2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
30. července 1900.
5
article
svědkem, kterak národní naše obrana rozšiřuje
se na fronty dvě, kterak nám není více čeliti
jen proti vídeňské centralisaci, nýbrž i proti
Berlínu a v něm stělesněné myšlénce velko-
německé. Od té chvíle otevřený jícen velko-
německého žraloka pořád větší koná vliv na
postup zápasu našeho; a jak by ne? Vždyí
kyne mu kořist bohatá, neboť náhrobní kámen.
položený na politicky zdrcený národ český, sli-
buje být kdys základním pilířem slavobrány
světového panství německého. (Hlasy: Tos
nikdy nestane!)
Drazí rodáci! Bratří Čechové! Máme vůč
těmto nepopíratelně těžkým poměrům schoulitise
v zbabělou malomyslnost ? Hlasy: Nikdy !) Máme
poslechnouti skuhrání některých vlastních svých
Vestoňů či máme dokonce vyhověti hlasům.
k nám volajícím: vzdejte se snů o svépráv-
nosti národa; zapomeňte na svou minulost
spokojte se údělem podřízeného plemene v pod-
maněné provincii a korunujte resignaci svou
uznáním nadvlády jazyka německého! (Bouřlivé
projevy nevole proti straně Masarykově.)
Těm, kdož takto k nám volají, nechť slouž
v odpověd: Dokud v hrudi české flouci bude
živé srdce, my z něho nárok na svéprávnos
vlasti nevýrveme. (Hlučná pochvala a pollesk.)
Čecho
Berlín
Masarykův
6
article
My ve své vlasti na věky podruhem zůstati ne-
chceme. (Opětný souhlas a potlesk.) V naší duši
hluboce zakotvena jest pravda slov, že hříchem
jest proti bohu i přírodě, samochtějíc v porobu
klást šíji. (Výborně !) My nechceme, aby národní
naše bytnost utonula v dosavadním centralismu,
aniž chceme býti hnojem pro rozvoj německé
světovlády a pravíce to, jsme přesvědčeni, ž
v tomto pevném nezvratném úmyslu jsou všichn
věrní Čechové radikály nejčervenějšími! (Bouřlivý
souhlas a potlesk.)
A oněm, kdož ke smíru s Němci nás vy-
bízejí, služiž v odpověď: Smír, poctivý smír,
anoi Však může-li býti smíru, může-li byt svor-
nosti bez rovnosti? Vy, kdož kážete smír, zdaž
nejste poraženi slepotou, nevidouce, že Němcům
nejde o rovnost, nýbrž o nadvládu? Vy, kdož
kážete smír, zdaž můžete zapomenout, že pra-
menem dnešní síly a platnosti Němců jsou sta
leté křivdy a bezpráví na nás páchané, a že
mir bez odčinění jejich jest nemožným ? Ano,
my chceme mír, však nežádejte, abychom chtěl
sebevraždu! (Hřimavá, dlouhotrvající pochvala
a potlesk.)
A poněvadž není hanebnějšího zániku, než
smrt bez boje, proto voláme: v zápas další
Víme, že ač již čtyřicet let plahočíme se pouští
boje ústavního, snad nikdo z nás, ani z těch
nejmladších, nespatří Kánanu, zaslíbené země
politického vykoupení národního.
Čecho
Němec
7
article
Však délka a obtíže zápasu nás nelekají
Útěchou jest nám skalopevná víra v konečný
úspěch, víra, dýšící již z věšteckých slov našeho
Jana Amosa, řkoucího: »Věříme v boha, že p
přejití vichřice správa věcí českých zas k tob
se vráti, 6 lide český.« (Souhlas.) Ano, věříme
v konečný zdar věci české, poněvadž věříme
v jsouenost věčného zákona příčinnosti a účel-
nosti, pronikajícího veškeré dějiny lidstva. Vě-
říme v příšti svůj úspěch, poněvadž věříme
v divotvornou moc idey národnostní, vykazující
vývoji států moderních nové směry.
Věříme v uskutečnění svých tužeb, po-
něvadž věříme v neúmornou životní sílu národa,
který týmž rozmachem, kterým kořen jedle
trhá skálu, postupným vzrůstem doveds odvalit
balvan národní a politické naší bídy. A věříme
v budoucnost věci české i proto, poněvadž život
náš jest podmínkou trvání suverénního soustát
rakouského a poněvadž k životu šestimilliono-
vého národa našeho poutají se zájmy celé Ev-
ropy, zájmy to mnohem obrovštější, nežli jes
rozpínavost po světovládě lačnící Germanie
(Bouřlivá pochvala.)
Sláb jest jenom, kdo ztratil v sebe víru,
malým ten, kdo malý zná jen cíl. Národové
nehynou, leč vlastní svojí vinou. A této viny
na nás a dětech našich dějiny nenaleznou,
jestliže zůstaneme věrni sami sobě, jestliže
každý z nás bude mužem celým, rozšafným.
mužem práce a etnosti občanských, jestliže
všichní vespolek ostříhati budeme svatý oheň
zanícení vlasteneckého a ve věcech národa po-
vždy budeme za jedno. (Hlučná pochvala.)
Stane-li se tak, pak nás ledajaké papírové
cáry, jakým jest svatodušní program německý
a různé ony plány na zkrácení práv jazyka
našeho, v postupu dalším zastaviti nedovedou.
Jan Ámos
Eva
8
article
(Výborně! Potlesk.) Vytrvat, jest dnes nejvyšší
náš zákon. A šetříce tohoto zákona, rodáci
drazí, obnovme i dnes přísahu, na prvních tá-
borech našich hlaholivší, obnovmej před tvář
otevřených nebes přísahu, že zápasu za právo
jazyka, za právo sebeurčení vlasti nevzdáme
se nikdy a nikdy! (Hlučné volání: Nikdy
Potlesk.) Sílu pak k dodržení přísahy čerpejme
z vědomí dobrého svého práva a z onoho
kouzla sebedůvěry, kterouž povznášeli mys
svou otcové naší, pějíce vroucně velebný chorál
»Svatý Václave, vojvodo české země, nedej za
hynouti nám i budoucím!« (Bouřlivý, dlouho-
trvající potlesk a pochvala.)
Zástupce strany radikální posl. dr. Bar
dovozuje, že není účelem táborů ztěžovati si
přednášeti žaloby do protivenství a útisků ne-
přátelských. Mohl-li by dnešní tábor míti vý-
znam a účel, může jím býti jen jediný: aby
shromážděním českého lidu, kde není rozdílu
mezi stranami a povoláním, byla dána direktiv
české politice k ráznému konečně obratu. (Sou
hlas.).
Svatá
9
article
Dosavadní česká politika odchýlila se —
dle tvrzení řečníkova — daleko od národního
státoprávního cíle. Co se dělo na říšské radě
nebylo žádnou politikou státoprávní, k tomu —
tak praví dr. Baxa — nebylo potřeba státo-
právních hesel a programu. To se na národt
vymstilo.
Co přinesly obě dvě české delegace z par
lamentu? pokračuje radikální rhetor. Prvá vrá
tila se s punktacemi ..
Hlas: Hanba jí
Dr. Baxa: Pánové, žádnou hanbu. Může
se státi politická chyba a stala-li se, je naš
povinností ji napraviti. Dnes, za takového slav
nostního okamžiku, nemám nejmenšího úmyslu
někoho podezřivati. K tomu nemám příčiny.
Strana staročeská r. 1879 měla k postupu svěmu
— jehož chyby dnes uznáváme — jisté dů-
vody, které uznala za správné a zajisté o po-
ctivosti jejich vůdců nebude míti nikdo pochyb-
nosti. Ale s čím přicházi letos česká delegace
Baxa
doktor
10
article
mezi český lid? Není to její vinou, ale
česká politika je dnes ve znamení obrany prot
svatodušnímu německému programu, obsahují
címu požadavek státní němčiny. A to vše stalo
se proto, že česká politika nesetrvala na zása-
dách, které si vytkla před dvaceti a třiceti léty.
V dobách opposičních byla by si vláda nedovo-
lila vystoupiti s podobnými návrhy, jakými jsou
předlohy Körbrovy. A proto — soudí dr. Bax
— vidí-li český lid, jak česká politika pořád
ustupuje a vidí příčiny toho, je na čase, by
diktoval jí sám obrat, ne na prospěch dělnost
parlamentu, nýbrž na prospěch politiky státo-
právní. (Souhlas.) Povinností naší naopak je,
přičíniti se, by vídeňský parlament dělným
nebyl. (Výborně!) Voláme k české delegaci, by
všeho vyjednávání s vládou a německými od-
půrci zanechala. (Souhlas.) Pro nevděčné Ra-
kousko dost jsme učinili. Nečiňme nie, co by
posílilo centralismus a instituci vídeňského par
lamentu a skutky dokažme své smýšlení. Kdyby
byla čoská delegace bývala důslednou ve své
politice, k níž se přiznávala r. 1869 a 1879,
nebyla by porušila své státoprávní stanovisko a
nebyla by se vrátila z Vídně jako spráskaný
lev s vylámaným zubem. (Pachvala.)
Körbrův
doktor
Bax
Vídeň
11
article
Jak pohližíme na svou budouenost ? Můžeme
chovati se přátelsky k říši nám nepřátelské
která nám naděje v lepší život neskytá? Do
padne-li odpověď na tuto otázku kladně, bylo
by lépe, by poslanci chodili stále do Vídně
tvořit pravici nebo levici a kdyby stali se z na-
šeho lidu nejen fortnýři, nýbrž i hofráti a mi
nistři. Ale tkví-li ještě v srdcích našeho lidu
památka bývalé minulosti a naděje v lepš
budoucnost, chceme-li býti skutečné samostatným
národem, pak nesmíme se hnáti za takovýmito
pomíjejícími věcmi. Nebojme se o budouenost
Postavme si určité své cíle, nesledujme centra-
listickou politiku vídeňskou a nezapomínejme,
že dnes politika rakouská nerozhoduje seve
Vídni, nýbrž v Berlině (Souhlas.), že česk
otázka stala se otázkou evropskou, že náro
náš se přičiní, by jí zůstala a že nebude se
o ní rozhodovati jen ve Vídni, nýbrží take
v Paříží a Moskvě. (Pochvala.)
Sešli jsme se, bychom demonstrovali pro
svůj státoprávní program a naznačili cestu české
delegaci. Až nadejde chvíle, kdy vám voličům
bude o zástupcích vašich rozhodovati, nežádejte
od nich politiky jiné, než státoprávní a proti-
cislajtánské! (Pochvala.)
Zástupce »Sdružení zemědělců« pan St
Kubr vzpomenul hezprávi, které českému ná
rodu zejmena posledním činem vlády Clarovy
se bylo stalo a známého lokte, jimž měřís
nám a jímž měři se našim odpůrcům. Prohla-
šuje však, že přese vši bídu a útrapy své
rolnictvo české nezapomene národních svých po-
vinností a že v boji za práva českého lidu z
ujímati bude místo přední, at již padne nebo
zvítězí.
Kubr
Clarův
Prohl
Vídeň
Berlín
Paříž
Moskva
12
article
Stále snad se hašteříme, kdo z nás lepším
a poctivějším býti měl, ale při obratu, který
nastal, je zajisté celý národ jednolitým a ten
své právo svorně reklamuje. (Hlučná pochvala.)
Delegát národního dělnictva red. Klofáč
prohlašuje, že stoupenci jeho v zápase o ná-
rodní práva českého lidu povždy nalézati se
budou v řadách prvních. Myšlenku národní
v dělnictvu utlumiti vládě se nepodaří. Se
žádným pronárodem na světě nenakládá se tak,
jako se šestimillionovým národem českým a to
jen proto, že řeči svých matek nezapomněl.
Jestliže jisté kruhy intelligence »české« dle vzoru
pověstného Crhy činí propagandu intencím
vládním, pak konečně na čase říci: »Pryč
se šetrností k lidem, kteří zavádějí do řad
našich lhostejnost a blaseovanost a kteří pracují
vídeňské vládě vším úsilím do rukou. (Pochvala)
Proti útoku dlužno postaviti protiútok
A bude-li se stejnou jako dosud proti nám po-
kračovati, půjdeme do jistých řad, kde agitace
dosud ještě nebylo. Mám dnes přes 1100 adres
Okresní hejtman béře se k před
sedovi a žádá, by řečník se mírnil. (Demon
strativní potlesk a pochvala.)
Red. Klofáč (pokračuje): Nejsme tal
pošetilými, bychom plány své prozradili. Vláda
z resolucí a politických článků nedělá si ničeho
Politika je věcí činu a my v boji svém žádných
obětí báti se nesmíme. A mluvil-li dr. Foře
o tom, že vyvoláme-li bázeň, máme vyhráno,
připravujme se k činům, které tuto bázeň mus
vyvolat. (Pochvala).
Řečník dovozuje potřebu pěstění politiky
sociálně-pokrokové. Političkou silu hledati dlužno
jen v lidu pracujícím a zárukou zdaru nušeho
národního boje jest zavedení všeobecného hlaso
vacího práva.
Řečník přimlouvá se za zlepšení hmotných
poměrův učitelstva a poukazuje na křiklavý
jich nepoměr k situaci zřízenců státních.
Klofáč
Crha
doktor
Fora
nuše národní boj
13
article
Hesla naše — končí — hlásal Havlíček
Provádějme je, řiďme se jimi a řekněme zde
jako Havlíček proti nepřátelské nám Vídni:
»Nepopustíme!« (Hlučná pochvala a potlesk.)
Zástupce strany staročeské p. dr. Baštýř
je povděčen pořadatelstvu, že jeho předvída vost
povsnesla všecky zúčastněné pro tuto chvili
nade všecky ohledy strannické a sprostila je
obavy, že by slovům promluveným podkládán
býti mohl jakýkoliv utajený záměr postranní.
Kdyby ústa i největši výmluvností oplývala,
nepromluví řečí tak zřetelnou, jakou hřmí do
dáli jediná myšlenka, sálající z očí těch
tisíců a opět tisíců věrných duší českých, dnes
zde shromážděných a hlásající přiteli i odpůrci,
že pro všechny věky se klame a marně doufá,
kdo bláhovou se kojí nadějí, že národ náš
jednou odloží paměť své minulosti, odřekne se
ideálů v kolébku probuzení uložených a zaměři
na scestí, cizí rukou záludně mu nachystané.
Národní i politické eredo své, jemuž na-
učila historie naše buditele, nezměněné zacho-
váme -potomstvu v nezvyklaném přesvědčení, že
nesmíme popřáti ani sobě, ani odpůrcům svým
oddechu, dokud země koruny české, jež jsou
našim tisíciletým dědictvím, nebudou vypraveny
všemi příznaky samostatného, politicky i hospo-
dářsky vnitř i vně neodvislého útvaru státního,
jenž svobodnou volbou předků s ostatními
zeměmi tohoto mocnářství byv sdružen, jinde
sice budouenosti hledati nechce, ale také ne-
ztrpl, aby mu ji jiní jednostranně vytvářeli.
Havlíček
doktor
Baštýř
Vídeň
14
article
(Souhlas.)
Nechceme převratů násilných a uvolněná
dráha české samostatnosti nemá jíti přes hlavy
porobenců níjakých, ale rovni s rovnými chceme
sdíleti se o tuto zemi, vrácenou svobodě; ne-
žádámeť ničehož pro sebe a zápasíce za tuto
pravdu dávno poznanou, víme, že opatřujem
i prospěchy těch, kdož nám jich a tím i sobě
dosud odpírají
Po leta sloužili naší poslanci centrastickému
státu, pracujíce převážně jen na zákonech, jichž
vlastní účel vždy byl fiskální, nebo militaristický
a když konečně mělo dojíti na národní postu-
láty, žádá se na nás, abychom o národních
svých potřebách jednali se stanoviska národa
německého a ústavní fikce o nutnosti lěsnějšího
ještě přitužení centralistických pout za lichým
heslem jesinoty státní.
15
article
Správcové tohoto státu dobře znají a čast
již sami trpké pronášeli nářky, jak těžké hospo
dářské rány zasazuje ústavní a národnostní bo
říši. My veškeru vinu na tom od sebe odmí-
táme; jsneť tím své minulosti, i tém, kteří po
nás přijou, povinni, abychom ponížením svého
národa nevykupovali blahobyt říše. Sami ovšem
musímei za dnů politických a národních bojů
stále o to se snažiti, abychom každý z nás
celý národ dohromady hospodářského sesílenía
tím i osamostatnění měrou co možná největší
se dodělali. Tuto povinnost nám ukládá již sám
důraz, jaký na náš blahobyt klade nepřítel. Při-
pomínejme si vždy výrok jednoho z našich nej
větších odpůrců, že není příčiny k obavám před
námi, poněvadž své pěstě zatínáme v prázdných
kapsách. Nuže, svírejme svoji pěst, pokavad
nám ji ruka přátelskébo smiru neotevře, ale
pracujme a snažme se o svoji neodvislost ho-
spodářskou, neboť ti, kdož nejsou odkázáni na
cizí podporu, mohou čekati a těm, kdož mohou
čekati, náleží v Rakousku budoucnost. (Hlučná
pochvala.)
Na to promluvil zástupce strany radikálně
pokrokové p. Hubka. Pravil, že každý poku
organisace v českém lidu končivá nezdarem.
Hubka
Rakousko
16
article
Kárá zejmena jednání některých starostů, kteří
pokorně panu hejtmanovi se omlouvali, že d
opposice byli vehnáni. (Projevy nevole.)
Řečník ostře kritisuje předlohy Körbrovy
zvláště projektovanou instituci krajského zřízení
která samoslatnosti českého království rozhodně
je na úkor. Několikaletá práce delegace naši
ve Vídni má bohužel menší vliv, než jednonočn
česká muzika. (Souhlas.)
Jsou body, v nichž by se dnes strany po-
krokové mohly sejíli. Je to boj za národn
samostatnost, nejširší občanská práva na základ
úplné rovnosti národní as politické, za uzdravení
naší samosprávy, za rovžé právo hlasovací, bo
proti reakci a ve prospěch českých menšin
Nejen vládě, nýbrž i poslancům dlužno ukázati
že český národ s vídeňskou politikou spokojen
není. Připojuje se ke přání, by boj českého lidu
za osamostatnění české země a emancipaci od
centralisace stal se prvním krokem ku předu
k lepší budoucnosti. (Souhlas.)
Tajemník okresního výboru českobrod-
ského, pan Axamit, doporučil po tom ke
schválení tuto-
resoluci
»Ačkoli v otázkách některých jedni jdeme
dále, druzí zase prostřední cesty volíme, v tom
jsme všichni za jedno, že s amo statnos
státní jednoty zemí koruny če-
ské na základě historického práva a spravedl-
nosti musí nám všem stranám a národu ce-
lému býti vůdčí hvězdou. Všichni stejně cí
tíme své ponížení z nahodilého někdy vítěz-
ství zbrani, stíhajícího svými důsledky ješte
desáté pokolení poražených, avšak ani ty nej-
tvrdší rány nepřipravily nás o naději, že bude
jednou lépe, že musí býti lépe, a že přesta-
nou křivdy a útisky našich lidí i snah na
poli osvětovém, hospodářském i národním.
Körbrův
Axamit
Vídeň
okresní výbor českobrodský
17
article
Cítime trpce, že dnešní stav škodí všem
lidovým stavům a proto toužíme po svém
osamostatnění hospodářském, politickém i ná-
rodním, žárlivě střežíce požadavek státoprávní
a odmítajíce s důrazem snahy, snižující jej
na pouhou otázku jazykovou, ať děje se tk
se strany kterékoliv. A ve zmenšování takovém
spatřujeme nejhorší překážky na cestě k hlav
nímu cíli, neboť tím třišti se naše síly
zátemňují se pojmy o naší vůli, vtělené právě
v programu státoprávním.
Právem občanů konstitučních odsuzujeme
systém, příčící se našemu programu a ne-
uznávajíce říšské rady vídeňské, odmítám
snahy, chtějící zachovati a podporovati děl
nost tohoto parlamentu. Proto jsme s radost
uvítali opposiční i obstrukční taktiku českýc
poslanců, neboť jí byl alespoň na čas umlčer
orgán nepřátelského šiku.
Protestujeme rozhodně proti soustavnému
znásilňování našich práv politických a náro
ních, proti všemu ponižování a urážení na
šeho jazyka ve vlastní domovině, kde považo
váni jsme takměř již za podruhy.
Protestujeme důrazně proti utlačování pří
slušníků národnosti naší v území smíšeném
proti všem kamenům, vrhaným na české školy
a Besedy, a žalujeme před celou veřejností.
že nedostává se nám proti všem těmto bar-
barským násilnostem povinné ochrany státu
Proti pokusům, majícím za účel trhati ne
dílné království české, vystupujeme co nej
rozhodněji a varujeme před takovým urážením
a drážděním českého lidu.
Stojíce na stanovisku spravedlnosti a plné
rovnoprávnosti a rovnocennosti, zavrhujeme
prineip jednojazyčnosti při úpravě jazykov
otázky při státních úřadech, protestujeme prot
neodůvodněnému vyvyšování jazyka něme-
ckého na úkor jazyka našeho, a nemáme
dosti ostrých výrazů pro odsouzení urážlivých
jazykových návrhů Körbrových.
Körbrový
18
article
Myšlenku státní němčiny, jako nejopovážli
vější nájezd proti českému lidu, odmítáme
s rozhořčením. Protestujeme proti křiklavému
stranění Němcům a proti odměřování práv
dle známého dvojího lokte. Pozorujíce s ža-
losti, jak krví a potem dobyté milliony z
zemí českých ztrácejí se v bezedné pokladně
státní, jak střední naše stavy, rolnický, řeme-
slnický i živnostenský rychle upadají pod
tíhou platů a neurovnaných poměrů hospodář
ských, jak dělnictvo naše krutě trpi ná-
sledkem nespořádaných poměrů sociálních
— a stát nemá sluchu pro zoufalé stesky
spravedlivé nároky stavů těchto — protestu-
jeme hlasitě proti ochuzování zemí našicha
žádáme důrazně za uspořádání těchto nesne-
sitelných poměrů a to na základě sociáln
spravedlnosti.
Trpce musíme žalovati na křivdy, vyplýva
jief z dosavadních volebních řádů a touzíme
p0 spravedlivé nápravě těchto řádů netolik
v ohledu národním, nýbrž i sociálním, totiž
po všeobecném právu hlasovacím. Voláme p
odstranění válek, které pokládáme za pouh
hromadné vraždéní, nesrovnávající se nikteral
ani s důstojností lidskou, ani s duchem času.
žádáme za úplné odstranění militarismu,
dokud tak se nestane, za důkladné zmírněn
vojenských břemen a za naprosté šetření ná-
rodního citu v armádě.
Přejeme si nových zákonů spolčovacího
shromažďovacího, které by nepřipouštěly žád
ného obmezování a svírání svobod občanských
a nového zákona tiskového na zákiadech po
kroku a svobodv.
Voláme po brzké opravě zákona trestního
Národ český aureolou mučednickou vděčn
obestírá hlavy svých trpitelů, nemůže všal
ve věznění a bodácích, namířených prot
skutkům, ba často i proli pouhým úvahán
politickým, spatřovati konstituční řešení vnitro-
rakouských nepoměrů, neřkuli spravedlaost.
Němec
19
article
Jak ve hmotném ohledě, tak i v osvě
tovém snažení svém pocitujeme na všecl
stranách soustavné zkracování. Pro záchranu
své krve, aby ze svých synů nevíděl vy
růstati janičáry, musí národ český, toliker ými
daněmi obtížený, vydržovati za statisíce své
školy matiční, — a i to školství, které mu
vydržuje stát, jest kusé na počet ústavův,
a ducha jeho svírají všelijaká nařízení mimo-
zákonná. Žádáme proto důrazně za plné re-
spektování požadavků našich ve příčině roz-
množení škol, za vrácení školství, českému
národu, především však za zrušení všech
výnosů, které se příčí duchu doby a minu-
losti i cílům národa Komenského. Ve školách
našich zavládnouti musí duch, který srovnává
se s naší minulostí, jehož nutně vyžaduje
naše budoucnosť. S trpkými výčitkami vy-
týkáme, že nebylo dosud vyhověno volání
statisíců Čechů dolnorakouských po zřízení
českých škol, a že jediná škola česká » Ko-
menského« ve Vídni až dosud vydržována
být musí z prostředků soukromých.
Neméně hořkostí nás naplňuje, že vláda
ještě stále váhá vyhověti, spravedlivému
požadavku za zřizení české university n
Moravě.
Těžce při tom neseme i nedostafečn
hmotné opatření veliké části učitelstva
a přejeme si, aby stav ten byl zlepšen, což
by se nejsnáze mohlo státi snížením břemen
na vojsko a kanony.
Jako přátelé osvěty a svobody svědom
přejeme si míti školství svobodné a bezplatne
a zamítáme všechny snahy zpátečnické, udr
žování zatemnělé nevědomosti a otrocké pod
danosti.
Pro blížící se dobu konskripění žádáme
důrazně za účinnou ochranu českých menšin
před násilím přenárodňovacím, za vymýcen
hesla germanisačního a za provedení sčítán-
dle jazyka mateřského, protestujíce rozhodně
proti sčítání dle řeči t. zv. obeovaci.
Komenský
Vídeň
český univerzita můj Morava
20
article
Od svých poslanců žádáme, by prováděl
politiku rozhodně a důsledně státoprávní, ne-
lekali se a neváhali užiti v boji za práv
lidu českého zbraní opposičních i obstrukčních
a dali na každé násilí patřičnou odpověd.
V zoufalém boji za svá práva víláme sic
pomoc věrných spojenců, nechceme však
hledati spojenství a věrnost tam, kde jsme
byli již častěji a trpce sklamáni. Odsuzuje-
me proto snahy, čelící ke sklížení býval
pravice.
Poslanci naši nechť tedy po tolikerých
zkušenostech a sklamáních nedají se zmást
nikým a ničím. Nejvyšší vůlí jest vůle n
roda, největší posilou v boji důvěra lidu
nejpevnější zárukou vítězství vlastní síla
Lépe bez spojenců, ale s vlastním lidem
bez falešných přípovědí, ale s čistým svědo
mím a zdravým ramenem.
A ke všem spoluobčanům, ke všem lido
vým třídám českým voláme z tohototá
bora:
Pryč se vši chabostí, s nestatečností, s ne
tečnosti a klesloumyslí. Spolehání jen n
vlastní sílu, sebevědomí a neustálá práce,t
jsou pilíře, to jsou základy národního život
a konečně, neodvratné samostatnosti.«
Resoluce — jak i opáčnou zkouškou zji-
štěno — přijata jedmomy slně za
hlučné pochvaly.
21
article
Po řeči red. Sokola, jehož byl okresn
hejtman pro některé výroky dvakráte dal napo
menouti, přečleny došlé přípisy a telegramy
které pozdraveny bouřlivým jásotem. Byly t
zejmena omluvný přípis prof. Tilšra a tele
gramy městské rady v Přelouči, táboru českého
hidu ve Vídni a v Hořicích a Českého Národ
ního domu ve Vídni.
Tábor skončen po vřelém doslovu předse
dově po 126. hod. odpolední. Za nadšeného
zpěvu národních písní rozcházelo se shromáždění
Účastníkům výpravy pražské prokázal okresn
hejtman pozornost věru neobvyklou. Až do o
jezdu vlaku čekal na perronu nádražním. Neby
ostatně sám. Ještě zdaleka odjíždějícím poutní
kům jako na rozloučenou kynula intensivní zán
odrážejícího se jasu slunečního od piklhauber
i bajonetů četnických.
profesor
Tilšr
Přelouč
Vídeň
Hořice
Sokol
22
article
Naší pěvci na pouti za vavřínem
Účastník výpravy odboru plzen
ského »Hlaholus do Brusselu a Paříze
píše o úspěchu, jehož odbor docílil také n
mezinárodních závodech paříž
ských, v dopise uveřejněném v »Plzeňskýc
Listech«:
»Úspěch brusselský korunován velkolepým
úspěchem pařížským. I na půdě francouzské
náš výborný odbor »Hlaholu« dobyl z na me
nitého vítězství.
Nutno doznati, že byl to zápas nesnadný
a že jen opravdu umělecké výkony našic
pěvců byly to, jež docilily zde úspěchu netu
šeného.
Sbor soudců sestával jen z odborníků
kteří soudili přísně a naprosto nestranně, nedá
vajíce se strhnouti nijakými národními sym
patiemi. Tlm také nabývá vílězství plzeňské
pravého významu.
Dne 23. července ve velké, ano až příli
velké síní Trocadera věl nás »Odbor«, Shro
máždění nechtělo ani napřed věřiti, že by
těch několik našich zpěváků mohlo tu pro-
obáde
razit.
Představte si jen dobře, že před plzeňským
Odborem pěly ohromné sbory, veliká pěvecká
tělesa. Také zde byl veliký smíšený shor z An-
glie, dále anglický sbor ženský a mužský,
mnoho francouzských sborů — celkem asi dva
tisíce pěvců a s těmi zápasil český hiloučék —
Hlaholisté. Pochopitelno, — že očekávány jeho
výkony s napjatostí, ba na jistých místech
s pochybou
Než záhy naši rozplašili všecky obavy.
Sotva zapěli Wendlerovu »Věrnou milo u«,
rozlehl se rozsáhilou dvoranou nadšený potlesk
a jásot.
A což když přišly na řadu překrásné Pal-
lovy »Člesíké tance«, jež všude budily za-
sloužený obdiv a získávaly na ráz srdce všého
Wendlerův
Věrná
Brusel
Hlahol
23
article
Mdr
posluchačstva. osí
Sotva že tance ty Odbor dopěl, strhlas
pravá vichřice nadšeného souhlasu a jásotu. St
řičký Laurente de Riré, člen jury, spěcbal
všecek rozradostněn se svého místa k sborm-
stru Kubátovi a grafuloval mu slovy: »O ptravdu
neuvěřitelné! Znamenitě! B en
konkurencele ono
Členové jury vůbec nelíčeným způsohe
dávali mu na jevo, že podobných vý-
konů neočekával. Nahlas obdivoval
sílu, zdatnost sboru a preeisniost i procitěnost,
s jakými skladby byly predněseny. Vše byl
nadšeno. Předseda jury Saint Šlatěn sk pra-
vil:»To dovedou jen Čechovél «
Zpívaly ještě další pěvecké sbory, z nicha
zvláště líbil se anglický sbor damský. A na t
předseda ohlásil rozsudek: Hlaho lu pilze-
skému z Čech udělena první čestná
cena.
Potlesk rozlehal se dvoranou.
Dostali: zlatý věnec z dubovýl ch
a vavřínových listů, skyostno
zlatou desku s reliefem? »Mir« a sbor-
mistru Kubátovi bude doručena z la tt
medaille a diplom. (V Brusselu dosta
sbormistr rovněž zlatou medailli.)
»Plzeňský Hlahol« chystá svému odbor
při jeho návratu skvěle uvítání a vyzývá vše-
chny české spolky a společnosti plzeňské, b
se k holdu tomuto připojily. Za příčinou úrady
svolává »Hlaho!« společnou schůzi, která ko-
nati se bude ve středu dne 1. srpna o 8. hod.
večerní v literární sini v Měšťanské besedé
Plzní.
Laurent jít Rirý
Kubát
Čechovél
Hlaho
Saint Šlatit sk
Čechy
Brusel
Plzeň
Hlahol
24
article
Vražda v hostinci
„u krále Otokara Il.“ na Žižkově.
V nejlidnatějším pražském předměstí, na Žižkově
byl po půlnoci na včerejšek v hostinci usmrcen mladý
muž a událost tato nesmírně vzrušíla veškeré místní
obyvatelstvo. Zpráva o vraždě v hostinci »u krále
Otokara II.« roznesla se záhy po krveprolití po ce-
lém městě a měla v zápětí tak značné rozčilení, z
že lídé probděli zbytek noci, rozmlouvajíce a uvažu-
jíce o krvavém půlnočním výjevu. Harantova ulice
v níž na rohu ulice Budovcovy nalézá se jmenovaný
hostinec, byla od půlnoci a po celý včerejší den na-
plněna tak velikými zástupy obecenstva, že vešker
komunikace byla tam úplně přerušena. »Hllas lidue
o truchlivém tomto případu byl rozdílný. Kdežto
jední klonili se se sympathiemi pro oběť hostinské
půtky, jiní opět omlouvali pachatele z různé okt-
nosti polehčující jemu na prospěch uváděli. Opět jil
s neslýchanou lhostejností popíjeli v hostinci, kde
usmrcený mladík ležel na podlaze v kaluži krre ..
O krvavé této půlnoční scéně sdělují se nám
následující podrobnosti
Jevištěm její byl hostinec, nalézající se v ná-
rožním domě ulice Budovcovy a Harantovy na Žiž-
kově č. p. 273. Je to nejzazší část města Zižkova.
V průčelí domu nalézá se označení »Hostinec u' krále
Otakara II.« Na rohu domu jest plechuvá tabul
s obrazem tohoto českého pnnovníka. Na návěšt
jest uveden jako hostinský p. Jakub Rálek, živno
výčepnickou provozuje tam však p. Josef Gattermnann.
Otokar
Otokar II
Harantův
Budovcův
Žiž
Rálek
Gattermnann
Žižkov
hostinec u ' král Otakar II
rožnit dům
25
article
Vstup do hostinské místnosti jest z průjezdu. V ne-
veliké místnosti nalézá se v levo od dveří výčep.
uprostřed je kulečník a podél stěn stoly
V sobotu po výplatě byl hostinec »U krále Oto-
kara II.« navštíven četnými hosty z kruhů dělni-
ekých. Byli tam přítomni zejména 19letý zámecnický
pomocník Rudolf Zeman z čís. 311 na Žižkově.
21letý pokrývačský pomocník František Vl a sák.
bydlíci v témž domě, kde se nalézá hostinec, dále
barvíř koží Václav Kočka z čís. 311 a zedníci
Kromus, Makola a Keltnor. Hosté bavili s
klidně o různých denních záležitostech, zvláště o udá-
lostech v Číně. Po 11. hodině v noci klidná nálada
pominula. Hlavně působením barvíře koží Václav
Kočky, který dělníky u vedlejšího stolu pokoušel
konečně je slovem »pitomci« urazil. Uražení se
vzchopili a Kočkovi by se špatně dařilo, kdyby s
ho nebyl ujal nevlastní jeho syn, zámečnický po-
mocník Rudolf Zeman. Z obou stran byli to zejmén
pokrývač Frant. Vlasák a Rudolf Zeman, kteří se na-
vzájem utkali. Pozvedli židle a útočilí na sebe.
Bylo nejvýše na čase, že hostinský p. Gatte
mann zakročil. Aby dalším výtržnostem a po pi-
padě rvačce zabránil, uchopil svalnatýma rukam
pokrývače Vlasáka a vystrčiv ho ze dveří, vybíz
jej, aby šel domu.
Zeman
František vládní
Koček
Kromus
Makola
Keltnor
František
Vlasák
Žižkov
Čína
U král Ota
26
article
Toto zakončení sporu Vlasáka nesmírně roze
zlilo. Co činil, o tom podrobnosti závažné vypra
vuje služka Marie Čápova, v tomtéž domě zaměs
naná. Čápova přišla do výčepu pro pívo v tu dobu
když dole mezi hosty započala výtržnost. Jakmile
pívo domů donesla, chtěla se vrátit do průjezdu, aby
viděla průběh půtky hostů. A sotva že sestoupila
s několika schodů, spatřila ke schodům blížiti s
muže. Poznala v něm Vlasáka, u sousedky Františky
Černé v podnájmu bydlícího. Služka stanula na
schodech a viděla zcela jasně a zřetelně, že u lampičky
svitící před krucifixem u schodů, Vlasák v yt á hl
z kapsy nůž a rozevřel jej. Čápova dobře
zaslechla cvaknutí želízka. Vlasák rozkročil se
držel nůž v pravici, jakoby se chystal k útokn
Služka zůstala rovněž státi se zatajeným dechem.
Pojednou vrzly u hostinské místnosti dvéře. Vlasák
zvolal: »Keltnere, pojď sem!« Ale Keltner nepřišel
Z mistnosti hostinské vyšel Zeman a zaměii
k nádvoří, kde se nalezá pissoir. Poznal hlas Vla-
sákův a pobízel jej, aby šel domů. V tom oka-
mžiku vyřítil se na něj Vlasák ze zadu
tedy zákeřným útokem a vrazil mu nů
do hlavy, Zeman obrátil se kobraně,
ale síly rapidně jej opouštěly. Krev z rán
za levým uchem stříkala mu jako ze stříkačky. Vrá-
til se potácivým krokem do hostinské místnosti
volal: sJež1š M ari a, zav ažte mně r á n ul-
Vlasák
Čápův
Černá
Keltner
Zeman
Vl
můj ulice