2
masthead
V Praze, v úterý dne 30. července 1901.
Praha
4
article
Na raaní a odpol. Iisty
O přílohami (.Naněný Obzor“ ve
středu a „ Literární Hlidka
v pátek) přodplácí se:
Praze v zdninistrai
na měsí
.. . . . 2 K — k
6K —
ns čtvrt leta . . . .
s dvojí čonáškou
K 50
na měsiq .. . . .
7K 50h
ve alislkácha
9 K30b
no měsíc . . . . .
Poštout
na měste
ne stsrieleta . . . .
ke
s drojí zlsllkeu
na nliíe
ři
Iista
Praha
5
article
Našinci na Moravě trhají
pouta „Smiřovaček“.
Našinci na Moravě trhají
pouta „Smiřovaček“.
Podle názorů středověkých mohli alchy-
misté vyrobit cestou chemickou človíčka —
»homuncula«, který na povel jich kouzeln
formule k životu procitl a všeliké lidské
práce mistru svému otrocky konal, však
jediným neopatrným dotekem neb prokletím
rázem opět v bezvládnou, mrtvou hmotu se
shroutil. Podobným novodobým »homun-
culem« politickým, podobným lichým
a umělým tvorem žijícím na pohled, v pravdě
však neživotným, byl od samého počátku
svého věru permanentní ten vyrovnávací
výbor sněmu moravského, vyvolaný do života
úsvitem roku 1897 z pohnutek nahodilých,
zevnějších a nikoliv hluboce, upřímněa
opravdově cítěných.
Morava
6
article
Tehda všemi vládními listy zaznívalo
heslo, že by nejlepším darem jubilejním pro
panovníka byl smír národův. Hesla toho
uznal za dobré použiti vůdce Staročechů dr
Žáček na sněmu moravském dne 17. ledna 1897
volaje na konci skvělé své řeči adresní k Něm-
cům, aby podali Čechům moravským konečně
již ruky ke smíru. Vůči tomuto appellu ne
dleli ovšem Němci ze školy Chlumeckého
ani na okamžik, aby teprve před vysokými
kruhy vídeňskými okázali a zaskvěli se svojí
loyalitou a smířlivostí: a tak vznikl skor
rázem, ke všeobecnému překvapení světa a
za svrchované pochvaly officiosův ten per-
manentní vyrovnávací výbor moravský, jenž
měl ubrousiti nejtvrdší hranoly sporů a protiv
dokázati div separátního smíru lidu našeho
na Moravě s úhlavními jeho nepřátelia
škůdci půlstoletými, bez ohledu na per-
manentní jejich vražednou válku proti ná-
rodu našemu v království českém a ve
Slezsku. Pro tuto nepřirozenost a nepravdu
od samého početí nesliboval si nikdo u nás
výsledků dobrých od celé vyrovnávací té
stinohry na Moravě, hleděno na ni skepticky
jako na lichý přelud, jako na vetchého
homuncula německo-centralistických a vlád-
ních alchymistův, s nímž našinci na konec
dovedou účelně a vtipně — zatočit. Leč
zatím, během času ta alchymistická hračka
s homunculem »smiřovaček« stávala se váž-
nější a vážnější, až počínala přibírat tvář-
nosti věru neveselě.
Čecho
Němec
Německo
Morava
Slezsko
7
article
Za dvě léta, do února 1899, již bylo
z celého dosavadního průběhu té vyrovnací
akce zřejmo a patrno, že Němci provádějí
s našinci jen nedůstojnou, falešnou hru, že
na skutečné vyrovnání s národem naším na
základě poctivé rovnoprávnosti a spravedl-
nosti ani ve snách nepomýšlejí. Při zahájen
smiřovací akce r. 1897 nebylo o ja zy
kovych nařízeních Badenových
ani řeči a Němci neučinili v té příčině
nižádné výhrady. Avšak najednou ve schůzi
11. června 1898 vytasili se Němci ve vý-
boru vyrovnacím s tímto justamentem: »Má-i
výbor pracovati nejen formalně, nýbrž i věcně,
musejí býti dříve zrušena jazy kov
nařízení pro Moravu; to jest ne-
zbytná podmínka nás Němcův. Jen na hrob
jazykových nařízení lze zjednati vhodnou
půdu pro dohodu obou národností.«
To mohlo našim věru stačit, aby zvedli
se od stolu konferenčního a více k němu se
nevrátili. Než česká trpělivost snese více.
Naši zůstali i po této impertinenci německ
při stavu a tkali dále, až teprve 18. únor
1899 dr. Pražák si v plném sněmu po-
stýskal, že »ve vyrovnávacím výboru všechna
práce jest mařena německým
vytáčkami, že čeští poslanci vstoupil
do výboru toho v důvěře a naději, že bude
ve smiřovací akci postupováno oprav-
dově, ale že dožili se bolestného zklamání
od strany německé«. Německý poslanec dr.
Fux snažil se očistiti Němce, řka: »Dokud
Němec
Badenův
Němcův
doktor
Pražák
Fux
Morava
8
article
pohana jazykových nařízení ne-
bude s Němců sňata, nemůže býti řeči
o smíru. Němci neupustí od tohoto poža-
davku a teprve po jeho splnění budou dis-
ponováni ke smířlivosti. Separátního
smíru s Čechy moravskými Němci
moravští nikdy neuzav rou.« —
Dr. Žáček odpovídal Fuxovi ve form
břitce a rázně, vyzývaje Němce, aby přece
pověděli, jakáže křivda a újma děje
se jejich lidu jazykovými naří-
zeními Badenovými, zavádějícími
rovné právo obou zemských jazyků, tedy
německého jako českého ve státní
správě Moravy. Jakým právem může na-
jednou strana německá tvrditi, že vstoupila
ve vyjednávání o smír česko-německý s vý-
hradou mentální, že dříve musejí padnou
jazyková nařízení a musí nadejít změna sy-
stému vládního, jaké si žádá německé sou-
ručenství. O takových podmínkách nebylo
při početí smiřovací akce s její strany ani
hlesnuto. —
Avšak myslíte, že našinci po této ně
meckě felonii se tedy konečně zvedli od
stolu konferenčního? Nikoliv ! Vyrovnávací
výbor obnovil zase svou činnost, jako by se
jakživo nechumelilo.
Než nastojte: jedva že zavřeny dvěře
sněmu moravského, jakouže to cihlu smetl
líbezní ti miliusové němečtí na hlavy našich
důvěřivých poslanců moravských? O svát-
cích svatodušních 21. května 189
vytasili se němečtí obstrukčníc
se svým pověstným velkoněmeckým
programem, ve kterém požadovali »ku
zajištění své německé národnosti«, co možná
nejráznější parcellování Moravy dle národ
nosti, rozdělení všech úřadů státních jako
samosprávných a školských, rozdělení sněmu
moravského a národní kurie s právem veta
při změně zemského řádu, volebního
obecního řádu, jakož i ve všech zále-
žitostech, které se týkají důležitého národ-
ního zájmu, tak aby proti tomuto vetu kurie
nemohl sněm učiniti žádného usnesení plat-
ného. —
Němec
doktor
Žáček
Fux
Badenův
Čechy
Morava
9
article
I volby sněmovních poslanců měly se
díti zcela odděleně pro obě národnosti a to
v ten neslýchaný způsob, »že počet po-
slanců, který se zvoliti má tou kterou ná-
rodností, napřed se ustanoví(!!), na
celou zemi rozdělí a provede se roz
dělením volebních okresů i voličů dle národ-
nosti tak, aby Češí a Němci volili úplně od-
děleně!«
Co do práv jazyků zemských ve správě
státní měla sice čeština ve vnějším styku
úřadů se stranami až na německé enklavy
slezské býti rovnoprávna s němčinou
avšak jednání státních úřadů na vzájem,
jakož i celá vnitřní služba úřadní díti se
má výhradně po německu a do
německých okresů mají býti za
úřadníky dosazováni jen Němci.
Pod dojmem této rány německé vzchopil
se dne 17. června 1899 klub českých po-
slanců k ráznému protestu, v němž prohla-
šoval doslovně: »Svatodušní program ně
mecké levice jest čirou negací rovnopráv-
nosti a rovnocennosti a proto zcela nezpůso-
bilý k docílení národnostního smíru. Pro-
gram ten nepřichází vstříc potřebám zemía
národů rakouských, nýbrž protirakou-
skému radikalismu Němcův . . . . Proto
varujeme před tím, aby program ten, zalo-
žený v samém bezpráví a v samé
znásilňování slovanských ná-
rodů, sloužiti měl třeba i jen za podně
k nějakému vyjednávání . . . . a
proto jeví se potřeba pro klub, aby zji-
štěno bylo, zda-li němečtí čle-
nové vyrovnávacího výboru sve
národnostní a politické poža-
davky stotožňují s programem
Němec
Němcův
10
article
svatodušním. Z výsledku toho
zjištění odvodí čeští členove
vyrovnacího výboru patřičné
důsledky.« —
Nuže, dle tohoto usnesení skutečně pan
dr. Žáček dne 25. července 1899 ve výboru
vyrovnacím interpelloval pány věci po té pří
čině. A jakou dostal od nich od-
pověd? Ve jmenu klubu německých po
slanců dr.Fux prohlásil mu výslovně
»Ano, členové německého klub
sněmovního upřímně uznávaj
ve všech kusech svatodušní pro-
gram všemi německými stranam
stanovený a pevně při něm
trvajíl«
Po této odpovědi dr. Žáček uznal situ-
aci českých členů výboru za velmi nesnad-
nou, vůči níž musí, než zúčastní se dalšího
jednání, vyžádati sobě rozhodnutí svého sně
movního klubu. Nuže, nyní mohlo se ko-
nečně za to míti, že klub věren své nedávné
chrabré resoluci, učiní ztoho furi ant-
ského prohlášení Němců své patřične
důsledky. Možno-liž déle vyjednávati o smín
s odpůrcem trvajícím pevně na programu,
založeném v samém bezpráví a v saměm
znásilnování slovanských národů ?l
Ale co praví historie zatím ? »Klub se
usnesl, že vyrovnávací výbor má ve svýc
pracích pokračovat.« — —
Od tohoto usnesení z léta roku 1899
pojal nás strach z toho moravského homun-
cula, počali jsme se báti o osud národa na-
šeho na Moravě, počaly se nám ty tajné
moravské punktace stávati příšernými. A zla
předtucha naše byla utvrzena, když dne
2. července t. r. na sněmě moravském po-
slanec německý d' Elvert poodhalil prostořečně
závoj z celého tajemství a my postihli, j ak
celé jednání děje se nejen na
podnětu, ale přímo již na šikme
ploše onoho svatodušního pro-
gramu velkoněmeckého, a jak
naši vyjednávači již v celé řadě
důležitostí osudných povolují
stanovisku a požadavku něme-
ckému, takže neschází již mnoho,
aby podvolili se skoro všem
bodům svatodušního programu
doktor
Žáček
Němec
Elvert
Morava
11
article
Němcův. Ať nám pan dr. Žáček popře,
může-li, že není tomu tak! A přece nechce
ani nyní ještě z výborp vyrovnávacího odejít,
přece i nyní ještě chce toho homuncula ně-
meckého před vlastním lidem naším hájita
za užitečného tvora vydávat. Avšak nepoda-
řilo se mu na štěsti, aby s bludem svým
zvítězil u veřejnosti české. Zdravý rozum
cit lidu našeho nedal se zmásti. Důkazem
toho odezvy z šírých kruhů vlastene-
ckého lidu našeho, důkazem toho především
páteční resoluce volebního vý-
boru lidové naší strany morav
ské, která odmítá Žáčkovu obranu
smiřovaček s politováním jako nesprávný,
malomyslný projev, který neodpovídá
skutečnému postavení lidu moravskéhoa
může neblaze oslabiti posici českých členů
ve vyrovnávacím výboru proti Němeům,
na to vyzývá ku svolání klubu
poslaneckého, jemuž by se předložila lido-
vou stranou žádost za přerušen
veškerého smiřovacího jednání.
A nevyhoví-li klub žádosti té? Pak nech
lidoví poslanci sami vystoup
z klubu i ze stálého výboru vy
rovnacího a tak znemožní pokračován
ve smiřovačkách, které ukázaly se být
pouhým německým poutem na
rodního a politického našeh
rozvoje.«
Němcův
doktor
Žáček
Žáčkův
Něme
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. července. (K situa ci.
Vídeňský dopisovatel krakovského »Czasu« vy
kládá nynější bezvětři ve vnitřní politice rakouské
povahou prací, jimiž se bude obírati říšská rada
v podzimním zasedání. »Kdyby se říšská rada
měla zabývati některou ze sporných otázek vnitř-
ních — píše zpravodaj — třebas i otázkou vý
znamu dosti podřízeného, slyšeli bychom jiste
už nyní z orgánů různých stran potřebné k tomu
předehry. Vláda však si na další ještě dobu ne-
přeje, aby se v parlamentě projednávaly sporne
otázky národnostní, ty otázky pak, které při-
pravuje pro letošní podzim a pro rok 1902.
jeví se spornými pouze na venek. Vyrovnání
s Uhrami a obchodní smlouvy stojí daleko mim
obvyklé u nás domácí spory; iniciativa v těchto
otázkách náleží svou povahou vládě a poněvadž
vláda nezaujala dosud patrného stanovisku
v těchto otázkách, proto není také vhodného
podnětu k publicistické diskussi o nich. Vláda.
jak tvrdí zasvěcenci, má prozatím ideál velice
blízký: přeje si, aby jí říšská rada na podzim
schválila rozpočty na r. 1901 a 1902. Byl by
to ovšem úspěch značné ceny, neboť celý příšt
rok mohl by se věnovati jen vyrovnání s Uhrami
a obchodním smlouvám s cizími státy. Mimoto
hladké vyřízení vnitřních potřeb dodalo by Ra
kousku vážnosti a významu v Uhrách a mělo
by vliv na příznivé rozřešení otázky vyrovnací«.
Praha
Uhry
13
article
Avšak sám vládě příznivý dopisovatel » Czasue
má tak rychlé a hladké vyřizeni dvou rozpočtů
za nemožné. Říšská rada může se sejiti po
čátkem října; bude však odročena v době sně
movních voleb v Čechách, takže v nejlepším
případě, i kdyby zůstala pohromadě až do vánoe
pracovala by asi sedm neděl. Za tak krátkou
dobu dva rozpočty nemohou býti projednány v
výboru i v plenu a vláda bude asi spokojena
budou-li rozpočly vyřízeny do přišíích velikonocí
V Praze, 29. července. (Nacionálov
a Všeněmci.) Bratrovražedný boj, jenžse
za nynějších psích dnů rozzuřil mezi německým
nacionály, vedenými p. Pradem, a Všeněmei
jimž veli bývalý rytíř ze Světlé, má pozadl ve-
lice prosaické: osobní ješitnost. Až do letošních
říšských voleb obě strany měly v Čechách spo-
lečnou organisaci. Ale ctižádostivému p. Pradov
bylo za těžko, podříditi se vždy nápadnějšímu
velení Schönerera a Wolfa, nad něž nad oba
duševně velice předčí a odtud vznikly osobnt
různice, které na loňském chomutovském sjezdu
přivedlyk odloučení obou stran. Nacionálové
při tom pochodili dosti špatně: většina jich při
vrženců přešla do tábora radikálních Všeněmeů,
tak že pod bezprostředním velením Pradovým
zůstal vlastně jen Liberec. Proto hledal si Prade
náhradu v táboře starých pokrokovců a dle
Schönerer
Wolf
Pradová
Čechy
Praha
Liberec
14
article
»Pester Lloydu« z části ji také nalezl. Uži
staré nespokojenosti pokrokovců s pražským ve-
dením, které se dosud houževnatě drží židů
bez nichž by němectví v Praze, v Plzni a Bu
dějovicích už dávno bylo pochováno a vyda
heslo, že hlavním štábem Němců z Čech má se
státi Liberec. Také společný odpor proti Vše-
němcům vedl četně pokrokovce do tábora Pra-
dova. Prolo si troufá p. Prade postaviti své kan-
didáty v 23 okresích, ač jeho strana měla n
sněmu dosud jen 11 poslanců. Zásadného roz
dílu mezi nacionály a Všeněmci není; poněvadž
však k volbám jest nezbylně třeba hesla, nale-
zeno v názorech na rozdělení Čech. Prade je
pro dělení, Všeněmci jsou proti. Ale v příštím
sněmu otázka dělení země sotva se dostane na
jednací pořad; má tedy zatím jen význam dok-
trinářský. Ve skutečnosti při nastávajícím voleb
nim zápase v německých okresích v Čechách
půjde o to, mají-li býti Němci v Čechách ko-
mandováni z Liberce nebo ze zám k
světelského. Němečtí pokrokovci a jich
štáb v pražském kasině do počtu se již vůbe
neberou. Soudíť se, že kromě obchodních komo
(liberecké a chebské) uhájí jen několik mandátů
pro staré pány, proti nimž z úcty ostatní strany
nepostaví protikandidátů.
V drobném prodejii
ranni čálo o sol5 . . . za 9h
odpoledni
. . . . na zk
Ve slialkéeh ns venkově-
ranní čtslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5
Tnserát
rlatí se hetevě nepřeš.
Přečplacení a inrerty přijtmá něminl-
sirace v Mazianské ulici č. a.
Tas nacházelí se též redskee
tiskárna n expeňies „ Názodnich L. istů“.
Bakopisy se nerrae-ji
Lloyd
Němec
Prade
Praha
Plzeň
Čechy
Liberec
Mazianský ulice
Názodnich L . istus
15
article
V Praze, 29. července. (Pražské so-
kolské slavnosti) zanechaly po sobě
mnohem hlubší sled, než se dalo předem oče-
kávati. Zejmena ruské a polské listy dosud se
zabývají významem pražských červnových dnů.
Některé ruské listy, jako »Petr. Vědomosti« a
»Rossija«, mají pochybnosti, byl-li gen. Rittich
oprávněn napsati svůj známý list českému ná-
rodu; »Rossija« při tom poznamenává, že Rusko,
které kulturně i hospodářsky ještě pokulhává z
západními Slovany, samo se musí nejdříve po-
vznésti kulturně a hospodářsky, než může na-
bídnouti svou pomoc jiným.
V některých polských listech zapředen
hovor o tom, bylo-li správno, že se polšti Soko-
lové zúčastnili slavností pražských. P. Stu-
dnicky vytiskl o tom v krakovské »Nové
Reformě« obšírný list, v němž dovozuje, že
pražské slavnosti byly manifestací franko-ruskou
a franko-slovanskou, a při takových manifesta-
cích není prý místa pro Poláky. »Nová Ref.«
zahájila o té věci rozhovor a v čísle ze dne
27. t. m. přihlásil se ke slovu dr. Roman Si-
chrava z Nov. Sače, jenž hájí rozhodně pol-
skou návštěvu v Praze, kde se Poláci mohli
seznámiti s mnohými společenskými institucemi,
jichž mají nezbytně sami také zapotřebí. Polá-
kům nedostává se středního stavu, jenž by mohl
býti spojovacím článkem mezi všemocnou šlech-
tou a bezprávným chlopem. Průmyslové a bo-
haté Čechy — piše dr. Sichrava — mají však
vzdělaný a vlastenecký střední stav, mají do-
vedné dělníky, mají sebevědomé rolníky. Proto
mají kvetoucí a bohatá města, továrny a není
tam víděti ve špinavých chalupách tolik hlado-
vých tváří, jako v Haliči. Ovšem jest to plod
dlouholetě práce. Intelligence, sestávající hlavně
z lékařů, advokátů, novinářů a vynikajících
měšťanů, zorganisovala massy řemeslnické a rol-
nické.
Petr
Rittich
Polák
doktor
Roman
Sač
Sichrava
Praha
Rusko
Nová Ref
Čechy
Halič
Rossija
16
article
Postavivši si za program povznesení prů-
myslu, zlepšení stavu rolnického, pomoc řemesl-
nictvu, reformu zákonů v továrnách a všeubecné
hlasovací právo, skupila k této národní a hospo-
dářské práci všechny vrstvy společenské. Setb
ta přinesla hojnou žeň, již možno pozorovati
na každém poli. A české Sokolstvo — pokra-
čuje dr. Sichrava — jest věrným obrazem české
společnosti. Vidíme v jeho řadách úřadníky ve-
řejné i soukromé, lidi se vzděláním akademickým
i novináře vedle měšťana, řemeslníka, dělníka
rolníka. Všechno směřuje k jednomu cíli, všechno
se snaží o hospodářské a politické povznesení
národa bez ohledu na stav, majetek a stupeň
vzdělání. Má-li náš polský Sokol způsobiti ná-
rodní obrození, musíme podobně, jako učinili
Čechové, přivábiti k sobě všechny vrstvy mě-
šťanské, dělnické i chlopské. To jsme viděli
u Čechů, tomu jsme se u nich naučili, v tom
jsme povinni jich následovati; pak můžeme také
sníti o tom, že se v blahobytu a politickém uvě-
domění vyrovnáme Čechům. Kdybychom nebyli
v Praze získali nie jiného, už to by byl veliký
zisk z naší vyjíždky do Prahy, tak že by
všechny, třeba i oprávněné politické rekriminace
musily ustoupiti daleko do pozadí«.
doktor
Sichrava
Čecho
Praha
17
article
Pisateli nezdají se však ani politiké ná-
mitky proti účastenství Poláků na pražském
sjezdě dosti oprávněnými. Poláci pohlížejí na
přatelství česko-ruské nesprávně. České sympatie
k Rusům a Francouzům jsou přímý následek
útisku se strany rakouských Němců, opírajících
se o celou německou říši. Vzhledem k tomu
byli i Čechové nuceni opříti se o mocný národ,
a hledí se opříti s jedné strany o Rusy, s druhé
strany o Francouze. »Rusofilská politika česká
nejde však tak daleko, jako si představují ně-
kteří Poláci, aby si Čechové přáli, státi se
ruskou gubernií. Proto neprolévali po celé věky
svou krev, proto neodrodili svůj jazyk, literaturu
a umění, aby je utopili v moři ruském. Tak
naivně se na Čechy pohlížeti nesmí. Čechové
prostě miní, že německé moře hrozí jim vyhla-
zením, ale v jednotě s ostatním Slovanstvem,
které také chce zachovati svou národní indivi-
Polák
Francouz
Němec
Čecho
Rus
Čechy
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z města Wagnerova.
Několik dojmů. Sděluje J. Boleška.
Dvojím způsobem docházíme požitku umě-
leckého. Buď přichází umění k nám, volajíe
»Zde jsem, zaplať a máš mne!« nebo nutí nás,
abychom sli my za ním. První způsob, jehož
pravidelnost podmíněna je praktickou potřebou
v denním shonu všedního života, prost je onoho
povznášejícího pocitu, vzbouzeného v nás způso-
bem druhým: poutí k umění. Kolikrátekoli bud
převzatý závazek neb svobodné rozhodnutí při
měly mne k pouti podobné, nikdy pocitu onoho
nezskusil jsem v té míře, jako r. 1888, kdy po-
prvé touha hnala mne přes hranice do klidného,
svou mírně zvlněnou romantikou pro sebe sym
paticky zlaďujícího města franského, kteréje
Mekkou každému, kdo souvisí nějak s moderním
hnutím uměleckým. Již potřeba seznat s jeviště
»Parsifala«, díla to, jež bohda přes odpor tupých
tvůreů zákonů v berlinském parlamentě říšském
nebude proti odkazu svého tvůrce vytrženo ze
svého světa a uvolněno obchodní spekulaci diva-
delního polosvěta, nemůže býti ukojena jinak,
než návštěvou Bayreuthu. Ale přitažlivost, kterou
i ostatní velká díla německého reformátora osvěd-
čuji právě v tomto uměleckém chrámě, ad absur
dum přivádí domněnku, že by ztrátou privileje
na »Parsifala« padl snad Bayreuth. Jeť jeho
myšlenka dnes vžita v celém světě, o čemž nej
sádnější důkaz podává fakt, že hlavní kontingen
návštěv nictva vysílá sem Francie, Anglie a Ame-
ika, že tedy proti úmyslu a snad i proti očeká-
vání zakladatele svého »divadlo na pahrbku« pro-
něnilo se z národního na nejmezinárodnější umě-
seké závodiště. A to nejen v hledišti. Pohled
Wagnerův
J Boleška
Parsifal
Mekka
Bayreuth
Francie
Anglie
19
article
do seznamu účinkujících pouči nás, že sice ně
mecká města dodávají hlavní mízu beyreuthskému
jevišti, před jinými Hanover, Karlsruhe, Výman
a Brunšvík — jen blízký Mnichov není zastoupen.
poněvadž ve vyslavěném znovu divadle prine
regentském současně s Bayreuthem konkuruje
prováděním děl Wagnerových — ale nechybí tu
Nový York, Antverpy, Štokholm, Kristianie aže
v celkovém počtu 280 sil, pokud z Německ
jsou rekrutovány, vypátrali jsme také nějaké
procento Čechů, bude ještě vytčeno.
Poukazem na mezinárodnost Bayreuthu zod-
povídáme nepřímo otázku, sluší-li jeho návštěvu
doporučiti českým kruhům, které zvláště letos.
kdy ve svém stánku umění viděly klást větší váhu
také na výtvarnickou činnost divadla, po stránee
té právě nejdokonalejší jeviště Wagnerovo stu
dovat jevily více vůle, než se jim dostávalo mož
nosti. Jen s velikým úsilím bylo lze při ohrom
ném návalu letošním opatřiti si vstup. Jeť letošní
— čtrnáctá — kampaň bayreuthská zároveň jubi-
lejní. Ve dnech 13. až 30. srpna 1876 dožila
se tu totiž prvního trojnásobného provedení tetra-
logie »Prsten Nibelungův«, jejíž jednotlivé části
tvoří »Rýnské zlato«, »Valkýra«, »Siegfried-
a »Soumrak bohů« a nemohl proto nevřaděn bý
tento první triumfální čin v repertoir. »Parsifale
dle svého určení je podstatnou součástkou her
slavnostních od r. 1882 a poněvadž zatím vše
chna díla mistrova ve zpětném postupu vypra
vena byla až po »Tannhäusera« na jeho vzornou
scénu, sáhnuto v tomto roce jubilejním posléze
k první reformní opeře Wagnerově, k »Zakletému
Holanďanu«, jehož premiéra (21. července) byla
představením zahajovacím. Oproti létům před
chozím vydávány byly však vstupenky předem
jen k cyklu všech šesti představení a cizozemšt
boháči pospíšili si složit ažiotáží o hodně zvýšený
obnos 120 marek, za nějž našinec je zvyklý o
Brunšvík
Wagnerův
Čecho
Nibelungův
Parsifal
Tannhäuser
Holanďan
Hanover
Karlsruhe
Výman
Mnichov
Bayreuth
Nová York
Antverpy
Kristiania
Štokholm
Siegfrieda
20
article
sedět v divadle čtvrtku ročního předplacení
Mnohonásobně větší (v poměru ke zbylým lístkům
pro jednotlivé večery) počet žadatelů musil být
odmítnut a nám jen nahodilá protekce zjednala
přístupu ke hlavním zkouškám, které ničím ne
různí se od vlastních představení, leč že jsou
otevřeny — zdarma — »příslušníkům« účinku-
jících.
Je-li v době her Bayreuth podoben světo-
vému lázeňskému městu s čilým mezinárodním
životem, po čas zkoušek ukazuje se nám v
stadiu příprav k této proměně z klidu polo-
zapadlého kouta. Vzlt Bayreuthu slavnostní hry
znamenalo by dnes, po čtvrtstoleti, tolik, jako
dát vyschnout horkým pramenům v Karlových
Varech nebo oloupit Příbram o stříbro ao
Svatou Horu. Město, menší než Čes. Budéjo-
vice a polohou připomínající poněkud Písek, již
od půle června oživeno je novým obyvatelstvem
s oholenou tváří hereckou, ktérému pro počátek
přizpůsobování se lokálnímu životu činí radost
změna, jakou cítíme, oddávajíce se příjemno-
stem letního pobytu na venkově. Tři dny před
zahájením her nabývá však pravidelný ruch
horečné čilosti, obvyklá tvářnost domů nového
vzhledu. Hotelier nás upozorňuje, že nájemné
z pokoje pěkně zařízeného stoupne ze 4 na 18(l
marek. Každý hokynář, kupec, tabáčník vyzbro
juje se k prodeji textových knížek a rozborů
ovšem nezbytných pohlednic, jejichž výrobcem
byl Bayreuth již před 20 lety, tedy dávno před
všeobecně rozšířenou posilatelskou horečkou
Obuvníci, krejčí a jiní živnostníci vyvěšuji nad
pisy, že byli dodavateli »velikého komponisty«
Bayreuth
Karlová Vary
Příbram
Svatá Hora
Písek
21
article
Kam se podíváme, všude lákají nás ke koup
předměty, vztahující se na Wagnerovo umění
V obchodech s prádlem vydíme zástěry a ubrou-
sky s vyšívanými citáty z »Parsifala«, v galan-
terních závodech drobné předměty, najmě čelno
sošky Wagnerovy a Lisztovy jakož i miniatury
charakteristických divadelních rekvisit (labutía
holubic z »Lohengrina«, kopí a přilb z »Val
kýry«, harf z »Tanhäusera«, lodí ze »Zakletého
Hollanďana« a pod.). Oblíbený druh zlatnické
výroby tvoří zvláště imitace sv. Gralu ve formě
ciboria s uměle vypraveným podnosem a rubi-
nově červeným skleněným svrškem. Z knihku-
peckých výkladů mízí všechny novinky časové
a zaujmou tam místo klavírní výtahy, fotografe
účinkujících a cenné rytiny, ovšem též celá
literatura o Wagnerovi, rok od roku až do
ohromnosti se šiříci, se vším, co napsaliv
tomto oboru zatvrzeli odpůrci a ironisté dobou
překonaní a k mlčení donucení, střizliví rozbor-
níci, enthusiasté, fanatičtí šílenci a pod. Kamse
oko ohlédne, všude Wagner a Wagner . ..
Wagnerův
Parsifal
Lisztův
Wagner
Val
22
article
Od nádraží k divadlu vede asi 10 minu
dlouhá stinná cesta se širokým chodníkem, po-
sypaným sytě žlutým pískem. Divadlo samo
hraniči vzadu na jehličnatý les, jenž v hodinách
odpoledních vydává lahodné ozonové výpary
z předu na úpravný, k městu se svažující park
Mezi timto a koncem města stojí o samotě malá
úhledná villa, jejíž nízké patro obývá první Češka
kterou Bayreuth povolal, aby vytvořila tu Wag
nerovu postavu, postavu Senty v »Zakletém Hol
lanďanu« — sl. Emma Destinnova. Zaří
dila si pro bayreuthský séjour českou kuchyn
a z okna zamlouvá si nás, jdouci kolem k
zkoušce na »Parsifala«, pro pozejtřek, až sval
se sebe tihu hlavní zkoušky, abychom ochutnaly
její výrobky. Rozumí se, že v mateřštiné
hlasitě, k podivu stromořadím se táhnoucího
procesí návštěvníků, kteří jistě se domnívali, že
slyší činštinu. »Ale nahoře nemluvte mnoho
českyl« napomíná nás. »Což furor teutonicu
Češka
Senta
Destinnův
Parsifal
Bayreuth
23
article
rozšířil se z Liberce a Chebu až do internacio-
nálního Bayreuthu?« ptáme se. »Ne. Ale
chcete-li někoho pomlouvat po česku, čiňte to
hodně po tichu. Přes tu chvíli bude vám
zde někdo rozuměti.« Byli jsme tedy tiší.
Ale právě proto snad nepoznali jsme, že
k svému království máme jen malý počet
kilometrů. Silné dojmy z posvátného díl
Vykoupení ostalně předurčují již jistý stupen
jakési zamlklosti. V půlhodinném meziaktí
zkoušek vynikající postavy hudebního světa,
které tu vidíme zevšad se sletší, jsou zajímavým
pozorovacím materiálem. Jubilejní rok shro-
máždil sem mnohé svědky prvního představení
před čtvrt stoletím. I ti, kteří pro stáří nemo-
hou vykonávati »službu« na jevišti, neopome-
nuli se dostavit aspoň jako diváci. (Na př. slavný
pěvec Eugen Gura).
Mnohý známý zjev patři již k domácnosti
Wagnerova domu » Wahníriedu«. Tak skladatel
»Perníkovy chaloupky« Engelbert Humper-
dinek, jehož matka byla Češka. S ním čile
poblhá okolo divadla jeho žák Siegfried W ag-
ner, mezitím co matka tohoto, pl. Cosima, na
všechny strany vlídně děkujíc za pozdravy,
zvolna kráčí zástupem opřena o rámě proslu-
lého klavírního paedagoga Karla Kli nd-
wortha, prvního upravovatele klavírního vý-
tahu tetralogie. Vedle nich upoutává nejvíce
pozornost naši charakteristická, trochu intrikán-
sky přiostřelá tvář povahou rozmilého kapelníka
berlinského dra. Karla Mueka, dirigenta »Par-
sifala«, rozmlouvajícího přátelsky s generálnim
ředitelem hudby Felixem Mottlem s Karls-
ruhe, dirigentem »Hollanďana«.
Bylo od Wagnera pěknou myšlenkou, že
zvěčnil v mramorové desce, zasazené v ochoze
divadla, zlatým pismem jména všech svých spo-
jenců uměleckých z roku 1876. Z nich jen je
Gura
Wagnerův
Wahníried
Perníkův
Engelbert Humper
Češka
Siegfried W
Karel Kt
Muek
Mottl
Karls
Wagner
Liberec
Cheb
Bayreuth
Cosimo