pečnost ústavu, o jehož povaze, složení a obcho- dech nemůže míti ani přibližného zdání! Na hromadnou návštěvu venkovských vkladatelů v Praze pohlíženo jako na výsledek široce a da- lece rozvětveného spiknutí, k jehož vypátrání zahájena justiční akce pod monstrosní záminkou zločinu veřejného násilí, přednostové stanic vy- bídnuti, aby zrazovali venkovany od cesty do Prahy a že maličko scházelo, a bylo by proti vkladatelům vyrukovalo vojsko, jest dobře zná mo. ... A to všechno jedině proto, aby nebyl pře- rušen ten nejhanebnější poměr proti přirozenosti, nad nímž polské a ruské listy žasnou jako nad něčím neuvěřitelným, neslýchaným, v moderní kultuře přímo nemožným. Je pravda, nejstraš- nějším násilím na své národnosti potíráni jsou poznaňští Poláci, jichž školní děti zavírány jsou po případě jako političtí vězňové. Ale Poláci v Poznani sami jsou poctivci. Ať se na nich páše jakékoli zbojnictví a ničemnost, je to všechno jenom pruská sveřepost, oni ze svého nepřičiňují k podpoře její ničeho, staví proti ní jenom vy- trvalost a energii národního života všeho obdivu hodnou. Co bychom my zde v Čechách, největší obdivovatelé a ctitelé této polské statečnosti asi řekli, kdyby se najednou roznesla zpráva, že ne- jen drobní rolníci mezi poznaňskými Poláky, ale i jejich velcí kapitalisté, ba i jejich obce a měst- ské i okresní spořitelny vešly v obchodně úvěrn styk s fondem pro vyvlastňování polského pozem kového majetku, že velikými vklady přispívaj k rozmnožení fondu toho, ba že jsou jeho nejpo- četnějšími účastníky, že téměř všechny peníze jimiž hakatisté vykupují pozemkový majetek pol ský, jsou vlastně úsporami „statečných spoři telů“ polských.

Na štěstí jest něco podobného nemožno už samou povahou státní organisace prušácké k sy- slematickému obrání polského lidu o jeho po- zemkový majetek a hlavně je to vyloučeno po- vahou polského lidu samotného. A proto bylo nám ušetřeno takové pravděpodobné pobouření citů pro nás samé, neboť něco podobného, co bychom sami u jiných Slovanů pokládali za svrchovaného odsouzení a politování hodno, vy- skytlo se u nás Českou spořitelnou, tímto divu- plným ústavem ohromující germanisační organi- sace, kterouž podařilo se poněmčovacímu sy- stému u nás poplatnou učiniti i proslulou spo- řivost pracovitého a přičinlivého lidu našeho. U nás Čechů, kteří vynikáme mezi Slovany nej- menším procentem analfabetů, kteří považováni jsme od ostatních bratrských kmenů za vzor po- litické probudilosti a nadšení pro svobodu, za nejžárlivější strážce svých národních práv a nej- žhavější bojovníky proti německému postupu na východl Jaký jsme to národ my Češi!! Pracnými oběžníky sháníme každoročně obvyklé příspěvky Ústřední Matici školské, urgencemi pokladníků našich Národních ljednot dáme se pohnouti ke složení nepatrného obolu na potřeby jednot těchto, po hospodách a spolcích do plechových pokluden po krejcaru střádáme na národní účely, ale průběhem let složili jsme se Němcům na 40millionový fond, ze kteréhož odvádějí docela pokradmu a potichu ročně kolem 900.000 kor. na účely, jež se na veřejnosti ani pojmenovati neodvažují! Zatím dme se hruď naše hrdostí, když ve venkovských listech německých naše krejcarové sbírky staví se za vzor nedostatečné prý obětavosti německé, která si věru může od- počíti, když výtěžek českého kapitálu stačí k hrazení nákladů jich »obranných« bundů!

Zatím co Česká spořitelna z reservních fondů z českých vkladů vytěžených německému studentstvu daruje palác za 600.000 K, jejž pod jménem půjček, jež v daném čase škrtne, až do 60.000 K jdoucích vydržuje, skládáme my se pod jménem velikých mučedníků naší hi- storie na fondy ve prospěch našeho studentstva. Naše šlechetné dámy sbírají dary na obědy pro české studující vysokých škol, u České spoři- telny existuje celý dav t. zv. diurnistů s den- ním platem 2 zl., kteřížto diurnisté jsou vlastně studenti z rajchu k doplnění snesitelné frek- vence zdejších vysokých škol německých povo- laní, a do České spořitelny docházejí jenom na den 1. každého měsíce pro svůj salair! Pod tiskem národohospodářské svépomoci zakládáme v českých městech a obcích národně ohrožených, aneb vzdor své české převaze oby- vatelstva pod německou zvůlí úpících národní průmyslové podniky, jichž bilaneím vysmívají se němečtí továrníci, pracující proti nám českým kapitálem vypůjčeným pod jmenem hypotěky z České spořitelny. A když se český lid, seznav tuto bídu své zpozdilosti, sám nad sebou rozpomene a roz- hodne se učiniti konec této hanbě, české listy přinesou manifest českých finančníků na obhá- jení České spořitelny s nabídkou hotovosti ústavu, rovněž českými penězi založeného, českou zem zaručeného! A týž německý tisk, který požívá od České spořitelny prémií bez vkladu, homerským smí- chem vysmívá se tomuto činu, jakožto prý do- kladu strachu o české peněžní ústavy, dlužníky — Zemské banky.

Týž německý tisk s honosným posměchem uveřejňuje prohlášení České spořitelny, že jest nával českých věřitelů v České spořitelně u konc v okamžiku, kdy ve spořitelně té jest ještě da- leko převážná většina českých vkladů! V okamžiku, kdy veškeré německé spoři- telny nejen v Čechách, nýbrž v celé říši ohla- šují pamětním spisem Eppingrovým boj proti če- skému úvěru a kdy táž česká spořitelna ozna- muje boykot českých účelů a ústavů, až dosud z českých peněz podporovaných desetinou vý- těžku těchto peněz ! Jaký jest jedině možný důsledek z tohoto stavu věcí? Trpký, ale musíme míti aspoň tolik odvahy, abychom si jej v plné míře uvědomili. Buď máme my Češi tolik cti v těle, že učiníme co nám tato česť velí, aneb nemáme, a pak nám není pomoci a potom má také — »Bo- hemia« všechno právo vysmívati se nám. Potom zasloužíme, abychom i nadále nesii stuprum, po taková desítiletí snášené s občasným výbuchem protestu. Pakliže nevykonáme čin své úplné emancipace bez všech zbytků u příležitosti jednou za sto let se nám naskytující, nejsme schopni velikých skutků vůbec, pak musíme znovu počíti své politické sebevychování od sa- mých primitivních počátků, od studu před vlast- ním národním svědomím! Ale pak jsme na celou polovinu svého národního těla ochrnuti, pak ne- chtějme stačiti ostatním národům, když skáčeme za nimi o jedné noze! A konečně nechtějme po- tom spravedlnost svému právu na mocnostech státních, když si sami spravedlnost nedáme, kde po ní jenom ruce vztáhnouti můžeme! A potom očekávejme zasloužený výsměch od našich otro- kářů, když se samovolně do otročiny navrá- tíme .. .!!

Denní zprávy. — Sociální demokracie a národnost. So- ciální demokraté nejsou beznárodní! Tak doka- zují při každé příležitosti stoupenci této strany. Věříme tomu, pokud jde o sociální demokraty německé a francouzské. Ti i oni dávno již vy- střízlivěli z internacionálního blouznění a známý je výrok Beblův, že sociální demokraté němečtí zrovna s takovým hněvem vrhli by se na ne- přátely německé vlasti a německého národa jako přívrženci kterékoli jiné strany politické nebo společenské. A nejinak chovají se sociální de- mokraté německého původu zde v Rakousku. Zmínili jsme se na jiném místě, že člen želez- ničního výboru dr. Ellenbogen, stoupenec strany sociálně-demokratické hlasoval v tomto výboru pro resoluce německé, ve kterých ukládalo se vládě zříditi v Čechách výhradně německá do- pravní ředitelstva železniční, v jejichž obvodu by nesměl působiti ani žádný neněmecký úřad- ník ani žádný dělník. Dr. Ellenbogen přidal se k nejrozhodnějším nepřátelům národa našeho, kteří na místě rovnoprávnosti dosaditi chtějí hrubé národní násilí. Při tom nedbají toho, že požadavek jejich příčí se právě tak spravedlnosti a slušnosti jako platným ustanovením základ- ních zákonů státních. A tak opováží se jednati zástupce dělníků, těch ne- bohých, pronásledovaných dělníků železničních, kteří proto, že jsou české národnosti a že ne- chtějí se zříci národních svých práv, jsou pro- následováni a týráni. Upozorňujeme na to české sociální demokraty, aby žádali vysvětlení od svých soudruhů, případně, aby zřekli se svého neudržitelného principu mezinárodnosti a při- lnuli k národu svému tak, jako k němu lnou sociální demokraté němečtí a francouzští.

— Malé porovnání. Nechceme býti zlo- myslnými, není ani úmyslem naším vyvolávati ze zapomenutí staré příhody, chceme jen prosté mechanicky porovnávati a nic víc. Cislajtánie či správně království a země na říšské radě zastoupené jsou spojeny se zeměmi sv. Štěpána unií realnou, společný je jejich panovník a společné mají býti též emblemy a znaky jeho svrchovanosti. Stalo se před několika léty, že po ulicích pražských rozházeny byly lístky s ne- uctivými oproti panovníku ba dokonce prý »velezrádnými« hesly a že na ulicích pražských

došlo k demonstraci, při níž rozbity byly asi tři tabulky a o níž nedá se říci, že by byla vynikla nějak nad všední pouliční výtržnost. Bylo zjištěno, že původci těchto demonstrací byli většinou jinoši mezi 15—18 léty, mezi nimiž nalezali se asi dva nebo tři starší a intel- ligentnější mužové. To bylo všechno. A přece zavdala tato afféra příčinu k tomu, že za. vedeno bylo ihned rozsáhlé policejní i soudní vyšetřřování, že zatčen byl houf mladých i starších lidí, že došlo k velikému monstros- nímu přelíčení a kromě toho že suspendovány byly nejcennější odstavce ústavního zřízení, ji- nými slovy, že prohlášen byl nad Prahoua nad jejím okolím tak zvaný malý stav výji- mečný. — Obraz jiný, ne ovšem v Praze, nýbrž v Pešti. Panovník tam nyní residuje. Týž pa- novník, který nadal Maďary všemi svobodami a opatřil je největší měrou státní samostatnosti. Dole pak pod královským hradem tisícové se valí, zpívajíce Košutovu revoluční píseň a »pro- volávajíce« hanbu hymně, pro niž u nás mnoho malých žáčků z nejnižších tříd středních škol již proto, že ji ze zpěvníků vytrhli, bylo relego- váno. U nás nejmenší narážka na dávno ze- mřelé členy panovnického rodu, nad nimiž pro- nášeti soud má historie dávno již právo, na jevišti zapovězena — v Pešti v divadle dávají nyní hru, mimochodem řečeno, praobyčejnou slátaninu, v níž hymna rakouská provázena pro- voláváním hanby a sykotem. Jak je to možno? A co je příčinou těchto tak nápadných růzností?

— Souboj. V poslední době velice se zmohla právě v oněch kruzích, jež dosud há- jily přípustnost surového fysického řešení otázek čestných, agitace proti souboji. Máme již celou literaturu o souboji a ještě větší proti souboji a v té snesena spousta všelikých duchaplných důvodů proti tomuto »rytířskému«, ze stře- dověku přenesenému vyřizování věcí spor- ných. Založen dokonce zvláštní spolek proti souboji a v čelo jeho postavili se kavalířia jiní velcí i mocní páni, k nimž připojila se celá armáda menších, kteří ale rádi se blýskají ve výsluní rodové a úřadní vznešenosti. Bylo ovšem pozorovati, ze kterých vrstev nejvíce se rekrutují odpůrci souboje. Byla to společnost prosáknutá patchoulím, jejíž shromaždištěm ve Vídni je jednota sv. Michala a v Praze katolicko- politický spolek, kterýž ale po pádu svato- václavské záložny činnost svou nápadně obmezil. Nedá se ovšem upříti, že také z kruhů liberál- ních přihlásilo se mnoho lidí rozumných, již zavrhují souboj a snad by se bylo spolku tomu podařilo tichou konvencí odstraniti zlo- řád, jenž nutí člověka chopit se zbraně a k vůli urážce buď druhého zastřelit aneb se o něho dát zastřeliti, v nejlepším případě zmrza- čiti. Však v posledních dnech přihodila se udá- lost, kterou úmysl ten dobrý a čestný byl zvrá- cen. Ke spolku proti souboji přistupovali též důstojníci — toť se ví, že reservní důstojníci — kteří se domnívali, že jejich obdobná pří slušnost k armádě nijak nesmí uváděti jev kollisi s jejich občanskými právy. Tito důstoj níci v rouše občanském byli oblažení těcht

dnů úkazem, kterým se upozorňují prostě na nedávno vydaný soubojový řád pro c. k. důstoj- níky. Pro ně že tento řád je rozhodujícím a ni- koliv stanovy některého soukromého spolku. Dle řádu toho je důstojník povinen souboj přijati a se zbraní postavit se svému odpůrci, když k tomu jest důvod. A důvody k čestným affé- rám oficírským jsou, jak známo, lacinější než ostružiny. Ke konci byli vyzváni ze spolku proti souboji vystoupiti. Vojenští úřadové postavili se tedy proti spolku antiduellistickému a z pramenů dosti spolehlivých dovídáme se, že není nynější vojenský ministr Pittreich sám původcem to- hoto zákazu, nýbrž že z mnohem vyšších kruhů vyslovena nelibost nad těmi, kteří po boku šavli nosí a bojí se jí užíti na uhájení cti své. Kdyby věc týkala se důstojníků a vojenských úřadníků aktivních, nic bychom nenamítali. V tak discipli- nované armádě, jakou je rakouská, nemají offi- cíři vlastně svou vůli, však zákaz vztahuje se též na důstojníky v záloze, kteří žijí v občan- ských poměrech a také svou čest si občansky cení; že by jim opovážila se vojenská správa nařizovati a zapovídati, ke kterému spolku mají přistoupiti a kterého se střežiti, je případ, který by neměl býti jen tak hladce pouštěn mimo zře- tel. Předem musí býti rozřešena otázka, má-li vojenský úřad vůbec k tomu práva. Co jest mu do muže, jenž vojákem je vždy jen jednou do roka a sice v den generálního rapportua nikdy jindy. Co mu má vojenský úřad co po- roučet v ostatních 364 dnech? Jest to již zase nové zasahování v občanskou svobodu a v práva,