Z Paříže, 18. září. (C.-B.) President Loubet pronesl již jakožto rozhodčí soudce rozhodnutí ve sporu, jejž spolu mají Costa Rica a Kolumbie, Rozsudek byl včera večer sporným stranám oznámen.

Boje v Číně. Z Petrohradu, 14. září. (C.-B.) Dle zpráv, jež generálního štábu došly, dorazil od- díl generála Orlova dne 2. září do Fuljardy. 30 verst od Cicikaru, uraziv za 12 dní více než 300 verst cesty, aby se spojil s oddílem generála Renenkamfa. Most přes řeku Noni byl spálen. Vojsko generála Orlova je spíží a stře- livem dobře zásobeno a také ve zdravotním ohledu vším potřebným opatřeno. Má také do- statečné prostředky dopravní. Ukořistilo mnoho čínských dopravních vozů, spíže a střeliva. Guvernér v Cicikaru prý sel otrá- viI a generál Paa dle výpovědí zajatců boji u Jakši padl. Čínské vojsko ustou- pilo z Cicikaru na jih. Od 26. srpna je telegrafické spojení mezi Pekinem a Tjenci- nem zase obnoveno. Kabel mezi Čifu a Port Arthurem pracuje od 4. září.

Co překážívá našim školám pokra- čovacím. Upřímné slovo k novému roku školnímu. Pokračovací školy celkem úkolu svému vyhovují a nelze si představiti, jak by se po- kračovací škola všeobecná (a takové jsou vyjma velká města všude), kterou navštěvují učňové nejrozličnějších živnosti nebo pokračo- vací školy pro řemesla příbuzná (jaké jsou ve velkých městech) mohly přeměniti ve školu od- bornou, jak nejnovějí z kruhů živnostenských a dělnických se žádá. Že nemohou všechny školy pokračovací úplně svému úkolu dostáti, má zajisté své pří činy, k nimž jmenem dobré věci poukázati nutno jest. Zdar školy podmiňuje celá řada či- nítelův: žactvo, učitelstvo, správce školy, osnova školní výbor. Snaží-li se všichni tito činitelé náležitě, dojde se jistě kýženého cíle; ochab- ne-li však některý z nich, mírní se i výsledek; vázne-li to na celé čáře, po zdárném výsledku veta. Vizme skutečnost! Dorost řemeslný — žactvo — touží prý po školách odborných. Chvalná by to byla snaha, ale otažme se důvěrně všech těchto sna- živců, aby upřímně pověděli, chtějí-li všichni po 14. roce z dobré vůle vůbec do školy choditi? Co odpoví k tomu velmi mnozí? Ostatně nepotřebují ani mluviti; za ně mluví skutečnost: oni jdou do školy proto — Tim hůře, na mou věru! Člověk ce stuje, aby něco zkusil Rychleji než blesk posunul jsem mu svů talíř, aby se rozdělil se mnou. Ničema měl dobré srdce! — Ne, řekl, nechci vás oloupit, veznu si jiný. Jako nůž projela ta slova mým mozkem. před očima se mi zatmělo. .. V uších mi znělo a neuprosný hlas chladné arithmetiky syčel 48 a 3 je 51. .. padesát jedenl Přiznání mé situace před hostem bylo ne- odvratné!

Dvacetkrát ve dvou minutách přepočet jsem znovu v pobouřené mysli naši útratu a ne- mohl jsem se zbaviti toho přespočetného jed noho, který se tvrdošijně vracel v celé své hro zivosti. Zatím přicházeli noví hosté v celých hou- fech, byla nouze o místa. Sklepnice, aby se naše místa dříve uprázdnila, přinesla účeť bez říkání. Od toho dne věřím v druhý, duševní zrak neboť jsem se neobrátil a přece jsem zřetelno viděl to děvče blížiti se ze zadu s hrozným pa pírem v ruce. Přivřel jsem oči, abych nespatřil strašný obávaný jeden, který jsem neměl. Považte můj údiv, když slyším svého ho sta volati: »Čtyřicet čtyři sous — to není drahé.« Čtyřicet čtyři! vrhl jsem se na papír . . O čtenáři, je to přece jen pravda, že nad ise počestnými lidmi bdí Prozřetelnostl Zapomněli počítati pivo! Proto opětuji: Buďte shovívaví k těm, kdož podlehli v bídě nebo v pokušení, neboť který spravedlivý může o sobě říci, že nebyl aspor jednou v zivotě trošíčku šibalem

že — musí. Dobrá vůle, záliba, přesvědčení jim scházi; a to je st překáž ka veliká. Jsme však spravedlivi; dílem je omlou- váme. Vždyť podnes vyžaduje se od nich, aby po celodenní námaze, tělesně znavení, ospalí pracovali po dvě hodiny ještě duševně, aby krčili svá vyrostlá těla do laviček i pro šestileté děti; aby trvali v místnosti nedovětrané, ve které již po sedm hodin žácí školy obecné nebo měšťanské vzduch trávili; aby si kazili oči při kmitavém světle večerním; aby snášeli dusno a horko ve světnici, která se nevětrala, by se mohla dotopiti nebo se přetopila. Vmyslete se na jejich místo a suďte! Tu a brzy sta- niž se náprava. v Ve příčině učitelstva nehledí se při jeho volbě vždy k odborné znalosti a k osvěd- čené již dovednosti. Nepřidělují se vždy před- měty osobám povolaným, nýbrž rozhoduje často protekce, prospěchářství, osobní nálady. Který jest pak ledabylosti takové následek ?l Že ten, kdo má učiti, teprve se učí; kdo má prodávati, teprve sváží. Odejmetež takovým »silám« knihu, zastavíte jim krev; jsou hotovi.

Rozhoduje druhdy o nich, zpívají-li vytrvale na kruchtě; písaří-li »svému školosprávci«; jsou-li členy spolku, jehož předsedou je ředitel škol pokračovacích. Při uvažování takových »zásluh« může se státi, že učitel odboru tech- nického učí písemnostem a učitel odboru gra- matického učí počtům; jinému technickému učiteli, definitivně při škole pokračovací ustano- venému, který neumí zpívati a jehož děti ne- ministrují, odejmou se hodiny na škole pokra- čovací, když kněžský zástupce vlády ve výboru pokračovacích škol si toho přeje. Je nezbytno přesně plniti požadavek mini sterského nařízení ze dne 24. února 1883 čís. 3674, který zní: »Mají-li průmyslové školy po- kračovací účelu svému vyhověti způsobem žá- doucím, jest nezbytno, aby vyučování svěřeno bylo silám učitelským, které mají vědo- mosti k tomu potřebné. Žádoucno jest tudíž, aby příslušní orgánové k tomuto poža- davku přihlíželi, ustanovujíce učitele.« Má-li býti při stejné hodnotě někomu ve- dlejším vyučováním na škole pokračovací býti pomoženo, děj se tak spravedlivě, nebudiž na př. řídícímu učiteli se 3000 K řádného příjmu a s dětmi již skvěle zaopatřenými, nebo ředi- teli měšťanské školy bez dětí s příjmem 4030 K a značným jměním přáno, a jinému učiteli, otci několika malých dětí, nebo zatímnímu pod- učiteli s 1430 K odpíráno! A z takového jednání v první řadě zodpo- věden jest správce školy pokračovací, k jehož návrhu volí školní výbor síly účitelské.

Takový správce nebo ředitel po- kračovacích škol bývá zase jiným »kamenem úrazu«. Jak může na př. znalecký návrh uči- niti ten, kdož sám věcí dobře nerozumí? . Mů- že-li platně posouditi přihlášené, když sám nemá ani té kvalifikace, podstaty čelných předmětů nezná, jako jeho podřízení učitelé, když místa toho se doprosil a jaksi »na poukázku« usta- noven byl? Jak může nestranně a platně školu spravovati ten, kdož jen a jen po remuneracích touží, důležitým, ba úhlavním předmětům vy- učování pokračovacího pranic nerozumí! V ta- kovém případě ovšem těžko jest domysliti se jakéši didaktické rady, kterou by laik takový nebo zastaralý v některém oboru vyučování amateur, nebo vyučování dávno odvyklý, na stálé dovolené žijící »ředitel«, skutečně odbor- němu, jemu však podřízenému učiteli dáti měl Co činí pak takový necelý správce nebo ředitel školy? Nemoha duchem, snaží se imponovati mocí; chtěje zdáti se velkým, hrabe se v ma- ličkostech a znepokojuje i neslušným způsobem ty, kdož nad ním vynikají; stává se směšným a o všecku auktoritu se připravuje, když po- dává posudky a pokyny, z kterých jeho věc neznalost a učení nezkušenost patrna ! Takový vůdce nevede, ale — svádí. bodn pe l Proto má míti školní výbor hlavu na pra- vém místě pří volbě ředitele škol pokračova- cích; jemu nemají býti měřítkem panské vi sitky nebo dlouholetá zvyklost; nebo okolnost, že jeho »ředitel« po čtyřicetileté službě na škole veřejně jest starostí o tuto zbaven a k své pensi může si přivydělati věnováním dro- bečku zbylých »sil« školám pokračovacím;u řídícího výboru má rozhodovati jenom a pouze jedině vyžadovaná, osvědčená a ověřená způso- bilost. Jak divně vyjímá se pak před soudnou veřejností výbor, zvolí-li za správce osobu bez náležité kvalifikace, pomfjeje současně síly po fadu let osvědcené.

Z toho patrno, že i »výbore nebývá »vv- braným«. Jaký div! Volby a jmenování členů výboru řídícího nejednou dějí se povrchně. Nevyhledávají se, nevybírají se vždy a všude mužové věci znalí, rozšafní, obětaví, charakterní; spíše jaksi po kamarádsku, z osobní známosti nebo z podlízavosti navrhnou se k této hodnosti osoby, které ani stanovy školy si nepřečtou, aby aspoň práva a povinnosti své poznaly, aby přece věděly, kdy mají platně kývnouti nebo ruku pozdvihnouti. Jak může na př. ministerstvo platně zastupovati takový kněz, který by raději viděl učně v neděli o 9. hodině v kostele státi — třeba lelkovati — než ve škole účelně pra- covati, který veřejně v hostinci přítomným uči- telům hodinu na průmyslovce slibuje, budou-li v kostele zpívati. Jak platně zastupuje zájmy komorý obchodní neb živnostenské občan, jehož vlastní rozum »pouhá visitka« zhroutí ! Jak platně osvědčuje se zástupce země, který k vůli dobré shodě s místními notábly třeba proti vlastnímu přesvědčení za jeden provaz s ostat- ními táhne ! Zmínění tito páni jsou »intelligenti«; co bychom měli říci o zástupcích ostatních? Ba téměř pravdou jest, že poctivý, samostatný řemeslník zahanbí často svým přímým a pro- myšleným vystoupením a čestnou odvahou mnohého intelligenta, který pro samé ohledy loutkou chvástavého mluvky, nafouklého trou- falce nebo předpojatého hodnosty se stává.

Také o snovám lze po 17 letech mnoho vytknouti, což učiníme podruhé, upozorňujíce zatím na tyto, snadno odstranitelné překážky úspěchu nejedněch živnostenských škol pokračo- vacích. Zajisté jest v moci příslušných orgánů, by do výboru řídícího povolávaly a volily jen muže, kteří věci rozumějí a mají pro ni zájem. A na řídícím výboru jest, aby za učitele volil si skutečně způsobilé osoby a v jejich čele po- volával ředitele se způsobilostí řádně dosvědče- nou a osvědčenou, jenž by byl schopen nejen udržovati dosavadní stav škol pokračova- cích, nýbrž podnikati studie a cesty, zkoumati vše, co nového pokroky vědy a průmyslu ško- lám poskytují, navrhovati, jak z toho pro nový rozvoj vlastních škol kořistiti; ředitele, jenž by byl také mužem charakteru a jenž by otevřeně a upřímně řídícímu výboru sděloval, kde a jaké vady v učních, místnostech, u vyučování shle- dal a úsilně na jich odstranění pracoval, jenž by nepřestával na výsledcích jenom zdánlivých, na pořádku jen vnějším, jenž by nepokládal si zásluhou, že rozpočet školní nevzrůstá, že učitelé po čtvrt století stále na tomtéž nejnižším platu přestávají, že učňové stále týmž učivem a v týchž večerních, místrům nejpohodlnějších — ale pro učení zcela nevhodných hodinách se zabavují, v týchž místnostech špatný vzduch dýchají, vytápěním a osvětlováním trpí: nýbrž ředitele, jenž by naplnil školu pokračovací du- chem opravdové práce, duchem živé snahy, du- chem pokroku časovéhol

Různé zprávy. = Pohnutlivá historie. Z Paříže se ozna- muje: Mladá vdova, Rosalie Cranierová, jež má krám v předměstí Bellevillu, přišla onehdy o 6. ho- dině ranní, dříve než obýčejně, do svého obchodua zpozorovala, kterak její pomocník Xavier Pichon právě všechny peníze ze zásuvky strká do kapsy. Dopaden při činu, dal se pomocník na útěk a za ním běžela paní Rosalie, volajíc: »Chyťte zloděje !« Na nároží ulice vběhl zloděj do cesty dvěma poli- cajtům, kteří jej zatkli a odvedli na komisařství. Zde nastal pitvorný výjev. Xavier s pláčem vyznal se z krádeže a přísahal, že to již více neudělá, prose, aby byl propuštěn. Poněvadž komisař nedal se ob- měkčiti slzami Xavierovými, vrhl se Xavier s pláčem na šiji své velitelce, líbaje hezkou její tvář a zvolav: »Ne, miluji vás příliš; nedejte mne zatknout. Ze- mřel bych zármutkem, kdybych vás nemohl vidět. Ano, ano, miluji vás!« — Teď dala se nanejvýš do- jatá paní Rosalie rovněž do pláče a zloděj a okra- dená drželi se ve vroucím objetí. Komisař a poli- cajti nanejvýš obveseleni, když paní Rosalie nepo- dala nijakou žalobu, propustili zamilovaný párek, jenž se ruku v ruce vracel do krámu. — Jen aby toho paní Rosalie Cranierová nelitovala.

= Bicykl prostředkem proti opilství. Ča- sopis »Truth« oznamuje: Nelze pochybovat, že bi- cykl velmi přispěl k tomu, že se alkoholismus vždy více omezuje. Blahodárný vliv, jímž v tom směru působí, dovede v plném rozsahu ocenit jen ten, kdo žil uprostřed chudších tříd a byl s nimi v neustálém styku. Manželka venkovského duchovního, jehož fara nalezá se na mnoho mil od nejbližšího města, uji- šťuje, že od té doby, co jezdí na kole, bez obavy může jet večer do města a zase zpět. Před několika lety suroví, polozpití chlapíci ohrožovali bezpečnost na silnici. Nyní se věci úplně změnily. Mladíci še- třili tak dlouho, až si mohli opatřit kolo a nyní šetří dále, aby si je příležitostně mohli vyměnit za lepší. Povaha a chování chudšího obyvatelstva se značným způsobem zlepšily. Jakmile někdo počal jezdit na kole, vzdal se nemírného pití, neboť věděl dobře, že obojí nelze sloučit. Nechať člověk, jezdící na kole, sebe méně pečuje o svůj zevnějšek, svoje kolo hledí