1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 49. ze dne 19. února 1903.
3
article
= O povodni v Haliči oznamují se ze Lvova
následující podrobnosti: Ohromná zácpa ledu na Vi-
sle blíže Szezucina způsobila hrozné spousty. Trhání
ledu dynamitem jest prozatím nemožno, poněvadž
oddělení padesáti pionýrů, vyslaných na místo kata-
strofy, nestačí ani na záchrannou akci na rozsáhlém
území, postiženém záplavou. Celé hlavní řečiště Vi-
sly naplněno jest balvany ledu, rozlitá voda zapla-
vila na rakouské straně obce v obvodu 13 kilometrů.
Budovy celního úřadu Rataje na ruské straně jsou
až po střechu ve vodě. Vody dosahují až k pahorkům
Pacanowským, 2 a půl míle od řeky, blíže města
Szezucina, kdež hráze, pocházející z dob krále Kazi-
míra, vzdorovaly až do úterka záplavě, ale pak se
přece na dvou místech provalily. Zaplavené územe
poskytuje příšerný pohled. Bídu mezi obyvatelstvem
nelze popisovat. Mnohé rodiny bez přístřeší zabíjejí
svůj dobytek, poněvadž veškeré zásoby píce jsou vo-
dou zničeny a požívají maso syrové, poněvadž není
čím rozdělat oheň. V nejbližších dnech přibude dalš
oddělení pionýrů z Olomouce.
= Nejstarší lékař ve Francii. Z Paříže se ozna-
muje: Nestor lékařů montpellierských a bezpochyby
celé Francie dr. David dosáhl těchto dnů věku 103
let. Narodil se dne 19. pluvise roku IX. (10. února
1800) v Murvialles a provozoval lékařskou praxiv
Grobelsu až do svého 98 roku, načež se odstěhoval
ke své dceři do Montpellieru. Má doposud dobrou
chuť k jídlu a koná každodenně svoji procházku na
promenádě montpellierské. Tvrdí, že děkuje dlouhý
svůj věk pobytu ve volném zdravém vzduchu a své
střídmosti. Dr. David byl za svého života jen dva-
kráte nemocen. V 73. roce onemocněl tyfem a v 93.
zánětem plic. Jest specialistou pokud se týče zánětu
slezin a ještě podnes docházejí k němu četné osoby
z velké dálky na lékařskou poradu.
Rataj
Kazi
doktor
David
Halič
Lvov
Szezucina
Olomouc
Francie
Paříž
Montpellier
Murvialle
4
article
= Nebezpečná tlačenice. V jednom vlaku zvý
šené dráhy trati 9. avenue v Novém Yorku, který byl
až k umačkání přeplněn, zemřel těchto dnů náhle
65letý Charles Wessel. Bezprostřední příčinou smrti
byla prý hrozná tlačenice na stanici a ve vlaku. Sta-
řec jen s velkým namáháním protlačil se zástupem
cestujících, až konečně přece dostal se do vlaku. Zde
však těžce oddychoval, byl v obličeji zarudlý a klesl
mrtev na podlahu, když se vlak blížil ke staniciv
Cortlandstreetu. Ostatní cestující nechtěli ustoupiti,
když šlo o odstranění mrtvoly z káry, takže musila
býti ku pomoci povolána policie. — Na stanici zvý-
šené dráhy, nároží 3. avenue a 23. ulice byla slečna
Braunova v tlačenlci tak vážně poraněna, že musila
býti dopravena do hospitálu New York.
= Krádeže psů z řemesla. Z Londýna se ozna-
muje: Kradení psů jest v západní části Londýna
pravidelným zaměstnáním a jakýs znalec tvrdí, že
as padesát lidí vydělává si tímto »povoláním« na ži-
vobytí. Některá zajímavá odhalení o obchodu s kra-
denými psy přineslo líčení, při němž prodavač Henry
Fonhaw Jewell a střihač psů John Skinnerton do-
znali, že brali odměny za vypátrání psů. Líčení bylo
přítomno mnoho elegantních dam, jichž miláčkové
byli ukradeni, ale následkem doznání vinníků bylo
neočekávaně krátké. Inspektor Drew prohlásil, že
Skinnerton již dlouho provozuje živnost vraceti ukra-
dené psy. V jedné skrýši nalezeni čtyři psi a devate-
náct obojků se jmeny a adresami. Za vrácení ukra-
Wessel
Braunův
Fonhaw Jewell
Skinnerton
Drew
Nový York
HOSPITÁLU New York
Londýn
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
dených psů dostává 2 až 13 liber šterlinků. Skinner-
ton vrátil psa toliko na stvrzenku podepsanou maji-
telkou, jež jej chránila před stíháním. V některých
případech, kde se dámy zdráhaly učiniti tak, odepřel
vydati psy. Skinnerton měl patrně ve Westendu svoje
agenty, neboť jakmile byl pes ukraden, dostal majitel
jeho dopis od neznámého, jenž jej poučoval, jaké
kroky má podniknouti, aby opět svého psa dostal.
Skinnerton jest majitelem 24 velkých domů a velmi
bohat. Vydával se za zvěrolékaře a střihače psů. Byl
odsouzen do vězení na osmnáct měsíců, Jeweli na
dvanáct měsíců. Jen málo kdy jedná zloděj psů bez
přesného, napřed promyšleného plánu. Zapíše si
psa, jenž jest každodenně voděn na procházku a se-
známí se s ním za zády jeho průvodčího. Opozdí-li
se pak někdy pes za svým pánem, chopí se ho zlo-
děj, strčí jej do pytle a odvleče. Někdy užívá se psů
válících se; tato methoda nikdy neselže. Horlivost lidí,
jimž na tom záleží, aby svoje miláčky opět dostali,
značně prospívá zlodějům. Nedajíli do novin insert,
ptají se aspoň o radu obchodníka se psy, jenž jim
poradí: »Můžete svého psa dostat, obrátíte-li se na
Browna, tam a tam.« — Brown jest »detektiv pro
psy«; zná všechny, kdož se zabývají krádeží psů,
slíbí, že za 5 až 10 l. st. psa vypátrá a málokdy se
mu to nezdaří. Jeden z těchto detektivů pro psy vy-
dělával si takto po dlouhou dobu 50 1. st. týdně.
Obyčejně vydělá si zloděj psů 3 až 10 l. st. týdně.
Skinner
Skinnerton
Brown
6
article
= Telegrafie a telefonie bez drátů mezi Kabyly.
Co se v civilisovaném světé jen ponenáhlu zavádí,
to provozují Kabylové v horách Atlasu již ode dáv-
ných let. Užívají telegrafie a telefonie bez drátu, aniž
by k tomu měli zapotřebí stanic Marconiových. Při-
jde-li do kraje Kabylů cizinec, jest příchod jeho
dávno již domorodcům ohlášen, zejména jsou-li to
Rumis, Evropané. Na skalách stojí pastevci, kteří
svým krajanům hlásí každý pohyb cizincův. Jiní le-
hají v cedrovém křoví a telefonují zvláštním způso-
bem svoje pozorování. Je slyšet podivné volání, po-
cházející od nejbližší stráže a opakující se od údolí
k údolí. Tyto rhytmické tóny, ještě zostřované su-
chým vzduchem, tvoří různé signály, srozumitelné
toliko domorodcům. Tyto signály jsou Kabylům velmi
prospěšné. Má-li být nějaký provinilec četníky zatčen,
má dosti času uprchnout, neboť příchod strážců zákona
ohlašuje se již z největší vzdálenosti. Mimo volání
dávají se též signály burnusem, jež lze z dálky po-
zorovat a jimž varovaný rozumí. V té věci nelze dů-
věřovat ani domorodým četníkům, kteří přicházejí
v průvodu svých francouzských představených. Sebe
nepatrnější znamení burnusem prozrazuje Kabylům
jejich úmysly a domorodci mohou ještě v čas učinit
svoje opatření. Právě jako černoši ohlašují zprávy
a noviny bubnováním daleko do kraje, tak užívají
Kabylové své telegrafie bez drátů k rozšiřování svých
zpráv.
Kabyl
Marconiový
Evropan
kraj Kabyl cizinec
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 12. února 1903: Kleteschková Anna, man-
želka vrchního lesmistra, 73 roky, 324—I. Fischer
Jan, krejči, 68 roků, 380—III. Altmann Josef, hudeb-
ník, 60 roků, 447—III. Pažukova Jana, dcera zřízence
dráhy, 1 rok, 657—VII. Kuldova Anna, dcera dělnice,
5 m., 238—VIII. Bedrnova Marie, 20 roků, 483—VIII.
Pletichova Johanna, dcera krejčího, 121/2 m., 1860—II.
Soukup Vojtěch, syn dělníka, 4 měsíce, 13—VI. Šmí-
dova Ludmila, dcera účetního, 21/4 1., 866—I. Šír Fran-
tišek, c. k. professor v. v., 77 roků, 1867—II. Veselých
Anna, 7měsíční (plod), 301—VII. Možných Aloisie,
dcera dělníka, 9 roků, 67—VIII. Mojžíš Jindřich, syn
sluhy, 7 roků, 296—VIII. — Ve všeobecné ne
mocnici: Beránkova Věnceslava, dělnice, 24 roky.
Štefan Jindřich, truhlářský dělník, 25 roků. — U Mi-
losrd. bratří: Vaníček Frant., pekařský pomocník,
46 roků. — U Milosrdných sester: Janota
Vít, pastýř, 39 roků. Pechan František, krejčí, 67 roků.
I Fischer
Jan
Altmann
Josef
Kuldův
Anna
Bedrnův
Marie
Pletichův
Johann
Soukup
Vojtěch
Ludmila
I Šír Fran
Aloisie
Mojžíš Jindřich
Štefan Jindřich
Pechan
Praha
Pažukov Jan
Kleteschková Anno
Beránkův Věnceslav
Vaníček František
Janota Vít
8
article
Pick Jakub, pekař, 69 roků. — U Alžbětinek:
Wagnerová Magdalena, vdova po obuvníku, 70 roků.
Dne 13. února 1903: Zapp Jan, syn kupce,
10 roků, 143—I. Joklová Karolina, manželka labo-
ranta, 41 rok, 811—I. Pečenkova Marta, dcera obuv-
níka, 17 roků, 801—II. Epstein Bernard, obchodník
s chmelem, 54 roky, 836—II. Kraus Alois, inženýr,
66 roků, 1655—II. Turkova Marie, 5 měsíců, 875—I.
Trůmmlová Terezie, choť magistrátního rady, 45 roků,
1926—II. Holečková Alžběta, soukromnice, 76 roků,
768—VII. Novotných Markéta, dcera zedníka, 5 měs.,
503—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Mi-
kule Bohumil, rukavičkářský učeň, 17 roků. Lerchová
Anastazie, pradlena, 42 roky. Pomerhousová Anna,
švadlena, 64 roky. Váně Ladislav, zámečník, 26 roků.
— U Milosrdných sester: Fořtová Anna, pra-
dlena, 58 roků. Nováková Anežka, vdova po obchod-
níku, 80 roků. Šťastná Rozalie, vdova po dělníku,
72 roky. Lašková Anna, manželka dělníka, 38 roků.
I Joklová
Epstein
Kraus
Alois
Turkův
Marie
Trůmmlová
Markéta
Bohumil
Lerchová
Váně
Ladislav
Nováková
Anna
Pick Jakub
Pomerhousová Anno
U Alžbětinka
Wagnerová Magdaléna
Zapp Jan
Mars
Holečková Alžběta
Fořtová Anno
9
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
122. hra v předpl.
Ve čtvrtek 19. února.
(2. čtvrtka.)
Myška.
Veselohra o třech dějstvích. Napsal Ed. Pailleron.
Přeložil Bedřich Frída. Režisér Jakub Seifert.
OSOBY: Paní de Moissand, O. Sklenářová. Klotilda,
její vlastní dcera, H. Kvapilová. Marta, její nevlastní
dcera, Isa Grégrova. Pepa Rimbautová, Hermina de
Sagancey, Klotildiny přítelkyně, M. Laudová, L. Dan-
zerová. Max de Simiers, J. Seifert. Děj na letohrádku
pí. de Moissand za naší doby.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
Myška
Ed
Frída
Seifert
Moissand
Sklenářová
Klotilda
H Kvapilová
Mars
Grégrův
Rimbautová
Klotildin
M Laudová
L dan
Simiers
J Seifert
národní divadlo
Hermina jít Sagancey
11
article
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 19. února.
Začátek o 7. hod
Po čtvrté: Hadrian z Řimsu.
Rytířká fraška se zpěvy o 5 jednáních. Napsal J. V
Klicpera. Režisér B. Lachman.
Hadrian
Řimsa
Klicpera
Lachman
Praha
lidový divadlo
12
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 19. února.
Začátek o 7. hod.
52. hra v předplacení (čtvrteční).
4016
Bandité.
Smíchov
Švandův divadlo
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnhrantak
Pištěkovo lidové divadlo vnhrantak
na Král.
Začátek o 7. hod
Ve čtvrtek 19. února.
Ve prospěch pana J. Vorlického.
Poprvé:
Jidáš ve fraku
Obraz ze života pražského o 6 odděleních s dohrou
40002
Napsal Haštalský.
Král
J Vorlický
Pištěkův lidový divadlo
14
article
nežli natáhnouti se na zemi u ohně a čekati, až vodu
se svaří.
»Jsme konečně doma«, pravil Lěvša.
Noc zastala nás u hranice. Zahalivše se do plášťů,
ulehli jsme k odpočinku přímo na zemi a vstali jsme
hned za svítání, probuzeni jsouce pronikavým ranním
chladem.
Naše hranice přes noc uhasla i začali jsme s tím,
že snesli jsme hromadu chrastí a zapálili je. Když jsme
to vykonali, začali jsme uvažovati, z čeho bychom vy-
stavěli dům.
Pro mne, nováčka v zemi, tato věc zdála se dosti
obtížnou. Marně jsem se namáhal, abych rozluštil tuto
záhadu.
Avšak Lěvša, jenž mnoho toho již viděl, shledal,
že nacházíme se ve skvělém postavení.
»Materiálu máme po ruce spoustu«, pravil. »Podí-
vejte se jen na břehy této říčky. Není žádné pochyb-
nosti, že jest to hlína. Potom jest zde rákos a konečně
jest nám k službám i tento les. Lze těžce představitisi
šťastnější seskupení příznivých okolností. Navrhuji, aby-
chom zřídili kostru domu z tenkých kmenů, jež potáhli
bychom z venčí rákosem a vymazali blinou. Střechu
zhotovíme také z rákosu a hlíny. Počasí jest nyní velice
příznivé — měsíc prosinec. Vedra v této šířce nebude
doba citelných zim minula. Můžeme stavěti svůj dům
pomalu a za dva měsíce uvidíte, jak dobře se zařídíme.
Zatím však vystavíme si prozatímní boudu, v níž budeme
přenocovati a uchovávati své věci a potraviny.«
Při tom jsme zůstali.
Dne 10. prosince. Podivuhodný, ničemu nepo-
dobný divoký život! Vstáváme za svítání, zapalujeme
Lěvša
15
article
není zde více. Sen skončil. Viďte, skončilo to všechno
podivně? Ano, bylo to jako ve snu. A víte, co se stalo?
Kadó přežral se čímsi a pošel a neštěstí toto přeplnilo
číši našeho utrpení.«
Pokusil jsem se říci mu několik potěšujících slov,
on však ihned mne přerušil:
»Ne, jest dobře, že to tak dopadlo. Jim jest tam
lépe a co mne se týče, přivykl jsem osamocenému životu.
Abych se vám přiznal, nelituji jich příliš: za těchto deset
let rozloučení rozešli jsme se velice ve svých náhledech.«
K tomu, že přišel o místo, choval se s překvapující
lhostejností. Dokonce ho to i těšílo.
»Co budete nyní dělat, Andreji Semenoviči?«
»Víte co?« odpověděl . . . Již dávno snil jsem o
tom, že odeberu se na nová místa a koupím si čakru.
Já však stále kochal jsem se nadějí, že sem přijedou,
stále jsem je očekával. Nu, nyní nemám na koho a nač
bych čekal. Budu žíti novým způsobem !«
Mé postavení nebylo právě také vábné. Nyní nebylo
by ani té literární práce, kterou časem opatřoval mne
Lěvša. Zase očekávala mne bídná existence ze dne na
den; život plný strádání a bez všelikého cíle mne děsil.
Myšlenka, vrátiti se na Rus, každým dnem vzdalo-
vala se vždy více a více. Nyní již méně táhlo mne to
do vlasti zpět. Začal jsem přivykati zemi, jejím obyče-
jům a zvykům, naučil jsem se smiřovati se s nehodami
a nezdary, naučil jsem se vážiti si měkkého podnebí,
rozkošné květeny a především prostory a svobody. Ta
hrozná opuštěnost, před kterou nevěděl jsem, kam bych
uprchl, tížila mne již mnohem méně. Petrov a Knopovi
svým způsobem života mne děsili.
„Zápisky emigranta.“
313 —
Sen
Jim
Semenovič
Knop
Rus
Petrov