Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 13.

A uplynul takto celý její život. Košíky pletla a látala a stále jen v mysli své obírala se Chou- quetem. Každého roku spatřovala jej oknem lé- kárny. Pak v obyčej si vzala kupovat u něho zásobu drobných léků. Na způsob ten vídala jej z blízka a mluvívala s ním a dále mu dávala peníze. Jak byl jsem se vám zmínil zpočátku hned, umřela letos na jaře. Dokona vypověděvši smutnou svoji historku. poprosila mne, bych tomu, jejž tak trpělivě byla milovala, doručil veškery úspory celého její ži- vota, neboť pracovala toliko pro něho, jakž mí- nila, ano i strádala, aby ukládat mohla stranou a jistotu si zjednala, že jedenkrát alespoň si na ni vzpomene, až bude mrtva. Celkem odevzdala mi dva tisíce tři sta dvacet sedm franků, z nichž faráři dvacet sedm nechal jsem na pohřeb a ostatek vzal s sebou, jakmile byla vypustila poslední svůj vzdech. Nazítří odebral jsem se k Chouquetovům. Právě byli u snídaně. Tlustí a zardělí, spokojeně a domýšlivě seděli tváří sobě v tvář, pronikavě čpíce všemožným zápachem lékárnickým. Vyká- zali mi sedadlo a nabídli kalíšek višňovky. Přijal jsem a rozechvěle přikročil jsem k vy- konání svého úkolu v přesvědčeni, že oba pohnu k slzám.

Jakmile zaslechl, že milován byl košikářkou tulačkou a hadrnicí onou, Chouquet nadskočil rozhořčením, jako byla by jej oloupila o pověst a vážnost usedlého muže, o čest a klid domá- cího krbu a zkrátka o vzácného cos, co dražším bývá života. Neméně rozhořčena, žena jeho volala co chvíli: »Ta poběhlice! Ta žebračka! Ta nestoud- nice!« A nebyla s to zmoci se k jinému slovu. Vzchopil se, dlouhými kroky přecházet jal se za stolem semotam s fezem pošinutým k jednomu uchu. A láteřil dále: »Je to k pochopení, doktore? Může být pro řádného muže cos hrůznějšího? Co počít? Oh. kdybych jen tušení býval měl o tom za její živo- bytí, byl bych ji dal sebrat četnictvem a zavřít do žaláře! A stojím vám za to, odtamtud že by se nebyla víc dostala! Vůči takovému výsledku trudně vážného svého kroku zůstal jsem všecek v úžasu, aniž jsem věděl, co mluvit a činit. Leč bylo mi poslání mé vykonat a pokračoval jsem: »Uložila mi, abych doručil vám úspory její, páčící se na dva tisíce tři sta franků. Ježto se podobá, že celá záležitost tato velmi je vám ne- příjemna, nejlépe bylo by snad odevzdat peníze ty chudým ...«

Strnutím ohromeni, muž i žena zjeveně vy- třeštili na mne oči. Z kapsy své vytáhl jsem hrst peněz rozma- nité hodnoty a všelikého rázu od zlatého napoléon- doru až do niklového pěticentimu a tázal se: »K čemu se rozhodnete?« Paní Chouquetová ozvala se první: »Nu, byla-li to poslední vůle ženy té . zdá se mi, že odmítnout bylo by velmi za těžko ...« Zmateně poněkud manžel její podotkl: »Ovšem ... za to by se dalo koupit něco aspoň. .. aspoň našim dětem ..« Pravil jsem suše: »Jak je libo!« Pokračoval: »Ježto vám to byla uložila, dejte vše tedy sem a příležitost, aby vykonán být mohl dobrý skutek jakýs, již se najde ...« Vypočítal jsem peníze, pozdravil a opustil jsem lékárnu. Nazítří navštívil mne Chouquet a vytasil se bez jakéhokoli úvodu: »Také prý zanechala vůz ona ... ona .. žena ... Co se stalo s tím? »Nic, chcete-li, vezměte si ho.« »Výborně! Hodí se mi! Udělám z něho do zahrady boudu!« A měl se k odchodu. Zavolal jsem ho zpět: »Zůstavila konečně i starého koně a dva psy vezmete si je také?« Překvapeně stanul a opáčil: »Oh, ne! Znám tu vychrtlou herku i oba kousavé hafany! Co bych s tím počal? Nezáleží mi na tom! Dělejte s tím, co chcetel« A s hlasitým smíchem podal mi svoji ruku, již stiskl jsem mu navzájem. Což naplat: na venkově lékař a lékárník mu- sejí být přátelé! Ponechal jsem si psy. Farář, jenž s vostatek byl velkodušným, ujal se koně. Vůz slouží Chou- quetovi za boudu a za sděděné peníze koupilsi pět akcií místní dráhy. Toť jediná hluboká opravdová láska, o níž v životě mém byla se mi naskytla vědomost.

Lékař odmlčel se v slově. Markýza, v jejichž brvách třpytily se slzy tiše pravila s povzdechem: »Věru, milovat dovedou jenom ženy!«

Soudružky! Nezapomínejte př příležitostech, zábavách a schůz- kách na agitační fond.