1
masthead
V Praze, v úterý dne 20. srpna.
Praha
3
article
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. (.Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 20. srpna. Soudní adjunktv
Jevíčku Mat. Klimetschek byl jmeno
ván soudním sekretářem.
Jmenování notářů.
Notáři byli jmenováni: kand.
notářství Jan Hromada ve Frenštátě.
Karel Machacz ve Svitavách, Rober
Střečka ve Velké Byteši, Vojtěch Ham-
pel ve Vrbně, František Veselý v Dači-
cích, Leopold Kribus ve Vyzovicích, dr
Karel Ludvík v Hustopeči.
Z Vídně, 20. srpna. Listy za příčinou
ůmrtí dra. Kaizla přinášejí úvahyo
významu a činnosti tohoto politika. Uznávají
jednomyslně vesměs jeho veliký poli-
tický a řečnický talent, jeho bo-
haté vědomosti zvláště v oboru národohospo-
dářském a prohlašují, že úmrtí jeho zanechá
nejen v českém ale také v rakou-
ském životě velikou mezeru, a
chválí ryzost jeho úmyslů a čistotu
jeho charakter u.
»Reichswehr« praví: Všichni, kdož
se v Rakousku zabývají politikou, stojí pod
hlubokým dojmem smutné zprávy, která také
u politických odpůrců zemřelého vzbudí po-
litování, neboť jakkoliv posl. Kaizl byli jimi
prudce potírán, nebyla tím úctak
němu zmenšena. Jeho neposkvr-
něný charakter byl respektován. Jeho
skvělý talent, jeho bohaté vědomosti byly
vždycky uznávány.
Zanechá mezeru nejen u svých krajanů,
ale také v Rakousku celém. Byl jedním
z nejlepších a nejvěrnějších sy-
nů svého národa, ale neuzavíral se po
žadavkům rakouské celkové politiky.
»Fremdenblatt« praví, že dr. Kaizl
s nasazením celé své síly hájil národní sta-
novisko české. Jeho zraky obracely se vždy-
cky však jenom na dosažitelné a mo-
žné. Dr. Kaizl nikdy nezapomínal, že cílem
každého politika rakouského musí býti smír
s Němci.
Mat
Hromada
Machacz
Vojtěch Ham
Veselá
Kribus
Karel Ludvík
Kaizl
doktor
Němec
Vídeň
Jevíčko
Frenštát
Svitava
Velká Byteš
Vrbno
Dač
Vyzovice
Hustopeč
Rakousko
6
article
»Vaterland« píše: »V nebožtíku ze
mřel vynikající talent. Jeho jmeno bylo jak
ve světě učeném, tak v politické veřejnosti
známé, dosti často jmenováno.
Jeho velké vědomosti, spojené s mi-
strovstvím řečnickým projevovaly
se v jeho obsahuplných a i formou dokona-
lých řečech.
Ryzost jeho charakteru a pří
větivost společenského obcování rozmnožily
jen úctu a vážnost, které se zemřelý těšil.«
Deutsche Žeitung« praví:
»Jakkoliv vynikající duševní dary a kon-
ciliantní povaha jeho vyžaduje všeobecného
uznání, my Němci přece nemáme příčiny,
abychom jeho úmrtí zvláště litovali. Jeho
činnost byla pro Němce zvláště
zhoubna za kabinetu Thunova. «
»Arbeiterzeitung« praví:
Dr. Kaizl byl mezi Slovany v Rakousku
mužem, kterýž zdál se takřka praedestino-
vaným ke zjednání míru mezi Čechy a Němci.
»Neues WienerTagblatte praví:
S drem. Kaizlem odchází nejvý-
znamnější osobnost z veřejného
života. Český národ pozbývá v nebožtíku
jednoho ze svých nejnadanějších vůdců; po-
slanecká sněmovna vynikající zje v.
kterýž v posledních letech dobyl si posice
a mocně zasáhl do koles vnitřn
politiky. S velikými vědomostmi spojoval
dr. Kaizl vzácné nadání řečnické. Jakkoliv
byl vzdělán na německých školách vysokých,
stal se zvláště povahou své bytosti nebez-
pečným odpůrcem Němců.
Němec
Thunův
Arbeiterzeitung
Kaizl
Rakousko
Čechy
Deutsche Žeitung
Slovan
Neue WienerTagblatte
7
article
Mladočeská strana stala se zvláště jeho
vlivem schopnou k vládě a on sám jako mi-
nistr měl hlavní podíl na vládních opatřeních
kabinetu Thunova. List vyslovuje politování
že dr. Kaizl ve funkci jako ministr mohl
uskutečníti jen málo z toho, co hlásal a že
užil svého vlivu v kabinetě Thunově, aby
zasadil parlamentarismu nejtěžší ránu v nej
rozsáhlejším používání § 14.
Dr. Kaizl byl muž, při jehož smrti
přítel i nepřítel truchlí a list domnívá se,
že v dru. Kaizlovi zemřel největší odpůrce
radikalismu ve straně svobodomyslné.
Český lid utrpěl těžkou, zvláště v ny
nějším okamžiku citelnou ztrátu. Čechové
ztrácejí v dru. Kaizlovi jednoho z nejčelněj-
ších talentů, nejschopnější hlavu nynější po-
litické generace. Němci v Rakousku
často pocítili tvrdé zasáhnut
Čislo v Fraze za 29
a na venkově za 3b
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Thunův
doktor
Kaizl
Čecho
Němec
Fraga
Rakousko
8
article
ruky dra. Kaizla. Přes to však byl
méně ovládán, než většina jeho strany nená-
vistí k Němcům. »N. Fr. Pr.« vytýká dru.
Kaizlovi, že za své činnosti jako ministr
bezohledně počešťoval úřadya
bezohledně používal § 14. Jeho realisační
politika se ničeho nelekala, co by mohlo
sloužiti jeho účelům.
Proto byl nejvhodnějším nástrojem če-
ských expansivních snah a proto, že jím byl
a protože po ztrátě moci dovedl býti oheb-
ným zrovna tak, jako když ji měl dovedl
býti bezohledným, jest jeho smrt v nynějším
okamžiku, když jeho strana opět stojí před
rozhodnutím, zdali má setrvati při politice
posledního zasedání či opětně přejíti k di-
voké opposici, pro jeho národ těžkou
ztrátou a v každém případě důležitou politi-
ckou událostí. Politickou událostí jest také
jeho smrt z té příčiny, že Kaizl byl proniknut
přesvědčením, že jest také v českém zájmu,
aby se s Němci v otázce jazykové uzavřelo
dohodnutí a protože až do své smrti zabýval
se úmyslem, jednou tuto shodu provésti.
Kaizl
Němec
Francie
9
article
Myšlenka ta nebude zajisté s Kaizlem
pochována, ale nesnadno najde se mezi
Čechy muž, jenž by myšlenku tak jasně pro-
myslil a který by dovedl pro ni tak energi-
cky pracovat.
Proto bude dr. Kaizl postrádán nejen
českým národem v širším slova smyslu,
nýbrž i svými komillitony.
Němcům byl někdy krutým od-
půrcem, ale byl to rozumný nepřítel, ne-
byl fanatikem, který pomýšlí více na skodu
Němců, než na prospěch svého lidu.
Dr. Kaizl byl talentem, který bohatého
nadání své honepoužíval vždycky k dobru, ale
u jeho rakve přece musíme říci s politová-
ním: To zlo, které způsobil Rakousku v do-
mnělých službách svého národa, byl by snad
napravil dílem smíru, o kterémž pracoval,
kdyby smrt svojí kosou ho nebyla sklátila.
Z Tábora, 20. srpna. Poslední
pouť dra. Kaizla. Ža prvního ranního
úsvitu byla mrtvola zemřelého bývalého mi-
nistra a poslance dra. Josefa Kaizla odvezena
z letního bytu jeho v zámku myskovickém.
O půl noci přibyli zřízenci pohřebního ústavu
Fuchsova z Prahy, uložili nebožtíka do skvo-
Kaizl
Čecho
Němec
doktor
Fuchsův
Rakousko
Tábor
Praha
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Postilion Louhák.
Napsal Karel Horký.
Taková koňská nátura je to, ten Louhák
Prosím vás, když je člověk třicet let u koní.
tak na něm něco z těch valachů uvízne ! A Louhák
už je na ty své šimly zvyklý tak, že bez nich
je mu jako podagristovi bez hole; když necítí
v rukou opratě, tak neví, co by s těma rukama
počal, hned se drbe ve vlasech a hned zase
jinde. Ale jak dostane opratě do ruky, pakto
ani není Louhák! Oči mu září jako dva uhlíky
a ta bronzově měděná tvář jakoby se leskla
v takových chvilích by se vám vtip na jeh
šimly špatně vyplatil! Louhák je s to sesko-
čit s kozlíku a udělat hrubiánství!
Jen se zeptejte krejčího »od mejta«, jak
se mu to vyplatilo; krejčíkovi to nedolo a mě
chuť Louháka poškádlit.
»Jářku, Louháku, pozor! Nad vašima her-
kama lítají vrány, čují, mrchy, asi zdechlinu!-
Ale jen tak tak, že to krejčík dořek' ! Louhák
s kozlíku, facka jako když mlaskne a Louhák
zase na kozlík — to bylo dílem deseti vteřin.
Pak se rovnali u pana soudního — krejčí
prohrál a Louhák od té doby častěji vypne
hrdě prsa.
»Na mne si přijde! Na erárního člověka
Kam s tou flintoul«
Takto je však Louhák jako beránek. Když
mu jde o to, aby chytil pasažéra, tak byse
zdvořilostí rozplynul.
Horká
11
article
na ost
»Mladý pane, ráčej si sednout, snad by
k vůli dvoušestáčku nešli pěšky!«
»Mladým pánem« je u Louháka každý
Starý pán, hlavu má jako mléko — ale nato
Louhák nehledí. A u ženských zrovna tak;
když se mu přiheretí na sedadlo babka s třemi
vnuky, Louhák hází »mladou paní« o všeck
pryč. Proč ne? Tituly jsou zadarmo — a jemu
to, lišákovi, vynese někdy šestáček »na extra«.
Leckdy má však Louhák s tou zdvořilost
smůlu; neumí v tom chodit. Jako tuhle: ja-
kýsi starý, chromý pán se kulhal s kufříkem
od nádraží pěšky. Louhák ho se svou archou
dohonil.
»Mladý pane, sednou si! Aspoň »na slepo!-
Kdy pak by se takhle do města dopajdali ?!e
Ale »mladý pán«, místo aby si sednul.
vzal to za jiný konec. Zašel si na poštu a chtěl
knihu stížností. Že prý se od postiliona uráže
nedá . ..
Rámus hotový! Louhák musil odprosit
aby ten pán »nedělal z toho potřebu«. Však s
odplivl, sotva byl z kanceláře venku.
»Hrom do dědka! To má člověk za do-
brou vůli !«
Ale jednu nectnost má Louhák, ošklivou
nectnost. Drží se lotynky ! Poslední groš by do
ní strčil; vyhrál před několika lety pár set —
a to je jeho neštěstí, od té doby je jako po-
sedlý. Jakmile sežene nějaký ten šesták »diške-
ILouháka žádný luxus!
rece«, už s ním letí k pant Katy, co má na za tu poklonu poděkoval. On to myslil zajisté
rynku lutrii. Vsadit na řádek zlatku to není u dobře, ta duše kostrbatá . ..
Louhák
Hrom
Katy
12
article
Ba on má u paní Katy privilej, že mu
čeká. Louhák může sázet i bez peněz, paní
Katy počká. Panečku, takové protekce každý
nemá, sázet »na knížku«!
A Louhák je z těch numer někdy celý pi-
tomý, už i blázna si lidé z něho dělají. Jednou
si v čekárně zdřímnul na lavici, tašku si dal
pod hlavu, do vlaku ještě dvacet minut času,
věděl, že jej hlídač vzbudí; za chvíli chrápal.
Co mu však »hoši« ze štace nevyvedli!
Jeden vlezl pod lavici a zařval Louhákovi zrovna
vedle ucha: »33! 43 1 53 !«
Louhák vyskočí jako jelen, chytne se z
hlavu a volá jako smyslů zbaven:
»Ježíš marjá, dejte sem křídu! Panenka
Maria mi ve spaní povídala čísla ! Samý trojky !
Tak jsem to slyšel, jako tebe, Vomáčko ! Ty
lumera jsou živý !«
Vomáčka však utekl z čekárny, popadaje
se smíchy za břicho — a u paní Katy přibyly
do knížky dvě zlatky ještě ten večer. Nešťastný
Louhák!
Ondy jsem jel s ním z nádraží.
»Jak se máte, pošťáku, jak jdou ob-
chody ?«
»Ani se neptaj'«, zněla odpověď, »sem tam
tak ňákýho toho »slepáka« .. . kdo by si
nejčko v letě sedl? Musil by bejt leda py-
tlem praštěnej! Ještě, že si teď sedli voni, už
třetí den nemám žádnýho.«
Ani už nejím, jest-li jsem se Louhákovi
Katy privilej
Katy
Louhák
Ježíš
Panenka
Marius
Vomáčka
Musil