1
masthead
Ročník XXXXVIII.
4
masthead
V Praze, ve čtvrtek 28. května 190u.
Praha
6
article
6 rannt a odpol. Míst,
přodplésí sn:
v Praze v sčninistrae
pžaje
za čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí denáškou
K 50b
na měsíe
netot lats . . . . 7 K 50k
ve Slialkich
na nálí . .. . . . 2 K 30k
Požtou:
na ninie
čtvrt lets . . . . 9 K 60n
s drejí zísilke
nvrt ah.
Praha
7
article
Dnašní čislo pro Prahu la o 10 stranách.
Dnašní čislo pro Prahu la o 10 stranách.
Německá interpelace o Karlo
vých Varech . ..
Jak se samo sebou rozumí, přiběhli
s první interpelací v příčině karlovarských
událostí — Němci Tážou se vlády, chce-l
»takovým promyšleným výtržno
stem Čechů v německém územ
jazykovém učiniti přítrž...« T
je už věru non plus ultra nestydatostí ! Tedy
ti výtržníci, kteři hnali útokem na Slovanskou
besedu, kteří rozstřiskali v ní všechna okna
zastavili povoz a těžce zranili českého re
daktora, kteří po dvě noci pak ještě rušil
klid lázeňských hostí huronským řevem svým
až vynutili sundání tabule s nápisem »Slo
vanská beseda«, kteří za hulákání » Wach
am Rhein« chtěli pobořít i český hote
»Monopol« uvnitř města — — to byli pa
trně samí — čeští rabiáti, kteří vpadli do
nmeckého jazykového území, aby ohrozili
klid ubohých, mírumilovných karlovarských
Němců a lázeňských hostí... Kterak je
možno odvážiti se podobné nehorázné tartuf
ferie v lidovém parlamentě vzdělané říše
Žasnete. Nuže, vizte to ši—kovné umění
názorně:
»Město Karlovy Vary« — počíná inter-
pelace karlovarského poslance Lösslaa
soudr. — »bylo dne 24. května jevištěm ža-
lostných výtržnosti (»Ausschreitungen«) tam-
ních Čechů. Již několik dní před tím
oznámeno v časopisech (tu se arci zamlčí.
že ve štváčském »Badeblattu«. Pozn. red.),
že Češi chtějí svolat do Karlových Varů
shromáždění, aby pokračovali v ně-
meckém jazykovém území u vý-
tržnostech, jaké se udály týden
před tím v Praze.« (»Ein Massen-
meeting« = »obrovský tábor« nazýval ob-
myslně karlovarský »Badeblatt« obyčej-
nou schůzi, na jejíž programu byla toliko
přednáška redaktora Špatného z Prahy o po-
litické situaci a jazykové otázce v úřadech
státních, kterážto schůze konati se měla
v sále Slovanské besedy, tedy v uzavřené
místnosti, stojící krom toho podál města
Němec
Čecho
Lösslaa soudr
Čech
Praha
Karlov Vara
Karlová Vary
Eina Massena
Karla východ Vary
8
article
Pozn. red.)
»Příchod pražského řečníka byl ohlášen,
žaluje interpelace Lösslova dále, »ba oče-
káváni i cizí Češi, kteří měli schůzi k ar lo-
varských Čechů, většinou to saison
ních dělníků, () sesílili. Schůze byla nejprve
povolena, rovněž tak i protestní schůz
německá. Avšak rozklady městské správy
jakoz i podepsaného (posl. Lössla), upozor-
ňující, že od dvou těsně vedle sebe sou-
dobné konaných schůzí jest se obávati vý-
tržností, způsobily, že obě schůze zakázány
Zákaz ten byl také ve dvou čísleel
»Karisbader Tagblattu« uveřejněn, což doka
zuje, že Němeům pouze o to šlo, aby
obyvatelstvo upokojili. Leč vzdor
zákazu tomu byl učiněn pokus česko
schůzi konati a nálada shromažďujícího
se obyvatelstva byla slyšenými z vnitřku
hlasy řečníků, jakož i potlesků tak po-
drážděna, že někteří chtěli se odebrati
do místnosti, aby se přesvědčili, kterak
zákaz tímto způsobem se ignoruje. I tla-
čili skupinu na vrata budovy, až najednon
nejpřednější zkrvácen zpět zavrávoral, jelikož
ho kterýs Čech buď nožem neb jinakou
ostrou zbraní zranil těžce na hlavě . . . Tím
byl dav pochopitelně tak rozdrážděn, žese
Lösslův
Čech
Čecho
Lössl
Čo
Karisbader Tagblatt
9
article
hotovil dobýti místnost útokem. Toliko roz-
vážnému chování se stráže a zástupce poli-
tického úřadu bylo lze děkovati, že kromě
několika vrhů kamením prot
oknům neudálo se žádné vážnější
násilnosti.« (A třískání oken Besedy
trvalo půl druhé hodiny ! Pozn. red) »Jeli-
kož se tyto neslýchané, pobuřujíc
provokace v německých mě stech
rok za rokem opětují a jelikož se dále, jako
v tomto případě ukazuje, že Češi již ne-
dbají zákazův, čímž pocit bezpeč
nosti německého obyvatelst v
v jeho vlastní domovině úplně se ruší.
a ježto nejsou ušetřena, jak viděti, ani města.
která k vůli pobytu nemocných potřebují
zvláštního klidu, — tážou se podepsaní
Chce Vaše Excellence takovýmto promyšle-
ným výtržnostem Čechův na něme-
ckém jazykovém území učiniti přítrž?« —
Ejhle, tak se to — narafičí! A na ru
čest hned také liberecký orgán Jeho Excel-
lence německého ministra krajana Prada —
omlouvá ty další — výtržnosti karlovarské
za následujících večerů, kdy nebylo již pra-
žádné české schůze široko daleko, takto
»Pohoršení nad těmito frivolními št va ni-
cemi a provokacemi Němcův jest
všeobecné a proto žádný div, ulevuje l
si nevole Němcův na oné karlovarské české
tvrzi, »Besedě«, i na dále prudkými hroz
bami a kletbami proti českým štváčům.«
Přes všechen tento šalebný povyka
hlomoz německé interpelace a žurnalistiky.
vidí každý, kdo pravdu viděti chce, že
Češi karlovarští neprovokovali
Němcův karlovarských ani jediným
slovem, nadtož skutkem. Neboť to je-
diné, co jim může sama ta interpelace
Lösslova za vinu přičísti, jest, že chtěli
užíti práva shromažďovací ho
všem státním občanům rakouským
ve všech královstvích a zemích na říšské
radě zastoupených rovně přináležicího a zá-
kladním zákonem ústavy zajištěného, a to
způsobem nikterak a naprosto vyzývavým
Čech
Čechův
Němcův
Lösslův
Prado
10
article
Němce dráždícím, nebo dokonce v bezpeč-
nosti jejich ohrožujícím. Nesvolávaliť žadný
veřejný tábor lidu na veřejném prostran-
ství, nepořádali žádných veřejných průvodů
k němu, nýbrž respektujíce lázeňské město,
chystali zcela klidnou schůzi ve své uzavřené
místnosti spolkové daleko za městem. Žadný
rozumný a spravedlivý Němec nepotřeboval
se proto rozčilovati, neboť žádný Čech ne
zavdal příčiny ku pohoršení Němeův nej
menší.
Ale zlým, momsenovskou zášti
proti všemu, což českého pose-
dlým Němcům, dnes i sebe skrov
nější schůze Čechův v městech
zněmčených tohoto království — ovšem jest
solí v očích, dráždí je jako rudá barva kro-
cany a hýbe jim žlučí jako nesnesitelná pro-
vokace Němectva. Neboť jim jde stůj ce
stůj o to, aby si zřídili na severu země če
ské novou německou zemi, očiště-
nou ode všeho slovanského živlu, jak kdys
Plener upřímně nám v oči pověděl a proto
»Pryč odtamtud s českými úřadníky
s českými intelligenty, živno st-
níky a dělníky až do těch služeka
učnův českých !
Proto jim »provokací« každá česká Ma
tiční škola, každá česká schůze, každý český
výlet sokolský neb pěvecký, každa česká
tabule; proto vybíjejí okna našim českým
Besedám, sokolnám i školám v tom »svém
Němec
Čo
Čechův
Ma tiční škola
11
article
území —« a mají pak ještě tolik drzosti, že
interpelují vládu, dlouho-li chce ještě
»strpět to znepokojování klidného ně
meckého obyvatelstva českými štváči a ná
jezdníky« — kteří soudí, že mají jakožto
státní občané tohoto království rovné právo
v celé oblasti jeho jako Němci zdejší »v
úřadě, ve škole i v životě veřej
ném«, jak výslovně jim je zaručuje platny
státní základní zákon.
Máli kdo příčinu býti v této zemi zne
pokojen, rozhořčen a podrážděn, jest to do
morodý národ český, sidlící tu od věkův tak
rozhodnou převahou a dočkavší za všechny
oběti státu přinesené posléze toho, že jei
zlovolní, nevlastenečií štváči a pobuřovači
menšiny německé htedí dlouholetou vášnivou
agitací výpuditi z celé třetmny společné, je
diné vlasti jeho, jak k tomu právě dnes
znovu nabádá Němce doznaný orgán mi ni-
stra německého Prada, libere
cký »Deutsche Volkszeitung«, an
píše (dne 27. května t. r.) doslovně
Němec
Prado
Deutsche Volkszeitung
12
article
Češi si tropí co chtějí a čerta se staraj
o úřadní nařízení neb zákazy. Tu mu sej
si Němci sami pomoci, tím, že ko
nečně jednou zahradí český přítok
do německého jazykového ú zem
a české dělníky odkážou tam.
kam patří, do jazykového ú ze m
českého. Jedině tím lze českému hnut
učiniti přítrž. Jinak neudržíme svou ně-
mecko-českou domovinu ryze německou.«
Politickou i sociální revoluc
chtějí němečtí fanatikové zbudovat
si svou novou »německou marku-
v zemi české, všechny platné zá-
kladní zákony státní chtějí roz
lámati, a za tím účelem od r. 1884 tero-
risují vlády rakouské, aby je schýlili k roz
dělení Čech, ku poboření rovného práva ná-
roda našeho v pravlasti jeho, pojdiž siz
toho pro budoucnost Rakouska třeba — po
topa. A proto se tážeme opět my: Chce
smí kterákoliv vláda rakouská hověti ješte
dále tomuto nebezpečnému úsilí a pychu ně
meckých štváčů? Či není už svrchovaný čas
aby je zarazila rozhodným postave
ním se na půdu legitimity, na
půdu zákona, nedílnosti a práv
vlasti české a rovnoprávnost
obou její národův?
Čech
Němec
Čechy
Rakousko
14
article
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 74)
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 74)
Ve Vídni, 27. května
(Pdvodní zpráva telef, »Nár. Listde.
Pošesti lelech debatuje vídeňský parlamen
opět o řádném rozpočtu. Jsou lidé a jsou listy
kteří nejen mají, nýbrž také projevují z tohe
nehoráznou radost, kteří jsou z toho u vytržení
a rozčilení. Jakkoliv jsme zastanci práva parla
mentního, rozhodovati o státním hospodářstv
finaněním, nemůžeme přece pochopiti rozruel
proto, že se v poslanecké sněmovně mluv
zdánlivě o rozpočtu. Není k tomu skutečně
žádné příčiny. Letošní rokování rozpočtové valně
se neliší od rozpravy o rozpočtu zatímním. Liš
se vlastně a podstatně toliko délkou. Lepší věru
není, naopak jest horš1. Není to vůbec žád
ná debata, ve které by řečníci mluvili proti sobě
mluví toliko po sobě. Jsou to připravené mono
Mohlo by se mysliti a říkati, že novota
methody, která tentokráte byla stanovena pro
vyřízení rozpočtu v plenu sněmovním, bude
logy.
Vídeň
poslanecký sněmovna
15
article
míti svůj půvab, ale — chyba lávky! Ve sně
movně jest úplně prázdno. Řečníci přednášej
výklady své před malým hloučkem posluchačů
tak malým, že v první chvíli pozorovatel mysli
že plenární schůze poslanecké sněmovny nekoná
se vůbec. Presidium — nevíme proč — zavedl
praxi, že pokaždé, vyvolá-li nového řečníka.
počnou hrátí elektrické zvonky v celé budově
parlamentní, což se jindy děje toliko tenkráte
vyzývají-li se poslanci po budově parlamentn
roztroušení ke hlasování.
Nominálně koná se napřed debata generální
nominálně konati s bude později debata speciální
speciální — lucus a non lucendo — neboť buce
jen jedna a jediná o veškerých polažkách všech
resortů. Generální debata může býti každou
chvíli skončena, speciální každou chvíli počnta
Hlavní věc, na které záleží, jest, aby celý roz-
počet byl poslaneckou sněmovnou vyřízen před
koncem tohoto měsíce, aby mohl býti projed
nán před koncem tohoto měsíce panskou sně
movnou a aby nebylo třeha vymahati nové pro
visorium na měsíc červen.
poslanecký sněmovna
16
article
Ovšem pro nás dávno nebylo žádné pocbyb
nosti o tom, že dřívější způsob projednáván
rozpočtu ve sněmovně, podle kterého mohla se
konati zvláštní rozprava o každé jednotlivé
sebe menší položce, dávno jest zastaralý. Dříve
ještě, nežlí zahájena byla ve sněmovně posla
necké obstrukce německá, byli jsme si vědomi
že musí býti zvolena nová, účelnější, především
kratší methoda, třeba nikoli tak krátká, jaká je
zavedena na příklad v říšském sněmu něme-
ckém, kde se vyřídí celý rozpočet za dva nel
tři dny. Bylo patrno, že není na dlouho udrži
telným stav, za kterého se rozpočet projednáva
ve výboru 60 dní a potom v plenu zase 60 dn.
takže jediná práce, spojená s rozpočtem, za
městnávala poslaneckou sněmovnu skoro celého
půl roku.
Co se nyní děje, jest fakticky poruše
ním jednacího řádu, které trpí také so
ciální demokraté — jedině proto, že nikdo ne
chce, by vláda sáhla pro aktivování rozpočtu
byť zatímního, ke čl. 14. zákl. zákona o zastu
pitelstvu říše. Ale nevidíme nikde vůle ani pev
ného odhodlání, zmoci se na nový řád pro vy
řízení rozpočtu. Předseda německé strany lidové
dr. Chiari mluvil sice pro změnu jednacího řádu
v poslanecké sněmovně vůbec, ale tak, aby ne
bránilo se ani oposici ani obstrukci. Křesťanšt
sociálové a klerikálové však chtějí míti jen změ
nu jednacího řádu takovou, která by oposici
jestliže by ji neznemožnila, alespoň ztížila tak
aby ji prováděti mohly toliko velké strany
Chiari
17
article
Němci brání se každé změně jednaeího řádu
protuže jsou si vědomi, že, kdyby se provedla
jejich vzdor a jejich revolta zůstala by malo
mocnou. Nikoli ze svobodomyslnosti, nikoli pee
svobodu slova na parlamentní tribuně jsou prot
změně jednacího řádu, nýbrž toliko a pouze
z panstvíchtivosti a ze snahy, udržeti všechny
posice, které dosud neprávem drží. Tak posu
zují otázku změny jednacího řádu sněmovny ti
kdož jí přejí a kdož k jejímu provedení přip
nají dalekosáhlé politické odhady a dohady. S
stanoviska českého jsou však proti jakéko
změně jednacího řádu velmi podstatné námitky
nebuť nelze se vyhnouti myšlence, že stížen
oposice může právě v Předlitavsku znamenati
zároveň stížem obrany práv českého národa na
parlamentní půdě vídeňské, nám dojista cizí
Zajímavo bylo slyšeti dnes, kterak se vy
slovili dr. Chiari a dr. Damm, předseda něme
cké strany agrární, o poměru německých t. zv
svobodomyslných poslanců k všeněmeckým kle
rikálům.
Posl. Chiari neřekl sice: „Půjdeme dále
v jednom šiku s německými zpátečníky,“ ale
V dvobném prouejit
gnnni číslo o sobě . . . za 9
odpoladní
. . . . za 2h
Ve flialkách za venkovi
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4h
Inserat
plati se hotově zapře
Přsdplaceni a inserty přijímá sdmini
strace v Maríanské ulicl č. s
Tam nacházejí se těž redakee
tlskárna a ezpedlee „Národních Listá“
Eukoplay so nevzacsjí.
Němec
Chiari
doktor
Damm
Posl
Předlitavsko
národní Listat
18
article
neřekl také, že Němci t. zv. svobodomyslní
s klerikály dále nepůjdou. Dr. Damm byl upřím-
nější: docela nepokrytě prohlásil, že něme čtl
lidovci nedají se nikým odlákat
od křesťansko-sociálního táboru.
Naši čtenáři vydají nám svědectví, že jsme se
o takovém smýšlení německých patentovaných
svobodomyslníků nikdy neklamali.
Dr. Chiari vystoupil dnes v roli tuhého le-
gitimisty, kterému zákon a jeho nejpřísnější za-
chovávání jest nade vše. Také my jsme pro
nejpřisnější plnění zákona. Nic jiného nežádali
jsme a nežádáme od vlády, než aby českému
národu dostalo se práv ústavou a zákony mu da-
ných a zaručených. Mluvil-li dr. Chiari dne
o byrokratické anarehii, která zavládla za p-
slední doby v Čechách, mluvil-li o neposlušnosti
úřadnictva vůči platným zákonům, čeští úřadníei
viny takové nemají; tento hřích spáchali a po-
řád páchají jen a jedině čřadníci Němci.
Žel, není viděti nikde vůle, zjednati průchod
platným předpisům. V nedostatku takové vůle
dlužno hledati jednu z naléhavých příčin hlu-
boké nespokojenosti národa českého.
Všeněmec šl. Eduard Stransky politicky
dnes nemluvil, vyjímaje proklamaci spolku vše-
německo-ruského. Sláva takové alianci! Byla
založena panem Vasilkem, když šel prositi K-
H Wolía a Stranského, by milostivě prominuli
a odpustili, že dr. Okuněvský v Praze se přihlá-
sil za Slovaná. Přejeme tomuto spojenci všeho
zdaru.
Posl. Roblek je statečným a výmluvným za-
stancem Slovinců jihoštyrských, jejichž útisk
v oboru kulturním a justičním názorně vyložil.
Němec
doktor
Damm
Chiari
Eduard
Vasilko
H Wolía
Okuněvský
Posl
Čechy
Praha
19
article
Cokoli vyškl vládě v těchto oborech, jest odů-
vodněno a pravdivo. Dr. Derschatta, nikoli bar.
Beck a nikoli dr. Klein, vládne nad zeměmi
alpskými, ovšem v duchu a smyslu programu
německých nacionálů. Jeden výrok tohoto Slo-
vince jest také pro nás zajímavým a pozoruhod-
ným, již proto, že vystihuje celou skutečnost.
Pravil, že dorozuměním národním nerozuměji
Němci nic jiného, než povýšení němčiny na
státní jazyk.
Také dr. Chiari pověděl mezi řádky, že
nutno zavésti státní němčínu, což řekl svým způ-
sobem tak, že domlouval neněmeckým národům,
aby dali státu, co jeho jest.
Posl. Vojta pojednal velmi rozhodným způ-
sobem o rovnoprávnosti jazykové v poštovnicivi
a v justici, čině prudké výtky jak presidontu
Wesselému, tak vládě pro její slabost vůči samo-
vládě německé byrokracie.
doktor
Derschatt
Beck
Klein
Chiari
Posl
Vojta
Wesselý
20
article
Patnáct řečníků dnes promluvilo. Jenom
stěží byli sehnáni. Ukázalo se, že poslanci, při-
hlásivšíse ke slovu o rozpočtu, který leží ve
sněmovně již od polovice října mínulého roku.
nejsou dnes na svou řeč připraveni. Proto věro-
hodnými jsoú předpovědi, že rozpočtová debata
skončil ještě dřive, nežli bylo v poradě zástupeů
klubův určeno.
Mnohem zajímavější a důležitější, nežli roz-
prava ve sněmovně, byla dnes diskuse ve výboru
vojenském, kde promluvili ministr Georgi a mi-
nisterský předseda bar. Beck o reformě bran-
ného zákona.
Na počátku schůze odpověděl ministr vnitra
bar. Bienerth na dotazy, které mu byly včera
večer odevzdali posl. prof. dr. Glabiňski jménem
polského kola a prof. Romančuk jménem Rusů
o krvavých událostech v Černěchově. Chef poli-
tické správy předlitavské nepověděl ovšem více,
nežli co mu bylo ze Lvova resp. z Tarnopole
sděleno. Každá věta jeho však byla přerušem
ostrými výkřiky dílem Rusů, dílem sociálních
demokratů. Ministr vyzval haličské poslance,
aby přispěli k upokojení obyvatelstva domácího
tak, aby zahájené vyšetřování vykonalo se
George
Beck
profesor
doktor
Glabiňski
Romančuk
Rus
Lvov
Tarnopol
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, dne 27. května.
(Ze Stambulu do Pěry.) Vlak zůpln
ještě nestál, když chodba vagonu byla náhle
jako kobylkami zaplavena pestrými, ramenatým
zjevy nosičů v zamaštěných, strakatými šátky
ovázaných fézech.
Jen v první chvíli a na prvý dojem se zdálo
že jsou to jacísi dvounozí, ale desítiramenn
polypové: vypadalo to, jakoby každý z nich
měl alespoň tucet končetin, nejméně pět, šest
párů chapadel či klopet, podobných lidským ru-
kám. Byl to jen optický klam. Nikdo z nich, jak
se objevilo, neměl víc, nežli dvě ruce, pravou
a levou, ale šermovali jimi tak, vyplňovali jimi
celý vagon a chápali se našich zavazadel tak
horlivě, že počet těch rukou zdál se býti nej-
méně zpateronásoben.
Statečný náš dragoman, pan Vincenc, hned
naponejprv osvědčil se jako dovedný krotitel
těchto dvounohých polypů, jimž nebylo lze se
ubránit. Navzájem si zavazadla trhali z rukou.
Pan Vincenc vysvětloval jim cosi v libozvučné
řeči turecké — lichotím si, že mi není třeba
teprve se dušovati a dovolávati se svědectví
hodnověrných svědků, aby mi čtenář uvěřil, že
z celé té konversace nerozuměl jsem jedinému
slovu. Při zavazadlech, postavených zatím na
perron, nežli odbude se ceremonie přehlídky
pa 1, zůstali pouze dva z těch horlivců, vybraní
panem Vincencem — ostatní nastrkovali ruce
chtěli bakšiš jen tak, za dobrou vali.
Došli jsme na konec perronu, kde příchozích
očekával slavný úřad, dva nuži ve fézech a vo-
ják, přešlapující u řetězu, jímž zatažen byl vý-
ehod z perronu.
Poznovu následoval slavnostní obřad pro
hlížení cestovních pasů.
Vincenc
Praha
Stambul
Pěra
22
article
Nevelký, mladý Turek s nazrzlým knírkem
odejímá příchozím průvodní jejich listiny a na-
mahavě slabikuje cizí jména, jež si zapisuje do
knížky, po něm druhý zástupce slavného úřadu,
vytáhlý muž s tmavým knírem a hustý m, srost
lým obočím znovu se hrouží v luštění záhad ci
zého písma, cizích úřadních razítek a ve slabi
kování těžce vyslovitelných jmen. Huronský po
křik nosičů, dragomanů a hotelových zřízenců.
jímž byl uvilán dojíždějící vlak, pojednou ted
umlknul, nastalo napjaté ticho. Chvíle je váž-
nou — slovo má slavná cisařská turecká policie
a neméně slavný a neméně turecký politický
úřad ..
Před námi na řadě je náš obrejlený spolu
cestovatel z vedlejšího kupé. Tureček přeslab-
koval jeho, rusky znějící jméno, prohlížel
v rukou obracel pas jeho německy hovořicí druž
ky — čert ví, co v tom bylo, v průvodních je-
jich listech shledána jakásí závada, nesrovna
lest, nějaký kaz —
nn
„Efendi,“ povídá Tureček druhému a do-
dává ještě něco, čemu jsem již zase nerozumě
— vida, mám už pomalu sbírku tureckých slov
již tři exempláře hezkých slovíček: bakšiš
harém a efendi, t. j. pán. Turek se srostlým
obočím rovněž nad listinami kroutí hlavou a ja
kousi kostrbatou frančinou se s milým sousedem
dorozumivá, a výsledek toho kroucení hlavou
usedlý párek z vedlejšího kupé byl odkázán
aby posečkal, až slavný úřad prohlédne pasy
sstatních ...
Turek
Tureček
23
article
Slabikují teď naše jména, pan Vincenc jim
rozšaíně cosi vykládá, mladší Tureček, vypada
jicí nevinně jako jehně, zavrtává se očima do
našich ledví a francouzsky se ptá, kde budeme
v Cařihradě bydlet. Byl nám doporučen Palaee
hotel v Péře, evropské a křesťanské čtvrti Cař-
hradu — ukájíme i v tom směru Turečkovu
zvědavost. Tureček zapisuje si jméno hotelu,
vraci nám pasy: došli jsme milosti před jeho
očima, byli jsme nalezeni hodnými, aby nohy
naše směly vkročiti na půdu Stambulu. Srdečně
se pánům revisorům poroučíme. Oba přikládají
konečky prstů u pravě ruky k fézům — jsme
volni, vyjít za vojáčkův natažený řetěz, jejž
před námi uvolnil. I vojáček dotkne se rukou
fézu a druhou velmi šikovně nastaví. . . dobře.
vojáčku, taky dostaneš, abys tu nestál zadarmo.
Vždyť bys měl dlouhöu chvili, když bys nebral
ty jediný — a dlouhá chvíle, věz, ó turecký
Vincenc
Tureček
Turečkův
Cařihrad
Stambul
Cařhrad
24
article
vojíne, jest počátkem všech nepravostí ... A vo
jáček znovu pozdravuje a mile, srdečně se po
usmívá — představoval jsem si bašibozuky
se
mnohem krvelačně jšími!
V celnici nový, ještě pestřejší zástup dvou
nohých polypů, kteří všemi svými chňapavými
rameny ženou se po našich pláštích, deštnícieh
a holich. Někteří byli by ochotni alespoň dout
ník nám na chvili podržet. Všichni stejně jsou
žádostivi bakšiše a někteří z nich v cárech tak
malenných, jež přímo volají po dobrodiní blaho-
dárné desinfekce ... Jakýsi neodbyta, jenž s
kolem nás točil již na peroně, muž v evropském
šatě a s fézem na hlavě, hučí nám cosi několika
evropskými jazyky. Dlouho nás traktýruje tim
jazykovým ragoůt — posléze rozhodne se pr
němčinu. Zavírá naše kufříky a udili nosičů
rozkazy nejinak, než jako bychom byli pro
vzkázali.
Pan Vincenc netrpělivě máchne rukou —
neodbyta dál vede svou. Nespomáhá, že náš
dragoman turecky vysvětluje mu cosi, patrně
své nároky o t. zv. nekalé soutěži — neodbyta,
jak vidět, není, žádnou nervosní netýkavkou
klidně a stejně horlivě řídí dále přenášení na-
šich zavazadel do vozu.
Vincenc
25
article
Venku před nádražím obklopí nás tucet
malebných příslušníků nejrůznějších národností
i černoška stará a bachratá — že se o dáme
tak vyjadřuji — nalézá se mezi nimi, všichni
po turecku pozdravují klademm ruky k ústům
čelu a „bakšiš, efendi, bakšiš, musjé“, zní t
se všech stran — hravá a nejlepší methoda,
naučiti se turecky snadno a rychle ...
Krajan-dragoman posadil se na kozlík k
kočímu, jehož féz, jako u všech nosičů, Kurdů,
ovinut byl špinavým šátkem — ohlédnemes
po druhém voze — mezi našimi zavazadly, s r-
kama nad ně rozloženýma, jako když kvočna
brání svá kuřala, seděl tam neodbytný, přeochot
ný „náš“ mluvka. Pomozte si! v
Vůz vyjíždí do pestrého lidského mraveni
ště — tak trochu, trošinku zatočí se hlava ttm
pestrým, nezvyklým víre m
Jedeme v těsných üličkách, zaplavených
pchyblivou massou pestrých a malebných po
stav — mezi těmi zástupy ojedinělé, po oči za
kuklené ženské zjevy se škraboškami na tvář
a ve tmavých, domínu podobných, neforemných
šatech valně přispívají k tomu, že zdá se, jako
bychom náhle byli se ocili v pestrém, omamném
šumném víru masopustního mumraje. A v te
zamotané tlačenici vůz jede tak, jakoby jel
prázdnou ulicí — Orient! Z těsných uliček, do
nichž slepě divají se smutná, hustě zamřížena
okna sešlých dřevěných domků se zabedněným
arkýři, vjíždíme na širší prostranství — poprv
z blízka vidíme nádhernou stavbu džamie se
dvěma minarety, mešitu Sultan-Valide... ale
není času pokochati se tím obrazem, přelu
zase mizí, jsme poznovu mezi špinavými, z
bedněnými domky. Přestalo hrbolaté dlážděn
a vůz najednou hrčí a duní po jakýchsi racho-
tivých, pod koly vyskakujících prknech — vjel
jsme na dřevěný most, jenž Stambul, nejstarší
tureckou část Cařihradu, pojí s evropským
čtvrtěmi, Pérou a Galatou.
mešita Sultan
Stambul
Cařihrad
26
article
Najednou aby člověk měl tisíc očí, jak
kterýsi indický pánbíček, aby mohl si tu všimati
všeho, hledět všude najednou, na pravo, n
levo, před sebe, na zad... Nepřetržitý proua
lidstva vlní se mostem, spojujícím oba břehy
Zlatého rohu — povrch černavé, vlnící se t
lidské massy červená se samými fézy — fézů,
fézů bez konce, mezi jich tisíci obyčejný klo-
bouk je tu vzácností nemenší, nežli, na přiklad.
česká kniha na stolku „našich“ šlechtických
rodin... Na konci mostu po svahu se zvedá
a do šíře se rozkládá panorama Péry a Galaty
se starou, kulatou věží, na jejíž cimbuří vlaje
červený prapor s půlměsícem. V pravo, podél
břehu Bosporu, táhne se mezi zahradami řad
bělavých paláců, zjeví se pruh v dálku se roz-
vírajícího moře, v pravo i v levo u mostu hla-
dina Zlatého rohu, brázděná hbitými lodicemi.
celý háj stožárů velkých dopravních lodí, menši
parníčky i dále v Bosporu zakotvené válečné
lodi s vlajkami tureckými i cizích mocností, nej-
záze na svahu tmavé, jehlancovitě cypřiše hřbi-
tova nad Skutari, tam již druhý díl světa — —
jest věru nač se dívat, po celé hodeny by oči
mohly bloudit velkolepým, širokým obrazem a
nenasytily by se toho nádherného divadla . ..
Galat
Bospor
Skutari
27
article
Však již o pozornost naši hlásí se i nej-
bližší okolí a pečuje o to, aby fantasie nezaběhla
příliš daleko. Je třeba, všímati si i toho, co se
děje kolem. A toto se děje: z předmostí vjel
jsme na most, vůz náhle zarazí. Člověk s bílým,
přes rudý féz přehozeným šátkem vztáhne do
vozu pravici — pravda, již je tomu málem pět
minut, co jsme naposledy dávali bakšiš. Ale
muž nežádá bakšiše: vybírá tu mostné. Z vozu
asi dva přastry (piastr = asi dvacet haléřů, čert
je vzal!). Pan Vincene již měl obnos pohotově,
jedeme dále, než nám do vozu nalezou lidé,
kteří zastávky u výběrčího ihned používají k to-
mu, aby natáhli ruku pro bakšiš. Taky se ně-
kteří chtějí pochlubiti svou znalostí frančiny:
„Musjé, bakšiš, bakšiš, musjé. Merší, madmázel
bakšiš, musjé.“ Snad se čtenář v té frančině
vyzná. Ale, prosím vás, nemyslete si, že je
s námi nějaká mademoiselle, nebo někdo vůbee
ženského rodu, aby z toho nebyly klepy. Stara
Vincen
28
article
Nubičanka má gramatickou znalost cizího ja-
zyka nějak popletenu, r říká j,merší“ t. j. merci
ještě před tím, než se jí bakšiše dostalo — kdy-
bých měl pokdy, zasvětil bych ji alespoň do
počátečních tajů frančiny a vysvěllil jí rozdíl
mezi „monsieur“ a „mademoiselle“. A vysvětlil
bych jí, že „merci“ znamená „děkuji“ a nikoliv
„prosím“ — jsou ty Nubičanky ještě pozadul
Což pak tam neni nijakých pensionatů a „vyš-
ších dívčích?“
Dojeli jsme nábřeží, kolem nevalně láka-
vých kaváren, kde červená se fézy — klikatá
ulice dále stoupá do vrchu. Proti nám řítí se
tři páry koní, za nimiž, velmi libezně huláka je,
ubíhá polobosý, otrhaný člověk, s fézem, to se
ví, a do posledního koně mlátí jako do žita. J
to zřízenec koňské dráhy, vrací se s vrchu s pří-
přeži a nemá asi rád, když na ulici je zbytečně
klidno. Ubíhající spřežení i v tom rýčném po-
klusu opatrně vyhýbá se klubku naryšavělých
psů, již pohodlně umístili se právě doprostřed
ulice. Jedeme kolem jakési větší, ale valně sešlé
budevy, jejíž vrata hlídána jsou několika stejně
sešlými, romanticky sošuntělý mni vojáky
Nubičanka