Dne 4. listopaďu 1900.

KATOLICKE LISTY

Číslo 303 Strana3.

dinálem pro své schopnosti a r. 1560 arcibiskupem v Mi- láně. Tam zavedl nepřísnější pořádek, důchodů svých užíval velmi svědomitě. Kázal každou neděli a svátek v kathodrále, každoročně tři měsíce byl na visitačních ce- stách Pro výchovu kněžstva založil nový chlapecký se- minář v Miláně a žádal přísně, aby zachovávali kněží nstanovení sněmu tridentského, jehož se sám súčastnil. Chudým rozdal veškero zděděné rodinné jmění. Při tom žil velice přísně, postil se o vodě a chlebě a nosi! žíněné, kající roucho Největší obětavost dal na jevo při moru v Miláně r. 1576 kdy navštěvoval nemocné, zaopatřoval je a poděloval. Při tom spal sám na prknech, nemaje ani vlastní postele. Zemřel r. 1584. Jmenování. Cyrill Kaněra, až dosud farář v Pod- čáplích, nyní přesazen do Poličky, před svým odjezdem jme- nován kníž. arcib ordinariátem v Praze kn. arcib. notářem pro své zásluhy o kostel, faru a školu a za literární čin- nost svoji.

Osobní věstník duchovenský z arcídiecése olomoucké. Presentováni byli dpp.: Jindřich Popelka, farář v Nových Valteřovicích, na faru v Jesenci, a Rudolí Holub, kooperator v Bludově, na faru v Lidečku. Úmrtí. Ve čtvrtek zemřel náhle dp. Ferd. Smi dt, býv. farář v Budkově, duchovní správce městského chorobince v Brně, když se byl vrátil zemdlen z ústředního hřbitova. Narodil se 1837, vysvěcen byl 1860. Pohřeb konal se v sobotu. Svěcení kostela a školy. Dne 21. října vysvětil vadp. generální vikář olomoucký Jan Weinlich ohrám sv. Vavřince v Žeranovicích, nově vystavěný nákladem hr. Karla Maxmiliana ze Seilernů, za velmi četného účastenství duchovenstva i věřících. Slavnostní kázání měl vdp. kons. rada Fr. Kremel. — Dne 28. řijna posvěcena byla nová školní budova v Brťoví u Černé Hory na Moravě. Devítník na Karlové. Dnes při druhé slavnosti Karlovského devítníku o 4. hodině odpolední zapěje sbor chovanek a ochotnic pěvecké a klavírní školy pí. Benešové- Machainové po zpívaných litaniích Karlovských osmihlasé »Ave Maria« od Blodka a »O Maria, Máti drahá«, o

Cainera. Zádušní služby Boží za všechny zemřelé členy „Slavína“, geverálního podpůrného spelku pro Čecsy, Mo- ravu a Slezsko, konány budou dne 5. listopadu o 8. hod. ranní v basilice sv. Václava na Smíchově. Kaple v továrním závodě. Ve velikém závodě na hedvábí A. Lazzanoniho v Trevigliu v Italii vystavěl majitel slušnou kapli pro sebe a své dělnictvo, kterou kon- cem minulého měsíce farář msgr. Nazari vysvětil u pří- tomnosti továrníka a 100 dělnic, které za dozoru řádu se- ster lásky tam nacházejí výživu. Po této úchvatné slav- nosti prohlédli si přítomní celý závod přiměřeně zařízený „Osservatore Romano“ dodává k tomu, že to byla v pravdě velikolepá slavnost.

Ze soudní síně. Hllsner podruhé před porotním soudem. Den VIII. (Původní zpráva našeho zvláštního zpravodaje.) V Písku, 3. listopadu. Lk. — Přes to, že panuje sychravé, deštivé počasí, po- rotní síň záhy se naplnila. Dnes započato s výslechem svědků ohledně vraždy, spáchané v noci ze 17. na 18. července 1898 v lese »Mršníku« blíže Polné na 23leté Marii Klímové, služce z Horní V ěžnice. O vraždě té vše svědčí, že spáchána byla týmiž pachately, kteří zavraždili hrozným přímo způsobem nebohou Anežku. Za Marii Anežka... O Klímové dosvědčeno, že to byla holka pracovitá, hodná. S modlitebními knížkami v rukou vyšla tehdy na služby Boží cestou do polenského chrámu Páně — aby více se nevrátila. Mladá, svěží dívčina vypu- stila duši pod zločinnou rukou . .. Zapadla. Hilsner dnes choval se obvyklým svým spůsobem. Nic nevyrušilo ho z klidu, jehož nabyl as v přesvědčení o svém propuštění na svobodu. Jak »pracuje se« vidno z toho, že na amonymní udání státnímu zastupitelství pátrá se nyní po tom, byl-li dr. Baxa dne 28. října t. r. v Táboře. Anonym udává, že p. dr. Baxa tehdy v Táboře měl říci ke svědku Pešákovi: »Tak, Pešáku, jen to hezky řekněte tak, jak jsem vás tomu naučil « — A zatím dr. Baxa s Pešákem nemluvil až o přelíčení. Ale »přátelům pravdy« na tom nezáleží.

Líčení o třech čtvrtích na 9. hod. dopol. zahájil pan president Winter. Když byli vyvoláni svědci, udělil jim předseda pří- padné napomenutí, načež přečtěn protokol ze spisů Klímové ze dne 28 října 1898 o místním ohledání, kdy byla nale- zena kostra zavražděné Klímové. (Na kostře Klímové, měřící 175 cm. délky, nalezeny jen kusy kůže a kus košile z hru- bého domácího plátna. Klímová byla hnědých vlasů. Šaty Klímové nalezeny o mnoho později.) Na to nastal Výslech svědků. Svědek Frant. Klíma, 7 letý domkář z Horní Věžnice, otec zavražděné Marie. Vetchý stařík, na němž hlodá zub marasmu, nad hrobem již, přísahá, načež od- povídá k otázkám předsedovým svým slabým, sotva slyši- telným hlasem Předseda: Vám vaše dcera Marie as před 2 lety zmizela? Jak to bylo — vypravujte nám to Svědek: Sloužila u Stohanzla; 17. července šla do kostela, bylo to přede žněma a od těch dob se více ne- vrátila. Od těch dob jsme se o ní nedověděli, až nalezena kostra její, v níž jsme Marii poznali dle vlasů a výšky. Hned jsme se k ní hlásili. Později našli se její šaty. Předseda: Podívejte se na zbytky její šatů. Svědek: Já málo vidím a nerozumím tomu. Předseda: Všímnul jste si té lebky, pozoroval jste něco nápadného? Svědek: Byla bílá. Předseda: Byla vaše dcera veliká Svědek: Větší než já. Byla zdravá, nikdy ne- stonala. Předseda: Vy jste se připojil k trestnímu ří- zení, zmocnil jste p. dra. Pevného, aby vás zastupoval- Svědek: Ano Předseda: Co chcete, aby se vám nahradilo? V jakém ohledu si počítáte ňákou škodu? Svědek: Prosím, to já nevím, já tomu nerozumím. Snad aby se nám nabradily zahá ka naše a běhání. Také na šatech je škoda.

Předseda: Žádáté nějakou náhradu? Svědek: Já to nechám na panu doktoru. Předseda: Žádáte náhradu nebo ne Svědek: Inu, když mi daj' — tak jo. Státní zástupce: Měla vaše dcera nějakou známost s nějakým hochem Svědek: To nevím. Dr. Auředníček: Měla vaše dcera spletené vlasy Svědek: Do copu třema prameny. Dr. Auředníček: Pátrali jste po dceři, když zmizela? Svědek: Řekli, že šla do světa. Ptali jsme se v Horní Věžnici moc děvčat a kamarádek. Ty ji viděly, že byla na výletě a ve Zhoři. Dr. Auředníček: Stýkal jste se s dcerou často Svě dek: Ne. Ale známost neměla. My ji měli rádi. Dceru svou svědek znal dobře, nikdy o ní ničeho špatného neslyšel; dcera je často navštěvovala. Pachatelů vraždy musilo býti více, jednoho by se byla nebála. Dr. Pevný: Pomáhala vám dcera; máte škodu. vždyť ona vás podporovala ? Svědek: Ach, Bože. Předseda: Kolik měla služby? Svědek: Okolo 30 zl. Dostal jsem od Stohanzla okolo 8 zl. Dr. Auředníček: Vaše dcera měla známost s jakýmsi Čamplem Svědek: On s ní jen tancoval o naší pouti. Dr. Auředníček: Vy uslyšíte, že s ním měla důvěrnou známost. Konstatuje se ze spisů svědkových, že on velmi často Marii neviděl, ježto ona domů jen zřídka chodila. Dr. Auředníček: kolik byla vaše dcera větší než vy? Svědek: To nevím. Dr. Auředníček: Což ty vlasy vaší dcery? Svědek: Byly do černa, světlohnědé. Dr. Vodička: Do kolika copů si vlasy stáčela? Svědek: Do jednoho. Svědek neznal její obuv, ale ví, že scházely kostře dcery šněrovací botky. Dr. Vodička: Můžete říci, že to kostra vaší

Svědok: Podlevýšky a vlasů je to ko- stra dcery. Předseda: Dolní čelist prý ji vystupovala Svědeb: To nebylo tak znát. Státní zástupce: Měla takové zuby vaše deera jako ta kostra? Svědek: Vždyť jsem jí viděl, musila mít. Dcera měla zuby zdravé. Zvláštního znamení na zubech neměla. Dr. Pevný: Nadál jste se, že vaše dcera přijde tak o život ? Svědek: To ne. Dr. Pevný: Tím je vysvětleno, že oni hned dceru v kostře nepoznali. Líčení na chvíli přerušeno. Hilsner k udání svědka nenamítá ničeho. Svědkyně Anna Klímová, 68letá žena domkáře z Horní Věžnice, matka zavražděné Marie Klímové. Hils- nera nezná. Přísahá. Plačtivým hlasem odpovídá stařenu presidentovi. Předseda: Vám se ztratila dcera Svědkyně: Ano. Jmenovala se Marie, bylo jí na 24. rok. Sloužila tehdy u Stohanzlů a ztratila se dne 17. července. Předseda: Jak si ten den pamatujete? Svědkyně; To je ve Zhoři pouť Šla tam a už nepřišla. Vyptávali jsme se moc lidí, žádný ničeho neřekl, žádný nechtěl o ničem věděti, aby nám byl něco řekl.. Předseda: Víte se pamatovat, co se s dcerou stalo? Svědkyně: Dne 27. října nalezena její kostra v panském lese, tam býval mršník, teď už tam nic takového nedávají. Svědkyně viděla kostru, všimla si jí, bylo to vše shnilé; hlava byla oddělena od trupu, ležela malý drobínek dále. Na hlavě měla vlasy, ostatek nic jiného. Vlasy byly kaštanové. Žádná holka se nikde neztratila ve vokolku, tak »holt« byla naše — uvádí stařena. Marie byla hezky velká, nebyla přesilná, vytáhlá, zdravá, od maličkosti nestonala.

Předseda: Později tam bylo něco nalezeno? Svědkyně: My »holt« jsme tam nebyli. Na šat, jak byl nalezen v lesích — to vím! Byly dvě sukně, co našli, jupka a ještě nějaký kousek. Svědkyně uvádí, že dcera její měla šatstvo všelijaké; kolik měla její dcera sukní, neví, neprohlížela to (prohlíží předložené věci). Poznává šaty své dcery. Předseda: Nevíte, jaké nosila botky? Svědkyně: Vysoké, šněrovací. Předseda: Jaké měla punčochy? Svěd.: To já nevím. Předseda: Kolik košil jste dostali Svědkyně: Tři, jedna byla protrhaná, tu jsem si nechala. (Prohlíží předložené jí košile Mariiny.) Přeseda: Co myslite, že schází z věcí dce- řiných? Svědkyně: Jo, to já nemohu říci. Stohanzlovi mi všecko dali, oni si ničeho nenechali. Předseda: Nenosila šátky na hlavu Svědkyně: Neschází žádný šátek, jen ten, co nosila na hlavě. Svědkyně uvádí, že nedostali botek a punčoch své dcery. Jakou měla dcera spodničku neví. Tehdy si vzala Marie modlící kníž ku, jakšladokostela a tu nenašli. Předseda: Všímněte se tehle té košile. Nevy- pravovali vám Stohanzlovi o té košili s „merkováním“? Svědkyně: Oni si toho nevšímli. Ona měla měla dcera 4 košile, o žádné nic nevím. O ničem jiném

runou na hlavě. Třeba se tomu nemusilo vyrozumí- vati doslovně, tolik je ale pravda přece, že v době Karlovské bezpečnost hrdel a statků v Čechách bý- vala asi o mnoho větší, než-li dnes, kdy bezpečnost- ních orgánů je po vší zemi hojnost. Loupeží a vražd i za jasného dne stále přibývá — a to při tolika školách a při vzdělanosti i do nejniších vrstev vnika- jící. Nechť třeba p. prof. Masaryk se pokusí rozluštit tu záhadu, že dokud sotva desátý člověk dovedl čísti a psáti, bezpečnost hrdel a statků bývala mnohem větší, nežli dnes, kdy on sám vzdělanost roznáší do kruhů dělnických. Snad on nám zodpoví otázku, smíme-liž kdy se nadíti toho zlatého věku, ovšem postupem povšechné vzdělanosti, aby se více nekradlo, neloupilo a ne- vraždilo? Bezpochyby tehdy, když vedle sebe ku př. v Jeruzalémské ulici budou státi tři kostely, totiž vedle starého katolického, starokatolický a židovský. Bratří Šimáčkové postavili se rozhodně na výši své doby, když protestovali proti stavbě synagogy, ale zároveň pronajali místnosti českým starokatolíkům, v jejichž prospěch »Neue Freie Presse« napsala fulminantní úvodník. Israel vzal dra. Išku pod své perutě a ted to již půjde. Kdosi troufal si vypočítati, že jediné v Německu ročně přijde mezi lid přes 40 milionů výtisků krva- vých románů. Co se tu vzdělanosti rozleje mezi lid. Dle toho směle by se mohlo říci, že nynější pokolení je odkojeno samou krví. A krev může zase jen plo- diti krev. Velmoc tisku! — Snad se brzy dočekáme, že Polenská tragedie objeví se na jevišti. Mohla-li svého

času na jeviště přijíti Barbora Ubrykova, proč by na ně nemohl přijíti hrdina s košeráckým nožem ! To by táhlo, to by se kasy plnily ! Vídeňské, řeknu-li vídeňské, pak to až na skrovné výjimky znamená tolik, co židovské, totiž listy, občas přinášejí výkřiky bolesti z Haliče: Za se jedno židovské děvče bylo uneseno do kláštera! A když na to jako na povel úřadové všecko vy- šetří, ukáže se praobyčejně, že dívka z domu sama odešla a dobrovolně do kláštera vstoupila. Divná věc. že klášterní zátiší mladým židovičkám namnoze se zamlouvá. To však jsou přece jen příklady řídké. Mnohem častější jsou ty, v nichž je Israel soudně usvědčen, že z přístavních měst vyváží ročně mnoho set křesťanských dívek do nejohavnějších peleší za moře. A kdo jsou hlavními dodavateli ženského ma- teriálu do všeho druhu šantanů, varieté a pod.? Bez žida místnosti takové nemohou existovati. Moderní in- stituce i mpressariů nese skoro veskrz značku ži- dovskou, bez níž dnes, jak mne nejeden již zpěvák ujistil, neobejde se žádný divadelní umělec. A jak je umějí dřít, o tom nedávno známý český zpěvák v »N. P.« zajímavé věci uveřejnil. Vždy větší je moc Israele. A říkalo-li se dříve o Damoklovu meči, jenž prý visí nad hlavou člověka, mohlo by se dnes ve smyslu co nejšírším říci, že nad hlavou člověčenstva visí to, co Hilsner ukrýval v kapse, myslím totiž, že všecka kultura křesťanských národů ohrožena je zla- tou internacionalou, a tu by ovšem Hilsner nabýval významu typickéhe.

nevím, nemohu si všecko vzít do hlavy. Ve věcech po- znává věci své dcery. Rada Danzer: Jaké měla dcera zuby ? Svědkyně: Zdravé, silné. pěkné, horní kapinka ven. Na kostře jsem zuby neviděla. Rada Danzer: Byla vytáhlá — moh' ji jeden přemoct? Svědkyně: Byla vytáhlá, silná, ale je den ji nemohl přemoci. Svědkyně uvádí, že platili výkrop a hrobníku v Šlapanově u Štoků, kde je kostra dcery pohřbena, 1 zl. Byl-li na kostře kus košile, tosi nevšímla. Kde dávala si dcera kešile šíti, neví. Státní zástupce: Snášeli jste se doma Svědkyně: My bylirádi, že jimámel Státní zástupce: Měly se rády se sestrou Mülfajtovou Svědkyně: Ach Bože, jak mnoho. Státní zástupce: Měla hocha Svědkyně: Neměla. Dr. Pevný: Našly se její modlitební knížky? Svědkyně: Nenašly. — Svědkyně uvádí, že kus košile na kostře neviděli — to bylo všecko jako černé a svědkyně o punčochách nic neví. Dr. Auředníček: Bylo na vaší dceři znát, že jedny zuby fdou přes druhé? Svědkyně: To by bylo každému znát. (Ve- selost.) President konstatuje z protokolu, že svědkyně v druhém výslechu uvedla, že košile své dcery neznala.

Nalezené v pozůstalosti košile byly nastavované, z hru- bého plátna; košile ty nebyly „merkované“, nebyly u nich kraječky. Státní zástupce: To jsou ty košile, co vám Stohanzlovi odevzdali po dceři? Svědkyně: Měla jsem je pořád u zebe — kam pak bych je dala. Dr. Vodička: Byla dobrá s Mülfajtem Svědkyně: Proč by nebyla, když si nic neudě- lali, měli se rádi jako jinší lidi. On ji ale nemiloval. Ni- kdy nebylo mezi nimi špinavého slova. Hilsner ke všemu tomu mlčí. Svědek Josef Stohanzl, 39letý rolník z Horní Věž- nice — přísahá. Předseda: U vés sloužila Klímova, která se pohřešuje Svědkyně: Ano sloužila, Byla u nás od 27. března až do toho dne, kdy se ztratila. Bylo to 17. čer- vence, tu neděli po sv. Markétě. Chodíváme na mši sv. o půl 7. hod. ranní a to byla tehdy všedně ještě oblečena. Předseda: Znal jste vůbec její šatstvo? Svědek: To já si tak ženského šatstva nevšímám. Také nemohu říci, jak byla oblečena v ten den, kdy se ztratila. Předseda: Ona měla modlitební knížky, znal jste je? Svědeka Ony byly červenou kůží potaženy, byl tak křížek a 4 hvězdičk

Před sed a: Jak vypadala Klímova?