Strana 2. Číslo 302

KATOLIC

Dne 3 listopadu 1900.

a sociálním pokynům. Prosí zároveň co nej- pokorněji o apoštolské požehnání.« Na to došla ná- sledující odpověď: »Vyplnil jsem s radostí Vaši pro- sbu a sv. Otec posílá redaktorům a rozšiřovatelům časopisu »Croix«, o nichž nepochybnje, že úplně podrobí se všem politickým a sociál- ním pokynům sv. Stolice, vyprošené pože- hnání. M. kardinál Rampolla.« Bývalý srbský král Milan přijel včera o půl 7. hod. večerní z Pešti do Vídně. Karlistické hnutí ve Španěisku vzmáhá se neustále. Don Karlos sám dal sice prohlásiti, že jest ho úplně dalek, ale vláda tomu patrně ne- věří. Jinak aspoň nečinila by tak rozsáhlých vojen- ských opatření, na kteráž poukázali jsme již ráno. Zajímavo jest, že v Barceloně byla nalezena ve- liká zásoba poštovních známek, nesoucích nápis »Královská armáda v Katalonii«. Ve městě Berga shromážděno jest prý již 900 ozbrojených Karlistův, proti nimž byly vyslány dva prapory myslivců. Do- jdou-li z Katalonie vážné znepokojující zprávy, zastaví španělská vláda nejspíše všecky konstituční záruky pro Španělsko. Královna Viktorie poděkovala sultánu za jeho soustrastný telegram, který zaslal za příčinou úmrtí prince šlesvicko-holštýnského, vnuka královnina.

Obnovený anglický parlament netěší s zrovna přátelskému přijetí se strany veřejného mí- nění. Ale přímo chladně, ba nepřátelsky rozepisují se přední londýnské časopisy o tom, že Lands- downe byl jmenován novým ministrem zahraničních záležitostí. »Times« a »Morningpost« ukájejí se na- dějí, že skutečným ministrem zahraničních záležitostí bude a zůstane přece jen lord Salisbury. »Stan- dard« však tvrdí přímo, že jmenování Landsdowna ministrem zahraničníoh záležitostí znamená notové ne- štěstí národní (!). »Daily Mail« dodává, že jmenování Landsdownea ministrem zahraničních záležitostí způ- sobí v celé zemi úžasný poplach, protože tak důle- žitý úřad svěřuje se muži tak neschopnému, jakým jest dosavadní ministr vojenství. A »Daily News« píší: »Není žádné příčiny k překvapení. Dokudje Salisbury v čele vlády, nezáleží na tom valně, kdo jest ministrem zahraničních záležitostí. Jest ostatně potěšitelno, že ministrem zahraničních záležitostí ne- stal se Chamberlain.« Zajímava jest řeč, již promluvil státní podta- jemník války Wyndham v Doweru. Mluvě totiž o prokázané potřebě vojenských oprav, pravil m. j.: Na evropské pevnině bylo často tvrzeno, že Angličané, kteří si vědomi jsou svých povinností k říši, projevují nové, legitimním snahám evropských mocí nepřátelské smýšlení. Avšak tomu tak není. Duch, který nás ovládá, vyhovuje velkodušné snaze (l) seznati, který z pokročilých národů světa by nejlépe dovedl vykonati příslušné mu povinnosti oproti ze- mím, které se ještě v barbarském nebo polovzdělaném stavu nalézají. — Zapýřil se p. Wyndham při této tak veliké lži? Sultán zaslal německému císaři te- legram, v němž vyslovuje svou radost, že jeho dětem císařským zaslané dary došly obliby. Sultán ubezpe- čuje při tom, že obnovuje své nezrušitelné přátelství.

Zprávy církovní. 80leté narozeniny kardinála Gruschy. Daešního dne slaví J. Em. kardinál Th. dr. Antonín Josef Gruscha, kníže arcibiskup vídeňský, svoje 80leté narozeniny. Narodil se 3. listopadu 1820 ve Vídni jako syn řemeslníkův, studoval tamtéž gymna- sium, byl vysvěcen na kněze 1843. Působil od roku 1843—1846 jako kooperator v Pillichsdorfě, od r. 1846—51 u sv. Lsopolda ve Vídni, stal se proferem Tereziánské akademie a r. 1855 kazatelem u sv. Ště- pána. R. 1858 byl jmenován tajným papežským ko- mořím, r. 1863 profesorem pastorální theologie na vídeňské universitě, r. 1871 kanovníkem Svatoště- pánské kapitoly, r. 1878 apoštolským polním viká- řem a biskupem in partibus z Karhäe, po smrti pak Gangelbauerově byl jmenován arcibiskupem víd ř- ským, nastolen pak byl 6. července téhož roku. Dále pak byl jmenován kardinálem 1. června 1891, při čemž mu byl vykázán kostel P. Marie, královny andělů. Za své zásluhy byl vyznamenán rytířským řádem Leopoldovým, řádem železné koruny III. třídy, ná- zvem tajného rady, velkořádem toskánským. Je též členem panské sněmovny a dolnorakouského snému. Z jeho kázání více jich bylo vydáno tiskem. Kromě toho psal různé články pro katolické časopisy a frý- burský »Kirchenlexikon« a vydal německou »příruční knihu katol. náboženství pro vyšší ústavy« r. 1851. Súčastnil se vždy neohroženě obhájení práv katolické církve v biskupských konferencích, ve sněmovnách a na různých schůzích. V poslední době dlužno vy- tknouti, že se ostře vyslovil proti souboji, odsoudiv jej dle zásluhy podle zásad katolické církve. Svoje četné zásluhy o katolickou Vídeň by zajisté nejlépe

dovršil organisací českých služeb Božích, aby tak za- bránil šíření nevěry a vše otravujícího socialismu. 60leté narozeníny vsdp. generálního vikáře Fr. Brusáka. J. M. vsdp. generální vikář Th.C. František Brusák oslavil ve čtvrtek tiše památku svých 60tých narozenin. Jubilant narodil se 1. listopadu 1840 v Ohavči, na kněze byl posvěcen 25. července 1868. Po svém vysvěcení kaplanoval v Příbrami, odkud povolán byl do Prahy k sv. Jin- dřich r. 1869, kde pobyl asi 15 let, působiv blaho- dárně společně s vdp. Janků. Odtud na žádost zvěčnělého faráře Nyklesa přeložen byl za kaplana k sv. Štěpánu, kde působil několik let, načež jej po- volal J. Em. zvěčnělý kardinál za spirituala do kní- žecího arcibiskupského semináře. Stav se rektorem, spravoval tento na výsost důležitý a obtížný úřad tak obratně, horlivě a laskavě, že tehdejší alumnové nemohou nikdy zapomenouti na jeho působnost. Není divu, že kněz tak vzácné horlivosti a bezúhonnosti byl povolán do vždy věrné kapitoly Svatovítské, kde postupuje od stupně k stupni, stal se generálním vi- kářem veliké arcidiecése, spravovav též po úmrtí ne- zapomenutelného kardinála hr. Schönborna arcidiecési do nastolení Jeho Milosti ndp. knížete arcibiskupa Leona svob. pána Skrbenského samostatně du- chem pokorným, srdcem Bohu a kněžstvu oddaným.

Oslavenec těší se veliké oblibě arcidiecésního ducho- venstva. Vznešený oslavenec jest upřímným přítelem a podporovatelem katolického tisku, jmenovitě však »Katolických Listů«, nač můžeme opravdu hrdými býti. A jsme přesvědčeni, že tuto vzácnou přízeňi nadále našemu listu zachová v zájmu katolické orga- nisace v naší vlasti. Nechť dobrotivý Bůh dopřeje mu ještě dlouhá léta působiti k ozdobě církve, vlasti a arcidiecése. Prine Max na katolické upiversitě ve Frýburce. Z Frýburka dochází potvrzená zpráva, že princ Max působí na katolické universitě. Vídeň- ská židovka »Neue Fr. Pr.« se tomu pranic nediví, jelikož je celá universita v rukou Domínikánů a její řízení i směr jest středověký. Věříme, není tam dosud ani jeden žid a proto ten — středověk Installace. Dne 31. října odpoledne nastoupil do Vetlé nový dp. farář Jan Vavrouš za hojného účastenství osadníků i školních dítek vedených pp. učiteli, obecního zastupitelstva všech obcí, hasičských spolků a za obvyklých slavnostních obřadů. Dvě encykliky. Z Říma se oznamuje, že svatý jubilejní rok ukončen bude v předvečer Naro- zení Páně uzavřením svaté brány. Sv. Otec vydá na sklonku jubilejního roku encykliku, která prý obsa- hovati bude politické vyznání papeže Lva XIII. Chce v ní také svému nástupci ukázati cestu, jakou se má ku blahu církve dále ubírati po stopách církevní po- litiky Lva XIII. Zda na zprávě té jest něco pravdy, ukáže budoucnost.

Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Huberta, biskupa, který se narodil ze vzne- šené rodiny aquitanské ve Francii, byl ve službách krále franského Theodoricha III. a později v Metách u vévody Pipina z Heristala. Na lovu uzřel dle po- věsti kříž mezi parohy jelenovými, následkem čehož se obrátil, odebral se k biskupu Lambertovi v Mae- strichu, vzdělával se ve vědách bohoslovných a byv vysvěcen na kněze, stal se koadjutorem téhož a pak jeho nástupcem. Byl přísným vůči sobě a štědrým k chudině. Zemřel r. 727. Kulturní boj ve Francii. Francouzská vláda nařídila exekuční prodej všeho majetku Re- demptoristů v Hondemont na 30. listopad, protože ne- platili daně přírůstkové. Hudba chrámová v kostele karlínském v neděli. dne 4. t. m. o půl 10. hod.: Mše »Sc. Angelorum custo- dum« op. 13. z G-dur od J. B Molitora. Graduaele: »Ecce quam bonum« z G-dur a Offertorium: »Recordare mei« z G-dur od O. Horníka. »Ave rerum corpus« z Es-dur od W. Mozarta. Pange lingua z A-dur od Dra. Fr. Witta. Po mši: »Sláva tobě« z C-dur — op. 15 — č. 2. od Fr. Picky. Vše pro smíšený sbor capella: Introit, credo a commu nio chorálně.

Ze soudní síně. Hilsner podruhé před porotním soudem. Den VII. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 2. listopadu. Lk.— Dušičkové ráno. Jest pošmourno, poprchává. Pomalu schází se porotci a ještě pomaleji obecenstvo. Ko- nečně porotní síň se naplnila, a přiveden byl i Hilsner. Usadil se po svém zvyku ledabyle na lavici vedle soudního dozorce, celého průběhu líčení sotva si povšiml, k výpově- děm svědeckým neměl, co by namítl. Průběhem líčení vyšlo na jevo, že dne 29. března v kritický onen podvečer spr- chlo v Polné, ač tam bylo krásné odpoledne, a také vyšly na jevo úplně spořádané poměry v rodině Hrůzových, kde nepanovala nijaká rozháranost. To, co dnes se očekávalo, totiž nějaká sensační odhalení svědků ohledně počtu a in- tensity skvrr krevních na šatech zavražděné Hrůzové se nestalo — líčení bylo skorem úplně klidné, ba místy až mrazilo. Fakultní dobrozdání vytýká nedostatek pitevního protokolu. Všeobecně překvapilo v nálezu, že Anežka Hrůzova vážila asi 50 kg a měla asi 3600 gramů krve. Cele vykrvá- ceti nemohla, krev vyteklá obnášela asi 1800 gramů, ostatek zůstal v těle... Poručník zavražděné tvrdil, jak známo. že Anežka vážila 68 kg. Židovské listy a strana Hilsnerova nedají si ujíti, aby nepůsobily náladu. Tak nyní kolují zde německé le- táky berlínské firmy G. C. Kitzler, dále český leták násle- dujícího obsahu: „Nenechme se balamutit! Všeho moc škodí. Prohnali jsme židy jak se patří, nikde tu švandu lépe neprovedli. Avšak jest na čase, by jsme na sebe již nemukali, ale z plného hrdla se smáli, kde kdo v Čechách jest. Jest to hezké od těch pánů, že nám šli na ruku, dále však by to tak nešlo bez blamáže českého jména Na ko- šili, na svrchní jupce a na vrchní sukni jest to příliš zna- telné, že Anežka je na sobě neměla, když vražděna byla.

Či máme čekati, až nás opraví Vídeň?“ Na tomto letáku, zde kolujícím, podepsán „také antisemita, ale s rozvahou“; z celého obsahu zřejmo, kam tento židovský leták smě- řuje — že jím má býti křesťanské obyvatelstvo uvedeno ve zmatek a omyl. Pan předseda sděluje, že soudní dvůr dal místo ná- vrhům obhájců pp. dr. Auředníčka a dr. Vodičky 1. Aby obeslán byl soudní adjunkt dr Šchenk ve Velikém Meziříčí a aby vyslechnut byl o velikosti a roz- měru krvavých skvrn na kalhotech Hilsnerových. 2. Aby obeslán byl p dr. Pilař z Polné, aby udal. zda mu obě Brožové udaly tehdy při výslechu, co udaly nyní při posledním výslechu. 3. aby vyslechnuta byla Ant. Frischerová v Polné v téže okolnosti, tvrzené svědkyněmi Brožovými. 4. A konečně ještě v téže okolnosti mají býti obesláni a vyslechnuti svědci Aron Aufrecht a Basch. 5. Dále má býti obeslán a vyslechnut Bert. R a p p, studující reálky v Jihlavě, aby dokázal, že dne 29. břesna 1899 viděl večer o 6. hodině Hilsnera v polen- ské synagoze. 6. Okresní soud v Polné má býti dožádán o odpověd ohledně anonymního dopisu, z slaného Pešákovi, po případě o zaslání téhož dopisu — nachází-li se dosud u soudu — aneb o zaslání všech spisů z vyšetřování o tomto dopisu. Následující návrhy byly zamítnuty: 1. Na obeslání rady Řeichenbacha a adjunkta Pilaře, kteří měli býti slyšeni o tom, zda jsou všechny protokoly se stranami zavedené správně sepsány. Výslech tento byl vzhle- dem k určitým faktům nerozhodným. 2. Zamítnut též návrh, aby bylo pátráno, jaké víry byly osoby z domu č. 13 v Porzellangasse ve Vídni, ozna- čeného v dopise k Pešákovi. Dopis je anonymní a tudíž již sám nerozhodný.

Výslech svědků. Prof. dr. Reinsberg, profesor soudního lékařství v Praze, přísahá. Předseda: Byl jste členem komise, která ohledala šaty Anežky Hrůzovy? Jak ty šaty přišly na fakultu a kdo je přejímal.?? Švědek: Věci přišly na děkanství české fakulty lékařské, odtud do ústavu pro soudní lékařství. Byly u mne v ústavu zamčeny ve zvláštním pokoji. Později děkan usta- novil dvojí komisi. Pro vyšetřování skvrn krevních zvoleni do komise prof. dři.: Hlava, Horbaczewski a Janoší k. Pro posouzení způsobu smrti Anežčiny zvoleni do ko- mise prof. dři.: Hlava, Maydl a Reinsberg. Po té části oděvu dodány do pracovny prof. dra. Horbaczew- ského, tam ty věci zamčeny ve zvláštní skříni, od níž měl týž klíč. Když jedna komise byla hotova, byly části ode- vzdány druhé komisi. Svědek sám měl věci uschovány a klíč měl sám u sebe Když komise druhá byla hotova, odevzdány věci děkanství. Věci byly zabaleny v žedém papíru a v ko- šíku, komise sama si je otevřela. Předseda: Je vám znám stav těch věcí? Zejména se jedná o tento živůtek (ukazuje ho).

Prof. dr. Reinsberg: Ten je v takovém stavu, v jakém jsemho viděl. Podšívka je pro- sáklá krví, tuhá; hned jsme viděli skvrny na rukávech i jiné. Ten je v takovém stavu, jak jsem ho viděl — i obruba košile. Předseda: Jedná se o to, že ty věci při hlavním přelíčení se nalézaly v jiném stavu? Dalo by se to konsta- tovati, kdyby k tomu bývala přišla jiná krev? Svědek: Nedalo by se to s určitostí rozluštit, leda by byly nové skvrny intensivnější; ovšem to umělé pro- sáknutí krví by musilo býti značnější. A tu by byly skvrny temnější. Během času skvrny zhnědnou a mezi novýmia starými pak není rozdílu. My jsme dostali corpora delicti, chtěli jsme se infor- movat ze soudních spisů o jich stavu, a le právě o tom není tam řeči Dr. Baxa: Jsou tu tmavší skvrny a světlejší. Prof. dr. Reinsberg: Je to snadno vysvětlitelno. Tam, kde přijde krev přímo na tkaň a prosákne ji, je skvrna intensivnější; nepřišla-li krev na tu látku přímo, pak je skvna krevní málo znatelná. Dr. Baxa: Byl jsem upozorněn z jiných stran na- rozdíl skvrn.

Předseda: Proto to pan profesor vysvětlil. Dr. Baxa: Byl při tom okazování někdo jiný? Prof. dr. Reinsberg: Ne; jediní lidé, kteří vidělí ten konvolut byli sluhové, kteří to odnášeli z jedné pracovny do druhé, ale ti neviděli jedr otlivé kusy. Dr. Baxa: Nebylo by nějak možno, aby to byl ně- kdo jiný viděl? Prof. dr. Reinsberg: Nikdo neviděl ty věci viděl je sice můj asistent docent dr. Slavík, ale ten ty věci neohledával. Státní zástupce: Vyskytla se pověsť, že z Je- níkova do Polné zaslána byla láhvička s parfémem. Prof dr. Reinsberg: Já nic nedostal, nebyl jsem k niemu vyzván a také žádný z kollegů ne, pokud se pamatuji. Dr. Baxa: Došla ta lahvička do Polné a na poštovní řiditelství pražské? Prof. dr. Reinsberg: O tom nevím. Svědek prof. dr. Hlava, profesor patologické anatomie z Prahy; vzat do přísahy. Předseda: Jakým způsobem věci Anežky Hrů- zovy na českou lékařskou fakultu došly a jaký byl další jich chod? Prof. dr. Hlava: Věci došly na děkanství české lékařské fakulty, pak corpra delicti odevzdána prof. dru. Reinsbergovi; ten však je vrátil a sbor profesorský zvolil dvě kom se, které se obíraly vyšetřováním těchto předmětů. V obou jsem byl členem. Nejdříve to dostala komise prv