1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 1. března 1904.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
předpláví sn
v Praze v alnalnistraci
n. . . . . 6 K
s drojí čonálken
na maěale
. . . 7 K 50
na čtvst leta
ve Glislkícht
na nňele . . . . . . 2 K 30h
Toštou:
na čtvat lets . . . . 9 K 60h
s drojí zlsilkou
na mněsíc. . . . .
n trrt leta ! . . 11 K d0
Praha
5
title
Onešní čísle pro Prahu je o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 29. února. O 6. hod
10 min. večer. (Pův. teleg. »Nár. Listů«.
Z Port Arturu sděluje se sem, že
přes bouři pozorovati jest na ob-
zoru svíitilny nepřátelských lodí.
Jeden obrněnec a dva
křižáci japonšti byly za
posledního utkání poško-
zeny.
»Ruse dovídá se z Liaotau, že
japonské loďstvo obdrželo
rozkaz, aby v úterý pro-
vedlo všeobecny útok na
Port Artur.
Čínské vojsko soustředilo se na
západ od Mukdenu v okoli Gu-
bance a Simintinu, kdež veliké zá-
soby hromadí. Obyvatelstvo čínské
vzpírá se Rusům potraviny pro-
dávati.
Kozáci ovládli telegrafní spo-
jení severokorejská.
(Sdělení našeho zpravodaje potvrzujíse
také telegramem »Koresp. kancel.«, který jinde
klademe. Pozn. red.)
Z Baku, 29. února. (Zvláštní telegr
zpráva »Národních Listů«.) O 7. hod. 35 min.
večer. Paroplavební společnost na
Kaspickém moři »Kavkaz i Mer-
kurij« uzavřela s ruskou vládou
smlouvu, dle níž má přepravit po
případě až i 600.000 mužů přes
Kaspické moře do oblasti zakaspi-
cké. Prvni pluky sem již přibyly.
Akce tato je dle všeho
namířena proti Anglii pro
případ konfliktu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Ruse
Rus
Kozák
Koresp
Petrohrad
Port Artur
Mukden
Bak
Kavkaz
Anglie
gbanka
Simintin
7
article
Odhalení hrozných záměrův
Pruska.
Odhalení hrozných záměrův
Pruska.
Když přeď nedávnem anglické listy »Daily
Graphie« a »Daily Telegraf« poděsily Londýn
zvěstí, kterak prý nevypočítatelný německý
clsař Vilém II. vlastním listem
nabidl caru Mikuláši II. pomo
Německa proti všem možným ne-
přátelům Ruska, zaznamenali jsme velkou
tu novinu s malou vírou. Ne snad proto, že
krátce před tím vláda berlínská veřejně přísa-
hala zachovati za války rusko-japonské napro-
stou neutralitu a nesledovati žádných soukromých
interessů, nýbrž že se nám podobné námluvy
Vilémovy nezdály býti za nezkalené intimity
rusko francouzské a na samém počátku války
valně pravděpodobnými.
Leč zpráva, dostihnuvši nás předevčírem
z Petrohradu a pocházející z pramene plne
Vilém II
Mikuláš II
Prusko
Londýn
Německo
Rusko
Petrohrad
8
article
důvěry naší hodného, potvrzufe vše do podrobna
s určitostí naprostou.
Nejen, že troufá si znáti podstatný obsah
záludných nabídek Vilémových, ale i oceněn
jich ruským ministrem věcí zahraničných hr
Lamzdorfem. — Dle této petrohradské
informace naší nabídl podnikavý potomek
Bedřicha II. z čista jasna vlastním listem Rusku
nejen svou blahovolnou nestrannost a bezpeč-
nost hranic rusko německých, alebrž i svoj
pomoc v případě nutnosti prot
komukoliv, kdo by chtěl Rusku z
jeho války s Japonskem způsobit
nesnáze a újmy.
Ano, Vilémova láska k Rusku jde ještě
dále: Chce dopřáti ruské politice v Asi
plnou volnost, vyjma turecké pro-
vincie; — nechť prý si Rusko přivlastní
dobytou Koreu a nechť prý vypudí Angličany
z Tibetu, ba ohrozí jich panství v Indi
se vším tím Vilém souhlasí, ano zajíšťuje Rusku
i přístav v perském zálivu. A čeho za
to od Ruska na vzájem žádá ? Pouze dvojí cenu
1. Slib carův, že Rusko »při úmrti císaře
rakouského J. V. Františka Josefa — neob-
sadí Bospor, t. j. nezmocní se Caři-
hradu, a za 2. že nebude žádati — o s vo-
bození Bosny a Hercegoviny. —
Kterak tento milostný list německého pana
strýce překvapeného hosudara dojal, nedovídáme
se; ale že car Mikuláš II. nezodpověděl brevi
manu »obratem pošty«, nýbrž odevzdal dříve
k recensi svému ministru zahraničních věcí, jest
věru pochopitelno. A hrabě Lamzdorf osvědčil
se býti velice bystrým a prozíravým, ba snad
se řekne v Německu: podzíravým kritikem. Ne-
shledal v celém tom milostném listu Vilémově
ani dost málo lásky a upřímnosti k Rusku, za
to ale hodně německé potutelnosti a falše.
Vilémová
Lamzdorf
Bedřich II
Ruska
Vilémův
Angličan
Vilém
František Josef
Bospor
Mikuláš
Rusko
Japonsko
Korea
perský záliv
Bosna a Hercegovina
Německo
Vilémov
carhrad
9
article
Všechny ty skvělé nabídky »bílého listu«
v Asii, všechny ty obrovské říše východu, jež
klade Vilém II. Rusku do náručí, nemýli obe-
znalého skeptika ruského, nýbrž hr. Lamzdor
ve svém memorandu varuje hosudara svého.
aby se měl před těmi danajskými dary z Be-
lina napozoru: »Zahaleným úmyslem
císaře Viléma jest: zaplésti Rusko
do války s Anglií a Spojeným
státy severoamerickými, jejichž kon-
kurence se »německý Jason« tak obává a z
městnat Rusko pro dlouhé dob
v dálavách východu, poněvadž se strachuje jeh
normálního vzrůstu a rozvoje v Evropě, v němž
vidí příští nebezpečí slovanské, které hledí osla-
bením Ruska zažehnat. « —
A co znamenají ty napohled tak divné tř
podmínky Vilěmovy, aby totiž Rusko při úmrtí
císaře Františka neobsadilo Bosporu, ani neob-
sadilo Bosny a Hercegoviny, ani netklo se vůbec
državy sultánovy v Evropě ni v Asii. Také této
tajomluvě milostného listu Vilémova troufá si
hr. Lamzdorť dobře rozumět. Postihuje v ní nie
více a nic méně, nežli že pruská politika po-
čítá na dědictví v Rakousku, kteréhož
by se troufala ujsti, jakmile by panující sta-
řičký mocnář rakouský odebral se na věčnost
kdyby jen Rusko tomu nebránilo
Tento názor řídícího státníka ruského o ob-
myslech a choutkách Pruska na naši kůži, jes
zajisté pro Rakousko svrchovaně důležitým
Kdežto hájí Vilém II. zárlivě n o do t knu tel
Vilém II
Vilém
Iásón
Vilěmův
František
Bospor
Prusek
Asie
Rusko
Anglie
spojený stát
Evropa
Bosna a Hercegovina
Vilémov
Rakousko
10
article
nosti Turecka tak, že nechce dopustit.
aby Rusko sáhlo kdy na některou z provinei
tureckých, nadtož na Cařihrad sám —
však vzhledem ke svému nejvěr-
nějšímu spojenci, Rakousku — ne-
činí podobných výhrad, leda pokud se
týče Bosny a Hercegoviny.
Co to znamená? — Sotva cos jiného, usu-
zuje hr. Lamzdorf, nežli že by Prusko rádo
hned po smrti panujícího mocnáře
rakouského zmoonilo seněkterých
částí Rakouska, aby si zajistilo
spojení Německa s Bosporem.« —
Těžké to podezření zlíti ovšem bouřný hněv
všeho německého tisku, ale hrabě Lamzdorí
zajisté dovedl by je odůvodnit, kdyby na to
přišlo. Vždyť i ve veřejné publicistice německé
hemží se dokladů pro ten velkoněmecký
pud na Východ, jemuž je posavadní německá
říše příliš malou »pokud nesahá od
Emže až k ústí Dunaje, od Memelu
až po Terst, od Met až po Bug.
zkrátka, pokud nepohlti celou
habsburskou říši«.
Ale že by tento dávný veliký sen Němeů
troufalo si Prusko uskutečníti v době tak do-
zírné, jak hrabě Lamzdorf se obává, toho
věru sotva kdo se nadál, to jest perspektiva,
která ochvěje čivy veškerých sousedův a soků
Německa v šíř i dál. Rozhodnutí cara Mikuláše
není dosud známo. Ale že by nevážil důvodné
výstrahy svého zkušeného rádce a nebál se
Danaů, přicházejících a dary tak podezřelými,
toho si dobře pomysliti ani nelze. Jsme svrcho-
vaně žádostivi, co úžasné té novině řeknou pu-
blicisté a státníci francouzští. Však neméně po-
plašný dojem způsobí asi toto odhalení
odsouzení ohromných záměrův
Pruska v Anglii, ovšem nikoli k vůli osudu
Rakouska, alébrž k vůli své Indii, kterou nabíz
chytrý pokušitel pruský tak štědře Rusku, aby
za to sám ukořistil Cislajtanii s přístavem terst-
ským a tím přístup do moře Středozemního
i Egejského.
Lamzdorí
Lamzdorf
Mikuláš
Danaos
Prusek
Cislajtanie
Turecko
Rusko
Cařihrad
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Prusko
Německo
Bospor
Emže
Dunaj
Memel
Terst
Met
Anglie
Indie
11
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Úloha Ruska ve Slovanstvu.
Tutéž intrikánskou úlohu, kterou od let na
Dálném Východě hraje tisk anglický a kterou
se dohrál vojny rusko-japonské, na Balkáně hraje
tisk německý. Počítáme tisk německý úhrnem.
Listy berlínské jako cždeňské stejně jsou v tom
zúčastny. Z vídeňských zvlášť nebezpečněsi
vede „Zeit“
Intriky německého tisku jsou příčinou ne
důvěry, bázně, ano nenávisti některých bulhar
ských kruhů k Rusku. Tím se tvoří poměry, z
kterých Rusko nemůže pro Bulharsko činiti více
nežli že chrání jeho status quo, t. j. brání, aby
mu neublížili jiní. Aby si Bulharsko neubližovalo
samo, k tomu Rusko moci nemá.
V kritickém okamžiku „Novoje Vremja
ještě jednou vykládá stanovisko Ruska naproti
Jihoslovanům. Rusko, praví, nepracuje tam
o žádných „tvůrčích úkolech“. Jakmile Slované
uvěří této politické thesi, rozplyne se v nie
stambulovština v Bulharsku i milanovština
Srbsku a poměry zahraničného Slovanstva k Ru-
sku nabudou žádoucí formy nezkaleného přátel
Ruska
Vremja
Jihoslovan
Slovan
Rusko
Balkán
Bulharsko
12
article
ství mladších, ale rovnoprávných bratří k star
šímu.
List uvádí příklad, jak německé listy intri
kují. Do Sofie přijel plukovník Benderev (Bulhar
v ruských službách.) Německé listy hned úslužně
oznamují, že přijel přemluviti knížete, aby se
vzdal velitelství nad armádou a postavil se pod
náčelnictví ruského vojenského ministerstva.
„Takové věci by se nepsaly, kdyby jim lidé n-
věřili,“ podotýká list, jenž na druhé straně po-
važuje za svou povinnosť prohlásiti, že úloze
Ruska ve Slovanstvu nesmí se rozuměti tak
jakoby Rusko musilo vždy a všude podporovati
každého Slovana bez rozdílu, i když jedná proti
slovansky.
Rumunsko a Řecko.
Z Cařihradu se dovídají peštské listy, že
turecké kruhy politické stopují pozorně válečné
přípravy v Rumunsku a Řecku. Jest tam roz-
šířena pověst, že oba tyto státy uzavřely tajnou
smlouvu brannou. Tyto dny pilně pracoval te-
legraf mezi Cařihradem-Bukureští a Athénami
Proslýchá se, že tato nejnovější alliance usku
tečnila se na radu jedné velmoci proti balkán-
ským Slovanům. Turecko spolehalo dosud na
přátelství obou a proto nyní pohlíží s nedůvěrou
na tento spolek, majíc podezření, nesměřuje-l
proti němu.
Benderev
Bulhar
Slovan
Sofie
Rusko
Rumunsko
Řecko
Cařihrad
Bukurešť
Atény
Turecko
13
article
Molike II.
Molike II.
Pod nadpisem tímto uveřejňuje Maxmilian
Harden v berlínském »Zukunftu« svém líčenou
rozmluvu se dvěma vojenskými osobnostmí
v níž uvádí na přetřes pověst, kolující v z
svěcených kruzích berlínských, že k náčelnictv
generálního štábu povolán býti má Moltk
gener. ubytovatel v hlavním štábu generálním
synovec velikého stratega německého. Pověs
tato v obapolné rozmluvě oně provází se pepr
ným komentářem, z něhož citujeme (doslovně
aspoň místa tato:
»Jeho Veličenstvo Vilémm
chce Moltka. Jen o tom se dnes mluví.
Kdyby o tom hlasovalo se v armádě tajnou
volbou, muž ten by ovšem nedostal ani jedi
ného hlasovacího lístku. Tak oblíbeným a char
mantním jest! Hodný to muž, starého slohu
skromný. Ostatně jest věc ta tak důležitá? Kdy-
bychom jednou musili do války se dáti, pře
vzalo by Veličenstvo samo veleni.
To ví každé dítě. Jmenuje-li se pak náčelník
gen. štábu Müller neb Schulze, jest pěšky jako
za vozem. Proč tedy ne Moltke? Jest mlád,
panovník přeje mu sluchu a jistě dá s
Moltke záležeti, by dělal čest jménu svému
Nové koště atd. Že jsou Berliňáci proti tomu
to nic ještě nedokazuje. Všichni ovšem doufali.
že povolánbude Golltz. Ten by ovšem uměl za
hrát jinou. Dovedl by také zaříditi vše dle zkrá-
cené služby vojenské, na níž ještě všichni l
borují.
Již r. 1877 přimlouval se za 2letou službu
vojenskou. A dovedl sám vyjísti, co si nadrobil.
I jiná jména by se mohla jmenovati: lepšího
bys ale nenašel. Nyní se ale nám dává —
Moltke! Ovšem mladší jest než Goltz! Co ale
přináší nový muž mimo mládí své v úřad svůj
A nyní má býti postaven na místo, od něhož
všechno závisí! Od něhož by mělo a musilo
Harden
Zukunft
Vilémm
Moltka
Müller
Schulz
Moltke
Goltz
14
article
V Praze, 29. února.
Praha
15
article
záviseti ! Zdaž Jeho Veličenstvo skutečně na to
16
article
V drobném prodeji:
ranni číslo o sobě . . . za 8h
odpoledni . . . . . . . za 2 h
Ve flialkžeh na venkorě-
ranní čáslo. . . . .
sdpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
platí se hotové rspřl
Přičplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nacházejí se též redakee
tiskárnn a ezpodice „Národnich Listá“
Rukopisy se Berraesjí
Inserý
Národnich
17
article
myslí, vésti sám vojsko do pole a býti zároveř
strategem i velitelem v poli? Povážlivé bylo by
to! I genjální muž potřebuje skutečně zkuše-
nosti válečných a co se dá napraviti při ma-
nevrech, mohlo by v případě vážném dopad-
nouti smutně! Ale tím se dnes nemořme ! Máme
mír a jak zdá se, chceme ho za každou cenu
zachovati, ač by teď byla příležitost, vyříznouti
si pořádný kus z planety naší a degene-
sovaným opět jednou ukázati, ja-
kou že chatrnou armádu mají.
18
article
Však počítám dnes s mírem! Leč netřeba
i v míru něco činiti? Máme čekati, až budeme
předstiženi? Ve vojsku jistých chyb nelze na-
praviti již. Kdo tu sedí v čele, musí míti my-
šlenky, musí znáti všechny armády dokonalea
musí pečovati též o pravého ducha. Pouhá rutina
tu nespomůže! Všechna čest naší mírumilovno-
sti: Jednoho dne může nám ale býti vnucena
ultima ratio. A potom by mohl kousek s veselo-
herním titulem »Synovec za strýce« skon-
čiti tragedil. K tomu ale přece nevydáváme
tolik peněz! Nepřál bych si býti věru v kůži
velitele, jenž by musil vésti poražené vojsko
nazpátek do měst severních ...«
Hardenovi, o němž dnes jest rovněž už
jisto, že psal své doby rýpavé články proti
dvoru berlinskému, jež založily slávu týdenníku
jeho, ale vzhledem na jich tehdejší výnosnost
při svých zatím řádně odhalených stycích
s Fridrichsruhe bylo dokázáno už tolik žurna-
listických — nejméně řečeno — nesvědomitostí,
že jest téměř jisto, že si také tuto roz-
mluvu dvou nejmenovaných vojenských osobnost
ukul sám. Nelze ale upříti, že při stycích svých
dobře může býti zpraven o tom, co se pro
nejvyšší místa vojenská chystá a co se také
o chystané změně té ve znaleckých kruzích
vojenských už předem soudí. Jeho odhalení lze
tedy přijati jako dost pravděpodobné. A odpůrci
Německa mohou je přijati i se zadostučiněním.
Nebude jim na škodu, bude-li ve chvílích nej-
kritičtějších obsazeno nejdůležitější místo vojen-
ské mužem, kterýž bude co nejblíže dvoru,
kterýž ale bude co nejvíce dalek — genialností.
Synovec
Harden
Německo
Fridrichsruhe
19
article
Novoměstský občanský klub
Novoměstský občanský klub
svolal na včerejší večer do malého sálu Mě-
šťanské besedy pražské členskou schůzi,
ku které pozval svého bývalého předsedu posl.
dr. Eduarda Grégra a poslance za Nové
město pražské, pp. radu dra. Pantůčka
Václ. Březnovského, by promluvili o po-
litické situaci.
Schůzi zahájil o půl 9. hodině předseda
klubu pan Frant. Kukla a podotkl, že jesť první
za nového režimu klubovního. Starý výbor se
snažil, aby do nového výboru dostali se lidé
zcela noví a jeho úsilí se zdařilo. Rozumí se,
že tato snaha jeho netýkala se nikterak zaslou-
žilého býv. předsedy klubu, slovutného pána
dra. Eduarda Grégra. (Sláva! Potlesk.)
Prosili jsme pana doktora, aby opětně kandido-
val a postavil se v čelo nového výboru a že
bylo by to důležité, poněvadž jsou v něm noví
lidé. Ale pan dr. Grégr nepovolil a byl důsled-
ným se starým výborem. Různí nepřátelé nám
pak vytýkali, že se p. dr. Eduard Grégr od na-
šeho klubu odvrátil; ale on jest dnes opět
mezi námi, aby dokázal, že tyto pověsti nejsou
doktor
Grégr
Pantůček Václ
František
Kukla
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Věšťba o vlečkách.*)
Fenilleton poetický. Napsala Kassandra.
Již zas — v té mužovládě násilnické,
kde pojmy práv tak zle jsou zvráceny
zas máme o jedno své právo lidské
my ženy hanebně být zkráceny!
O zplačme, křivd a nevděku my žnečky,
neb zkrátit chtějí nás o naše vlečky!
Toť jedno: velebný ten odznak ženství
neb ženu samu krutě zkomoliti
Než dát svůj majestát, své důstojenství,
chcem' k vyšší oběti se uvolit:
6 zkratte život nám, toť los nám sladší,
jen sukně, sukně nebuď v zadu kratšíl
Nám, jež i nad pejsíčkem soucit schvátí
pro utatý mu ocásek, nám všem
tak barbarskou vy chcete ránu dáli?
Jet vlečka nerv náš, srostlý se srdcem,
a na živý ten výběžek náš drahý
nám chcete šlápnout, nám se státi vrahyí
A proč? Že prášíme prý po ulicíchl
slyšte, nebesa! Toť svěla vděk;
tak rozsoudit chce o nás mučednicích
muž za to, že jsme po veškeren věk
až po dnes, od století do století
vždy vlečkou z ulic vymelaly smetíl
Jsou důkazy — v nich pravdou každá tečka —
že duha, kterou Iris, bohyně,
vždy táhla za sebou, to byla vlečka,
a husitské že spletly rekyně
krok pánům železným blíž Sudoměře —
čím? Vlečkami! O slavné pramáteřel
My máme k vlečce právo historickéi
kdo na ni chystá nůžky nebo něž.
jsme proti němu v síle heroické,
my všechny ženy jako jeden muž!
Kassandra
Iris
21
article
O, v našich vlečkách, na něž zálusk máte.
vy, pánové, se strašně zamotátel
To se jen řekne, vyvolat tak vážnou.
tak palčivou, tak těžkou otázku
a jednat o ní s chutí překurážnou
tak zlehka jen jak o psím ocáskuí
Hle, na radnici seslrkují brady
a radí se a nevědí si rady
*) Zasláno do soutěže feuilletonů s heslem
»Město vidím věžaté« a poctěno třetí cenou
Ať jenom sami zkusí páni radní
u vlastních, vážených svých polovic,
zdaž odřeknou se nádhery té zadní,
a nebude — to víme — z věci nie
Hle, na občanek vlečky ortel pletou,
však u svých prahů vlečkou žen svých metou
Ten purkmistr se teprv musí zrodi,
jenž by si troufal na purkmistrovou,
by bez vlečky jí kázal městem chodit-
a věru, purkmistrovou takovou
by málo získal v městě autority
žen urazil by nejsvětější cily.
22
article
To vědí malíři, co vnadu ženy
a její kouzlo nejvíc povznese,
a proto ideálně nataženy
je dlouží štíhlá musa Secesse,
ba ruk i nohou délka nestačí jí,
tož vlečky kotouč jim kol postav svíj
Pro moderní nás umění tak učí,
žet délka ženské krásy výkvětem?
Pak nadarmo se stále do nás hučí,
žet lépe nechat vleček s korsetem.
Proč musa, jež nám ideály jeví,
nám nedá za vzor zavalité děvy?
Až vzejde nový sloh, a sukně kusé
až příštím vkusem budou přijaty,
ty víly modrovlasé nebo rusé
až na malbách se zjeví buclaty
a krátky, kulaťoučky jako bečky
pak zádejte — i zřekneme se vlečkye
Však dokud secessní se domy líhnou,
sloh ulic porušit nás nenutte,
a jestli vlečky prach tu onde zdvihnou.
vy nad tím hlavami tak nekrutte
Líp zdvihat prach než sukně po kotníky
nám sloh i mrav jsou svaty, bohudíky
Však proti vlečkám divá vaše ráže
jest beztoho jen čirým pokrytstvím;
vy víle: roba s vlečkou přijde dráže
a proto s lakomým ji nelidstvím
tak stíháte a na nás kasáte se,
že my se nekasáme za Secesse.
Prý prášíme vám pod nos! Ale, ale
Snad mají nám být vzorem baletky?
Aj, ty jsou vleček prosty dokonale,
však víme, jaké toho následky:
když baletka vám před nosem se vznáší,
až ze dna kapes prachy se vám práší
Ctnost v krátkých sukních bývá podezřelou;
jsouť toho příklady dost názorně;
bez vlečky žena není ženou celou.
a krátké šaty nejsou úsporné,
neb když se botka pod ně neuschová
to aby každý týden byla nová.
Aj
23
article
Co na krejčím snad takto uskrblíte,
to shrábne zas chtě nechtě mistr švec
Neb nosit rozšlapané křápy — víte —
všem lidem na odiv, to nejde přech
Však do vleček vy kláte svými dřevei,
jak na radnici vrch by měli ševci.
Duch nepřátelský nám, jenž Prahou vane,
již dávno ulic dlažbu mění v brod;
hle, sudy na červeno malované
a hadice, jež chrlí proudy vod.
jak v černé louže topí každý chodník
Kdo nemá křídel, erčí jako vodník.
Jak jméno čistoty, to cudné jméno
jest bráno nadarmo tím bryndá nímí
Vzdyť proli ženám je to namířeno
jen mužů spiknutím, jich rouháním
a zlobně vymyšleným attentátem,
by vlečky v zmar se usmýkaly blátem
Smrt vlečkám! Bojovné to mužů heslo
nás ženy útlé žene v zápasy;
6, do kolika klidných rodin vneslo
již pláč a sten a vnitřní olřasyl
Nás v tábor branný nutí nebezpečí
Zdaž byla válka občanská kdy většír
Co medle světu platna liza míru,
když v její sněhobílou korouhev
pych můžů trhá zející tu diru?
Když revoluce strašidelný zjev
své nůžky zdvihá jménem mužovlády
jak guillotinu za našimi zády
O vidím v duchu, zahaleném smutkem
jak v rozjizvených nivách otčíny
se mnohá ještě bítva stane skutkem,
a pást se na ní budou noviny
než dohojují ten svůj zápas velký —
boj s vlečkobíjci — vleček nositelky.
O vidím vlast, jak plačíc ruce spíná
nad mladým kvítkem shody s Franci
jež sotva vzešlo, vadne, uhasíná,
když božstvo módy se zde ubíji.
Či Francie to snese apaticky ??
Tak vlečka má i význam politický
Franek
Praha
Francie
24
article
O vidím, jak se hubičkovat chtěj
zas Paříž s Prahou, či jich purkmistri,
však vzejde zkázný obrat v tomto ději,
neb Francouzova krev se rozbystří
a vzplane hněvem národní své pýchy.
až uzří proti vlečkám Čechů hříchy
Dva národové jedva spřátelení
se rozdvojí, druh druha zamítnou.
až přes osudné ono zauzlení,
přes problém vleček sporně klopýtnou
O tušíš, Praho královská, tu krisi
Nech vlečku královskou u dcer svých fía
O vidím, jak se budou konat sjezdy
a konference meziná rodní,
k nimž vyšlou velmoci své první hvězdy.
jak příboj přípitků se rozvodní
a vleček otázka se bude řešit;
však marno vám se na výsledek těšit.
Neb velmoc jedna, jež tam nesmí scházet
6, velmoc Móda všecky překoná!
Jich vyslanci do košů budou házet
svá memoranda Módě úhonná;
ta sama nade všemi zmůže všecko;
co potentát jest pro ni? Slabé děcko
Ta mocná zbaví se bez autodalé
všech smělých letáků i návrhů.
V župánku s vlečkou bude snídat kal
zas žena, s vlečkou chodit do trhů,
kde ze rtů bab zas posměch pozahude
a „kometa“ se za ní volat bude.
I vidím novou vleček persekuci
Daň bude na ně krutě vržena,
jež vymáhat se bude exekucí;
zle s vlečkou, která neopatřena
svou známkou z plechu, za kvitanci platnoul
Hned stráže finanční v ni nůžky zatnou.
Francouzův
Čecho
Paříž
Praha
25
article
Zřím vlečky, aby prachu nezvedaly.
v psích hubách za ženami nošené,
neb ženy samy prach by polykaly.
jich vlečky ku předu zřím stočené
a napjaté, ach, na ochranné rámy;
tak před sebou je strkat vidím dámy
O vidím, vidím, vleček regulaci,
a která z měrné čáry vybočí,
té inženýři postřehnou jak draci
a ku prohlídce přísné přikročí,
hned zobracejí ji a prokoukají,
zda regulační cejch má na okraji
Zřím u chodníků výstražné stát sloupy,
hle, zákaz vleček na nich vyvěšen;
jak žena s vlečkou na ulici vstoupí,
hned magistrát, svým lovem potěšen.
tu vlečku automatem lapí v kleště,
a strážník přibije ji k sloupu ještě.
26
article
I vidím plakáty kol na ulicích.
kde město vypisuje olertu
a žáda na moderních mechanících
div důmyslu, věc těžkou po čertu
jak zřídit vlečky ačronauticky,
coul nad zemí by vznášely se vždycky
Zřím, jak se k vlečkám připevňují spodem
rotační, patentové smetáčky
a s malým v podsazení vodovodem
k nim samočinně, drobné kropáčky
Však nechať zázračný jest pokrok vleček,
vždy budou terčem útočivých smeček
Však nadšeně vždy bude žena sloužit
své vlečce za žerď, z věku do věku!
A z jejích pout muž marně bude toužit,
neb žena vždy jej drží ve vleku,
byť ustřihl jí vlečku po kolena;
ať bez vlečky, ať s vlečkou: je to že naí
Tak v lepší budoucnost i našim dcerám
přec vlečka zachována zůstane;
jen vzdorujme všem chabým pronevěrám
když ob čan reforma se namane.
Jen braňme sel A věky proměn přečká
vždy v slávě nezdolaná naše vlečka.
Jen mužně! Lev též v ohoně svěm cí
čásť svého „já“; náš český lev má dva
a nedal by si ani jeden vzíli;
6 běda, kdo by chtěl oň zloupit Ivat
Tak oháňku svou lepou, vlečku svoji,
i lvice obhájí si v každém boj
Jak meteor svou zlatou stopu táhne
k nám dlouze z jiných světů pomezí,
tak žena z vlečky své se nevypřáhne;
v tom znamení vždy skvěle zvítězí.
Vy nejásejte, muži! Zlomte meče,
neb vězte: co se vleče, neutočo.