2
masthead
V Praze, ve středu dne 17. října 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí nei
v Praze v administrael
na máeest
ns čtvrt leta . . . .
s dvojí donáškou
ná měsse
na čivrt lats.
ve dllslkách
sa něikc .
Poštont
mi
ke
ss dtrrt laia
s dvojí zálsitkon
na měsk
r la . . . u k ori
Praha
5
article
Národnostní spor a hospo-
dářské otázky.
Národnostní spor a hospo-
dářské otázky.
Jakási dědičná vada šablonovitosti my
šlení zdá se býti údělem předbojníků růz
ných politických směrů a proudů v tomto
soustátí, kteráž dle okolností a příležitosti
mění sice svá hesla, ale v podstatě změny
tyto neznamenají ani pokrok, ani nápravu
ani výsledek lepšího přesvědčení, jež vzniklo
z hlubšího uvažování.
a Německý nacionalism řeší na př. všecky
hospodářské bolesti a choroby, ať již sku
tečné či simulované: celní jednotou s Ně-
meckem a státoprávní inartikulací vzájem-
ného poměru této poloviny říše a Ně-
mecka.
Německý antisemitism má opět jiný
universální lék: boj proti židům a odstra-
nění samostatného postavení Uher.
Nejčastěji však se léčí nyní ve všech
národech dle methody specialistů: každý
stav, každá třída společenská má svá zvláštní
společná hesla hospodářská, jež upravena
jsou jinak pro dělnictvo, jinak pro živnost
níky, jinak pro zemědělce, jinak pro průmy.
slníky, atd., takže bezděčně připomínají způ
sob léčení pověstného mastičkaře, který ji
naký recept měl pro kováře a jiný pro krej
čího v sídle své »hledané« působnosti.
Avšak nejpovšechnějším a nejotřepaněj
ším, ovšem spolu i nejlacinějším ho
spodářským lékem jest známě neupřímné
skuhrání, kdyby nebylo národnostních a jazy
kových sporů, že mohly by se všecky síly
věnovati řešení otázek hospodářských atd.
od repetice, jak to slýcháme v Rakousku od
třiceti let a déle.
Uhry
Rakousko
6
article
Nechceme tuto dovolávati se proslulých
znalců národohospodářských, kteří prohlašuj
hospodářský boj za vlastní zdroj
příčinu všech válek, ať už záminka k nim
byla brána odkudkoliv, ale připomínáme
pouze, že dle tohoto světového názoru ani
zápasy národnostní nejsou ničím jiným, než
jednou z forem zápasů hospodářských, zá-
pasů zájmových. Na každé téměř stránce
Lippertových »Sociálních dějin Čech« možno
ualézti doklady, že ze zápasů Němců s Čechy
vyrůstal zároveň i úplný hospodářský pře
vrat, jenž hlavně i v tom spočíval, že ob-
chod z rukou českých přecházel do rukou
německých (na př. se solí.)
Lippertův
Němec
Čechy
7
article
Pokud se týče na př. Maďarů, bezděčně
ve své nedělní řeči doznal dr. Mattuš, že
odstranění jazykového sporu v Čechách by
nezastavilo národnostní boj; na místo ně-
mecko-českého zápasu vznikl by ihned zápas
obou — s Maďary, jak jej antisemité j iz
dávno propagují. Pravilť: »Vidíme,
že následkem jazykových sporů u nás téměř
všechna hospodářská činnost většího slohu
vázne. Jednak vidíme nehotovost našich po-
měrů k Uhrám, které hledí z našich zmatků
kořistiti a kořistiti nejen hospodářsky, nýbrž
i politicky. Je to smutné, k jakým koncům
v příčině té jsme dospělí a zračí se to ve
výroku jisté politické osobnosti ke mně, když
pravila, že jsme to přivedli v Rakousku tak
daleko, že se říšská rada svolává téměř jen
tenkráte, když se to Uhrům líbí, jakoby země
v říšské radě zastoupené byly uherskou pro
vincií a dočetli jsme se, jak uberské listy
přinášely vítězoslavné zprávy, jak uherský
ministerský předseda dovedl zasáhnouti do
zmatků rakouských a způsobil, že rozpu-
štěna byla říšská rada. Je to smutné, že
zejmena umírněné německé strany tyto
poměry nevyburcují. Připadá mně to, jako
by ten velký německý kmen v Ra
kousku raději snášel cizí porobu
s námi, nežli by se slušně vyrovnal s če-
ským národem.«
Převaha hospodářská německá, ni
koliv česká, jest ohrožena tím.
čemu se říká vykořisťování této poloviny říše
Maďar
Mattuš
Uher
Čechy
Uhry
Rakousko
8
article
Uhry (což vedle Maďarů mohou býti i Slo-
váci, Srbové, uherští Rusové atd.), jak plyne
opět ze slov dra. Brářa, dle něhož: »v ho-
spodářském směru jsme a zůstáváme
proti jiným národům, s nimiž se rádi sta
víme v parallely, slabými, opravdu inferior-
ními. Tisíce svých lidí nedovedeme na vlastn
půdě vyživiti; z této slabosti vzešla naše
otázka menšinová. . . . Každého člověka
mezi námi musí do základů duše pronik-
nouti, celou jeho bytostí otřásti a ji zaujat
přesvědčení, že zápas o zachování naší ná-
rodní, kulturní samobytnosti bude na tomto
(hospodářském) poli rozhodnut; troufámsi
říci, že jest to dnes otázkou pro nás důleži-
tější, než spor o parlamentní taktiku.«
Je-li tomu opravdu tak, nemáme-liz
spíše vítati hospodářské ne-
snáze německé a podporovati aspirace
národů hospodářsky nám bližších (svou ho-
spodářskou nehotovostí) a tudíž nám ná-
rodnostně méně nebezpečných.
než jsou Němci!? Klidu se nedočkáme
ani v tom ani v onom případě, boj by po
kračoval dál, ovšem že na jiných stranách
a možná že v jiných formách.
Není to, zkrátka, pravda, že lze prostě
odklizením sporů národnostních dočkati se
nápravy zájmů hospodářských.
Uher
Maďar
Srba
Rus
Němec
9
article
Celá řada hospodářských chorob jest
rázu třídního, kapitalistického.
sociálního. Dr. Matluš sám podal k tomu
doklady, když pravil: »Co se déje nyní na
vídeňské burse, je velmi povážlivé. Několik
pirátů učinilo si z bursy předmět své hrabi-
vosti a během krátké doby jisté hodnoty
vyhnali do neuvěřitelné výše, a neuplynul
až do dnešního dne ani rok a počítá se, že
na burse bylo ztraceno na 250 millionů
korun. Ti lidé, kteří o to jmění přišli, snad
ještě dnes tak hlasitě nenaříkají a tlumí jen
vztek a bol; kdož ví, zda za krátko ne
zavzní z tisícerých zničených existencí nářek.
jenž otřese státem«
Dále: »A hleďme do severních Čech
Několik málo lichvářů uzavřelo kartel, který
podrývá kořeny našeho průmyslu, vydírá
poslední groš z širokých vrstev lidu a není
nikoho, kdo by dovedl se proti tomu po-
staviti.
Když se před nedávnem mluvilo o tom
že přirážkou dvou krejcarů na centu uhl
by se mohly sanovati zemské finance, na
stalo v jistých kružích pravé zděšení, ale
když dva lidé se spolčí a o 50 procen
zdraží nejpotřebnější prostředek k životu
tu jen se řiká, to že jest obchodní kalku
lace, proti níž nedá se nic podniknouti.
Také to patří k věcem, jimiž se musíme za-
bývati. Musíme věc tu prakticky rozřešitia
hledati z takových zmatků východiště. Avšak
na cestě k cíli pořád leží balvan jazyková
otázky, který se nedá jinak odstraniti nežl
správným rozřešením.«
Hle, tu nelze říci, a řeklo-li se to, nen
pravda, že to jsou hospodářské kalamity.
jež zplodil národnostní a jazykový spor nebo
uherská kořistivost.
Do tisíců jdou zvýšené výlohy za uhl
u jednotlivých továren, u cukrovaru, který
zpotřebuje na př. 1000 vagonů uhlí, 20.000 zl
r. m. za jediný rokl
doktor
Matluš
Čechy
10
article
A přece žádají průmyslníci vídeňští v
svém provolání, aby stát poskytl ze své po
kladny prostředky pro těžbu uhlí, jako by
dobývání uhlí přinášelo škody a ztráty
A tu jsme u otázky další. Nevedou se vnitřní
zápasy a boje ve státech, kde není »národ-
nostních« sporů? Nestojíliž proti sobě čelné
německé strany v říši světové (in spe) —
v Německu, podobně v Anglii a ve Francii
Nepravíme tím, že narodnostní zápasy
u nás by se nemohly uvésti do forem sluš-
nějších, vzdělanějších, ale to musíme vy-
tknouti, že by odtud k nápravě hospodář-
skýcb, hmotných poměrů společenských cesta
se sotva zkrátila anebo jen urovnala. Roz
květ hospodářský jest výsledek velmi čet-
ných činitelů, z nichž se tomuto soustátí
několik jich nedostává a mezi nimi jest ne-
poslední dávná hospodářská prakse, jakou
zvláště my Čechové teprve hospodlát-
ským zápasem musíme právě tak si
osvojiti, jako jsme jí nabyli ve věcech jazy-
kových zápasy národnostními.
Čecho
Německo
Anglie
Francie
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 16. října. (Hr. Dziedu-
šický o Polácích v Rakousku
Rusku a o rakouské ústavč.) Známý
politik polský, hr. Vojíěch Dziedušický uveřej-
ňuje v »Gaz. Narod.« defší studii o krisi par-
lamentarismu. Přecházeje k otázce, jak se ny-
nější krise parlamentarismu dotýká Poláků, pro-
jevuje přede vším přesvědčení, že pro Poláky
v Rusku je výhodnější, že žijí ve státě ne-
ústavním, neboť ústava mohla by jim podobně.
jako v Prusku, kde parlament schvaluje nej-
surovější násilí na nich páchané, přinésti prý
jen škodu. Jinak má se však věc v Rakousku.
»Jen v Rakousku — píše hr. Dziedusický —
panuje polský jazyk v polském kraji (rozuměj
v celé Haliči) v úřadě i ve škole, Poláci maji
svobodu i politický význam, mládež polská má
přístup do úřadů, věda a umění polské mohou
se rozvíjeti v normálných poměrech, národu
jest volno vyjadřovati své city a etíti posvátné
památky. Jsou to statky neocenitelné, Ovšem
hospodářský rozvoj království (ruského Polska)
jest nepoměrně příznivější, hospo-
dářský stav v Haliči jest nikoli bez viny vlády
žalostný, život lidu polského nikde není úplný;
možno řici o něm, že v Haliči drží statky ide-
álné, v Rusku statky hmotně; ty i ony jsou
stejně nezbylné a poněvadž národ musí dbáti
též o statky ideálné, proto nutno se snažiti.
aby Rakousko bylo eilnév a poněvadž zdravý
parlamentarismus jest podmínkou síly a zdrav
Polák
Praha
Hradec
Rakousko
Rusko
Prusko
Halič
Polsko
12
article
Pakouska, nutno dbáti o uzdravení rakouského
parlamentarismu.«
Mluvě dále o rakouské ústavě, hr. Dziedu-
šický doznává, že ústava tato daleko nevyho-
vuje potřebám státním ani zemským. »Jsme
přesvědčeni — pokračuje pisatel — že kompe-
tenci ústředního parlamentu svěřeno množstvi
věci, které nemohou býti věcně správně vyří
zeny tělesem, upravujícím jednostejné zákony
pro množství různorodých zemí, že některé
z těch věcí, nezbytně špatně vyřízených, zdržo-
valy jednání ústředního parlamentu a jiné vnesly
do sněmovny spory, které se budou opakovati
tak dlouho a které se definitivně rozřešiti ne-
dají, dokud kompetence vídenského
parlamentu bude rozšířena i na
otázky nároní a náboženské, tý-
kající se jen obyvatelů některých zemí a roz-
sévající ve sněmovně jen vášně..«
Z Krakova, 16. října. (Volební ruch.
— Tyf a voličské schůze.) P. Stoja-
lovský uveřejnil ve svém těšinském lístku
P Stoja
Krakov
13
article
»Wienci« kandidátní listinu pro některé západo-
haličské volební okresy páté a čtvrté kurie.
Zatím oznamuje kandidáty pro pět volebníc
okresů v páté a pro pět ve čtvrté kurii. Ostatn
kandidáty prý navrhne příští týden Mezi ohlá-
šenými již kandidáty jsou čtyři bývalí poslanci
Cena, Šajer, P. Stojalovský (ve venkovských
obeích laneutských) a Kubik. — Pověstný tyf,
jenž se vyskytoval z nenadání za posledníeh
voleb právě v takových obcích, kde se měla
konati voličská schůze prolistančikovská, počíná
se v Haliči opět objevovati. Právě zakázal okr.
hejtman voličskou schůzi v Jaryčově za příčinou
tyfu, o němž tam nikdo neví. V Stanislavově
okr. hejtman Prokopčič oznámil lidovému kan-
didátu Malorusovi Hurykovi, že se marně uchází
o mandát, poněvadž v tomto okrese kandiduje
jeho příbuzný kn. Mandyčevský. Týž hejťman
nedovolil schůzi v Bratkovicích opět pro tyf
v Tysmienicích ani žádný důvod pro svůj zákaz
neuvedl. Jsou to, jak vidho, velice slibné za-
čátky.
Ze Zadru, 12. října. (Hledají se
znalci albánského jazyka.) Mini-
sterstvo vnítra rozeslalo po úřadech dalmatských
a přímorských oběžník, aby byli sepsáni úřad-
níci znalí albánského jazyka. Poně-
vadž v Rakousku žije jen hrstka Albáneů (malá
osada nedaleko Zadru), budí ministerský oběžník
zvědavost, nač rakouská vláda potřebuje úřad-
níků znalých albánského jazyka.
Šajer
P Stojalovský
Kubik
Halič
Bratkovice
Tysmienice
Zadr
Min
Rakousko
Malorus Huryk
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 16. října.
Klin klinem.
Teprve r. 1904 vyprší lhůta dosavadní
obchodní smlouvy rusko-německé, ale veřejným
přetřesem už nyní konají se připravy k stano-
vení nového obchodního poměru mezi oběma
státy. Němečtí agrárníci žádají, aby elo na obill
bylo zvýšeno tou měrou, že by se dovoz ciziho
obilí do Německa vlastně stal nemožným. Nyn
německé clo na obili obnáší 313 marky z metr.
ctu. Nespokojení agrárníci chtějí, aby bylo zvý
šeno na 8—10 m. Rusům, jež považují za
bláhové, namlouvají, že zvýšením ela chtějí za-
brániti dovožu obilí amerického, ale týmiž ústy
štvou i proti Rusku, tak že Rusově nemohou
býti v pochybnostech, že Němci spekulují n
to, kterak by jim zadali těžkou hospodářskou
ránu a nezkazili si to u nich.
Ale Rusové jsou bdělí. »Honoe Bpexa
píše, že rozmach německých agrárníků je přímo
rozmachem Veliké pěsti a vybízí Rusko, abys
připravilo k odpovědi podle přisloví » klin klíneme.
Ode dávna obchodní politika německá naprot
Rusku je taková: své průmyslové výrobky, zejmena
stroje, rádi by dováželi do Ruska beze cla aneb
aspoň se clem minimalným, ale na ruské obili
uvalili by s chutí elo válečné. Poměr ale mezi
oběma státy není takový, jak jej představují
Němci. Německo, i když má nejúrodnější rok,
není s to obživiti se vlastní úrodou a potřebuje
dovozu 120 mill. metr. ctů, cizího obilí. Je
tedy odkázáno na dovoz obili cizího, jmenovitě
ruského, jež je nejblíže a proto může býti nej-
lacinější. Na Rusku jest, aby podporováním
domácího průmyslu emancipovalo se od prů
myslu německého a co se týče cla na obilí.
aby se včas dohodlo s Amerikou o společné
obraně proti Německu, neboť zájmy Ruskaa
Ameriky jsou v tom případě totožné. Zaplata
potom obilná cla samo Německo.
Nová sensační afféra ve Francil.
»Journal officiel« uveřejňuje následujíe
výnos:
klin
Rus
Rusův
Němec
Honoe Bpexa
Praha
Německo
Rusko
Ruskao Amerika
15
article
V drobném prodejit
raaní číslo o sobě . . . za Sh
vápole dni
. . na s b
Ve slialkách ss venkově-
ranní élslo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bb
Inserat
platí se Kotevě rapřa
Předplacsní a inssrty přijímá sdmínl-
straes v Mlarianské ulicí č, a.
Tam nachásejí se t.l redlskee
tiskárna a vzpedics „Národnich Listě“
Rukopity ae nevzacej
Bb
Koteva
Předplacsní
Mlarianský ulice
16
article
»Dekretem ze dne 12. října 1900, vyne-
seným na základě raportu ministra osad, gu-
vernér kambodžský, p. Ducos, dává se do vý-
služby.«
Jak jsme nedávno oznámili, stěžoval si
prine Jukanthor nejen na svého otce, nýbrž i na
guvernéra pana Ducosa. Bylo nařizeno vyšecřo-
vání, na základě kteréhož vláda tohoto dala do
výslužby. Afféra budí sensaci a zdá se, že
má velmi vážné pozadí.
P. M. J. Corněly píše pak ve »Figarus
»Jestliže král Norodom jest nespokojen s na-
šimi residenty, nechť s ním naloží jako naložili
s královnou madagaskarskou, než ať ho ne-
dávají vázati a ať obzvláště nesvěřují úlohy
této jeho prvnímu ministru, jenž ostatně, bylli
by čestným mužem a dobrým ministrem svého
pána, takověto práce by se nikdy nepodjal.
Takovýmito neprozřetelnostm
popuzuji se zbytečně národno st
pod naším protektorátem stojící
Pensionování p. Ducosa není než první krok
k vyčisténí stáje Augiášovy.«
Reorganisace franconzského
ministerstva obchodu.
Ministr obchodu dal podopsati dekret, jímž
reorganisuje úplně ústřední správu ministerstva
obchodu.
Dekret tonto byl vydán po disposicích po-
sledního finančního zákona, který opravňuje mi-
nistry rozděliti vnitřní službu v oddělení,
pokud tato změna v zápěti nemá zřízení míst
sekčního chéfa.
Ústřední správa ministerstva obchodu bude
obsahovati kromě kabinetu ministerského, jeho
personálu a oddělení účetnického čtyři ředi-
telstva takto pojmenovaná:
1. Ředitelství oddělení technického.
Ducoso
Cornět
Norodom
Augiášův
17
article
2. Ředitelství společenského
pojištění proti úrazům.
3. Ředilelství práce.
4. Ředitelství obchodu a průmyslu.
Tyto změny, zavedené ministrem obchodu,
srovnáme-li novou organisaci se dřívějším re-
žimem, jsou karakterisovány rozmnožením
služby společenského pojišťování proti úrazům,
zároveň služby práce, následkem důležitosti
den za dnem rostoucí otázek pojišťování, pensí
a dělnických problémů, které vyžadují úplné
pozornosti ministra obchodu.
Anglický boj volební.
Té chvile zvoleno jest ze 670 členův dolní
sněmovny anglické 663. Zbývá tedy sedm ještě
voleb, jež dnem 18. t. m. budou skončeny.
Zvoleno bylo až dosud 399 vládních poslancův
(z čehož 331 konservativcův, 68 liberálních
unionistův) a 264 poslancův opposičních (z če-
hož 183 liberálův, 1 dělnický zástupce a 80 ir-
ských nacionalistův).
Vládní strana získala až dosud 36, oppo-
sice 35 mandátův. Konservativci projevují živé
uspokojení nad výsledkem voleb. »Globe« klade
na to důraz, že volby ve svém celku jsou prý
bezpříkladným projevem důvěry pro politiku
vlády. Liberální orgány tvrdí oproti tomu, že
vláda neobdržela jasného mandátu, jakýž očeká-
vala. Něktoré listy londýnské poukazují k ne-
úspěchu socialistův, soudice z toho, že obyvatel-
stvo ostrovní říše není kollektivistickým snahám
valně přístupno. Dle rozhořčeného smýšlení libe-
rálův lze souditi, že tito vznesou prudké obža-
loby proti ministerstvu a zvláště proti Chamber-
lainovi a že dojde v parlamentu k debatám
bouřlivým.
dolní sněmovna
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za mistrem Fibichem.
Jen s chvějícím se srdcem chápu se péra
k těmto řádkům. Vše šlo tak rychle, reočeká
vaně. Že zdravi mistrovo není skálopevné, vě-
dělo se; že by však bylo podryto až ke kata-
strofě tak prudké, nikdo nemohl tušiti, zvláště
viděl-li, s jakým zápalem únavy neznajícím
Zdeněk Fibich pracoval o zkouškách k novému
svému opernímu dilu. To bývaly sváteční oka-
mžiky jeho života, taková příprava nové zpěvo-
hry. V posledních týdnech před provozováním
rád rozesilal růžové nebo bledě fialové listky
svým přátelům, kde zval je k předběžnému vy-
slechnutí své práce. V pracovně, u klavíru te-
prve roztával mistr, jindy plachý a málomluvný
Zde oživovalo se jeho oko zaníceným výrazem,
zde plynuly s jeho rtů tak pevné a přesv ědčivé
umělecké názory, že svou pravdou a zároveň
ideálním nadšením vrývaly se hluboko v mysl.
Fibich
19
article
Pro doklad svých tvrzení neměl mistr nikdy da-
leko. Jen sáhl do své bohaté knihovny, o jejíž
zachování mělo by býti zavčas postaráno, a již
citoval vám ze zapomenutého autora nějakého
míslo ať dramaticky, ať harmonicky zajímavé.
právě dle otázky, o kterou šlo, jako průvodný
důkaz. V takových okamžicích malými průhledy
dával poznati celou svou učenost, již nikdy ne-
stavil na odiv, své obsáhlé vzdělání nejen od
borné, ale všeobecné. Literatura i umění vý-
tvarné doplňovaly jeho esthetiku hudební. Když
tedy pozval vás na novinku, třeba sebe více
umdlen zkouškami, hodinami či skladatelskou
praci — neboť Fibich v posledních letech své
bohaté tvořivosti šel z díla do díla, sotva jedn
zinstrumentovav začínaje již druhě —: used
k pianu a již od něho nevstal, dokud se skrá-
němi znojem operlenými nepřehrál celé dílo
Leda že v meziakti svůj oblíbený doutník po-
zadýmal a stručným objasněním do děje příštíeh
scén vás uvedl. Nebylo to však pouhé prohrání.
Fibich hrál s celou vášní, snažil se zachytit
nejen vše podstatné, ale i důležitější podrobnosti.
Fibich
20
article
upozorňoval na své úmysly, vysvětloval účel
toho či onoho, a při tom tenor jeho, jako by se
posmíval přirozeným hranicím hlasu, tlumočil
všechny partie od basu až do primadonny.
Chval a lichotek nechtěl slyšeti, neřku-li pochle-
benství, jemuž se naprosto uzavíral. Shovivav
k jiným, byl vždy sám sobě nejpřisnějším kriti-
kem, a na rozdil od tolika hudebníků, o vlastní
osobě mluvil jen nerad a skoupě. Přehrav a vy-
světliv své dílo, vracel se před rozloučenou opět
ke všeobecným hovorům, které i rád žertem ko-
řenil, a k oblíbeným svým principiálním otázkám
uměleckým. Tak slyšel jsem od něho »Bouři«,
»Hedy« a »Šárku«. Tak těšil jsem se sly-
šeti »Pád Arkuna«. Bylo v tom podán
Fibichově tolik umělecké intimnosti! tolik ne-
vnucující se delikátnosti, která poví své, neusi-
luje však ovliviti mínění cizl! Letos jinak bylo
usouzeno . . . Lístek již nepřišel. Za to píšijá
tento truchlivý listek ...
Skončeno jest živolní drama nešťastného
ve svém nitru mistra. Ze skvělé trojice našich
velikánů hudebních, kteří stvořili a do výše po-
vznesli českou, národně, nejen dle jmena če
skou školu hudební, zbývá již jen jediný Dro-
řák. Fibich odešel za Smetanou, jemuž stá
snahami svými nejblíže. Částečně i osudy.
Heda
Šárek
Fibichův
Fibich
Smetana
21
article
Neboť jako dílo Smetanovo došlo úplného po-
chopení a zaslouženého rozšíření teprve pol smrti
trpce zkoušeného »tichého genia«, i skladby
Fibichovy dosud netěší se tomu porozumění,
nepronikly tak, jak ceny jejich hodno. Dožil se
ovšem Fibich mnohého krásného úspěchu, jme-
novitě posledními zpěvohrami, jenž sílil ho na
trnité umělecké pouti, měl uznání dosti duší
nadšených i chladnějších znalců, získal takév
cizině spravedlivého ocenění, ať vzpomenu jen
zdaru jeho melodramatických »Námluv Pe-
lopových« na vídeňské hudební a divadelní
výstavě (1892) a týchž i »Tantalova smíru«
na národním divadle vlámském v Antverpách
(1893), dále úspěchů ve vídeňské filharmonii,
v Drážďanech (1896 a 1897 »O tell o«)
všude, kde jeho znamenitý klavírní kvartet
z E-molli byl sehrán. Nieméně ono elementární
proniknuti děl mistrových, to vžití se a rozší-
ření jako pravý majetek národa, jehož kultury
důležitou součástí a nehynoucím jsou pomníkem,
dosud prodlévá.
Smetanův
Fibichův
Fibich
Tantalův
Antverpy
Drážďany
tichý genius
22
article
Příčina leží v neposledním vzhledu v sa
mém rázu Fibichovy hudby. Stále v před, nikdy
nestanouti, nadtož nazad ucouvnouti! tak zněle
jeho heslo. Vznešené vážné umění přísně či-
stých linií jeho ideálem. Snil pro zpěvohru o
stejných právech na ryzí, ničím nerušené dra-
matické krásno, jakáž práva má tragédie, snio
o katharsi zpěvohrý ode všech cetek a pozlátka
o návratu jejím k ideální vniternosti, tomu nej-
podstatnějšímu význaku hudebního krásna.
Ústupků neznal a rovněž nikdy sama sebe ne-
opakoval. Každou skladbou řešil nový problém,
rozváděl dále své principy. Navázav na Sme-
tanu, pokročil směleji na dráze českého wagne-
rianismu. Přemohl však v sobě záhy poubého
nohsledu velikého reformátora, jako byl před
tím ještě v čas vyzul se z nadměrného vlivu
romantismu Schumannova, a dospěl k dílům
vzácné individuality, bez odporu k nejlepším
dramatickým plodům periody powagnerské.
Fibichův
Schumannův
Sme
23
article
Dramatičnosti, snaze po detailním vystižení
plastiky zpívaného slova, jehož přesně deklamaci
věnoval péči až úzkostlivou, arcí pro znevážení při-
rozeného přízvuku ve valné části českých skladeb
velezáslužnou o pokrok naší hudby, neméně
charakteristice osob i výjevů Fibich obětoval
začasté lahodně linie melodiky. To stalo se pra-
menem hojných výtek i menší popularity jeho
skladeb, proti nimž »nemelodičnost« posloužila
za laciný šibolet. Nehledě k tomu, že pojem
»melodičnosti« jest u obecenstva značně pružný,
podroben změnám vkusu a značně rozlažitelný
(dnes na př. nikdo již neodváží se mluvii
o »nemelodičnosti« »Lohengrina« nebo
našeho »Dalibora«), není výtka v takém
rozsahu oprávněnou, poněvadž u Fibicha, třeba
harmonická, kontrapunktická, rythmická a de-
klamační stránka ve skladbách jeho více impo-
novala, nalezne se melodií i po starém smyslu
formálně vyvíjených a zaokrouhlených zvláště
v jeho písních, klavirních, komorních a symfo-
nických výtvorech dost a dost. Poslední dobou
— obrat pozorovati od Bouře — nabývala
v dramatických pracech mistrových melodická
linie nejen orchestru, ale i zpěvu mohutnějších,
okrouhlejších vln, sladkosti a žáru, který jme-
novitě v Hedy jímá smyslným, ovšem umě-
lecky vytříbeným kouzlem, v Šárce pak roz-
dýchala se již v nejkrásnější květy ryzí, z hloub
citu vážené poesie (většina druhého jednání, ve
třetím zpěv Ctiradův o zašlém štéstí láskv).
Fibich
Lohengrin
Dalibor
Ctiradův
24
article
Často diskutuje se národnost děl Fibicho-
vých. Okolnost, že často volil k pracem svým
cizí látky, že nejlěsněji přilnul k ideám
Lisztovým a Wagnerovým, když byl před tím
holdoval snivě blouznivému, sladkobolnému
světu romantiky Schumannovy, zdá se na první
pohled staviti jej mezi kosmopolity. Ale tomu
není tak. Že látka sama sebou nepodmiňuje
národnost či nenárodnost uměleckého dila,je
bohdá již dávno uznaným axiomatem. V opáč-
ném případě nebyla by hned Schillerova »Ne-
věsta Messinská« výtvorem ducha německého,
poněvadž látka její jest sieilská, a důsledkem
nemohl by se ani Fibichově »Nevěstě Messinské«
přičilati duch německý, nýbrž jakýsi italsko-
normanský.
V té příčině dlužno na paměti míti, že
Fibich v brzku po prvých pokusech, již ve
druhé periodě svého tvoření, zahájené »Bla-
níkem« (1874), počal se individuálně rozvijeti.
načež léta zdánlivého ochabnutí tvůrčíchsi
(1884—1888) dovršila vnitřní process umělcův
k úplnému osamostatnění. Uměleckými skutky
prvého řádu bohatá perioda následující, překotne
přímo tvořivosti, jíž teprve neuprosná smrt uči-
nila přítrž, ukazuje nám již Fibicha jako ostře
vyhraněnou individualitu, ba tvůrce nových genrů.
Scénický melodram — trilogie »Hippodamia« od
Jar. Vrchlického — je sám sebou čin tak emi-
nentní samobytnosti umělecké, že po něm o své-
rázu Fibichově nemůže býti pochyby. Než i způsoh
a povaha skládání Fibichova z doby jeho zra-
losti jsou takové, že kdybyste měli, neznajíce
jich ani autora před tím, určiti jejich původce,
žádnému ze známých mistrů světových nemohl
byste jich přisouditi. Tak význačný jest vlastní
jejich typ v celkové tvářnosti i v nesčetných
podrobnostech skladatelské techniky. Poněvadž
Lisztův
Wagnerův
Schumannův
Schillerův
Fibichův
Fibich
Hippodamie
Vrchlický
25
article
veliké individnality tvoří ráz umění toho kterého
národa, nemůže o nečeskosti Fibicha jakožte
vyslovené silné individuality býti řeči.
Než i ony vnější živly, které svou očivid
ností nejsnáze za národní bývají uznávány,
s dostatek nacházejí se v díle Fibichově.
Vezměme četné jeho písně, i ty z prvního ob-
dobí, kde nejvíce ještě mluvil žhavou Schuman-
novou řečí, skládal-li na oblíbené své básníky
Hálka, Heineho, Burnsa, Goetha, Chamissa,
Rückerta: jakmile dostal se mu pod ruku text
národního rázu, na příklad Čelakovský, z něhož
množství kusů hudebně zbásnil, nebo »Róže«
z rukopisu kralodvorského, jsou to ihned tóny
zcela lidových názvuků, které se mu ozývají.
Poukázal již nejlepší náš hudební znalec, prof.
Fibich
Fibichův
Schuman
Hálek
Heine
Burnsa
Goethe
Chamisso
Rückert
Čelakovský
26
article
Hostinský, jemuž česká škola hudební vůbec
mnoho děkuje za prohloubení svého ideového
podkladu, několikráte, jak Fibich zidealisováním
lidového tance, polky, do scherzové formy hned
v prvním svém, dosud netištěném kvartetu —
druhý z G-dur má ve scherzu rovněž polku —
předstihl časově samého Smetanu a jak rovněž
předešel jej volbou domácí mythické látky
»Záboj, Slavoj a Luděk« pro tvorbu symfonické
básně. Pro tento poetický druh Fibich vůbee
rád uchyloval se k domácím námětům: »Toman
a lesní panna«, z české přírody těžící
»Vesna« s rozkošnou polkou v intermezzu,a
ještě nejnověji symfonická ouvertura »O ldřich
a Božena« jsou toho svědky. Sujetem spa-
dala by sem také ouvertura »Noc na Karlštejně«,
plná něhy a jemného humoru, předehra ke slav-
nosti Komenského s mistrným zpracováním cho-
rálu českých bratří »Sludně nepřevážená všech
božských milosti« z amsterodamského kancionálu
Komenského. Než řekl jsem již, co o samotné
ceně látky a jejím poměru k národnosti díla
smýšlím. Důležitějším daleko jest, že v tvorbě
Fibichově vedle zevnějších těchto znaků buší
také tepna skutečné, vniterní národnosti. Je to
lidový balladický tón, jenž u Fibicha
došel plného výrazu. Naleznete jej už v kantáté
»Jarní romance«, stopy přináší také starší, dosud
neznámá »Melusina« k básni Kinkelově, ale vy-
kvašen a nepochybně českého rázu je v kon-
Fibich
Záboj
Luděk
Božena
Komenský
Fibichův
Kinkelův
Karlštejn
Slavoj
Toman a lesní panna
jarní romance
Melusina