2
article
Z Londýna, 15. srpna. (C. - B.)
V dolní sněmovně tázal se Mc. Neilí
vlády, zdali byl válečný dopisovatel »Berli-
ner Tageblattu« Mayerbach v Africe
zatčen jako vyzvědač, zdali má byti váleč-
ným soudem v Middelburgu odsouzena
zdali v té věci došlo od německé vlády ně-
jaké sděleni. Finanční tajemník lord Stan-
ley odvětil, že vláda není o této záležitosti
zpravena a od vlády německé že nedošlo
žádné sdělení.
John Redmond podal resoluci, v níž
praví, že článek, uveřejněný v časopise
»Globe«, v němž se vytýká irským členům
sněmovny korrupce, jest porušením privilejí
sněmovny. Vrchní sekretář lord-lieutenanta
Irska, Gerald Balfour, připouští, že článek
ten jest porušením privilejí, ale je toho mi-
nění, že se má sněmovna omeziti na toto
prohlášení. Resoluce ta se pak přijímá.
Na to podal John Redmond dalši
resoluci, dle které má býti vydavatel a na-
kladatel jmenovaného časopisu předvolán na
zejtřek do sněmovny. Balfour odvětil, že
trvá na svém názoru, ale ponechává roz-
hodnutí sněmovně. Resoluce byla pak po
dalších vývodech jednohlasně přijata.
Při druhém čtení osnovy appropriační
učinil Harcourt dotaz na vládu ve pří-
čině průběhu války a počtu nepřítele a do-
vozoval, že politika vytčená v poslední pro-
klamaci není ani čestná ani účinná. Vláda
nemá práva nepříteli hroziti vyhostěním. Pro-
klamace musi nepřítele jen roztrpčiti, ale
nedonutí ho ke vzdání se.
Mc
Stan
John Redmond
Gerald Balfour
Balfour
Londýn
Afrika
Irsko
dolní sněmovna
Glob
3
article
Ministr osad lord Chamberlain od
pověděl, že zpráva, že se Kitchener dne
15. září vrátí, jest naprosto bezpodstatná
35.000 Burů bylo prý zajato anebo se vzdalo.
Chamberlain popíral, že proklamace
zbavuje Bury práv strany válku vedoucía
prohlásil, že vláda má na konci války právo
ze svého vlastního území vypověděti, koho
chce. Jest prý jistá hranice mezi
válčícími a bandity. Nepostupujeli
prý nepřítel v četách, nýbrž proplíží se po
dvou a po třech mužích strážemi, aby dran-
coval a vraždil, pak prý lze těžko říci, že
nebylo oné hranice dosaženo. Politika Ame-
riky na Filippinách prohlášená v proklamaci
Mac Arthura, bude prý také jistě politikou
vlády anglické, jestli se válka zvrhne ve vál-
čení banditů. (Souhlas.)
Vůdcové Burů nechávají své lidi v poli
v naději na cizí intervenci anebo na změnu
veřejného mínění v Anglii. Je prý známo,
jak marným jest obě toto očekávání. Budto
bude proklamací válka ukončena neb budou
jí aspoň kolonie zbaveny lidí, kteří se uká-
zali nesmířitelnými a kteří by, kdyby v osa-
dách zůstali, byli pro ně trvalým ne-
bezpečím.
Chamberlain trval pak na svých
dřívějších prohlášeních o možnosti upotřebiti
vojska domorodého a pravil, že Anglie měla
v Číně indické voje úplně po boku vojsk
národů civilisovaných. Indické voje neuká-
zaly prý se špatnějšími civilisovaných. (Sou-
hlas.)
Z Kristianie, 15. srpna. (C.- B.
Chamberlain
Filippina
Mac Arthur
Anglie
Čína
Kristiania
4
article
»Morgenbladet« oznamuje: Norská hypoteční
banka uzavřela dnes 31/2 procentovou
půjčku obnosem 8 millionů švédských
korun. Zahraniční bankovní družstvo,
němž jsou Crédit Lyonais (v Paříži), L.
Behrens a synové (v Hamburku), dánská
zemská banka (v Kodani) a Stockholms
Enskildabank (ve Štokholmě), půjčku tu
převzalo.
Z Manily, 15. srpna. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje: Plukovník
Grant zajal při obhlídce, již konal s od-
dílem 6. jízdného pluku v okolí sopky Taalu
v provincii batangasské, vůdce povstal-
ců plukovníka Martina Cabreru,
jeho pobočníka a šest jiných povstalců. Vo-
jenské úřady považují to za nejdůležitější
událost od zajetí hlavního vůdce Aguinalda.
Z Palerma, 15. srpna. (C.-B.) Mrtvola
Crispova byla v kostele Albergo
delle Povere pohřbena. Smuteční
slavnost byla velkolepou manifestací ob-
čanstva.
Boje v Číně.
Z Tjencina, 15. srpna. (C.-B.) »Reute-
rova kanc.« oznamuje, že v celém Mandžursku
snesly se silné lijáky a že velká část území
jest pod vodou. Železniční spojení mezi
Šanhajkvanem a Nučvanem jest velice obuížné,
poněvadž všechny mosty jsou více méně poško-
zeny. Trať mandžurské dráhy jest na míle za-
topena. Z Port Arthuru nejsou vypravovány
už žádné vlaky.
Lyonais
L Behrens
Martino
Crispův
Arthur
Paříž
Hamburk
Kodaň
Reut
Palermo
Čína
dánský zemský banka
Stockholm Enskildabank
Albergo delle Povere
5
article
— O tom nemůže býti nejmenší po-
ohybnosti, že dráhy byly od jaktěživa u nás
nejvydatnějším poněmčovacím prostředkem. O
svého prvopočátku nepřivážely k nám pouze zboží
a milé hosty z Německa, nýbrž také pověstnou
německou osvětu, jež hnána pudem na východ,
s jistou oblibou používala tohoto dopravného
prostředku. Co s dráhou souviselo, bylo od po-
čátku všechno německé. Vnitřní i zevní služba,
tiskopisy a označení. Dráhy byly jen pro Němce,
Čech s obtíží vymohl si na stanici jízdní lístek.
Němec
Čo
Německo
6
article
Konduktor nemluvil jinak, než německy — tot
se ví, že špatně německy — a zle byl by po-
chodil, kdo by se byl »v kanceláři« ozval po
česku. Také se o to nikdo ani nepokusil. Vě-
dělť každý, že dráha a němčina jsou dva ne-
rozlučitelné pojmy. Průběhem doby ovšem věc
se změnila. Jazyková práva, která jsme ovšem
jen po ždibci dobývali, nemohla zůstati bez
účinku na ostatní poměry naše, zejmena jevili
se musily v zařízení, jež rostlo a úžasně na
všechny strany se šířilo, při němž zaméstnáni
byli jen naši lidé a jež z velké části zbudováno
bylo kapitálem naším. Následkem toho i na
dráhách leccos se změnilo, však zbylo toho co
naší národní věci není ani ku cti ani ku pro-
spěchu, ještě tolik, že je nejvýš zapotřebí
o tom promluviti. Železnictví již dle Badenových
jazykových nařízení bylo vyňato z ostatního
souboru administrační, politické a soudcovské
činnosti. Dnes sice již obecenstvo nemusí si dát
vnucovat ve všem na dráhách němčinu, však
proto zbylo jí tolik ještě, že to v zemi naší
a v našem kraji národní ostuda. Státa
jeho orgánové omlouvají to nezbytnou jed-
notou organisační a po tom
oblíbenými důvody strategickými. V nyněj-
ším panu ministru Wittkovi nalezla železniční
němčina tak mocného protektora, že nutno je
s největší žárlivostí střežiti na dráze každé če-
ské slůvko. Však nejde tu pouze o to hájiti,
co už máme, další povinnosti naší je též ter-
rainu pro svůj jazyk na dráze dobývati. Ne-
smíme se dát odbýti námitkou, to že nejde.
Badenův
Wittek
7
article
V Uhrách to z počátku také nešlo, kde ale
teď je němčina? Dánsko, Hollandsko, Ru-
munsko i Srbsko jsou taktéž malé státy,
ale přes to, že na dráhách státův těch
úřaduje se jazykem lidu, vlaky tam velmí dobře
jezdí. U nás třeba tedy především neústupně
na tom trvati, aby dráhy ve všem přesně dbaly
práv našeho jazyka a netrpěti v ohledu tom
nejmenší výjimky. Ale též o to se zašazovati,
aby dráhy, projíždějící buď úplně neb po většině
českým krajem, respektovaly češtinu také uvnitř
služby. Neněmči se ostatně jen na státních
dráhách, činí se tak v míře ještě větší na mno-
hých drábách soukromých. A čeho třeba tu
činiti? Především nepromluviti ani jediného
slova jiného, než českého: u pokladny, ve voze
a vůbec ve všech stycích s dráhou. Nejlepším
prostředkem ve směru tom je, na německé
oslovení vůbec neodpovídati. Ignorovati je. Násle-
dek toho bude někdy nepříjemnost, však tuv zájmu
věci dobré třeba snésti. Kromě toho nikdo ne-
přijímejž jediného tiskopisu, jenž nebyl by opa-
třen textem českým. Není-li takových tiskopisů,
je povinností každého Čecha stěžovati si a ne-
vynechati v ohledu tom jediné instance. Jen
houževnatostí a neústupností něčeho se na dráze
domůžeme. V příčině té především zasazujtež
se české obce a české korporace, po příkladu
— německém. Hlavní činnost v této věci ovšem
vyvinouti musí zástupci lidu o jeho práv ve
sborech parlamentních.
Čecho
Uhry
Dánsko
Hollandsko
Srbsko
8
article
— Ve sporu o moravské smiřovačky
uvádí proti nám dnešní »Politik« protinávrh dra.
Stránského ve vyrovnacím výboru podaný proti
elaborátu bar. d'Elverta, v domnění, že neznáme
tohoto nadmíru prý důležitého momentu, jejž
nám přivádí na paměť, abychom prý déle ve
tmách netápali. Doufáme, že se »Politik« ne-
bude domnívati, že bychom nebyli pročetli články
dra. Stránského s touže pilnou péčí, jako který-
koli jiný list, zabývající se moravským vyrov-
náním a že bychom neznali výměru dra. Strán-
ského o vetu. Dnes, kdy další trvání zástupců
lidové strany ve stálém výboru vyrovnacím jest
více než pochybno, vzhledem k prohlášení dra.
Stránského, že strana jeho asi vystoupí z tohoto
výboru (jakkoli ani to s jistotou očekávati
nelze vzhledem k posudku dra. Stránského
Stránský
Elvert
9
article
ve včerojším »Case« otištěnému) pozbývá jeho
protinávrh onoho významu, jaký mu »Politik«
přikládá. Jest totiž otázkou, jak bude vypadati
český protinávrh po dalším pokračování v mo-
ravských smiřovačkách, když jeho hájení bude
scházeti i autor i celá strana, od níž jedině
očekávati lze radikálnější jeho hájení. Od dra.
Stránského prostřednictvím pražského »Času«
slyšíme, že se věci moravského vyrovnání na-
cházejí in statu nascenti, nám záleží na tom,
zvěděti, jak budou vypadati in statu nato. A tu
mezi dokumenty vyrovnacími schází nám se
stran, kteréž v akci vyrovnací vytrvati hodlají
autoritativní, taxativní prohlášení, veškerou po-
chybnost vylučující, že veto nemá se tý-
kati ničeho jiného, leč zemské konstituce
moravské jak z vyrovnání vyjde. Se strany ob-
hájců moravského vyrovnání neustále se ujišťuje,
že veto nemá obsahovatiž nic jiného, leč zaji-
štění neměnítelnosti volebního řádu zemského,
nic jiného neobsahující leč »veto českého sněmu
zemského«. Ustanovení kvalifikované většiny jed-
nacího řádu českého povyšují moravští punktátoři
na »veto«, patrně k omámení vlastního svědomí.
Stránský
Casa
10
article
Nejsme přesvědčeni, že tato theoretická posice
českých zástupců srovnává se s praxí a to
vzdor elaborátu dra. Stránského, neboť kdyby
tomu tak bylo, znamenala by celá vyrovnaci
akce zcela zřejmý monsens, nebot
totéž »veto«, kteréž do zemského sněmu mo-
ravského vyrovnání teprve zavésti
hodlá a kteréž udánlivě trvá na sněmu
zemském v Čechách, už se přece nachází
i v řádu jednání sněmu moravského. Z pro-
posic německých, z těch totiž, o nichž není
mezi oběma stranami sporu, mělo by v té pří-
čině smyslu jen přiznání železného minima ně-
meckých mandátů čtvrtiny a jednoho poslance,
jichž odchod ze sněmovny stačí, zameziti kva-
lifikovou většinu, nutnou ke změně jednacího
řádu. Tvrdí-li pak všichni Jznalci moravských
poměrů, že cestou evoluce české nikdy nelze
stav německých mandátů na toto minimum
stlačiti, že spiš možno »projíti se mléčnou
dráhou na nebes báni«, pak nelze pochopiti,
k čemu se má uzákoniti nejen tato čtvrtina a
jeden německý poslanec, ale i veto a kurie,
udánlivě zakazující změnu příštího jedna-
cího i volebního řádu. Nemá-li se týkati
veto ničeho jiného, pak jsou přece kurie
obrovským nadbytkem. Jinak jest ovšem, pakliže
jest v době dozírné či nedozírně možno,
že by se volební a jednací řád mohl
změniti dle spravedlivých požadavků českých
klesnutím německých mandátů pod čtvrteční
minimum. A to Němci přiznávají svým přísluš-
ným požadavkem, neboť vyhražují si ještě veto,
kteréž může zmařiti jakoukoli změnu zřízení
zemského i v tom případě, že nebude možno,
zvoliti celou čtvrtinu německých poslanců
Stránský
Němec
Čechy
11
article
Jinými slovy Němci se české evoluce na Mo-
ravě obávají s touž přesvědči vo.
stí, s jakouž Češi, resp. vůdeové
moravských Čechů nad ní zoufají
Jest tedy v každém případě kuriatní veto, s če-
ského stanoviska circulus vitiosus, t. j.
nikoli chybný, nýbrž i hříšný cirkulus. A to
i tehdáž, když by se podařilo českým zástup.
cům přiměti Němce skutečně k přistoupení na
český výměr veta, o němž dle domnění »Poli-
tiky« i zajisté »M. Orlice«, kteráž podle »Poli.
tik« tento trumf dojista opakovati bude, ne-
máme prý ponětí. Němcům nejedná se však
o pouhou případnou minimální sněmovní po-
sici, kteráž by néměla pro ně ceny bez
veta jejich, d' Elvertovského vý.
měru, zabezpečujícího jim ce-
lé dnešní panství moravské.
Němci nepůjdou pod tento svůj výměr kuriát-
ního veta, to z d'Elvertova prohlášení vysvítá
na jevo neklamně, a prohlášení českých stran,
kteréž by vyloučilo všechnu pochybnost, že
žádného jiného veta nepřijmou než shora
se strany české vyměřeného musilo by míti zmar
vyrovnávací akce za následek a toho se lekají
obě dvě strany zůstávající v akci po pravdě-
podobném odchodu strany lidové. Neboť strany
tyto, neuzavrou-li toto vyrovnání, nedostanou
prý nikdy více vyrovnání tak laciného od nástupců
nynějších umírněných Němců (viz pražský dopis
»M. O.« z minulé neděle). Doufáme tudíž, že »Poli-
tik« nyní nám rozumí, jaké autoritativní, taxativní
prohlášení a jaký vůbec výměr českého veta
bychom rádi slyšeli se strany české na Moravě.
Při tom ovšem ohražujeme se proti tomu,
jakobychom tímto rozkladem přistupovali na
půdu kurií avetakuriatního proti
němuž stojíme na Moravě i v Če-
chách na stanovisku naprosto
Čech
Čecho
Němec
Elvertův
M O
Orlice
Morava