V Praze, v pátek dne 6. března.

K číslu 64. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z poslanecké sněmovny. Z Vídně, 6. března. Dnešní schůze poslanecké sněmovny jest zcela z by- tečnou. Že se koná, jest jen aktem odvety proti českým poslancům. Tito žá- dali, by za příčinou pohřbu dra. Riegra, ke kterému musí poslanci odejeti dnes, dnešní schůze vůbec se nekonala. Dr. Körber chtěl však vynutiti ještě tento týden zahájení prvního čtení řádného rozpočtu na r. 1903. Potom poslanci čeští prohlásili, že, bude-i se dnes konati schůze, bude se rokovati jen o pilných návrzích a že také plán dr. Körbra se neuskuteční. Proti jeho lidem, kteří ne- chtěli přistoupiti na prázdeň dnešní, vznesen byla poslanci českými žaloba těmito slovy »Dr. Körber dělá také politický obchod s če- skými mrtvolami.« Konečně stalo se rozhodnutí v ten roz um, že rozpočet v tomto týdnu nebude projednán v prvním čtení, ale že také dnes bude se konati schůze, že však se vyřídí specialní zákon pro mě- sta Prahu, Těšín, Mor. Os tíra vu a Bílsko. Předlohu pražskou výbor do té doby neprojednal. Sejde se před ple- nární schůzí. Kdyby však nebyl k usnášení schopen, bude se rokovati o předloze té způsobem nejpilnějším, t. j. bez předchozího vyřízení předlohy výborem. Zaznamenali jsme dle »Neue Fr. Presse« že dr. Menger slovo »Verbrecher«, jehož užil o poslanci Reichstädtrovi, změnil v pro tokole sněmovny poslanecké ve slovo »Úbel thäter«. Nyní zaslán byl přípis »Neue Fr Presse«, ve kterém se jí oznamuje, že slov »Verbrecher« zůstalo.

Nový politický obchod dra. Körbra? Z Vídně, 6. března. Zprávu přímo ne- uvěřitelnou sděluje »Arbeiterzeitu nge. Dle ní dr. Körber chce zákon, kte- rým se civilní lista rozmnožuje o dva milliony kor. ročně, uvést ve spojitost se zamýšleným pau- šalováním diet poslaneckých List ujišťuje, že zpráva je spolehliva. Nic- méně zodpovědnost za ni zůstavujeme jemu. Branná předloha v Uhrách. Z Pešti, 6. března. Situace parlamentní se nezměnila do té chvíle ani dost málo. Celkem podáno 150 návrhů ke branné před- loze, ke kterým navrhovatelé mají doslov. Včera večer vydáno bylo provolání k neděl- nímu táboru, jenž koná se před parla mentem a k průvodu, jenž bráti se bude z prostran ství před sněmovnou do Košutovy ulice. Pro volání končí slovy: »Pryč s brannou před- lohou !« Jmenování. Z Vídně, 6. března. Finanční tajem ník Zikmund Bachrach jmenován byl finančním radou, finanční vrchní komisař František Benesch finančním tajemníkem a berní dozorce Alfred Prozak vrchním finančním komisařem pro finanční ředitelstv v Opavě.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 5. března. (C.-B.) Několik set universitních posluchačů shro- máždilo se dnes večer před aulou universitní, aby demonstrovali proti branné před- loze. Za zpěvu písně Košutovy a provolávání »Abzůg!« táhli pak k hotelu »Metropol« před klubovní místnosti strany neodvislosti, kde je několik poslanců oslovilo. Studenti usnesli se zúčastniti se všeobecné schůze lidu a ve středu uspořádati svou schůzi v l astní. Z Berlína, 5. března. (A. C.) V kruzích zdejšího vyslanectví čínského plo pírají se se vší rozhodností zprávy jistého listu anglického, že se v Číně připravuje nová v zpo ura

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

proti cizincům. Vláda čínská učinila prý naopak, jak se mohou zahraniční diplomaté pře- svědčiti, nejrozsáhlejší opatření na zachování pořádku. Z Paříže, 5. března. (C.-B.) Sně- movna pokračovala v poradách o zákoně finančním a přijala přes odpor ministra Mougeota návrh, dle kterého se poplatky totalisatorské o 1 zvyšují. Výnosu z těchto zvýšených obnosů má býti použito pro zdravotní opatření v chudých obcích. Sněmovna schválila pak celý r oz- počet 371 hlasy proti 82. Z Paříže, 5. března. (C.-B.) Před ukon- čením schůze sněmovní došlo mezi posl. L o- quem a Bagnolem k hádce, v níž byl Loque potupen. Pošle proto Bagnolovi své svědky. Z Paříže, 5. března. (C.-B.) Dle offici- osní noty obdrží francouzský vyslanec pro Habeš Lagarde, jemuž byla dána dovolená k ná- vratu do vlasti, po svém přání již před třemi lety vysloveném, jiné místo. Jeho nástupce v Ha- beši bude jmenován v příští ministers ké radě Z Londýna, 5. března. (C.-B.) Premier ministr Balfour prohlásil v dolní sně- movně, že se vláda usnesla vystavěti u St. Margarets Hope na severní straně Firthu o Forth námořní stanici s přístavem. V dalším průběhu schůze upozornil Balfour na nut- nost zříditi stálý branný výbor a dopo- ručil sněmovně k přijetí příslušnou resoluci, jež byla také přijata. Potom byla schválena osnova o vojsku námořním také va, druhém čtení. Z Londýna, 5. března. (C.-B.) V roz- počtu vojenském na rok 1903—1904 uvádějí se veškerá vydání na 34.245.000 liber šterlinků a stav mužstva na 235.761, s vylou- čením vojska v Indii.

Olomoucká obehodní komora. Z Vídně, 6. března. Ministr obchodu vzal na vědomí nový jednací řád ob chodní komory olomoucké, čímž tento naby platnosti.

„Česká spořitelna“. K našemu dnešnímu článku o »důkladné« revisi v České spořitelně dva dny trvající, ještě několik dodatečných slov. Uvedli jsme, že ku- ratorium České spořitelny, jako statutem povo-

FEUILLETON. Babka z hor. Napsal dr. Jaroslav Mejsnar Stará Novotná umřela. Stačila tato slova, a každý již věděl dosti. Znala ji celá Jilemnicea byla také lehko k poznání. Malá, shrbená, udřená klapala ve svých velkých botách, po svém pánu zděděných, po městě. Každé chvíle mohl's;ji spatřiti na jiné straně. Tu běžela na poštu, tu zas pro pivo, a vůbec šla všude, kam ji poslali. Sloužila, či lépe řečeno posluhovala u známého a všeobecně váženého měšťana, jenž ji zaměst- nával menšími posílkami všeho druhu, nebot k těžké práci se již pro své stáří nehodila. Byla to vlídná babka, ráda si „popoudala“ — jak se v horách říká, a kdo se na ni s nějakou záleži- tostí, města se týkající, obrátil — uhodil na pravou adresu. Věděla o všem, o všech všechno, někdy až více než bylo řteba a snad i zcela pravda, a pověděla také všechno s pravou horá- ckou upřímností. Když vypravovala, rozkročila se, ruce složila do zadu, malinká, vrásčitá její hlava posunula se do předu, malá očka se při- mhouřila a již její bezzubá ústa „poudala a pou- dala“ — až to bylo někdy pánovi nemilo. Po- božná byla Novotná jako všichni staří horácia rozličných písní uměla více než leckterá mladice. Příjemno bylo poslouchati, když svým starým. ehraptivým diskantem zpívala si při mytí ná- dobí nějakou tu starou poutnickou nebo kostelní píseň. Při veškeré své chudobě, sloužíc u svého pána neměla se zle, alespoň jinde sotva by bylo lépe. Byla proto veselá a svou bodrostí a staře- ekou filosofi často domácí, zvláště pána, roze- smála. Proto měl ji také rád, což rozličným škádlením a vtipkováním často dával na jevo.

Když byl dobře naladěn, říkával jí „paní Na- votná“, narážeje na zvláštní její výslovnosť, kte- rou různá slova zkomolovala. Ona rovněž měla svého pána ráda, byla poctivá, vše se jí mohlo svěřiti a nikdy nezapomněla na pánův sváteko sv. Josefu na gratulaci, kterou vždy počínala slovy: „Přiblížil se den devatenáctýho... atd. Mungovi, zamilovanému mopsovi pánovu, velice přála, stále jej krmila a poplacovalaa utekl-li z kychyně, hned za ním vyběhla, ničeho si nevšímajíc — a již rozléhal se náměstím pro- nikavý hlásek: „Munko, Munko, jdeš domů, zatr . ... é psiště!““

Co se za den naběhala! A přece stále byla čila jako cacorka. Teprv když všechno sneslaa menší práce domácí obstarala, k večeru si od- dechla a neporoučel-li již pán ničeho, spěchala domů, ke svým. Veselé bylo na ni podívání, když v zimě za krutých mrazův a vánic, ve svých dlou- hých botách a s lucernou, větší než sama byla v ruce — jako Diogenes capala domů — jak ří- kali „na draha“. Jako ona sama, rovněž inter- esantní byli její nevlastní synové, tuším tři.- Přírodou na těle i duchu co nejméně na- daní, chodili celý den po městě a prosili za ně- jaký ten kousek chleba a večer v uzlíčku snášel své zásoby domů a hodovali. Sami si též vařili. kupujíce potraviny za vyžebraný peníz. Bez své nevlastní matky, která posluhováním nejvíce si vydělala, sotva by se však byli uživili. Všichni byli zakrslí jako pidimužíci a sešli-li se tak někdy na náměstí, aby si nazvájem o svých pochůzkách referovali, vypadali jako tři králové — odněkud z říše trpasličí. Jeden z nich byl hluchoněmý, slaboduchý a za sebe menší odměnu „dělal funus“ — napodobuje obřady pohřební, řeč kněze, zpěváky a chodě stále dokola jako kolem rakve, klátil svýma nepoměrně dlouhýma ruka- ma. Blaženě se usmíval, dostal-li někde starou zástěru, která mu za kleriku sloužila. Druzí, jsouce moudřejší, neprovozovali zábavných ta- kovýchto výstupů, nýbrž živili se kromě že- broty, čím kdo mohl. Buď jakýmsi druhem nižší krejčoviny nebo podobným způsobem, jen aby za žebrotou nějaké zaměstnání aspoň poněku se krylo.

To byla celá jejich rodina, kterou Novotná většinou teměř sama živila a o ni se starala. Sama nejvíce vždy, když po žebrotě šli, k rozmnožení zásob jejich přispěla. V domácnosti pánově byla jaksi ministrem zahraničných záležitostí. Representovala do- mácnost zevně a za ni vyjednávala. Stále byla v činosti. Jen něco vyřídila a už zas jinam po- spíchala, od rána do večera pořád jsouc na nohou. Jen v zimě za dlouhých večerů mívala po práci trochu oddechu. Tu sedíc na nízké stoličce — se svým zamilovaným hrncem „kafe“, jehož cbsah zdál se býti nevyčerpatelným — mezi ko- leny, pohybovala svými bezzubými dásněmia poslouchala, co se vypravovalo. Někdy sama vy- pravovala, co se kde za den sběhlo nebo slabi- kovala z „Národní Politiky“ všelijaké historie. To byly chvilky klidu a oddechu, v nichž zdála se býti úplně spokojenou. Však byly zasloužené! Tak se Novotrá celý svůj život dřela, ovšem sloužila, nikdy na nie si nenaříkala a jak tišea nepozorovaně žila, tak i odešla se světa. Nikdy nestonala vážně, stonalať vlastně celým svým životem; jako svíčka stále stejnoměrně hořela až shořela do konce. Nikomu jakživa nepřeká- žela, nikdo se také po ní nebude ptáti: „Tak to Novotná zemřela? — I chudák stará!“ — to bylo začátkem i koncem vzpomínek.