Strana 4.

Číslo 303

KATOLICKI

LISTY

Dne 4. listopadu 1900

Svědek: Měla silnou postavu, vytáhlá, poslabší, štíhlá, podlouhlý obličej, horní zuby „vysazeny“; dolní pysk šel o poznání přes horní. Vlasy měla kaštanové v prostřed měla vlasy rozčesané v cestku, v cop spletené. Cop byl na střevíc dlouhý, svislý. Předseda: Kolik měla u vás služby? Svědek: To dáváme obyčejně 28 zl. a ňáký šátek to má zas žena na starosti. Klímova vybranou službu ne- měla, to jsem musil doplácet. Předseda: Jaká byla ta holka? Svědek: To jsem byl úplně spokojen s ní, ne- měla známostí. Mluvil jsem s Čumplem na pouti o sv. Anně na Pohledu, a on popřel, že by měl s Klímovou známost. To bylo druhý rok. Předseda: Co jste si myslil, když jste jí pohře- šovali? Svědek: Povídali, jestli s někým nešla do Rakous na žně. Předseda: Nápadno, že tak odešla, aniž by vám co řekla. Svědek: Nedovolovala se nikam a nebyla také podle její způsobu přistrojena. Šla do kostela Že by šla na pouť nevypravovala nic. To jsme prodali krávu, a ona, Marie, dostala „diskreci“ asi 30 kr. Ona ženě ten den ráno nepoděkovala, a když šla žena na ranní mši sv. řekla jí „S Pánem Bohem!“ Klímova byla úplně zdráva. Předseda: Kostru nalezenou jste neviděl? Svědek: Nic jsem neviděl. Předseda: Jak je to s čelední knížkou? Svědek: Ona byla z místa a proto neměla knížku. Rada Danzer: Věděl jste o pouti? Svědek: To jsem věděl. Ona chodila jen do Po- hledu k sv. Anně. Do Zhoře u nás chodějí málo. Státní zástupce: Jak byla s Mülfajtovými? Svědek: Ona vůbec na sobě zlost nikdy nejevila. S těmi žila dobře. S mužskými známosti nepěstovala. Dr. Auředníček: Chodila často do Polné? Svědek: Každou neděli, pouze dopůldne. Od- půldne jen někdy, když tam byli herci a to bylo jen je- dnou všeho všudy. Dr. Auředníček: Když zmizela, pátrali jste po ní?

Svědek: Pátrali a dotazovali jsme se; abychom po ní moc pátrali, to jsme neměli čas. Oznámili jsme to četnictvu, ale nedozvěděli jsme se nic. Klímova byla o4 prsty větší než svědek, uměla číst a psát jen česky Dr. Auředníček žádá, aby byla délka kostry porovnana s výškou svědkovou. Státní zástupce uvádí, že kostra byla od sebe a tak míra její jest jen přibližná. Dr: Pevný: Měřil jste ji někdy? Svě de k: Nikdy. To jen od oka a oko se také mýlí. Votant Šonka: Kdy chodívala na mši sv? Svědek: To na devátou chodívala již o osmé ho- ranní. Rada Danzere Kdy přicházela domů? Svědek: To k 11. hod. dopolední. Votant Šonka: Chodívala k tanečním zábavám? Svědek: Chodila, ale večer chodila vždy domů. Dr. Auředniček: Nevíte, jestli tehdy šla od vás děvčata do Březiny na výlet? Svědek: To se nepamatuji. Hilsner ničeho nepřipomíná. Svědkyně Anna Stohanzlová, 32letá žena rolnlka z Horní Věžnice Hilsnera nezná — přísahá. Předseda: U vás byla Marie Klímova? Svědkyně: Ano, až do té doby, co se ztratila. To bylo 17. července; byla neděle po sv. Markétě. Ráno Klí- mova poklízela dobytek, vstaly jsme po 4. hod. ranní. Svěd- kyně nepamatuje se, jak byla Klímova oblečena a jakou měla košili. Mluvila s Klímovou o půl 6. hod. ranní, než šla na mši sv. Vrátila jsem se o 10. hod. domů, to již Klí- mova ani Krčálova doma nebyly. Klímova domů nepřišla více. Čekali jsme pořád, mysleli jsme, že zaběhla s někým do Rakous na žně na nějaký den. Věci ostaly všecky u nás, jen »kostelní« šaty měla na sobě. Svědkyně dále uvádí, jak se Klímova nosila; oznámili to četnictvu. Dál nehledali, pokládajíce za to, že je někde ve světě. Klímova byla vyšší než svědkyně, něco poslabší, přední horní zuby měla ven. Vlasy měla kaštanové, bledší než svědkyně. Předseda: Co zůstaly po ní za šaty?

Svědkyně: Tak jsme moc je neprohlíželi. Bylo tam špinavé prádlo, košile, spodnička — tak, jak obyčejně, bylo pod postelí. (Prohlíží prádlo.) — Jaké sukně měla Klí- mova, to svědkyně neví. Ale tehdy musila míti na sobě tři sukně kartounové a nějakou spodničku. (Poznává předložené jí věci, jako majetek Klímové.) Předseda: Kdo pral u vás? Svědkyně: Také jsem prala. Košile si prala Klí- mova sama. Svědkyně vypráví, že Klímova tehdy o zhořské pouti jí ničeho neřekla; sama ve Zhoři nikdy nebyla. Předseda: Vyplácela jste jí tehdy něco ráno? Svědkyně: Prodali jsme krávu a tu hospodář jí dal 40 kr. zpropitné. Smála se a byla ráda a na místě »Zaplať Pán Bůh« řekla »S Pánem Bohem !«, zmýlivši] se. Předseda: Kdy se oblékala do čistého prádla? Svědkyně: Jednou týdně; někdy v sobotu, někdy v neděli ráno — to po poklízení dobytka. Rada Danzer: Vy jste šla do kostela do Polné? Svědkyně: Ano. To je o půl 7. hod. ranní. Ona šla na devátou. Nepotkala jsem ji a tam jsem ji také nevi- děla. Ona vyšla as před 8. hod., do Polné je 45 minut. O zhořské pouti nemluvila celý čas. Rada Danzer: Měla nějské známosti? Svědkyně: Nevím o ničem. Ona nic neříkala. Státní zástupce: Ostáváte vedle Klímových rodičů ? Svědkyně: Přes 2 stavení. Měli se u Klímových rádi i mezi Mühlfaitovými. Klímova vždy přišla, co byla u nás, zavčas domů. Dr. Auředníček: Měla růžovou blůzu se šů- skama? Svědkyně: To já nevím. Nastala 4minutová přestávka. Svědkyně Marie Krčalova, 15letá služka z Při- byslavi; přísahá. Předseda: Vy jste s'oužila r. 1898 u Stohanzlů? Svědkyně: Ano, se mnou sloužila Marie Klímova, byly jsme spolu kamarádky. Svědkyně nepamatuje se urč tě, kdy se Klímova ztra- tila. Byli to po sv. Markétě, když byla ve Zhoři pouť. Vy- práví známé věci. Kam tehdy Klimova po práci šla, to

svědkyne neví. Šla do kostela. Oblékla na sebe černou jupku s černou sukní a jiné ještě sukně. Na vrchu měla bělavou sukni s hnědými kvítky. Na nohou měla botky a punčochy, ale svědkyně si toho nevšímla. Předseda: Měla modlící knížky Svědkyně: Měla; byly bílé, kostěné, ale ne mohu to určitě říci. Svědkyně uvádí, že Klímova byla velká, štíhlá, kašta- nových vlasů, trochu vystouplých zubů horních. Předseda: Kdy odešla tenkrát z domova? Svědkyně: Byly asi tři čtvrti na 8 hod. ráno. Za chvíli jsem vyšla za ní. Kus jsem ji spatřila před sebou, pak mi zmizela v lese. Předseda: Ona nepřišla víc domů? Svěpkyně: Myslila jsem si, že třeba je v »Bře- zině« na výletě; ona se mně o tom ale nezmínila. To jsem mluvila s Jos. Strnadovou a ta mi řekla, že jí Klímova řekla, že jde do Zhoře na pout. Předseda: Nevypravovala vám Klímová o Ri- chovi Čamplovi? Svědkyně: To se nepamatuji. Předseda: Nevíte, jakou košili měla na sobě tenkrát? Svědkyně: Byla nahoře tenká dole tlustá; měla jednu košili »merkovanou«. Převlíkala se ráno v komoře, v níž je dosti tma, neboť vede tam okno větší, než půlarch papíru. Svědkyně uvádí, že nevšímla si nalezené košile. Strna- dová později za několik dní po zmizení vypravovala svěd- kyni, že tehdy Klímová jí sdělila, že pů- jde na zhořskou pouť s Hilsnerem. Také Strnadová vypravovala o Řichardu Čamplovi. O tom, měla-li Klímova tehdy nějaké peníze, nebo nosívala-li je, neví. Šatů Klímové si mnoho nevšímla. Předseda: Jaká byla Klímová? Svědkyně: Méla ráda mužské, dováděla s nimi ráda. Ž její řečí to bylo znát. Kdyby ji pozval nějaký muž- ský do zábavy, to by byla šla. Předseda: Mluvila často o stycích s mužskými?

Svědkyně: To já se už nevím pamatovat. O Hilsnerovi Klímová nevyprávěla svědkyni nikdy (Prohlíží si věci Klímové, jí předložené a poznává je.) V dal- ším uvádí svědkyně v křížovém výslechu vše to, co svědci předchozí. Dr. Pevný: Co dělávala odpoledne v neděli Klí- mova? Svědkyně: Někdy šla ke Kříži, někdy k ná- vštěvě rodičů, jindy ke Strnadové. Na zábavu nechodila — co vím, jen jednou. A neslyšela jsem oni ni- čeho špatného, a také jsem ji při ničem takovém nepřistihla. To sdělení o Hilsnerovi řekla Strnadová svěd- kyni teprve letos. Nepravidelnost zubů u Klímové bylo viděti, když se zasmála. Líčení na půl hodiny přerušeno. Při opětném pokračování v líčení předvolán svědek Romuald Rožtok, 55letý hostinský v Polné; přísahá. Byl při komisi, která se odbývala, když nalezena byla kostra Klímové. Mrtvola ležela na pravý bok, levou nohu měla skrčenou, pravou nataženou, byla na pravo sklo- něna. Hlava byla od trupu as 25 cm. vzdálena. Na lebce byly vlasy s pleteným copem, tmavokaštanové Předseda: Kde vůbec mrtvola byla? Svědek: Bylo to v mlází, stromky byly asi sáh vysoké i vyšší. Tam jsou v řádkách sázeny. To místo bylo obložené mechem. Ten mech ohražoval mrtvolu se strany. Na kostře leželo u prostřed ve třech polohách chvojí; spodní poloha načervenalá, prostřední žlutá, svrchní zelená — čerstvá. Větvičky byly skorem po celé kostře. Vidět bylo kousky chodidel. U kolen byly ještě kousky kůže. Předseda: V čem byla oblečena kostra? Svědek: Měla punčochy štráfované; chodidla byla bez punčoch. Na holeních měla zbytky pun- čoch; pak měla kus košile, dosahovala tak do půl těla. Celá košile to rozhodně nebyla. Předseda: Všíml jste si té košile?

Svědek: Vším; byla plátěná, spodní čásť byla hrubší. Horní čásť byla jemnější. To hrubší plátno bylo utržené, jak veliký kus — to nevím. (Svědek prohlíží košile mu předložené). Ta košile tkaničku neměla. Předseda: Byla kostra dána do rakve? Svědek: To nevím. Předseda: Kam ta košile, co byla na mrtvole, přišla Svědek: To nevím. Předseda: Ono se totiž zdá, že přišla s kostrou do hrobu. Všíml jste si zvláštností na lebce? Svědek: Všíml toho tvaru. Myslil zcela určitě, že to je sestra Mülfajtové. Sekr. Šonka: Jak byla veliká ta kostra? Svědek: Okazovala na větší osobu. Měla zdravé zuby — byly-li přední zuby vypadlé svědek neví. Dr. Auředníček: Byl jste při tom, když tam byla matka Klímové, ona košili nemohla poznat? Švědek: Ona řekla, že neví, je-li to dceřina košile. Dr. Auředníček: To jste dřív neřekl, že byla košile ze dvou částí? Svědek: To on se tak podrobně na to nikdo ne- vyptával.

Dr. Vodička: Vy jste tehdy svoje zvláštní pozo- rování neudal hned pří komisi ? Svědek: To jsem se nedomníval, že já mohu při komisi něco podobného mluvit — nemohu se míchati do soudního jednání, od toho tam byli páni. D r. Pevný: Ptali se vas tehdy, víte-li komu je Klímova podobna ? Svědek: To se nepamatuji. D r. Pevný: Tím je to vysvětleno. Svědkyně Joh. Mühlfeitová, 44letá žena zedníka z Polné, sestra zavražděné. Přísahá. Svědkyně uvádí, že sestra její byla větší než ona o nějaký kousek; potvrzuje výpovědi ostatních. Ona měla kulatý obličej — bylyli obě sobě podobny, to člo- věk prý nemůže říci. Marie měla horní zuby ven, ale ale byla slušná, hezka. Bylo to pozorovati. Moc podob- nými jsme si nebyly. Předseda: Je vám známo, znala-li se sestra vaše s Hilsnerem Svědkyně: To jsem od ní slovo o ničem ne- slyšela. Při konfrontaci svědka Rožtoka se svědkyní, uvádí tento, že stačilo by kosti obličeje potáhnout kůží byla by to celá svědkyně.

D r. Pevný: Jak jste se snášela se sestrou? Svědkyně: To jsme se snášely tuze dobře. I muž s ní se snášel; my jsme se dobře srovnávali, a proto nás to velice mrzí. Do síně dostavili se znalci soudní, a sice: profesor dr. Vilém Gint', dvorní rada a profesor chemie na ně- meck technice, a dr. Aug. Bělohoubek, profesor české university. Svědek Fr. Chalupa, 53letý panský bajný v Polné přísahá. Nalezl kostru Klimové, když 27. října ořezoval smrčky boroviček — bylo to asi 50 kroků od pěšiny. Myslil, že jsou to kravské paznehty — pak po- znal lidskou hlavu, na níž byly vlasy. Bylo to vše mokré, bylo tam nesmírně červů, vše sejimihemžilo na tom místě. Předseda: Čím byla kostra přikryta? Svědek: Vespod byl mech, roští bylo opadané poslední roští mohlo býti 14 dní pře tím na todáva n. Svědek věc oznámil četnictvu; súčastnil se komise při níž vše se teprve odkrylo S mistrem Kašíkem dával horní čásť se spodní sanicí dohromady. Nějaké zuby byly vypadsné. Předseda: Bylo to roští z jedné doby či z růz ných dob? Svědek: Dvakrát nebo třikrát bylo dávané. Spodní bylo suché, jehličí bylo opadané. Svrchní bylo suché. Mec také přikrýval kostru; ale na hlavě nebyl — byl jen na prsou a na nohách. Ten mech byl na vrchu suchý a ve- spod byl mokrý. Předseda: Jaký je to les? Svědek: Jsou tam borovice a smrčky; les je as 20 let starý. Stromky od sebe jsou v různé vzdálenosti. ač mají býti 1 m. 30 cm. Je to tam dosti husté, roste tam též mech a mezi ním tráva a kapradí. Půda je mastnější, více hlínovatá. Prof. dr. Bělohoubek: Rostou tam břízy a bo- kel sgnrýo růvky? Svědek Ano, ale břízy rostou výša. Předseda Všíml jste si té košile?

Svědek: Ano, ale ono to bylo vše shnilé. Na předu byla košile našívaná, z hrubšího plátna. Bylo to všecko moc zamazané — sam jsem to dával do rakve ten hadr jsme tam také dali. Předseda: Měla mrtvola punčochy? Svědek: Nabercíchtam byly takové. a le bylo to moc shnilé a to jsme dali všecko do rakve. Předseda: Později jste tam zase něco nalezli? Svědek: Kostra se nalezla 27. října 1898; 1. pro- since 1898 šel jsem z lesa a potkal jsem Machovou. Ta tam trhala kapradí a našla kus hadru. Byla tam s němou holkou a druhý den mi ukázala to místo, kde ten hadr našla — to byly dvě půlky sukně, rozt r- hané to bylo a zatočené šňůrou, bylo to asi 50 kroků od místa naleziště kostry. Musilo to býti po smrčkem v mechu zahrabané, patrně některý honec to vy- kopl. (Prohlíží šaty.) Svědek později šel, oznámil to čet- nictvu, hledalo se dále, četník Chládek našel kus límce od sukně a pak ta jupka nalezena byla pod stromem, při- krytá mechem, asi na 3 prsty silnou jeho vrstvou. Byl tojen mechbez země Předseda: Ta ženská, co to nalezla, je hlucho- němá? Svědek: Ano Předseda: Vy jste řekl, že to bylo vykopnuté. Svědek: To jsem tamtudy několikráte chodil nikdy jsem nic nenašel a to tam byl hon, tak to bylo vykopnuto. Svědek vypráví, jak ony nalezené věci byly poznány za majetek Klímové. Předseda: Hledal jste dále? Svědek: Inu padal sníh. — Pak v létě tam roste kapradí v těch místech. Když sešel snih, zase se tam našly některé maličkosti, ale na to se svědek nepamatuje.

D r. Pevný: Viděl jste na lebce nějakou ránu? Svědek: Neviděl. Proraženou lebku neměla. Dr. Auředníček: Kolik bylo těch větví na Svědek: 3 nebo 4, byly uříznuty se stromků. Dr. Vodička: Jak daleko byla lebka od těla Svědek: Tak na ruku. Předseda: Vy jste původně řekl metr. one ob. n Svědek: To nemůže být. Dr. Vodička: Kolik měla copů? Svědek: Dva copy, je den rozpletený a druhý spletený. Předseda: Všiml jste si, na kolik praménků byl ten zapletený cop spleten? Svědek: To jsem si nevšíml. Dr. Auředníček: Přicházíval jste tam často Svědek: Ano. Cítíval jsem tam zápach, ale na poli býval kompost, tak jsem myslil, že to bylo od toho. Dr. Auředníček: To je jiný zápach. Kdy to bylo? (Nepokoj.) Svědek: To bylo v létě. Komposty vyvážejí se po žních.

Státní zástupce: Byla to kostra veliké osoby? Svědek: Ano. Zuby byly veliké, zdravé. Svědek ocitl se v křižovém výslechu stran zaplétání vlasů v cop u ženských. Trval na svém, ž e K lí- movámusila míti dva copy. D r. Vodička: Znal jste Klímovou? Svědek: Znal. Ona byla veliká, větší než já - byla dlouhá tak, „vyčáhlá“. Hilsner k dotazu, co by měl k uvedení, mlčí. Svědkyně Marie Máchová, 55letá nádennice z Polné Hilsnera zná — přísahá. Svědkyně po přísaze chce odejít, ale předseda upo- míná ji, že není ještě hotova. Vypráví, že tam šla do panského lesa loni na kapradí s jistou hluchoněmou holkou — to bylo v pondělí, v úterý to oznámila haj- nému, že tam ta holka našla hadříček. Předseda: To bude mýlka. Vy jste tam ale byla a našla jste to. Svědkyně: Bylo to pod mechem pod smrčkou Bylo to po honě, mech byl odkopnut pryč. Předseda: Co to bylo, co ta holka našla? Svědkyně: To byly dvě sukně, svázané šňůrou. (Prohlíží si věci Klímové.) Ta sňůra byla nová. Modrá sukně byla ve vnitř, žlutá na vrchu — šňůrou zelenou bylo to za- obaleno. Nechala jsem to ležet a oznámila jsem to hajnému. hoře?