dvořák,
o němž vyskytly se v různých časopisech zprávy,
že resignoval na své členství ve výkonném vý-
boru národní strany svobodomyslné, jest stále
jeho členem a zároveň i jednatele m.
— Úmrtí. Předvčírem zemřela v Bubenči obecně
vážená paní Josefina Vašíčková roz. Kaise-
rova, vdova po uměl. zahradníku u věku 62 let.
Pohřeb konati se bude dnes o 6. hod. odpolední
z kostela sv. Goltharda v Bubenči na tamější
hřbitov. — Včera zemřela ve Vršovicích po krátké
trapné nemoci slečna Zdenička Bádrov
industriální učitelka ve Strašnicích.
— Theodor Novák zemřel. V nejkrásnějším
věku mladistvém a rozvoji duševních sil urván byl
náhle mladý vědecký pracovník, pan Phil. C. Theo-
dor Novák, syn c. k. professora ak. g mnasia dra.
doktor
Dvořák
Vašíčková
Kais
Golthard
Bádrov
Novák
Phil
Theo
Bubeneč
Vršovice
Strašnice
21
article
Jos. Nováka a české spisovatelky Terézy Novákové
Podnikl v pátek dne 26. července botanickou exkurs
na Krkonoše a cestou k Chlumci n. C. zastavil se
v Poděbradech, kdež chtěl sbírati zvláštnosti florý
polabské. Zašel do lesa Huslíka a tam ve Starém
Labi nalezl smrt. Theodor Novák narozen r. 1879
v Litomyšli, opravňoval k velikým nadějím do bu-
doucna a přes svůj mladistvý věk vykonal již po-
měrně mnoho na poli vědeckém. Již po skončení le
gymnasijních (studoval v Litomyšli a v Praze na akad.
gymnasiu) přispival do »Živy«, »Chemických Listů«,
»Caské Mysli«, Ottova slovníku naučného, »Vesmiru«,
»Rozhledů«, Ottových Čech, »Ženského Světa« články
z oboru botaniky, fysiologie, biologie, chemie, filosofie;
jmenujeme zvláště jeho cenou poctěné pojednání
»Extense individua jako princip soustavy světovés
(1898), »O naší zemi« (1899), »O chemickém složení
rostlinně blány buněčné« (1899). »O rostlinné assimi-
laci« (1899), »Rašeliny ždárského pohoří« (1900)
»Přírodní přehled východních Čech« (1900). »Arnošt
Haeckel jako biolog a filosof« (1901), »Dusikaté deri-
váty uhlohydrátů« (1901), z nichž poslední dvě vyšly
jako zvláštní brožury. Četné jsou jeho hluboké po-
sudky o spisech filosofických, blologických a chemi-
ckých a jeho populárně- vědecké článečky. Sám veliký
Haeckel, obdržev jeho spis, blahopřál mu a pobízel
jej k dalším pracím monistickým. Mnoho svě činnosti
věnoval Klubu přírodovědeckému, kdež konsi četné
přednášky a byl duší botanické sekce; v živé pamět
jest dosud zjev u nás neobyčejný kryplogamický kur
letos v zimě konaný, jejž spořádal s botanikem J.
Novák
Teréza Novák
Živa
Ottův
Vesmir
Ottův Čo
Haeckel
Krkonoše
Chlumec
Poděbrady
Huslík
Litomyšl
Praha
východní Čechy
22
article
Wilhelmem. V jednotě filosofické byl jednatelem
přednášel tam opčtně. Ober, jemuž se zvláště věnoval,
byla rostlinná fysiologie a fysiologická chemie,a
vzáčný byl při mladickém jinochu jednotný názor
světový. Právě týden před svou smrtí odevzdal práce
z chemie a botaniky c. k. vědecké zkušební komisi
pro gymnasia a rnálky a počal prácovati na pojed-
nání dissertačním »O stromatech pyrenomycete. V pro-
sinci hodlal podniknouti státní zkoušku, na jaře dok-
torát, i jeho život byl obrazem báječné píle a dělil
se mezi stolkem psacím s mikroskopem, exkursemi.
přednáškami, laboratořemi a vědeckými semináři.
Oddechu a zábavy neznal, kromě hudby: při tom
byl jinoch skromný, něžně oddaný své rodině, mravní
zjev vzácné čistoty. Kdož jej poněkud poznali, vysoce
jej cenili; malý náš národ ztratil v něm mnoho.
Budiž mu zachována blahá paměť! Tělo nešťastného
mladého muže přivezeno z Poděbrad do Prahy a po-
hřbeno bude dnes v úterý 30. července o 4. hodině
odpolední z ústřední kaple na hřbitově olšanském.
Wilhelm
Poděbrady
Praha
Olšanský
23
article
— Uložení ostatků Tychona Brahe do
hrobky. Domnělému vandalismu s tělesnými ostatky
astronoma Tychona Brahe učiněn konec tím, že tě-
lesné ostatky jeho byly definitivně do hrobky ulo
ženy. Dlužno předeslati, že zprávy o domnělém roz
dávání ostatků byly přehnány jen za tím účelen
aby národnost česká v očích ciziny byla pobaněna.
Pravdou jest, že zbytky rakve, v níž byl Brahe po-
chován, dostaly se do rukou ctitelů starožitných pa-
mátek. Při hledání ostatků Tychona de Brahe zj-
štěno, že rakev byla úplně setlelá. Součásti její byly
vyneseny s hromadou rumu na nádvoří týnského
chrámu, kde si jich mohl nabrati kdokoli jakékoli
množství. Poněvadž zbytky rakve nenáležely k uscho-
vání, je pochopitelno, že nebyly uchráněny. Již byla
mohutná vrstva rumu odstranéna, již i obrysy kostr
byly znatelny, ale v tu dobu nemohlo se ještě s na
prostou určitostí tvrditi, že jest to kostra Tychona
Brahe. Proto povoláni osvědčení znalci v oboru fre-
nologie, kteří teprve po zevrubném prozkoumání
lebky potvrdili totožnost. Potom byly zbytky nale-
zené kostry prozatímně uloženy do papírové kra-
bice, z městského musea pražského přinesené a ulo-
Tychon Brahe
Brahe
Tychon
24
article
diný, v osudech Bayreuthu ještě jinak zapsaný
zlatým písmem, stojí dosud na svém místě.
Před zkouškou na »Hollandana« vpadl nám
hned do oka anglický jeho ústroj, lehká čapka,
pokrývající lysé témě hlavy a po prsa sáhající,
rusý germanský vous. Jo to král dirigentů
Hans Richter, modla skupiny Schönererovy,
ale jako umělee vzácný nás příznivec, a za
dlouholeté vídeňské působnosti nejhorlivější pro-
pagator Smetany, Dvořáka a Flbícha. Ve své
jovialnosti hned nám kyne vlídně a rozplývá se
nad výkonem sl. Destinnové. »Po Wiltové ne-
slyšel jsem krásnějšího hlasu. Doufám, že Bay-
reuth je počátkem kariery vaší krajanky, kterou
po zásluze zaplatit dovede dnes jen Anglie.
Velmi zajímá jej ohčanské jméno slečnino.
Bylť její jmenovec Jan Bedřich Kittl, vl.
1843—65 ředitel pražské konservatoře, důvěr-
ným přitelem Wagnerovým, který mu dokonce
napsal librelto k opeře »Francouzovél před
Nizzou«, z níž dnes jen pochod, oblíbený to
kus u osmačtyřicátníků, žije v ústech lidu jako
znárodnělá píseň.
Krom sl. Destinnové z našinců povolání
k solovým partiím barytonista p. Hanuš Se hütz
(reete Srbek) z Lipska (Denner v »Rýnském
zlatě« a Amfortas v »Parsifalu«), koloraturní
pěvkyněí sl. Josefa šl. Artnjerolva z Lipska,
znamenitá altistka pí. Arnoštka Schum an
nova-Heinkova a bassista p. Rudolí
Berger, oba z Berlína. V orchestru sedí
u housli pp. František Drdla, koncertní mistr
z Vídně a Josef Duras, komorní hudebník
z Darmštadtu, u vicly p. J. Rebrovlič
z Brunšvíku, u violoncella p. Lev Halír
z Výmaru, u kontrabassů pp. Gustav Láska,
komorní virtuos ze Zvěřína a Adolf M4 š ek,
člen dvorské opery ve Vídni, posléze u harfy
p. Alfred Holý, člen král, kapely v Berliné
S příbuznými všech vyjmenovsných na slušný
Richter
Smetan
Dvořák
Flbích
Destinnová
Wiltová
Bay
Jan
Bedřich
Kittl
Wagnerův
Hanuš
Srbka
Denner
Josef
Artnjerolvo
Schum
Berger
Drdla
Duras
J Rebrovlič
Halír
Gustav
Holá
Bayreuth
Anglie
Nizza
Lipsko
Berlín
Vídeň
Brunšvík
Výmar
Schönererův
Parsifal
dvorský opera
Adolf M 4
25
article
počet rozšířila se letošní česká kolonie v Bay
reuthu. Nejen v divadelním restaurantu doléhá
české slovo ke stolu, kde rodina Wagnerova
pořádá souper pro účinkující, ale i v knajpě
»U sovy«, kde na 70 umělců (ač se sem po-
ctivě vejde sotva 10 osob !) do ranních hodin
provádí denně šlarafiovské kousky, zdvihá se
malá půvabná ženská postavička, volajíc: »My
jsme Češi !« Je to svižná soubretka sl. Žofe
Davidova z Kolína n. R., do které se zá-
libou je zadíván pan Siegfried. Ukrutník! Vítězo-
slávně toči nad hlavou pohárem plzeňského
prazdroje, jehož poslední zbytek v jediném bay-
ruthském výčepě pro sebe zakoupil před na-
šimi žízní prahnoucími ústy, kterým tento český
elixir životní nedovedla nahraditi lokální světl
a teplá chmelovina, či vlastně sladovina . . .
Wagnerův
Čech
Siegfried
Žofe Davidov
Kolín
26
article
Při vstupu do hlediště Wagnerova divadla
— dřevěné stavby, vyplněné surovým zdivem —
imponuje nám jeho velebná jednoduchost a jeho
demokratické zřízení (až na ceny vstupní !). Jen
jedna kategorie sedadel tu je, vesměs přízemních
Blaseovaní aristokraté, oplácející sobě návštěvy
v ložích a v dlouhé chvíli prohlížející si ku
kátkem damské úbory, nejsou tu respektováni
Již Grétry blouznil o divadle amfitheatrálním
s nevidítelným orchestrem. Wagner poprvé pro
vedl prakticky jehos ideál. S architektem Sem
perem na rozdíl od eliptického zakřivení jiných
divadel dal svému zakřivení kruhové o velikém
poloměru a tím docílil toho, že i z místa nej-
poslednějšího postihnouti lze obraz scény v téže
úplnosti, jako z nejbližšího. Další zvláštnostíje
tu, že i z první řady vidíme přes orchestr z obou
stran (od obecenstva i od jeviště) pokrytý podlahu
jeviště pod sebou, že tudíž r osoby v popředi
stojíeí nepřekážejí výhledu do pozadl scény. Ko-
nečně i opona — kozhrnovací, ne, vytahovací—
splývá k zemi od samého stropu a tím diváctvo
cílí se přeneseno samo do scénického obrazu,
jakoby bylo účastníkem děje, v jeho rámci se
odehrávajícího. Úplná temnota hlediště až do
posledního tónu dohry, zápověď potlesku, resp
poděkování se účinkujících zaň — v tomto směru
chvalitebně jdou za Bayreuthem dosud jen ber
linská dvorní divadla — pomáhají ovšem ne
málo udržovati nás v illusi. Vzorná disciplina
v hledišti i na jevišti diktována je zákonem
že herci i diváci jsou si před uměním rovni.
Grétry
Wagner
ko
Bayreuth
Wagnerův divadlo
27
article
V provádění nejobtížnějších problémů diva
delní techniky dekorační a osvětlovací stojí Bay
reuth hors concours. Na př. plavba rynských
sester, rej valkýr, sřícení se Walhally, tropickou
vegelací přesycená zahrada Klingsorova, pohyb-
livá proměna, optickým klamem znázorňujíc
cestu Parsifalovu do chrámu graalského, ponořen
se lodi Holanďanovy a vzestup vyprostěné z pro-
kletí jeho bytosti v objetí Sentině, jsou pravým
zázraky scénického strojnictví. Neméně všechny
otevřené proměny a zamlžení jeviště parou, což
vše děje se bez nejmenšího šramotu, skoro ne
slyšitelně!
Pro pěvce platí zásada: nestavět se nikdy
plnou tváří k obecenstvu, nýbrž nejvýše
v polovičním profilu, po případě i zády, »ne
agirovat rukama, nýbrž mimikou obličeje vy
jadřovati duševní stav, hleděti v pravo, v levo,
vzhůru, dolů, sle nikdy v před, vůbee
zapírat zpěváka a uplatňovat představitel
leí
úlohy.
Ze všeho plyne, že Wagner chtěl uspokojit
sledovatele dramatu, nikoli připravovati jedno
stranné požitky muzikantům. Kdo chce bý
účasten hodů pro ucho, raděj ať Bayreuth ne
vyhledává, neboť trochu sklamání se nevyhne
Pokrytost a sníženost orchestru, klerá má dvoj
účel, jednak aby fysická práce hudebníků ne
rušila dojem se scény a neodvracelas od ní po
Klingsorův
Parsifalův
Holanďanův
Sentin
Wagner
Walhalla
Bayreuth
28
article
zornost, jednak aby nepřehlušoval zvuk instru-
mentalistů pěvce ke škodě srozumitelnosti de-
klamace, je příčinou, že toto obrovské těleso
(124 mužové!) přes svou výtečnou kvalitu není
s to, aby vyloudilo okouzlujíci, šťavnaté zvuky
menších, otevřených a výše položených orchestrů,
jakými dísponují četná dvorní divadla, přede-
vším vídeňská opera. Ale jen po této stránee
zatlačeno je do druhé řady uspokojení čístě
hudebních nároků. Neboť sbor, sestavený
z druhých garnitůr solistů od jiných divadel
nemá vůbec nikde sobě rovna a precisnost hu
debního podání hraničí druhdy až na mathema-
tickou pedanterii.
Na solistech poznáme, že jejich pojímání
musí se, podřizovati údajům artistické správy
Tato je zodpovědna za celek, a proto musí mío
části jeho pod sebou. V Beyreuthu ostříhaj
úzkostlivě ustálené tradice a řídí se heslem
dvojí tradice, žádná tradice. Jak dalece v me
zích této tradice dochází slova individualita jed-
notlivých umělců, nemohu tu od případu k pří-
padu rozebírati. Jen pokud Senty se týče, chc-
poznamenati, že bayreuthské zilumočení káže j
potlačovat zúplna realní lásku k Erikovi a
ukládá ji nejkrajnější výzdvih mystické stránky
povahy: chladnou, pevnou vůli sebeobětováním
sejmout Uhu kletby s nešťastného Ahasvera
moře a soucitem s jeho osudem z egoismu se
povznést, k idei jej vykoupit. Sl. Destinnov
ani o coul neodchýlila se od tohoto pojetí,
a proto již byla nadmíru vhod bayreuthskému
ovzduší.
Zhosťuji se úmyslně všech soukrajanskýc
sympathií, pravím-li, že pěvecky stála nac
svým okolím, ač toto je shledáno z tolika vy
nikajíeích ensemblů. Ani famosní barytonist
Anton van Rooy nebyl a to, aby ji zastini.
Kouzlo krásných, rovných jejich tónů, které
nikdy, i v největším affektu nepřestupují hranice
Senta
Erik
Ahasver
Rooy
29
article
ušlechtilého zpěvu, dnes po hřichu na vymřent
se nalézajícího, legitimuji ji jako jednu z nej-
přednějších současných pěvkyň, jako výjimečný
v pravdě zjev v řadě moderních celebrit, jež
nejsou zpravidla s to, aby domohly se vlády
nad techniekou stránkou úlohy. Jak pověděno,
je odejmuta v Bayreuthu obecenstvu příležitost
k projevům sympathie. Ale vřelé uznání, jímž
zahrnuli krajanku naši členové rodiny, bás-
nika-skladatele a geniální dirigent Mottl, mají
ještě větší cenu, než prchavá přízeň davu . ...
Má-li pro každého světoobčana návštěv
Bayreuthu také svůj rub, totiž myšlenku na ne-
příjemný návrat z této výjimečnosti do obecnéh
divadelního života, v našinci vzbuzuje nadt
ještě trpké rozjímání jiného druhu. Když v od-
jíždějícím rychlovlaku zmizí nám z obzoru čer-
vená silhouetta tohoto podivuhodného divadla,
ve ktorém aspoň jeden umělec napil se z číše
radosti na pouti slzavým údolim, tážeme s
mimoděk, zda Smetana, jenž měl s Wagnerem
totéž Credo, tytéž cíle, týž osud, že nacionalis-
mem dopracoval se internaeionálního úspěchu,
kdyby byl přišel dříve, v té míře byl by pod-
manil si celý svět? Největší fantast nám n-
přisvědčí. Ne v umělci samém vždy spočíri
kořen uspěchu, ale spíše v okolnostech jej oo-
klopujících. Přes veškeru energii, nejvyššího po-
divu hodnou, nebyl by se dostal Wagner k t
muto cíli, kdyby mu dvé nebylo přišlo na po
moc: že zrodíl se synem velikého národa at
mu Štěstěna přála. Bez krále Ludvíka II. nebylo
by bayreutského, nyní skvěle finanění výtěžky
vykazujícího podniku. Neboť drsná skutečnos
veškery plány velikého reformatora divadelnlhe
byla rozfoukla jako domky z karet. ..
Mottl
Smetan
Wagner
Ludvík II
Bayreuth
Credo