1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pondělí 22. června 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předylácí se
v Praze v adm inistraci
a něnsl
na čtvrt leta . . . . s K —h
s dvojí donáškon
něs
ntn 1.. . . . 7 K o0k
ve nlizlkécht
.. 2K8o
na měsie . .
Peštou:
na mř
natort le
s droji zisilkon
n.. . k
Pešta
Praha
5
article
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“,
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“,
Z parlamentu.
Z Vídně, 22. června. Také v tomto týdnu
konati se budou sehůze poslanecke
sněmovny den co den a každá nejměně
10 hodin bude trvali. Nerozpakujeme se říci
že rozpočtová debata, jak se koná ve sněmovně,
vyšlé ze všeobecného práva hlasovacího, jest
netoliko prázdnou, jalovou a marnou.
nýbrž také mařením drahého času
peněz poplatnictva, zejména, pováží-li se, ž
sněm království českého, zvolený
v polovici únorové, dosud se nemob
sesloupiti, aby se ustavil, protože
nikým neposlouchané samomluvy lidí, kteří jsou
zvyklí mluviti na schůzích lidových a kleři se
chtějí ukázati také na tribuně parlamentní, pro
tahují se do nekonečna.
V oficiální nótě dnešního »Sonn- u. Mon
tagszigu.« dělá se vládním úkolům tato atmo-
sféra: »Není žádné překážky pre
povolení zvýšeného kontingentu
zeměbraneckého a výhody s ním spo-
jené. Po té stránce všechny strany jsou za
jedno. Také sociálně- politické zá-
kony, které jsou ještě na jednacím pořadu,
nesetkávají se s vážným odporem. Avšak po-
tíže nastávají z nechuti jednotli-
vých vlivných stran k předlohám
o dani lihové, respektive k navrženému
provisoriu. Oposiční ruch nalezl přívržence
kole polském samém, který, jak se zdá, naději
na parlamentní vyřízení osnov těch umenšil ještě
vlče. Jsou však také rozmyslní politikové mezi
poslanci, kleří počítají s nebezpečím, jež by ná
sledkem zamitavého chování se většiny parla-
mentu vzešlo. Největší nebezpeči záleží v z
dánl podstatné vymoženosti při vyrovnán
s Uhrami, totiž jednotného zákonodár-
stvídaně potravní.
Vídeň
Sonn
Uhry
6
article
Těžký boj, který byl úplně marně veden
a rozdíl mezi rakouskou a uherskou daní po-
travní by vedl naposled a nezbytně ni e t o li ko
k ideální, ale i materiální čáře
daně potravnímezi oběma stá ty.
Neméně vážným jest druhý důsledek: že by
totiž zmařil se praktický krok k sanaci z e.m
ských financí. Svízele, na které narážej
osnovy o dani z lihu, mohou býti překonány
spoji-li se všechny veliké strany, neboť odpo
sociální demokracie jinak by způsobil rozhod
nuti ve smyslu nepřiznivém.«
Orgán uherské strany neodvislosti proti vládě
Z Vídně, 22. června. Z Pešti telegrafují
Sensaci působí náhlá změna fronty orgánu
strany neodvislosli »Magvar Ország«, který
včera napadl vládu pro zákon o dani lihové
Vrchní redaktoři Visontayi, Baknyi a Bragyi vy
stoupili z redakčního svazu, poněvadž útoky
staly se bez jejich vědomí.
Solidarita parlamentních žurnalistů.
Z Vídně, 22. června. Parlamentních zpra-
vodajů došel z Říma tento telegram: »Presidení
komory dal zadostučinění, které jsme oprávnění
byli žádati v zájmu své důstujnosti. Těší nás.
že Vás můžeme o tom vyrozuměti a zárover
vysloviti Vám dik za přátelský projev solidarity
Za syndikát korespondence italského parlamentu
Henrico R o s s i«
Magvar Ország
Bragyi
Vídeň
Pešť
redakční svaz
Řím
Visontayi
Presidení komora
zákon o daň
Henrico R
7
article
Telegramy korresp. kanceláře
Telegramy korresp. kanceláře
Bar. Aehrenthal do Marianských Lázní.
Z Vídně, 21. června. (K. k.) Ministr zahr
záležitosti sv. p. Aehrenthal odjel v so-
botu večer do Marianských Lázní.
Ministr Derschatta ve Lvově.
Ze Lvova, 21. června. (K. k.) Ministr že
leznic dr. sl. Derschatla přibyl sem dnes
ráno a byl na nádraží uvitán místodržitelem
drem. šl. Bobrzynským a jinými osobnostmi.
V 9 hod. odjel do Boryslavi.
Vysokoškolská stávka
Z Brna, 21. června. (K. k.) Posluchači če-
ské techníky usnesli se jednomyslně na včerejší
večerní valné schůzi, konané za přítomnosti
rektora Grimma, stávku na technice
zastaviti.
Zároveň se stávkový výbor rozešel.
Zejtra budou tudíž opět přednášky v celém
rozsahu zahájeny.
Z Vídně, 21. června. (K. k.) Dle »Hoch-
schulkorrespondenz« usnesli se zdejší německo
nacionální studenti zejtřkem stávku zastavíti.
Doplňovací volba do uherského sněmu.
Z Pače, 20. června. (K. k. uh.) Při dnešní
doplňovací volbě do řišského sněmu byl zvolen
poslancem kandidát strany neodvislých dr. Jan
Mandi-Kovacs.
Aehrenthal
Derschatt
doktor
Grimm
Mand
Kovacs
Vídeň
Lvov
Brno
Pač
8
article
Valný sbor Národní rady české.
Včera o 10. hod. dopolední sešel se v pa
mátné síni staroměstské radnice v Praze valný
sbor Národní rady české k plenárnímu svému
zasedání.
Shromáždila se zde vzácná a vybraná spo-
lečnost předních representantů veškerého českého
života národního z oborů nejrůznějších a bez
rozdilu stran i přesvědčení politického a to ze
všech zemí koruny české, jakož i z Vídně, za-
hraničí pak české representováno bylo členy dru-
hého oddilu zahraničního odboru Národní rady
české. Pravé to všenárodní české shromáždění
národní parla ment!
Dnes už věru možno říci, že myšlenka Ná
rodní rady české jako autoritativní instituce celo-
národní nejen se vžila, ale i zvítězila. Tu ra
dostnou zprávu můžeme sděliti s celou českou
veřejností, jež nebyla — důvěrného ovšem —
shromáždění nedělního účastna.
Bolestným dojmem působilo a radostnou
náladu rušilo jen zarmucující vědomi, že geniál-
ního tvůrce a předsedy Nár rady české, posl. dra-
Herolda, jehož neocenitelné zásluhy o společnou
věc českou došly ode všech řečníků uznání tak
jednomyslného, není více mezi živými. Dojmem
nejhlubším působila pak posmrtná pocta pamálee
tohoto národního pracovníka, jehož duch jakoby
povznášel celé několikuhodinné jednání, jež mělo
průběh nejdůstojnější.
Před 10. hod. dopolední shromáždilos
v zasedací síni radnice celkem 260 členů val-
ného sboru, pánů i dam, a to zejmena místo-
předsedové Národní rady české posl. dr. O.
baron Pražák z Brna a poslanec vrchní rada
Věnceslav Hrubý z Opavy, starosta král. blav.
města Prahy posl, dr. Groš a jeho náměstek
dr. Štych, rektor české university dvorní rada
dr. Goll, z poslanců dále pp. Anýž, dr. Baxa,
Čech, dr. Černohorský, Douša, Dürich, dr. Ant
doktor
Pražák
Hrubá
Groš
Štych
Goll
Anýž
Baxa
Čo
Černohorský
Douša
Dürich
Antonín
Praha
Vídeň
Brno
Opava
národní rada
staroměstský radnice
sbor národní rada
odbor národní rada
národní rada český
9
article
Hajn, Huci, Hybš, Hyrš, dr Jeřábek, MUDr. Ma
šek, člen panské sněmovny vrch. řed. dr. Mattuš
vicepresident Němec, Petr Krejčí, dr. Pippich, dr
Lad. Pluhař z Brna, dr. Podlipný, chorvatský
poslanec Štépán Radič (jako host), dr. Schauer.
dr. Schuster, Slavik, dr. Vlad. Srb, člen pan-
ské sněmovny a přisedící zemského výboru dr-
Václav Škarda, přísedíci zemského výboru mo-
ravského posl. dr. Václav Šilený, MUDr. Šu-
bert a Ant. Zázvorka, dále z profesorů vyso-
kých škol dr. Gruber, dr. Břetislav Foustka,
dr. Arn. Kraus, děkan dr. Niederle, Fran-
tišek Brábek, z uměleckých a literárníeh
Frant. Herites, Jös. Holeček, Oskar Fiala,
prof. Hantich, prof Sekanina, prof. St. Sucharda,
žurnalisté, dámy F. Anýžova, dr. Babákova,
A. Elblová, J. Hořicová, M. Ilinková, J. Hrdi-
nová, P. Klenková z Vlastimilů, A. Kuklová-
Bezděková, M. z Lešehradu, Pavla Maternová,
A. Mařiková, L. PlIvová, J. Patočková,
z Purkyňů, dr. M. Slaviková, B. Slonková, B
Studničková, A. Teysslerová, M. Tůmová a p
Vobořilová, řada dalších representantů české sa-
mosprávy okresní i obecní, národních institucí.
kruhů hospodářských, živnostenských i průmy-
slových, dělnictva, učitelstva, profesorstva, úřad-
nictva i ústředních organisací českých, bank
peněžních ústavů a to ze všech zemí koruny
české i z Vídně, jakož i pánové, činní v Národní
radě české a jejím ústředním výboru; nepřl-
tomnost svoji omluvili: ministr dr. Fiedler
ministr Karel Prášek srdečnými blahopřejnými
projevy, místopředseda Národní rady české pan
dr. Jindřich Šole, poslanci dvorní rada prof.
dr. Čelakovský, náměstek J. Jirousek, red. Klo-
fáč, dr. Karel Kramář, ředitel Josef Macháček,
Boh. Novák, C. Papoušek, baron Rolsberg a P.
Hajn
Huk
Hybš
Hyrš
Jeřábek
MUDr
ma
doktor
Mattuš
Němec
Krejčí
Pippich
Pluhař
Podlipná
Štépán Radič
Schauer
Schuster
Slavik
Vlad
Srb
Škarda
Václav Šilený
Šu
Zázvorka
Gruber
Foustka
Arn
Kraus
Niederle
Fran
Brábek
František
Herites
Jös
Holeček
Fiala
profesor
Hantich
Sekanina
Stanislav
Suchard
F Anýžův
Babákův
A Elblová
J Hořicová
M Ilinková
Vlastimil
A Kuklová
Bezděková
Pavel Maternová
A Mařiková
L PlIvová
J Patočková
M Slaviková
B Slonková
A Teysslerová
M Tůmová
Vobořilová
Fiedler
Prášek
Šole
Čelakovský
J Jirousek
Kt
Kramář
Macháček
Boh
Novák
Papoušek
Rolsberg
Brno
Lešehrad
Purkyně
B Studničková
Vídeň
panská sněmovna
doktor lada
10
article
Milo Záruba, dále dr. Stejskal, dr. Šamánek,
prof. Ursiny, dr. Dolanský, nám. superinten-
denta Ferd. Hrejsa, katecheta Svojsík, dr. Ošta-
dal, dr Prusík, dr. Kordač, prof. techniky Hor
atd. atd.
Za omluvivšího se I. místopředsedu pana
dra. Jindřicha Šolce zahájíl velevýznamn
shromáždění místopředseda pan poslanec dr
Olakar baron Pražák takto:
Pokládám si za čest, že mohu jménem
ústředního výboru uvitati a pozdraviti vás, spa-
nilomyslné dámy a slovutní pánové, ve význam-
ném dnešním shromáždění všenárodním, v němž
representován jest národ náš jako jednotný
ústrojný celek a sdruženy býti mají vždy více
všechny síly a mohutnosti národa ke zdárné
práci pro věc společnou.
Atu jest ovšem přirozeno, že ve vlastním
tomto okamžiku myšlenka všech nás zalétá tam
na památný hrbitov vyšehradský, kam uložili
jsme 7. května letošního roku náhle nám vy-
rvaného předsedu Národní rady české, posl. dra.
Herolda, jehož ztrátu národ náš vůbeca
Národní rada česká zvlástě tak přetěžce všude
pocituje. Byltě učiněn úmrtím dra. Herolda
řadách národních pracovníků široký průlom,
který dlouho ještě nebude vyplněn. Význam dra.
Herolda jako výtečného právníka, temperament-
niho řečníka, geniálního politika a nade všecko
jako pravého českého člověka byl při jeho úmrti
povolanými činiteli vysoko oceněn a vždy bude
jeho vzpomináno se stejnou vděčností, kdykol
bude se jednati o nejsvětějších stalcích českého
národa.
Národní radě české byl zesnulý poslanee
aanleo
Záruba
doktor
Stejskal
Šamánek
profesor
Ursiny
Dolanský
Hrejsa
Svojsík
Ošta
Prusík
Kordač
technik
Šolc
Olakar
Pražák
národní rada
12
article
dr. Herold budovatelem, prvním jejím předsedou
po jejím definitivním zřízení od 13. září 1903,
jakož byl už před tím činným v připravném
období prvních začátků. Dr. Herold vystihl jako
myslíci a prozlravý politik, že se nám nedostává
organisace, která by v sobě v rozmahající se stále
rozdrobenosti politické soustředila zástupce všech
politických stran českých, kteráž by však byla
zároveň také ústředím veškerých dalších vynika-
jícíeh českých pracovníků na poli národnostním,
osvětovém i národohospodářském. A jako v ná-
rodě samém měla Národní rada česká represen-
tovati ústředí pracovní v otázkách celonárodních.
tak na venek vůči národům jiným chtěl zde
vybudovati dr. Herold důstojného representanta
národního našeho celku oproti cizině. Nelze se
zde pro krátkost času zmiňovati o mnohostran-
ných snahách a práci dra. Herolda, o němž
možno právem říci, že není oboru veřejné pů-
sobnosti, jemuž by nebyl věnoval v době své
třicetileté práce národní a politické pronikavou
pozornost a pěči. On to byl, který dřímajíeí
přání myslicího českého člověka usiloval uvěsti
ve skutek, aby národ náš jako živý organismus
v koncertu národů se uplatnil a zaujal místo,
které mu náleží po právu lidském a božském.
On to byl, který zároveň viděl slabiny a roz-
háranost Slovanstva a proto vedle své všestranné
práce národní spolupůsobil vynikajícím způsobem
také pro myšlenku slovanského sblížení jako
předseda českého výboru pro uspořádání Slo-
vanského sjezdu, kterýžto projekt bude bohdá
zdárně uskutečněn, byť směrem poněkud od-
chylným, za uznáníhodného vedení vídeňského
komitétu poslanců slovanských.
doktor
Herold budovatel
Herold
13
article
Národní rada česká želí proto hluboce od
chodu dra. Herolda, jako muže k řešení otázek
velikých opravdu povolaného, jako muže objek
tivního, klerý se vzáenou schopností a taktem
dovedl vyrovnávati vzešlé spory v životě národ-
ním, že nebylo vítězů ni poražených a docíleno
žádoucí shody, kterážto vzácná vlastnost, dru-
žicí se k připomenutým jeho schopnostem
bezpříkladné pracovitosti a ochotě učinila jej
Národní radě české nezapomenutelným. Budiž
ledy jmenem celého slavného valného sboru
Národní rady české vzdán timto ihned při za-
hůjení významného sbromáždění dnešního Mánům
zesnulého našeho milovaného předsedy dra. He-
rolda náš dík nejvroucnější! Nesmrtelná čest
vděčnost budiž jeho světlé památcel
Zároveň jest mi se zmíniti o dalších bo-
lestných ztrálách, jež národ český a Národní
rada česká zvláště utrpěly úmrtím vysoce váže-
ného poslance pana dra. Emanuelu Engla, který
byl jako tehdejší předseda českého klubu posla-
neckého prvním předsedou přípravného komitétu
ke zřízeni Národní rady češké, jíž potom jako
člen ústředního výboru jejiho i pozdějí v dobé
nemoci až do svého skonu zachoval sympatie
nejplnější. Dále jsou to vysoce vážení členové
valného sboru Národní rady české: paní Dane-
šová, paní Julie Fantová-Kusá, paní Josefa Ná-
prstková, dvorní rada prof. dr. Jan Gebauer,
poslanec dr. Edvard Grégr, prof. dr. Bohuš
baron Rieger, býv. poslanec dr. Mil. Stránecký.
konečně pak dva vynikající mužové, kteří měli
býti povoláni ad honores do valného sboru Ná-
rodní rady české, nesmrtelný pěvec a miláček
národa Svatopluk Čech a šlechetný mecenáš
president České akademie dr. Josef Hlávka.
enr
Herold
Engl
Fantová
Kusá
Ná
profesor
doktor
Gebauer
Grégr
Bohuš
Rieger
Stránecký
Čo
Hlávek
He
sbor národní rada
český klub posel
Český akademie
paní Danšová
Národný rada
14
article
V drobném prodejit
ranni číslo o sobě . .
aa 8h
odpol ední
. . . na zh
Ve flialkéch na vonkově-
ranní čísla. . . . . . . . 10k
vapolodní . . . . . . . . a a
Iuserát
plati se hotově napřel.
Předplacení a inserty přijímá admisl-
strace v Marinaské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těi rečakee
Uskárna a expadice „Národnich Listů“
Lakoplay se nevraoají.-
Marinaský ulice
15
article
Všem těmto vynikajícím osobnostem českým za-
chováme zajísté vzpomínku nejčestnější a trvalou.
Ke konci své řeči přivital jmenovitě pana
starostu posl. dra Groše, kierý si zároveň vy-
žádal slovo k pozdravu jménem královské české
metropole, jež veškeré snahy Národní rady české
povždy daři přízní největšt.
Po zabajovací řeči této, kterou vyslechl
všichni přítomní stojíce, ujal se slova starosta
měst pražských, posl. dr. K. Groš, který pro-
mluvil takto: »Slavné shromáždění! Jměnem
rady král. hlav. města Prahy dovolují si vás,
vzácné dámy a slovutní pánové, na této staro-
slavné radnici nejvřeleji uvitati a pozdraviti.
Valný sbor Národní rady české, této nejpřed-
nější instituce naší, která dovršuje organisaci
všech našich národních institucí a všeho našeho
veřejného života, sešel se dnes k výročnímu
zasedání svému pod dojmem hilubokého dosud
smutku celého národa nad úmrtím zakladatele
a předsedy Národní rady české, předčasně ze-
snulého velikého politika a předbojníka svého,
slavné paměti dra. Josefa Herolda, který v insti-
tuci télo spojíti chtěl všecky sily národní
k obraně i útoku za práva naše. Odešel nám
předčasně, právě uprostřed svého díla a boje,
kdy nepřítel náš podniká na nás útoky nejbez-
ohlednější, že diviti se musíme, odkud se ber
jeho odvaha, nedbající ani zákona ani pořádku.
Nemohouce se ve vyhlazovacím bojí tomto proti
národu našemu stále ještě dovolávati náležíté
ochrany u činilelů, k hájení zákona v prvé řadě
povolaných, musíme se sami spolehnouti na
sebe a na sily vlastní, na nikoho jiného. A tu
jest naše Národní rada česká jako instituce vše-
národní a sdružující také všecky národní strany
české, nesporně činitelem a nejpovolanějším
k hájení společných zájmů národa a vlasti.
Groš
K Groš
rada
Josef Herold
Praha
národní rada
národní rada český
16
article
Proto připojuje řečník jménem král. hl. města
Prahy Národní radě české spolu s uznáním
také srdečné přání všeho nejskvělejšího úspěchu
a zdaru pro jednání dnešní i všecku budou-
enost. (Pochvala a pollesk.)
Po verifikaci zápísu posledního plenárního
valného sboru Nár. rady české podal zpravodaj
předsednictva p. Jindř. Nechanskýn obsažnou
zprávu o činnosti Národní rady české za po-
slední obdobl, z které vzhledem k důvěrnosti
jednání a pro nedostatek místa uvádíme alespoů
některé body všeobecnější.
Po vzpomince a uznání nehynoucích zásluh
zesnulého tvůrce a předsedy posl. dra. Herolua
poukázáno na hojné zkušenosti z agendy posa-
vadní, jichž v období tomto vhodně použilo,
takže v něm byla Národní rada česká jako
společná instituce celonárodní pro soubor otázek,
společných národu celému, postavena na trvalý
základ. Nedostatky posavadní cítí ústřední výbor
sám nejlépe a to jest zároveň také další zá-
rukou, že Nár. rada česká chce jiti v uplatňo-
vání svého významu a své práci v před až
k rozvoji žádoucímu. Ale i takto při veškeré
objektivní úvaze konstatuje řečník, že práce
v období minulém byla — při poměrech ne-
příznivých — velice rozsáhlou, že účinněa
většinou úspěšně zasahovala do veškerých oborů
života národního, stávajíc se stále vlce autori-
tativním jeho ústředím celonárodním, takže
můžeme právem už dnes říci obdobně dle slov
Palackého, kdyby dosud Národní rady české
nebylo, že bychom ji musili založiti: v zájmu
ústrojnosti českého života národního a v zájmu
Jindřichův
Palacký
Praha
národní
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
sotšn
Říkání výstavní.
Tak tedy včerojší neděle večer, osm minu
potom, kdy kontury hlavních budov na letošní
jubilejní výstavě zazářily nesčíslnými tisíci elek
trických žárovek, vstoupilo slunce ve znamení
Raka. Letní obrat slunce! Dokonalo jaro, ne-
stalo léto. Byl nejdelší den, přespali jsme nej-
kratší noc.
Kalendář vlastně počítá několik takových
nejdelších dnů. Skoro po celý týden vycházel.
slunce ve tři hodiny a 52 minut ráno, zapadal
v osm hodin u 11 minut večer. Ale brzy.
brzoučko budeme znamenati patrné ubývání
denního světla. Vylezli jsme se sluncem na ko-
peček, na vrchol, pomaloučku budeme slézati
v temné údolí.
V tom krácení dne, v ubývání světla je cos
tesklivého.
ne
18
article
Taky výstava přečkala jaro své. Však ji
okazovalo nějnk nepříznivou tvář. A zvláště le-
tošní jarní noděle a svátky si „postavily hlavu“
Jestliže v témdní tlakoměr vesele stoupal —
v pátek a v sobetu jako s uděláním počal kolisat
klesal, klesal — a na neděli přichystala se
bouřka, lijavec, záplava všech promenád, nastal
zoufalý útěk z výstavy, a v pondělí časopisy se
vzácnou (v politice na příklad nikdy nevídanou)
svorností konstatovaly, že „vezba tramvajová
potřebě oboconstva naprosto nevyhovuje“. Bo-
dejt by výhovovala, když dvacet nebo třicet tislc
lidí chce se rázem dostati domů, pod střechu
do suchoi
nrasn
Zeptejte se oukrovarníků, vyhovuje-li jin
v kampani cukrovarů vozba železničná, aby do-
pravila všechnu řepu do továren a z továren
zase vyrobený eukr. V té doně aby bylo o ně
kolik tisíe vagonů více, kteréž by pak ostatních
deset měsíců v roce klidně odpočívaly kdes
v nádražích.
Skoro to vypadalo, jakoby samo uplynulé
jaro bylo vzhledem k výstavě provozovalo ob
strukci.
Nebo cosi podobného jako obstrukce vi
nad výstavou od jajího počátku.
Právem snad? Či neprávem?
Otázal jsem se při setkané starého sou
druha, co že o letošní „jubilejní“ soudí?
19
article
„Dej mi pokoj!“ odpověděl mi nevrle.
„Ještě jsem tam nebyl a nepůjdu tam.
„Protože to není výstava naše! Proto!“
Zajímavá věc. My říkáme, že výstava nen
naše, Němci říkají, že není jejich. Čí pak vlastně
ta výstava jest?
„Ty tedy soudíš — —?“ chtěl jsem po
znamenati nesměle.
„Ze je to fiasko od počátku, a že bud
fiasko. Budiž fiasko!
„Ale příleli, nezapomeň, co je tu vynalo
ženo taky našeho, českého kapitálu.
„Vše jedno, věc není naše.“
„Co je tu zúčastněno tak zvaných drob
ných lidí — —.
„Neměli tam lézt!
„A že na zdaru nebo nezdaru výstavy zá
visí tedy nejen finanční a mravní úspěch mnoha
podniků, ale snad i celých existencí vůbec.“
„To věděl každý hned od počátku, hne
jak vznikla myšlenka téhle výstavy.
Je-li tomu skutečně tak, pak tam ovšem
„lezl“ každý na vlastní risiko. Mně však zdá
se, že to nevěděl každý. Ale jestliže jsme to
věděli všichni my, tak zvaní hlasatelé „veřej-
ného mínění“, pak soudím, že bylo naší svatou
povinností, abychom do toho udeřili hneda
dřive, než bylo první motykou na výstavišti za-
ryto. Abychom výstavu zabili v zárodku, v oka-
mžiku, kdy záměr její poprvé byl s veřejností
sdělen.
Němec
20
article
Pravda, vznikala trochu jinak, než vznikaly
všechny tři výstavy předešlé. — Arciže, mám-li
děje posledních let ještě poněkud spolehlivě
v paměti, zdá se mi, že taky naše slavná prvá
„jubilejní“ měla býti dílem společný m
A teprve když milí krajané „druhého zemského“
pronesli své abstinenční veto, stala se naší, je-
dině „naší“ krásnou, nezapomenutelnou jubi-
Pravda, tvrdí se, že letošní nevzněkla
z žádné naší vnitřní potřeby. Tvrdi se, že
vznikla ze snahy jakéhosi vlichocení se. Do-
konce ze snahy po všelikém vyznamenání.
A prý tak nějak opatrnicky, jen aby pro bůh ni
kde se nevyskytl kamínek nějakého úrazu. Ne-
postavili na příklad ani fontánu, kteráž prý by
svým pohádkovým zářením, svými ohnivými
barvami mohla vyvolávati nadšení někdejší prvé
„jubilejní“, z nadšení by tryskal zpěv —. az
lejní.
21
article
zpěvu prý by vznikaly všoliké mrzutosti pro
pořadatele.
Nevím, je-li to pouhá domněnka nebo
měli-li pořadatelé vskutku nějakou takovou oba-
vu. Ať tomu jakkoli, dnes již neběží o pořa-
datele, dnes běží o věc, o výstavu. Ať lačnil
kdokoli po čemkoli, přejme mu třeba plný kabát
vyznamenání. Komu nestačí vědomí vykonané
práce a zásluhy, měj si na to lesklý certifikát.
Chodí mezi námi již tolik dekorovaných, že na
několika dalších nezáleží. Starý Fridrich Pruský
řikal: Budiž každý spasen dle své fasony-
A v tom je taky kus pravdy.
Nu, kdyby výstava trvala den anebo týden
jako nějaký bazar, mohli bychom konečně při-
hlížeti docela lhostejně. Ale podnik, vypočítaný
téměř na půl roku a vyžadující obratu milionů
korun, stojí za jiné uvážení.
Proč není výstava „naše“, jak mi namí
starý soudruh? Poněvadž je dvojjazyčná.
V tom je tedy pro nás ten kámen úrazu
Ale tu sluší pomysliti, že výstavu nepořádá an
národ, ani královská Praba, ale že byla vyvo
lána pražskou obchodní komorou. A nelze po-
příti, že v obvodu této obchodní komory kvele
nejen obchod a průmysl český, ale taky ně-
mocký. A na télo výstavě stojí jeden vedle
druhého a každý okazuje, co dovede.
Fridrich pruský
22
article
Mám za to, že nam není na škodu podívati
se ob čas, co uměji naši krajané „druhého
zemského“, a mám za to, že jsme již tak vy
spělí, abychom bez ostychu mohli se pochlubiti
jim, co zase dovedeme my.
Naši nejbližší, domácí sousedě, vědí ji
dávno, seč jsme. Přijdou však jiní, z daleka.
z ciziny, a ti uvidí poprvé, v čem se hrdě a
beze studu můžeme Němcům postaviti po bok.
A v tomto kulturním významu leží zae
jednou celá váha výstavy.
Kdyby nás bylo jednou tolik, co nás je.
a kdybychom neměli kultury — dávno by s ná-
mi byli hotovi. Stojíme-li něčím, kdo stojíme.
je to kulturou.
Přijde-li cizinec, jemuž celý život náš
po celý život líčen byl jako polobarbarský, tu
otevře oči a pozná, jak byl klamán. Tuto uvidí,
jak jsme pokročili v obchodu, v průmyslu, v ban-
kovnictví, v řemeslech, jaký máme kus litera-
tury, jaké umění výtvarné, uslyší umění hu-
dební. A mám za to, že cizinec ten přes dvoj-
jazyčné nápisy pozná, co v tom všem jest na-
šeho. Neboť cizinoc přináší a sebou taky oči,
ústa, uši, aby viděl, otázal se, poslechl. A každý
ten cizinec pozná, že stojí před úspěchy národa
nepopiratelně kulturního. A odejde, myslím
s miněním o našem životě značně pozměněným
než s jakým přišel.
Krom toho ještě nějaká maličkost. Význam
sice podřadného, ale přece jistého významu.
Cizinec Němec odkudkoli z říše je po léta
napájen a nasycován nestydatou pomluvou novi
nářských šmoků německo-židovských, že se do
Čech a do Prahy nesmí odvážiti, aby nevydáva
v šane zdraví své, ba i život. Má o nás hroznou
představu, že mu vrazíme nůž do týla nebo do
žeber, jakmile vykročí z nádraží a otevře po ně-
mecku ústa svá.
Němec
Čechy
Praha
23
article
Ne poprvé setkal jsem se zase s takovým
Němcem, který se na přimlouvání přátel svých
„odvážil“ do Prahy, a když už putoval Prahou
tři dny, sám a sám, když byl prošel všemi uli-
cemi, prolezl všecky plzeňské pivnice a když
dokonce se odhodlal i do zahrady u Fleků, ktera
mu kýmsi byla vylíčena jako shromaždistě
„nejstrašlivějšího“ výkvětu českého „elementu“
obrátil se ke mně pojednou a pronesl s výrazem
jakoby byl učinil neslýchaný objev
„Pane, vždyť mně tady nikdo vlasu ne-
zkřivil, ač noumím ani slova českého!“
„Kdo neprovokuje, pane, kdo se nechová
nestoudně, tomu ještě nikdy nebylo v Praze a
vlasu zkřiveno, ať je Němec nebo Tatar.“
„Ale, pane, já čítám po léta v novinách ..
„Víme to, pane. Přesvědčil jste se, jaká je
to nestydatá lež.
„Ale proč se takovému sveřepému očerňo
vání své Prahy nepránite?
„Zlolajnosti vašich časopisů říšských n-
můžeme se brániti, nemáme prostředků. Česká
publicistika se brání a vyvrací, ale to vy ne
můžete čísti, nerozumite.
„Já však četl stejné obviňování i ve vašich
pražských listech německých. Což u vás nen
instance — —?.
„Ne, pane, na to u nás není in-
staneel“
Němec vytřeštil oči, přejel dlaní čelo, dlou
ho se na mne díval. Nebylo poprvé, co jsem
viděl takový výraz ve tváři cizince. Rozhlédl se
zahradou na živý ten ruch, naslouchal, jakoby
si chtěl nabrati toho českého hlaholu a šumu
do zásoby, k nezapomenutí, potřásl hlavoua
„Vy zde máte přepodivné poměryl
řekl:
Němec
Tatar
Praha
24
article
„Máme.“ — —
Přijde-li takovýchto zabraničných Němeů
na letošní výstavu deset tisíc a odnese-lisi
z nich jen polovina stejný dojem z Prahy a če-
ského života, je v tom tuším taky jistý užitek.
Ta „našeckost“ výstavy jubilejní?
Nebude-liž přes všecbny ty dvojjazyčné ná-
pisy naše? Nedodává-liž Praha se všemi svými
předměstími největší počet návštěvníků? Není-liž
výstava krom svého kulturního významu největší
„zábavní místností“ pro Prahu na celé léto?
Může-liž mi tam vaditi sousedství Němce, baví-li
se po svém a nás při tom neuráži? Soudím, že
taky jeho neuráží ohromná většina české návště-
vy, moře českého hlaholu.
A přes všechnu dvojjazyčnost jest a bude
výstava česká. Mám nezvratný toho důkaz, sly-
šený na vlastní uši.
Dnes týden to bylo, v pondělí večer.
Měl jsem hosta Jihoslovana, na druhý den
již odjížděl, i loučil se s výstavou, která nan
učinila hluboký dojem. Sešla se nás větší spo-
ločnůstka, po vejtrubě odcházeli jsme z pivniee
Chodérovy.
Němec
Jihoslovan
Praha
25
article
Kdosi ze společnosti chtěl vhoditi psaní do
sehnánky na výstavě. Kde je pošta? táže se.
„Pokud vím, na levo, jdeme-li odtud. Tu-
ším, že i na pravo je schránka, ale poštovní
úřad je zcela bezpečně na levo, na levo — —
V tom okamžiku zaharašily za námi šavle
a naši společnůstku předešla tříčlenná společ-
nost jiná. Dvě osoby v důstojnické uniformě,
třetí ceivilní.
Trojice ta byla seděla taky u Choděry, na
verandě. Štíhlý jinoch v uniformě, který nyní
sídlí a studuje v Praze a prý taky pilně češtině
se učí. Starý pán v uniformě, nějaký generál,
jeho vychovatel.
A když nás předešli asi o pět kroků, v oka-
mžiku, kdy jsem svého druha ujišťoval, že po-
števní budova jest na levo, tu se pět kroků před
námi ozvalo:
„Jo, na levo — —“
Ta slova pronesl onen jinoch. Zúčastnil se
tak nenadále našeho hovoru — — Byl jsem
tím velmi, velmi překvapen.
Může být ještě pochyby, je-li a bude-li vý-
stava česká, když osoby tak vznešené tak li-
dově se zúčastňují české rozprávky —
Y pailon.
Choděra
Praha
Y pailon