Před senátem čtyřčlenným.

Ze soudní síně. Srážka vlaků na buštěhradské dráze. Za několik málo dní bude tomu rok, kdy se na trati buštěhradské dráhy mezí stanicemi Řenčovem a Lužnou-Lišany událo vážné neštěstí. Lokomotivní vlak čís. 75, vyjíždějící po 5. hodině ranní z řen- čovského nádraží, srazil se s protijedoucím náklad- ním vlakem čís. 52. Oba kolosy prudce do sebe vrazily, stroje značně se porouchaly, několik vozů se roztříštilo, čtyři lidé byli těžce zraněni a čtyři jiní odpykali to lehčím poškozením. Zavedené trestní vyšetřování, jež pro obsáhlost celkového materiálu protáhlo se téměř po dobu tří čtvrtin roku, vyneslo z temna panující železniční praxe nemálo zvláštních podrobností na denní světlo. Podrobností sice zajímavých, avšak skoro téměř neuvěřitelných a poskytujících do šlendriánského zákulisí zodpovědné správy pohled věru příšerný .. Vážnou nehodu ze záříjového rána loňského podzimu zavinilo jedenáct výkonných sil želez- niční společnosti, na jejíž představenstvo a zvláště dozorčí orgány padá černý stín zodpovědnosti, jak lhostejně a chladně hověla křiklavým nešvarům pod- řízeného personálu, v jehož skoro ještě chlape- ckých rukou spočívaly osudy tisíců lidských ži- votů! Zdá se pohříchu, že podobné odporné poměry zahnízdily se všude tam, kdež bez ohledu na kvali- fikace kandidátů rozhoduje při obsazování míst Teta Protekce, povolávající v čelo a správu zodpovědných úřadů namnoze síly neschopné a k vážnému pojí- mání věci nezpůsobilé. Hřešení na známost s pány strýčky ze správní rady a ze ředitelstev přináší vždy své ovoce: vychovává z protežovaných tříd generaci byrokratických gigrlat. A následky hroz- ného tohoto zla pociťuje pak a odnáší — hořce trpící veřejnost !..

Brochurovaný žalobní spis, jenž jest podkladem trestního líčení, zahájeného dnes dopoledne před čtyřčlenným senátem zdejšího zemského soudu, té- měř v každičké řádce ukazuje na hrubou nedbalost jednotlivců, odnášejících zodpovědnost za nádražní neštěstí na řenčovské trati a ve hlavních vývodech soudního aktu hemží se to vypočítáváním trestuhod- ných poklesků úřadního personálu, jemuž vytýká se naprostá neznalost služebních instrukcí a neslýchaná lehkomyslnost při posuzování vážných úkolů těžkého postavení. Ovšem nelze se tomu diviti, když ten který mladý muž považuje svůj služební výkon vlastně za prostředek na ukrácení dlouhé chvíle, nebo za vítanou příležitost ku vlastnímu odpo- činku, jako je to právě v dnešním případě. Stává se pak mnohdy, že katastrofy, ať už za- viněné působením t. zv. vyšších mocí nebo z jiných podnětů, mívají na sobě také povždy tak zvanou stránku bílou a že připouštějí pro sebe do jisté míry omluvu nebo vysvětlení. Ale příhoda, zaviněná loňského roku na řenčovské trati jest neomluvitelnou a u veřejnosti jistě že najde se jen pramálo sympatií s osobnostmi souzených. Venku na šíré planině, daleko od nádražních budov, sráží se vlaky a osm lidských existencí ociťuje se neodvratně nad propastí záhuby. Jsou to vesměs lidé ubozí, chudáci, politování hodní: po většině služební personál. A lidem těmto odňat býti má hroznon katastrofou jediný majetek, jejich život.

Již již blíží se rozhodná, hrozná chvíle, ubožáci zoufale volají o pomoc, o záchranu. Ale nikdo jich neslyší, nikdo jim ruky přátelské nepodává. A zatím, co na tomto opuštěném, odlehlém místě odehrává se srdce rozrývající drama, baví se na jedné štaci 20letý pan aspirant tím, že si z úřadovny do privátního bytu odnáší telegrafní budíček, jenž signálovými údery věštiti má přihodivší se ne- štěstí ... Mladý pán, kterýž za dopravní službu toho rána je zodpověden, se při tom ani ve snu ne- stará o nezbytnou výměnu úřadních depeší, oznamu- jících odjezdy a příjezdy vlaků, neví ani, že se na jeho stanici protijízdné vlaky mají křižovatia když konečně s jiných stran upozorněn seznává, že se osudný přechmat stal a jediným stisknutím pera na kvapném signálu může ještě v poslední vteřině věc napraviti, nebo alespoň neštěstí zmírniti — — svádí mladý pan telegrafním drátem v hyeroglifech hádku se svým 19letým kollegou z druhé štaceo věcech zcela vedlejších ..

Lze omlouvati toto jednání? A lze omluviti dále faktum, že právě v nejkriti- čtější chvíli, kdy telegrafní drát se ochvívá pod spoustou varovných úderů a příšerným drkotem oznamuje již již kvapící se neštěstí, zodpovědnýa službu konající pan telegrafista leží spokojeně přes tři židle natažen u rozpoutaného apparátu a ani neposlouchá, co se děje. A aby se dlouho nenamáhal, oznamuje pak druhé štaci na úřadní opověď vypraveného závad- ného vlaku, že prostě tomu, co se mu telegra- fovalo, ani nerozuměl... A tentýž vzorný úřadník, přejímaje varovnou úřadní depeši, ani ji svému představenému nedoručí, proto- že na to z rozespalosti zapomíná... Ale i kdyby na ni nebyl zapomněl! Co platno bylo by bývalo povolané instan udílení příkazů, když ve chvíli přihodivšího se ne- štěstí nebylo nikoho na místě, aby příkazy tyto byl poslechl a provedl nebylo tu vyhýbkářů, hlídačů a dozorců, nevě- dělo se, kde jsou a kam zmizeli, takže žádný z nich signálů v pravý čas an slyšeti nemohl ..

To křídový náčrtek dnešního processu, při němž vznesena Žaloba pro přečin dle §. 337 tr. z. (delikt proti bezpečnosti života u provozování drah) na je- denáct společníků, jimiž jsou: Robert Nerad, 20lelý aspirant dráhy ze stanice řenčovské, Josef Dietze 27letý aspirant, p. Robert Nachtigall, 19letý aspirant, Julíus Ballek, 26letý telegra- fista, Josef Zikmund, 44letý strojvedoucí, Josef Maršner. 35letý nádražní hlídač. ves mes ze sli nice lužansko-lišanské, Jan Bergl, 57letý nádražní hlídač, Antonín Stulík, 27letý výhybkář, ob z Řenčova, Alois Špinka, 36letý nádražní hlídač Josef Vrátný, 54letý hlídač a Václav Raj s 33letý výhybkář vesměs z Lužné. Líčení dnešnímu předsedá vrchní rada pan Babor, votanty jsou radové pp. Lošan, dr Unger a Sláma. veřejná žaloba zastoupena jest adj. panem drem. Karhanem a žalované hájí pp. dr. Zítek (Nerada), dr. Bouček (Dietzeho), d Heller (Nachtigalla), dr. Koerner (Zigmunda, Stulíka a Rajse), ostatní čtyři obvinění jsou bez obhajců. Pouhé zjišťování tak zvaných generalií po- trvalo téměř do 5/4 na 10. Potom teprve začalo se se čtením žalobního spisu. Jak uvádí žalobní spis, vypraven byl 20. září lokomotivný vlak č. 75 z řenčovské stanice k Lužné- Lišanům v 5 hod. 38 min. ráno. O minutu později (v 5.39) vypraven byl z Lužné Lyšan po též koleji k Řenčovu nákladní vlak č. 52. V 5 hod. 50 min. udála se srážka blíže nádražního domku čís. 53 a na místě zbylo osm zraněných. Ignác Vondráček, Josef Zigmund, Josef Kratina a Štěpán Vlček zraněni byli těžce, Josef Krňák, Frant. Kozák, Josef Pavlík a Frant. Němeček utrpěli zranění lehká. Z těžké pohromy té přičítá obžaloba každému z jedenácti žalovaných vinu ve zvláštním směru a uvádí ve stručném výtahu tyto pozoruhodné okolnosti

1. Robert Nerad, 20letý aspirant, konal osud- ného dne dopravní službu ve stanici řenčovské a byl za odjezd i příjezd vlaků zodpovědným. Lokomotivný vlak č. 75 přijel do Řenčova z Nového Strašecí v 5 h. 36 m. ráno a měl se tu zkřižovati s vlakem č. 52. Měl tudíž býti vlak č. 75 vypraven do Lužné, po příjezdu nákladního vlaku č. 52 z Lužné. Než to se nestalo. Aspirant Nerad přijal od Štěpána Vlčka, topiče vlaku č. 75 t. zv. průvodní výkaz, v němž křižovatka vlaků byla zapsána. Ale Nerad do výkazu nenahlédl a dal signál k odjezdu vlaku v 5 hod. 38 min., čili o 4 minuty dříve, než na- řízeno bylo jízdním řádem. Zároveň s daným signálem měl se Nerad přesvědčiti telegra- fickým dotazem v Lužné, jsou-li koleje pro vlak č. 75 volny. Nerad toho však neučinil, neboť již pět minut před tím, nežli Lužná ohlásila odjezd protivlaku č. 52 z úřadovny se vzdálil. A při tom odnesl si do bytu i budíček, věštící signá lo ve údery bližících se vlaků, tak že o příjezdu vlaku č. 52 neměl an zdání. Opověděv vlak č. 75 do Lužné, zaslechl sice Nerad neprodlené hrčení telegrafního přístroje, soudil však jendle klapotu, že Lužná telegra- fickouopověďvlaku číslo 75 na vě- domí přijímá i dal proto Lužné znamení, že její zprávě rozumí. Te- legrafní pásek ten však ani neprohlédl, neboť jinak byl by spatřil, že Lužná odpovídá nečitelný m značkami, což ve smyslu služební instrukce považovati dlužno za prohlášení, že opověze n vypraveného vlaku se nepřijímá na vědo mí.

Za několik minut po odjezdu vlaku číslo 75 došla z Lužné nová telegrafická opověď vlaku č. 52. Nerad zalekl se z počátku této depeše, ale brzy opět nabyl zmužitosti, neboť lužanskou opověď považoval prý za omyltelegrafisty Ballka. Ještě po této opovědi měl Nerad dosti času k ohlášení vlaku čís. 75. Ba, i když toto ohlášení promeškal, měl ve směru § 110, žel, instrukcí dáti všeobecný výhrůžný signál: »Všecky vlaky ať se zastaví !« Ale Nerad ani tohoto signálu nedal, nebo neznavinstrukcí o existenci tohoto znamení nevěděl. Místo toho, aby alespoň valící se nebezpečí zmírnil, začal se s lužánskou štací po telegrafickém drátu příti, kdo prý z obou aspi- rantů měl v příčině výpravy vlaků pravdu (?h) A zbytečnou korrespondencí touto uplynul poslední zbytek času, kdy i poplašný signál mohl vyko nati svou povinnost a následky srážky mohly býti od- vráceny. Nerad, jejž sama správa buštěhradské dráhy označuje za největší příčinu neštěstí, vymlouvá se velmi charakteristicky: měl prý 20. září bolesti zubů a proto prý nemohl si nijak uvědomiti, jak se m zachovat dle úřadních předpisů . .. 2. Josef Dietze, 27letý aspirant zodpovídal 20. září za dopravní službu ve stanici lužansko-lišan- ské. U něho na cvičení byl 19letý Robert Nachtigall jemuž přímý služební výkon správou buštěhradské dráhy v té době nebyl vykázán.

Dietze však ponechal Nachtigallovi výpravů vlaků č. 52 z Lužné, při čemž personál téhož vlaku neu- pozornil ani na protijízdu vlaku č. 75 ani na křižo- vatku v řenčovském nádraží. Zajímavo jest, že jízda vlaku č. 75. byla právě 20 září zahájena. 3. Robert Nachtigali, 19letý aspirant v Lužné, doznává, že vlak č. 52 vypravil samovolně, bez úřad- ního zmocnění. A protože i on na jízdu protivlaku č. 75 upozorniti opomenul, soudí žaloba, že na vla tento úplně zapomněl. 4. Julius Ballek, 26letý telegrafista ve stanici lužanské měl konati 20. září službu z večera do 6. hodiny ranní. Z telegrafního pásku se zjistilo, že opověď vlaku č. 75 — ač neoprávněna — přišla do Lužné před odjezdem vlaku č. 52. Nicméně Ballek opovědi této ani dost málo nedbal a když Nachtigall v 5 hod. 39 min. dal signál k odjezdu nákladního vlaku, lehl si pan telegrafista na tři židle podél apparátu a dal se do chru- pání. Svědek František Kozák, jeden z poraněných. spatřil pana telegrafistu v této posici právě před od- jezdém nákladního vlaku. Mimo to proh ašují sou- hlasně svědci Dietze a Nachtigali, že Ballek př nočních službách často usínal a z ro- zespalosti telegrafoval pak depeš naprosto nesrozumitelné. Podle žalobních vývodů přiznává se Ballek, že depeší o odjezdu lokomotivního vlaku z Renčova příjal, ale patrně z rozespalosti nedo- učřrii dobravnímu úřadhíku. ..

5. Joset Zikmund byl strojvůdcem vlaku č. 75. Hned, jakmile v 5 hod. 26 min. přijel do Řen- čova, měl pátrati po jízdě vlaku čís. 52, s nímž se tu měl zkřižovati. Zikmund však do průvodního vý- kazu ani se nepodíval, a s aspirantem Neradem o protivlaku ani nepromluvil. Zikmund tvrdí, že teprve až po vyjíž dce z trati řenčovské seznal, že křižování obou vlaků není ve výkazu zapsáno. S jakou nepozor- ností Zikmund službu vykonával, prokazuje svěde- ctví topiče Štěpána Vlčka, jednoho z poškozených, jenž při jízdě vlaku čís. 75 zaměstnán byl správou ssacího přístroje. Kdyby se byl Zikmund v té chvíli díval před sebe na trať, byl by mohl dátiv čas povel k brzdění. Ale obviněný místo toho z adíval se na to- piče tak upřeně, že mu ostatní pozornost ušla. Ze svého »pozorování« byl teprve vyrušen poplaš- ným signálem vlaku č. 52 ve chvíli, kdy již na opa- tření ochranná času nezbývalo. 6. Josef Maršner, nádražní hlídač z druhého domku na trati (směrem od Řenčova), zaslechl dle svého tvrzení signál vlaku č. 52, jedoucího od Lužné. Místo však, aby do příjezdu jeho doma se- trval, vydal se obviněný na pochůzku trati směrem k Řenčovu a tu potkal se s vlakem č. 75, o němž tvrdí, že jízda jeho nebyla náležitě ohlášena. Spa- třiv tento vlak, ani mu nedal znamení k okamži- tému zastavení, ani nevrátil se na své stanoviště, ani neudělil poplašný signál »všecky vláky ať se za- staví«.

7. Jan Bergl, nádražní hlídač z prvého domku (od Řenčova) jal se prohlížeti trať k Řenčovu, ač pochůzkutu měl konati až po odježdu vlaku č. 52. A právě nevčasným opuštěním vykázaného stano- viště přeslechl Bergl signál vlaku č. 52, následkem čehož nedal protivlaku č. 75, s nímž se na pochůzce setkal, varovný signál »stůj« nebo »všecky vlaky ať se zastaví«. Bergi naopak vlaku č. 75, jejž ani neočekával, dal ručním terčem signál na volnou jízdu. 8. Antonín Stulík byl hlídačem výměn na ná- draží řenčovském při vyjíždce vlaku č. 75. Z patrné nepozornosti nezaslechi signalisování vlaku č. 52, jinak by byl vlak č. 75 musil zastavit. 9. Alois Spinka, nádražní hlídač z domku tře- tího zaslechl prý toliko signál vlaku č. 75, nikoli však vlaku č. 52. Podivno však, že soused jeho z prvého domku signál pro tento vlak slyšel. Proto se zdá, že vlak č. 52 ani neočekával, a že jej pře- slechl.

10. Josef Vrátný, nádražní hlídač z domku čtvrtého signál č. 52 slyšel a dal mu znamení pro volnou jízdu. Žaloba vyvozuje, že tento obviněný ne- dával vůbec pozor na signály jezdících vlaků ao signálu č. 52 že to jen tvrdí proto, aby měl vůbec něco na svou obranu. 11. Václav Rajs byl vyhýbkářem v Lužné (na straně k Řenčovu). Povinností jeho bylo dbáti sig- nálů z obou stran, by po případě učiniti mohl opa- tření k zamezení srážky. Obviněný přeslechl signál č. 75, což svádí na panující prý hluk v nádraží. Po- šinováním vlaku č. 52 vzníkl prý takový lomoz, že nebylo možná pozorovati signály. Žalobní spis právě proto vytýká obviněnému, že tím bedlivější dozor měl dávati s vykázaného stanoviště. Potud žaloba. Po přečtení její zahajuje předseda výslech obvi- něných. K líčení, jež koná se v jizbě porotní, před- voláni jsou celkem tři svědci, nicméně rozsudek bude vynesan až v pozdních odpoledních hodinách. (Dok.)

Tržní a hospodářské zprávy. Cuk r. (Poslední zpráva. —n— V Praze, 11. září. (10 hod. 45 min. dop.) Obchod se surovinou je klid- ný. Nová kampaň říjen- prosinee K 25.65 franko Ústí peníze. Raffináda nezměněna K 84.— až K 85.— ze sta- nice. M. Z Vídně, 11. září. (Počáteční bursa.) Znamenaly: marky 118 27, 20franky 19.30, květnová renta 97.70, rakouská renta korunová —.—, střibrná renta —.—, rakouská zlatá renta —.—, uher, zlatá renla —.—, uher. kor. 90.95, kreditky 666.50 po —.—, uher. kreditky 684.—, anglob. 276.50, unionky 555—, bankovní jednota 494.—, länderbanka 421.—, státní dráha 667.—, jižní dráha 113.50, přirážka —.— b., dráha Karla Ludvíka —.—, polabská dráha 464.—, rak. zbrojovka —.— (pevné), turecké tabákové režie 303.50, alpinky 477.50, rým.- mur. 536.—, pražsko-želez. společnosti 1910.—, turecké losv 110.—, mostecké uhlářské společnosti 937.—, pozemkové —.—, paro- plavební —.—, buštěhradské A. —. buštěhradské B. —.—, západočeské uhelné společnosti —.—, tramway a) —.—, tramway b) —.—, Lloyd —.—, Poldina huť —. české báňské —.—, montanní —.—, vídeňské cihlářské —.—, hirtenberské —.—, silniční A. 288.—, B. 283.—, Rudolfova huť —.— Smýšlení pevné. Z Petrohradu, 11. září. (C.-B.) Na pod- nět ministra dopravnictví položen byl včera na stanici Rjedniku nikolajské dráhy u přítomnosti ministra kn. Chilkoma základní kámen ku první továrně na zpracování rašeliny a koksu. Továrna má za všeobecného zdražení dřevěného uhlí poskytnouti lacinější a dobré topivo, založiti nové ruské průmyslové odvětví a vyráběti cenné chemické výrobky.