Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY-

1. března 1909. Číslo 6o

pravá tvář Bienertkova. Kdežto dříve on i Mataja chtěli odvolati urátku o »připustnosti« češtiny, jak Chiari řekl němeské: Veto — odepřeli ihned satis- fakci. A toléž stalo se pak při jednání o děl- nosti českého sněmu, při němž k Čechům před tím povolný Bienerth po inlervenci německé ihned obrátil. Když si to čeští poslanci uvědomili, pro- hlásili se jednomyslně proti němu a tu pa Blenerth uzavřel sněmovnu. Uzavřel český sněm a jediné, co při tom bylo dobré bylo oddálení jazykových předloh. Těžce nesu jako přítel parlamentarismu umičení tribuny čerkého sněmu. Němcům jsou tyto poměry ovšem vhod neboť přibližují je jejich ideálu: germanisuji elmu, centralisujíeímu absolutismu. Po uzsvření říšské rady utvořil Bienerih druhé »ministerstvo smiru«, jehož nejlepší cha rakteristikou jsou tři jména: dr. Hochenburger, Stürgkh a Schreiner Tímto jmenováním dáno jeho stanovisko nie na věci nezmění, že v kabinetu sedí dr. Žáček a dr. Bráf. — Že proud jde roz- hodně proti nám, tomu nejlépe nasvědčuje, že po odnělí immunity zahájeno trestní vy še- třování proti poslaneům národně- sociálním, kterýžto krok prohlásili jsme při rozhovorech s Bienerthem za nanejvýše nepo- litický. Rozhořčení mezi českými a ještě více mezi slovinskými poslanci proti vládě Bienerthově vedlo posléz k tomu, že srazili jsme se v jed- nolný šik: Slovanskou jednotu.

Vyličiv posici této v parla mentním boji zmlniv se o závislosti vnitřní politiky na zahra- ničné, žádal dr. Pacák v závěru řeči svě, aby nediktována voličstvem poslancům taktika a praví v tom směru: Mám za to, že prostředkem pro budouenost nejlepším zůstává: nic nestanovit předem, sle užiti v rozhodné chvili nejúčinněj šího prostředku a třeba oposici sebe ostřejší — ale neohlašovat ji předem. Ptáte-li se však konečně, jaká že je přece naše devisa aspoň v zásadě, tedy řeknu: »Tím že ministerský předseda bar. Bienerth tak okate dal se pod jho německého veta — tim je naše postavení dáno. « (Bourlivý, dlouho- trvající potlesk) Přísedíci z. v. p. K. Adámek děkuje dru. Pacákovi za upřímnost, žádal jej za sou hlasu přitomných, aby nevzdával se politické své činnosti, o jejíž poctivosti všichni jsou pře- svědčeni. V delší řeči výmluvnými slovy vzpo- mínal pak politických události od let šede- sátých, dedukuje z různých dob našeho politického utřpení, že dnešní situace je sice těžká a vážná. ale překonatelná s úspěchem anebo aspoň bez ztráty pro český lid, vycltí-li v čas nutnost sjednocenosti, dané právě »Slovanskou jednotou« Po řeči jeho, provázené souhlasem a po lleskem, zakončil dr. Pippieh sjezd asi těmito slovy: Dvě možnosti musíme míti na zřeteli Oktroy a rozpuštění říšské rady, a tudiž nové volby. Němci využitkují všeho ve svůj prospěeh a tak bychom se octli před situací, která by nás mohla znásilniti. — § 14. není všemoený. neboť vyžaduje schválení a není bezmezný

Oktroy jest možný buď vládou nebo každému známou cestou. Ohtěli bychom poznati takovou vládu a její složení, aby odvážila se tohoto oktroye, budeme-li sjednocení. Účastníci dnešní schůze mají se rozejíti pod dojmem, že sraženi jsme všichni v jeden oposiční šik ke společné obraně. Bude-li říšská rada rozpuštěna, pak budou se opakovat všechny žalostné zjevy, které jsme již prožili. Jak bude se pohlížeti na nás, když vznikne taková vřava volební jako dři- vější? Nechť strany dobývají mandátů a hájí svých posie, ale mějme při tom na paměti, že nesmí nastati sesurovění volebního boje a otrá- vení našeho politického života. Budiž to veřejná mravnost, která způsobí, že všechno toto vy- mizl. Kdyby v naších schůzích nic jiného ne- bylo doeileno než to, jen lěmito schůzemi dost jsme vykonali. Nechť všichni pracují k očistě politického a národního života. A to může býti docíleno jedině cestou ideovou. Když každá strana bude se bráti za určitými ideami a když navzájem se utkáme, pak celý volební zápas bude slušný, pak nastane očista našeho života (Dlouhotrvající potlesk) Sjezd mladoboleslavský.

V Mladé Boleslavi, 28. února. (Od vlastního zpravodaje »Nár. Listů«.) Ke krajskému sjezdu, svolanému akčním výborem národní strany svobodomyslné na dne šek do zdejší Sokolovny, zavítalo asi 300 pří- slušníků. Starosta města Ph. Mg. Matoušek zahájiv o 10. hod. dopolední jednání, uvílal účastníky, zejména dámy, jakož i poslance prof dra. Čelakovského a oznámil, že na ml- stě onemocnělého posl. Maštálky, jenž mět na sjezdu podati zprávu o politieké situaci, uja se tohoto úkolu posl dr. Klumpar. K pod- nětu p. Ph. Mag. Matouška byly zaslány po- zdravné telegramy sjezdům, které se současně konaly v Chrudimi a Čes. Budějovicích. Do předsednietva byly jednomyslně zvoleni pp.: Ph Meg. Matoošek, Zahájský, starosta Nové Paky, Jerábek, starosta Bělé, Domalíp JUSt. Kř iž.

O organisaei strany referoval pa dr. Zd. Tobolka, který pravil, že úkolem sjezdu jest, postaviti národní stranu svobodo- myslnou na nové, pevné základy organisační Nesmí se tajiti, že strana nalézá se jistou mérou v krisi. Chybou bylo, že strana neziskala si při prvních všeobecných volbách do říšské rady nové voličstvo, které poprvé k volebnímu osudí přicházelo. Co bylo chybou, chceme o dstranitia chceme li nabývati moci ve státu, musímes získati půdu ve voličstvu, což se podaří, jestliže skutečně a vytrvale budeme k tomu pracovati Strana si musí uvědomiti, že přestala být vedoucí stranou národa, že má jen menší podí zodpovědnosti oproti stranám jiným a musí po- čítati na elementy nové. V budoucnosti musíse naše politika intensivněji zabývati řešením otázek hospodářských, kulturních a sociálních ve směru pokrokovém. Strana musi odporovati zásadnímu radikalismu, oposicu a obstrukce nemůže být jejím cílem, nýbrž jen prostředkem taktickým k reelnímu způsobu politické práce. Voličslv musí býti diseiplinováno, solidární a musíse

navzájem podporovati. Pokud se týče žurnali- stiky, konstatoval řečník, že nastaly poměry mnohem utěšenější nejen na venkově, ale i v ústředí samém. Moderní strana má však zapotřebí také velkých administrativních opatření a v tom ohledu jest národní strana svobodo- myslná na počátku svých prací. Řečník navrhl k uvážení, jakým způsobem má se zříditi krajský sekretariát pro mladoboleslavskou volební skupinu. Naznačiv všechny prostředky, které by vedly ke zdárnému organisování, vybldl shro- mážděné, aby se této práce ujali. Strana s musí obroditi mladou krví, poněvadž pracuje z věe, která v zájmu našeho lidu musí být udržena. (Výborně!) Na to se ujal slova, bourlivým potleskem přivítán, poslanec za městskou skupinu mlado- boleslavskou na radě říšské prof. dr. Čela- kovský, který promluvil

o politické sitnaci. Pravil, že není žádné pochyby, že doba nynější jest krajně neutěšenou pro náš národ. pro Slovanstvo rakouské a Slovanstvo vůbec. Příčinou toho jest jednak zahraniční situace, kterou dostalo se soustáti rakouské úplně do područí říše německé, která vykonává největší nátlak na naše vnitřní poměry a posiluje živel německý v tomto soustátí, jednak že národové slovanští nedospěli k takovému stopni vývoje, aby, jsouce většinou, rozuměli tomu, že jedině vzájemným podporováním mohou čeliti svým nepřátelům a jedině tak mohou proti myšlence pangermanismu obstáti ve svých cilech a zá- jmech. Rozháranost jednotlivých národů, ze- jména nás Čechů, jest hlavní příčinou nebla- hých poměrů. Němci, jsouce podporováni veřej- ným míněním celého Německa, stojí napořád víe a více na stanovisku hegemonie, na místě aby jako menšina hleděli se slučně dohodnouti s většinou národů sfovanských v Rakousku, po- stupují zejména proti nám a Jihoslovanům útočně, jakoby oni byli jediným činitelem ve státě, kterému se musí každá moc a zejména neněmečtí národové podrobiti. Rozhodující čini- telé ve státě proti tomuto německému řáděn nejen nic nečiní, nýbrž časem až okatým způ sobem německému diktátu a vetu se podrobují

(Výborně!) Na doklad toho uvedl řečník revoltu něme- ckých soudců, obstrukci Němců na sněmu kra- lovství českého za spolupůsobení německých členů kabinetu, strhání českých nápisů na dráze teplicko-pořičské a na odpor barona Becka zjed- nati nápravu. Následkem toho vstoupila národní strana svobodomyslná i agrární do oposice. Ka- binet Beckův padl a jednalo se o utvoření no- vého parlamentního ministerstva, ale proto, že naše podminky splněny nebyly, byla nastolena prozatímní úřadnická vláda Bienerthova, která měla pokračovati v pokusech o zparlamentariso- vání ministerstva. K tomu však nedošlo, nýbrž říšská rada a sněm český byly uzavřeny a na- stoupil úřadnický kabinet Bjenerthův č. 2., který byl utvořen přímo proti nám. Ačkoli v kabinstě tom zasedaji čtyři Slované, nemůže svým slože- ním v nás vzbuditi leč odpor a nedůvěru. Programem dnešní vlády je vládnouti proti Čechům, isolovati nás, utvořiti v říšské radě koalici a německou nadvládu proti nám. Něm- cům stačí projeviti jen néjaké přání a vláda s největší ochotou hledí jim vyhověti a nebere žádného ohledu na nás. Němci si poručili, že musí býti říšské radě předloženy vládní osnovy o jazykové otázce a krajském zřízení — a stalo se. Otázka česká není však omezena na tyto dvě záležitosti, nýbrž má v sobé celou řadu naléhavých úkolů dalších, zejména pokud se týká reformy správy zemské; o těchto požadav- cích naších nechtějí však Némci ani slyšeti, nýbrž mysli, že v radě říšské jejich požadavky budou uskufečněny. Vládní předlohy o jazykové otázce a krajském zřízení jsou velmi nedokonalé a i největší přítel dohody — prof. dr. Čela- kovský se od svého prvního vystoupení r. 1878 za takového přitele dohody nejen prohlásil, nýbrž i ukázal — musí je odmitnouti jako útok na nedílnost a práva království českého.

(Výborně!) Při tom se sném český ani nesvolává Němci chtějí za zjednání dělnosti sněmu — koncese! Řečník položil důraz zvláště na poli- tieký moment těchto osnov, který spočivá v tom, že osnovy byly předloženy poslanecké sněmovně. poněvadž vyhovují německému přání. To je důkaz, že cokoti si Němci přejí, tomu vláda ihned vyhovuje. Co se týká pošty, nový mi- nistr obchodu dr. Weiskirchner prohlásil, že učiní nyní pořádek a ten provádí tím způsobem, že čeští úřadníci jsou denuncováni a disciplino- váni. Co se týká dělnosti ríšské rady, jistá část Němců jest protí ní a chce, aby se vládlo absolutisticky. Jest otázkou, co bude ten parla- ment v případě dělnosti dělati a tu slyšeli jsme již, že osnovy jazykové mu budou znova před- loženy, aby se vyhovělo přání Némců a aby přivoděn byl nový spor. I v tomto se vidí, jak se vyhovuje německému diktátu a to dokazuje. jak tato domýšlivost na německé straně stále roste. Při tom Němei usilují utvořiti s křesťan- skými sociály většinu proti nám, aby oni ko- mandovali proti vládě. Ačkoliv se Poláci a so- ciální demokraté proti tomu vzepřeli, není vy- loučeno, že v budoucnosti k této koalici dojde.

Vůči těmto všem do oči bijícím útokům proti národu českému velí prostý rozum, aby Slované se vzehopili a sjednotili. V té příčiné jest potěšitelným zjevem »Slovanská jednota«. která v poslední době se utvorila a čítá až dosud 125 poslanců. Nikdo by neměl větší radost, než my, Če- ehové, kdyby k ní přistoupili zástupcové také jiných slovanských a neněmeckých národů. Pokud se týká jejího postupu, nepovažuje se řečník povolaným, vykládati veřejně, jaké kroky se strany její budou podniknuty, ale praví: my jsme v oposici proti nynějšímu ministerstvu, avšak nikoliv v oposici proti vládě. Zájem ná- roda českého káže nám, užiti všech prostředků k dobytí lepšíbo jeho bytí. Nochať této myšlence jest přáno plno zdaru! (Výborně! Bouřlivý. dlouhotrvající potlesk.) Na to bylo jednání přes poledne přerušeno a odpoledne bylo pokračováno v rozpravě o orga- nisaci strany, jíž se zúčastnili p. JUC. B ö z e jakožto delegát studentstva a p. Hrazdir jakožto zástupce politického klubu turnovského. Tento druhý řečník uznal za dobré „kritisovati“ jednak stanovisko „Národních Listů“ k politiee

strany — ačkoliv, jak Bylo viděti, věc náležito nepochopil a jí nerozumí — jednak nedávné vystoupení posl. dra. Fořta prý proti usnesen akčního výboru. Pan dr. Tobolka odpověděv k jednol livým podnětům, které během debaty byly dány. referát o organisaci strany skončil. Na to byla přijata resoluce, která místním organisacím v kraji pojizerském ukládá, aby uvažovaly o zřizení krajského sekre- tariátu národní strany svob. v Ml. Boleslavi Posl. dr. Klumpar dal především podnět, aby byl zaslán pozdrasný telegram nemocnému posl. dru. Maštálkovi aby viděl, že se cení pilná, poctivá politická práce ve prospěch národa českého. Než přikročil k výkladu o politicke situaci, kterou snad lépe již vystihl prot dr. Čelakovský, zabýval se poněkud obšírněji retrospektivou událostí ve straně. Valný sjezd strany příjal program positivní politiky, do bu- doucnosti znemožňuje však cílevědomou a pevnou politiku česká netrpělivost. Řečník dovozoval pak správnost positivní politiky, mluvi, proti radika- lismu a uvedl zejména, že onomu usnesení rozhodnuti strany, že českému národu náleží vždy v korunní radě zastoupení, dostalo se právě nyní velkého zadostiučinění. Ministrem orby stal se totiž Staročech prof. dr. Bráf dojista vážný, politický a národohospodářský pracovník, a tu se pojednou situace změnila; tu zavoněl šalmaj míru, aby se za tímto če- ským ministrem zase koncentrovala celá česká delegace. Z toho řečník vyvozoval zadostiučinění pro politiku, kterou národní strana svobodo- myslná poslední dvě léta provozovala a že tento způsob dobývání moci a vlivu ve státě, tak často tupený, má jistě význam a důležilost a že touto cestou se ubírati máme.

Vládnímu postupu v poslední době vytkí tři hlavní chyby: slabost vůči Němeům, perse- kuci radikálních stran na úkor politiky stran vážných, a neschopnost, hájiti to, čeho jsme slovem ministrovým docilili. Prohlásil, že jest přímo nepochopitelno, jak v takové chvíli na- pjetí říše vůči sousedním národům slovanským kdy nalézáme se stále v nebezpečenství války se může v Rakousku sáhnout k vládě čistě na- cionálně německé. K této vládě musíme mit nedůvěru a jak již prof. dr. Čelakovský uvedl stojíme proti ní v oposici. Předlohy smiřovací musí v nás vzbuditi rozhodný odpor. Řečník pravil však, že nepohliží na ně tak, že by nebylo možno jednatis o tom, co jest v nich pro nás přijatelno a co nepřijatelno. Jest však potřebi, abychom byli konečně v jazykové otázce sjednocenia vyzbrojeni tak, jak Němci jsou již od mnoha let. Smrtelnou chybou předloh jesl, že Bienerth šel při nich podle německého veta. Ke konci prohlásil řečník, že národní strana svobodomyslná chce dělati politiku věenou a rozhodnou a že jest dnes povinna přímo středním stavům, aby setrvala na svém dosavadním postupu. Vyzval shromáždění, aby byli průkopníky této strany a aby si slíbili, že jí chtějí přinášeti oběti ve prospěch českého národa a slovanské ideje, která snad bohdá v Rakousku přece jednou domůže se vitězství. (Výborně ! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje.) K návrhu pana Donvalipa byla jednomysln při jata

resoluce, kterou se schvaluje dosavadní postup politi- cký poslanců národní strany svobodumyslné na řlšské radě i sněmu království českého. jakož i oposiční stanovísko vůli B enerthova kabinetu, který nedovede čoliti leroru náma- ckému, vítá se s radosti utvoření Slovanské jednoty na řišské radě a vyslovuje se plná důvěra poslancům straný a schvaluje se, po- kud se týče dalšího postupu, taktika volné ruky. Předseda p. Ph. Mag. Matoušek da ještě podnět, aby byl zaslán telegralleký pozdrav posl. dru. Kramářovi a o 5. hod. odpo lední vřelým doslovem sjezd ukončil. Sjezd českobudějovický. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Za veliké účasti z celých jižních Čech tahájen byl včerejší sjezd v Českých Bu- uějovicích dopoledne organisační schůzí důvěrníků, jichž přišlo na 300 z Č. Budějovie a okoli, dále z měst: Týna n. Vlt., Jindř. Hradce, Treboně, Trh. Svinů, Lišova, Hluboké. Č. Krumlova atd. Schůzi řidil předseda českobudějovického klubu nár. strany svobodomyslně p. MUDr. Fr. Statečný, referáty podali pp. dr. R aš in z Prahy, dr. V. Bendík a dr. Jos. Hezký z Č. Budějovic. Také posl. dr. Kramář ujal se slova a mluvil o vzájemném poměru českých stran v parlamentě. Hlavním bodem sjezdu byla veřejná schůze voličů, konaná ve velké dvoraně besedy za účasti asi 1700 osob. Schůzi zahájil delším proslovem jménem svolavatelů p. dr. Statečný, načež ujals slova

posl. dr. Kramář. V úvodu své řeči pravil, že jest tomu ji několik let, co měl příležitost v Čes. Budějo- vicích mluviti. Tehdy ovšem nebyl skončen zápas, jímž Čechové budějovičtí dobývali část obecního zastupitelstva do svých rukou, což s škvěle podařilo a je naděje, že i další zápas skončí pro Čechy budějovické vítězně. Na to přešel řečník k politické situnci. Není třeba tajiti se, že žijeme v době trudné nejen v politice vnitřní, nýbrž i zahraniční. Moc- nářství naše jest v nebezpečí konfliktu, o němž nikdo nemůže předvídati, jak skončí. A zrovna my Slované nemáme příčin přáti si, aby ke kon- fliktu onomu došlo a máme povinnost přihlížet k tomu, jak se stát rakouský připravuje k těž kým dobám, které hrozí nastati, a jsem toho ná- hledu, že zájem celkový jest bližší, než zájmy vnitřní politiky státu. A tu se mi zdá, že zodpovědní činitelé ve státě připravují se k těmto budoucím věcem špatně. Vídeňské listy, zejména ony, které tlumočí vají mínění vlády, najednou tolik mluví o patrio- tismu a vyzývaji, náš, abychom zanechali od- poru proti vládě a podporovali ji v těžkýeh chvílich. Ale my už toho patriotismu máme v. Če chách dost. Proč jen od nás se stále žádá a n také od Němců? Či to snad je patriotismus. když se se strany německé provádí soustavné štvaní proti nám v říši i mimo ni, jest nějaký patriotismus v pořádání provokativních buml buršáckých neb v obstrukci německé na sněmu království českého? Takovým způsobem připra- vuje se v národě českém nálada k vážným do- bám, kdy tolik záležeti bude na spořádanýeh poměrech uvnitř říše. My nepotřebujeme poučováni o patriotismu my jsme ho již mnoho říší prokázali, na př. pr jednání o rakousko-uherském vyrovnání, kdy naše hlavy to byly, které spasily vládu, kdežt Němci se báli svých radikálů.

Němei hlásají připojení své k velké Ger- manii, Wolí komanduje, nacionálové jej poslou- chají a terorisují německé křesťanské sociály a tak se dělá veliká německá vlna proti Slovan Vzpomínám si, že jsme také byli ve vládni koalici a jako loyalní její členové měli jsmě za povirmost, podporovati vládu. Ale Němcit loyality vůči nám ani vůči vládě neměli, jak dokázali vyvoláním zápletek v Chebu a jinde. Lidé jejich u úřadů, kteří dosud vyřizovali če- ská podání, najednou česky neuměli. Je to loyální? Zajisté ze nikoliv. A když již mluvíme o tom potrhotismu. ptám se: což jest jen říšská rada na světě, ne jsou zde také zemské sněmy? Bylo patriotické obstruovati a mořiti činnost sněmu královstv českého, který přece dlužno považovati za pri mérní sbor zákonodárný? Tam má býti dovolen rušiti činnost, ačkoliv Němcům nebylo v nej menším ublíženo? Roztrhati si království české — jak si Němci přejí — ovšem nikdy nedáme. (Výborně!) Ať se tedy žádá obětavost a patrio- tismus nejen od nás, nýbrž také od Němeů. Nekoná-li v Rakousku někdo povinnosti ko státu, je to v prvé řadě ten, kdo v tak těžké době rozhořčuje český národ a bere mu chut, aby dělal to, co ohtějí ve Vídni. Já zajisté nepatřím k radikálům, hlásím s k politikům umírněným, vím, že nelze zeď hla- vou proraziti a že kde je tolik překážek, ne- může býti cesta české politiky hladká, a že nutno snésti mnohé příkoří, utrpení, ale když se nám bere i to, co už jsme dávno měli, pak ovšem nemůžeme vládě prolazovati žádných líbezností, neboť myslím, že přece už není pravda to, co kdysi řekl Beust, že totiž česk lev jest tak krotký, že se mu může utrhnout od úst poslední sousto. (Výborně!) Na to promluvil p. dr Kramář o Biener thových jazykových předlobách.

Ač řečník nepatří k jejich naprostým od suzovatelům, prohlašuje přece, že jsou pro ná- rod český nepřijatelny, neboť čelí proti celist vosti českého království. A co zvláště jes úžasné, že vláda chce bez dobrozdání českého sněmu provésti něco, co musí vzbuditi elemen- tární odpor celého národa. (Výborně!) Tskovou předlohu nám vláda podala v době kdy je obava, že celé Slovanstvo asi bude z táhnuto v osudný bojl V popředí stoji nyní též otázka Jihoslo- vanů. Jejich zájem jest otázkou evropskou Avšak v té chvíli, kdy Rakousko mělo ukázati jak upřímně to se svými Jihoslovany mysli, po voláni do ministerstva dva největší odpůrei Jiho slovanů, Hochenburger a Stürgkh. Na to zminil se řečník s povdékem o utvo- ření se jednoty Čechů s Jihoslovany a ze srdce si přeje, aby jednota lito došla kooperací vše možného rozšíření. Obraceje se k otázkám vnitřních našieh poměrů zmiňuje se především o »positiví politice«.

Dokud ta se prováděla, praví, rozšiřovaí se na poště český jazyk. Teprve, když jsme positivní pohitiku ztratili, vidíme, co znamenala. Za positivní politiky baron Beck také chysta jazykový zákon, ale ten měl ne 5, nýbrž 21 okresů smíšených. To bylo za nenáviděné positivní politiky A tu vzpomínám, jak se národ už nemohl dočkat, až bude dr. Fledler z ministerstva vyhnán. S drem. Fiedlerem vše, co se pro nás prospěš ného připravovalo, padlo pod stůl. A my jsme k tomu musili mlčet a dáti si libiti tvrzení, že nikdy se nevedla česká politika tak špatně, mi- zerně, jako tehdy. My vidíme úspěchy teprv tehdy, když je ztrácíme. V tom vidím nedostatek politické výchovy a nedostatek důslednosti, naše veřejné mínění dá se lehce uchváiit prázdnými hesly a naše politika pak dělá skoky z jedné politické taktiky do druhé — protože veřejné mínění tomu chce. Není důvěry žádoucí k těm. kteří politiku vedou.

Pracuji právě o díle jednajícím o činnost národní strany svobodomyslné a spočítal jsem. co strana naše dobrého vykonala. U nás jsou různé názory na jednu věc — dle politických stran. Charakteristické na příklad jest, že dokud byli ministry dr. Pacák, dr Fořt, dr. Fiedler, Prášek, mluvilo se s despek. tem o ministerských fracích, což činilo na mne dojem, jakoby nejhoršími lidmi byli ti, kteří obětavou svou práci věnují národu na těch mi- stech, kde maji moc v rukou. V té příčině bohudíky nastal, jak se zdá obrat k lepšímu. Jeden český list, který se nej- více čte, psával také posměšně o ministerských fracích, ale teď, kdy se stal ministrem dr. Bráf, píše jinak. Dr. Bráť byl vždy největším politickým odpůrcem naší strany, byl povolán do ministerstva bez nás a proti nám, aby se ukázalo, jak je strana naše bezmoena. Ale jak- mile se stal ministrem, nevidím v něm strannika, nýbrž obhájce českých zájmů, českého člověka, jehož musíme podporovat. (Výborně !) Tak se věci mají. Bohužel, není to veselý výhled do budoucnosti, zvláště když není jisto, dovedeme-li vše zase k lepšímu obrátiti. Když vidím, s jak malichernými prostředky se vládne, jak bez rozumu se autorita vlády utlouká různými zbytečnými domovními prohlíd- kami, o nichž je předem jisto, že budou bez- výslednými, když vidím vliv německého křiku. musím přiznati, že vyhlídky naše nejsou slibné. Mám tšak pevnou naději, že jsme neseslábli tak, abychom snesli jho německého veta a ne- dovedli je zase svrhnouti, třeba že Němci jsou v situaci příznivé, jako už dlouho nebyli. Následkem utváření se zahraniční situsce jest Berlin jediným spojencem Rakouska a známé jsou snahy Němců, této situace využíti proti ra- kouským Slovanům, zvláště Čechům, kteři v této

stvu. chvíli stojí proti svým nepřátelům nesvorni, roz drobeni. Nevěřím sice, že na rozhodujících mísfech všemu se věří, co se s německé strany mluvia jsem přesvědčen, že kdyby se ukázalo, že jedná se o boj sjednoceného Němectva proti Slovan stvu, naše říše měla by přičinu nepřáti si t- hoto boje. Když jsou doby zlé, každý se obyčejně stará o svůj dům a dává ho do pořádku a vy- hledává přátele, na něž se může spolehnouti. V tak vážné době se nemá prováděti politika, která roztrpčuje národ. To je politika pro Wolfa, ne pro ty, kteří chtějí Rakousko zachovati. (Vý- borně !) Po dru. Kramářovi ujal se slova posl. J. Brdlík, který promluvil zevrubně o drobné práci národní a českých menšinách. Řeč jeho provázena byla velikým souhlasem. K návrhu dra. Bendíka schválena pak resoluce, shrnující asi myšlenky dra. Kramáře, jemuž, jakůž i posl. Brdlíkovi zejména za hájení školství a zájmů hospodářských vyslo- vena důvěra.

Politické zprávy domácí. V Praze, 28. února. (Svolávací pa- tent) V úřadních novinách vyhlášen dnes cí- sařský patent ze dne 27. t. m., jímž se říšská rada, uzavřená dne 5. t. m., svolává opět na 10. března. V Praze, 28. února. (Dr. Ebenhoch o situsci.) Mezi kandidáty parlamentního předsednictva jmenuje se také dr. Ebenho ch. V Linci vyšeí právě jeho otevřený list, v němz svým voličům podává zprávu o politické situaci. List tento možno pokládati za jeho kandidátní řeč, neboť má ráz ostře protičeský, což nebývá v jiných jeho projevech, dnes však i klerikální německý kandidát předsednictva musí výti s vlky křesťansko-sociálnými a liberálnými. Dr. Ebenhoch se obává, že se k oposici slo- vanské jednoty a sociálných demokratů mohou připojiti i jiné, s vládou nespokojené živlya způsobili ve sněmovně vládním předlohám po- rážku. Ukazuje prý se, že slovanské strany mění boj za své právo stále patrněji v boj proti právům rakouských Němců. Jednojazyčné ná- pisy v Praze a v Lublani, utiskování (!) Němeů v Praze a v jiných českých městech, boj proli německé sprostředkovací řeči v parlamentě, cíle vědomě vystupování Čechů ve Vídni i jinde do- kazuje to prý zcela jasně. Proti takovým, obecné blaho podkopávajícím (I) snahám jest prý třeba, aby se všichni Němci bez rozdílu stran skupili a pod společnou vlajkou odrazili útok. Hlavně však je třeba zostření jednacího řádu sněmovního. Parlament musí obdržeti pevné vedení, poněvadž nesmí býti politicky stran- nický, nýbrž lidový a rakouský. Kandidátní řeč dra. Patlaje měla, jak povědomo, týž obsah.

Mimořádná valná hromada družstva českého Národního divadla v Brně. Za necbyčejné účasti několika set členů konal se mimořádná valná hromada Družstva brněnského Národriho divadla. Měla být velkým historickým oka- mžikem, neboť se mělo rozhodnout o otázce stavby. Dra názory na tuto otázku ovládaly členstvo: zda stavět divadlo representačni, nebo jen divadlo pro po- třebu Brna. Veřejnest byla nad obyčej interesována, neboť přihlásilo se na 400 nových členů, kteří ve- směs živou účasti na valné hromadě projevili čilý zájem. Při této náladé doufalo se nicméně do posled- ní chvíle, že dojde k nějaké dohodě. Leč neslalo se tak. Proti lidem ze staročeského a klerikálního tábora, kteli dříve ovládali výbor družstva a zdržovali tempo řešení všech akutních otázek, vzrostl odpor v posled- ní chvíli pro agitaci a pro nezřízené psaní. Pánové využili svěho vlivu v Cyrillomethodějské záložně, v Agrární bance a v zemských úřadech a přihlásii tak spoustu úřadníků, na něž měli vliv, za členy. To způsobovalo odpor, nebot současně se proslýchalo, ž tilo noví členové mají být na valné hromadě zastou- peni pouze plnými mocemi.

Obsshlý referát o stavební otázce podal jednatel Spiruta, jenž se dolkl zejména politické prohry o staveniště v Lužánkách a za ztrátu činil zodpověd- nými přízedící zemského výboru. Vylíčil marné úsilí výboru, získati vhodné staveniště a tak konečněs usnesl výbor slavěti na místě dosavadního divadla. Posl. dr. Budínský dotkl se politické stránky věci a ve smyslu názorů oposice navrhl, aby otázka slav- by byla odkázána nověmu výboru k definitivnímu rozřešení Dr. Koželuha podrobil ostré kritice po- stup jednání staročesko-klerikálních členů výboruv otázce staveniště a vůbec v celé stavební akci. Archi- tekt Jurkovič jménem oposice ohradil se proti surovému tónu psaní, kdy architekti a umělci, kleří nesouhlasili s postupem ve stavební akci, bylí nazváni chasou záškodnou a podrobiv kritice dobrozdání ar- chitektů Kotěry a Fanty, vyslovil se proti stavbě di- vadla na místě divadla dosavadního řka, nechť Mo- rava sama rozhodne, chce-li mít divadlo represen- tační či jen pro okamžitou potřebu Brna.

Dále mluvili vl. r. Dvořák, profesor Ursíny a Earon Pražák, kteří hájili stanovisko bývalých členů výboru, jich vývody však narážely na hlučný odpor. Poslanec Vaněk konstatoval, že zbědovany stav nynějšího divadla ukazuje nutnost odstranění oněch pánů, kteří se nepostarají ani o vyčištění míst- neslí, což přece by vyžadovalo pouze malý náklad. Red. Dýma ohradil se proti výtce, že při svém no- vinářském psaní o výboru měl zlomyslnou tendenci, načež promluvili ještě z opoaice red. Heinrich, dr. Koželuha, jimž odpovídali pánové ze strany druhé, zejména prol. Ursíny. Debata byla o půl jedné hodině přerušena, mělo se hlasovat. Z oposice byl podán návrh na hlasování tajné. Proti tomu se vzepřel baron Pražák a oslatní z jeho skupiny. Nastal spor mezi členstvem, který vyvrcholil ve vřavu. Oposice vytýkala ostře stoupen- cům barona Pražáka, že proto chtějí veřejné hlaso- vání, aby odvislí lidé z jejich záložen a úřadů ne- hlasovali proti nim. Hlavní hlasovací vojsko staroče- ských mataderů sestávalo totiž právě z takových lidí Ve vřavě zanikal předsedův zvonek a konečně pro- hlásil předseda p. Stuna, že valnou hromadu z mi; ci přodsednické odročuje. Ještě několik hodin se pak o valné hromadě živě debatovalo v kavárnácha zejména vyslovoval se názor, že na straně barona Pražáka projevuje se špatně skrývaný plán, udrželi se za každou cenu i pomocí machinací a terroru v čele ústavu, který není jim ústavem kulturním, nýbra ústavem pro udržení politické moci. K valné hromadě dostavili se zástupecvé měsía