1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 8. listopadu.
Praha
2
masthead
K číslu 309.
čislo v Praze za 29
a na venkově za 31
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Projekt svolání delegací.
Z Vídně, 8. listopadu. Jak se doví-
dáme, stanou se v nejbližší době nové dis-
posice pro kampaň delegací pro
rok 1901. Poněvadž chce se začíti stavba
dráhy do Sandžaku již v letě, ujišťuje
se tady, že proti původnímu plánu, svolati
delegace teprve na podzim r. 1901, sejdou
se v terminu mnohem dřívějším,
asi z jara.
Železniční rada.
Z Vídně, 8. listopadu. Železniční
rada svolána je na den 30. listopadu. Na
denním pořadu nalezá se návrh Boh.
Bondyho ve příčině přímého spo-
jení severu s jihem přes Linec
rychlovlaky, a návrh Stanislava K ubra
na povolení tarifů z nouze pro píe
slámu na stlaní, otruby a kukuřici
pro východní Čechy vzhledem na škody,
spůsobené hraboši.
np
Po návratu z Pešti.
Z Vídně, 8. listopadu. Rakouští mi-
nistři dr. Körber, dr. Böhm. Bawerk,
bar. Call a dr. Wittek vrátili se z Pešti.
Nevíme, s jakými pocity, a nevíme také,
jsou-li sivědomi, jak v uherském hlav. městě po-
chodili. Uvítání však, jaké jim připravila
zdejší publicistika, je takové, jakého
snad nebylo ještě, co rakoušt
ministři jezdí kuherským na spo-
lečné jednání.
Posměch na jedné straně, nevole
na druhé jdou v ostří a splývají ve zdrcující
soud nad slabostí a neúspěchem jejich.
Leč ať mluví zdejší listy samy. My jsme
svůj soud již pronesli, a bude-li třeba, dop-
níme jej ještě.
Sám »Fremdenblatt«, který je
přece vždy ochotným, třeba ne dobrovolným
advokátem a chvalořečníkem každé vlády.
je rozhorlen odkladem stavby trati Split—
Bugojno a upoutáním tohoto projektu na
projekt stavby trati Doboj—Šamac. »Nepro-
dlené spojení Dalmacie — praví list —
Bondy
Stanislav
doktor
Körber
Böhm
Bawerk
Wittek
Vídeň
Linec
Čechy
Pešť
Split
Bugojno
Doboj
Šamac
Nepro
Dalmacie
6
article
s Bosnou bylo příkazem hospodář-
ské politiky. Musí se položiti otázka,
nač bylo učiněno junctim mezi dvěma dra-
hami, které sloužiti mají každá jinému účelu
a zcela jiným cílům dopravním? Proč se
nepočíná stavba trati Split—Bugojno hned
Je bludem líčiti tuto trať jako takovou, která
slouží zájmům specificky rakouským.
Kdyby se bylo chtělo posloužiti sku-
tečným zájmům rakouským, byla by se
postavila do popředí stavba trati Baňaluka-
Jajce, kde je terrain tak příznivý, jako nikde
na evropské pevnině.«
»Vaterland« píše: »O vlastním
sporu stalo se rozhodnutí jenom zásad-
né. To jest: do tří let nebude se
stavěti žádná dráha hospodář-
ská. Je pochybno, zdali současná výstavba
trati Split-Bugojno je ekvivalentem jednak
za uherskou trať Doboj-Šamac, jinak za dů-
ležitou prioritu spojení Uherskas
novým Pazarem.«
»Volkszeitung« volá: »Tento kom
promis nevyhovuje nikterak programu.
jaký si rakouská vláda určila pro svoje jed
nání s Maďary. Nemůže býti žádné pochyby
kdo odnesl lví podíl. Kdyby moh
parlament mluvit, postavil by se rozhodně
proti takové smlouvě hned.«
»NeuesWiener Journale uve
řejňuje stať, nadepsanou »Bosenská formule«
Článek ten končí slovy: »Ještě jedno takové
vítězství jako toto, a jsme ztraceni
Ztraceni k nezachráněníi oproti nad
vládě uherské nejen v ohledu politi
ckém, ale také hospodářskémi«
„Wiener Tagblatt« zvolil si pro
svou úvahu nápis, který je na známém
obraze Defreggerově, na kterém zbožní
tyrolští vrstevníci Hoferovi jdou z výpravy
proti Francouzům: »Návrat vítězů .
aby ironisoval dra. Körbra a jeho sou-
druhy.
Ve vážné části své rozpravy pronáší se
list: »Výsledek spočívá v úplném věc-
ném úspěchu Maďarů. Apparát spo-
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Maďar
Wiener
Defreggerův
Hofer
Francouz
Bosna
Split
Bugojno
Baňaluk
Jajce
Doboj
Šamac
nový Pazar
7
article
lečných ministerských porad a intervence
hr. Goluchowského byly jedině k tomu,
aby se vynalezly fráze, kterými
mají býti způsobem nejšetrnějším poučeni
poplatníci a průmyslníci v tomto státěo
novém poškození svých zájmů.«
»Neue Freie Presse« ve břitké
kritice uvádí: »Rakouské sebevědomí bylo
zase hluboce uraženo. Co obě vlády
smluvily, je pro tento stát porážkou, která
se nedá zastříti. Je nemožno, aby se
při takové smlouvě bylo myslilo
na parlament, na zodpovědnost před
oběma sněmovnami a na voliče. Toto doroz-
umění je ušito pro § 14. Tato smlouva
všemi poslanci bez rozdílu stran a národů
byla by roztrhána, protože pokořuje
Rakousko a protože stupňuje smutny
účinek politické slabosti až k oné
hranici, že hrozí nebezpečí výsmě-
chu.
Pravda je ta, že Rakousko pře-
jímá velké břemeno za plany
slib a že právě Dalmacie dostane se do
situace mnohem horší, protože otázka
připojovacích drah, která mohla se dostati
na přetřes dříve co chvíle a při každé pří-
ležitosti, musí nyní na tři roky zůstati ne-
dotčena.
Je nějaké garancie pro dobu, která na-
stane po těchto třech letech? Žádné. Po
nich bude volno maďarskému parla-
mentu odepříti úhradu a nynější
smlouva ministrů stane se nicotnou. Kdyby
maďarský parlament nepovolil prostředků na
spojovací dráhu pro Dalmacii, ukázalo by
se ještě zřejměji, jak jsme byli za-
skočeni. Tato smlouva znamená holé
pokoření. Není to zajištění, nýbrž odro-
čení dalmatské dráhy spojovací se Splitem
a nedosáhli jsme ničeho. Na bosenských bo-
jištích naši vojáci krváceli. Naše clo na kávu
bylo zvýšeno, aby se hradily okkupační ná-
klady, a nyní nemáme ani tolik, abychom
vystavěli malou dráhu a dali Dalmacii malý
důkaz své blahovůle. A to se děje před
volbami?
Goluchowský
Rakousko
Dalmacie
Split
Neue Frei Presse
8
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Titulatury.
9
article
Z myšlenek prostého člověka sděluje K. L. F us.
Nevím, proč za let chlapeckých libova
jsem si sedati ve škole v lavici skoro poslední.
Bylo mně milo přehlížeti různobarvé zvlněn
hlav svých spolužáků, kadeřavých hlav s hu-
stými vlasy. Skromně uchyloval jsem se před
zraky »celé třídy«, jak jsme se, žactvo, kollek-
tivně nazývali. Ruku moji nezvedalo před uči-
telem sebevědomí naučených úkolů, čekal jsem
spíše, až byl jsem vyvolán.
Bylo mně příjemno sedati vzadu v posled-
ních lavicích a mezi posledními žáky. Ti ne-
přelí se o primát ve třídě, nežehrali na sebe
jako tam ti v lavicích prvních. Mezi nimi ne-
bylo sporů v příčině učebné látky, za to tím
srdečnější byla zde zábava před a mezi učeb-
nými hodinami. Zde vzadu byl takový dobrý,
srdečný, drobný národ.
Zastyděl jsem se kdysi, když za inspekční
hodiny ředitel školy položil otázku, jež vymy-
kala se z osnovy našich učebnic a měla býti
zkušebným kamenem našeho důvtipu. Hrobové
ticho nastalo, ani jediná ruka se nezvedla. Po-
hlížel jsem upřeně na učitele, na ředitele a
nevím, jak stalo se, že ředitel, ukázav na mne,
ptal se: »Tak, co byste myslel vy, druhý
v předposlední lavici?«
Celá třída obrátila hlavy, když objasňoval
jsem, co myslím. Spokojeně kýval ředitel hla-
vou, já domluviv, skryl jsem svoji hlavu hlu-
boko v lavici. Obával jsem se nepřízně prvních
10
article
lavic. Nic mne tak nermoutilo jako vědomí, že
vzbudil jsem v někom pocit závisti.
Byli jsme všicci »žáci« a přece jaký to
byl mezi námi rozdíl! Rozdíl, jejž označovalo
pouze rodinné jméno žákovo. Už tehda myslel
jsem, že člověka uplatňuje v lidské společnosti
pouze vnitřní jeho hodnota, označená jmenem
a přijmením — a všecky tituly že jsou prázdné,
hluché cety
A tak jsem rostl dále a zápas o život, zá-
polení jednotlivců a celých kast, ať o kus ve-
zdejšího chleba anebo o čest a slávu, způsobilo
ještě větší uzavřenost mojí duše. Tichou prací,
beze všeho shonu dobyl jsem si malé, ale
trvalé existence.
V předposlední lavici sedám ve škole lid-
ského života, přehlížím vlnění hlav před sebou
a pozoruji zápasy v lavicích prvních. Po řadách
zaujali zde místa: professoři, doktoři, radové,
inženýři, architekti, úřadníci všech odstínů, samí
lidé s větším anebo menším — titulem. My
vzadu přihlížíme jenom, jak se to sváří v jed-
notlivých řadách a mezi řadami navzájem.
Jest to samý chvat za vyšší platností
v lidské společnosti, třebas i za cenu spokoje-
nosti a klidu duševního.
A div! Jsou tu přece samí lidé stejných
hodností, stejných titulů a přece jak různé ceny
Mnohý z těch vysoce i méně vysoce titulova-
ných zasedá v těch řadách jenom pro svuj
titul, nenachází však místa ani slechu mezi
lidmi, jež nezdobí než prosté jméno a příjmení.
11
article
Nestačí zvolati: doktor, architekt, professor,
aby upoutána byla společnost ostatní k vyvo-
lané hlavě. Teprve jmeno vlastní, titul, jenž
označuje hodnotu duševní, karakter, sílu duch
a ušlechtilost mysli, budí zájem, úctu, pozer-
nost, ano i nadšení a obdiv. Ale jenom u těch,
již nemají stejného titulu. Ti tam v předu upí-
rají k hlavě, jež nad ně se pozvedla, zraky
plné zášti a nenávisti, ne-li opovržení a závisti.
Jak je sladko žíti v ústraní, pracovati
v zátiší, neznati než skromnou poctivost vlastní
snahy a těšiti se výsledkům vlastní práce! Pra-
covati v denním ruchu lidského lopocení a
když sklonil se den, vydechnouti v čistém
vzduchu večera, pohlednouti k nebi v tichou
říši hvězd, unavenou duši posilniti mírem, jenž
rozložil se nade vším lidským životem, byti
jako hvězda v modru oblohy, zářiti bez úpalu,
zářiti tíše, konejšivě v upracovanou, unavenou
duši lidskou: jaká to slastl
Býti hvězdou, jež těší ve tmách života!
Co srdcí trpleích, co oči zkalených strastí ži-
vota, co duší chorých pozvedá se vzhůru ku
třesoucím se kmitům zářivých bodů nebes ! Co
útěchy, co skonejšení, co lahody kane paprskem
hvězdného světla v utýranou duší lidskou ..
Žíti těm, jimž den neskytá radosti a již
v utrpení svém neznají spánku, býti léčivou
silou trpícím . ..
Pracovati nikoli pro slávu, nikoli pro jmeno
a liché tituly, ale pracovati pro utišení bouří
v lidských duších, jichž život tolik rozsévá,
buditi světlo tam, kde skupily se chmury a
úsměvy, kde bol kalil zrak. Pracovati tiše, bez
hluku pro dobro lidské duše. Světlo těch duší
samo daleko a daleko pronikne.
Pracovati doma — a nemíti na dveřích
než prosté, poctivé jmeno, třeba beze všeho
titulu . ..
Jak krásné!
tichý říše hvězda