Slrane

NÁRODNI LISTY-

3. března 1909. Číslo 62.

(Anglii v to počítaje), jež mají sjednati po- bojné rozřešení. K dalšímu Ashleyovu dotazu, může-li mi- nistr, aniž by praejudikoval vyjednávání, sdělit sněmovně, jak daleko vyjednávání pokročila, od- pověděl Grey: ne. Vyjednávání mezi mocnostmi o něž jde, jsou nutně povahy informativné nelze mu proto v nynější chvll něco o nich sděliti. Situace se dosud nezměnila. .. Z Vidně, 2. března. (»Pest. Ll.«) Doposud není pozorovati praktického účinku ruského za- kročení v Bělehradě. Srbská vláda uveřejnila sice prohlášení o svém budoucím chování, avšak tato vyhláška mluví pouze povšechnými slovya neobsahuje zcela žádné konkretní přípovědi, ani ne o tom, že Srbsko zřekne se teritoriální kom- pensace, jak žádá také Rusko. Siluace se tedy dosud — dle názoru zdejších diplomatickýeh kruhů — nezměnila i přes zakročení Ruskaa nezmění se, dokud Srhsko neučiní sliby, jež žádá Rakousko-Uhersko v zájmu míru, upřímně a s pevným odhodláním, jim dostáti. Romantická a vyvrácená zpráva. Z Paříže, 2. března. »Figaro« prohlašuje na svůj vrub, že na radu Ruska vyrozumělo Srbsko prý rakouskou vládu, že se vzdává všech nároků na odstoupení nějakého územi. Za tako- vých okolností sdělila vídeňská vláda do Paříže Borlína, Londýna a Řima, že jejich spolučinnost jest zbylečnou a že Rakousko přímo se dohodne se Srbskem v záležitosti hospodářských koncesl Z Paříže, 2. března. (Havas.) Bezpodstatna je novinová zpráva, že ministr Piehon dostal dnes zprávu, že Srbsko zřeklo se feritoriálních kompensaci následkem ruské noty. Do dnešního poledne nedošla ministerstva zahraničních věc čádná zpráva o stanovisku Srbska. Turecký ministr Rifaat paša do Petrohradu. Z Vídně, 2. března. (K. k.) Turecký mi nistr zahraničních věcí Rifast paša odjel odtud dnes odpoledne do Petrohradu.

Rada lzvolského Srhsku. Radu Izvolského, danou Srbsku, vídeňské listy, aby spletly Srby, vykládají tak, jakoby Rusko opouštělo Srby a radilo jim, aby se Rakousko-Uhersku vzdali na milost a nemilost. Tak se věe nemá. Izvolský pouze Srbům do- poručuje, aby se vzdali nároku na tak zv. »kompensaci«, na odstoupení části bosenského a hercegovského území. Proč to Izvolský činí, odůvodňuje »Novoje Vremja«, jež píše: Požadavek řečený nedochází jednomyslného souhlasu ani v samém Srbsku, ani mezi bosen- ským lidem. Oddělení části Bosny a přidělení její k Srbsku rovnalo by se rozělenění jejímu. Rakousko-Uhersko, kdyby svolilo k rozčlenění Bosny k vůli Srbsku, tím samým nabylo by práva na další roztínání živého těla bosenského lidu mezi Cislajtanii a Transiajtanii. Požadavek Srbů hrozí tedy celistvosti Bosny a Hercegoviny. Kdyby byla od Bosny oddělena čásť, obývaná naskrze pravoslavnými Srby, oslabil by se v Bosně základný srbský element. Požadovaný Srbskem pruh bosenského území spojil by Srbsko a Černou Horu s mořem na mapě, ale ne ve skutečnosti. To nahližejí mnozl i v Srbsku. Srbsko už dříve prohlásilo, že se ve sporu * Rakousko-Uherskem podrobí rozsudku Evropy- Ale Evropa se prohlásila proti každému rozšíření srbského území na účet Bosny a Hereegoviny- Rusku tedy nezbylo nic jiného, leč poraditi Srbsku, aby tento bod vyloučilo ze sumy svých požadavků.

Zachová-li se Srbsko podle této rady, ne padne na ně odium války. Ale varujeme Srbsko sby nevyjednávalo s Rakousko-Uherskem bez- prostředně. Nechť jen Srbsko odevzdá diploma- tickou ochranu svých zájmů témuž mezinárod- nímu sboru, na který vzneseno bude zrevidovati celou berlinskou smlouvu. Rakousko-Uhersko rádo by se vyhnulo tomuto soudu a proto chce uzavřiti soukromé dohody s menšími státy. Z Paříže, 2. března. (K. k.) »Tempse chválí velice ministra zahraničních záležitostí Izvolského, poněvadž radou, kterou udělil bělehradské vládě, velice posloužil věci míru. Tento postup Izvolského ukládá Ra- kousko-Uhersku mravní povinnest. aby se mírnilo. Azef na soudu veřejnosti. (Původní korespondence) Z Petrohradu, 24./25. února 1909. Azel, hrdina tohoto roku v histori ruské, po napínavém a nejvýše zajímavém zákulis- ním i publicistickém boji, vstal dnes na soud lidu na soud boží. Přesně o půl 9. hodině večerní předseda ruského parlamentu Chomjakov zahájil jednání, posvěcené otázce Azefově, aléře provokační a špionské, jíž — mnozi tvrdi — není rovno, ale kterou podle pravdy naleznele tou dobou nejen ve státu ruském, stále ještě hledajícím opravdové směry a pevný cíl státního života a zákonodárných plynuti. Veřejnost ruská rozechvěna do krajnosti novi- novými sděleními o aféře Azefově, rozechvění však bluboce i ruští poslanci a ruská vláda stejně ne- klidnon. Obrázek dumy v dnešním zasedání o tom svědčil Duma byla přeplněna.

Před třemi dny nebylo již vslupenky. S pollž dostáváme se do ministerské lože v poslední chvíli »Poslanci dnes budou všichni,« podílejí se s nám služební duchové dumy. A vakutku! Jenom zadní lavice krajních levých a centra v nejposlednějších pásmech jsou prořídlé. Ministerské lavice plné, ještě dvě židle přistaveny. Ministerskou falangu zahajuje Stolypin, vedle něbo Kokovcev, dále ministr práva, jemuž dnes nebude teplo a ostatní ministři, jenom ministr války poslal svého zástupce. Říšský kancléř pak na hotově podle ministerského předsedy. Lože diplomatických zástupců přeplněny, mnozí stojí. V těchto a v ministerské loži převladají dámy tentokráte bez dekolté a světlých barev rob, jakoby nebylo příčiny dnes oči dumy veseliti barvami světl ými. Tribuny tisku přeplněny nejen stálými, nýbrž i speciálními korespondenty. V kanceláři dumy ještě o zabájení čekali čtyři korespondenti a korespondentky franeouzských a anglických novin na vstupní lístky. Vělšina poslanců, zvláště na pravici a v centru v černém — ministři také — kromě dvou vojen- ských uniforem. Na tvářích a v očích všech horečné napjetí — zasedaci síň četnými svými žárovkami vhodným pen danlem k rozechvění sensace chtivých. Duma již o 8. hodině byla téměř plna. Předseda je však »akurátní« a přesně o 1/29. bo- dině ozval se jeho zvonek a na řečnickou tribuna vstupuje referent komise dolazové hr. Bobrinský II. Komise radila se dnes o dotazech, Azefa se týkají

cích. Podali je sociální demokratě (nikoli sociální revolucionáři — výslovně podotýkáme) a strana konstitučně-demokratická, kadeti. Referent je až suše stručný. »Blaho lidového zastupitelstva je neoceni- telné,« praví, »na kolik je ho zapotřebí,:to dnes do- kazuje fakt, že tak těžké obvinění, tak těžká otázka může se volně a vařejně rozebírati.« Doporučuje přijatí dotaz kadeto. Na řečnické tribuně objevuje se poslansc Po- krovskij, aby hájil dotaz sociálně demokra tický. Čint tak nedosti šťastně a zřejmě víklá oče kávání poslu- chačů. Ministerský předseda probirá toliko prsty když řečník dotýká se nejbolestivějších pro vladu stránek, aféry Azefovy. Tvrdí: »Vláda přiznala sku- tečnost a má za povinnost dáti objasnění. O Azefovi věděl netoliko šéť policie, nýbrž i ministr vnitřních záležitosti. Toho vláda nemůže zapříti, když mluvi o zradě Lopuchina. Azef byl tajný policista, provo- katér; byl spolupracovníkem Kalajeva, Sazonova Pokatilova, byl účastníkem atentátů na Pleva, veli- kého knížete Sergěje atd., o připravovaném alentátu na velkoknížele Sergěje věděla nejen tajná policie, než i departement policie. Tajná policie znala všechny účastníky zavraždění Lanninga. Račkov- ský byl duchovným otcem Azefa a za pomoci Lan- denzena zorganisoval továrnu na dynamit v Paříži. A Račkovský je dosudruským poli- cistou. I jiné policisty — provoka- téry, přechovává ruská policie: Gu- rovič, Pankralov, Šigelskij, Brodskij, Dyrg. San- kovskij a j. jsou takovými prototypy provokatérů v vládních službách.« Čte dopisy Asefa, v nichž tento reklamuje pro sebe zásluhy o revoluční hnutí. Da- pisy přivezl z Paříže. Svědčí, že byl účasten z- vraždění Pleva. Bogdanoviče a velkoknížete Sergěje.

Azef píše: »Geršaní přijelke mně a my jsme se domluvili o společně prác pro duben a květen 1902. Současně byl plán ina Obolenského... Kromě sipja- ginského atentátu já se zúča stnie iostatních, Obolenského i v Ulě, kamž jsem sám poslal lidi.« »Z toho vidno,e praví Pokrovskij, »že Azeť vraždi! mini- stry a členy carské rodiny.« Relerent hr. Bobrinský stručně resguje na tvrzení Pokrovského. Předseda sděluje, že jsou zapsání 54 řečníci Přijat návrh na konec zápisu. Vystupuje okťabrist kníže Tenišev a Šečkov, již háji názor komise. Jejich vývody nejsou zajímavy, poněvadž nesdělují nic nového. Předseda čte celou řadu zapsaných. Levice demonstračně odchází, mnozí následkem toho ztrácejí slovo, druzí volají »vzdávám se« — v sále víří šum, hluk, poslanci vstávají ze svých míst, rozuchvění přenáší se i na ministerské lavice. Je zřejmo, že levice chce vyprovokovati vládu. Miljukov a Rodičev, pak i Makla kov za zády předsednictva nablížejí do seznamu řečníků. Oposice zřejm chce si zachovati blavní trumfy a po řeči vládního zástupce. I vláda však zaujímá vyčkávací stanovis ko. Poslanci již mezi dnem sdíleli názor, že Stolypin bude mluvíti až ve dru- hém zasedání. Šum a hluk se vzmáhá, všeobecný nepokoj. předseda marně zvoní, pojednou podá se předsedovi písemný návrh na ukončení debaty. Činí jej Kru- penskij, ve všeobecném chaosu, nikdo neví, co se děje. Předseda vstává a žádá, by se bla- sovalo, Celá levice a část centra, zřejm většina, podporuje návrb. Všeobecný údiv.

Droh na druha se ohlížI. Na ministerské lavic vzrušení. Ministři kloní hlavy k sobě. Do všeobecného rozechvění a šumu v zasedaci síni pojednou zavzní silný, zlobou a pohnutím pro chvěný hlas předsedy Čhomjakova: »Činím přestávku na půl hodiny. Snad za tu dob členové gosudarstvenné dumy se vzpa matují — takové jednání jest nedu slojné lidového zastupitelstva.« Všeobecné pohnutí Poslanci kopí se ve bloučky. Kadeti nazývají odbodlání předsedovo beztakt ním. Všeobecné diskuse v kuloárech. I na galeriích pohnutí a rozechvění. V dipiomatických a vladnich ložích »nědouměnic«. Všechno vychází. Ministří kupí se za předsedni- ckou tribunou, vůdcové okťabristů sblukli se kolem Chomjakova, kadeti kolem Miljukova, v zasedací síni Ostatní vycházejí. Guriškévič nervosně rozhazuje rukama. Šediví a »blagorozumí« okťabristé pochvalují si energil Chomjakovu. O 10. bodině schůze znovu zahájena. Nálad poslanců je vážnější. Zřejmo, že se za přestávky do mluvib. Na tribunu vystupuje Bolat, mluvčí levice. jenž přivezi »drahocenné« doklady a dopisy z Paříže Bulat je bojovný řečník, který rád si udělá posměšky z pravice i vlády. Svou postavou a gesty podobenje našemu Freslovi. Za jeho řeči pravice se znepoko- juje. Referent podle řečnické tribuny mává několikráte rukou na znamení, že ho neztrpí poslouchati. Cen- trum však, kadeti a Stolypin pozorně poslouchají vý- vody, ač zdá se, že ministerský předseda nedává jim žádného významu. Pravice pokřikuje naň: »Jemu nelze věřiti!« »Ověřeno?« »Co pak vám píše ? (Azef — rozuměj) Když Bulat praví, že na rozkaz »pracovní skupiny« jel do Paříže, by se dokonale seznámil s věcí, pravice naň pokřikuje »nadarmo«.

Puriškěvič volá na něho: »Ah, jaký Pařížan! I ná- krčník má odtamtud.« Předseda zvoně: Poslanče Puriškéviči! Jste zapsán 43., mějte ztrpení, až na vás přijde řada! Během čtení dopisů volá se na Bulata »dost« — jiní »čtěte«. Reč Bulata je objasněnía dotvrzování faktů, které se nacházejí v dopisech Azefových, které si dal Bulat folografovat v kuloarech, poněvadž prý se bojí, že mu je ukradnou. Po Bulatovi mluví Pergsment, poslanec za Oděssu. Řeč jeho sličné formy, řízná, právnicky zalužená a bez slitování poslouchá se se všeobecnou pozor- ností. Kadeti a levice vyslali toho řečníka, by vy- provokoval posléze vládu z úporného jejího mičení. A vskutku. Když Pergament čte výňatky ze soudn eh procesu a z análů policejních, ministerský předseda očividně se probouzí z letargického mlčení; hr. Bo- brinský obrátil se zády k řečníku a pozoruje mini sterské lavice. Pergament zatím zdůrazňuje stano- visko kadetů. Činí to ve výborné formě a zdařile. Unešeni řečí Pergamenta, když tento ostře a vypukle tvrdil, že »my s této tribuny po druhé již slyšíme, že dotaz není ještě obžalobou, v té přičině vás upo- kojím, pánové. Já, vám dám důkazy nejen pro milov- níky rozmanitostí, ale i pro dvě právní obvinění. Činím to pouze svými vývody, poněvadž chci s vyhnouti možnosti, před vámi učiniti trestní ob- vipění vlády...« — — málokdo zpozoroval, že ministerský předseda vyjímá visitku a napsav na ni cosi, velí ji podati předsedovi dumy. Je jasno, že Stolypin bude mluviti. Pergament ho vy- provokoval — nese se ministerskou loží.

Když Pergament dotýká se referátu Bobrinského a charakterisuje jej, praví, staké Hotentoti mají svoj kodex morálky« -- vzbuzuje posměch na pravicia poliesk na levici. Puriškěvič pak vykřikuje: »Židé jej laké mají.« (Narážka na původ Pergamentův.) Řečník končí silnou řeč svou slovy: »Kdyby mně vláda řekla, že zápasí, by dala národu mír a právo na zákonný život, kdyby mně vláda řekla, že bojuje proto, že nechce připustiti despotické anarchie davu, odpovím vládě, že vy (obraceje se k ministerským lavicím) nechtějíce připustiti despotické anarchie davu, zavá- díte anarchistický despotism vlády.« Levice a kadeli tleskají a gratulují řečníku. Předseda vstává a praví, že předseda ministerstva chce dáti objasnění. Stolypin bystrým a pevným kro- kem vchází na tribunu. Sněmovna celá zatichá. Mnohým je překvapením, že Stolypin nenadále vzal si slovo a všichni s napjetím čekají, co poví zástupce vlády. Stolypin ujal se slova přesně o půlnoci. Mluv hodinu. Stolypin je dobrým řečníkem. Jasně a reliefně propovídá své vývody, sděluje ze státové theorie. neleká se a ihned odpovídá na výkřiky, mají-li vážný podklad. Řeč jeho je připravena. Vládní stanovisko hájí obezřetně a pevně. Řeč Pokrovského přezírá. nikoli však dopisů, přivezených Bulatem. Brání s zřejmě proti vývodům Pergamentovým v těch ml stech, kde mluvil o trastných postupcích vlády. Celá sněmovna, i levice, napjatě poslouchá, zejména ty passáže řeči, v nichž sděluje nové věci a z nichž jasno, že lépe informován nežli Pokrovskij. Řeč jeho je zajímava a pěkně se poslouchá. Obsah její vám nesděluji, poněvadž obdržiteji jistě telegraficky. Zasedání, které, dlužno podle pravdy říci, do některé míry zklamalo, končí na to po jedné s půl- noci. Ministerský předseda vskutku mluvil až drubý den.

Politické zprávy domáci. V Praze, 1. března. (Před novým za- sedáním říšeké rady.) Mezi stranami, přejícími si oživení říšské rady, panuje dle kra- kovského „Czasu“ ne sice písemná, ale faktická dohoda, aby ustavení sněmovny bylo hotovo v prvých dvou dnech. Volba dra. Pattaje za předsedu a všech bývalých místopředsedů jest prý zabezpečena. (Nasvědčuje tomu i dnešní prohlášení dra. Ebenhocha, že na místo předsednické nokandiduje. Pozn, red.) Také sněmovní výbory mají býti obnoveny ve starém složení, aby výbory mohly pokračovati v prácí již započaté a nemusíly začínati vše od začátku. Stanovisko Poláků v novém zase- dání vysvětluje opětně orgán předsedy polského kola, „Slowo polskie“. Přitomnost posl. Gla- biňského ve schůzi, svolané drem. Sylvestrem. neznamená prý nikterak, že by Poláci byli ochotni přistoupiti k německému bloku. Kdo by z účastenství v oné schůzi chtěl zavírati, že pol- ská delegace půjde s Němei proti slovanské jedotě, velice by se zmýlil. Polské kolo půjde s každým, kdlo se upřímně snaží, aby paslament pra s ovaí, s Němei i se Slovany. Dr. Glabíňski pro- jevil jasně takové smýšlení polského kola, snaže se, aby zástupci stran, shromáždění ve schůzi, dorozuměli se se slovanskou jednotou o dělnost parlamentu. Poláci čekají, jaké rozhodnutí slo- vanská jednota učiní v této otázce, zejména vy- sloví-li se pro další trvání nynějšího parlamentu. V Praze, 1. března. (Hrozby Ukra- jinců.) Ukrajinské „Dilo“ brozí krajní oposicí klubu ukrajinského. Ukrajincům nezáleží prý pranic na pravidelné činnosti takového parla- mentu, který v otázkách polsko-ruských stojí vždy na straně polské a v otázkách všeobecně státních jest pokorným nástrojem v rubou dlá- dy, národům utlačeným pak chce vyrvati z ru- kou poslední zbraň, která jim zbývá, obstrukci.

Ukrajinšti poslanci, jakmile se partament opět sejde, nebudou se ohlížeti na plány a záměry stran, ochotných pracovati a zaujmou stano- visko, jaké vymáhá postavení ruského národa, t. j. stanovisko ostrého boje s vládlou, s parla- mentní většinou, jakož i se všemi těmi, kdo chtějí pomocí parlamentu zabezpečiti své zájmy, přecházejíce přes potřeby a požadavky ruského národa k jednacímu pořadu. Ukrajinci neleknou se nejkrajnějších prostředků, ani takových, kte- ré by po případě rozbily parlament. V Praze, 1. března. (Nový výrok před- sedy Justha.) Situnce v Uhrách stává se po neúspěšné Košutově návštěvě ve Vídni stále kritičtější. Šíří se již pověsti, že nynější uber- ská sněmovna bude rozpuštěna dříve, než se stane rozhodnutí o samostatné cedulové bance. Na dotaz, co by se pak stálo, odvětil předsedn poslanecké sněmovny Justh: „Potom při no- vých volbách smeteme všechno. Zásady roku 1848 máme pro sebe a pro demokracši. Chceme míti všeobecné a sice docela všeobecn volební právo. O množném blasování ani slyšet nechceme.“ Z Lublaně, 28. února. (Národní dům důstojníkům zakázán. — Uliční abulky.) Vojenská správa v Lublani počín si stejně, jako v Čechách. Zakazuje důstojní- kům návštěvu slovinských veřejných místnosti. nutíc je tak, aby navštěvovali jen německá ka- sina. Všem důstojníkům lublaňské posádky vy- dán právě zákaz, navštěvovati městský „Na- rodni dom“. — Městská rada obdržela tyto dni objednoné ryze slovinské uliční tabulky a větši- na jich na nárožích již upevněna. Tim setřen neoprávněný německý nátěr s ulic bílé Lublaně.

Politické zprávy zahraničné. Francie a Španělsko. Aby se vyvrátila jakákoliv domněnka, že mezi Francil a Španělskem jsou různosti miněnt, dostal gen. d' Ama de rozkaz, aby na zpáteční cestě do Francie se zastavil v Seville, aby učinil návštěvu krá- lovským manželům tam dlícím. Francouzský vyslanec Revoi! odebral se rovněž do Se- villy, aby byl přítomen setkání. Španělský vá- lečný ministr generál Grimo da Riveda zadal za propuštěnou následkem neshod s kabinetem ve příčině jistých jmenování v armádě.

O shodě rusko-polské uveřejňuje »Revue pour les Franea iee zajímavý článek od Pierra Rocheverra. V článku tom jsou resumovány známé pojmy Louisa Le- gera, Zwana, Ladislava Mickiewicze, Otvietka. Skarzyňského a články, uveřejněné v »Novoje Vremja«, »Opinione«, »Nouvelle Revue«, »Prze- gřad Poranny«, věnované myšlence smíru rusko- polského. Mnohé z nich uvedli jsme již v našem listě, zejména článek Louisa Legera v »Opi- nion«. V projevech těchto, vřele se přimlouvají- cích o odstranění nepřátelství rusko- polského, této největší překážky, stavící se proti uskute- čnění velké idey slovanské vzájemnosti, pouka- zuje se vesměs, že Německo má vyššl zájem na tom, aby nedošlo ke smíru mezi Rusy a Poláky. Německý vliv v Petrohradě je tak silný, že stačil, aby rozrušil všechny pokusy o dohodu rusko-polskou. Mickiewicz, syn velkého poety, hořce si stěžuje »Vláda ruská, jež je tyranská proti Polákům. ponižuje se před Německem.« Tomuto vlivu ně- meckému může čeliti Rusko, bude-li zahájena politika přátelská Polákům. Pařížský dopisovatel »Nového Vremene« pan Pawlowski věří v do- cílení dohody a vidí její základ již v nynějším přátelském poměru ruského národa k polskému lidu. Ruský lid je slovanštější nežli ruská vláda a miluje Poláky. Mezi polskými a ruskými vel- kými muži vládlo vždycky přátelství. Největší pohromou pro myšlenku slovanskou a pro smír rusko-polský je německé nebezpečí, jež zove Zwan »zrzavým nebezpečím«. Pan Zwan. ne- ustává burcovati veřejné mínění ruské proti ne- bezpečí teutonskému. Autor článku francouzské

ravue píše o vážných komplikacích, vyskytnuv- ších se teď v otázce polské. Ministerská rada v Petrohradě usnesla se na projektu nového rozdělení Polska v naději, že duma jej odhla- suje. Tento projekt nespravedlivý a monstruosní vytvořil by nepřeklenutelnou propast mezi oběma národy. Proti tomuto záměru fanatických ruských zpátečníků musilo by protestovati celé Slovanstvo a celý civilisovaný svět. Dvě české vořejné školy obecné c.k zemskou školní radou povoleny. Za předsednietví dvor. rady J. P. Schroubka (místodržitel meškal na pohřbu bar. Krause v Vídni) konala se včera plenární sehůze c. k. zemské školní rady pro král. české, která trvala bez přerušení plných sedm hodin (od 10. dopol. do 5 hod. odpol.) a měla chvílemi průběh velice napínavý, ba i vzrušující. Když byl referent oznámil, že ministerstvo kultu a vyučování zamítlo rekursy proti zřízení českých veřejných škol ve Světei, v Chabařovi- cích a Ervěnicích a že obee Záluží sama odvo- lala rekurs proti zřízení tamější trojtřidní školy české, mělo býti příkročeno k vyřízení jednacího pořadu, který záležel z návrhů: 1. aby zamít- nuta byla žádost českých rodičů za povolení české veřejné jednotřídní školy v Louce (okr. mostecký); 2. aby povoleno bylo zřízení české veřejné obecné školy v Podmoklech a 3. aby povolena byla česká jednotřídní veřejná škola v Pohledu (okres německo brodský). Člen zemské školní rady něm. posl. dr.

Maly přihlásiv se ke slovu k protokolu o mi- nulém plenárním sezení po širokých a dlouhých výkladech žádal, aby z pořadu plenární schůze vyloučeny byly návrhy na zřízení nových če- ských minoritních škol, aby svolán byl dříve subkomitét pro menšinové školy, jehož zřízení v minulém období bylo zemskou školní radou schváleno a teprve až návrhy v tomto subkomitétu budou projednány, aby předloženy byly plenárnímu sezení k rozhodnutí. V obšírné a velmi pohnuté debatě, jež pak následovala, češtií autonomní členové zemské školní rady posl. Anýž, školní rada dr. Me- telka a dr. Pazderka vyvrátili do posled- ního všechny argumenty dra. Malyho, zejměna pak uvedli, že usnesení z minulého obdob zemské školní rady není a nemůže býti závaz- ným pro zemskou školní radu nového složení, že češti autonomní členové zemské školní rady nejen podáním minoritního vota k tehdejšímu protokolu, nýbrž i zvláštním rekursem proti sub- komitétu pro minoritní školy protestovali, ba jednomyslně a závazně prohlásili, že by do ta- kového subkomitétu, jejž poslunec Anýž nazval umričí komorou pro menšinové školy, vůbec ne- vstoupili. Návrh dra. Malyho dle řádu jednacíhlo je vůbec nepřípustným. Teprve o 1. hsodině odpol. došlo k hlasování, z něhož ve smyslu jedna- cího řádu předsedající vyloučil zemské školni inspektory dra. Kaňku, Nečáska a dra. Krska. Návrh dra. Malyho byl 12 hlasy z a mít n ut Návrh posl. Anýže, aby přikročeno bylo hnei k vyřízení programu schůze, přijat byl 13 hlasy.

Pak referováno o přízení české školy v Louce, kde téměř tři léta trvalo vyšetřovánl úřadní. Na rodiče, kteří žádost za zřízení české školy podepsali, podnikány nejsurovější útoky, byli z bytu vypovídáni, z práce vyháněni, tak že mnozí odvolali své podpisy. Ačkoli je v Louce 250 českých, školou povinných dětí, nezjistil se „úřadně“ pětiletý průměr 40 dítek. Referent navrhoval tedy, aby žádost byla zamítnuta, kdežto posl. Anýž žádal, aby přihlédnuto bylo k nové žádosti 62 rodičů, kteří mají 121 dítek a usilují o českou školu. — Žádost tato leží u c. k. okresní školní rady a nebyla dosud c. k. zemské školní radě ani předložena. Návrh Anýžův, aby zavedeno bylo nové řízení, z- mitnut byl 11 hlasy, návrh referentův na zamít- nutí žádosti přijat 13 hlasy. Člen zemské školní rady evang. farát Kalda projevil přání, aby jednání bylo ukon- čeno a schůze odročen. Čeští autonomní čle- nové opřeli se tomu s úspěchem. Rozhodnuto 12 proti 11 hlasům, že v jednání má se pokra čovati.

Po referátu o zřízení české školy v Pod moklech posl. dr. Maly opětně navrhoval, aby jednáni bylo odročeno, až ministerstvo roz- hodne o rekursu, podaném obeí podmokelskou. Posl. Schreiter nnmítal, že v úřadních spisech jsou zastaralé výpočty a že dvě sousední obee, kde je značný počet dětí, budou vyškoleny. Pro odročovací návrhy dra. Malyho a Schreitra hla- sovalo 9 přísedicích. Návrh na zřízení české školy v Podmoklech byl po věeném, na statisti- ekých datech spočívajícím odůvodnění dra. Me- telky, dra. Pazderky a Anýže schválen 13 hlasy. Po odchodu biskupa Frinda, dra. Bendienra a far. Kaldy zahájena nová, velmi obšírná de- bata o návrhu na zřízení české školy veřejné v Pohledu. Opětně němečtí přísedíci před- nesli námitky a návrhy odročovací, jež věcně byly vyvráceny a 8 hlasy zamitnuty. Návrh, aby v Pohledu zřízena byla če- ská veřejná škola jednotřídní, schválen 12 hlasy. Nové české školy v Podmoklech a v Pohle- du otevřeny budou, jakmile usnesení c. k. zem- ské školní rady nabude moci práva. Se zemským výborem král. českého bude jednáno o uhražení příslušného nákladu. V Praze, 2. března.

Denní zprávy. — Akce o české úžadování v Poštovní spořitelně s českými komitenty potkává se s nejurputnějším odmítáním centrály, která stojí na tom, že jeji vnitřním úřadním jazykem jest němčina a do vnitřního úřadování zabírá ve- škeré účetní písemnosti pro členy určené, vyjma stvrzenky o odepsaných poplateích. Na všechny protesty českých majitelů účtů proti německým tiskopisům a přílohám odpovídá poštovní spoři- telna typovaným sdělením, že »z technických důvodů« nebude zasílati české účetní výpisy svým českým členům, jedině k německo-českým stvrzenkám poplatků dalo se ředitelství Poštovní spořitelny pohnouti jako na posměch rovnému právu českého jazyka, v této příčině bohužel nepřiliš zdůrazňovanému, aspoň nikoli s veške- rou silou, kterou v té příčině peněžní kruhy české vládnou. Odpor rakouské správy poštovn

proti všemu českému jest znám a ještě dnet jest v jistých vídeňských filiálkách zapotřebí veškeré houževnatosti odesítele ku přemožení tvrdohlavého odmitání české peněžní poukázky a tento odpor, právě při dopravě peněžní tak neústupný jest zásadou vídeňského ředitelství Poštovní spořitelny, dnes ovšem ryze něme- ckého. »Technické důvody« čili jinak nesehop- nost k vykonávání převzatých a placených úřad- ních povinností, jeví se konečně už v komolení jmen českých firem a ústavů, na něž písemnosti zněji, v tom ohledu jest Poštovní spořitelna ve hněvu a smíchu v Čechách pověstna. Ale »tech- nické důvody« Poštovní spořitelny jsou zlořádem možným jenom za českého ztrpění. Ke konání své povinnosti vůči Čechům, k odstranění »technických překážek« t. j. jazykové své ne- schopnosti, bude spořitelna přinucena jenom tenkráte, učiní-li české peněžní ústavy, předem pak největší zákazníci Poštovní spořitelny mezi

nimi, věc tuto společnou záležitosti, drobnější čeští majitelé konta toho dosáhnou jen s veli- kými obtížemi. Obrat českých peněz v Poštovní spořitelně je dnes tak značný, že zvláštní české oddělení vídeňské centrály jest nejen žádoucím, ale i přímo nutností, ovšem v tom připadě, kdyby české peněžnictvo tento svůj oprávněný požadavek správě spořitelny jako nutnost také poeltiti dalo. Hladký styk bez námitek záležitostí ku příznivému řešení nepohne. Boj ovšem ne- bude tak lehký a krátký, stačí jenom připome- nouti dosavadní osudy českých snah po náleži- tém zastoupení v Rakousko-uherské bance, ale bez boje neuskutečněno dosud ani písmene z našeho v zákl. stát. zákonech psaného práva jazykového v úřadech, k nimž c. k. Poštovní spořitelna snad také náležíl — »K jazykově otázne« uveřejňuje hr- Trauttmansdortf-Weinsberg, také našim čtená- řům známý theoretik tohoto předmětu, v »Oesterr.

Rundschau« delší stať, v níž podivuje se pře- devším tomu, že smiřovací předlohy vládní, po- dle jeho mínění schopně jako základ k dalšímu jednání mezi oběma spornými stranami, nebyly přijaty německými svobodomyslnými stranami k nezávazné konferenci s vládou, aniž by byly znaly obsah a přes to, že jich vlastní ministr krajan proti předlohám nečini! žádných ná- mitek. Právě tak nevhodným, ačkoli ne neočekávaným bylo hr. Trauttmansdorf- fovi, že Češi obrali si předlohy za záminku k takovým škandálním scénám, jakými trvání parlamentu při nejmenším ohrozili. Pojednávaje o změnách v jazykové praxi od jazykových nařízení roku 1880, prohlašuje hr. Trautimans- dorfí, že české úspěchy, via facti docilené, při- voděny byly praktickou, ale nezákonnou cestou. To jest mu důvodem k trvalému upravení těchto otázek i obrací se pisatel přímo k Němeům, jež vyzývá, aby hleděli co nejdříve dosíci zajištěného míru, »nechtějí-li všechno, co jim odňato býti může, via facti ztratiti, aniž by na druhé straně své silně ohrožené nacionální stanovisko v Čechách zárukami zajistili.« O prin- cipu Stremayrových jazykových nařízení zdá s mu, že byl pojat také do vládní předlohya užívání jazyků, což pokládá za správné a če- skému stanovisku o rovnoprávnosti obou zem- ských jazyků v celé (I) zemi vyhovující (Jl)

Pisatel projednává potom obsah jazykových na- řízení Badenových, Gautschových, jazykové předlohy Koerberovy z roku 1900, požadavky strany mladočeské z března 1902 a dospivá k ličení nynějšího stavu jazykové otázky, jejž shledává stále neutěšenějším a ve vývoji svém až k naprosté právní nejistotě dospěvším. »Zvlá- ště ostře měli Čechové zaméřeno v poslední době na poštu, onen státní ústav, který dl všech předchozích nařizení a osnov byl z jich dobývání vyloučen,« píše hraběcí politik a po- kračuje: »Tyto chaotické poměry vedly s nevy- hnutelnou nutností k poslednímu poštovnímu vý- nosu, který ačkoli zůstává pozadu za posicí od Čechů via facti již zaujatou, přece jenom musi býti považován za opětnou koncesi Čechům, ačkoli tito z něho konstruují porušení svých domnělých práv.« Pro stanovisko p. hraběte by tento citát stačil, ale ostatek obsahuje ještě leccos zajímavého ke ka- rakteru národnostních prostředkovatelů z kate- gorie hrabat. Pojednávaje blíže o vládních před- lohách, doznává pisatel, že nacionálně territoriál- ním rozhraničením blíží se stanovisku Němeů v Čechách, ale naproti zásadám osnov z roku 1900 modifikují prý leceos ve prospěch druhého zemského jazyka, čímž prý se zase blíží českým přáním. Naléhavému přání Němců hoví předlohy tím, že stanoví rozdělení státních úřadníků na základě početního poměrů obou národ- nlch kmenů, »aby zaplavení německých úřadů českými úřadníky poněkud bylo zmírněno«. T by podle pisatele mohlo Němcům stačiti a měli by prý od požadavku nacionálního rozdělení úřadnického statusu upustiti. »Neboť tyto poža- davky zdají se mi býti v zájmu úřadnictva upřílišenými, jestiť s ustanovením stát. zákl. zákonů nesjednotitelno, aby někdo byl vylučo- ván pro své národní smýšlení zásadné z toho či onoho státního úřadu.« V tom má hrabě

Trauttmansdorff pravdu, ale nár. rozdělení sta- tusu a přijímání úřadníků podle kliče je bez- mála anebo úplně totéž. Pro národnostní doroz- umění na těchto základech hoří hr. Trauttmans- dorff. Vidí ve vládních předlohách dobrou vůli i očekává ji i od zástupců lidu, neboť jednou musí přijíti k názoru, že dva tak vysoce vyvi- nutí národové v Čechách na delší dobu nemo- hou žiti od sporu« atd. Známá plseň a hr. Trauttmansdorff končí ji, jako »jednoduchý volič všeobecného volebního práva« voláním: »Uzavřete mír, vy zástupcové lidu, a ukažte, že jste schopni býti vůdci lidu v hospodářském, sociálním a kulturním ohledu.« Ano, krásná slova. Ale tolik je jisto, že osnovy vládních předloh, jež považuje hr. Trauttmansdorff za sehopné k základu národnostního vyrovnání, kdyby byly v jakékoli formě změněny v zákon, znamenají uzákonění národní bídy české a od- stranění jedné ze sporných stran české pozvel- ným jejím sehřadnutím. — Provolání posl. Karla Ira. V »Luditze Ztgu.«, vycházejícím ve Žluticích, uveřejňuje schönererovec Iro provolání, v němž si stéžuje na to, že v posledaí době v německých obcích žlutického okresu množí se případy, ve kterých Češí kupují selské usedlosti, za kupci stojí prý české banky, umožňující, že dvory jsou vysoko nad skutečnou jich csnu přepláceny. Jakožto rišský poslanec okresu napomíná Iro německ