2
masthead
V Praze, v pátek dne 18. prosince 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předpllácí sa
v Praze v administrael
na měsí
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáške
na me lta . . . . 7 K 50h
ve dllalkách: K sot
na měsíe.
Pošton:
n čtvrt leta . . . . 9 K 6nh
s dvojí zisilkou
a miěate
Praha
6
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
7
article
Kdo tu klame a kdo pravdy
brání?
Kdo tu klame a kdo pravdy
brání?
Dalo se očekávat, že volná rozprava pa
novníkova s poslanci českými při delegačním
cerklu naplní německocentralistický tisk jednak
velikou, škodolibou radostí, jednak velikou zlostí
Jásají přímo proto, že eísař poslancům národ
českého netajil své mrzutosti nad naší obstruke
v parlamentě vídeňském, domlouvaje jim dů
tklivě, že prý tímto svým odporem ničeho ne-
dosáhnou. — Však zároveň opět div nepukaj
zlosti nad důstojnými a mužnými odpovědm
našich delegátův; nejvíce pálí je ovšem chrabrá
odpověď delegáta dra. Kramáře, jenž odvo
lávaje se »od krále nedobře zpraveného ke
králi lépe informovanému« krátce a dobře vy
ložil, co nám po čtyřletém trpělivém čekán
vlisklo poslední tu obrannou čepel do rukou
Nejpodleji ze všech vede si snad »Bohemie«
Vyčítá dru. Kramářovi, že prý sám klamně in-
formoval panovníka, když tvrdil, že šestimil
lionový, vysoce vzdělaný národ český jest polu
utlačovaným, pokud jazyk jeho jest vyháněn
z úřadův vlasti jeho a pokud vláda státní ne-
chce půldruhému millionu Čechů moravskýeh
dopřáti české university v Brně, poněvadž Něme
hrozí nejvážnějším odporem a ona se chýl
před jejich velem.
Nemohouc fakt těch ani slovem vyvrátiti
»Bohemie « ulevuje si těmito impertinentními lžemit
»Domnívá se snad dr. Kramář, že mocnáři nen
známo, jak zpupně a sobecky Češ
vůči Němcům hospodaří tam, kde
jsou ve většině, totiž na sněmu če-
ském, v obecním zastupitels: v
pražském a ve všech zemských, jako
městských korporacích Čech? Do-
mnívají se snad čeští delegáti, že císař zapomněl.
jak byl ustavičný, nemilosrdný útisk
Čecho
Němec
Brno
Čechy
Bohemia
8
article
Němců v Rakousku právě hlavním dílem Čechů.
až vedl k živelnímu propuknutí bouře
a vzpoury všech Němců? Koho chtějí Češi
klamati, vydávají-li Němce za utlačovatele, kdežto
přece panovníkovi nejlépe je známo, kterak ne-
měli Němci od desitiletí žádného rozhodného
vlivu na správu státu? Že se paněvník nedal
klamnými informacemi dra. Kramáře zmýliti, vy-
svitlo patrně z jemného obratu, jakým dal jed-
nomu českému delegátu na uváženou, »že se
německá většína na moravském sněmu vží dy
osvědčovala býti mírumilovnější a povolnějsí
nežli česká většina na sněmu českém«, anebo
když jinému českému delegátu mocnář poukázal
na poměry zavládnuvší ve sněmu českém
věru nikoliv následkem mírumilovnosti české.«
Diplomatům dána dle známé průpovědi Tal
leyrandovy řeč k tomu, aby zatajili své pravé
minění, ale orgánu německého kasina zdejšího
dána je věru k tomu, aby co nejdrzeji obrace
pravdu na ruby a lhal v hrdlo, že by v něm
polypy měly růst. Ať uvede jediný případ, kdy
a kde jsme my Čechové na zemském sněmu.
v obeením zastupitelstvu pražském, ve všech
ústavech zemských a městských korporacíe
»zpupně a sobecky hospodařili na úkor něme-
ckých spoluobčanův našich?«
Němec
Čecho
Čech
Kramář
Rakousko
Tal
9
article
Ať uvede jedinou rakouskou vládu
v niž by nebyli Němci měli své ministry, a
probere všecka rakouská ministerstva od pade-
sáti let a ukáže na jediné, v němž by ne
byli bývali Němci měli většinu křesel minister
ských? Za celou tu dobu půlstoleti nebylo v Ra
kousku jediného ministerstva slovanského, č
tvoříme my Slované převážnou většinu obyvatel-
stva této říše. A vůči tomuto historickému faktu
troufá si »Bohemie« tvrditi, že od desltileti
Němci žádného vlivu na správu státní nemaji
troufá si to tvrdit dnes za vlády Körbrovy, která bez
potazu s německými pohlaváry kroku neučiní
již veto německé levice je sněrodatným zákazem.
Však vrchole prolhanosti dosáhlo drzé čel
»Bohemie« najisto, když epe veřejnosti do očt
Němec
Slovan
Bohemia
10
article
báji o ustavičném nemilosrdném útisku Němeů
v Rakousku, způsobeném hlavně Čechy, který
prý trval »po dvě desitiletí, až dohnal všecky
Němce k živelní vzpouře a přivodil všeobecný
krach a slátní krisi, jež podnes není ukončena.«
Žvaslem tím patrně chce »Bohemie« žalovat
na éru Taaffovu, Windisehgrätzovu, Badenovu.
Gautschovu a Thunovu, jakoby v nich byli
Němci bývali mučeni a křižováni, až jim kosti
praskaly. A zatím by byla ve smrtelných roz
pacích, kdyby měla slušně dokázati, v čem,
kdy a kde bylo za tu celou dobu právu národ-
nímu Němcův i jen vlasu zkřiveno! Bouřili s
Němci v Čechách i na Moravě proti vládě
Taaffově, ale proč?
Pro jazykové nařízení Němce Stremayera
z dubna roku 1880, jímž se c. k. soudníma
politickým úřadům v Čechách a na Moravě při-
kázalo, že mají ve vnějším úřadování jednati s
stranami jejich jazykem. Tento všude jinde na
světě samozřejmý přikaz spořádané justice a správy
vzali si však zdejší němečtí štváči v nedostatku
všaké jiné příčiny za záminku k opposici a po
dráždili německý, věci neznalý lid mrzkou lží.
že prý jde o jeho počeštění, že všichni němečt
úřadníci přijdou z chleba, že je to vražedný
nájezd na německou národnost, až připadli na
paličský postulát po rozdělení Čech dle národ
nosti a po uzákonění státní němčiny; když pak
jsme se my té vlastízrádné choutce jejich na
sněmu českém vlastenecky opřeli, odesli na
tři léta ze sněmu českého a tropili korybantský
rámus ve Vídni, »až se okna hradu vídeňského
otřásala« a ustrašený hrabě Taaffe po buřičské
řeči Plenerově z 12. prosince 1889 uzavře
s německými buřiči mír pověstnými vídeňským
punktacemi.
Němec
Taaffův
Windisehgrätzův
Badenův
Gautschův
Thunův
Němcův
Stremayer
Taaff
Plenerův
Rakousko
Čechy
Morava
Vídeň
Bohemia
11
article
To bylo první osudné schýlení se auto
rity státní před německou irredentou. Jen svrcho-
vanému napjetí sil českého národa lze děkovat
že zmařeno nebezpečí roztržení české vlasti
zřízení v ní na hranicích Pruska »uzavřené
země německé.« Za tento čin sebe brany vla-
stenecké ztrestán byl národ český r. 1893
od téhož »slovanského Taaffa« stavem výmineč-
ným a nejostřejší policejní persekucí. Takhle
vypadalo to utlačení Němců za Taaffa. A Ba
deni? Čím ten jim ublížil? Svými jazykovými
nařízeními, dle nichž měl býti ve vnitřním úřa-
dování v zemích českých rovně platným jazyk
německý jako český, ale v dopisování s úřady
centrálními a německými zůstával němčině vy-
hražen monopol.
Opět tu neubráno Němeům a jazyku jejich
ani atomu práva, avšak němečtí štváči zdvihli
nový poplach a novou bouři, křičíce opěto
znásilnění a ohrožení Němcův, až rozkaceně
divoce revoluční sani obstrukční vržen poctivý
Badeni za oběť a povolán Němec Gautsch, aby
ta jeho jazyková nařízení osekal a upravil dle
přání Němcův.
Učinil tak, rozděliv Čechy na národní
oblasti úřadní. Mohli býti tedy Němci slušně
s vítězstvím svým spokojeni. Ale nebyli. Chut
jim vzrostla při jídle a oni znovu bouřili a
obstruovali, až padl Gautsch i po něm Thun a
německo-socialistická skandální obstrukce vynutila
druhé pokoření autority státní zrušením i těch
Gautschových nařízení ordonancemi Clarovými.
A po všem tom neslýchaném oloupení ná-
roda českého o dobré jeho právo opováží se
dnes »Bohemie« prášiti, že Němci jsou zde utla-
čovanými a my utlačovateli, ba opováží se říci,
že prý dr. Kramář hleděl panovníka oklamati.
když mu označil německou nespravedlnost a zlobu
vůči národu našemu za původ všeho zla, hubí
cího tuto řiši.
Taaff
Němec
Něme
Němcův
Gautsch
Čecho
Thun
Gautschův
Clarův
Kramář
Prusko
Bohemia
12
article
Jak pak je tomu dávno, co přestali Něme
zdejší vyhrožovat okamžitým obnovením nej
ostřejší své obstrukce, jakmile by vláda českému
národu po zákonu vyhověla v příčině rovno
právnosti jazyka našeho v úřadech vlasti na-
šich, jakož i v příčině české university na Mo-
ravě? Jak pak je tomu dávno, co zkazila ně
mecká nejírivolnější obstrukee
zasedání sněm u království českého?
Jak pak je tomu dávno, co vůdce Němeů
moravských d' Elvert hrozil v »Neue Freie
Presse« (ze dne 11. t. m.) vládě, že by i jen
pouhý pokus její rozřešiti otázku české univer-
sity pro Moravu dle přání Čechů »rozpla
menil národnostní boj všech ra-
kouských Němců, především ale Němeů
moravských do nejvyššího stupněs
Ejhle, tu má »Bohemie« tu mírumilovnost ně-
mecké většiny na sněmu moravském
v bengálském osvětlení z první ruky.
Všickni soudní a spravedliví lidé dovedou
tu věru snadno rozeznal, na čí straně bojuje
právo a pravda a na či lež a křivda.
A proto nic nás neleká, nezastraší ten
lichý jásot německých fruktifikatorův slov
panovničích, vyvozují-li z nich vítězství Körbrove
a porážku spravedlivé věci naší.
Pravda, za níž stojí a bojuje uvědomělý
zachovalý národ, zvítězi navzdor všemu tal
jistě, jako že po noci vzejde jitrol
Čecho
Němec
Morava
Bohemia
Něme moravský d ' Elvert
Neue Frei Presse
13
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. prosince.
Německo-židovský útok na svézákonnosť Ruska
V „Novém Vremeni“ čteme následující pr
hlášení:
V Německu židovský, jinými slovy skoro
všechen německý tisk obnovil agitaci v příčině
cestujících obchodních agentů. Podle ruských
zákonů Židé cizozemci právě tak, jako Žide
ruští poddaní, nemají práva bydleni na celém
prostranství Ruska. Německým Židům se to ne-
líbí. Chtějí dosíci práva rozjížděti se po Rusku
a žíti v něm, kde a pokud jim libo. Žádají, aby
to právo bylo jim zabezpečeno při uzavření nov
obchodní smlouvy mezi Ruskem a Německem.
Nejprvé podle německé konstituce poddaní Ně-
mecka nedělí se podle náboženství a požívaji
rovnoprávnosti. Druhé, německým obchodním
agentům bude nyní třeba více než jindy svobody
jezditi a bydleti v Rusku, neboť rusko-sibirská
dráha otevřela jim Asii. Třetí, němečtí poddaní
jako tací nemusejí a nemohou se podrobovati
středověkým ustanovením ruské vlády. Důvody
tyto všecky možno rozbiti jedinou námitkou.
Ruskožijesvými zákony a má právo
žádati, aby se jimi všichni v Rusku
spravovali. Máme zákon, zbraňující bydleti
Židům za čarou jim k obývání vyměřenou. T
platí pro každého Žida, nechť je poddaným kte-
réhokoli státu, pokud se zdržuje v Rusku. V Ně-
mecku i Židé těší se plnoprávnosti, v Rusku ale
jsou srovnáni s ruskými poddanými hebrejského
vyznání. V nové obehodsí smlouvě mezi Rusken
a Německem nemohou míti místa body, kterése
příčí našim základným zákonům.
Žid
Praha
Rusko
Německo
Nejprvá
Asie
14
article
Z Dálného Východu.
Z Dálného Východu.
Rusko svým záhadným mlčením rozčiluje
nervné Japonce k šílenství. Rozpuštění japon-
ského parlamentu, vyslovivšího vládě nelibost
za její nerozhodnou zahraničnou politiku, je dů-
kazem, že mikado nedá se zvrátiti od míru-
milovně politiky. Avšak Japonci málo se ohli
žejí na vůli a mínění svého panovníka. V Ja-
ponsku je mnoho politických. stran, jež se nyn
všechny sjednotily v stranu protiruskou, ener
gicky žádající války. Vůle mikadova může být
zlomena hnutím národním.
Proto musí býti Rusko připraveno na vše
Dosud se nevysvětlilo, co dělá dvanáct vojen
ských korábů japonských, jež odpluly neznámo
kam. Myslí se, že vezou prvý transport japon
ského vojska na Koreu. Jakmile by se to zjistilo
bylo by po mírném vyjednávání. Japonské listy
žádají, aby před vypověděním války předchá
zely se strany Japonska nepřátelské skutky. Ta
kovým skutkem zajisté by bylo nenadálé vysa
zení japonského vojska na Koreu.
Japonsko pomýšli na spolek všech asijských
států pod jeho vedením a ochranou. Ono vábí
do svých škol mladé Číňany, posílá své rádce.
organisátory, agitátory a vojenské instruktor
do Číny a úsilovně tíhne na jih do Siamu a d
Japonec
Číňan
východ
Rusko
Korea
Japonsko
Čína
Siam
15
article
Indočíny. Podnikaví a čili Japonci začali se již
velkým počtem usazovati v úrodných zemích
siamských a zabývati se tam pěstováním rýže.
V Bangkoku Japonci zorganisovali politický
spolek, jehož účelem jest hájení japonských zá-
jmů v Siamu. V siamské armádě, v soudníeh
a administrativných úřadech Japonci zaujalí
hlavní místa, vytlačivše úplně Evropany a za-
davše tím citelnou ránu francouzskému vlivu.
Posléze Japonci opanovali vývozný obchodv
Indočíně. Slovem, Japonci do té míry opanoval
položení v této části asijské pevniny, že koloni
alná armáda francouzská nebyla by s to zdržet
nával Siamců na Indočínu, kdyby to vtržení pod
porovali Japonci.
Ale kromě vojenské, průmyslové a země
dělské kultury, již vnášejí neunavní a rychlese
rozmnožující Japonci do malátných a chabých
států Dálného Východu, kromě plemenného
svazku s těmito národy Japonsko nyní vysoko
vztyčuje prapor buddhismu, jejž vytrhuje z ruky
porobené od Anglie Indie i z rukou tibetského
dalajlamy, jejž ohrožují právě svou tajemnou
výprávou Angličané. Nedávno buddhijský kněz
jenž přijel z Indie do Tokia, pronesl tam řeč, ve
které se prohlásil pro prvenství Japonska v ne-
zbytné válce Východu se Západem, Asie
s Evropou.
Tak stojí věci. Ctižádosť Japonců je po
drážděna tak velice, že svých plánů a svéh
asijského poslání dobrovolně se nevzdají.
Odročení jízdy admirála Alexějeva d
Petrohradu je vážným příznakem poplašného po-
ložení na Dálném Východě. Admirál byl povolán
do Petrohradu, aby osobnými informacemi
urychlil vyjednávání. Avšak je patrno, že jest už
pozdě na to, aby se vzdálil se svého důležitéh
místa, a že se obává, jakmile by vytáhl páty, že
by Japonci zahájili nepřátelství naproti Rusům
místo toho, aby trpělivě čekali, až se vráti s pal
movou ratolestí v ruce.
Japonec
Evropan
Angličan
Rus
Indočína
Bangkok
Siam
dálný východ
Japonsko
Anglie
Indie
Tokio
východ
západ
Asie
Evropa
Alexějevo d Petrohrad
Petrohrad
16
article
Politická závěť Alexandra Battenberga.
Právě minulo deset let od smrti prvého bul
harského knížete Alexandra Batfenberga. Bul
harské listy při té příležitosti oznamují, že v so
fijském konaku chová se v uzavřené obálee
závěť zesnulého knížete s nápisem: „Otevříti de-
set let po mé smrti.“ Listy důrazně žádají, aby
kníže Ferdinand uveřejniti dal tento dokument
na nějž má nárok všechen bulharský národ
Z tonu bulharských listů vysvítá, že závěť Bat
tenbergova byla již otevřena, avšak na rozkaz
panujícího knížete že obsah její chová se v taj
nosti. Přes to podařilo se časopisu „Blgaria
něčeho se dopátrati. Píše, že mimo jiné závě
obsahuje následující poučení knížeti Ferdinan
dovi: „Chce-li kníže Ferdinand pa
ovati a blaze působiti v Bulha
sku, musí se varovati stambulov
cův a udržovati vždycky nejlepš
poměr k Rusku.
Kníže Ferdinand dělá pravý opak této rady
Proto nedá závěť Battenbergovu uveřejniti, prot
ale také nebude dlouho možným na bulharském
trůně.
Židé a Tataři v Rusku se hýbají.
Nejen v prospěchu národů balkánských
nýbrž i samých Rusů v Evropě bude, nedo-
pustí-li, aby hlavní síly jejich vyčerpávala Asie.
Zkušenosť posledního desítiletí učí: čím se více
Rusové engažují v Asii, tím více nepřátel vy
vstává jim v Evropě, a to nejen zahraničných.
nýbrž i vnitřních. Že mezi obojím nepřátelstvím
proti Rusku je souvislosť, jest očividno.
V poslední době pozoruje se mezi Židy
Tatary v Rusku takový státu nepřátelský ruch.
jakého nebylo od roku 1853, před válkou krym-
skou. Již ani zahraniční zpravodajové netají.
že mezi nepokojnými studenty, kterých se zmoe-
nila policie, Židé mají většinu. Přepadání nejen
bezbranného obyvatelstva, nýbrž i policie
vojska židovskými tlupami stalo se v západníeh
guberniích jevem docela obyčejným.
Battenberg
Batfenberg
Ferdinand
Ferdinan
Battenbergův
Tatar
Rus
Žid
Bata
Rusko
Evropa
Asie
18
article
Nemenší fanatism pozoruje se mezi Tatary
na Krymu i na Volze. Kdežto krymští, majíce
blízko Turecko, stěhují se do této souvěrecké
země, aby se nedráždili pohledem na vzrůst moci
ďaurů, kteří jejich panství ztroskotali, Tataři na
hořejší Volze, od Turecka vzdálení, dávají ča-
stěji svému nepřátelskému smýšlení výraz či-
nem. Tam oni jsou těmi „sedláky“, kteří podle
západoevropských novin přepadají představítele
ruské státní moci v guberniích, které volzští Ta-
taři pořád ještě považují za své chanství, již
Ivanem Hrozným rozbité. Kromě toho libují si
volzští Tataři v tom, že na duchevní, konají-li ob-
řad pod širým nebem, a zvláště jdou-li s velebnou
svátosti, házejí blátem a kamením. Za božích
služeb hromadí se kolem chrámů, lomozí, rou-
hají se slovy i písněmi. Přijme-li některý Tatan
křesťanskou víru, zakusí od svých bývalých sou-
věrců ještě většího protivenství, než jakým se
v podobném případě mstívají Židé.
Všecky tyto jevy samy sebou netvoří žád-
ného vnitřního nebezpečí pro Rusko. Rusko
s nimi bude hotovo hned, jakmile se mu vrtění
jinorodeů znechutí. Přes to nesmí je podceňo-
vati, zejmena nesmí býti slepo k souvislosti
tohoto vniterného nepřátelství se zahraničným
Tatar
Hrozná
Krym
Volha
Turecko
Rusko
19
article
Doplňovací volba v Anglii.
Výsledky doplňovacích voleb za oba okresy
londýnské Lewishom a Dalwiek očekávány
byly v Anglii se značným9 napjetím. Depeše
sdělila již, že při obou zvítězili stoupenci
Chamberlainovi proti liberálům a stoupencům
svobodné tržby. Avšak dle pravdy třeba při-
znali, že nelze z toho souditi ještě bezpečně,
že by se bylo obyvatelstvo čtvrtí těch rozhodlo
na dobro již pro celní projekty Chamberlainovy.
Především v jednom z okresů těch konserva-
tivní většina umenšila se o polovici a nadt
oba vítězní kandidáti Coates a Harris, kteří na
počátku kampaně volební úplně se pro Cham-
berlaina vyslovili, během kampsně své názory
silně zmírnili. Tak Coates, vyslovil se sice pro cla
ochranná, ale jen dle potřeby a odkazoval
celní projekt Chamberlainův do budoucnosti,
poněvadž nedal by se provésti dnes bez zdra-
žení potřeb životních. Také Harris na konec
vrhl se v náruč konservativnímu spolku, jenž
omezuje se na Balfourovy názory o celní poli-
tice. Bez ústupkův těchto byli by oba kandi-
dáti stěží, zvláště v dělnickém voličstvu, pro-
nikli Oba okresy byly ostatně baštami toryův
Socialní demokracie v Německu.
Mezi stranami bourgeoisie a socialní demo-
kracií v německém sněmu říšském nastala úplná
roztržka. Po léta byl Singer předsedou komise
pro jednací řád, ač strana jeho byla značně
slabší než nyní. Nyní starešinové sněmu rozhodli
se odníti socialní demokracii důležité místo to
a vyhlédli národního liberála Sattlera za před-
sedu v komisi zmíněné. Bojovná posice většiny
proti socialní demokracii se tudíž ještě při-
ostřila.
Chamberlain
Chamberlainův
Coates
Harris
Singer
Sattler
Anglie
Cham
Balfourův
Německo
20
article
K debatě italské sněmovny o vnější politice.
Také včerejší druhý den rokování o vnější
politice ve sněmovně italské vylíčili jsme již
v momentech hlavních depešemi. Promluvil tu
však i podruhé již ministr vnějších věcí Tittoni,
jenž co do prázdné hovornosti dle všeho nakazil
se od Körbra a dílem také od Bülowa, jenž,
jak čtenář sledovati může, ze všech sil nahra-
žuje dnes řečněním újmu, kterou si v té věci
uložiti musil pán jeho. Také Tittoni ve včerej-
ších vývodech opakoval vlastně jen svoji řeč
předvčerejší. Nové myšlenky nevyslovil témě
žádné. Toť vůbec příznak politiky moderní,
proud secessní odplavuje všechnu energii,
všechnu initiativu k činům. Titloni rozhovořil
se nejprvé o otrokářství v Benadiru, jež Italie
hledí prý co nejvíce obmeziti a na to opakoval
předchozí své prohlášení o politice balkánské.
Zásada evropského koncertu bude prý dle slov
Tittoni
Bülow
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
— a. V Praze, 17. prosince
Praha
22
article
Temperovaná poesie.
Barbaři, kteři ničite rázovité naše památk
roztroušené po vlasti jako zlatý prach na bohatém
vlasu krásky. Barbaři, kteří nemáte smyslu pro
naše chaloupky a chaty, pro naše české stodůlky
z pola z kamene vystavěné, z pola ze dřev
roubené a doškem kryté, na nichž bují flora nej-
rozmanitějších netřesků a jež kol dokonale jsou
obrostlé kopřivami, mezi nimiž krči se sedmi
krásky a zlatý květ pampelišky.
Vizte tam ten úhledný stateček. Jak roz
tomilý to obrázek. Obydelní stavení hezky obí
leně, stáje i stodola ve stavu dobrém, na dvoře
všechno v nejlepším pořádku a za humny za-
hrádka dle všeho velice pečlivě pěstěná. »Jak
šťastný asi v této živnosti žije člověk!« zvoláte
mimoděk.
A jako ozvěnu ze smutného kraje zasle
chnete slova:
»Myslíte? Šťastný ten člověk má zejtra třet
dražbu na usedlost.«
»Jak to možno?«
»Je vidět, že jste z města a že tomu ne-
rozumite. Veliký výměnek, dvěma sestrám po
pěti tisících, potom stejí také něco barvička . .
a než se rok s rokem sejde, je toho u žida
na několika stránkách. A konec ?«
»Opusti rodný statek a jde nádenničit.«
»Nikoli. Zadlužený statek koupí záložna
bývalému majiteli ho pronajme. Pak mu to jde.
23
article
Nic líbeznějšího než mezi lukami vinouc
se švitorný potůček. Kraj sebe krásnější záhy
přestane těšit, není-li v něm vody. Vodaje
oživující element. A což když krajem přes ka
meny hrči neregulovaná, za to ale tím půvab
nější říčka.
O jak se to večer prochází pe jejích bře
zích, jaká to rozkoš, usednout pod vrbu
s prutem v ruce čekat na rybku, až se na-
bodne na zrádný ostrý háček. O, ta polom
chutná! Vyšel jsem si jedneho krásného večera
na břeh takovéto říčky, ale sotva že několik
učinil jsem kroků, už tu jakýs nezdvořák z
mnou: Kdo pak vám dal dovolení, plouhat mi
louku? Což myslite, že ta tráva roste pro vás
Co vás sem čerti nesou, zůstaňte si doma ve
městě a courejte se tam po dláždění a n
zdo !«
»Ticho, ticho příteli. Uznávám, že vám
trávu šlapu, ale domnívám se, že za dva
zlaté . . . .
Ještě jsem měl ruku v kapse, když dobrý
muž, který na mne z počátku spustil tak zhurta,
pojednou zkroušeně snal imitovanou vydrovku
a hlasem přelibezným mi brevi manu udělil nej
rozsáhlejší plnou moc, »plouhat« na břehu
trávu dle libosti.
Dobrá — pomyslil jsem si a na toms
usnesl, že té plné moci využitkuji do kraj
nosti.
Když jsem asi hodinu kolem říčky chodi.
pozoroval jsem, že na některých místech tvoř
se na jejím povrchu jakési podezřelé bubliny.
a z těch že vystupují plyny, o nichž by se ne-
dalo tvrditi, že voní jako fialky.
Snad náhodou tam, kde v zátočině voda
stojí. Uvidíme. Vyňal jsem z náprsní kapsy
pouzdro s náčiním rybářským, rozšrouboval hůl,
jež rázem proměnila se ve prut, navlékl nan
šnůru, nabodl červa a hodil to do poloviny
reky. Déle než hodinu jsem čekal, až se
splávek hne. Marně.
24
article
»Zde chcete chytit rybu ?« — ozval se
hlas za mnou.
»Co jiného?«, zněla úsečná má odpověd
»Pošetilost. Vždyť odtud tři čtvrti hodiny
vzdálen je cukrovar a víte, co to znamená?«
»Vím« — vykládal jsem a měl se k od
chodu.
»Buďle rád, že vás tu četník nebo obeen
strážník nebo hlídač nedopadl.«
»Vždyť tu přece žádných ryb není !«
»Ale navzdor tomu se zde chytat nesměji.o
Dlouho uvažoval jsem o této nesrovnalosti
Kde se tedy pro bůh zotavit? Kde jinde, než
v lese.
O, miluji les s ohněm a vřelostí mladi
ckého blouznílka, jako miloval Paris Helenu
jako Werther svou Lottu, jako Pavel svou Vi
ginii. Les je mi velkolepým chrámem, v němž duše
má jedině modliti se dovede, les skýtá mi tolik
vznešené rozkoše, že marně bych se ohlížel po
místečku, kde nalezl bych klid tak božskýa
tak bohatý zdroj štěsti, jako pod zelenou klenbou
na měkkém koberci mechovém.
Co mi do toho, že u nás každý větší le
je rozčtvrcen a každý kus že jiného má ma-
jitele? Pokládám les za velkolepý dar boží, jejž
Stvořitel ve své neskonalé lásce k nám uštědři
lidstvu všechen, celý a nedilný.
V lese zapomenu na všechny trampoty
a bolest, v lese padá se mne každá tiha, v lese
cítim se volným jako pták, les je můj a ve vě-
domí tom citím se býti pod sosnami jako král
a k smíchu jsou mi všechny tabulky, že se
tam chodit zapovídá.
»Kdo má k tomu práva?« zvolal jsem
hlasem tura, když na takové jedné půvabné pro-
cházce stanul jsem před sloupem, na němž upev
něna byla tabulka s nápisem: Přístup do lesa
se zapovídá! Jen po cestě jiti dovoleno ! —
Paris
Helena
Werther
Lott
Pavel
25
article
A tam, kde roste vysoké kapradí nebo kde ne
beskou vůni šiři konvalinka, nesmím ? Proč ne
»Proto, že také les, jako každý jiný po
zemek, je soukromým majetkem, s nímž každý
má právo disponovati, jak se mu uzdá.«
»Není pravda, les, dle mého přesvědčení
je statkem obecným, přístupným každému. Kde
ho ovšem jakýmkoli způsobem poškodí — za-
sluhuje, aby byl na první borovici oběšen.«
»Dobře, dobře. Ještě letos bude zde tento
obdélník, obsahující asi 8000 čtverečních metrů.
vykácen, rovněž onen les v sousedství, jenž
je o něco menší. Mladý pan hrabě prohrál
onehdy v klubu mnoho tisíe zlatých, jež co ne-
vidět musejí býti zaplaceny. O, jak je to zde
hloupé, pořád blouditi pod těmi borovicemi
klopýtali přes pařezy. Přál bych si také prožit
noc v klubu, kde prý je to velice krásné, kde
proudí pořád nejdražší vína, jež kredencují samě
sličné dámy. Chtěl bych také hrát a hodně pro
hrát — či vyhrát.«
Zvláštní gusto, pomyslil jsem si, a demo
kratická krev má divoce proudila mi tělem, když
vzpomněl jsem si na to, že k vůli prostopášné
hýřivosti na tisíce krásných sosen a jedlí má
býti vymýtěno, aby tam, kde nyní každou noe
provádějí oreády a dryády svůj poetický rej
na příště provozoval ničící muziku topor dřevo-
rubeů.
Hajdy z venkova do města. I tam je pln
poetických koutů, plno zátiší, kde duše usíná.
aby dále se kolébala na křídlech Momových
V těch úzkých uličkách, vysoko v mansardách
nad pittoreskními lomenicemi domů dosti tklivých
výjevů, jichž svědkem býti je větším požitkem
než jindy skýtá mnohdy sebe půvabnější ven
kovský ráj.
Hospůdka v onom žlutém domku otevřen
jakoby pro medilaci. Jen abych tam sedět
Hajda
Momův
26
article
mohl hodně dlouho při soumraku nebo i potmě
Sedám tak velmi rád, třeba dvě hodiny.
Jak ti hodní lidé uměji živě vyprávět.
»Jen se, prosím, neupejpejte a pojdte
blíž! — Tak, má drahá. « — Domníváte se snad,
že mluvím s dámou, není li pravda? Je to
pravda, jenom že to dáma z tržnice, samorostlá
a plná pražského humoru. Ji přizvukuje mladý
muž se šístkami a s balonovou čepicí. Bodrý
Podskalák, jenž zná naši Vllavu důkladněji než
pan Kaftan. Líčí své veselé zkušenosti barvami
tak sytými, že mi v těle až srdce poskakuje,
cítím to pod vestou .
Chtěli několikráte rozsvítit, já ale tomu
bránil, i jednali dle mého přání —— až bylo již
hodně pozdě. Kolik? Chci vytěhnout hodinky,
abych se podíval, byly však — fučl
Znáte cos zajímavějšího než je pražský
pohřeb? Velký pohřeb s muzikou a s rozsvl-
cenou elektrikou? Jak pěkně se to jde gardě
po nasypaném písku, zejmena když je bláto
Je tomu čtrnáct dní, když doprovázel jsem,
kráčeje zrovna za rakví, do Olšan svého nej-
milejšího přítele. Těžké slzy rosily mou větrem
ošlehanou tvář a já cestou uvažoval o různých
poblouzeních svých a o — věčném životě. Bylo
mi tak úzko kolem srdce, že mi puknouti
chtělo. Pojednou výstřel na znamení, že mrtvý
druh můj stál před nepřitelem. Kněz dořekl
své »amen«, vůz hnul se rychle ku předu a z
ním ve fiakrech ti, kteři mu chtěli dáti průvod
až ke hrobu. V okamžiku tom zahvizdla v ná-
draží Františka Josefa k odjezdu připravená lo-
komotiva, koně u zlatého corbillardu se splašili
a než se kočí nadál, pádili ne na »vršíček
smrti« za Král. Vinohrady, nýbrž na »vršíče
života« k Žižkovu . ..
Ubohý přitelil
Kaftan
František Josef
Král
Olšany
Žižkov