ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 962a4770-66b1-11dc-b206-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 34, person 71, org 4, work 5
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 17. října 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 287.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí nei v Praze v administrael na máeest ns čtvrt leta . . . . s dvojí donáškou ná měsse na čivrt lats. ve dllslkách sa něikc . Poštont mi ke ss dtrrt laia s dvojí zálsitkon na měsk r la . . . u k ori
Praha
5 article Národnostní spor a hospo- dářské otázky.
Národnostní spor a hospo- dářské otázky. Jakási dědičná vada šablonovitosti my šlení zdá se býti údělem předbojníků růz ných politických směrů a proudů v tomto soustátí, kteráž dle okolností a příležitosti mění sice svá hesla, ale v podstatě změny tyto neznamenají ani pokrok, ani nápravu ani výsledek lepšího přesvědčení, jež vzniklo z hlubšího uvažování. a Německý nacionalism řeší na př. všecky hospodářské bolesti a choroby, ať již sku tečné či simulované: celní jednotou s Ně- meckem a státoprávní inartikulací vzájem- ného poměru této poloviny říše a Ně- mecka. Německý antisemitism má opět jiný universální lék: boj proti židům a odstra- nění samostatného postavení Uher. Nejčastěji však se léčí nyní ve všech národech dle methody specialistů: každý stav, každá třída společenská má svá zvláštní společná hesla hospodářská, jež upravena jsou jinak pro dělnictvo, jinak pro živnost níky, jinak pro zemědělce, jinak pro průmy. slníky, atd., takže bezděčně připomínají způ sob léčení pověstného mastičkaře, který ji naký recept měl pro kováře a jiný pro krej čího v sídle své »hledané« působnosti. Avšak nejpovšechnějším a nejotřepaněj ším, ovšem spolu i nejlacinějším ho spodářským lékem jest známě neupřímné skuhrání, kdyby nebylo národnostních a jazy kových sporů, že mohly by se všecky síly věnovati řešení otázek hospodářských atd. od repetice, jak to slýcháme v Rakousku od třiceti let a déle.
Uhry Rakousko
6 article
Nechceme tuto dovolávati se proslulých znalců národohospodářských, kteří prohlašuj hospodářský boj za vlastní zdroj příčinu všech válek, ať už záminka k nim byla brána odkudkoliv, ale připomínáme pouze, že dle tohoto světového názoru ani zápasy národnostní nejsou ničím jiným, než jednou z forem zápasů hospodářských, zá- pasů zájmových. Na každé téměř stránce Lippertových »Sociálních dějin Čech« možno ualézti doklady, že ze zápasů Němců s Čechy vyrůstal zároveň i úplný hospodářský pře vrat, jenž hlavně i v tom spočíval, že ob- chod z rukou českých přecházel do rukou německých (na př. se solí.)
Lippertův Němec Čechy
7 article
Pokud se týče na př. Maďarů, bezděčně ve své nedělní řeči doznal dr. Mattuš, že odstranění jazykového sporu v Čechách by nezastavilo národnostní boj; na místo ně- mecko-českého zápasu vznikl by ihned zápas obou — s Maďary, jak jej antisemité j iz dávno propagují. Pravilť: »Vidíme, že následkem jazykových sporů u nás téměř všechna hospodářská činnost většího slohu vázne. Jednak vidíme nehotovost našich po- měrů k Uhrám, které hledí z našich zmatků kořistiti a kořistiti nejen hospodářsky, nýbrž i politicky. Je to smutné, k jakým koncům v příčině té jsme dospělí a zračí se to ve výroku jisté politické osobnosti ke mně, když pravila, že jsme to přivedli v Rakousku tak daleko, že se říšská rada svolává téměř jen tenkráte, když se to Uhrům líbí, jakoby země v říšské radě zastoupené byly uherskou pro vincií a dočetli jsme se, jak uberské listy přinášely vítězoslavné zprávy, jak uherský ministerský předseda dovedl zasáhnouti do zmatků rakouských a způsobil, že rozpu- štěna byla říšská rada. Je to smutné, že zejmena umírněné německé strany tyto poměry nevyburcují. Připadá mně to, jako by ten velký německý kmen v Ra kousku raději snášel cizí porobu s námi, nežli by se slušně vyrovnal s če- ským národem.« Převaha hospodářská německá, ni koliv česká, jest ohrožena tím. čemu se říká vykořisťování této poloviny říše
Maďar Mattuš Uher Čechy Uhry Rakousko
8 article
Uhry (což vedle Maďarů mohou býti i Slo- váci, Srbové, uherští Rusové atd.), jak plyne opět ze slov dra. Brářa, dle něhož: »v ho- spodářském směru jsme a zůstáváme proti jiným národům, s nimiž se rádi sta víme v parallely, slabými, opravdu inferior- ními. Tisíce svých lidí nedovedeme na vlastn půdě vyživiti; z této slabosti vzešla naše otázka menšinová. . . . Každého člověka mezi námi musí do základů duše pronik- nouti, celou jeho bytostí otřásti a ji zaujat přesvědčení, že zápas o zachování naší ná- rodní, kulturní samobytnosti bude na tomto (hospodářském) poli rozhodnut; troufámsi říci, že jest to dnes otázkou pro nás důleži- tější, než spor o parlamentní taktiku.« Je-li tomu opravdu tak, nemáme-liz spíše vítati hospodářské ne- snáze německé a podporovati aspirace národů hospodářsky nám bližších (svou ho- spodářskou nehotovostí) a tudíž nám ná- rodnostně méně nebezpečných. než jsou Němci!? Klidu se nedočkáme ani v tom ani v onom případě, boj by po kračoval dál, ovšem že na jiných stranách a možná že v jiných formách. Není to, zkrátka, pravda, že lze prostě odklizením sporů národnostních dočkati se nápravy zájmů hospodářských.
Uher Maďar Srba Rus Němec
9 article
Celá řada hospodářských chorob jest rázu třídního, kapitalistického. sociálního. Dr. Matluš sám podal k tomu doklady, když pravil: »Co se déje nyní na vídeňské burse, je velmi povážlivé. Několik pirátů učinilo si z bursy předmět své hrabi- vosti a během krátké doby jisté hodnoty vyhnali do neuvěřitelné výše, a neuplynul až do dnešního dne ani rok a počítá se, že na burse bylo ztraceno na 250 millionů korun. Ti lidé, kteří o to jmění přišli, snad ještě dnes tak hlasitě nenaříkají a tlumí jen vztek a bol; kdož ví, zda za krátko ne zavzní z tisícerých zničených existencí nářek. jenž otřese státem« Dále: »A hleďme do severních Čech Několik málo lichvářů uzavřelo kartel, který podrývá kořeny našeho průmyslu, vydírá poslední groš z širokých vrstev lidu a není nikoho, kdo by dovedl se proti tomu po- staviti. Když se před nedávnem mluvilo o tom že přirážkou dvou krejcarů na centu uhl by se mohly sanovati zemské finance, na stalo v jistých kružích pravé zděšení, ale když dva lidé se spolčí a o 50 procen zdraží nejpotřebnější prostředek k životu tu jen se řiká, to že jest obchodní kalku lace, proti níž nedá se nic podniknouti. Také to patří k věcem, jimiž se musíme za- bývati. Musíme věc tu prakticky rozřešitia hledati z takových zmatků východiště. Avšak na cestě k cíli pořád leží balvan jazyková otázky, který se nedá jinak odstraniti nežl správným rozřešením.« Hle, tu nelze říci, a řeklo-li se to, nen pravda, že to jsou hospodářské kalamity. jež zplodil národnostní a jazykový spor nebo uherská kořistivost. Do tisíců jdou zvýšené výlohy za uhl u jednotlivých továren, u cukrovaru, který zpotřebuje na př. 1000 vagonů uhlí, 20.000 zl r. m. za jediný rokl
doktor Matluš Čechy
10 article
A přece žádají průmyslníci vídeňští v svém provolání, aby stát poskytl ze své po kladny prostředky pro těžbu uhlí, jako by dobývání uhlí přinášelo škody a ztráty A tu jsme u otázky další. Nevedou se vnitřní zápasy a boje ve státech, kde není »národ- nostních« sporů? Nestojíliž proti sobě čelné německé strany v říši světové (in spe) — v Německu, podobně v Anglii a ve Francii Nepravíme tím, že narodnostní zápasy u nás by se nemohly uvésti do forem sluš- nějších, vzdělanějších, ale to musíme vy- tknouti, že by odtud k nápravě hospodář- skýcb, hmotných poměrů společenských cesta se sotva zkrátila anebo jen urovnala. Roz květ hospodářský jest výsledek velmi čet- ných činitelů, z nichž se tomuto soustátí několik jich nedostává a mezi nimi jest ne- poslední dávná hospodářská prakse, jakou zvláště my Čechové teprve hospodlát- ským zápasem musíme právě tak si osvojiti, jako jsme jí nabyli ve věcech jazy- kových zápasy národnostními.
Čecho Německo Anglie Francie
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 16. října. (Hr. Dziedu- šický o Polácích v Rakousku Rusku a o rakouské ústavč.) Známý politik polský, hr. Vojíěch Dziedušický uveřej- ňuje v »Gaz. Narod.« defší studii o krisi par- lamentarismu. Přecházeje k otázce, jak se ny- nější krise parlamentarismu dotýká Poláků, pro- jevuje přede vším přesvědčení, že pro Poláky v Rusku je výhodnější, že žijí ve státě ne- ústavním, neboť ústava mohla by jim podobně. jako v Prusku, kde parlament schvaluje nej- surovější násilí na nich páchané, přinésti prý jen škodu. Jinak má se však věc v Rakousku. »Jen v Rakousku — píše hr. Dziedusický — panuje polský jazyk v polském kraji (rozuměj v celé Haliči) v úřadě i ve škole, Poláci maji svobodu i politický význam, mládež polská má přístup do úřadů, věda a umění polské mohou se rozvíjeti v normálných poměrech, národu jest volno vyjadřovati své city a etíti posvátné památky. Jsou to statky neocenitelné, Ovšem hospodářský rozvoj království (ruského Polska) jest nepoměrně příznivější, hospo- dářský stav v Haliči jest nikoli bez viny vlády žalostný, život lidu polského nikde není úplný; možno řici o něm, že v Haliči drží statky ide- álné, v Rusku statky hmotně; ty i ony jsou stejně nezbylné a poněvadž národ musí dbáti též o statky ideálné, proto nutno se snažiti. aby Rakousko bylo eilnév a poněvadž zdravý parlamentarismus jest podmínkou síly a zdrav
Polák Praha Hradec Rakousko Rusko Prusko Halič Polsko
12 article
Pakouska, nutno dbáti o uzdravení rakouského parlamentarismu.« Mluvě dále o rakouské ústavě, hr. Dziedu- šický doznává, že ústava tato daleko nevyho- vuje potřebám státním ani zemským. »Jsme přesvědčeni — pokračuje pisatel — že kompe- tenci ústředního parlamentu svěřeno množstvi věci, které nemohou býti věcně správně vyří zeny tělesem, upravujícím jednostejné zákony pro množství různorodých zemí, že některé z těch věcí, nezbytně špatně vyřízených, zdržo- valy jednání ústředního parlamentu a jiné vnesly do sněmovny spory, které se budou opakovati tak dlouho a které se definitivně rozřešiti ne- dají, dokud kompetence vídenského parlamentu bude rozšířena i na otázky nároní a náboženské, tý- kající se jen obyvatelů některých zemí a roz- sévající ve sněmovně jen vášně..« Z Krakova, 16. října. (Volební ruch. — Tyf a voličské schůze.) P. Stoja- lovský uveřejnil ve svém těšinském lístku
P Stoja Krakov
13 article
»Wienci« kandidátní listinu pro některé západo- haličské volební okresy páté a čtvrté kurie. Zatím oznamuje kandidáty pro pět volebníc okresů v páté a pro pět ve čtvrté kurii. Ostatn kandidáty prý navrhne příští týden Mezi ohlá- šenými již kandidáty jsou čtyři bývalí poslanci Cena, Šajer, P. Stojalovský (ve venkovských obeích laneutských) a Kubik. — Pověstný tyf, jenž se vyskytoval z nenadání za posledníeh voleb právě v takových obcích, kde se měla konati voličská schůze prolistančikovská, počíná se v Haliči opět objevovati. Právě zakázal okr. hejtman voličskou schůzi v Jaryčově za příčinou tyfu, o němž tam nikdo neví. V Stanislavově okr. hejtman Prokopčič oznámil lidovému kan- didátu Malorusovi Hurykovi, že se marně uchází o mandát, poněvadž v tomto okrese kandiduje jeho příbuzný kn. Mandyčevský. Týž hejťman nedovolil schůzi v Bratkovicích opět pro tyf v Tysmienicích ani žádný důvod pro svůj zákaz neuvedl. Jsou to, jak vidho, velice slibné za- čátky. Ze Zadru, 12. října. (Hledají se znalci albánského jazyka.) Mini- sterstvo vnítra rozeslalo po úřadech dalmatských a přímorských oběžník, aby byli sepsáni úřad- níci znalí albánského jazyka. Poně- vadž v Rakousku žije jen hrstka Albáneů (malá osada nedaleko Zadru), budí ministerský oběžník zvědavost, nač rakouská vláda potřebuje úřad- níků znalých albánského jazyka.
Šajer P Stojalovský Kubik Halič Bratkovice Tysmienice Zadr Min Rakousko Malorus Huryk
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 16. října. Klin klinem. Teprve r. 1904 vyprší lhůta dosavadní obchodní smlouvy rusko-německé, ale veřejným přetřesem už nyní konají se připravy k stano- vení nového obchodního poměru mezi oběma státy. Němečtí agrárníci žádají, aby elo na obill bylo zvýšeno tou měrou, že by se dovoz ciziho obilí do Německa vlastně stal nemožným. Nyn německé clo na obili obnáší 313 marky z metr. ctu. Nespokojení agrárníci chtějí, aby bylo zvý šeno na 8—10 m. Rusům, jež považují za bláhové, namlouvají, že zvýšením ela chtějí za- brániti dovožu obilí amerického, ale týmiž ústy štvou i proti Rusku, tak že Rusově nemohou býti v pochybnostech, že Němci spekulují n to, kterak by jim zadali těžkou hospodářskou ránu a nezkazili si to u nich. Ale Rusové jsou bdělí. »Honoe Bpexa píše, že rozmach německých agrárníků je přímo rozmachem Veliké pěsti a vybízí Rusko, abys připravilo k odpovědi podle přisloví » klin klíneme. Ode dávna obchodní politika německá naprot Rusku je taková: své průmyslové výrobky, zejmena stroje, rádi by dováželi do Ruska beze cla aneb aspoň se clem minimalným, ale na ruské obili uvalili by s chutí elo válečné. Poměr ale mezi oběma státy není takový, jak jej představují Němci. Německo, i když má nejúrodnější rok, není s to obživiti se vlastní úrodou a potřebuje dovozu 120 mill. metr. ctů, cizího obilí. Je tedy odkázáno na dovoz obili cizího, jmenovitě ruského, jež je nejblíže a proto může býti nej- lacinější. Na Rusku jest, aby podporováním domácího průmyslu emancipovalo se od prů myslu německého a co se týče cla na obilí. aby se včas dohodlo s Amerikou o společné obraně proti Německu, neboť zájmy Ruskaa Ameriky jsou v tom případě totožné. Zaplata potom obilná cla samo Německo. Nová sensační afféra ve Francil. »Journal officiel« uveřejňuje následujíe výnos:
klin Rus Rusův Němec Honoe Bpexa Praha Německo Rusko Ruskao Amerika
15 article
V drobném prodejit raaní číslo o sobě . . . za Sh vápole dni . . na s b Ve slialkách ss venkově- ranní élslo. . . . . . . . odpolední . . . . . . . . Bb Inserat platí se Kotevě rapřa Předplacsní a inssrty přijímá sdmínl- straes v Mlarianské ulicí č, a. Tam nachásejí se t.l redlskee tiskárna a vzpedics „Národnich Listě“ Rukopity ae nevzacej
Bb Koteva Předplacsní Mlarianský ulice
16 article
»Dekretem ze dne 12. října 1900, vyne- seným na základě raportu ministra osad, gu- vernér kambodžský, p. Ducos, dává se do vý- služby.« Jak jsme nedávno oznámili, stěžoval si prine Jukanthor nejen na svého otce, nýbrž i na guvernéra pana Ducosa. Bylo nařizeno vyšecřo- vání, na základě kteréhož vláda tohoto dala do výslužby. Afféra budí sensaci a zdá se, že má velmi vážné pozadí. P. M. J. Corněly píše pak ve »Figarus »Jestliže král Norodom jest nespokojen s na- šimi residenty, nechť s ním naloží jako naložili s královnou madagaskarskou, než ať ho ne- dávají vázati a ať obzvláště nesvěřují úlohy této jeho prvnímu ministru, jenž ostatně, bylli by čestným mužem a dobrým ministrem svého pána, takověto práce by se nikdy nepodjal. Takovýmito neprozřetelnostm popuzuji se zbytečně národno st pod naším protektorátem stojící Pensionování p. Ducosa není než první krok k vyčisténí stáje Augiášovy.« Reorganisace franconzského ministerstva obchodu. Ministr obchodu dal podopsati dekret, jímž reorganisuje úplně ústřední správu ministerstva obchodu. Dekret tonto byl vydán po disposicích po- sledního finančního zákona, který opravňuje mi- nistry rozděliti vnitřní službu v oddělení, pokud tato změna v zápěti nemá zřízení míst sekčního chéfa. Ústřední správa ministerstva obchodu bude obsahovati kromě kabinetu ministerského, jeho personálu a oddělení účetnického čtyři ředi- telstva takto pojmenovaná: 1. Ředitelství oddělení technického.
Ducoso Cornět Norodom Augiášův
17 article
2. Ředitelství společenského pojištění proti úrazům. 3. Ředilelství práce. 4. Ředitelství obchodu a průmyslu. Tyto změny, zavedené ministrem obchodu, srovnáme-li novou organisaci se dřívějším re- žimem, jsou karakterisovány rozmnožením služby společenského pojišťování proti úrazům, zároveň služby práce, následkem důležitosti den za dnem rostoucí otázek pojišťování, pensí a dělnických problémů, které vyžadují úplné pozornosti ministra obchodu. Anglický boj volební. Té chvile zvoleno jest ze 670 členův dolní sněmovny anglické 663. Zbývá tedy sedm ještě voleb, jež dnem 18. t. m. budou skončeny. Zvoleno bylo až dosud 399 vládních poslancův (z čehož 331 konservativcův, 68 liberálních unionistův) a 264 poslancův opposičních (z če- hož 183 liberálův, 1 dělnický zástupce a 80 ir- ských nacionalistův). Vládní strana získala až dosud 36, oppo- sice 35 mandátův. Konservativci projevují živé uspokojení nad výsledkem voleb. »Globe« klade na to důraz, že volby ve svém celku jsou prý bezpříkladným projevem důvěry pro politiku vlády. Liberální orgány tvrdí oproti tomu, že vláda neobdržela jasného mandátu, jakýž očeká- vala. Něktoré listy londýnské poukazují k ne- úspěchu socialistův, soudice z toho, že obyvatel- stvo ostrovní říše není kollektivistickým snahám valně přístupno. Dle rozhořčeného smýšlení libe- rálův lze souditi, že tito vznesou prudké obža- loby proti ministerstvu a zvláště proti Chamber- lainovi a že dojde v parlamentu k debatám bouřlivým.
dolní sněmovna
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Za mistrem Fibichem. Jen s chvějícím se srdcem chápu se péra k těmto řádkům. Vše šlo tak rychle, reočeká vaně. Že zdravi mistrovo není skálopevné, vě- dělo se; že by však bylo podryto až ke kata- strofě tak prudké, nikdo nemohl tušiti, zvláště viděl-li, s jakým zápalem únavy neznajícím Zdeněk Fibich pracoval o zkouškách k novému svému opernímu dilu. To bývaly sváteční oka- mžiky jeho života, taková příprava nové zpěvo- hry. V posledních týdnech před provozováním rád rozesilal růžové nebo bledě fialové listky svým přátelům, kde zval je k předběžnému vy- slechnutí své práce. V pracovně, u klavíru te- prve roztával mistr, jindy plachý a málomluvný Zde oživovalo se jeho oko zaníceným výrazem, zde plynuly s jeho rtů tak pevné a přesv ědčivé umělecké názory, že svou pravdou a zároveň ideálním nadšením vrývaly se hluboko v mysl.
Fibich
19 article
Pro doklad svých tvrzení neměl mistr nikdy da- leko. Jen sáhl do své bohaté knihovny, o jejíž zachování mělo by býti zavčas postaráno, a již citoval vám ze zapomenutého autora nějakého míslo ať dramaticky, ať harmonicky zajímavé. právě dle otázky, o kterou šlo, jako průvodný důkaz. V takových okamžicích malými průhledy dával poznati celou svou učenost, již nikdy ne- stavil na odiv, své obsáhlé vzdělání nejen od borné, ale všeobecné. Literatura i umění vý- tvarné doplňovaly jeho esthetiku hudební. Když tedy pozval vás na novinku, třeba sebe více umdlen zkouškami, hodinami či skladatelskou praci — neboť Fibich v posledních letech své bohaté tvořivosti šel z díla do díla, sotva jedn zinstrumentovav začínaje již druhě —: used k pianu a již od něho nevstal, dokud se skrá- němi znojem operlenými nepřehrál celé dílo Leda že v meziakti svůj oblíbený doutník po- zadýmal a stručným objasněním do děje příštíeh scén vás uvedl. Nebylo to však pouhé prohrání. Fibich hrál s celou vášní, snažil se zachytit nejen vše podstatné, ale i důležitější podrobnosti.
Fibich
20 article
upozorňoval na své úmysly, vysvětloval účel toho či onoho, a při tom tenor jeho, jako by se posmíval přirozeným hranicím hlasu, tlumočil všechny partie od basu až do primadonny. Chval a lichotek nechtěl slyšeti, neřku-li pochle- benství, jemuž se naprosto uzavíral. Shovivav k jiným, byl vždy sám sobě nejpřisnějším kriti- kem, a na rozdil od tolika hudebníků, o vlastní osobě mluvil jen nerad a skoupě. Přehrav a vy- světliv své dílo, vracel se před rozloučenou opět ke všeobecným hovorům, které i rád žertem ko- řenil, a k oblíbeným svým principiálním otázkám uměleckým. Tak slyšel jsem od něho »Bouři«, »Hedy« a »Šárku«. Tak těšil jsem se sly- šeti »Pád Arkuna«. Bylo v tom podán Fibichově tolik umělecké intimnosti! tolik ne- vnucující se delikátnosti, která poví své, neusi- luje však ovliviti mínění cizl! Letos jinak bylo usouzeno . . . Lístek již nepřišel. Za to píšijá tento truchlivý listek ... Skončeno jest živolní drama nešťastného ve svém nitru mistra. Ze skvělé trojice našich velikánů hudebních, kteří stvořili a do výše po- vznesli českou, národně, nejen dle jmena če skou školu hudební, zbývá již jen jediný Dro- řák. Fibich odešel za Smetanou, jemuž stá snahami svými nejblíže. Částečně i osudy.
Heda Šárek Fibichův Fibich Smetana
21 article
Neboť jako dílo Smetanovo došlo úplného po- chopení a zaslouženého rozšíření teprve pol smrti trpce zkoušeného »tichého genia«, i skladby Fibichovy dosud netěší se tomu porozumění, nepronikly tak, jak ceny jejich hodno. Dožil se ovšem Fibich mnohého krásného úspěchu, jme- novitě posledními zpěvohrami, jenž sílil ho na trnité umělecké pouti, měl uznání dosti duší nadšených i chladnějších znalců, získal takév cizině spravedlivého ocenění, ať vzpomenu jen zdaru jeho melodramatických »Námluv Pe- lopových« na vídeňské hudební a divadelní výstavě (1892) a týchž i »Tantalova smíru« na národním divadle vlámském v Antverpách (1893), dále úspěchů ve vídeňské filharmonii, v Drážďanech (1896 a 1897 »O tell o«) všude, kde jeho znamenitý klavírní kvartet z E-molli byl sehrán. Nieméně ono elementární proniknuti děl mistrových, to vžití se a rozší- ření jako pravý majetek národa, jehož kultury důležitou součástí a nehynoucím jsou pomníkem, dosud prodlévá.
Smetanův Fibichův Fibich Tantalův Antverpy Drážďany tichý genius
22 article
Příčina leží v neposledním vzhledu v sa mém rázu Fibichovy hudby. Stále v před, nikdy nestanouti, nadtož nazad ucouvnouti! tak zněle jeho heslo. Vznešené vážné umění přísně či- stých linií jeho ideálem. Snil pro zpěvohru o stejných právech na ryzí, ničím nerušené dra- matické krásno, jakáž práva má tragédie, snio o katharsi zpěvohrý ode všech cetek a pozlátka o návratu jejím k ideální vniternosti, tomu nej- podstatnějšímu význaku hudebního krásna. Ústupků neznal a rovněž nikdy sama sebe ne- opakoval. Každou skladbou řešil nový problém, rozváděl dále své principy. Navázav na Sme- tanu, pokročil směleji na dráze českého wagne- rianismu. Přemohl však v sobě záhy poubého nohsledu velikého reformátora, jako byl před tím ještě v čas vyzul se z nadměrného vlivu romantismu Schumannova, a dospěl k dílům vzácné individuality, bez odporu k nejlepším dramatickým plodům periody powagnerské.
Fibichův Schumannův Sme
23 article
Dramatičnosti, snaze po detailním vystižení plastiky zpívaného slova, jehož přesně deklamaci věnoval péči až úzkostlivou, arcí pro znevážení při- rozeného přízvuku ve valné části českých skladeb velezáslužnou o pokrok naší hudby, neméně charakteristice osob i výjevů Fibich obětoval začasté lahodně linie melodiky. To stalo se pra- menem hojných výtek i menší popularity jeho skladeb, proti nimž »nemelodičnost« posloužila za laciný šibolet. Nehledě k tomu, že pojem »melodičnosti« jest u obecenstva značně pružný, podroben změnám vkusu a značně rozlažitelný (dnes na př. nikdo již neodváží se mluvii o »nemelodičnosti« »Lohengrina« nebo našeho »Dalibora«), není výtka v takém rozsahu oprávněnou, poněvadž u Fibicha, třeba harmonická, kontrapunktická, rythmická a de- klamační stránka ve skladbách jeho více impo- novala, nalezne se melodií i po starém smyslu formálně vyvíjených a zaokrouhlených zvláště v jeho písních, klavirních, komorních a symfo- nických výtvorech dost a dost. Poslední dobou — obrat pozorovati od Bouře — nabývala v dramatických pracech mistrových melodická linie nejen orchestru, ale i zpěvu mohutnějších, okrouhlejších vln, sladkosti a žáru, který jme- novitě v Hedy jímá smyslným, ovšem umě- lecky vytříbeným kouzlem, v Šárce pak roz- dýchala se již v nejkrásnější květy ryzí, z hloub citu vážené poesie (většina druhého jednání, ve třetím zpěv Ctiradův o zašlém štéstí láskv).
Fibich Lohengrin Dalibor Ctiradův
24 article
Často diskutuje se národnost děl Fibicho- vých. Okolnost, že často volil k pracem svým cizí látky, že nejlěsněji přilnul k ideám Lisztovým a Wagnerovým, když byl před tím holdoval snivě blouznivému, sladkobolnému světu romantiky Schumannovy, zdá se na první pohled staviti jej mezi kosmopolity. Ale tomu není tak. Že látka sama sebou nepodmiňuje národnost či nenárodnost uměleckého dila,je bohdá již dávno uznaným axiomatem. V opáč- ném případě nebyla by hned Schillerova »Ne- věsta Messinská« výtvorem ducha německého, poněvadž látka její jest sieilská, a důsledkem nemohl by se ani Fibichově »Nevěstě Messinské« přičilati duch německý, nýbrž jakýsi italsko- normanský. V té příčině dlužno na paměti míti, že Fibich v brzku po prvých pokusech, již ve druhé periodě svého tvoření, zahájené »Bla- níkem« (1874), počal se individuálně rozvijeti. načež léta zdánlivého ochabnutí tvůrčíchsi (1884—1888) dovršila vnitřní process umělcův k úplnému osamostatnění. Uměleckými skutky prvého řádu bohatá perioda následující, překotne přímo tvořivosti, jíž teprve neuprosná smrt uči- nila přítrž, ukazuje nám již Fibicha jako ostře vyhraněnou individualitu, ba tvůrce nových genrů. Scénický melodram — trilogie »Hippodamia« od Jar. Vrchlického — je sám sebou čin tak emi- nentní samobytnosti umělecké, že po něm o své- rázu Fibichově nemůže býti pochyby. Než i způsoh a povaha skládání Fibichova z doby jeho zra- losti jsou takové, že kdybyste měli, neznajíce jich ani autora před tím, určiti jejich původce, žádnému ze známých mistrů světových nemohl byste jich přisouditi. Tak význačný jest vlastní jejich typ v celkové tvářnosti i v nesčetných podrobnostech skladatelské techniky. Poněvadž
Lisztův Wagnerův Schumannův Schillerův Fibichův Fibich Hippodamie Vrchlický
25 article
veliké individnality tvoří ráz umění toho kterého národa, nemůže o nečeskosti Fibicha jakožte vyslovené silné individuality býti řeči. Než i ony vnější živly, které svou očivid ností nejsnáze za národní bývají uznávány, s dostatek nacházejí se v díle Fibichově. Vezměme četné jeho písně, i ty z prvního ob- dobí, kde nejvíce ještě mluvil žhavou Schuman- novou řečí, skládal-li na oblíbené své básníky Hálka, Heineho, Burnsa, Goetha, Chamissa, Rückerta: jakmile dostal se mu pod ruku text národního rázu, na příklad Čelakovský, z něhož množství kusů hudebně zbásnil, nebo »Róže« z rukopisu kralodvorského, jsou to ihned tóny zcela lidových názvuků, které se mu ozývají. Poukázal již nejlepší náš hudební znalec, prof.
Fibich Fibichův Schuman Hálek Heine Burnsa Goethe Chamisso Rückert Čelakovský
26 article
Hostinský, jemuž česká škola hudební vůbec mnoho děkuje za prohloubení svého ideového podkladu, několikráte, jak Fibich zidealisováním lidového tance, polky, do scherzové formy hned v prvním svém, dosud netištěném kvartetu — druhý z G-dur má ve scherzu rovněž polku — předstihl časově samého Smetanu a jak rovněž předešel jej volbou domácí mythické látky »Záboj, Slavoj a Luděk« pro tvorbu symfonické básně. Pro tento poetický druh Fibich vůbee rád uchyloval se k domácím námětům: »Toman a lesní panna«, z české přírody těžící »Vesna« s rozkošnou polkou v intermezzu,a ještě nejnověji symfonická ouvertura »O ldřich a Božena« jsou toho svědky. Sujetem spa- dala by sem také ouvertura »Noc na Karlštejně«, plná něhy a jemného humoru, předehra ke slav- nosti Komenského s mistrným zpracováním cho- rálu českých bratří »Sludně nepřevážená všech božských milosti« z amsterodamského kancionálu Komenského. Než řekl jsem již, co o samotné ceně látky a jejím poměru k národnosti díla smýšlím. Důležitějším daleko jest, že v tvorbě Fibichově vedle zevnějších těchto znaků buší také tepna skutečné, vniterní národnosti. Je to lidový balladický tón, jenž u Fibicha došel plného výrazu. Naleznete jej už v kantáté »Jarní romance«, stopy přináší také starší, dosud neznámá »Melusina« k básni Kinkelově, ale vy- kvašen a nepochybně českého rázu je v kon-
Fibich Záboj Luděk Božena Komenský Fibichův Kinkelův Karlštejn Slavoj Toman a lesní panna jarní romance Melusina