2
masthead
V Praze, v sobetu dne 13. října 1900.
Praha
4
article
te rahatí a odpol. lieuy
sredslácí se
v Praze v administrael
s miěsio . . . .
ns čtvrt leta . . . . 6 K —
s drojí ženáškoe
ant lte. . . . 7 8 50h
ve slislkéch
na másio . . . . 2 K 60
P oštons
ns ttert leis . . . . P K 90
s drejí zásilke
na měsíc . . . . .
ne čvrt iela . . . . H k e o
Praha
5
article
Uherský rozpočet na r. 1901.
Uherský rozpočet na r. 1901.
Rozpočet ministrem uherským Lukacsem
na r. 1901 podaný jest zároveň posledním
rozpočtem, jejž nynější uherská sněmovna
poslanců vyřídí a proto neposkytuje rozhledu
do budoucnosti, ani co se týče oprav nej
nalehavějších, jako na př. daní přímých.
kteréž budou předloženy sněmovně v takové
době, kdy bude s to zcela klidně a nestranně
věnovati se této veliké a obtížné otázce re
formní, k čemuž »poslední měsíce
zasedání nynější sněmovny sotva
lze považovati za vhodné«, jak
sám ministr financí ve svém výkladu připo-
menul.
A tato okolnost, že nynější sněmovna
poslanců se ociťuje v posledních měsících
své činnosti, může i nám býti spolehlivým
vodítkem při oceňování finančního stavu
Uher
Ministr Lukacs — ač měl zajisté již
po ruce hojně zajímavých dat za letošn
finanční rok, položil za základ svého roz
počtu na rok budoucí a výkladu k němu
finanční výsledky a rozpočet roku loňského,
1899.
Tehdejší rozpočet končil přebytkem
51.457 zl. r. č., rozpočet na r. 1901 vyka-
zuje přebytek ještě nepatrnější, pouhých
35.880 K! Tyto dvě položky samy o sobě
jsou výbornou charakteristikou nynějšího
uherského ministra finančního, který není
milovníkem křiklavých effektů, za to však
tím důkladněji dovede působiti výsled ky
své správy finanční. A vzpomene-
me-li, že nedávno kolovaly v novinách po-
věsti, jakoby ministr uherský Lukacs hledal
novou investiční půjčku, a setkával se
ochotou nedosti vyslovenou, tu shledáme, že
mu právě výsledky z finančního roku 1899
posloužily za velmi působivou, byť i nepří-
mou odpověď, aby setřel nepříznivý dojem
oněch pověstí.
Uher
Lukacs
6
article
Nepatrný přebytek rozpočtový z r. 1899
částkou 51.457 zl. ve skutečnosti proměni
se v úctyhodný přebytek 29. 2 mill. zl
r. č., ba pokud se týče vzrůstu příjmů
onoho roku, dokonce ve větší příjem
o 39 mill. zl.l
Ku přebytku přispěly zvláště:
větší výnos daní přímých o . 16.7 mill. zl
daní potravních o . . . . . 11.58 »
kolků o . . . . . . . . 1.27 »
poplatků o . . . . . . . 5.44 » ,
tabáku o . . . . . . . . 2.32 » ,
Z těchto položek vyšších výtěžků jes
sice nejznačnější přebytek daní přímých, ale
se stanoviska poplatníků jest asi nejtrapnější
ukazujeť přímo na největší možnou fruklif-
kaci berního šroubu, o čemž zdá se i svěd-
čiti velmi značný vzrůst výnosu kolkůa
poplatků, dobromady přes 6.7 mill. zl. r.č.
Tyto položky jsou s to vysvětlit
občasné nářky, že uherský li
chudne. Ovšem seslabují výmluvnou řeč
oněch položek dvě zbývající, totiž větší výno
potravních daní a větší výnos tabáku, do
hromady skorem o 14 mill. zl., o nichž se
dá předpokládati, že vznikly z větší zpotřeby
a vzmáhající se konsum jest opět dokladem
větší nákupní síly.
Ovšem pro ministra Lukacse věc jes
důležita s jiné stránky. On předložil nar.
1901 rozpočet o 3 mill. nižší ve výdajích
i přijmech, a dává takto srovnáním s r. 1899
jasně na srozuměnou, že budou skutečné
výsledky finanční mnohem lepší, než před-
pokládá rozpočet, a že i při sníženém tomto
rozpočtu zachová se rovnováha finan
ční, rovnováha mezi příjmy a vý
daji, na čemž si p. ministr Lukacs nejvíce
zakládá, ba on jde ještě dále a pravi, že ma
dosti peněz i na investice pro r. 1901 a že
tudíž nemá zapotřebí nijaké inve-
stiční půjčky! A tato okolnost bude
Lukacs
mill
kolek o
poplatek o
7
article
zajisté neméně vítanou vládní straně před
novými volbami, než samému ministerstvu,
kteréž svou hospodárností se může pochlu
biti, aniž by proto ustalo v podpoře produk
tivních síl, aniž by příliš obmezovalo in
vestice. lm a
Jak již připomenuto, činí přebyteko roz-
počtový na budoucí rok 35.880 K; veške-
rých příjmů se čítá 1.056,582. 297 K
(z toho řádných okrouhle 1:013 mill. Ka
mimořádných 43.8 mill. K); veškerých pak
vydání 1.056,546.417 K (z toho 970 5 mill. k
řádných a 86 mill. K mimořádných).
Tyto celkové sumy liší se od rozpočtu
r. 1899 sice jen nepatrně, v příjmu o 3.7
mill. K, ve vydání o 3.6 mill. K méně, ale
v podrobnostech jeví zajímavé rozdíly. h v
Ministr finanční Lukacs připouští, že
nutno míti ziřetel na různé ho-
spodářské nesnázje, tak zejmena má
za to, že průmyslová konjunktura
se zhoršila; upozornil dále, že zvý-
šlené požadavky úrokové (neslý-
chaně vysoké sazby, jak pravil) a upjatos
kápitálu znesnadňují hospodářskou podnika-
vosť vůbec, konečně poukázal i na menší
výdatnost žní v posledních letech. Zamý
šlené investice, celkem okrouhle 76 mill. K
mají právě zjednati úlevu ve vzpomenutých
směrech. nsqmo lnb ali
Z podrohností nutno zaznamenati, že
požadavek na společná vydání vr
1901 stoupne při řádných vydáních o
2,561.000 K, v mimořádných o 4,180.000 K
(což způsobilo na krajní levici značný roz-
ruch); rovněž položka státní dluh vyžaduje
o 1.5 mill. K více.
vd
8
article
Za to jeví mimořádné snížení výdajů
ministerstvo financí celkem o 274% mill. k
a zmenšení příjmu o 1086 mill. K; menší
příjem o 5.85 mill. K očekává se ze železá-
ren, což souvisí se zhoršenou průmyslovou
konjunkturou.
Zvláštní pozornost zasluhuje též zvýšení
vydání ministerstva orby o 11 mill. K, při
čemž se pomýšií zvláště na rozvoj h o spo-
dářských družstev a na zaklá-
dání obilních skladišt.
Celkem možno říci, že při šestém svém
rozpočtu finanění ministr Lukacs řídil se ješt
více než doposud myšlenkou, nedati strh-
nouti Uhry do pochybných výdajů (osadní
politika, rozmnožení válečného loďstva, vý-
prava čínská a pod.) a zavěsti pokud možná
trvalou rovnováhu mezi příjmy a výdaji.
Lukacs
Uhry
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. října. (O provol án
štyrských nacionálů), žádajících uzá-
konění němčiny a bezohledně potlačování rakou-
ských Slovanů, praví »Gh. Nar.«: »Ten hlas
nám není cizí. Známe jej dobře: jest to drsný
hlas prusko-německých hakatistů, jenž nám za-
povidá i k bohu se modliti mateřským jazykem
a při tom cynicky volá: »Poláci ohrožují byt
Němeů!« Popravci Slovanů, krvaví kati Slovan
od tisíce let, mají tolik drzosti, že se odvažují
mluvit o »nenasytných choutkách slovanských
a domáhají se úplného pollačení Slovanstva.
nejeví-li ochoty k ústupkům pro Němce. To zn
podobně, jako heslo, vydané německým vojá-
kům vypraveným do Číny: »Nedávat pardonu
nebrát nikoho do zajetí!« Slyšíte ten hlas, vy
eunuchové národa, kteří v myšlénkovém přitu-
pení smíte ještě balamutit naše veřejné mínění
na prospěch Němců a dokonce i Poláký svádět
ku spojení s Němci? »Žádného smlouvání se
Slovany!« volají v Rakousku němečtí naciona
listé; »žádného smlouvání s Poláky !« volají
v Prusku hakatisté. Německý zbojník, jenž
utratil již tolik slovanského lidu, stojí s ohrom-
nou palicí pohotově. Jest neuvěřitelno, že po-
blouzení může jiti tak daleko, aby se dobro-
volně šlo k této naší krví zbrocené palici a od
ni se čekala spása . . «
Polák
Němec
Praha
Nara
Čína
Rakousko
Prusko
gh
Slovan
10
article
něne v lonslelne
11
article
Ze Lvova, 11. října. (Oslava unie.
V květnu t. r. minulo 200 let od té doby, kdy
bývalý pravoslavný biskup lvovský Josef Šu
mlanský v kostele kapucínském ve Varšavě z
přítomnosti krále Augusta II., četných hodnostů
duchovních i světských složil v ruce kardinála
Radzejovského a papežského nuncia Antonia de
Via slavně vyznání víry katolické a přísahu věr-
nosti římskému papeži, čímž za sebe a za svou
diecesi vystoupil z církve pravoslavné a připojil
se k církvi římské. Skutkem tím, vykonaným
16. května 1700, dovršeno odtrhnutí Malorusů
poddaných králi polskému, od pravoslaví a spo
jení jich s Římem v tak zvanou unii. Když
r. 1596 na sněmě v Břešti litovském prohlá-
šena unie, opřel se jí vynikající tehdy šlechti
ruský, kníže Konstantin Ostrožský a jeho vlivem
k unii nepřistoupili biskupové přemyšlský a lvov-
ský. Teprve po sto letech podařilo se přemluvit
biskupa přemyšlského, po němž za krátko přijal
unii i lvovský biskup Šumlanský, od kteréžto
doby pravoslaví úřadně přestalo existovati v celé
tehdejší říši polské, neboť i všichni Malorusové
byli povinni uznávati papeže za hlavu své
církve.
V těch krajích maloruských, které po roz
dělení Polska připadly opět k říši ruské, unie
vzala postupně za své a Malorusové se vrátil
(tu a tam i nedobrovolně) k pravoslaví., Unie
se udržela jen. mezi Malorusy rakouskými,
hlavně v Haliči a v Uhrách, a ve Lvově s
nyní oslavuje spojení lvovské diecése s Římem.
Šu
Augusta
Radzejovský
Antonius
Malorus
Konstantin ostrožský
Lvov
Varšava
Řím
Polsko
Halič
Uhry
Unia
12
article
Jubilejní slavnosti byly odloženy do podzima,
patrně následkem úmrtí ruského arcibiskupa
Kujilovského, jenž skonal na jaře. Slavnost
jsou rázu čistě eírkevního a z Říma zasláno
k nim také papožské požehnání, v němž se
praví mimo jiné, že »slavnost tato jest nový
důkaz věrnosti a náchylnosti, jež ruský národ
prokazuje stolici apoštolské . . . .« Poněvadž
biskupská stolice lvovská jest dosud osiřelá,
očekávají se do Lvova ruští biskupové Čechovič
z Pršemyšlu a Šeptycký ze Stanislavova.
Z Lublaně, 11. října. (K odstou pen
bývalěho poslance Šuklje.) »Slov
Narod« přinesl telegram býv. posl. Šuklje.
v němž oznamuje, že nebude již kandidovati
do říšské rady a volby nepřijme. Příčina této
resignace spočívá dle »Slov. Nar.« v neshodě
Šuklje s voliči. Šuklje byl volen ve skupině
kráňských dolenských měst, jichž voličové jsou
z největší části liberálové. Šuklje však se v
poslední době klonil nápadně ke straně kleri-
kální. Voličové oznámili mu nyní otevřeně, že
uznávají veliké zásluhy, jichž si dobyl o Slo-
vince vůbec a o svůj volební okres zvlášť, ale
že ho budou voliti jen s podmínkou, připojí-l
se k liberálním poslancům slovinským. Na pod-
mínku tu Šuklje nepřistoupil a kandidatury se
vzdal. »Slov. Narod« doufá, že se Šuklje ne-
vzdává politické činnosti na vždy, neboť by bylo
škoda, kdyby Slovinci ztratili tak vynikajíe
politickou sílu. Tentokrát jest ovšem lépe,že
Šuklje odstupuje, ale v brzku se snad poměry
zlepší opět tak, že i Šukljovi bude možno
vstoupiti zase na politické jeviště.
Kujilovský
Čechovič
Šeptycký
Šuklj
Nara
Slovinec
Řím
Stanislavův
Lublaň
13
article
Ze Zádru, 8. října. (Manifestace ve
prospěch vlaské university.) Vlašt
studující z Dalmacie svolali dne 5. t. m. do
Zádru sjezd, na němž se usnesli zahájiti agitaci
ve prospěch zřízení vlaské university v Terstě
Spolu ustanoveno svolati manifestační sjezd
všeho vlaského studentstva z Dalmacie, Istrie,
Terstu, Gorice a z Trentina do Terstu.
Z Pešti, 10. října. (Páté z asedán
sněmovnl.) »Budap. Hirl.« sděluje, že ny-
nější, čtvrté zasedání uherské sněmovny bude
uzavřeno hned, jakmile finanční výbor projedná
rozpočet, načež bude zahájeno zasedání páté.
poslední v tomto zákonodárném období. Roz-
počtová debatta odbude se tedy již v novém
zasedání. Předčasné uzavření čtvrtého zasedáni
má svou příčinu v tom, že nově jmenovaný
předseda magnátské komory, hr. Alb. Csáky.
byl dosud členem sněmovny poslanců a dle
jednacího řádu magnátské komory bývalý člen
sněmovny poslanecké může v panské sněmovně
zaujíti místo teprve po zahájení nového zase
dání. Hr. Alb. Csáky se již vzdal svého man
dátu ve sněmovně poslanecké.
Z Pešti, 10. října. (Změny v úr
dech velkožupanských.) Nedávným jme
nováním sesti nových vrchních županů, nejsou
ještě ukončeny změny, jež Kolom. Szellí hodlá
provésti v nejdůležitějších administrativnýeh
úřadech zemských. Tyto dni podal svou dlemiss
Elem. Pálffy, župan vršecký. Jého nástupcem
bude prý Mílan Zako, Srb, přivrženec hr
vlavi
Apponye. i
Z Pošti, 11. října. (Hr. Jan Pálříy st.)
jenž své statky v prešpurské stolici věnoval nal zří
zení nadací pro studující uherské, jest starý mlá-
denec a poslední mužský potomek kiralyfalvské větve
hraběcí rodiny pálffovské.
Pátá
Budap
Csáka
Pálffy
Srb
Jan Pálřía
Dalmacie
Istria
Terst
Gorica
Trentino
Pešť
Hradec
uherský sněmovna
magnátský komora
Zádr
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 12. října.
Rusové o Číně a v Číně.
O obsazení Mukdenu nedošly ještě po
drobné zprávy. Ruská síla obnášela 11 pra-
porů, 6 sotní jízdy, a 40 děl, t. j. okol
12.000 m. Dobytí města nebylo obuížné. Sběhly
se tam rozehnané již a zdemoralisované tlupy
boxerův a deserterů, jež neodolaly ani prvé
ruské ráně a město vzdaly. Všecky hlavnější
body v Mandžurii jsou nyní obsazeny ruským
vojskem. Dalším úkolem Rusů bude obnoven
pořádku.
Není to úloha docela snadná, praví
»Honoe Bpena«, ale přece snazší té, kterou na
sebe vzali Němci, jimž čínský císař nikteraks
nedává vylákati do Pekina, tak že jim k za-
chránění cti nezbude, než aby sami za ním
táhli do Sinanfu, a ještě nevědí kudy.
»Poccia« píše: Čiňané duchem nepoklesl
a nevedou svou věc špatně. V poslední dob
se vzpamatovali a nepřipomínají přemožených
poníženě prosících o mír a smilování. Patrně
pochopují svou věc tak, že se úlohy změnily.
Dříve císař prosil Evropu, aby se rozpomněla
na jeho práva a povinnosti, a nyní Evropa
uctivě prosi čínského císaře, aby ráčil do Pe-
kina a konati tam své povinnosti a práva
Dejme tomu, že Waldersee je člověk strašný
ale Číňaně, jak se zdá, nebojí se ho. On sni
o tom, že císaře a jeho dvůr jako zajatce při-
veze do Pekina a bude z toho miti velikou
slávu, ale nebude z toho níc. Čiňané dobře
vědi, že státy jsou unaveny tahačkami s Čínou
a že nejsou svorny mezi sebou. Velmocem
nyní záleží na tom, aby věc byla brzy skon-
čena. A tu se úlohy vyměnily: dříve Čina
prosila Evropu o mír, nyní Evropa Číně důtklivě
přimlouvá, aby se smířila.
Rus
Němec
Praha
Čína
Mandžurie
Pekina
Evropa
15
article
Možná, že Číňané obodřili se předčasně
V každém kraji, kde se nacházejí vojska spo-
jenců, znova se začala pohybovati vojsk
čínská, jež i útoků se odvažují. Znova začaly
bitky na rozličných místech. Čiňané dávají se
na útěk a lákají Evropany hloub do země.
Jen na severu, kde stojí ruská
vojska, Číňané zastavují válku,
což je následkem nejen úspěch
ruských zbraní, nýbrž i míru
milovného smýšlení Ruska. Odta
žení ruských vojů z Pekina učinilo na Čiňany
nejlepší dojem a blahodárně působilo na jejich
mysli.
Proč přijel Milan do Bukureštu?
O tom dovídají se »Moconci BbMOCTM
od svého bukureštského zpravodaje:
Vyšetřováním vraždy, spáchané členy bul
harského Makedonského komitétu na rumun-
ském professoru Mihajleanovi, přišlo se na stopu.
že Milan byl ve spojení se Sara-
fovem, předsedou Makedonského
komitétu v Sofii, což je formálne
spiknutí proti životu krále Alex-
andra. Milan přijel do Bukureštu
prosit, aby při veřejném přeličen
Číňan
Evropan
Milan
Mihajlean
Rusko
Sara
Sofie
Alex
18
article
nebyl jmenován. Marně ministru
spravedlnosti Majoreskovi uka-
zoval na své zásluhy, kterých si
dobyl jako agent trojspolku na
Balkáně: ministr ani slyšet ne-
chlěl, aby při veřejném přelíčen
něco bylo zatajeno. Právě ták příbuzný
Milanův Alexandr Catargi rozhodně odepřel býti
advokátem »komplotisty« před vládou Carpovou.
Ve svém zopfalství Milan obrátil se na rakou-
ského vyslance Pallavicina, ale opět s nezda-
rem. Vida, že je všechno marno, dal se z Bu-
kureštu na ústup k svému maďarskému ctiteli
hr. Eůgenu Zichyovi, jenž pomrákanými smysly
spatřuje v Milanovi »největšího světce« národa
srbského.
Český svátek na Rusi.
V neděli dne 14. t. m. slaviti se bud
v Petrohradě 30letá památka, co prvých 14
Čechův, usadivších se v Rusku (14 novodobých
Čechů, chcete-li), sjednotilo se s pravoslavnými
Slovany ruskými ve víře.
Kdo z Čechů, sympatisujících s tímto je-
jich krokem, chtěl by je telegraficky pozdraviti,
nechť to učiní do redakce »loB. BpeMeHu«,
pt
or v mii
Alžír a Francie.
Dle úsudků veškerých ministerstvu přízn-
vých orgánů, byla volba p. Jonnarta za ministra
a guverněra alžírského šťastna. Může se říci,
že mladý poslanec pas-de calaiský takořka vět-
šinu svého života politického věnoval otázkám
alžírským. Byv úřadníkem administračním tamže,
redigoval po té jako poslanec veškeré zprávy
týkající se Alžírska, zprávy, jež zůstanou cen-
nými dokumenty ve spoustě počerněného papíru,
ve kterém — jak praví Josef Prudhomme —
bychom se neoddolatelně bez ochranného pasu
utopili. Jest to takořka dogma, že kdo chcese
zasvětiti v tajnosti některého problému alžír
ského, interviewuje p. Jonnarta.
Milanův
Alexandr
Catargi
Zichy
Čecho
Prudhomme
Jonnart
Balkán
Milano
Petrohrad
Rusko
Alžír
Francie
Alžírsko
Čechův
19
article
Pan Cornily praví o něm ve »Figarue
Jest upřímným katolíkem, než zároveň velmi
snášelivým a přístupným ideám milosrdenstvl.
Jest věrným republikánem, než zároveň také
liberálem. Jest mužem pořádku a zároveň mu-
žem spravedlivým. Jest obráncem nynějšího sy-
stému vlastnického, jenž nás pochová ; než jest
zároveň mužem rozumným, aby uznal to, co
jest oprávněným v požadaveích dělnických.
Krátce, jest ideálním guvernerem, a jestliže
Alžírsko může nalézti prostředek proti absurd-
nímu režimu, jímž trpí, a může-li učiniti přítrž
rozpoutaným vášním, které zemi tuto rozdirají,
nikdy nenalezne lepšího lékaře než pana Jon-
narta.«
Kližení jednoty mezi francouz-
skými soclalisty.
Ústřední výbor straný socialistické jest ko-
nečně ustaven. Skládá se z občanů Brianda,
dra. Clauzela, Géraulta- Richarda a jiných pohla-
várů strany. Toto komité počne ihned ve všech
skupinách socialistických s organisací jistého
druhu referenda, týkajícího se jednoty a svor-
nosti ve straně. Budou-li odpovědi příznivými,
sejde se nový kongres, aby odhlasoval program
na nových základech zbudovaný.
Se své strany guesdisté se namahají a usi-
lují o totéž dílo, než s vyloučením odpůrcn.
Různé frakce této strany mají podati své ná-
zory, na základě ktorých centrální komité chce
podati program úplně nový. Strana pak se bude
nazývati: »Parti de la Révolution Sociale.«
Mezi Francií a Anglií.
Sir Albert Rollit promlouval před svým
voliči o shodě francouzsko-anglické, kterouž po-
kládá za politickou nutnost a moudrost.
»Francie jest naší nejbližší sousedkou, my
jsme si navzájem nejlepší zákazníci, a proto
myslím, že hlavním bodem zahraniční politiky
anglické jest, aby pěstovala upřímné a vřelé
Cornit
Jon
Briand
Clauzel
Gérault
Richard
Albert Rollit
Alžírsko
Francie
Anglie
Parti jít le Révolution Sociale
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z nových jeskyň sloupských.
Sděluje Karel A bso l on.
Jen apotheosy básníkovy jest hoden kra
moravský, ten čarovný koutek Moravěnky, kam
ročně tisíce a tisíce cizinců spěje, aby poklonil
se dílům přírody, proti nimž malicherno jes
vše, co zbudovala slabá ruka lidská.
Majestátně vypíná čelo své široký portál
jeskyň sloupských, jako by věděl, jakou pohád
kovou říši uzavírá svými stěžejemi. Do tří je-
skyň uváděn jest nyní ve Sloupu cizí poutník.
Původně byla jen známa jeskyně »Staré Skály«,
hostivší v dobách šedé dávnověkosti krvelačnou
hyenu stále zápasící s ohromným medvědem
lvem jeskynním. Dnes hojněji jsou navštěvo-
vány druhé dvě jeskyně »Eliščina«, objevená
r. 1879 a »Šošůvská«, známá teprve od 10 let
Zde toliko mohli jsme se dosud obdivovati pře-
skvělým útvarům krápníkovým, o něž »Staré
Skálý« dávno hrabivá ruka lidská oloupila. Z
to ale možno »Staré Skály« pokládati za nej
rozsáhlejší jeskyni středoevropskou, spletité pod-
zemní bludiště, jež zabloudivšímu cizinci snadno
se státi může osudným hrobem.
Potutelně tu číhají černě jíeny kolmých
propastí, vedoucích do spodních pater, dalek
rozsáhlejších, zavlažovaných podzemními potoky,
stékajícími do hlubokého jezírka Wankelova, po
němž jen vorem možno proplouti až na konec
známé posud podzemní oblasti, kde říti se pak
vody moravského Acherontu do propastí ne
známých
Málo je těch, koho do podzemních kobek
jiná touha vedla, než ukojení zvědavosti. Málc
těch, kdož pokoušeli se poznati, jaký živol tu
Karel
Eliščin
Wankelův
Moravěnka
moravský Acheron
21
article
panoval v době, kdy temnoty jeskyň byly svědky
litých zápasů pravěkého člověka, oděného v kůže
medvědí, s příkořím živě i mrtvé přírody.
Živě vylíčil otec moravské praehistorie dr.
Jindřich Wankel honbu předvěkého lovce, o je-
hož životě dobrodružném jen zbytky v náplavech
jeskynních svědčí. Dávno zanikl řev předvěkých
šelem. Mrtvý klid rozhostil se v jeskyních, ale
jen zdánlivý. Nikdo by netušil, jak čilý život
tu panuje, ovšem život tvorů nepatrných, živo-
čichů zvířeny jeskynně. Od let již se toulám
tou říší skalních duchů. Oko dávno přivyklo
hlubokým temnotám, noha bezpečně kráčí po-
dél jícnů, dříve obávaných propastí.
Největší a nejnebezpečnější jícen nalezá se
právě ve »Starých Skalách«, na konci ústřední
síně. Posupně zírají tu zasmušilé stěny, osvětlo-
vané matně červenavou září pochodní — bázlivě
přistupuješ ku slabému pažení. Obkličujeť jen
ostýchavě propast, v níž do nekonečna lomozí
odrazy balvanu dolů vrženého. Za propasti táhne
se opětně vysoký, černý komín, do něhož vnik-
nouti možno jen po úzoučkém járku, těsně vedle
jíenu samého. A tu po stěnách odlehlých komínů
polézá nerušen podivný tvor jeskynní, slepé kliště
převzácný Eschatocephalus gracilipes. Plachý
slepoch, při zákmitu světla se skrývající, vy
ciťuje dobře, kde nejméně mu hrozí nebezpečí.
Po tomto živočichu jsem se pídil.
Komín rozbíhá se v jisté délce ve tři po-
bočné kupole. Z těch největší znovu po třech
prudkých stupních do výše se zvedá. Když tak
jednou v zimě do nejsvrchnějšího tohoto patra
jsem se »vyškrabal«, octnuv se na malém vý-
běžku, zpozoruji na své překvapení, jak podél
stěny prochází silný průvan. Světlo svice v něm
ihned haslo. Hola! Co to? Při samém vrcholku
stěny ponechárala silně vydutá, z krápnikové
hmoty složená skála široký, ale nizoučký otvor.
doktor
Wankel
22
article
do dálky zúžující. A z toho otvůrku jako z měchu
kovářského to dulo. Hned zatanula mi hlavou
myšlenka, z počátku nesmělá, o neznámých pro-
storách v onom směru snad se tajících. Fantasie
kouzlila již velkolepé jeskyně z nádherným
síněmi a bezednými propastmi! A fanlasie brzy
se proměnila ve šťastnou skutečnost! Otužil
mojí průvodci nebyli však mého náhledu. Do-
mnívaliť se, že otvor ústi do známé propasti ve
»Starých Skalách«. Rok nosil jsem u sebe svoje
tajemství, přemýšleje o možnosti učiněného ob
jevu. Až létos, hmotně podporován jsa českou
akademií, počátkem srpna ku násilnému prora-
žení skal jsem přikročil.
Podivné se děly věci ve »Starých Skalách«
Když slunce zapadlo a šero se rozhostilo údolín
sloupským, kradly se denně dvě temné postavy
poděl vysokých skal. Opatrně, aby nikdo jích
nezpozoroval, vklouzly do jeskyň, kde již bez-
peční byli před zvědavými zraky nepovolaných
návštěvníků. A za chvíli ozývalo se mrtvé ticho
prudkými ranami kladiva, drtícího ostrými klíny
skálu vydutou. Po pěti- až šestihodinné denní
práci, vracel jsem se se svým pomocníkem, jenž
v tajemství byl zasvěcen, do svého bydliště,
abych druhý den v práci pokračoval. Chtel jsem
vše provésti úplně v tajnosti. Nebylo však možno,
skála byla příliš tvrdá a naše sily příliš slabé
a nezkušené v zacházení kladivy, dláty a špičá-
kem. Po týdnu marných námah najal jsem znovu
tytéž dva osvědčené dělníky, zjeviv jim, co o
proražení etvoru očekávám. Mičeli, mlčeli, jen
kroutili v pochybnostech šedivými hlavami.
23
article
Nastala doba rozčilujícího očekávání. Do
brou závorou uzavřel duch jeskynnt svůj zářný
palác, tvrdá byla skála, jako z cementu ztme
lená, tuhá, silně porovitá, dirkovaná. Plyny
drtící nemohly dokonale vyvinouti své sily bo-
řivé, ale dirkami unikaly. V potu tváři, stís-
něni na úzké prostoře, odřeni, po tři nekonečno
týdny bušili jsme jeden po druhém do nepod-
dajného balvanu, odlupovali štěpiny — až ruka
únavou klesnula. Pomalu, pomalu rozšiřoval se
otvor, ponechávaje již nahlížeti do větší prostory
dlouhými krápníky ozdobené. Pomalu se sni-
žoval spodní jeho výmol. Denně cpal jsem
vzdorovité tělo do úzkého průlomu, leč marně
neprospělo ani svléknutí svrchního oděvu. Leda
úplné zaklinování ve skalní klešti hrozilo. Jiz
jsem počal malomyslněti, práce nijak nepokra
čovala, dláto jen bezmocně se smekalo po hlad-
kých stěnách. Tantalova muka. A jaké zkl
mání nám ještě nezůstalo ušetřeno !
Tantalův
24
article
Konečně otvor byl dostatečně proražen
Prosmeknuv se dovnitř nalezl jsem jen malou
síňku, sice překrásně ozdobenou, ale uzavřenou
Velikých prostor tak hořce vytoužených, tu ne
bylo. Ale trapný dojem zklamání nepotrva
dlouho. Vždyť zde byl neklamný vůdce. Průvan
Nová naděje mne oživila. Nebylo těžko stop
jeho nalézti. V pozadí síňky za silným stalag
mítem prudce vyrážel z otvoru.
Znovu zaduněly rány kladiv. Již po dvou
dnech, dne 28. srpna olevřela se želaná chodba
Poprvé zajásaly nadšené hlasy lídské v čarovné
říši víl a skřílků . . . . Dnes ovšnm neníuž
úzkých otvorů, ani nízkých skalních kobek
postupuje se pohodlnými schodišti a úpravným
chodbami
Chodba původní rozšířila se v malý dóm
krápníky hustě ozdobený, z něhož na všechny
strany ulice se rozbíhají. Hlavní vede do roz-
sáhlého dómu, jehož strop i stěny jsou tak po-
sety nesčíslnými krápníky, že jako klasy na
obráceném poli dolů visí. Stěny dómu přechá
zejí náhle ve strašnou propasť, jež úplně kolma,
uprostřed překlenuta jest bělostným mostem,
25
article
který na levém konci so rozšiřuje v jakýsi
mandarinský plášť, v několika záhybech
rozhozený a dole u vroubkované krápníkové
střupce se zahrocující. Magicky se třpytí po-
divné to místo, lazurně zelenavé, hrající měni-
vými záblesky, jako by sněhem poprášeno.
Svrhnuli jsme balvan do propasti. Nejprv let
několik vtořin podél kolmé stěny, rozrývaje
ostrým šumem podzemní ticho, pak rozlehl
se pronikavý třesk — balvan narazil na vý-
běžek — a nyní rána na ránu! Noslýchané r-
chocení mass. Ohlušující hřmot přechází v dálnou
ozvěnu. Konečně kdes v tajemné hloubi ozval
se temný dopad. S ustrnutím hledíme na sebe.
Mimo neznámé jeskyně otevírají se před du-
ševním zrakem propasti, strašlivější všech dosud
poznaných.n eon
Od původního východiště prolézáme křivo-
laké chodby. Nejedna znovu do kolmé propast
se vraci. Posledníchodbou vnikáme do největší
prostory jeskyň moravských vůbec. V podzem-
skou Macochu šíří se tu propast horní, Macochu
s bělostnými sténami a obrovskými krápníky.
Za propastí, prozatím nepřekročitelnou, v sil-
ných záblescích reflektorů objevují se bělavé
obrysy prostor dosud neznámých. Kdy jich do-
sáhneme? Zatím jen v tichém ustrnutí se na-
chylujeme nad hloubku. V divém reji krouži
tam netopýrové, nemile vyrušeni neobvyklou
návštěvou ..bn su doldl a dohasnle
Bleskem roznesla se pověsť o nových je-
skyních širým okolím. Nejdříve starosta obee
Sloupu shlédnul s četnými občany nové pro-
story. Usneseno, na obecní útraty poříditi k je-
skyním pohodlný přístup pro návštěvníky. V bo-
haté pokladnici přírodních divů moravských vy-
loženo o nové skvostné číslo více.
Blesk