3
masthead
1. března 1904. Císlo 61.
4
article
oprávny. (Sláva! Potlesk.) Prosím p. dra. Ed.
Grégra, aby své přátelství nám zachoval i přiště
a byl nápomocen našemu klubu vzácnými svými
vědomostmi politickými. (Výborně ! Potlesk.)
Dnešní schůzi zahajujeme jinak za okol
ností velice pochmurných. I všeobecná politická
situace i situace naší mladočeské strany jest
tak pochmurná, jaká nebyla po 30leté trvání
naší strany.
Stačí připomenouti nešťastnou famosní volbu
na Králohradecku a intriky moravských listů
které vzdor tomu, že výkonný výbor se usnesl
by se setrvalo v nejtužší obstrukci, chtějí pro
vozovati politiku oportunní a zprávu, že dr. Škarda
odstupuje, poněvadž jeví se proti němu opposice
atd. Proto přirozeno, poněvadž jsme levým radi-
kálnějším křídlem strany, chceme, by se nám
nalilo pravé víno a pozvali jsme si tudiž poslance
za Nové město pp. radu dra. Pantůčka
a Březnovského. Vítám je a děkuji, že po-
zvání vyhověli. Vítám mezi přítomnými také pana
Prokopa Grégra, ředitele »Národních Listů« (Na
zdar! Potlesk.) a vyvozuji z toho, že »Národní
Listy« budou snahy klubu podporovati. (Výborně
Potlesk.)
Předseda uděluje pak slovo poslanci dra.
Grégr
Pantůček
Březnovský
Prokop Grégr
doktor
5
article
Eduardu Grégrovi.
Poslanec dr. Eduard Grégr: Citil jsem, že
jest zapotřebí, má-li se klub náš dále vyvinovat
a dosíci svého účelu, aby v čele jeho stály síly
mladši, svěžejší, zejmena by měl klub předsedu.
který není tížen takovým břemenem, jako já
75 lety stáři, by mohl jako předseda působit
účinněji. To jest jediná příčina, proč jsem volby
nepřijal. Jsem přesvědčen, že účel klubu, motivy
pro které se utvořil, byly dobré a prospěšn
zvláště pro obecné hospodářství pražské a jes
třeba, aby oněm mohl klub prováděti spravedlivou
a nestrannou kritiku a přeji mu, by se mu dobře
dařilo. (Výborně!)
Jsem povděčen výboru klubu, že mě v
zval, bych promluvil o nynějších poměrech po
litických.
Grégr
doktor
6
article
Poměry tyto utvářily se v každém ohledu
— jak v ohledu na politiku zahraniční —
abych tak řekl světovou, tak v ohledu na po-
litiku naši vnitřní čili rakouskou, a také co se
týče politiky naší strany, politiky strany svobo-
domyslné, staly se změny takové, že je zapo-
třebí, aby lid náš o všem tom byl poučen, aby
jasně viděl, aby si mohl utvořiti svůj vlastn
úsudek a zařídil dle toho jednání své.
Co se týče politiky zahraniční, tedy ne-
třeba na to teprve poukazovati — že v ohledu
tomto největší událostí nynější doby a snad ce-
lého nastávajícího století — jest válka rusko-
japonská; nebo výsledek této války bude bez
pochyby míti vliv na další vývoj událostí a po-
měrů světových.
Co se týče nás Čechů a otázky, jak my.
se svého českého stanoviska na tuto válku hle-
děti musíme, není věru zapotřebí váso
tom teprve poučovati. Zdravý, přirozený in
stinkt lidu našeho našel ihned sám jedině
pravé a rozumné stanovisko a dal mu již
výraz v nadšených projevech
svých a upřímných sympati! k ná-
rodu ruskému a chová nejvřelejš
přání, aby Rusko z této války vy
šlo co dokonalý vítěz.
Toto přání je zcela rozumné a oprávněné nejer
proto, že je to válka sbratřeného národa slo-
vanského s mongolským barbarstvím, ale i proto,
že i budoucnost naše, že budoucnost národa
českého snad záviseti bude na sympatilch, na
přátelství, na ochraně velikého, mocného Ruska
Co se týče vnitřních poměrů politických v Ra-
kousku, každý člověk, který jen poněkud si
všímá politiky, musí uznati, že stará ta říše
rakouská nalezá se v stavu tak rozháraném,
tak zbědovaném, jako žádný jiný stát na světě
a že to činí dojem úpadku a rozkladu takového.
že se již začíná pochybovati o možném uzdra-
vení a o budoucnosti této monarchie.
Čecho
Rusko
7
article
Ale i o tom nebudu šíře vykládati a obrá-
tím pozornost vaši raději na naše vlastní po-
měry politické — a především na poměry, jaké
se vyvinuly ve straně, ke které se hlásíme, př
níž posud věrně stojíme — ve straně svobodo-
myslné čili mladočeské.
I v této straně stala se v poslední době
důležitá a jak myslím, velice rozumná a pro-
spěšná změna — a sice změna v taktice na
radě řišské; upustilo se totiž od tak-
tiky tak zvané oportunistické a
vstoupilo se na dráhu nejrozhod-
nější opposice, na dráhu tak zva-
nou obstrukční, která záleží v tom, že
nemá přiště připustiti se již
žádná pravidelná činnost parla-
mentu vídeňského, alespoň tak
dlouho ne, dokud splněny nebudo
požadavky národa českého. A po-
žadavky tyto znáte. Dají se vysloviti dvěma
slovy: vnitřní úřadní řeč česká a če-
ská universita v Brně.
Každý spravedlivý a nepředpojatý člověk
musí uznati, že delegace česká, obmezivšíse
prozatím na tyto dva požadavky, podala důkaz
největšího sebezapření, největší umírněnosti, b
téměř bolestného sebeobětování.
Vždyť porovnáme-li dřívější naše požadavky.
dřívější naše programy a enuneiace s těmit
dvěma požadavky, musíme se přiznati, že jsme
se stali nadmíru skromnými a umírněnými.
stranit svoboda
ská univerzita v Brno
8
article
Kam jsme se dostali od doby fundamen-
tálních článků, v nichž stanovena královstv
českému téměř taková autonomie jako královstv
uherskému? Kam jsme se dostali od známé
Riegrovy deklarace z r. 1868, v níž jsme žá-
dali personální unii s Rakouskem? Kam jsme
se dostali od mladočeské adresy z října roku
1889, v níž jsme se dovolávali předovším ne-
zkráceného uznání a provedení státního práva
koruny české? Ba nechci zabíhati ani tak da-
leko nazpět a připomínám jenom ještě, kam
jsme se dostali od doby vlády Badenovy, kdy
jsme formovali své požadavky ve 25 článcích?
Z toho ze všeho dostali jsme se až na
zmíněné dva požadavky: na obnovení jazyko-
vých nařízení Badenových a na druhou českou
universitu, požadavek to čistě kulturní, který
by žádná vláda civilisovaná na světě ani Hoten-
totům neodepřela, když by si toho žádali.
Riegrův
Badenův
Rakousko
deklarace
9
article
Ovšem, ctění pánové, připomínám ihned,
že se nesmí z toho souditi, že bychom se
byli vzdali ostatních požadavků
svého všečeského programu, že
jsme snad upustili od požadavků
úplné, nezkrácené rovnoprávno
sti národní nebo od konečnéh
uznání a reaktivování naše h
platného, nezrušitelného, histo
rického státního práva.
To nikoli. To jest a musí z ů s t at
posledním neodvratným cílem na
šich snah, naší práce, našich bojů
Nastoupila se jen jiná cesta k vydobýván
našich potřeb, tak zvaná cesta etappová, t. j.
taktika spočívající na této úvaze:
Poněvadž v nynějších poměrech pro velk
počet a sílu našich politických a národních od-
půrců a pro nepřekonatelný odpor v nejvyšších
rozhodujících kruzích, nedá se očekávati, že by
chom mohli již nyní dosáhnouti uznání a pro
vedení státoprávní neodvislosti, tedy bude pro-
spěšné, abychom zatím vydobývali z našeho
programu to, co se v nynějších poměrech vy-
dobýti dá. — A tu jsme se obmezili na podotknute
již dva požadavky, jakožto na minímum.
na nejmenší míru našich požadavků —
odnichž také nemůžemea nesmíme
již sleviti ani zbla, ustoupiti anio
vlas.
10
article
Jak jsem pravil: strana mladočeská při
nesla tímto ústupkem až na toto minimum, nej-
větší a nejbolestnější oběť, neboť se t a ko-
váto politika příčí starému nepo-
rušenému duchu strany mlado če-
ské, strany dr. Sladkovského, Ju-
lia Grégra a jiných. Musila si býti toho
vědoma, že nebude snadno, získati souhlas vět-
šiny národa českého a zejmena ne přívrženců
strany svobodomyslné a státoprávní pro tuto
změnu taktiky a byla si toho vědoma, že tím
dává klub poslanců českých v šane to nejlepš
a tu nejdražší, co zastupitelstvo lidu vůbec miti
může, důvěru a přízeň svého voličstva.
Avšak vedoucí hlavy zastupitelstva českého
myslily: až jen vymůžeme alespoň tyto aktuální
požadavky, až se budeme moci vykázati před
národem alespoň těmito, zajisté velmi cennými
vymoženostmi, pak uzná většina národa naši
taktiku za správnou a dá nám zasloužené ab
solutorium.
Možná, že by se tak bylo stalo, kdybychom
byli tyto požadavky brzo přinesli z Vidně
do Čech. Avšak to se nestalo. Rok za rokem
minul, jedno zasedání rady říšské konalo se z
druhým a poslanci čeští vraceli se vždy s prázd
nými mošnami do své vlasti.
Vyplnění našich nejskromněj-
ších požadavků se spíše vzdalo
valo než přibližova lo.
Žádná strana neprodělala snad takovou
dlouhou a tak trapnou zkoušku trpělivosti
sebezapírání a sebeobětování jako strana mlado-
česká. Žádná strana neosvědčila snad tolik dů-
věřivosti a poctivé upřímnosti k této vládě ví-
deňské jako naše strana.
A přece nebylo snad ještě vlády
cislajtánské, která by byla zasluho-
vala tak málo důvěry, tak málo
ochoty od poslanců českých jako
právě vláda nynější, vláda dra.
Körbra.
doktor
Sladkovský
Grégr
Čechy
11
article
Čtyři roky to trvalo, co nás ministr Körber
klamal lichými sliby, co nás ujišťoval, že je
mužem nestranným, neutrálním, spravedlivým,
ba upřímným přítelem národa českého a že
hodlá vyhověti požadavkům naším; a zatím se
umlouval za našími zády s Němci a kul pikle
a nástrahy na nás.
Aby se měl na co vymlouvati, aby se měl
čím krýti, dal Němcům závazný slib, že bez svo-
lení jejich nám Čechům neučiní nejmenší ústu-
pek, nevyplní nejmenší požadavek náš — ač-
koli dobře věděl, že nám Němci ne-
povolí ani vnejmenší m.
Ba, já myslím, že i ten nejnovější útok
Němců na nás — že i ta neodůvodněná
a ošemetná obstrukce na sněmu če-
ském je částí válečného plánu mi-
nisterského předsedy dra. Körbra
proti nám. A jestli si to sám nevymyslila
neobjednal, tedy to alespoň schvaluje a
proti nám využitkuje.
A tomuto člověku jsme věřilia
důvěřovali čtyři roky, k vůli tomu-
to člověku stávali jsme se nedu-
slednými a vrtkavými, přerušovali jsme
obstrukční náš postup, pouštějíce rozpočet.
rekruty a jiné předlohy vládní z obstrukce,
udržovali a upevňovali jsme tak
sami postavení jeho.
To byly, dle mého přesvědčení, chyby
veliké, osudné.
To byly chyby, které poškodily stranu mlado-
českou tak, že se jí snad již ani nepodaří, dobýt
opět takové důvěry a takového rozhodujícího po-
stavení v národě, jakého požívala v prvních le
tech devadesátých.
Nechci však a nemohu činiti nikomu vý-
čitky z toho, nebo jsem přesvědčen, že i chyby
které se staly, staly se v nejpoctivějším přesvěd-
čení, že se jedná jenom na prospěch a pro dobre
národa.
Konečně vzala tato smutná a neslavná tak
tika za své. I ta bezpříkladná trpělivost, ta dů-
věřivost a shovivavost praskla a všeobecně se
uznalo, že to tak už dále jiti nemůže a nesmí.
Körber
Němec
Čecho
12
article
Výkonný výbor národní strany svobodo-
myslné usnesl se, tuším, v červenci loňského
roku na tom: že mají přestati veškere
styky s ministerstvem Körbrový m,
že nemá žádný poslanec práva
sním dálejednati, a žese má pokra-
čovati na radě říšské v nejrozhod-
nější obstrukci a nepřipustiti děl-
nost parlamentu vídeňského, do-
kud nebudou splněny určité a zná-
mé požadavky národa českého.
Toto usnesení bylo přijato téměř od ce-
lého národa s radosti, ba nadšením. Na všech
schůzích voličů českých byly usnášeny v tom
smyslu projevy a resoluce a posl anei
strany svobodomyslné zavazuje
se ve svých veřejných projevech,
že od tohoto usnesení již více ne-
ustoupí, že již nepropustí žádnou
z tak zvaných státních nezbytno-
stí a potřeb, staň se co staň, a stůj
co stůj.
Mám ostatně za to, že by také již nebylo
ani možná odbočiti opět z této cesty a pustiti
se zase na koleje opportunismu, poněvadž by to
národ již asi netrpěl a poněvadž by strana př
nejbližších volbách byla smetena s povrchu ve-
řejného života — a to všlm prá ve m,
národní strana svoboda
13
article
nebo bytobyl důkaz neschopnosti
a nestatečnosti. Nezbývá tedy nie
jiného, nežli boj, ale boj roz-
hodný, důsledný a vytrvalý, boj tak
dlouhý, dokud nebude dosáhnut nejbližší náš
cíl, splnění našich požadavků.
To však se nemůže státi dříve a jinak,
než odstraněním především hlavní a nejbližš
překážky, odstraněním nejnebezpeč
nějšího našeho nepřítele, nyněj-
šího ministerského předsedy dra
Körbra. »Pryč s Körbrem!« mus
býti heslem, za nímž vstupovat
budeme opět na radu říšskou. Jest
ovšem otázka — a tu si musí každý rozvážný
a svědomitý politik napřed zodpovědéti: má-
meliž také tu sílu a tu politicko
moc, abychom tento náš nejbližšt
úkol provésti a ministra Körbr
poraziti mohli? Nebo pouštěti se do
boje s nepřílelem mnohem silnějším a mocněj-
ším, znamenalo by jistou porážku, bylo by po-
šetilostí.
Körbr
Körbr
14
article
Avšak my — dle měho přesvědčení —
tu sílu máme, my tu moc máme, jak
ihned dokážu. Uzdravení nynějších děsných
neudržitelných poměrů říše, vyžaduje především
uklidnění a pravidelnou činnost represenlace ná-
rodů, zdatnou dělnost rady říšské. To netřeba
teprve dokazovati, nebo v každém ústavním
státě je zastupitelstvo lidu, je parlament, základ
a hlavní pramen státního života.
My však to máme ve své moci,
tento pramen, tuto hlavní tepnu
státního života podvázati, zasta
viti. Díky za to Němcům, kteří nástroj k tomu
sami ukovali, kteři nám ukázali způsob, jak se
to dělá; totiž obstrukci.
My Češi jsme vtipným národem a dokázal
jsme, že to také dovedeme a ještě lépe než
Němci, alespoň ne tak neslušně a brutálně.
Ukáže-li se ale, že za nynější vlády
taková činnost parlamentu vídeňského možná
není, že dr. Körber je hlavní příčinou těchto
bídných a neudržitelných poměrů, pak myslím.
bude musiti tato příčina — přes všechnu tvrdo
hlavost a umíněnost, a přes všechnu nechut
národu českému -- býti odstraněna a pan minist
Körber milostivě propuštěn.
Ovšem se proti tomu může namitati:co
nám to pomůže, odstoupí-li dr. Körber? Oby-
čejně nepřicházívá po takové vládě nic lepšího
Bohužel, to tak v Rakousku bývá; a prote
také stálý úpadek této říše, o níž se může říci
čím dál, tím hůr.
To nás však nesmí odstrašiti. Ať přijde
vláda jakákoliv, jednu alespoň bude míti vý
hodu, že nebude míti svázané ruce takovým
perfidním slibem, jaký učinil dr. Körber Něm-
cům a že budou neúspěchy dra. Körbra odslra-
šujícím příkladem pro každou příšti vládu.
Němec
Čech
Körber
doktor
Ob
Rakousko
Německo
15
article
Před takovou novou vládu předstoupili by
pak naši poslanci a musili by jí říci tak, jako
onen Říman Karthaginským: »Hle, vládo, zde
ve své toze neseme válku nebo mír; volsi
sama: budeš-li spravedlivou k nám a vyho-
víš-li oprávněným požadavkům národa českého
budež míli mír, nevyhoviš-li, budeš míti s námi
boj, jako měl předehůdcé tvůj.«
A boj ten musil by se vésti dále
s takovou neustupností, statečností a
vytrvalostí, až by se rozhodující či-
nitelé v Rakousku přesvědčili, že od-
por a vzdor národa českého nedá se
ani lstí a ústrkem více oklamati, an
násilím zlomiti. — —
Mluvil jsem posud pořáde jen o nynějších
požadaveích klubu svobodomyslného, o tom mi
nimu, na něž jsme se nyní obmezili, na resti-
tuci jazykové rovnoprávnosti v úřadech a na
universitu v Brně. Ale tím není ovšem
— jak jsem již podotknul — program ná-
roda českého daleko ještě vyčer-
pán, tím nejsme dávno ještě u cíle
tím bychom dosáhli jenom jedné, a sice te
nejbíižší stanice naší dráhy, jejíž konečné ná-
draží, konečný cil, nese brdý nápis: »Samo-
statnost a neodvislost koruny českée
— jak toho platné právo státní
přirozené vyžaduje.
Říman
Rakousko
Brno
16
article
To je cil, který nám nesmí nikdy ani na
okamžik zmizeti s očí, který vstávajíce, lehajíce,
musíme míti na mysli. Nebo ať si mluví kdo
chce co chce, ať se děje cokoliv, pokrok ná-
roda, jeho politický, národní, kul-
turní hospodářský vývoj, jeho celá
budoucnost, jeho existence může
pevně spočívati na jednom toli ko
základě, na jeho státoprávní ne-
odvislosti a samostatnosti. Rozumí
se samo sebou — a netřeba toho teprve dokazo-
vati — že o nějaké politické neodvislosti a samo-
statnosti nemůže býti ani řeči, dokud se na-
lezáme v tom cislajtánském vě
zení, dokud jsme na všech údech
spoutáni nynější centralistickou
ústavou. Zlomit tyto okovy, vypro-
stiti se z toho vídeňského zaje tí.
jiným slovem: zlomiti a zrušiti nynější
centralistický syntém, to musí býti druhá
etappa naší činnosti, druhá sta-
nice na dráze knaším konečným
cílům.
17
article
Ovšem, uznávám, že to nebude věcí tal
snadnou; že se to snadno řekne, ale těžko vy-
koná. Vždyť vlastně pracujeme a zápasíme k do-
sažení tohoto cíle již přes 40 roků a jsme dnes
od něho vzdálenější, nežli jsme již dříve několi-
kráte byli. Avšak to nás nesmí odstrašiti. Co je
to 40 roků v životě národů, doba jedné generace l
Pohleďte jen na národy jiné; jakou dobu to
trvalo, jaké boje, jaké hrozné oběti na krv
a statcích musili přinášeti, než se vymanili z po-
druží svých utiskovatelů, než zlomili jařmo
svého otroetví, než jim vzešlo slunce zlaté svo-
body. A my bychom chtěli, aby nám tento nej
lepší skvost národa, zlatá svoboda a neodvislos
padla jako zralá hruška bez práce, bez polu
bez obětí do klina? Věru, že by takto ztratil
nejlepší čásť své ceny.
Co z toho všeho, co jsem právě byl po
věděl, vyplývá? Zajisté to, že nás očekávaji
další ještě, snad dlouhé a těžké zápasy a boje.
Pravím těžké boje, neboť pochybují o tom, že
by odvěcí nepřátelé naši, Němci, brzy a snadno
s námi uzavříti chtěli čestný smír; vždyť trou-
falost, útočnost, nenasytnost jejich, jak vidíme,
za patronance nynější vlády denně roste a
přibývá.
Němec
zlatý svoboda
18
article
Pochybuji o tom, že by ten »vášně prostý«
ministr Körber tak brzy přinesl státu tu vla-
steneckou oběť a opustil místo, na němž tolik
škody a zlého této říši a její národům již byl
způsobil.
Všichni tito mocní nepřátelé národa če-
ského spojí se zajisté proti nám a budou
chtiti buď lstí a úskokm nebo násilím zlomiti
obstrukci poslanců českých na radě říšské
zlomiti odpor národa českého proti nynější
vládě a proti nynějšímu systému. Avšak že by
se to podařilo lstí, klamem a úskokem, o tom
pochybuji. Vždyť to ministr Körber zkoušel již
čtyři roky. Zahrnoval nás téměř nejzáludnějšími
sliby, maloval nám nejskvělejší obrazy hospo-
dářského blahobytu před oči; volal a vábil nás
do jazykových a smiřovacích konferencí nej-
sladšími zvuky své svůdné píšťalky a přece
jsme dosud vždy šťastně unikli jeho pasti.
Tedy s tou diplomatickou chytristikou
byrokratickou prohnaností to už asi nepůjde.
Na tuto vějičku p. dru. Körbrovi už asi nesed-
neme.
Zbývá tedy jen cesta druhá, cesta násill
cesta surového, bratálního pronásledování. Ale
ani tohoto prostředku se nelekám.
Můj ty bože! což pak to už na nás ne-
zkusili několikráte? Vždyť jsme sami ještě pa-
mětníky, jak nás stíhali a pronásledovali, jak
na nás uvalovali největší peněžní pokuty, jak
nás žalářovali, vojenskými exe-
kucemi týrali — slovem, jak prot
nám vyzkoušeli všechny zbran
svých hanebných mučíren. A co jim
to vše bylo platno? Tvrdé české lebky tím
přece neobměkčili a páteř naši nezlomili. Tedy
ani toho prostředku se nebojím.
Avšak čeho se bojím, čeho se lekám, to
jsou jisté úkazy, které jako morová nákaza
mezi lidem českým začinají se objevovati.
Jsou to známky nastávající nesvornosti
nevraživosti, nesnášelivosti a jedovatého nepřá-
telství mezi lidem českým.
Körber
bůh
19
article
Nejsem věru fanatikem fak zvané všeobecné
svornosti, to jest takové svornosti, která poža-
duje, aby všechny hlavy české měly jen jedno
přesvědčení, aby všechna srdce česká řídila se
jen jedním citem, a aby celý národ podroboval
se slepě jedné nejvyšší autoritě.
Vím dobře, že pokrok a vývoj člověčenstv
spočívá na svobodné myšlěnce, na volném vzletu
lidského ducha do jasných výšin zkoumání a po-
znání, a že jenom z boje myšlének, zásad
přesvědčení vyrůstá pravda.
Proto se nikdy nelekám toho
když v národé našem nechtějí se
všechny hlavy vměstnati pod je-
den klobouk, když povstávají od
chylné názory, odehylné směry
snahy a když se tvoří různé politické strany.
frakce a sekty, které se ubírati chtějí svou
vlastní cestou.
Avšak čeho se bojím, čeho se lekám, jest
to, aby v národě našem nepovstaly strany a
frakce, které by pro své užší, výhradní
zájmy strannické zapomínaly na
zájmy celého národa, které by pro
svě zvláštní strannické prospěchy
poškozovaly vyšší a důležitějš
zájmy, existenční, životní po-
mínky národa a vlasti.
To, pánové, by znamenalo počínající roz-
klad velikého toho organismu, jenž jmenuje se
český národ a jehož částí jsme a zůstati
chceme. A bohužel, známky takového rozkladu
se v poslední době již sem tam objevovaly.
Chci upozorniti jen na některé, na př. na
volbu říšského poslance ve venkovských okre-
sích královéhradeckém, jaroměřském atd., která
se konala minulý pátek.
Když při télo volbě zvolen byl člověk.
jehož naprostou nezpůsobilost býti zástupcem
lidu českého pochopiti a poznati by měl každý
politický blbeček, pak jest to žalostný důka
o nesmírně nízkém stupni politické vzdělanosti
a národní uvědomělosti venkovského voličstva
v okresích, jež jsme pokládali za probudilé a
pokročilé.
20
article
Ale to by nebylo to nejhorší. Mnohem
žalostnější a vážnější zjev jest ten, že při této
volbě porušena a pokálena byla do-
savadní čistota a počestnost na
šich voleb, kterým se obdivovala
cizina a která byla skvělým důka-
zem čestnosti a neúhonnosti če-
ského lidu. Je-li pravda, a tvrdí se to ze
stran věrohodných, že se voličové dával
podpláceti, že prodávali své hlas
za osobní zisk a prospěch, pak jes
to důkaz takové mravní zvrhlo sti.
takové nepočestnosti, že to kaž-
dého poctivého Čecha naplnit
musí největším studem a opo-
vržením.
Jiný případ:
Když před nedávnem mluvil poslanec dr
Lad. Dvořák před svými voliči v Písku
o našich nynějších, tak vážných, tak nebezpeč
ných poměrech politických a národních, chtěje
vzbuditi ve voličstvu vlastenecké nadšení a od-
hodlanost k nastávajícím bojům politickým, od-
pověděno jemu jménem jakéhosi živnostenského
spolku: »Nám do politiky nic není; dejte nám
pokoj s politikou; politiku si nechte« atd.
při tom chvákli ještě nynější vládu, vládu če
skému národu tak nepřátelskou.
To je přece úkaz lak žalostný, že by to po-
kládal člověk za nemožné v ryze českém, tolika vzdě
lávacími ústavy opatřeném městě.
Postavte takového Čecháčka k plné-
mu žlabu a on si za to dá položiti na šíji
třeba jařmo německého otroctví. Avšal
dosti již o tom!
Mohl bych uváděti ještě jině případy, ktere
každého upřímného a počestného syna českého národa
naplniti musí lítostí a hněvem. Avšak nechci sám
před veškerou veřejností odkrývati ošklivé rány na
národním těle našem. Již z toho, co jsem uvedl,
uzná zajisté každý, že se do národního organismu
našeho dostaly zárodky rakoviny, které mohou mil
zhoubné následky pro celý národ nebudou-li v čas
potlačeny a vymýtěny.
Čecho
Dvořák
Čecháček
Písek
doktor Lada
21
article
To by byla, jak myslím, velice při-
měřená a záslužná úloha naší Národn
rady, v níž zastoupeny jsou všechny
vlastenecké strany českée
Chci končiti. Měl jsem úkol vylíčiti nynější poli
tickou situaci a naznačiti, jak si představuji nejblia
činnost jak zastupitelstva národa českéhio, tak národa
samého.
Mám za to, že z toho, co jsem pověděl, vycházl
zřejmě a jasně na jevo, že nynější poměry
politické jsou pro náš národ velice ne-
utěšené a těžké; že se nalézáme v posta-
vení velice nesnadném a kritickém: že
se jedná o nejvyšší a nejcennější statky každého ná-
roda a naši národní a polilickou budoucnost. Chtějí
nás stlačiti na stupeň národa nižšího, inferiorního,
chtějí nás vydati na pospas odvěkým a nesmířitelným
nepřátelům našim, Němcům, a zničili nás tak národně
a politicky.
Dokázal jsem tuším, že nynější vláda je spo-
jencem, je ponáhačem těchto našich nepřátel a tedy
nejbližším a nejnutnějším úkolem naším musí býti
podraziti a odstraniti tulo vládu.
Pravil jsem, že k dosažení tohoto cíle nemáme
na ten čas jiné zbraně než nejkrajnější opposici, roz-
hodnou, neochvějnou a vytrvalou obstrukci na radě
říšské. Pravil jsem, že v tomto boji nemohou státi
poslanci osamoceni, nýbrž, že za nimi státi musí cely
národ v pevném a neochvějném šiku.
Že v této těžké době nesmí se lid
český lekati žádných obětí a že musí
všechny svoje ostatní požadavky a po-
třeby postaviti do řady druhé, a odlo-
žiti je na dobu příhodnější.
Němec
22
article
Slovem, je zapotřebí, aby v těžké, a snad roz-
hodné této době konal každý syn a každá dcera ná-
roda svou povinnost vlasteneckou, nehledě při tem
na vlastní zájmy své, na své osobní
prospěchy, ale jedině jen na zájmya
prospěchy celého národa a drahé
vlasti.
A to když se slane, a zachová se dlo toho li
český, pak konečně vílězství nás mínouti nemůže.
neboť takový národ nemůže býti tím slabým, vetchým.
rozháraným Rakouskem ani přemožen, ani udolán
Budoucnost naše leží v ruzou našich! (Výborně! Vý-
borně! Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda p. Kukla děkuje p. dru. Eduardu Grt-
grovi co nejvřelejí za jeho řeč (Na zdar! Potlesk)
a přerušuje schůzi na 5 minut.
Po jejím opětném zahájení ujal se slova posl. dr.
Pantáček, jehož řeč přineseme příště.
Předseda p. Kukla se táže, zda se někdo hlási
o slovo.
Přihlásil se o ně stoupenec strany národně so-
ciální p. Ryvola; stěžuje si, že mladočeská strana
nepěstuje styky s lidem a poukazuje zejmena n
schůzi strany svobodomyslně na Smíchově, které se
zúčastnil také posl. Březnovský.
Posl. Václ. Březnovský podotýká, že má lékařem
takřka zakázáno mluviti, ale že přece řečníku odpoví.
Pan Ryvola se tázal, prož poslanci nechodí do děl-
nických schůzí. Poslanci svobodomyslní do nich cho-
dili, dokud do řad národního dělniciva nedostalise
živlové, kteří do nich nepatří, kteří, jako se stalou
sociálních demokratů, počali dělati z toho „kšeft“a
považují národně sociální stranu za dojnou krávu.
Kukla
Grt
doktor
Pantáček
Ryvola
Březnovská
Posl
Václ
Rakousko
Smíchov
23
article
(Tak jest!) Proč nechodí poslanci na schůze sociál-
ního dělnictva? Přečtěte si, p. Ryvolo, vaše časopisy,
co se v těch schůzích děje, Vaši náčemníci neútočí na
vládu, ale na mladočeské poslance. (Tak jest!) Co já
zakusil od vás útoků a co všichni poslanci. (Tak jestí)
Ačkoli jste věděli, že smíchovská schůze jest spolková,
vydali jste letáky, vyzývající, by se dostavili nejen
dělníci národně sociální, ale i sociálně demokratiči,
„na schůzi vládních, rakouských a Körbrových poslan-
ců“ a vedrali jste se tam. A jak jste se chovali, když
jsem vás ukázal v zrcadle? Řečník vytýká, že dělnictvo
zná své vůdce jenom z hospod a ze schůzí. (Tak jestl
V dalším přechází řečník ke slovům p. dra. Gro-
gra a odvolává pravdivost slova, řekl-li, že dr. Körber
jest mazaným, neboť kdo má § 14., jest mu to snadno.
Kdybychom měli konstituční stát, patřil by dr.
Ryvola
Körbrový
doktor
Körber
24
article
Körber již státnímu návladnímu, neboť nynější vláda
není již rakouská. (Tak jest!) Mluvilo-li se o zahraniční
politice, mají cizí státy v Rakousku již své pomocníky,
kteří nejsou jenom v severních Čechách, ale i ve
státních úřadech a na ministerských lavicích. (Tak
jest!)
Dosud starali jsme se příliš o Rakousko, ale
musíme se starati příště více o Čechy. Na med slibů
p. Körbra více nesedneme a musí se dávati z ruky do
ruky. (Výborně!)
Pan Ryvola doznává, že na smíchovské
schůzi, jež byla spolková veřejná, obsaditi děl-
níci sál do posledního místa dříve, nežli se do
něho dostavili členové klubu. Dále polemisuje
s poslancem Březnovským.
Posl. dr. Ed. Grégr: Kdyby zde byl mluvil
sociální demokrat, neodpovídal bych mu jako
člověku, jemuž schází, co nás všechny povznáší,
totiž národní cit (Výborně!), poněvadž nepoklá-
dám jej za člena českého národa. (Tak jest! Vý-
borně!) Sociálního demokrata pokládám za člo-
věka, jemuž schází, co od prvního počátku v hi-
storii lidské bylo příčinou, popudem a motivem
k nejkrásnějším činům člověčenstva, poněvadž
mu schází láska k národu. (Tak jest! Výborně!
Körber
Ryvola
Březnovská
Posl
doktor
Ed
Grégr
Rakousko
Čechy
25
article
Potlesk.)
K národně-sociálnímu dělnictvu má řečník
největší sympatie, poněvadž zná jeho práci a
místo, jež zaujímá v národní organisaci. (Vý-
borně!)
Do dnešní schůze nepatří však žádné re-
kriminace, stal-li se tu a tam nějaký přehmat.
Budou-li se dělníci slušně chovati, budou všichni
vítáni, protože budou nápomocni ve společném
eíli. Nechť podají si ruce všichni, ať náleží ke
kterémukoli stavu. Jsme všichni prodehnuti je-
dinou myšlenkou, že patříme k jednomu národu,
že nás víže láska a povinnost, sloužiti vlasti a
národu. V tom smyslu pracujte a všichni vás uví-
táme. (Výborně! Potlesk.)
Po poznámce p. Kristeriusa oznamuje
předseda, ze ke slovu přihlásilo se ještě několik
řečníků.
Schvaluje se konec debaty.
Pan dr. Kliment vyslovuje úplný souhla
s řečí p. dra. Eduarda Grégra i s vývody p. dra.
Pantůčka a jest přesvědčen, že všichni naši po-
slanci jednali v nejlepším úmyslu, prospěti české
věci. Jest pravda, že svorností domůžeme se
všeho a třeba proto pátrati po příčinách jevícího
se rozkolu.
Rečník vítá usnesení výkonného výboru, by
pokračovalo se v obstrukei a ujišťuje, že za po-
slanci bude v ní celý český národ. (Výborně!)
V dalším kritisuje řečník ostře chování Po-
láků a slibuje ke konci, že český lid prodehnut
jest snahou, postaviti se po bok poslanců, kdyby
jednalo se o boj sebe prudší, třeba o boj na život
a na smrt, bude-li to vyžadovati důstojnost a čest
českého národa. (Výborně! Tak jest! Potlesk.)
Obecní starší pan Prášek praví, že lid má
býti radikálnějším, nežli poslanci, jak učili za-
kladatelé mladočeské strany Sladkovský a dr.
doktor
Kliment
Grégr
Pantůček
Prášek
Sladkovský
26
title
Julius Grégr. Za života dra. Julia Grégra byl
Julius Grégr
Grégr