V Praze, v sobotu dne 21. března.

K číslu 79. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 21. března. Nyní je také kromě rozpočtu ve výboru ještě soubor vy- rovnacích předloh a s ním též oba zákony, které se týkají celního tarifu. Rozpočtový vý- bor však nezasedá. Nesešel se an k formálnosti, jakou jest rozdělení referátů pro jednotlivé resorty. Ba, nesejde se ani v době nejbližší a president jeho dr. Kathrein včera se vyslovil, že žádný předseda výborový nemá se tak dobře jako on. Naproti tomu mají být porady jak ve vý- boru vyrovnacím, tak ve výboru celním, po- pohnány co nejrychleji. Sejdou se oba ve čtvrtek a konati budou ještě několik schůzí před velikonoční prázdní. Po Velikonocích pak rokováno má býti parou, tak aby vše- chny předlohy vyrovnací byly počátkem června k druhému čtení připraveny pro po- slaneckou sněmovnu. Proti změně jednacího po- řadu, jak jest navržena subkomitétem že- lezničního výboru, kterýž ji přijme ve čtvrtek, bouří »Neue Fr. Presse« kde koho: Všeněmce, sociální demokraty, české skupiny, nalezající se mimo klub národních poslanců svobodomyslných. Za takových po- měrů dlužno pochybovati, zdali budou ostatní strany míti tolik pevnosti, by daly tuto věc na jednací pořad ještě před svátky a ještě více dlužno pochybovati, budou-li míti odvahu, ji do svátků projednati. Ke včerejší devítihodinné schůzi poslanecké sněmovn třeba přičiniti ještě několik drobných do datků. Konstatujeme dle pravdy a skuteč nosti, že při hlasování o návrhu dra. Baern- reithra na volbu celního výboru bylo všeho všudy přítomno pouze 55 po- slanců, t. j. o 45 méně než činí zákonné minimum pro usnášení platné. Poslanec Biankini je právě ve sně- movně 10 let. Za tuto dobu, jak vypočetl. podal interpellací a návrhů a promluvil řeč dohromady 570. Všechny tyto projevy učinil

na prospěch státní pomoci pro svou vlast dalmatskou. Avšak možno říci, že všechna tato námaha byla marnou. Dalmacie je po- řáde ještě tím, čím ji nazval známý illu- strator českého jména: Zemí zapomenutou Poslanci dru. Ellenbogenovi má- lem byl by vzal hr. Vetter v 8 hodin večen slovo pro polemiku, do které se pusti s »Nár. Listy«, jež důvodně mu vytýkaly, že jako sociální demokrat hlasoval pro resoluci dra. Nitscha na zřízení výlučně německého ře- ditelstva železničního v království českém. Pravil, že byli to Čechové, kteří v železnič- ním výboru hlasovali pro boykot a položili své hlasy pro návrh posl. Struške viče, ve kterém se žádá, aby při postátnovací akci vzat byl zřetel na skutečné národnostní poměry. Litujeme, že polemika Nár. Listu stala se vídeňskému socialnímu demokratu nepříjemnou, ale jeho polemika byla nešťast- nou. Boykot chce právě resoluce dra. Nitscha, boykot proti českým zaměstnancům a pro to hlasoval dr. Ellenbogen. Resoluce poslance Struškeviče byla podána za tím účelem, aby resoluci páně Nitschovu zparalysovala. Z Vídně, 21. března. Poslanci něme- cké levice oznámili hr. Vettrovi, že vše- chny návrhy svoje, se kterými pohořeli v že- lezničním výboru, tudíž také návr Nitschův podají ke zprávě poslance inž. Kaftana jako referenta výboru, jako mi noritní votum.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 21. března. (C.-B.) »Wie- ner Zeitung« oznamuje: Císař udělil sekretáři ústředního sboru zemědělské rady pro království české, císařskému radovi Fer- dinandu Hillerovi titul vládního rady s prominutím tax, dále pak tajemníkovi če- ské sekce téže zemědělské rady dru. Karlu Viškovskému a tajemníku německé sekce Karlu Marii Hergelovi titul císař- ského rady také s prominutím tax. Z Bernu, 20. března. (C.-B.) Národní rada přijala jednohlasně návrh, aby spolková rada byla vyzvána vypracovati pokud možná

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

záhy novou osnovu zákona k provedení čl. 39. spolkové ústavy, týkajícího se monopolu bankovek s ústřední cedulovou bankou. Z Kristianie, 20. března. (C.-B.) V dneš- ní odpolední schůzi zástupců vlád štokholmské a kristianské ve příčině zřízení zvlá štních norských konsulátů byla předložena poslední odpověď norské vlády na tuto osnovu a přijata švédskými zástupci ad referendum. Tito odjedou zejtra opět do Štokholmu.

Z Kolina nad Rýnem, 20. března. (C. -B.) Arcibiskup dr. Fischer vydal dnes svůj prv- ní pastýřský list. Praví se v něm nej- prvé, že jakožto arcibiskup starého, ctihodného německého města nad Rýnem jest a zůstane bi skupem německým, kterýž s láskou ke Kristu Pánu a svaté církvi dovede spojiti lásku ke svému lidu a k svojí vlasti. „My němečtí ka- tolíkové,“ praví dále, „milujeme Řím a milujeme papeže; avšak my máme v lásce také svoji vlast a svůj národ a protestujeme důrazně proti tomu, když tu a tam nerozum a vášnivost mezi katoli- ctvím a německou národností zříditi chce pře- hradu.“ Na to připomíná arcibiskup, že setrvá po všechen čas v neoblomné věrnostiku panovní- kovi, který z Boží milosti povolán jest, aby osudy německé říše spravoval, a že povždy hlásati bude slova: „Bojte se Boha a ctěte svého krále!“ Arcibiskup napomíná věřící svojí arcidiécese, aby se s jinověrci snášeli, ba, aby je milo- vali a za ně se modlili. „Bylo by zločinem na ně- meckém národu páchaném, kdyby nesvě- domitým podněcováním nábožen- ská zášť bylajitřena, kdyby lid proti sobě štván a na sebe roztrpčován byl e kdyby tím vším trvající rozkol ještě stupňován byl a zostřován.“ List končí opětným vyzváním, aby věřící při vší věrnosti ke katolické víře vždy laskavě a shovívavě ke spoluobčanům jiných vy- znání se chovali. Z Londýna, 20. března. (C.-B.) Na sní- dani v Mansion house pravil lord Cham bler- lain v odpovědi své na přípitek lorda mayora: Co učiní Anglie a její osady v prvních letech tohoto století, rozhodne asi pro vždy v otázce, zdali zůstane říše upevněna a zachována, aneb

FEUILLETON. Radost.

Bože, Bože, to byla strašná radost! Když byl sám, za dveřmi, zdálo se mu, že to ani není možná snést. A jak vyběhl na ulici a viděl tolik lidí — tak se mu zachtělo najednou povídat to někomu, tu svoji radost. Zdálo se mu nepřirozeným, že všichni chodili tak mdle a bez života, a v něm zatím bylo něco, co bylo jako tuze krásné jaro a radost ze života. Tak mu těch lidí bylo líto, a zdálo se mu, kdyby řekl jen je- diné slovo, že by to rozesmálo celou ulici tím smíchem, jakým se smál on. Chodník mu nestačil, a aby se trochu vy- bouřil, rozepjal zimník, dal si klobouk do týla a šel prostředkem ulice a zpíval si. A když se lidé otáčeli, šel zase těsně vedle domů, odvracel se od lidí a ustavičně se smál. A pak se zastavil u výkladní skříně a smál se tak dlouho, až se někdo za ním zastavil. Musil se smát — musil — — — vždy se v něm smálo všechno: srdce i myšlénky. Tolik radosti v něm kypělo — a chtělo to ven. ven — očima, ústy, celým obličejem. Jak pak ne, vždyť o ni řekl. Řekl — Bože dnes o ni řekl — dnes, po čtyřech měsících usta- vičného strachu, že ani spát nemohl. A její tati mu dnes plácl na záda, až se v něm dech zataji a řekl: „No, to je dost, už na to čekáme čtyř měsíce! Ona se styděla, a její mami se roz- hněvala, ale to bylo už jedno — už to bylo, už to bylo! Kam vlastně chce jít s tou radostí! Běhal již hodně dlouho ulicemi, než na to vzpomněl. A myslil si, že nejdřív k bratrovi. Ten se h

natrápil — celé čtyři měsíce — že prý o ni vů- bec nikdy neřekne. No — ten bude koukat! Ale honem — honem — nemohl se již dočkat, aby mohl někomu povídat svoji radost, nemohlto tak tlumit jenom v sobě. Ale u bratra byl čajový večírek. Veběhl tam, a už mu dali číšku čaje a po sadili ho mezi jeho bratra a jakousi mladou slečnu. Hm. Teď bylo po všem. Musil sedět a po slouchat, a mlčet. A jé — mlčet! To bylo to nejhorší, cos mu mohlo stát! A ti lidé se zdáli být tak spokojeni, tak šťastni, a mluvili o divadle, o automobilech. o zimě, o herečkách a o kostelu, a zatím mez hostitelem a mladou slečnou byl někdo, kdo vě- děl takové věci — takové věci, a musil sedět. mlčet a poslouchat! A nemůže nic říci, nic z toho všeho. A už ho to pálilo. Bože — kdyby byl aspoň venku — smál by se nahlas, a trochu by se mu ulevilo. A vypravoval by to staré služce a běžel by s tím k známým — tak toho potřeboval, říci to někomu a tady nemohl a nemohl. Mohl jenom vědět mlčet. Bože, a jeho bratr — ten tady sedí a povídá a ani si nepomyslí, co se stalo s tím, který vedle něho sedí — neví, že o ni řekl — jejej, jejej kdyby mu to mohl aspoň nějak ukázat! Začal mu šlapat na nohu. „Člověče, co pak necítíš, že mi šlapeš n nohu!“ řekl bratr, odtáhl nohu a mluvil dál. „O je, jak pak necítím,“ vzdychl si. Tak co dělat? Úž toho musí nechat, žádná pomoc musí to již vydržet. Ale ještě takovou dobu.

To se řekne, musí to vydržet, ale vždyť to nejde vydržet — když si vzpomněl, jak o ni řekl, jak to dopadlo a co ještě všechno bude. A teď to nesmí povědět. Bože, a má takovou radost. „Co pak vy se ustavičně smějete?“ zeptala se mladá slečna, která seděla vedle něho. Lekl se, a tuze se začervenal. „Já — já jen tak. Vzpomněl jsem si na něco.“ „Tááák! To musí být hezké. „O je, tuze hezké, kdybyste věděla,“ myslil si, ale neřekl ničeho, jen se zase musil smát. „Ne, tak už to nejde — není to k nevy- držení, když já to nesmím říci,“ vzdychl si za chvíli. Kdyby aspoň bratr trochu vyšel, to by se mu ulehčilo — oh jé! Ale dnes zrovna ne, a jindy běhá každou chvíli pro něco. Zkusil mu ukázat očima. „Pojď ven!“ — „Tak pojď přece ven!“ Ach, když on si nevšimne — je to s ním trápení. „Tak pojď přece ven — já ti to povíml!“ Ale bratr se dal do hrozného smíchu — proč prý tak koulí očima? Tak. Koulí očima. Teď už se rozzlobil. Ne- bude koulet očima — když ví něco krásného nemůže mu to říci. Ale jejej, to si nemyslil, že má tak hloupého bratra. „On o ni řekl — a ten tu tak sedí!“ Ale v tom už bratr řekl: „Dovolte, já pro to dojdu.“ „Prosím vás, pane professore, čím to je, po- vězte mi, že po Vánocích odpoledne tak rychle přibývá, kdežto dopoledne se skoro nemění!“ ptala se ona mladá slečna po levé straně. „To — — no, to má základ v rovnici ča- scvé — —“ „V rovnici! A co to je, prosím vás? „Ale — — já ani nevím teď —.-