Ročník XXXX.

v rraze, v pondělí dne 30. čer vence 1900.

Číslo 208.

Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v administrnel na měsíc a čtvrt lota . . . . 6 K — s dvojí čenáškon a mě Baní lata . . . . 7 K 50h ve Slialkécht na něsle . . . . . . 2 K 80h Poštout na měsíe na čtrrt lola : 3k ei * drojí zásilkou na měst rr isla: : . : k

Ralský králHumbert zastřelen. Z MONZY, (v Lombardii), 30. čer- vence. (C.-B.) Na krále Humberta, který včera o 10. hod. večer byl přítomen rozdílení cen po veřej- ném evičení tělocvičném, vystře- leno, právě když vstupoval se svým pobočníkem do vozu, třikráte z re- volveru. Král zasažen byl do srdce a za krátko skonal. Vrah byl za- tčen. Nazývá se Bressi a je rodi- lým z Prata (v Toskáně.) Z ŘÍHA, 30. července. (Č.-B.) Před- seda ministerstva Saracco svolal ministerskou radu a odjel pak ne- prodleně do Honzy. Prine neapol- ský cestuje s chotí po Východě. Z Monzy, 30. července. (C.-B.) Útok na krále italského podníknu byl v 10 hodin 45 minut večer. Král zemřel v 11 hodin 30 minut v noci. Jenom s velikým namaháním podařilo se uchrániti vraha před rozníceným davem. Cynicky přiznal se ke spáchanému zločinu. Z Říma, 30. července. (C.-B.) Předseda ministerstva Saracco vypravil se dnes o 7. hodině ráno s náměstkem presidenta senátu na cestu do Monzy, aby sepsali protokolo smrti králo vě. Mrtvola krále Humbeta převezena bude do Říma. Prine Neapolský je na zpáteční cestě v Pyrhäu.

Král Humbert (Rainer, Karel, Emanuel Jan, Maria, Ferdinand, Eugen) nar. 14. března 1844, byl nejstarším synem italského krále Viktora Emanuela II. a královny Marie Aděly dcery arcivévody rakouského Rainera. Jevil čily zájem o osvobozovací boje italských vla- stenců, súčastnil se r. 1859 jako poručik války proti Rakousku a v bitvě u Custozzy (24. června 1866) byl velitelem divise. Po válce věnoval se reorganisaci italské armády po skončeném obležení Říma (20. září 1870 převzal jako polní maršálek velitelství ta- mější divise a stal se r. 1870 vrchním ve- litelem římského armádního sboru. Již jako korunní princ byl Humbert přívržencem spolku německo-italského a r. 1872 vykonal první navštěvu v Berlíně. Dne 9. ledna 1878 zemřel král Vikto Emanuel a princ Humbert nastoupil italský trůn. 19. ledna téhož roku složil před shro- mážděným parlamentem přísahu na ústavu. vyhlásil amnestii pro všecky zločiny politické a přečiny tiskové a 7. března poprve svolal a zahájil parlament. Ke konci okružní sve cesty, již podnikl na podzim se svou man- želkou, byl při příjezdu svém do Neapole (19. listopadu 1878) přepaden kuchařem Pas sanantem a dýkou lehce zraněn na levém rameni. Předseda ministerstva Caivoli utrpě poranění vážnější. Útočník Passanante byl nejvyšším soudem v Neapoli odsouzen k smrti. král Humbert udělil mu však milost a změni mu trest tento v doživotní vazbu v káznici.

Když francouzské vojsko vtrhlo do Tunisu, nastal v politickém smýšlení v Italii, ohrožené tehdá rejdy radikálů, republikánů, irredenti- stův a klerikálů obrat tak rozhodný, že kon- servativci a liberálové sami žádali, aby Italie uzavřela s Německem a Rakouskem obranný spolek. Následkem toho a na radu německého kancléře Bismarka odebral se král Humbert. provázen předsedou ministerstva Depretisem a ministrem zahraničních záležitostí, Manci nim, do Vídně, kam přibyl 27. října 1881 V prosinci r. 1883 utvrzen byl spolek ten těsněji ještě návštěvou německého korunního prince v Římě. 22. dubna 1868 slavil král Humbert sňatek se svou sestřenicí Margueritou Marií Terezií (naroz. 20. listopadu 1851), dcerou strýce jeho Ferdinanda, vévody Janovského a princezny Alžběty Saské. Z tohoto manžel- ství narodil se mu 11. listopadu 1869 syn Viktor Emanuel, který obdržel titul prince Neapolského.

Město Monza, kde král Humbert ná silnou smrtí skonal, jest krajským místem v provincii milánské. Leží na řece Lambru a uprostřed železniční trati mezi Milánema Comem. Monza honosí se výstavným dómem (sva tého Giovanna), založeným r. 595 longobard- skou královnou Theodolindou a opraveným v 14. století M. Campionem. Chrám ten zdobí skvostná fagada mramorová a draho- cenný, stříbrnými reliefy krášlený oltái nalézá se v něm dále hrobka zakladatelčina (ze 13. století), četné cenné malby, reliefya skvosty (mimo jiné též pověstná železná ko- runa). Kromě zmíněného chrámu jest v Monze ještě kostel P. Marie s elegantní gothickou facadou z r. 1327 a kostel sv. Michala, kde korunován byl císař Konrád III. (roku 1128) starobylá radnice (z r. 1293), gymnasium arcbiskupský seminář a četná soukromá uči liště, nemocnice, spořitelna, sirotčinec, to várny na klobouky, zboží bavlněné a koženě tkalcovna hedvábí a jiná odvětví průmyslová. jakož několik vinie. Obyvatelů čítalo město Monza v obvodu svém r. 1871 25.228. Hned za městem na- lezá se královský letohrádek (Villa reale) zbudovaný r. 1777 Piermarinem, obklopený nádherným parkem. Monza slula dříve Mo- dica a Modoetia a byla sídlem králů longo bardských. (Ostatní zprávy viz na třetí straně.)

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Projekty a kombinace. Z Vídně, 30. července. »Sonn- und Montagszeitung« píše, že téměř všichni poli- tikové z povolání, také ministr-presidentovi osobně blízcí, souhlasí v tom, že veškeré projekty, přesahující rámec platně ústavy, musejí býti pokládány za vyloučeny, třeba se také ve příslušných studiích a krocích horlivě pokračuje. Snaha vlády směřuje k tomu, by nit byla navázána opětně tam, kde byla ve slavné noci ze dne 8. června přetržena. Na podzim, a to koncem září, sejde prý se opětně zdánlivě pracovitá říšská rada, a to je v podstatě všechno. Budou-l Čechové v obstrukci pokračovati, nastane pak opět parlamentní pausa. O hlavní otázce, co se vlastně má učiniti, zastaví-li Čechové obstrukci, nikdo neví, ačkoli každý je o tom přesvědčen, že teprve potom na- stanou největší potíže, bude-li se jednati o to, byse prováděla poli- tika positivní. Je samozřejmo, ževláda se horlivě zabývá otázkou příští majority. Na skutečné etabl ování tak zv. pracovní majority pod pa- tronancí Jaworského nemůže vážný politik pomýšleti. Od my- šlenky, Čechy isolovati, se mu sí upustiti. Připravuje-li se na podzim nějaké pře- kvapení, nedopadne ve prospěch německého souručenství. Také myšlenka, vládnouti bez pevné ma jority, je za daných politických a parla- mentních poměrů úplně neuskuteč nitelna.

Telegramy korresp. kanceláře K zasnoubení srbského krále Alexandra. Z Dělehradu, 29. července. (C.-B. Včerejšímu zasnoubení krále Alexandra byli přítomni diplomatičtí zástupci: Rakousko uherský vyslanec sv. p. Haydler z Eger eggu, německý vyslanec svob. p. Waecker Gottar, francouzský vyslanec Marchand turecký vyslanec Fethi-Bey, belgický vy slanec hr. van den Steen de Jehay řecký vyslanec Argyropulo, ruský jed natel Mansurov, abglický jednatel M ae Donald a díplomatický agent Bulharska dr. Brokalov. Z Bělehradu, 29. července. (C. -B.

Svatba krále Alexandra srbského bude se konati teprve asi v úterý. Car bude při ní zastoupen zvláštním vyslancem a jak se proslýchá, daruje nevěst jako svatební dar million korun Pověst, že král zakázal svému otci návrat do Srbska, se dementuje. Dámy vy- slanců bělehradských zdráhají se učinit paní Mašínové svou poklonu. Z Bělehradu, 28. července. (C. - B Dnešního pochodňového průvodu zúčastnilo se asi 10.000 osob. Na oslovení obecního rady Jokoviče odvětil král Alexandr, že obyvatelé Bělehradu nepozdravili ho ještě nikdy v okamžiku srdci jeho dražším, nežli dnes, kdy vykonán byl onen církevní děj. který jej spojuje po celý život s onou by- tostí, kterou z hloubí své duše miluje. Král vyložil příčiny, jež jej k přiměly k tomuto kroku, a prohlásil, že uposlechl v první řadě svého srdce, poněvadz věděl stejně dobře ze zkušenosti jako národ srbský, jak hrozné spousty způsobují různice v domě králov- ském, jak velice byly země i lid jimi ve svém rozvoji zdrženy. Král měl prý však také jako člověk právo, vyvoliti si svou družku života, kterou miluje a jež ho učiní šťastným. Dosud měly události v manželstvech srbských panovníků také vliv na politiku. To se dale díti nesmí. Politika musí jíti svou vlastní cestou. Chce míti svou spokojenou domácnost a věnovati se nyní s veškerou silou a s celou chutí blahu říše. č. Z Bělehradu, 30. července. Pro- slýchá se určitě, že sňatek krále Alexandra bude se konati ve čtvrtek dne 2. srpna.

Car bude prý při něm zastoupen zvláštním plnomocníkem. Myslí se, že cara zastupo- vati bude ruský velevyslanec u vídeňského dvova, hr. Kapni st. — V kruzích vládě blízkých se ujišťuje, že král Alexandr v den svého sňatku nebo nejpozději v den svých narozenin, dne 15. srpna, udělí úplnou amnestii, tedy také všem domněle zúčastněným při fingo- vaném attentátu na býv. krále Milana. Z Hělehradu, 30. července, Kromě několika vysokých vojenských hodnostůa státních radů srbských budou dání na odpo- činek mezi jinými také vyslanci ve Vídni, v Berlíně a v Bukurešti. Jsou to same stvůry Milano vy. Z Vídně, 29 července. (C.-B.) Finanční ministr dr. Böh m-B awerk odejel do Išlu. Z Paříže, 29. července. (C.-B.) Generá Tisseyre byl jmenován velitelem XVII. generál Hagon velitelem VI., generál D es- sirier velitelem VII. a generál Fanch o velitelem IX. sboru. Z Paříže, 29. července. (C.-B.) Listy posuzují dekrety ministra války André ve příčině reorganisace nejvyšší válečné rady a vrchního velení příznivě. Jenom socialisti- cké orgány protestují proti jmenování generála Negriera členem nejvyšší válečně rady Z Londýna, 29. července. (C. - B.) Dnes byla vydana modrá kniha o Čině, jež obsahuje události od zavraždění missio náře Brookse v lednu 1900 až do sdě

lení čínského vyslance v Londýně ze dne 13. července, kdy oznámil výnos čínského císaře ze dne 29. června. Modrá kniha ob- sahuje dále poslední písemnou zprávu vy- slance Macdonalda ze dne 28. května. Z Asmary, 28. července. (C.-B.) Dl zprávy z Adis Abeby zemřel ve čtvrtek ná- městek něgušův Ato Joseph.

Tábor lidu u Poříčan. (Původní zpráva »Nářodních Listů«.) Po táboru na »Mužském« opět hromadná manifestace českého lidu Došlo k ní — pravda — po mnohých ob- tížích a oklikách. Vždyť známy jsou úkazy okresního hejtmanství českobrodského, Schentze. A známo je též, jaké opatření pražské místo držitelství k ochraně »veřejného blaha a po řádku« bylo učinilo. Politické úřady postaraly se tentokráte opět aby mnohohlavé zástupy českého lidu neutr pěly újmy. Deset piklhauben a tolik též bodáků čouhalo již z kasáren železničních zřízenců proti poříčanskému nádraží. Kolik jich bylo o poledne v lese, kde tábor se konal, určitě zji stiti se nedalo. Fama vypravuje, že něco přes osmdesát. A přece vše odbylo se hladce. Pokojně sešly a rozešly se nesčetné massy lidu, které navzdor tropickému vedru nehybně až do konce na místech svých setrvaly a s napjatou pozor- ností veškeré výkony řečnické sledovaly. Osm mluvčích, z nichž každému vykázán byl turnus dvacetiminutový, po řadě se vystří- dalo. Řečníků všech státoprávních stran. Z hlučné pochvaly shromážděných, spontann projev smýšlení lidu. Také v resoluci dán mu výraz. Svorné smýšlenf všech vrstev lidu českého bez rozdílu stran a názorů jevilo se i v manifestuci lidu, shromáždivšího se na táboru jak na »Muž- ském«, tak i v lese u Poříčan. Svorným jest lid. Otázkou však, jsou-li též svornými jednotlivé politické strany, resp. jejich zástupcové. Jsou-li v projevech svých proti cis lajtánské politice zajedno i ti, kteří před posled nhmi událostmi ještě nebyli sobě navzájem valno naklonění.

Nikoli ze strannických, z příčin zcela věe ných konstatujeme zjev, který podivně vyjímá se v rámci pohnutek a účelu svolaného tábora Proto jej konstalujeme, poněvadž ani neprospěje celku, ani jednotnému postupu celého národa Nám aspoň zdá se, že nemá býti tendencí pro Vídni a společným nám všem nepřátelům pořáda ných manifestací, podnikati útoky na druhy v témže šiku stojící. Ve společném šiku bojov ném nesváří se vojíni. Strategické ohledy ani disciplina spojených šiků nepřipoušti jednání podobného. Leč an kurtoasie společenská, neřku-li politická, nedovo luje — pokud nám aspoň povědomo — aby ter či onen host, který při té či oné příležitost s druhým se setká, bez příčiny, z osobních choutek vrhl se na svého druha a před tvář všech ostatních vyčetl jemu, co ani sám odů- vodniti nemůže a nač napadený — právě z ohledů společenské i politické kurtoasie — odpovědět nemůže a také — nechce. Kdo pravidla této slušnosti zná a jimi chce se říditi, nekaceřuje bezdůvodně toho, o němz jedním dechem byl prohlásil, že o jeho upřím- nosti a poctivosti nemá pochyb ni nejmenších . . Tak aspoň věc pojímáme my a k tomutc úsudku dospěli jsme nikoli my samojediní po výkonu radikálního předáka, jehož řeč přiná- šíme níže.

Pokud táborové manifeslace samé se týče, byla velezdařilou a také důstojnou. Kdo ony nepřehledné zástupy lidu byl viděl, zajisté dá nám za pravdu. Účast ze všech okolních okresův a jejich obcí byla přehojná. Stačí, uvedeme-li, že veškeré korporace okresů: českobrodského, brandýsského, novobenáteckého, karlinského kolinského, černokosteleckého, kouřimského, poděbradského, nymburského, říčanského, žiž kovského a vinohradského přehojně byly za stoupeny. Z Prahy, Kolína a z Nymburka bylo do Poříčan vypraveno několik zvláštních vlaků. Všecky jedva stačily návalu účastníků. Také pěšky, z blízka i z dáli, připutovaly na tábo- řiště za zvuků hudby silné šiky. Tábořiště — jak praveno — nalezalo s v lesiku nedaleko Poříčan. Uprostřed paseky zbudováno bylo řečniště, vyzdobené prapory a dekorací barev slovanských a národních. Intervenci úřadní převzal tentokráte sám okresní hejtman českobrodský, jemuž assistoval místodržitelský sekretář dr. Pecka a jako zapi sovatel českobrodský praktikant. Četníků bylo v mlází naproti tribuně skryta silná hrstka. Příčiny k zakročení však se jim nedostalo.

Jednání po 3. hod. odpol. záhájil okresn starosta českobrodský pan Novotný těmito slovy: »Slavné shromáždění! Nepřátelský útok na rovnoprávnost národní a státoprávní celist- vost království českého roznitila právní cit ce- lého národa českého v miře takové, že v této vážné a zajisté tak pohnuté době nastává nyní všem předákům a vlastencům českým, kteří sobě spojují ještě jakýsi cit pro právo, pravdu a spravedlnost, svatá povinnost, aby tomuto smýšlení lidu českého pomáhali k projevu dů- stojnou cestou legální a aby stálými jízlivými výroky nepřátel našich nedali svésti rodáky své ke stejné odvetě, stejné zbrani vášně, k nená visti plemenné. Za tou příčinou svolána tato dnešní manifestační schůze lidu českého na toto místo, by zcela veřejně, nepokrytě a způsobem důstojným dal lid český na jevo, jak hluboce citi urážku, která se mu stala známým poko řením a bezprávím mu způsobeným a aby to muto smýšlení svémul dal dnešního dne pří slušný a náležitý výraz. (Výborně! Potlesk.) Proto, velectění pánové, předstupuji pře vás, bych jmenem předsednictva, jakož i pořa- datelstva vás všecky, kteří jste zavitali za tím účelem, abyste hájili čest a slávu, jakož i práva našeho národa českého (Výborně !), co nejsrdeč- něji a nejupřímněji pozdravil a uvítal. Tim prohlašuji dnešní tábor za zahájený.

Předseda sděluje, že jako náměstkové jeho fungují pp. Formánek a posl. Neha si a žádá posléze shromážděné, by v zájmu dů- stojného průběhu jednání zachovali klid. Slova ujímá se potom red. Miškovský z Česk. Brodu. Vítaje účastníky táboru, vzpo- míná s pietou nevšední významnosti dne: vý- roční památky úmrtí nezapomenutelného Havlíčk Borovského (Bouřlivé provolávání »Slávy« Ha- vlíčkovi). Cituje horoucí a láskou vlasteneckou prodchnutá slova jeho, jimiž zahájil 5. dubna 1849 vydávání svých »Národních Novin«. Politickým heslem Havlíčkovým byla přede vším touha po poctivé demokracii. Bez tako- vého demokratismu, který by neomezoval každý jen na sebe, bez tohoto spojení s nejpočetněj- šími vrstvami lidu českého, nemáme žádné na- děje ve vítězství. (Pochvala.) Druhým článkem Havlíčkovy víry byla ná rodnost. Přátelé! Je-li dnes ještě člověka, který by necítil potřebu tohoto hájení národnosti své v době, kdy myslénka národnostní zachvátila i ta nejmenší plemena, myslím, že potomci Hu sitů by podivně vypadali po takovém díle pro buzení, kdyby si toho nebyli náležitě vědomi Člověk bez národnosti je kreaturou, je stvůrou (Hlučná pochvala.) Jazyk je známkou smýšlení. bez jazyka není určitosti ani odlišnosti a hanba takovému národu, který by si to dal líbiti (Bouřlivý souhlas.) Třetím článkem creda Havlíčkova byla touha po federaci. Víme, co neblahý centralis- mus nešťastného a zlého vykonal na základec této říše, kterou přivedl tam, že rozdělena v dví a že křivda nad právem vládne. Co vládn u nás, cilíte nejlépe sami. (Výborně!)

»Špatný voják,« pravil Havlíček, »který hrdinsky smýšlí v čas pokoje, kdy nebezpeč není.« Kdybychom všichni ze slov těch vzal sobě poučení, jinak by se oproti nám jednalo- (Pochvala.) S pravdou nejdál, přátelé, dle slov muče- níka brixenského. Pravdy my se báti nemusíme, ale musíme pravdu nepříjemnou, stále a stál nepřiteli cpáti do očí. A buď si cesta naše trnitá, ale budiž konečně výslednou. Žádné oka mžité úspěchy uchvacovati, ale krokem pevným k vltěství. (Souhlas.) My, kleří tuto říši založili a stále svým mozoly a krví udržujeme, nepotřebujeme se žebrali, my můžeme si také uhoditi. (Výborně Potlesk.) Závěrečná slova Havlíčkova článku v »Ná- rodních Novinách«: »My nespokojíme se po- dílem nečestným: raději nic, než něco nečest ného!« — buďtež také heslem naším. Svou vy trvalosti, pánově, důslednosti, neustálou prací vzděláváním a zušlechťováním k cíli přijíti mu- síme. (Hlučná pochvala.) A jako za dřívějších dob svolávány hro madné tábory českého lidu a jako na nich dá ván projev nespokojenosti a nevole, lomeujíe mysli jeho, tak i my svoláváme dnes tábor náš A z těchže pohnutek. Jsme posud nespokojeni jsme posud nespravedlivě utiskováni, jsme posu rozhněvaný český národ. (Bouřlivá pochvalaa potlesk.) Na tribunu řečnickou, spontanně uvítán, vstupuje mluvčí národní strany svobodomyslné posl. dr. Fořt Promluvil takto Český lide! Srdečný Ti pozdrav od zá- stupců strany, držíci v rukou těžké politické kormidlo lodi národa a vroucí Ti za to dík, ž v zástupech tak obrovských dostavil Jsi se ku dnešnímu projevu, jímž výraz dáti hodláš, co lomcuje ti srdcem a co tužbou a cílem jes vůle Tvojí nezdolné. (Výborné !) A že's tak učinil, dobře's učini.

V dobách protivenství, jež sypou se o staletí na hlavy naše, opět dostavil se okamžik v němž naléhavě nutno, abychom mohutnými z lůna lidu vytryskujícími projevy rozptýlil chmury vzmáhající se sklíčenosti, abychom, po- vzbudivše se vespolek, poznovu sevřeli pěstě hrdé, zmužilé čelo opět vztýčili do výše. (Sou hlas. — Hlas: Mluvite tak, ale neděláte nic — Hluk.) Neboť, cože se událo? Čtyřletá poli- tická práce naše ve Vídni, konaná se sebezapře- ním nezřídka až přílišným, skončila — a to přiznáváme těm pánům — plným nezdarem. Kus jazykového práva, před čtyřmi roky naří- zením Badena nám vráceného, měl být ratolestí míru, svědčící o nastalém obratu ve smýšlení kruhů vídeňských. Než rok na to ratolest zba- vena listí, větvice z ní osekány a v rukou nám zbyl pahýl nařízení Gautschova. Však 17. října roku minulého vyrván i ten, a letos ? Letos místo palmy míru hrozi se nám bičem osnov, osnov to, jejichž obsah zpěněnou krev žene nám do tváře, osnov, které jazykové právo naše vlekou daleko přes mez, za niž neodvážil se ani vítěz bělohorský, osnov, jimiž mateřský náš jazyk ve vlastní domovině trvale státi se má podruhem! (Bouřné hlasy nevole a volání; K tomu dojiti nesmí!) Co že díte, přátelé? Jaké to city bouří v- ším nilrem? Snad ne žal a bolest nad zklamanou důvěrou? Čekal snad někdo, že láska a vděk Vídně k zemi české příchodu 17. října nedo- pustí? Či doufali jsme, nelze-li počítati na lásku a vděk, že ve Vídní probudí se v okamžiku roz- hodném aspoň vědomí vlastního prospěchu, zvo- lajíc: »Zadrž ruko, nesahej na hrdlo národu jehož tvrdá lebka za nedlouho snad bude jedi- nou záštitou příštího tvého trvání!« (Různé vý křiky. Okresní hejtman S chentz: Tyhle vý

V drobném prodejii zanní číslo o sobě . . . sa vápolední . . . . za 2 Ve flialkách na venkověí ranní čáslo. 9dpoladní . . . . . . . . B Iuseraty plati se hotově sapfee Předplatení a inserty přljímá adininl- stravo v Mariauské ulici č. 3. Tam nscházeší se tež redakee tiskarnn a szpndiue . Nilrednidh Listá“ Rukopisy se novraesji.

křiky nedovolím !) Nikoliv, podobného nic jsme nedoufali, proto žal i bolest nad sklamanou dů- věrou byly srdci našemu daleky. Což tedy rozrušilo duši českou při pohledu na trosky práce čtyřleté? Snad strach, snad bázeň před vyplněním hrozeb, které se zvláště po 8. červnu na nás sesypaly? I tento pocit jest nám cízl. Naše ucho hrozbám vídeňským již uvyklo. Známeť jejich význam; d bře víme, kdykoli zaznívají z Vídně slova líbezná, že krá- číme cestou falešnou (Souhlas), kdykoli hučí hrozby a houká lání, že směr náš jest dobrý, ba víme též, až jednou ve Vídni začnou se nás bát, že máme vyhráno! (Bouřlivá pochvala a potlesk. Hlasy: A kdy to bude ?) Není to tedy ani žal, ani bolest, ani úzkost, ani bázeň, jež zmar čtyřleté práce v duši české vyvolává, jest to však hořkost a hněv, pocit to, který pálí jako oheň, pocit to, který sám o sobě sice špatným jest rádcem, kterýž však, zúrodněn byv střízlivou rozvahou, plodí nejcennější hnuti duše lidské: mužné odhodlání a železnou vy- trvalost! (Souhlas.) Toť kořist ztraceného člyř- letí. Nezdar a hrozby je provázející, stávají se nám povelem, abychom opětně vrátili se k sobě samým (Výborně! Potlesk), abychom opustili ne- plodnou dráhu smlouvání se o drobotiny, a se- šikovali poznovu veškery své řady pod červeno- bílý prapor, na němž skvoucí planou slova; rovnoprávnost jazykaa svézákon- nost vlasti. (Hlučná pochvala a potlesk.

Různé hlasy. Předseda žádá shromáždění, by řečníka nevyrušovalo.) Posl. dr. Fořt pokračuje: K této mel dospěli jsme po čtyřletém bludném plahočení. Než, chutě od ní ku předu! Co nás čeká, vi- díme v zreadle dějin. Nezapomínejž, lide český, a zvláště vy, kteří máte za to, že je záhodno v tomto posvátném okamžiku svými výkřiky mne vyrušovati (Hlasy: Hanba jim !), že v dějinné souvislosti není poslední náš nezdar než drob- ným článkem nepřetržitého řetězu, jenž vine se životem naším déle tisíce let. Slunce zdaru zašlo v dějinách našich několikráte, však povždy ještě dostavilo se jitro nového života. Jen se, lide český, rozpomeň! Prozřetelnosť postavíla nás na nejzápad nější předstráž oblasti slovanské. Na předstráži té udržela se českoslovanská haluz naše samo- jediná, mezitím co již průběhem dávných věků sousední naši pobratimci slovanští klesli v ob- rovský hrob, rozkládající se od Baltu až k Adrii.

My vytrvali. Peřeje vln se tří stran nás obklo- pujícího moře německého praly a perou bez ustání do slovanské naši výspy, snažíce se břehy její krok za krokem podemlíti. Po tisíe let nebyl nám nikdy údělem klid, nýbrž stálý zápas za zděděnou hrudu země otecké. V zá- pasech těchto genius národa přečasto ověněi skráně otců našich palmou slávy vitězné, leč pohříchu vlastní chyby a střídavé štěsti: se- slaly na nás též pohromy hrozné. Dvakrát, snad aby ztrestala nás za těžká provinění na věci vlastní spáchané, odvrátila Prozřetelnost od nás svoji tvář. Dvakrát již ovanul nás dech anděla smrti. První světodějnou katastrofou sběh- nuvší se před sedmi sty lety na poli moravském, oklestěn byl velký český stát rekovného Pře- mysla Otakara II. a v důsledku pohromyté octnul se průběhem věků národ před samým úpadkem. Praha,Jstavši se středem svaté římské říše, vzrůstala jákožto město německé, šlechta se odnárodňovala a měšťanstvo, ba na pomezí i lid vesnický prosakován živlem cizím. Jestě dvě, tři pokolení a po národu českém bývalo by veta. Však ejhle! v okamžiku nejtěžším, jaké to velebné vzplanutí národního uvědomění!

Plápol roznicen jiskrou, zalétnuvší do niv če- ských z hranice kostnické, na níž šlechetnou duši vypustil veliký syn národa Jan Hus. Celá Evropa proti nám zburcována, leč všech pět křižáckých vojsk, ženoucích se na nás jako hejna kobylek, hrstkou nadšených božích bo- jovníků bylo s krvavými hlavami zahnáno přes hranice, a vzkříšený, sobě samému vrácený národ kráčel pak vstříc zlatému věku vlastního svého života státního. (Souhlas.) Ale opět minuli věkové a před 280 léty dostavila se na Bílé Hoře katastrofa druhá. S důsledky mnohem hroznějšími. Slovanské naší lípě strhány listy, orubány větve, ba rozedrán i peň. A dílo spousty dovršeno za sto let později němčícím centralismem, jenž vyvrátil zbytky bývalého státu českého a mateřský jazyk lidu zatlačil úplně ze života veřejného. (Bouřlivé projevy nevole.

Však nastojte ! Sotva že slunce nové doby teplými paprsky zlíbalo zem českou, jaký to zázrak! Z kořenů rozdrcené slovanské naší lipy mocně ženou svěží haluze, jedna druhou pře- konává jarosti a silou, a když na to r. 1848 padají na okamžik okovy, volnost občanskou svírající, jaký že to hlahol zaznívá z útrob pro- buzeného národa? Vrafte, bouří to jako vichr, vrafte zemi svézákonnost, vraťte českému lidu nezadaná, nepromlčitelná, řadou přisah králov- ských slavně stvrzená jeho práva! (Bouřlivý souhlas a potlesk.) Hlasové tito, volající za restituci práv, byli oslyšáni. Zůstali oslyšáni, když v letech osm- ačtyřicátých výmluvného výrazu jim dodával duševní bohatýři Palacký a Havlíček, zůstali oslyšáni, když tumočníky jejich v letech šede- sátých stali se Sladkovský a četní jiní bezpro- střední naši předehůdci političtí. (Hlasy : Bohužel!) Než, dnové se naplnili. Když r. 1866 my- šlénka znovuzřízení bývalé velké řiše německé u Králové Hradce krvavý obdržela křest a když pět roků na to před tváří hořicí Paříže posa- zena na hlavu Hohenzollera německá koruna císařská, táž koruna, která druhdy průběhem staletí zdobila skráně osmnácti císařů z rodu habsburského, nabylo národní zápasiště naše tvářnosti nové, vypinajíe se obsahem svým da- leko přos hranice Rakouska. Toť vznik dob Hohenwartovy. Véak již krátká tato doba byla