ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 971d3990-661a-11dc-9df1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 131, place 73, work 4, org 7
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NARODNÍ LITY
3 masthead
30. července 1901.
4 masthead
Číslo 208.
5 article
dualitu, mohou zachrániti svou národní samo- statnost i svou kulturu« Pisatel vyvrací dále tvrzení, že si v Praze všímali více Rusů a Francouzů, než Poláků. Svědčí, že Polákům se dostalo všude největší pozornosti přes to, že se p. Javorský v politi- ckém vzhledě nezachoval k Čechům, jak se slušelo. Čechové svým polským hostům o těchto politických nepříjemnostech nikde ani slovems nezmínili. Co pak se týče Rusů, ani v tom nevidí pisatel nic zlého pro Poláky, že se s nimi sešli v Praze. Jen neměli opouštěti mistnosti, když se Rusové ujímali slova. To nebylo slušné se strany Poláků, praví dr. Sichrava. Jinak, mají li Poláci účty s ruskou vládou, není to ješté důvodem, že by nemohli žíti v přátel ských poměrech s ruským národem. Ze všeho toho pisatel zavírá, že nebylo níjaké příčiny, aby se polští Sokolové vzdalovali styků se Sokoly českými.
Rus Francouz Polák Javorská Čecho Sichrava Sokol Praha
6 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. července. Rusové na Perském zálivu. Oddělen ruského ministerstva financí pro němořní obchod obrátilo se k barsovnímu výboru v Lodi (a bez- pochyby i k jiným podobným výborům) se žá- dostí, aby podal místním průmyslníkům zprávu, že v nejbližší době odpluje do Perského zálivu parník Ruské společnosti pro paroplavbu obchod. Ministerské oddělení doporučuje prů myslnikům, aby poslali do Persie nejen své to- vary, nýbrž vyslali tam také své zástupce, aby studovali tamní poměry potřeby. »Nov. Vr. « po- znamenává k této zprávě: »Sluší nadíti se, že lodský bursovní výbor, jakož i místní průmysl- nici se ozvou na loto pozvání. Bude to jim samým výhodno. Malým se začiná; obchodní styky se spřátelenou s Ruskem Persii slibují ruskému průmyslu velmi mnoho. Nyní jest doba »mírného dobývání«. Ve věcech koloniální pol- tiky náleží, jak pravil Biamark, zvláštní úloha kupcům. Posílejte napřed kupce. On vykoná více, než celá armáda. Persie jest naše sou- sedka a vzhledem k ní možno prováděti pouze politiku »mirného dobývání; v tom vzhled obchod a průmysl stojí v prvé řadé.«
Rus Biamark Praha perský záliv Persie Rusko
7 article
Polská kandidatura ve Westfálsku V okrese Můhlheim-Dnisburg-Ruheort koná se právě doplňovací volha do německého říš- ského sněmu. Kandidáty postavily tu různé strany: centrum, národní liberálové, sociální demokraté a svobodomyslní; ale poněvadžv tomto kraji jest zaměstnáno veliké množství polských dělníků, vystoupil také Polák Czar- livský se svou kandidaturou, ovšem jen jako kandidát sčítací, neboť na vítězství polského kandidáta nebylo ani pomyšlení. Prvá volba zůstala nerozhodnuta, poněvadž žádný z kandi- dátů neobdržel potřebné nadpoloviční většiny. Polský kandidát obdržel při této prvé volbě 2685 hlasů, což jest úspěch rozhodně slušný. Nejvíce hlasů mají národní liberál Beumer (25. 600) a kandidát katolického centra Rintelen (20.000.
Polák Czar Beumer Westfálsko MůhlheimDnisburg
8 article
Felix Faure a jeho ministří. Tajuplný Saint Simonin pokračuje ve »Figaru« ve svých vzpomínkách na bývalého presidenta Felixe Faura. V poslední své stat seznamuje čtenáře s poměry tehdejšího min sterstva Mélinova. Felix Faure velice si oblibil svého pre- miéra. Proti Ribotovi a Bourgeoisov jejichž vynikající schopnosti a zásluhy uznával byl poněkud zaujat, poněvadž ve svém diplo- matickém a politickém umění užívali ne vždy, jak říkal, čistých prostředků. Za to Mélinovi vzdává nesmírnou chválu slovy: »Politika Méli- nova vyhovuje nejlépe potřebám Francie a re- publiky; jeho program jest takřka ideální. Dvéře jeho kabinetu byly každému otevřeny a Méline to byl, jenž smířil šlechtu s republikou. Cizí vlády a jejich representanti v Paříži hleděli s důvěrou ke všemu, co podnikal. Méline byl by býval na pravém místě jako ministerský předseda v čas světové výstavy. Ale svojí ivlastní vinou všechny tyto sny zhatil. Byl příliš po- ctivý. Den před pádem svého ministerstva přišei ke mně a v jakémsi tajuplném tušení katastrofu předvídal. Ale neučinil ničeho, aby pohromu odvrátil; myslilť, že i stará většina mu zůstane věrna.«
Faur Figar Ribot Bourgeoisov Saint Simonin Francie Paříž
9 article
O ostatních ministrech praví Faure, že byli většinou hodní lidé, ale vedle Mélina pouzí figuranti. Generála Billota, tehdejšího ministra vojenství, příliš nemiloval. Praví o něm, že byl dobrý voják, ale špatný politik a diplomat. Ve přištích článcích pojedná Saint Simonin o afféře Dreyfusově a o stanovisku Fau- rově k ní. Odchod kongregací z Francie. Pařížský »Gaulois« oznamuje: »První řád opouští Francii. Benediktini v Solismes s do- volením svého představeného, sídlíeího v Římě opustí v nejbližších dnech svůj rozlehlý kláštor a edeberou se do Anglie. Budovy klášterní budou prodány ve veřejné dražbě, poněvadž mniši ne- zaplatili předepsaných daní. »Paris »Nouvelles- se dovídá, že hodlá je zakoupiti vláda a zříd z nich velikou trestnici. Knihovna benediktinů a klášterní zařízení byly již do Anglie odeslány Část majetku mnichů s veškerými klášterním budovami a pozemky byla státem již zabavena Osvobozený anarchista. Desátá komora pařížského trestního soudu odsoudila anarchistu Hektora H en ry k osmiměsíčnímu vézení a k pokutě 100 franků, protože při přehlídce pařížské posádky vojen ským guvernérem, generálem Florentinem, volal: »Ať zhyne armáda !« »Ať zhyne milita rismus!« Henry se z rozsudku odvolal a appellačn soud zrušil vynesený rozsudek a propustil ob žalovaného na svobodu.
Faur Billota Saint Simonin Dreyfusův Paris Florentin Henry Fau Francie Solismes Řím Anglie
10 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Nesmrtelnou hanbou pokryly se Karlovy Vary, světové lázeňské město, svou brutálností na pacientech a hostech českých a slovanských u příležitosti nedělního koncertu českýmí hostmi lázeňskými pod profektorátem dra. Engla pořádaného. Čtenáři naši znajíz včerejší podrobné zprávy nejnovější toto ku turní dílo německého lidu v Čechách, jímž se karlovaršti Němci osvědčili býti zástupei ger- manského barbarstva, ničemnými surovci, ne- hodnými evropské společnosti lidské. Na celém božím světě v každém lázeňském městě při- chází domácí obyvatelstvo s největší ochofou nejlaskavější šetrností vatříe nemocným svým hostům, jednak z dobře porozuměného vlastního svého prospěchu a jednak z příkazu nejprostší lidskosti a soucitu, jaký jest vlastní každému civilisovanému člověku oproti bližnímu, chorobou stíženému. Nejspolehlivější pomůckou léčivých vod a jejich používání bývá pak vesolá, co možná, nenucená nálada nemocných a jako všechny lázně na světě opatřeny jsou vším, co třeba k rozptýlení mysle, stará se obyvatelstvo domácí všemožně, aby mezi hosty nezahostila se ani stopa nějaké stisněnosti. Ale přepadat ná- silím lázeňské hosty, když se ubírají ke kon- certu a když se vracejí tupit jejich dámy. plivat před nimi, házet po nich zkaženými vejci, drát věnce na trosky a kytice přichystané pro umělce koncertní, to bylo zůstaveno svě- tovým Karlovým Varům. Hulákat na ulic největší sprosťáctva, zatím co v koncertní síni české a slovanské obecenstvo kochá se výtvery českého umění, to ovšem od- povídá dnešnímu stavu kultury v Čechách a jejímu poměru mezi oběma kmeny, ale tážeme se, kdo při tom hraje úlohu luzy 1?
Němec Karlov Vara Čechy Karlová Vary světový lázeňský město
11 article
Město Karlovy Vary, skládající se takřka jen z pronajímatelů bytů, sluhů a poklizečů v nich. z hostinských a sklepníků, z obchodníků, po- ukázaných výhradně na lázeňskou sezonu, z lidí, kteří rok tráví ve dvou posách, léto se hřbetem uetivě nahrbeným a zimu povalováním na líné odpočívající kůži, tito lidé nakazili se už tak všeněmeckou psotninou a zapomněli uprostře největšího léta a vysoké sezony na svou známou zásadu, se kterou se tak rádi vůči svým dobro- dineům chlubívají: »V létě jsme internacional a v zimě deutsehnacional.« Spiskali skandála odpornou revoluci proti Čechům a slovanským jich bratrům, poněvadž se sešli k hudební a deklamační slavnosti! Na místě, aby vstávajíce a lehajíce děkovali prozřetelnosti, že posťavil jich kolébky k léčivému a je živícímu pramenu, bez něhož by dnes Karlovy Vary snad vůbec ani nestály a který není zajisté žádným dílem anebo vynálezem německým, opovažují se Karlo- vařané provokovati své po bohu největší dobro dince takovým nestýchaným způsobem. Hanb
Čecho Karla Karlov Vara
12 article
z toho padá ovšem na ně zpět a jak karlo- varské zprávy sdělují, že vážnější občanstvo karlo- varské s demonstranty nesympatisuje, neboť se zajisté leká dojmu z toho na všechny Slovany, dojmu, na jaký také položil dr. Engel důraz, poukazuje při odevzdávání květin účinkujícím umělcům na to, že od nich urvány stuhy, na výjimečné poměry, v jakých Slované v Karlových Varech žíti musí. Jen tak dále. Karlovy Vary mohou se dožíti větší pohromy, než potkala Teplice vysýcháním jich pramenů. Pramen lze, jak známo, uměle nahraditi, ale hosty nikoli! — Pozoruhodný bavorský hlas o Č- ších. Mnichovský »Bayerisches Vaterland«, známý legitimistický orgán bavorský a v lidu velice rozšířený, přináší v posledních dvou číslech článek, věnovaný Čechům, kterýž valně liší se od novinářské mluvy, na niž jsme od říšského německého tisku uvykli. »Dojista není na celám světě národa, o němž tolik bylo nalháno a prot němuž uspořádána byla prudčí štvanice, jako národ Čechů tvořící v rakouských korunních zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku většinu. Žádný národ, nevyjímaje snad ani Irčany a Poláky, nebyl po celá století tak potlačován a žádný není právě německému publiku, za kládajícímu si tolik na svém obsáhlém školním vzdělání, tak málo dle skutečnosti znám.A pakliže se Čechové od té doby, co jim dán Frant.
Engel Slovan Čecho Polák František Karlová Vary Karlov Vara Teplice Čechy Morava
13 article
Palacký, vlastenec právě tak nezištný a šlechetný. jako veliký učenec a muž, na jakého nejen Češi, nýbrž celé lidstvo s pýchou hleděti může, pozdvihli z nejhlubší bídy 17. a 18. věku k dnešnímu svému vývoji a květu, je to právě důkazem, jaká náplň sily a dobrých vlastností v intelligentním slovanském kmeni národním žije. Těměř všechen německý tisk, sotva bez výminky tisku katoliekého středu a sociálně- demokratiekého, živí zášť proti tomuto národu, na fanatismus hraničící, ba přišlo to tak daleko, že ve mnohých krajích rakouských na Čecha pohlížejí jako na osobního nepřítele, a mnohý Němec, který by byl rád ve svých mladšíeh letech navštívil zlatou stověžatou Prahu, již lze čítati právem k nejkrásnějším městům světa, upustil od toho v pošetilé domněnce, že by jej tam »polodiví« Češi se zelím snědli. Kdežto o skutečně Němcům nepřátelském smýšlení Ma- darů (t. j. také jen panující (řidy, nikoli lidu) čteme jen velmi zřídka, jsou všechny listy na- plněny pobuřujícími zprávami o české nenávist proti Němcům. Co si má vzdělaný člověk po- mysliti, když všeněmečií trotlové světem táhnou a lidem namlouvají, že Češi co do kultury na- cházejí se na stanovisku Hottentotů, (výrok vše- německého poslance Franka Steina v restaurae »Münchener Kindel- Keller«) národ, který za času
Palacká Čech Čecho Němec Hotentot Franco Stein Keller Praha Madar Münchener Kindel
14 article
Karla IV. zaujímal první místo v Evropě, a který má literaturu, kterou dlužno nazvati obdivuhodnou, jakkoli později byla nejsurovějším způsobem potlačována. Všeněmečtí potulní soustružníc železa (narážka na Franko Steina. R.) a pe- kařští tovaryši označují Čechy jakožto náro dráteníků a obchodníků s pastmi na myši, národ to, o němž Meverův konversační lexikon píše: »Tisíciletá námaha, aby svou vlastní by- tost proti mocnějšímu němectví zachoval vtiskla Čechu mnohý karakterní rys, jiným Slo vanům cizí. Nedůvěru, v sebe uzavřenost jakousi jistou rozhořčenou národní podráždě- nost. Jeho povaha však honosí se mnohým krásnými vlastnostmi: »Čech jest pracovitý důkladný voják a úřadník, jest nadán přiroze- ným rozumem a fantasil, rád provozuje hudbu a poesii.« Vývoj země, v níž orba a průmys ve správném zdravém poměru jsou rozděleny a která nazývána jest pokladnicí Rakouska, do- vozuje správnost toho tvrzení. Čechům nedo- voluje se však a velice se jim zazlívá, cos jiným národnostem přizněvá jako jich dobr právo. Když němečtí turnéři v Rakousku Pru- šáky vítají, nikdo na tom neshledává nie ná- padného. Když však české tělocvičné spolk vílají pokrevně spřízněně Rusy, Srby a Poláky atd. je to hned ohromný zločin. Pakližeje při tom řeč o přátelství s Ruskem, stát, jemuž
Karel Iva Stein Čecho Meverův Čech Rus Srba Polák Evropa Franca Rakousko Rusko
15 article
Rakousko mnohem více zavázáno jest, nežl Prusku a klerý se vždy osvědčil věrným spolehlivým přítelem Rakouska, je to hned zemězráda. Když pak Všeněmci pod ochranou immunity v parlamentě (i bez ní mimo parla- ment! R.) přivolávají nepřátele vlasti a nábo- ženství i . . . blátem pohazují, nerozčiluje se nad tím německo-nacionální tisk ani dost málo. O Češíeh nikdo nic podobného neslyšel, nebo ode vždy prokazovali svou loyálnost vynikají- cím způsobem. Kdo pročítá slavně dějiny ra- kouských pluků, shledá, že Češi náleželi vždy
Prusek Čech Rakousko
16 article
cky k elitním vojskům rakouské armády, že vykonali divy hrdinství a oddanosti k vlastia že z nich vznikla řada nesmrtelných vojevůdeů vždyť i rekovná postava otce Radeckého vzešla z jich národa. A pakliže Češi ve svém vlaste- nectví nejsou žádnými přáteli Bismarkova troj- spolku, nýbrž s Francouzi sympatisují, s pocti- vými rytířskými Francouzi, kdo jim k tomu může upírati práva? Či snad v Rakousku pro- tivnictví proti trojspolku podmiňuje nedostatek vlastenectví. Mnichovský list končí svoje vývody napomenutím, řka: »Kdy nahlédnou všichni ra kouští vlastenci, že nikoli německá hegemonie, nýbrž toliko spraved- livé vyrovnání na základě rovno- právnosti všech národů, ják jest ústavě garantována a lidskostí i rozumem pod míněna, může přinésti kýžený mír a Rakousku zabezpečit první stupeň v řadě národů mu při- slušící.« Mnichovský náš dopisovatel pozname- nává k tomu: Listy, kteréž odváží se zastávali tak rozumných názorů, jsou v Německu ještě bl- lými havrany. Postupem času, zvolna však, ale jistě, zvláště v jižním Německu, prosakuje poznání, že se jedná o to, aby německý lid zapřažen byl v povoz několika pološilených chau- vinistů a že se zde v Německu nacházíme na ploše velice nakloněné. K tomu se velice dobře hodí dnešní doba hospodářského úpadku ato má pro sebe také něco dobrého.«
Radecký Čech Bismarkův Francouz Rakousko Německo
17 article
— Arras Prague. Pod tímto titulen vydali arrasští gymnasté po svém návratu z Prahy zvláštní brožurku, v níž p. dr. Lenglet, ad vokát a purkmistr města Arrasu, který byl vůd- cem arraské výpravy, ve formě denníku chrono- logicky vypisuje všecky podrobnosti, od prvního uvítání v Domažlicích, až do návratu do rod- ného města. Ze spisku toho teprve vidíme, jaký hluboký dojem na gymnasty všecky ty výjevy události pražské učinily, jakým nadšením a zá- palem zde byli uchváceni a dodnes jsou na- plněni. Hned o prvních výjevech v Domažlicíeh praví p. dr. Lenglet: »Mnohým tu kanuly slzy s očí a byl bych nevím co za to dal, aby jist skeptikové naši, kteří rádi se všemu posmívají aniž k čemu přikládají ruku, byli mohli tomu býti přitomni. Jistě by ani oni nebyli odolali.s Uvítání v Praze učinilo na gymnasty ovšem ještě větší dojem a p. dr. Lenglet píše: »Nevím, co bude z každého z těch 27 Arraských, kteři tvo- řili naši četu, ale jsem jist, že nikdo z nich co živ bude, nezapomene uvítání, jakého se nám dostalo.« 28. června ve dne si Arrasští prohlí žejí Prahu, hlavní chrám jejich rodákem Matyá šem z Arrasu vystavený a jiné památnosti a jsou unešeni malebneu krásou města i historickým upomínkami budov, večer pak jsou v divadle potom na Žofíně, kde se pronášejí řeči, přípitky atd. 29. června, po vycházce na cvičiště, jest důvěrný oběd u p. dra. Podlipného, kde jsou shromážděni předáci francouzských a arraských gymnastů pp. Sansboeuf, Deflandre, Leroy, Avoi- ron, Roucoux, Chapron, Audemars, Brunelle
doktor Lenglet Matyá š Podlipný Deflandre Leroy Avoi Audemars Brunelle Praha Arras Domažlice Žofín Arras Prague
18 article
Lenglet. Sokolská cvičení odpoledne na Letné která pisatel zde podrobně vypisuje, překonala prý všechno jeho očekávání a Lenglet pozname- nává na konec: »Viděl jsem dvě slavnosti fede- rální ve Švýcarsku, v této klassické zemi tělo- cviku, ale žádná nezanechala ve mně doiem takový jako IV. slet všesokolský,« což našim Sokolům opravdu může býti skvělým vysvědče- ním. Následující den, 30. červen, kdy myslil, že už všechno víděli, chystá jim nová a ještě větší překvapení: průvod. sokolský a slavnost na radnici. Při tom p. dr. Lenglet, presidentu municipální rady pařížské p. Dausse- tovi, jakkoliv on sám jest ve vládním táboře doma ve Francii s nacionalisty nesouhlasí, vzdává neličenou úctu presidentu municipální rady p. Daussetovi za vzácný jeho takt, zde v Praze osvědčený, i může toto uznání z péra politického odpůrce býti jemu skvělým zadost- učiněním za sprosté podezřívání německých listů, že přišel prý do Prahy provozovati strannickou politiku nacionalistickou. Večer potom trání Arrasští ještě v bratrské zábavě na Žofině 1. července pak odjíždějí přes Frankfurt a po Rýně nazpět do Francie. »Jak rychlo uplynuly píše p. dr. Lenglet, ty nezapomenutelné dni A jak budeme kdy moci osvědčiti Čechům svou vděěnost? Kéž by tyto řádky, psaně den ke dni za sebou, které nemohou podati ani slabý obraz slavnosti pražských, přišly na oči našim bratřím Sokolům a tlumočily jim naši hlubokou vděč- nost! Přáteli Čech jsme již byli; za těch ně kolik dnů stali jsme se vřelými přivrženci jejich spravedlivé věci. Sláva Čechům! Sláva Soko- lům! Na zdar!« — Tím končí denník p. dra.
doktor Lenglet Dausset Čecho Sokol Letná Švýcarsko Francie Praha Frankfurt Rýn Čechy
19 article
Lengleta a následuje nyní snad ještě zajímavějs vypsání návratu gymnástů do rodného jich města Po celou dobu se v Arrasu o ničem jiném ne- mluvilo než o slavnostech pražských, o Češích a Čechách, a v ustanovenou hodinu vyšlo jim v pravdě celé město na nádraží vstříc. Gym- nasté, kteří měli všichni sokolské čapky s pérem, jež si v Praze vyměnili za své slaměné klo- bouky s francouzskou trikolorou, odpovídali na pozdravy: »Na zdar! Vive la Bohěmel“, a nyní je vedli jako vracející se vítěze, ve slav- nostním průvodu, jehož se zúčastnily všecky domácí spolky, na radnici, kde je očekávala městská rada. Tam p. dr. Lenglet v nadšeném proslovu představil gymnasty, jemu v neměně nadšených výrazech odpovídal a děkoval purk- mistrův náměstek p. Minelle, při čemž, po fran- couzském způsobu, šampaňské teklo proudy, a pak se šlo ještě do místností těloevičného spolku, kde byly nové přípitky a projevy. — Spisek »Arras Prague« jest psán sic na naši počest, ale činí zároveň česť i Arrae- ským, a autoru jeho, p. dru. Lengletovi, přísluš za to náš upřímný dík.
Čech doktor Lenglet Arras Čechy Praha
20 article
— Poslanec dr. Ladislav Dvořák, o němž vyskytly se v různých časopisech zprávy, že resignoval na své členství ve výkonném vý- boru národní strany svobodomyslné, jest stále jeho členem a zároveň i jednatele m. — Úmrtí. Předvčírem zemřela v Bubenči obecně vážená paní Josefina Vašíčková roz. Kaise- rova, vdova po uměl. zahradníku u věku 62 let. Pohřeb konati se bude dnes o 6. hod. odpolední z kostela sv. Goltharda v Bubenči na tamější hřbitov. — Včera zemřela ve Vršovicích po krátké trapné nemoci slečna Zdenička Bádrov industriální učitelka ve Strašnicích. — Theodor Novák zemřel. V nejkrásnějším věku mladistvém a rozvoji duševních sil urván byl náhle mladý vědecký pracovník, pan Phil. C. Theo- dor Novák, syn c. k. professora ak. g mnasia dra.
doktor Dvořák Vašíčková Kais Golthard Bádrov Novák Phil Theo Bubeneč Vršovice Strašnice
21 article
Jos. Nováka a české spisovatelky Terézy Novákové Podnikl v pátek dne 26. července botanickou exkurs na Krkonoše a cestou k Chlumci n. C. zastavil se v Poděbradech, kdež chtěl sbírati zvláštnosti florý polabské. Zašel do lesa Huslíka a tam ve Starém Labi nalezl smrt. Theodor Novák narozen r. 1879 v Litomyšli, opravňoval k velikým nadějím do bu- doucna a přes svůj mladistvý věk vykonal již po- měrně mnoho na poli vědeckém. Již po skončení le gymnasijních (studoval v Litomyšli a v Praze na akad. gymnasiu) přispival do »Živy«, »Chemických Listů«, »Caské Mysli«, Ottova slovníku naučného, »Vesmiru«, »Rozhledů«, Ottových Čech, »Ženského Světa« články z oboru botaniky, fysiologie, biologie, chemie, filosofie; jmenujeme zvláště jeho cenou poctěné pojednání »Extense individua jako princip soustavy světovés (1898), »O naší zemi« (1899), »O chemickém složení rostlinně blány buněčné« (1899). »O rostlinné assimi- laci« (1899), »Rašeliny ždárského pohoří« (1900) »Přírodní přehled východních Čech« (1900). »Arnošt Haeckel jako biolog a filosof« (1901), »Dusikaté deri- váty uhlohydrátů« (1901), z nichž poslední dvě vyšly jako zvláštní brožury. Četné jsou jeho hluboké po- sudky o spisech filosofických, blologických a chemi- ckých a jeho populárně- vědecké článečky. Sám veliký Haeckel, obdržev jeho spis, blahopřál mu a pobízel jej k dalším pracím monistickým. Mnoho svě činnosti věnoval Klubu přírodovědeckému, kdež konsi četné přednášky a byl duší botanické sekce; v živé pamět jest dosud zjev u nás neobyčejný kryplogamický kur letos v zimě konaný, jejž spořádal s botanikem J.
Novák Teréza Novák Živa Ottův Vesmir Ottův Čo Haeckel Krkonoše Chlumec Poděbrady Huslík Litomyšl Praha východní Čechy
22 article
Wilhelmem. V jednotě filosofické byl jednatelem přednášel tam opčtně. Ober, jemuž se zvláště věnoval, byla rostlinná fysiologie a fysiologická chemie,a vzáčný byl při mladickém jinochu jednotný názor světový. Právě týden před svou smrtí odevzdal práce z chemie a botaniky c. k. vědecké zkušební komisi pro gymnasia a rnálky a počal prácovati na pojed- nání dissertačním »O stromatech pyrenomycete. V pro- sinci hodlal podniknouti státní zkoušku, na jaře dok- torát, i jeho život byl obrazem báječné píle a dělil se mezi stolkem psacím s mikroskopem, exkursemi. přednáškami, laboratořemi a vědeckými semináři. Oddechu a zábavy neznal, kromě hudby: při tom byl jinoch skromný, něžně oddaný své rodině, mravní zjev vzácné čistoty. Kdož jej poněkud poznali, vysoce jej cenili; malý náš národ ztratil v něm mnoho. Budiž mu zachována blahá paměť! Tělo nešťastného mladého muže přivezeno z Poděbrad do Prahy a po- hřbeno bude dnes v úterý 30. července o 4. hodině odpolední z ústřední kaple na hřbitově olšanském.
Wilhelm Poděbrady Praha Olšanský
23 article
— Uložení ostatků Tychona Brahe do hrobky. Domnělému vandalismu s tělesnými ostatky astronoma Tychona Brahe učiněn konec tím, že tě- lesné ostatky jeho byly definitivně do hrobky ulo ženy. Dlužno předeslati, že zprávy o domnělém roz dávání ostatků byly přehnány jen za tím účelen aby národnost česká v očích ciziny byla pobaněna. Pravdou jest, že zbytky rakve, v níž byl Brahe po- chován, dostaly se do rukou ctitelů starožitných pa- mátek. Při hledání ostatků Tychona de Brahe zj- štěno, že rakev byla úplně setlelá. Součásti její byly vyneseny s hromadou rumu na nádvoří týnského chrámu, kde si jich mohl nabrati kdokoli jakékoli množství. Poněvadž zbytky rakve nenáležely k uscho- vání, je pochopitelno, že nebyly uchráněny. Již byla mohutná vrstva rumu odstranéna, již i obrysy kostr byly znatelny, ale v tu dobu nemohlo se ještě s na prostou určitostí tvrditi, že jest to kostra Tychona Brahe. Proto povoláni osvědčení znalci v oboru fre- nologie, kteří teprve po zevrubném prozkoumání lebky potvrdili totožnost. Potom byly zbytky nale- zené kostry prozatímně uloženy do papírové kra- bice, z městského musea pražského přinesené a ulo-
Tychon Brahe Brahe Tychon
24 article
diný, v osudech Bayreuthu ještě jinak zapsaný zlatým písmem, stojí dosud na svém místě. Před zkouškou na »Hollandana« vpadl nám hned do oka anglický jeho ústroj, lehká čapka, pokrývající lysé témě hlavy a po prsa sáhající, rusý germanský vous. Jo to král dirigentů Hans Richter, modla skupiny Schönererovy, ale jako umělee vzácný nás příznivec, a za dlouholeté vídeňské působnosti nejhorlivější pro- pagator Smetany, Dvořáka a Flbícha. Ve své jovialnosti hned nám kyne vlídně a rozplývá se nad výkonem sl. Destinnové. »Po Wiltové ne- slyšel jsem krásnějšího hlasu. Doufám, že Bay- reuth je počátkem kariery vaší krajanky, kterou po zásluze zaplatit dovede dnes jen Anglie. Velmi zajímá jej ohčanské jméno slečnino. Bylť její jmenovec Jan Bedřich Kittl, vl. 1843—65 ředitel pražské konservatoře, důvěr- ným přitelem Wagnerovým, který mu dokonce napsal librelto k opeře »Francouzovél před Nizzou«, z níž dnes jen pochod, oblíbený to kus u osmačtyřicátníků, žije v ústech lidu jako znárodnělá píseň. Krom sl. Destinnové z našinců povolání k solovým partiím barytonista p. Hanuš Se hütz (reete Srbek) z Lipska (Denner v »Rýnském zlatě« a Amfortas v »Parsifalu«), koloraturní pěvkyněí sl. Josefa šl. Artnjerolva z Lipska, znamenitá altistka pí. Arnoštka Schum an nova-Heinkova a bassista p. Rudolí Berger, oba z Berlína. V orchestru sedí u housli pp. František Drdla, koncertní mistr z Vídně a Josef Duras, komorní hudebník z Darmštadtu, u vicly p. J. Rebrovlič z Brunšvíku, u violoncella p. Lev Halír z Výmaru, u kontrabassů pp. Gustav Láska, komorní virtuos ze Zvěřína a Adolf M4 š ek, člen dvorské opery ve Vídni, posléze u harfy p. Alfred Holý, člen král, kapely v Berliné S příbuznými všech vyjmenovsných na slušný
Richter Smetan Dvořák Flbích Destinnová Wiltová Bay Jan Bedřich Kittl Wagnerův Hanuš Srbka Denner Josef Artnjerolvo Schum Berger Drdla Duras J Rebrovlič Halír Gustav Holá Bayreuth Anglie Nizza Lipsko Berlín Vídeň Brunšvík Výmar Schönererův Parsifal dvorský opera Adolf M 4
25 article
počet rozšířila se letošní česká kolonie v Bay reuthu. Nejen v divadelním restaurantu doléhá české slovo ke stolu, kde rodina Wagnerova pořádá souper pro účinkující, ale i v knajpě »U sovy«, kde na 70 umělců (ač se sem po- ctivě vejde sotva 10 osob !) do ranních hodin provádí denně šlarafiovské kousky, zdvihá se malá půvabná ženská postavička, volajíc: »My jsme Češi !« Je to svižná soubretka sl. Žofe Davidova z Kolína n. R., do které se zá- libou je zadíván pan Siegfried. Ukrutník! Vítězo- slávně toči nad hlavou pohárem plzeňského prazdroje, jehož poslední zbytek v jediném bay- ruthském výčepě pro sebe zakoupil před na- šimi žízní prahnoucími ústy, kterým tento český elixir životní nedovedla nahraditi lokální světl a teplá chmelovina, či vlastně sladovina . . .
Wagnerův Čech Siegfried Žofe Davidov Kolín
26 article
Při vstupu do hlediště Wagnerova divadla — dřevěné stavby, vyplněné surovým zdivem — imponuje nám jeho velebná jednoduchost a jeho demokratické zřízení (až na ceny vstupní !). Jen jedna kategorie sedadel tu je, vesměs přízemních Blaseovaní aristokraté, oplácející sobě návštěvy v ložích a v dlouhé chvíli prohlížející si ku kátkem damské úbory, nejsou tu respektováni Již Grétry blouznil o divadle amfitheatrálním s nevidítelným orchestrem. Wagner poprvé pro vedl prakticky jehos ideál. S architektem Sem perem na rozdíl od eliptického zakřivení jiných divadel dal svému zakřivení kruhové o velikém poloměru a tím docílil toho, že i z místa nej- poslednějšího postihnouti lze obraz scény v téže úplnosti, jako z nejbližšího. Další zvláštnostíje tu, že i z první řady vidíme přes orchestr z obou stran (od obecenstva i od jeviště) pokrytý podlahu jeviště pod sebou, že tudíž r osoby v popředi stojíeí nepřekážejí výhledu do pozadl scény. Ko- nečně i opona — kozhrnovací, ne, vytahovací— splývá k zemi od samého stropu a tím diváctvo cílí se přeneseno samo do scénického obrazu, jakoby bylo účastníkem děje, v jeho rámci se odehrávajícího. Úplná temnota hlediště až do posledního tónu dohry, zápověď potlesku, resp poděkování se účinkujících zaň — v tomto směru chvalitebně jdou za Bayreuthem dosud jen ber linská dvorní divadla — pomáhají ovšem ne málo udržovati nás v illusi. Vzorná disciplina v hledišti i na jevišti diktována je zákonem že herci i diváci jsou si před uměním rovni.
Grétry Wagner ko Bayreuth Wagnerův divadlo
27 article
V provádění nejobtížnějších problémů diva delní techniky dekorační a osvětlovací stojí Bay reuth hors concours. Na př. plavba rynských sester, rej valkýr, sřícení se Walhally, tropickou vegelací přesycená zahrada Klingsorova, pohyb- livá proměna, optickým klamem znázorňujíc cestu Parsifalovu do chrámu graalského, ponořen se lodi Holanďanovy a vzestup vyprostěné z pro- kletí jeho bytosti v objetí Sentině, jsou pravým zázraky scénického strojnictví. Neméně všechny otevřené proměny a zamlžení jeviště parou, což vše děje se bez nejmenšího šramotu, skoro ne slyšitelně! Pro pěvce platí zásada: nestavět se nikdy plnou tváří k obecenstvu, nýbrž nejvýše v polovičním profilu, po případě i zády, »ne agirovat rukama, nýbrž mimikou obličeje vy jadřovati duševní stav, hleděti v pravo, v levo, vzhůru, dolů, sle nikdy v před, vůbee zapírat zpěváka a uplatňovat představitel leí úlohy. Ze všeho plyne, že Wagner chtěl uspokojit sledovatele dramatu, nikoli připravovati jedno stranné požitky muzikantům. Kdo chce bý účasten hodů pro ucho, raděj ať Bayreuth ne vyhledává, neboť trochu sklamání se nevyhne Pokrytost a sníženost orchestru, klerá má dvoj účel, jednak aby fysická práce hudebníků ne rušila dojem se scény a neodvracelas od ní po
Klingsorův Parsifalův Holanďanův Sentin Wagner Walhalla Bayreuth
28 article
zornost, jednak aby nepřehlušoval zvuk instru- mentalistů pěvce ke škodě srozumitelnosti de- klamace, je příčinou, že toto obrovské těleso (124 mužové!) přes svou výtečnou kvalitu není s to, aby vyloudilo okouzlujíci, šťavnaté zvuky menších, otevřených a výše položených orchestrů, jakými dísponují četná dvorní divadla, přede- vším vídeňská opera. Ale jen po této stránee zatlačeno je do druhé řady uspokojení čístě hudebních nároků. Neboť sbor, sestavený z druhých garnitůr solistů od jiných divadel nemá vůbec nikde sobě rovna a precisnost hu debního podání hraničí druhdy až na mathema- tickou pedanterii. Na solistech poznáme, že jejich pojímání musí se, podřizovati údajům artistické správy Tato je zodpovědna za celek, a proto musí mío části jeho pod sebou. V Beyreuthu ostříhaj úzkostlivě ustálené tradice a řídí se heslem dvojí tradice, žádná tradice. Jak dalece v me zích této tradice dochází slova individualita jed- notlivých umělců, nemohu tu od případu k pří- padu rozebírati. Jen pokud Senty se týče, chc- poznamenati, že bayreuthské zilumočení káže j potlačovat zúplna realní lásku k Erikovi a ukládá ji nejkrajnější výzdvih mystické stránky povahy: chladnou, pevnou vůli sebeobětováním sejmout Uhu kletby s nešťastného Ahasvera moře a soucitem s jeho osudem z egoismu se povznést, k idei jej vykoupit. Sl. Destinnov ani o coul neodchýlila se od tohoto pojetí, a proto již byla nadmíru vhod bayreuthskému ovzduší. Zhosťuji se úmyslně všech soukrajanskýc sympathií, pravím-li, že pěvecky stála nac svým okolím, ač toto je shledáno z tolika vy nikajíeích ensemblů. Ani famosní barytonist Anton van Rooy nebyl a to, aby ji zastini. Kouzlo krásných, rovných jejich tónů, které nikdy, i v největším affektu nepřestupují hranice
Senta Erik Ahasver Rooy
29 article
ušlechtilého zpěvu, dnes po hřichu na vymřent se nalézajícího, legitimuji ji jako jednu z nej- přednějších současných pěvkyň, jako výjimečný v pravdě zjev v řadě moderních celebrit, jež nejsou zpravidla s to, aby domohly se vlády nad techniekou stránkou úlohy. Jak pověděno, je odejmuta v Bayreuthu obecenstvu příležitost k projevům sympathie. Ale vřelé uznání, jímž zahrnuli krajanku naši členové rodiny, bás- nika-skladatele a geniální dirigent Mottl, mají ještě větší cenu, než prchavá přízeň davu . ... Má-li pro každého světoobčana návštěv Bayreuthu také svůj rub, totiž myšlenku na ne- příjemný návrat z této výjimečnosti do obecnéh divadelního života, v našinci vzbuzuje nadt ještě trpké rozjímání jiného druhu. Když v od- jíždějícím rychlovlaku zmizí nám z obzoru čer- vená silhouetta tohoto podivuhodného divadla, ve ktorém aspoň jeden umělec napil se z číše radosti na pouti slzavým údolim, tážeme s mimoděk, zda Smetana, jenž měl s Wagnerem totéž Credo, tytéž cíle, týž osud, že nacionalis- mem dopracoval se internaeionálního úspěchu, kdyby byl přišel dříve, v té míře byl by pod- manil si celý svět? Největší fantast nám n- přisvědčí. Ne v umělci samém vždy spočíri kořen uspěchu, ale spíše v okolnostech jej oo- klopujících. Přes veškeru energii, nejvyššího po- divu hodnou, nebyl by se dostal Wagner k t muto cíli, kdyby mu dvé nebylo přišlo na po moc: že zrodíl se synem velikého národa at mu Štěstěna přála. Bez krále Ludvíka II. nebylo by bayreutského, nyní skvěle finanění výtěžky vykazujícího podniku. Neboť drsná skutečnos veškery plány velikého reformatora divadelnlhe byla rozfoukla jako domky z karet. ..
Mottl Smetan Wagner Ludvík II Bayreuth Credo