1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 31. ledna 1908.
Praha
4
article
Na ranuí a odpal. Histy
pžedplací se
v Praze v adminístraet
sa měs
sa stvrt lsta
s drejí denážkou
na měsíe
tvtLta . . . . 7 K 0k
Praha
6
article
ve slialáchi „K so
na měsíc.
Peštont
na mřsíe . . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 R 60h
s dvoji zásilkeu
nvt .. . K eom
8
article
Mommsenův žák c. k. ministrem
Mommsenův žák c. k. ministrem
J. Ex. pan ministr krajan Němeů
Peschka, až se jednou rozloučí se svým
křeslem bez portefeuillu, nebude představo-
vati pouhou tučnou položku v rozpočtu c. k.
pensistů ministerských, ba až jednou z to-
hoto ráje c k. požitníků odvolán bude archem
s černou obrubou do říše, kde není národ
nostních rozbrojů, bude moci sám o sobě
říci podle slavného citátu »Non omnis mo-
riar! Nezmírám všecek!« Neboť zůstane po
něm historická památka, kterou zajistil si
svou nedělní řeči ve Št. Hradci o konečném
výsledku sporu česko-německého, o němž
věštním duchem a silnou důvěrou nesen,
podlehnutí, záhubu česko-slovan-
ského plemene německému pro-
hlásil za cíl vlastní nejen Něm-
cům v Rakousku, ale celému
německému národu, co ho ve
světě, společný, za cíl, jeh oz
bohdá Němci v Čechách a Ra-
kousku vůbec zcela jistě dosáh-
nou za podpory svých bratrů
ze všech zemí světa, kde Němei
bydlí!
Tento výrok zaručuje Excellenz Pesch
kovi nejen dějinnou nesmrtelnost a neby-
noucí pomník v srdcích všech Němců v ce
lém světě, vyjma snad rakouské křesťanské
sociály, anebo aspoň jich vídeňskou, černo-
žlutou odrudu, chvějící se o císařský predi-
kát své residence před Berlínem, ale výrok
ten může se stati dokonce i mezníkem
nové epochy v politickém rozvoji říše
nad Litavkou, nejméně však najisto v dalším
vývoji poměrů mezi Čechy a Němci v če-
ských zemí, jestliže česká národ
nost je skutečně hodna cti, jakou
jí ministr Peschka vzdor všemu
prokázati míní, nazývaje ji ná-
rodností kulturně tak vyspěl ou
jako národnost německá, což u chauvina
tohoto rázu není žádným nepatrným vyzna-
menáním.
Mommsenův
Peschek
Němec
Excellenz
Hradec
Německo
Rakousko
Čechy
Berlín
Litavka
9
article
Lze totiž doufati, že český lid, jemuž
v poslední době politické jeho autority
zlíbeznily již tolik německých výroků v pravý
opak, porozumí celé hloubce, jaká věz
ve štyrskohradecké národnostní formuli ně
meckého sedláka-státníka. Neboť hloubku má,
ať už jest bornovaným přeřeknutím něme
ckého vyrovnacího ministra anebo rázovitou
přímostí německého tribuna, jemuž zlatý
límec hrdlo nezáškrtil tak dalece, aby neřekl
co si myslí od plíc a celého německého nitra
svého. Možno říci, že vedle této hloubky
takřka mizí osobnost Peschkova, jenž
překypěl politickou naukou, tak proniklou
všemi vrstvami německého lidu v Rakousku
a říši německé, že možno propagandu tohoto
učení o rozbití říše Habsburků
a použití jejích trosek ke stavbě svaté vel
německé říše považovati za dovršenou a do-
konanou, když už tak prostě samozřejmě sly-
šíme ji z úst, která nedávno skládala pří
sahu ministerskou v císařském hradě.
Často uváděný náš »boj na život a na
smrť« o naši národní existenci přestává být
frůsí a staví se nám před oči pro budoucnost
bližší snad než kdo z nás tuší. Nadešly uz
doby, v nichž i c. k. ministři ztratili prosluly
Peschkův
Habsburk
Rakousko
10
article
lístek před ústy a mluví o konci této říše
jako o něčem, co se rozumí samo sebou a
v čem si netřeba ukládati újmy ani blízkosti
koruny samotně. V situaci tak podivuhodné
neoctla se ani žádná říše z pohádky!
Leč máme-li se držeti významu, jaký má
Peschkova řeč pro nás Čechy, vězí zajisté
především v tom, že c. k. ministr a člen
kabinetu, v němž nám konečně zjednáno
tolik vlivu a moci, o jaké se Čechům nikdy
nesnilo, vystoupil veřejně jako věštec
hlasatel národní smrti naší, na-
šeho zániku a výškrtu ze se-
znamu národů evropských. V té
příčině jest řeč J. Excelence nedvojsmyslna,
jak jen si přáti možno. Zřenisko politického
okamžiku přimělo Peschku ku pronešení
maximu, jímž promítají se veliké průhledy
v minulost i budoucnost. Politickým oka-
mžikem tím jest otázka česko-německého vy
rovnání a z jejího bodu hledě, muž, po-
volaný s německé strany v první řadě k je-
jímu řešení, odhaluje veškerou neúprosnost
dějinného poučení pro spor mezi Čechya
Němci, odhaluje totiž naprostou bez-
nadějnost tohoto sporu v tom smyslu, že
by mohl skončiti někdy smírem.
Peschkův
Čecho
Peschek
Čechya Němec
11
article
Peschka řekl pravdu, když pověděl.
že o »nějakém míru trvalém mezi tak
vyspělými kulturními národnostmi, jako jsou
Němci a Češi, nemůže býti žádné řeči«, že
»jest sice dorozumění možné, ale že nezna-
mená žádný klid zbraní«. Peschka
projevil víc politicko-historického věhlasu
než mnohý slavný učenec, jehož pověst prošla
starým i novým světem, a který hlásá
v Čechách učení mužné a čestné dohody.
Peschka ví, že formální dohodnutí jest ovšem
možné, ale že jest možné jenom mezi
jednotlivci, kteří dohodu podpisují, ale ne-
mohou ručiti snad ani za stejný počet svých
sounárodovců, že ti budou dohody šetřiti.
Peschek
Němec
Čech
Čechy
12
article
Peschka pověděl stručně, ale s veškerou
pregnancí, jakou se vyznamenávají velké
pravdy dějinných poznatků, že národové
sice nemohou za sva dějinná poslání, ale že
je musí stůj co stůj vyplniti. Že není v jejich
silách, vzepříti se jim, přerušiti je, ale že
ovládáni neodolatelnou mocí musí je splniti
dle všech svých schopností rodových a kul
turních. Že dějinná poslání velkých dvou
kmenů evropských, slovanského a německého
jsou naprosto protichůdná a že pokud po
slání ta jsou už na vzájem v sebe vpeřena
mezí Němci sudetskými a Čechoslovany, nej
západnějšími představiteli větve, jsou výlučně
a nesmiřitelně nepřátelská a že žádné síly
v těchto dvou národnostech samotných ne-
jsou s to na tomto osudu něco změniti. Tu
jsou v pohybu ohromné hmoty národní, proti
jichž hnutí marny jsou námahy sebe genial
nějších optimistů a na konečném výsledku
střetnutí, předvídaném podle strannického
stanoviska šťastně či nešťastně, změniti
mohou zase jenom síly velikých jinonárodních
složek, o nichž víme, že prozatím udržují
rovnováhu a prodlení proti náhlému řešení
věkovitých osudů . . . My víme, kde je náš
protiklad proti Pradovým i Peschkovým šede-
sáti milionům Němců, kteří mají podle těchto
dvou výtečných německých ministrů krajanů
přinést pro nás okovy, a buď nás v ně
jmouti anebo nám jimi lebky rozbíti.
Peschek
Pradová
Peschkův
Němec
Čechoslovan
13
article
Než to jsou snad daleké celkem per
spektivy ze štyrskohradecké řeči Peschkovy
a příliš všeobecné poučení z ní.
Řekli jsme, že obsahuje také odvození
pro nynější politický moment pro česko-
německé smiřovačky, k vůli nim ž přece pro-
nesena. Je-li ta nezřízená sklonnost a tvrdo-
šijná takřka naléhavost českých politiků vůd-
čích ke smiřovačkám jenom projevem národní
nestatečnosti, jenom vyjednávání a uchá-
zení se o německou konces
k českému národnímu životua
jinak ji historikové posuzovati nebudou, zní
ze štyrsko-hradecké řečí Peschkovy prostéa
přímé: »Pardon se nedává vůbecl-
Klid zbraní není možný ani chvíli! A tím
vyvrací se i poslední oprávněnost oněch
theorií smiřovacích, kteréž domáhají se jenom
t. zv. zmírnění třecích ploch anebo jenom do-
časného zastavení boje. Není prudšího, ale
také přesvědčivějšího německého odmítnutí
českých snah smiřovacích, než jakým po-
sloužil našim andělům smíru německý parla-
mentář, takřka jimi samými mezi nejsmiřitel
nějšími Němci vybraný za spolupracovník
na tomto jubilejním díle, jež společnou česko
německou rukou mělo býti podáno podarem
z »česko-německé vlasti« panovníku při jeho
návštěvě na česko německé komorní výstavě
jakožto skvělý klam potemkinskýl
Další setrvání Čechů v náladách smiřo
vacích uvedlo by v pochybnost čest národ
ního celku, jejž ve věci smiřovací čeští zá
stupci representují! Neboť odpověď ministru
Peschkovi za jeho štyrsko-hradeckou
nestoudnost tkvící ve výhrůžném
dodatku jeho řeči záhubou českého ple
mene musí vyzníti poněkud jinak!
Peschkův
Němec
Čecho
Peschek
14
article
Kdyby oba »dobří našinci« Prášek
i Fiedler měli v těle tolik — uznání, co
by ho bylo možno očekávati od statečných
českých mužů na překonání osobního ego-
ismu, dnes pět dní po řečí jich německého
krajanského kolegy by tato česká odpověd
byla už dána! Oba čeští ministři nalezul
by se už mimo společný okruh zeleného
stolu Beckova, nicotnost jich vychváleného
vlivu a moci byla tak jasně prokázána, že
už ani tato méně než pochybná veličina ne-
padá na váhu. Ale i kdyby oba čeští mi-
nistři ovládali skutečně obor své působnost
v český prospěch, ani potom by nebylo pro
ně s Peschkou společného místa v kabinetu
jehož chef měl příležitost k satisfakci těžce
uraženému českému národu a nezavadil
drzé extempore J. Ex. c. k. ministra ve Šty
ském Hradci ani slovem.
Drzé! Neboť krom vylíčených prav
o poměru obou národů, jimž přisvědčiti
dlužno, hrozi nám Čechům c. k. mi-
nistr Jeho Veličenstva neodvrat-
nou národní záhubou, kterou nám
doufá on, přísežný rádce koruny
se svými Němciv Rakousku s po-
mocí německé říše připraviti.
To je strašné, krvavé pohanění národa če-
ského, a běda národu, nepociťuje-li se všem
jeho jednotlivci tato potupa, a ta se prodlu-
žuje každou hodinou dalšího trvání velko
německého emisaře ve vládě, ve které sed
jako zástupce lineckého programu Schöne-
rerova. V každém případě jako smrtelný
vražedný nepřítel českého jmé
na a jestliže episoda jím zaviněná bude míti
správné, důstojnosti národa českého vyhovu-
jící účinky, poletí shnilé vyrovnací kouzlo
mezi překonaná harampátí politická.
Prášek
Fiedler
Čecho
Schön
Hradec
Rakousko
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 30. ledna. (Volební pro
gram strany staroruské.) Po straně
ukrajinské, jež uveřejnila tyto dni své volebn
provelání, otiskuje nyní také „Galíčanin“ vo-
lební program strany staroruské, vydaný „Ru-
skou radou“ ve Lvově. V programu tomto upo-
zorňuje se na vážnost nastávajících sněmovních
voleb, z nichž má vzejiti sněm, který vypraeuje
nový volební řád a ustanoví tedy na dlouhá leta
ony základy, na nichž se má příště rozvijeíi
život ruského národa v Haličí a jeho poměr
k Polákům. Polská politika v Haliči dopustila se
veliké chyby, že podporovala vznik strany ukra-
jinské. Strana staroruská značně utrpěla v zá
pase s odštěpenci ukrajinskými, ale nepozbyla
své životní síly, ani se nevzdala svého původ-
ního programu. Ruský národ v Haliči cítí se
dosud nerozdílnou součástkou ruského světn
hájí své národní jednoty s ostatním svobodným
národem ruským a váží si jako svého nejdražšího
statku mohutného jazyka ruského, vytvořeného
tisíciletým úsilím všech ruských plemen, jazyk
Puškinova a Gogolova. Pokud jde s Poláky
v provolání se praví: „Nelekáme se války s ná-
rodem polským, ale budeme s ním válčiti jako
národ s národem otevřeně, kulturně a poctivě
Jeť už blízek čas, kdy bratr Lech nabude pře
svědčení, že budoucnost Polsky nespočívá v boji
s Ruskem, nýbrž v těsném jich sblížení a spo-
lečné lásce ke Slovanstvu.“ Za to ohlašuje se
nejrozhodnější boj se stranou ukrajinskou, která
zapřela své národní jméno a znemravňuje lid
otravujíc jeho duši. V závěrku uvádí se politický
program ruské národní strany, v němž se nachá-
zí mimo jiné všeobecné a rovné volební právo
sněmovní, úplná rovnoprávnost ruského lidu
s polským ve všech úřadech a v celé oblasti ve-
řejné správy a uznání velkoruského jazyka ve
školách i v úřadech za jazyk zemský.
Polák
Puškinův
Gogolův
Lech
Praha
Lvov
Halič
Polsko
Rusko
16
article
V Praze, 30. ledna. (Dohoda o věcec
istrijských.) Konference vlády se zástupei
Vlachů a Slovanů istrijských, zahájené dne 18.
t. m., přivedly prý již k cíli. Obě strany se
dohodly, že sněm má míti příště 44 poslanců
z nichž bude 25 Vlachů a 19 Slovinců a Chor
vatů. Volební okresy mají se rozděliti tak, aby
odpadl zápas národnostní. Současně sestaven
osnova nového obecního zřízení pro město Puljí
Příslušníkům námořní správy má se zabezpečit
volební právo a město má obdržeti státní polici
o 200 mužích.
V Praze, 29. ledna. (Účinky maďa
ské násilné politiky.) V měsičníku li
dové slovenské strany, „Slovenský Obzor“!, po-
jednává se na prvém místě o účincích násilné
maďarské politiky na Slovensku. Maďaři, snažíc
se o pomaďarštění všech uherských národností
dosahují svými násilnostmi pravého opaku: bud
národní uvědomění slovenského lidu a spoli
s ním vědomí příbuzenstva s národem českým
Kdyby maďarští politikové skutečně studoval
otázku slovenskou, musili by pochopiti, proč
působení několika slovenských inteligentů má
takový úspěch, že za nimi jdou statisíce lidu
že lidové časopisy „Slov. Týžden.“ a „Ludově
Noviny“ majt 15 a 12 tisíc odběratelů. Pouhým
V drobněm prodeji:
a s
ranní čisle o sobě ..
odpoledhí
. . . za 2 h
Ve sllalkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4a
Inserátv
plati sa hetevě popřel
Předplaceni a inserty přijěma dminl-
strace v Marinnské ulicí č.a.
Tam nacházsjí se též rrdakee
Makárna n azpedice „Národuich L.istn“
Bukopisy se novraesjí
Vlach
Maďar
Praha
Puljí
Slovensko
Marinnský ulice
Slovan
národní uvědoměný slovenský lid
Vlach
17
article
radikalismem a podněcováním proti Maďarům
nezískaly by důvěry lidu. Maďaři by poznali, ze
i Slováci mají svou kulturu a v ní ledaco histo-
ricky a umělecky cenného. Poznali by dále, že
se v posledních letech valně změnil poměr mez
Čechy a Slováky, jenž byl po literární roztržce
dosti chladný. Názory Slováků o Češích a če-
ském jazyku se v poslední době valem mění. Če-
chové získávají si u nás stále větších sympatií.
Zásada plemenné jednoty šíří se nevídanou silou
po celém Slovensku. Politika a jazykové subtil-
nosti starých mizí a na jich místě všude vítézí
mladá škola positivné práce hospodářské, kul-
turné a politické ve smyslu drobné práce. Kam-
koli člověk přijde, všude najde českou knihu.
Uvědomělejší Slováci mluví o svých „bratřích
za Moravou“. Z pohraničných krajů mnozí ce-
stují do Čech, odkudž se vracívají s dobrými
dojmy a poučením. Obchodní styky s Moravou
a královstvím českým se utužují. A naopak češti
spisovatelé, učenci, obchodníci přicházejí na
Slovensko, udržují styky se Slováky. Vzájem-
nost kulturná a hospodářská takovým způsobem
vzrůstá.
Pisatel zavírá svůj přehled zprávou, jaký
hluboký dojem v celém vzdělaném světě způso-
bilo krveprolití černovské, které celou Evropu
poučilo o hlásané „uherské svobodě“ lépe, než
celé svazky knih a novinových článků. Tak Ma-
ďaři sami na sebe splétají bič.
Maďar
Slovák
Čech
Čechy
Slovensko
Morava
Evropa
Ma
uherský svoboda
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 30. ledna.
Praha
20
article
Bojkot německých fovarů Poláky.
O tom, že Němci svou brutálností si zaslon-
žili, aby Poláci s nimi přerušili všecko obchodní
spojení a jejich průmyslové výrobky bojkotovali
mluvilo se již před několika lety, ale teprve vy
vlastňovací zákon pruský přiměl Poláky k roz
hodným krokům odvetným.
Počin bojkotu vyšel z Haliče, od lvovské
„Průmyslové ligy“. Její ředitel p. Olszewski me-
škal v polovině prosince ve Vídni, kde vyjedná
val s konsuly a představiteli rozličných obchod-
ních a průmyslových firem francouzských, angli-
ekých, belgických a švýcarských. Z Vídně se
pan Olszewski odebral do Pešti, kde vyjednáv
s ministrem obchodu Košutem a představitel
obchodní a průmyslové komory. Podobně přetřá-
sána otázka, jaké tovary, odebírané dotud z Ně-
mecka, mohly by zaměněny býti výrobky prů-
myslu uherského. Panu Olszewskému dostalo s
v Pešti obzvláště přátelského uvítání a odejel
s nejlepšími nadějemi.
Koncem prosince pan Olszewski přijel do
Varšavy a obeznámil Varšavany s organisaef
činností lvovské ligy, vyzývaje ke společné čin-
nosti.
Myšlenka bojkotu došla ve Varšavě horou-
cího ohlasu, zvláště ve spolku varšavských tech-
niků. Ale při podrobném rozboru věci ukázala
se řada velmi vážných překážek: starodávně
styky, solidnost německých obchodních operací
i průmyslových výrobků, konečně převaha židov-
ského živlu v polském obchodě — všechno to
ukazovalo, že není možno bojkot provésti hned
na celé čáře. Rozhodnuto, aby zvolena byla jiná
cesta: cesta zvelebení průmyslu domácího. Za
tím účelem zorganisovalo se při varšavském od-
díle „Ruské společnosti pro obchod a průmysl“
zvláštní sdružení, jež dne 18. t. m. nov. p. za-
hájilo svou činnost. V čele tohoto sdružení stojíi
Polák
Němec
Olszewski
Košut
Varšavan
Halič
Vídeň
Pešť
Varšava
spolek varšavský technický
Olszewski I
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
František Brentano.
Ve svém zátiší pod slunným nebem Floren-
cie, kde sníval ponuré své dumy přísný Savona-
rola, dožil se dne 16. ledna b. r. Františe
Brentano, filosof německý, svých sedmdesá-
tých narozenin.
Brentano se narodil roku 1838 v Marien-
bergu u Boppardu na Rýně. V jeho rodině jsou
dvě jména známého zvuku; je to jeho strýc bás
ník Clemens Brentano a jeho teta Bettina z A
nimu, někdejší láska Göthova. Roku 1864 byl
vysvěcen Brentano na kněze a po dvou letech
stnl se soukromým docentem university ve Würz
bůrku. Roku 1873 byl jmenován profesorem
tamtéž, ale vzdal se svého úřadu, změniv svoje
smýšlení vzhledem k církvi. O něco později,
v důsledeích svého přesvědčení rozdvojil se
s církví definitivně. Od roku 1874 do roku 1895
byl profesorem vídeňské university na fakulty
filosofické, ale vzdal se během této doby sto-
lice profesorské a přednášel jen jako soukromý
docent. Na konec resignoval však i zde z dů-
vodů, jež uveřejnil ve své knize: „Meine letzten
Wünsehe für Oesterreich“ (Poslední má přání
Rakousku), a odešel do Florencie.
Brentano
Františ Brentano
Clemens Brentano
Bettina
Göthův
Marien
Boppard na Rýn
Rakousko
Florencie
univerzita na
22
article
Jak vidno z těchto několika suchých drt.
má Brentano za sebou dny plně bojů za své pře
svědčení. Mnoho protivníků povstalo proti němu,
jakmile svoje nové doktriny publikoval, ale
možno o něm říci, že nikdy necouvl ani o píd.
V metafysice je Brentano theistou a jeh
spisy dokazují, že východištěm jeho filosofie je
Aristoteles. Ve svých spisech je Brentano toho
náhledu, že jedině použitím empirické methody
lz dojíti opatrným a stupňovaným postupem
k rozřešení vědeckých a filosofiekých problemů.
Dokazuje to i jeho základní věta filosofického
bádání, jež později přijata též Fechnerem
Wundtem:
Vera philosophiae methodus nulla alia nisi
scientine naturalis est. (Filosofie nemá jiné me-
thody, než methody přírodovědecké.)
Tento princip své methody, zvláště pokud
se týče psychologických výzkumů, použil Bren
tano ve svém prvním systematickém díle „Psy.
chologie se stanoviska empirického“ (Lipsko
Brentano
Aristoteles
Fechner Wundt
Lipsko
Vero
23
article
Zde používá nejdůležitéjší své zásady, totiž
rozlišiti a odděliti popis nějakého jevu a
vznik téhož jevu.
Jinými slovy: Brentano poprvé vyslovil ná-
hled, že dlužno odděliti deskriptiv ní p sy-
chologii (psychognosii) — t. j. co možná
nejurčitější vymezení a analysu psycbickýeh
jevů — od psychologie genetieké —
t. j. mnohem obtížnější bádání a stopování z
konů, jež podmiňují v znik psychických fen.
menů — což sahá již do fysiologie, a že pro
blem prvnější, jako starší a snadnější je nutne
co nejdůkladněji probádati dříve.
Prvý díl jeho „Psychologie se stanovisk
empirického“ obsahuje většinou otázky psycho
gnostické a jejich řešení. Mezi jiným pojednáví
Brentano v tomto díle: 1. o základní revisi roz-
třídění psychických jevů a rozdělení jejich na
tři hlavní skupiny: ideje, úsudky a jevy lásky
a nenávisti; 2. o nové a přesnější karakteristice
úsudku. Před Brentanem byly duševní jevy roz-
dělovány ve tři třídy a sice myšlení, cítění
chtění. Brentano modifikoval tuto klasifikaci na
představy, úsudky a jevy zájmu. Při tom objevil
a dokázal, že ve třídě „myšlení“ byly skryty
dvě třídy jiné, totiž představa a úsudel
a že druhé dvě třídy, myšlení a chtění splývají
ve třídu jednu.
Třídu úsudků propracoval a doložil Bren-
tano nejvíce a nejdůkladněji. Ve zmíněném spise
naznačil též krátce, jak si představuje reformu
logiky.
Brentano
Brentan
24
article
„Je ku podivu,“ praví dr. Frant. Hillebran
v předmluvě ke své knize: „Die neuen Theorien
der kategorischen Schlüsse (Vídeň 1891), mluvě
o Brentanových naukách, „že nemožno nám kon-
statovati, aby bylo jediného odborníka, jenž by
byl skutečně sledoval ve všech konsekvencích
směr Brentanem naznačený, což by přece bylo
prvou podmínkou jeho přiměřeného kritického
ocenění.“ Hillebrand je prvním autorem, jenž
ve šlépějích Františka Brentana podrobuje aristo-
telovskou theorii úsudku pronikavé reformě.
Tím, že dokázal Brentano fundamentální
rozdíl mezi představou a úsudkem, kteréž dva
pojmy byly dříve, jak shora jsme řekli, zakryiy
pojmem jediným, t. j. myšlením, získaly tři
praktické filosofické discipliny, totiž esthetika,
logika a ethika nové půdy. Každé z nich do-
stalo se jedné specifické dokonalosti. Dokonalá
představa je krásná (esthetika), dokonalý
úsudek je pravdivý (logika) a dobrota
konečně je zvláštní vlastností dokonalého ro
umu (ethika).
Nejpilnější revisi byla ovšem podrobena lo-
gíka. Určitější delinice úsudku a jeho zvláštn
kvality ukázaly, že i zcela elementární stupně
logiky nutno změniti. Ale tím otevřely se brány
novým konsekvencím! Dosud jen Descartes
Mill mladší zastávali se autonomie úsudku, ni
kdy však s takovým důrazem, jako Brentano.
Určitější jeho definice zbavila filology a psycho
logy veliké námahy, aby vysvětlili hypothésam
co nejvíce nepravděpodobnými, proč nelze
v každé větě určiti subjekt a predikát. Teprve
Brentanovým náhledem, že úsudek záleží v při-
jetí nebo zamitnutí, objasnila se tato záhada.
doktor
František
Brentanův
Brentan
Hillebrand
Brentano
Descartes Mill
Vídeň
25
article
Nedovoluje nám místo vyličovati zde vše-
chny důsledky nauk Brentanových a podotýkáme
jen tolik, že Brentano zvrátil v logice, dva tisíce
let staré tradice Aristotelovy, čímž i theorie
mathematiky doznala jistých změn, zejména je
to počet pravděpodobnosti, jenž na
byl pro filosofii většího významu.
V ethice doznal vznik mravního poznán
více určitosti a objasnění. I zde přivodilo roz
třidění duševních jevů důležité nové názory
Dobro obdrželo úplnou paralelu v pravdivém
Jako jsou úsudky, v nichž pravda zaručena je
význačným světlem evidence, tak jsou také
emoce, kde milované se objevuje jako prá-
vem milované. Tím položen základ k dotri-
ně o theorii hodnot a zároveň zavřeny dvéře
othické skepsi.
Pokud se týče esthetiky a psychologie, pro-
šly obě v nejnovějším díle Brentanově „Unter
suchungen zur Sinnespsychologie (vyšlo r. 1907)
rozdělením bádání v popisné a genetiské, svojí
ohnivou zkouškou. V tomto spise vyšetřuje Bren-
tano otázku intensity jevů smyslových. A zdařil
se mu nejen rozdělení oblastí smyslových (ne-
hledě k funkeím nervovým), nýbrž i objevil ne
obyčejné analogie mezi jednotlivými smysly
Zvláště týče se to tónu a barvy, jež jeví podivu
hodné a zajímavé vzájemné harmonické vztahy
V díle jmenovaném pojednává autor široe
o elementech jevů tónových a končí polemikou
proti fysiologu Heringovi, v níž dokazuje, že
barva zelená je fenomenální složkou barvy
žluté a modré, z čehož vyvozuje pak thoori
vidění.
Brentanův
Brentano
Hering
Bren
Aristotelův
zur Sinnespsychologie
26
article
Bádání Brentanova v metalysice ne
jsou pohříchu dosud uveřojněna a jsou známa
jenom širokému kruhu jeho přátel a žáků. Otáz
ky, jimiž se v tomto směru zabýval, jsou zvláště.
příčinnost a její zákony, logické oprávnění in
dukce, substance, nutnost a nemožnost.
Z hlavních spisů Brontanových uvádíme
ještě: „Das Schlechte als Gegenstand dichte
rischer Darstellung“ (1892) a „Das Genie“
(1892). První spis pojednává o špatném v kome
dii a tragedii a druhy, jenž je stylově mistrov
ským dílem, obírá se otázkou, zda-li oxistuje
nevědomé vědomí (theorie Eduarda z Hart
mannů, Du Prela a j.), popírá je, a staví novou
theorii genia bez hypothésy podvědomí. Zajímavý
tento problem pokouší se luštiti na základě psy-
chických pochodů, jež řídí imaginaci.
Na konec dlužno ještě podotknouti, že Bren
tano je též nadaným básníkem. Jeho básně jsou
roztroušeny po mnohých časopisech a vynikaj
pěknou formou i myšlenkou. Ve všech dává
velmi jasným způsobem výrazu svým filosofi-
Karel Weinfurter.
ckým zásadám.
Brentanův
Brontanový
Eduard
Prel
Weinfurter
Bren
Hart mann
27
article
Naše novinky.
* Antal Stašek: Na rozhraní. Román. Ná
kladem J. Otty v Praze.
Nejpalčivějším problémem našeho národního úsil
a zápasu za volnost a rovnoprávnost jest boj o č
ské menšiny v území uzavřeném a chránění posi
na kmenovém rozhraní. Uchvatitel a odpůrce ná
ozbrojen jest k tomuto boji přímo ideálně všemi mo-
derními prostředky výboje, jest tu nesmírná síla ně-
meckého kapitálu, který jest hlavním a nejdůležitěj-
ším činitelem v akci germanisační, a český l d dis
ponuje tu pouze svým charakterem a nezdolnou
láskou k rodné hroudě i ku povznesení své kulturní
úrovně. Není tedy divu, že vznikla i literatura ku
podpoře těchto zájmů národních, literatura tendenční
avšak tendence ušlechtilé, napomahající k ochraně
nejdražších statků národních. Přirozený proto a živ
zájem vzbudil právě vyšlý román Antala Staška »Na
rozhraní«, v němž s celou životností a opravdovostí
ličen jest nerovný zápas českých lidí s racou ger
mánskou na severu Čech, neporozumění české veřej
nosti k úpornému zápasu českého podnikavého člo
věka vůči rozpínavosti kapitálu německého. Jsou t
kapitoly, které na mnohých místech jsou velkou vý
strahou české netečnosti a důvěřivosti, a jinde opět
nadšeným povzbuzením k vytrvalému, cíle vědomému
boji. Román »Na rozhraní« vyniká i vysokou cenou
literární a bohatý, čistě románovými obraty oplýva-
jící děj získá jistě novému dílu Staškovu hojně
Stašek
J Ott
Staškův
Praha
Čechy
28
article
Prof Polívka: Užitkové a pamětihodné rost-
liny cizích zemí. Nákladem R. Prombergra v Olo
čtenářo.
mouci.
Autor, z jehož péra vyšla také výtečná čtyřdilná
»Názorná květena zemí koruny české«, uvádí se
znovu v literaturu naši spisem obsažným. Jsou v něm
popsány všechny důležitější a cennější druhy rostlin
cizokrajných, zvláště stromy a keře ovocné, rostliny
kuchyňské, požitkové, rostliny koření skýtající, lékár-
nické, olejné, sílicovité, barvířské atd. Spis vyniká
bohatou pestrostí a jest zajímavým nejen pro bota
niky, ale i pro širší veřejnost naši.
* Fr. Černý: »Boj života«. Povídka. (Ve Vílím-
kově Knihovně mládeže dospívající, rok 1907—1908.)
Nákladem Jos. R. Vilímka.
Krutý, úmorný jest boj života! Starci na sklonku
jeho žití zdají se býti léta uplynulá snem krásným
ale léta mládí snem nejkrásnějším. Nejsou vždy tak
šťastná! Malý Fred, osudem nutkán, již útlé mladí
své věnovati musil práci, lehčí nejprvé, jež mu byla
spíše zábavou — těžší později, jež mu byla náma
hou. Ale ctil, ano miloval svou dílnu, útulek práce,
vynikl brzy jako nadaný hoch; vzdělával se, četl
chodíval na přednášky a do večerních škol. Toť zá-
klad povídky Fr. Černého. S napjetím sledujeme ho-
chův boj o život — a vzpomínáme na léta, kdy pro-
živali jsme zápasů podobných. A mládež všechna
provázeti jistě bude mladého Freda na jeho cestě
ke štěstí s nadšenými sympatiemil
* Ivan Franko: Haličské obrázky. Z rusfn-
ského originálu přeložil se svolením autorovým Jar.
V. Burian. Úvod napsal Adolf Černý. (Švětové
knihovny sv. 625—627.) Nákladem J. Otty v Praze.
Polívka
R Prombergr
Černá
R Vilímek
Krutá
Fred
Černý
Franco
V Burian
svatý . 625
J Ott
Ola
Francie
Praha
29
article
Ivan Franko, české veřejnosti dosud jen dl
doslechu málo známý, jest vzácný umělec slovanský
a nejznamenitější té doby belletrista rusínský. Jeho
tvorba jest naprosto originální: v básních svých do-
týkaje se rád sociálních a politických problemů lidu
svého, zpívá jen vzdor, sílu, odpor. Nezdolná energie,
nekonečná hrdost číší z veršů jeho. V povídkácha
románech svých, ve kterých rovněž a to bez výjimky
skorem (kromě jediného něžného »Rozvátého listí«)
obírá se socialismem a politikou, aniž by to ale va“
dilo umělecké výši děl jeho, líčí nejraději zubožený
lid rusínský, obzvláště v rodné zemi jeho, v Haliči.
Ale líčí bez nejmenšího nádechu tendenčnosti. Jest
sice Rusínem, z péra vytryskne mu sice hluboký
soucit s trpicími rodáky — ale popisuje zase chladně
hned sedláka rusínského s jeho vadami, cbybami.
Nešetří ničeho, nikoho, u lidu vlastního národa kon-
statuje nejraději chyby. Má to svou dobrou stránku.
Celkem vzato, není Franko tak zcela zaujat pro
realism. Jeho některé práce objevují v něm dokonce
silnou žilu fantastickou, obrazotvornou — ale i fan-
tasie jeho jest svérázná, originální! Přitomné »Ha-
ličské obrázky« jsou ukázkou z jeho většího, ne-
dokončeného díla stejnojmenného, ve kterém vylíčiti
chtěl společnost haličskou dle čisté pravdy — se-
dláky, inteligenci, k níž zvláštních sympatií nechová,
šlechtu —. Ježto ovládá i žehavou satiru, daři se mu
předsevzetí jeho. Líčí realisticky, bez milosrdenství.
Pět obrázků, myslíme, české veřejnosti dostačí, aby
Franka poznala a — ctila.
* Češka. Kalendař českých žen. Redigovala Pavl
Maternová. Po stránce výtvarné uspořádala Anna
Franco
Rusín
Češka
Pavl Maternová
Anna
Halič
Franca