Strana 2.

Číslo 346.

KATOLICKÉ

LISTY

Dne 19. prosince 1902.

proti těm drzým vetřelců n, »lstlvým Čechům«. V tom objetí pak Moravci z opposice k Čechům zůstali, at se i úplně poněmčill. Toť hlstorie poněmčení tak mnohého města moravského, arci v různém vždy zbarvení. Tot i příspěvek k dějlnám tak zv. moravského separa- tlsmu, na nějž právem tolik se naříká. Teď se něco podobného odehrává v Král. Poli. Před lety stalo se i v Hranicích, jichž po třicetl letech s největším úsllím zpět dobýváme. Rozsudek nejv. správního dvorě ze dne 3. pro- slnce po českých vlastech všeobecnu s nadšením uví- tán. Hued i pozdravován dlouholetý vůdce v zápase o Hranice, advokát dr. Šromota, takto z »reformova- ných« Staročechů, jako první český starosta hranický nové řady. — Dle onoho rozhodnutí měli bychom arci 17 hlasů proti 13 německým v I. sboru, a III. sbor už býval náš; tedy většina »zajištěna«, a odtud tan jásot. Ale Němci ještě ani v Hranicích nezaho- dili fllnty do žíta. Všemožně vymýšlejí odklad voleb a nějaký ten prostředeček, aby nepřirozenou svou nadvládu udrželí. Proto jen schvalovatl třeba stálé úsilí našlnců, že jsou v pevnosti napolo dobyté pilně na strážl. Po celém okolí burcuje náš český lid (nej- bližší okolí Hranic je české odevšad, z povzdálí od severo-východu je mrak německý) staré, snad posud přes všeliké o tom přednášení o provádění nedoceněné pro náš staletý boj o živobytí národní heslo otce

Palackého »Svůj k svému«. Ani interpellace po- dané Němci v parlamentě zde nic neuškodí, »nepři- lejí-li oleje do ohně«. V městě pak samém vyvolána na poslední vellkou schůzi sama domobrana do pole: česká žena, hospodyně, finanční ministr do- mácnostl. Předsedala choť p. dra. Šromoty; schůze rozbouřila nadšení hranických paní i dívek. Vídeň přivedla na stranu Luegrovu konečně též tichá práce křesťanské ženy. Nadějeme se toho též od žen hrani- ckých více, než od theatrálních oněch pro- středků, jichž na př. poušito proti dosavadnímu sta- rostovi německému dru. Plachkému. Jsou někdy dvoj- sečné, a víme, že se o to pokoušeli s německé strany, aby dvojsečnýml byly i v Hranicích. Klid rodln bývá tu v největším neberpečí. — Hranice jsou na staré české cestě do Polska velmi důležitou posicí. Kéš jich dobudeme. Právě teď bychom jimi částečně para- lysovali smutnou ztrátu na téže čáře, Přívoz — »Oderfurt«, kde jsme před 14 dny ztratili II. sbor až na jednoho zástupce. Podá se rekurs proti volbám těm slce: ale . .. však už rozumíte! Naším rekursem proti volbám pří- vozským budiž: sestátnění severní dráhy. Ta nám vzala Přívoz už dříve, a vyrvala I teď poslední český sbor. Ta nám zasadila ran, z nichž krvácíme! Ted Bohu chvála, bratři Polácí konečně se o její postát- nění zasadí, tož snad nedoufáme nadarmo. V poněmčilém Krumlově konána právě též schůze, jež by přispěla i zde k obratu. Se všech stran mluvill řečníci svorně za jedním cílem, staro, mlado, radikálně i »černě« zbarveni. Tak dobyto letos zemského mandátu v městské skuplně krum- lovské; kéž by solldarlta potrvala. Ale již před zemským sněmováním ženou se na ni černé, hrozlvé chmury.

Sněm svolán na sobotu, 20. prosince. Arci jen ke kratičkému zasedání, ale bude přece pro nás dů- královské Prahy. Myslím, že ani Platýz, máme li na zřeteli jeho kupní cenu, náklad na opravy a vydržo vání domu a různé daně, není poměrně tak výnosný jako tento jeho kollega z páté čtvrti, A kdo je ten šťastný majltel domu v assanaci Pan Ed. Werlch, obchodník v Praze III. Do duše zapadne vám kus truchlivé vzpomínky, když vylezete z těch doupat, v nichž bída je domo- vem. Ti staří snad již uvykli. Okrlil. Sklonili hlavya dali se za kořlsť bídě. Ale co ta mladá jejich ro- bátka? Lapající po trochu čerstvého vzduchu a svě- tla? Ta zvyknou snad také. — — Nepoznala radosti žlvota. Oči duše jejich jakoby byly slepy. Sem nechodí Mikuláš se svojí tajuplnou mošnou. A Ježíšek? Přišel by snad, kdyby sám, osobně chodil po zemi. Vždyť první jeho domov byl chlév a lůžkem jeho jesle. Byl největším přítelem chudých a trpících. I bídných, kde jen jiskřička cltu dřímala, od sebe neodpuzoval. A přece mají tito chudí chvílku své radostl. Dvě šlechetné dámy z pražské konference, paní Š. a paní L., ob čas přljdou a přlnesou podporu. Jsou jich an- děly milosrdenství. Kráčejí v šlépšjích »černé paní«, jak v této čtvrti říkali své největší dobroditelce, ze- snulé, šlechetné paní Rlegrové. Přijdou a přinesou podporu. Ale s chlebem dají též růži, — potěšující vlídné slovo. Ale ony dvě dámy mají takých ubožáků mneho. Nemohou často přijíti. Nemohl by snad někoho aspoň o svátcích kře- sťanské lásky, o Vánocích, přinésti též trochu radostl v ty ponuré stěny Hejtmanského domu? Ježíšek točí svojí hlavičkou tam po těch robát- — ek. kách a prosí, prosí za ně.

ležito. Jeť prvním po volbách. Ué praesidium bude míti jinou tvářnost. Vedle obligátního už hra- běte Vettra (staršího) jmenován náměstkem zemského hejtmana (v řizení sněmu, v zemském výboru je jím a zůstane vševládný na Moravě dr. Fux, německý li- berál), Staročech, dosud přísadící zemského výboru advokát dr. Žáček. — Dosavadní náměstek hejt- manův, opat rajhradského kláštera benediktlnského B. Korčlán pro churavost už ani do sněmu (za velkostatek) nekandidoval. Dosud náměstnictví hejt- manské v obojí, ke království přivtělené zemí bylo v rukách »vyššího« kleru. Ve Slezsku však kardinál Kopp zůstal! Měl dr. Žáček též závistníky, ale celkem nlkdo vážně jlného nástupce po J. M. opatu rajhradském neočskával. Za to však horší boj bude dru. Žáčkovi podstoupiti o zemské výbornictví. Obě česká místa v zemském výboru měli dosud Staročeši, vedle dra. Žáčka rolník Rozkošný, rovněž jako Žáček i říšský poslanec. Oba jsou funkcemi přetíženi (Roz- košný je předsedou českého odboru rady zemědělské), žádný nebydlí v Brně, a oba jsou Staročechy.

Ohledy opravdu všenárodní, ale i strannické vyvstá- vají proti nové volbě dosavadních přísedících. Lídová strana pilně zaznamenává lepší kaudidáty ze svého arol středu. Za své nejlepší pracovníky vy- hlašují lidovci doktory Šíleného, Perka a Přikryla (nového poslance za Prostějov město, který má hlavní zásluhy o částečné vítězství české při volbách do olo- moucké obchodní komory). Ze Staročechů as nejlépa zastal by místo přísedícího baron Pražák. Na kato- lickou stranu národní dosud řada není, nezvítězila při volbách sněmovních větší měrou, aby si mohla sama výbornictví vynutiti. Její pracovníci uchovají síly do budoucna. I na ně dojde. Zasedání bude však příliš krátké, než aby došlo k volbám do zemského výboru. Bezpochyby zůstane vše při starém — až někdy do května. Za to bude třeba hned rozhodnouti otázku jednotného klubu českého na sněmu. Ke konci minulého zasedání společný klub lidovou stranou rozblt. Že k němu ani teď nedojde, dalo se před- vídati po nepolitickétu igaorování poslanců katolické strany národní klubem národní strany svobodomyslné v centralistické Vídni při všenárodních otázkách vy- rovnávacích. Popud k této »taktice« »Českého« klubu vídeňského vycházel od dra. Stránského. — Proto jsme se pranlc nedivili, že ve schůzl výkonného vý- boru lidové strany na Moravě 14. prosince návrh na společný klub byl vzhledem na »vládní« klerikály, kteří in optima forma přece vládě ve Vídni opposlci opověděli, proti hlasům tří poslanců zamítnut. Jen tři ze zvolených do sněmu lidovců, kteří jen pomocí i těch »klerikálních« hlasů zvítěrili v národnostně ohrožených okresích na Krumlovsku, Příborsku a Hra- nicku (Novák, dr. Parma, K. Rlchter) hlaso- vali pro, a věděli proč.

Ze stranníckých důvodů pouze odhlasován lidovci společný klub, z těchže důvodů asi dají sl řícl i páni z národní sírany (staročeské), aby přes své lepší přesvědčení s lidovými poslanci pouze utvořili klub, pominouce poslance katolické strany národní. Jsoutě Staročešl až příliš odkázáni na ten neblahý kompromis se etranou lidovou, nechtějí-li přl- klonitl se ke straně katolícké národní, kam stěžejní zásady programové by je měly poukázati. Ale co ne- udělá strach a nechuť před »klerikalismeme! Po P. Soukenníkovi, jenž měl v Brně konference české, mluví u sv. Tomáše hlavně proti proselytismu protestantskému známý P. Alban z Emaus. I mnoho české Intelligence vldět mesi jeho posluchači. Zde však není daleko tak horká půda pro hnutí »Los von Rom!« jako v krajinách severo- českých, pro něž obrana P. Albanova vyrostla. Z řížské rady. Z Vídně, 18. prosince. (Tel.) Dnešní schůze, poslední před Vánocemi věnována byla pouze nezajímavým předmětům. Nejorve vyřízen byl konečně a pro vždy § 12. zákona o terminovém obchodu, souboj mezi oběma sněmovnami dopadl tedy nekrvavě, pak schválena v pilném jednání zpráva výboru pro pomoc v nouzi a stajně pllně vyřízena také předloha o zlevnění dobytčí solí. Na to oznámil předseda, že z nejvyšího rozhodnutí sněmovna jest od- ročena přál poslancům šťastné a veselé svátky a za- sedání, které tak dlouho trvalo a tak málo vyřídilo, bylo u konce.

Sněmovna poslaneská. (Zasedání 17. Schůze 189.) Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11. hod. 10 min. dopol. Předseda mlnisterstva dr. šl. Körber odpovídá na řadu interpellací. Odpovídaje na interpellaci posl. dra. Grossa, ve které se popírá, že by místodržitelství v Brně bylo oprávněno udělovati povolsní pro celou

Moravu, tudíž také pro města se zvláštním statutem k nalepování provolání ke sbírkám na stavbu českého divadla v Brně, předseda ministerstva uvádí důvody, proč v jednání místodržitelství moravského, které udě- lllo Družstvu pro vystavění českého divadla v Brně dne 9. října t. r. povolení k nalepování provolání, proti němuž tisková policie nečinila závady, nelze spatřovati překročení jeho kompetence, pokud se týče zasahování do práv měst s vlastním statutem a jest tím méně s to naříditi, aby toto povolení bylo odvo- láno, poněvadž straně vzniklo z tohoto povolení již právo. — Odpovídaje ns různé dotazy o stavu jednání o vyrovnání praví předseda mlnisterstva, že obě vlády ujednaly nový celní tarlf a celní a obchodní spolek, až na sporné věci. O jednotlivých kusech ještě se neshodly, ale v každém případě stane se rozhodnutí v nejkratší době. Do té doby není vláda s to uve- řejniti celní tarif, který jest částí vyrovnání, třeba v širším slova smyslu, poněvadž výsledek jednání s uherskou vládou musí vykonávati určující vliv na příští obchodní polltiku této poloviny říše. Co se týče zejména cla z vína, předseda ministerstva poukazoval k opětným prohlášením vlády, v nichž slibuje se úplné šetření závašných zájmů, o něž běží. — Na in- terpellaci posl. Wohlmeyera stran povolání professora Nothnagla a Drehera do panské sněmovny, odpověděl předssda ministerstva, že vláda v obou případech při- držovala se jen podmínek státními zákl. zákony sta- novených. Jeden z povolaných jest okrasou vědy a lékařského stavu, druhý vynikajícím průmyslníkem. Vláda bude se i při svých budoucích návrzích tímto hlediskem řídíti.

Dále odpovídá ministerský předseda na Inter- pellaci posl. Breltera v příčině stávky lékárnických zřízenců v Haličí. Na dotaz posl. Eisenkolba stran odpykání trestů přisouzených katolickým duchovním, v t. zv. trestních klášteřích vysvětluje ministerský předseda, že se tak stává ve výjlmečných případech skutkem milostí koruny. Na různé dotazy ohledně záležitosti Wallburgo- vých praví ministerský předseda, že lituje, že list arci- vévody Arnošta čtený v procesu Staudingerově dostal se do veřejnosti, nepovažuje prý však za nutno, aby z toho člnil další závěrek proti předsedovi v tomto procesu, poněvadž list sloužil k objasnění a nebyl čten ve veřejném líčení. Jedná se tu ostatně o skutek ju- dikatury a disciplinární vyšetřování bylo by nemístné. — Na dotaz posl. Herzoga, kdy bude zahájen proces proti osobám v jistém konfiskovaném listu v záležl- tostí Waliburgových z těžkých zločlnů obžalovaných, nebo proti písatelům tohoto článku, že se strany osob, jichžto zájmů se článek dotýká, nebyla žádost z trestní stihání vyslovena a myslí, že posouzení obsahu onoho článku může směle veřejnostl ponechati, tím spíše, poněvadž před soudem napochybně vyšlo na jevo, že není ničeho, co by na sňatek arcivévody Ar- nošta ukazovalo. Dále odmítá útoky na vyšetřujícího soudce a lituje, že pojetím konfiskovaného článku do interpeliace bylo arcivévodovi Rainerovi příkoří učlněno.

— V odpovědí na interpellací posl. Choce popírá ministerský předseda, že by byl na proces gensalogů měl nějaký vliv. Příslušnost porotního soudu pova- šovalo státní zastupitelství za nestávající, poněvadž není dokázáno, že padělatelé zamýšleli v době člnu spůsobiti škodu 600 korun přesahnjící. Z tohoto sta- noviska hleděl na věc i vrchní zemský soud. Ministr ujišťuje, že justiční správa sama na neodvislost soudů co největší váhu klade, podává některá objasněnía odmítá výtku, že mlnisterstvu spravedlnosti na od- souzení obžalovavého záleželo a týž odsouzen býtl musil. Ministerský předseda a minístři obchodu a železnic odpovídají pak ještě na několik interpellací. Sněmovna přechází na to k dennímu pořádku, t. j. k rokování o § 12. předlohy o terminovém ob- chodu.

Po krátké ale prudké debattě, které se súčast- nill Pattal, Peschka, Iro a Schoisswohl hla- suje se k návrhu posl. Ira o obnovení § 12. ve znění sněmovny poslanců a sice dle jmen. Návrh za- mítá se 170 hlasy proti 93. — Na to schvaluje se § 12. ve znění panské sněmovny ve všech třech čte- ních. (Posl. Iro pokřikuje.) Poněvadž byly všecky pllné návrhy na prospěch pliného návrhu předsedy výboru pro pomoc v nouzi, posl. Breitera za pilné projednání zprávy tohoto vý- boru odstaveny, přichází tato záležitost na řadu. Když byl zpravodaj Steiner zprávu výboru ke schválení doporučil, mluvil posl. Biankini, jenž po- ukazoval na špatné železniční spojení Dalmacie a zhoubné následhy klausule ke clu z vína. Podobně i posl. Sehreiner doporučoval schvá- lení zprávy. Po doslovu zpravodaje byla pak zpráva schválena. Následovala pak pilná porada o vládní předlozeo zlevnění dobytčí soli. Po krátkém jednání vyřízena byla předloha ve všech třech čteních. Předseda přečetl na to list ministerského před- sedy, kterým se oznamuje, že se říšská rada z nej- vyššího nařízení dnešním dnem odročuje. Předseda