Ročník XXXXVII.

V Praze, v pátek 15. února 1907.

Číslo 46.

Na ranní a odpol. listy předplasí as: v Praze v administraci na měsíe . . . . . . 2 za čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvají donáškeu a měsí za čint lata . . . . 7 K 80 h ve flialkáck na měsíc . . . . . . 2 K 90h Poštou: n čtvrt leta . . . . 9 K 60h s dvojí ziellke ne čtvrt ata . . . . 11 K eon na pěsín

Poměry v Uhrách. Nevíme, mnoho-li slovenských a rumun ských žurnalistů a národních bojovníků bylo již vysláno v Uhrách na pevnost a mnoho- se jich tam ještě dosťane, ale upříti se nedá že uražená maďarská »mravnost« je osůbka velmi zajímavá. Nemine dne, aby s ní neodletěl na ve- řejný trh nějaký pošpiněný cár a aby nepo- skytla zlomyslnému světu příležitost baviti se s jejími ne právě čistými intimitami. V politice dějí se sice všeliké interesantní věci, že by ale podařilo se zcela sprosté kurtisaně, jež za sebou má nejpestřejší mi- nulost, v níž neschází ani několik měsíců ztrávených v kriminále, způsobiti minister skou krisi, je případ tak zvláštní, že věru opravňuje Maďary ke hrdému výroku, že nikde jinde není života mimo Uhry, a je-li kde, že nikterak nemůže se vyrovnati životu uherskému. Pravda. Dnes ovšem o překot se snaží pánové se sebe baronku Schönbergovu setřást a jestli skutečně ujela do Ameriky, způsobila tím radost nejednomu maďarskému výtečníku. Zadarmo to ovšem neučinilaa dnes v Pešti nejživěji se ventiluje otázka, kdo že byl dobrodincem, jenž dámě této na- plnil tobolku a vtiskl jí do ruky zároven průvodní list do ciziny.

Ministr spravedlnosti, jenž byl klopýtnu přes dámu polosvěta, je sám o sobě již za- jímavý zjev, co ale říci tomu, že nebyl to pan Polonyi sám, z něhož mimochodem ře- čeno chtěji mnozí učiniti mermomocí pana Poláčka, jenž s damou tou udržoval styky. nýbrž že vyhledávali její boudoir, toť se ví. že výhradně jen v zájmu drahé vlasti, i jin velicí Maďaři, ha i sám pan Košut. V poli tické hístorii nejsou sice vzácné zjevy lehce přístupných krasotinek, jimž přiděleny úkoly na něž by muž, byť by byl nejprohnanější nestačil, však při pochybné mravní kvaliíi kaci, byly to pravidlem dámy velikého vzdě- lání a skvělé routiny, ale tak ošuntělou jako bývalá buffetová dáma z pokoutní kavárny nebyla, pokud víme, žádná z nich. A přece Schönbergové svěřeno bylo poslání nejdůle- žitější a nejobtížnější. Vyzvídati tam, kde sídlo činitele rozhodujícího. A zajímavo je, že ke špiclování v jeho nejbližším okolí najímána byla ne snad jednou jen stranou, naopak obraceli se na n maďarští politikové nejrůznějších směrů tak. že stalo se vyzvědačství při dvoře, jaksí jejím metierem. A proč vyhledávali páni právě baronku Schönbergovou? Zajisté ne bez příčiny Znali patrně její styky, jež zapředla jedině pomocí své — krásy. Ta jí byla, jako mnobým jiným jejího druhu, jediným sice ale působivým passeportem do kruhů, do nichž jiný smrtelník tak snadno se nedo stane. A co všechno žena ta v poslední dob neprovedla, pouze tím, že v slabé chvíli po litickému člověku svěřila jediný dopis. Nejen že donutila ministra Polonye od- stoupiti, že povážlivě otřásla strukturou koatice, která takové má již trhliny, že mi- nistři jednoho a téhož kabinetu hlasují v říš- ském sněmu proti sobě, ona dovedla maďar- skou justici, která ovšem má tak trochu ráz operetní, k velmi frivolním podnikům, ba

zajímavá paní baronka byla intelektuální příčinou, že jistí pání z archivu kradli listiny a dali je k účelům více než pochybným fotografovati, a tím je zahájena schönber- govských skandálů řada nová. Nejsme tak naivními, domnívati se, že podobné věci jinde jsou nemožné, naopak: v politickém Deka- meronu jiných zemí nalezli bychom případů dost podobných, však s takovou ležerností. jako dnes v Uhrách, neprovozovaly se po- dobné frašky nikde. Nechť se nemluví zde o farizejství, snaha, zakrýti jisté povážlivé případy, je čistě lidská, a kde ji není, tam hniloba jest již velmi pokročilá. A to právě smutná stránka tohoto zjevu, jež mnohem je povážlivější, než sentence, že v zájmu ná- roda a vlasti dovoleno je všechno i největší mizernost. Kdo ale zná veřejný a také trochu in- timní život v Uhrách, zejména v hlavním městě země té, ledačemus porozumí, co zdá se mu býti na první pohled hádankou. Na omluvu národa maďarského budiž připomenuto, že Pešť maďarskou není. Mohli bychom vypsati sebe větší cenu, určenou tomu, kdo by provedl důkaz, že v represen- tačních ulicích tohoto města vyvěšeno 10 procent firem s maďarskými jmény. Jsou to samá jména německá a starotestamentární. sem tam nějaké české aneb jinak slovanské A co mezi témi »Maďary« je oněch padesáti- krejcarových »potomků Arpadových«, již ze spekulace dali se překřtíti v Maďary!

V krámech a na ulici, kde jeden na- slouchá druhému a na vzájem všichní se špehují, uslyšíte sice samou maďarštinu, ale jakmile tací dva »Maďaři« zalezou v kavárně do kouta, spustí po německu. V Pešti žije nejpestřejší národnostní konglomerát, ověšený na venek samou maďarskou sňůrou, uvnitř ale z velké většiny židovskoněmecký. Ve- škerým životem pešťským — kdo jemnějších nervů, vycítí to ihned — vane nepravda,a uváží-li se, že v tomto městě působí silně již pochybný ethos orientální, jsou příčiny různých nepěkných zjevů na snadě. Vyjdete-li si se znalcem pešťským poměrů na hodinovou procházku ulicemi města, sesbíráte za tu krátkou dobu tolik podivných historek, že vám jde hlava kolem. Mnoho k morálnímu poklesnutí přispěla též křečovitá snaha ma- ďarských chauvinů, udělati ze svého hlav- ního města horem-pádem město světové se všemi výstřelky lehkého, fešáckého života. pokud možná druhou Paříz. V tom ovšem pomáhala Pešti v první řadě radou i penězi vesetá Vídeň a ohrnuje-li nyní tato nos nad hlavním městem uberským, má k tomu nej menší právo. Dnes ovšem Pešť v nejednom směru porazila Vídeň; Pešť nestala se sice Paříží, ale větším trochu Bukureštem, kde mravní úpadek vyšlapuje si mnohem cyni- čtěji než na západě. A tento cynismus je právě přívlastkem veřejného i soukromého života uherského ovšem že shledáváme se s ním spíše a ča- stěji v kruzích v pseudomaďarů, než ve společnosti Maďarů pravých. Ze zjevů těch nechceme ale nijak věštiti, jako lehkomyslně činí se z mnohé strany, blízký maďarský pád. Tak rychle to nepůjde.

V zájmu Velké Prahy. (Hlas z obecenstva.).

Blížíme se uskutečnění Velké Prahy ? Kdo zlákati se dá stále se opětujícími návrhy, co by se ještě dalo v okolí Prahy zastaviti — a čiper- nost nezištných znalců okolí jejího nalézá tu rok jak rok nové a nové, dosud panenské, pozemkovou spekulaei ještě nedotčené prostory — vidí již ve své fantasii město rozlohy bez mála londýnské. Kdo pozoruje kvapně rostoueí předměstské obce sousední a vídí, jak úplně splynuly a mateřským městem královským, větí, že Velká Praha, jako kdysi rozmetaná Ilalie, sama se vytváři — fara da se1 Ale kdo si zá- roveň všímá, jak se staví nejen v bližších, ale i v částech odlehlejších budoucí Velké Prahy — zarmouceně vzpominá bujné zeleně, rozsáh- lých zahrad, kteréž ji kdysi obklopovaly a zdo- bily, a s hrůzou pohliží na sekmnuté řady mnoho- patrových činžáků, jež se vyšplhaly již i na nejvyšší stráně, hrozíce je proměniti v jednotné kamenné jezero s těsnými, smrdutými dvorky! Touží snad někdo po takovéto Velké Praze? A co se děje, aby se zachránilo z okoli Prahy aspoň to, co ještě této moderní samo- vazbě obyvatelstva uniklo? Jaká se dějí opa- tření, aby nezastavené dosud pozemky v blízkém okoli Prahy — proměnily se ve skutečné vilové čtvrti a rodinné domky, v nichž by obyvatelé velkoměsta nalézali opravdového oddechu po celodenní lopotě, aniž by pozbyli stálého bez- prostředního styku s nim, potřebného pro jejich životní povolání?

Co platno, vyhledávati v okoli Prahy a sou- sedních obcí nové a nové volné pozemky, když — se zastavují stále týmž způsobem, jakým s stavělo kdysi v Žižkové, na Vinohradech atd., ač před třiceti léty bylo tam neměně volných pozemků, jako dnes u Pankráce nebo nad Brev- novem, okolo Dejvic aneb u Střešovic ! Namítne se, i Paříž i Londýn a jiná vele- města tvoří moře na sebe nakupených domů, ale zapomíná se, že tyto stavby byly původu staršího, že vznikly v dobách, kdy podmínky vzrůstu měst byly zcela jiné, že však nemeškalo se tam učiniti moderní opatření o zastavení je- jich okolí, jakmile vědomi potřeby té proniklo. I v Pešti a Budíně na př. již dávno na jisto postavili, které části okolí jejich mají býti za- chovány pro letní pobyt a v obvodech takových nesmí se z pozemkové parcely zastaviti více nez na př. 25 proc., kdežto ostatek musí zůstat jako sad néb zahrada! Takto se nejen uhajuje možnost stavěti opravdu vodinné domky v okol města, ale zamezuje se zároveň nedůvodné zdra- žování jejich. Pro Prahu samotnou má posavadní způso stavební i jiné ještě, neméně vážné, nepříznive účinky. Procházíte-li se tyto dny vnitřní Prahou přímo užasnete, co nájemných nabídek na byty a krámy se na všech stranách vyskytuje a t i ve čtvrtích, kteréž tvořily kdysi nejčilejší její obchodní obvod. Kam se dějí posavadní nájeme jejich, proč vnitřek Prahy chřadne jako starý strom, v němž se tvoři větší a větší dutina ? Nechceme všecku vinu uvalovati na ne- vhodný posavadní řád stavební, jenž neuměl učiniti opatření v zájmu staré Prahy, a jenž pomáhá ji dusiti více a více — v zájmu Velké Prahy, ale nemá-li se pokračovati i dále n šikmé ploše Prahy hynoucí, zde třeba na- saditi nejdříve páku nápravy! Praha nemá

nikdy nebude míti tolik finančních prostředků. aby zkoupiti mohla všecky pozemky v obvodu svém na hodinu cesty neb i dále, by zamezil takto použití jich k dalšímu oslabování svému uvnitř. Zde může zjednati žádoucí stav pouze při- měřená oprava stavebního zákona pro Prahu její okolí — dosud nezastavené. Není pochybnosti, že za mimopražským stavebním ruchem s byty poměrně levnějšími jde i značná část obyvatelstva jejího nebo po voláním svým na ni závislého, ale nemusí-liž stěhovati se s touto částí i — obchod? Při tom nic neubíráme na váze onomu opatření, jež vytlačilo malé lidi z krámků po- blíže tržišť, jakož i vozy venkovanů o dnech tržních. Mělo-li se za to, že se tím pomůže ob- chodníkům, již musí držeti drahé místnosti ob- chodní, zdá se, že zkušenost zatím nabytá po- učila je o jiném! To však jest nepochybné, že i toto opatření prospělo sousedním obcim. V nejbližších dnech sejde se sněm náš, tu naskytá se příležitost změnou stavebního řádu zachrániti, co se ještě zachrániti dá ve s ta r Praze samé, a upraviti zastavování okoli jejího ve smyslu moderním, sousedství a závislosti životních podmínek na ní odpovídajícím. Nestane-li se tak, bude se sice stavební ruch rozlézati i dále, třeba až na nejvyššt vrcholy Kozích Hřbetů, ale nebude tím vznikati veliká, nýbrž cho r á Prahat

Politické zprávy domáci. V Praze, 14. února. (Z volebního ru- chu.) Ruský národní výbor (ukrajinofilský) vy- dal provolání, týkající se příštích voleb do říšské rady. V provolání se ukazuje nejprve, jak by ruský národ novým volebním řádem poškozen. Ale i z toho, co ruskému národu přiznáno, nutno kořistiti, ježto nepřátelé sáhají lačně i po těch drobcích, jichž se dostalo Rusům. Jest tedy třeba rychle se zorganisovati a ve všech ruských okresích jmenovati kandidáty, kolem nichž by se lid mohl skupiti, jako kolem svého praporu. Zorganisuje se také strana ukrajinofilská, ne- bude však a priori odmítati kompromisů se stranami jinými. Provolání obrací se pak vý- slovně i k ruským obyvatelům východohalič- ských měst a městeček, vřazených de městských volebních okresů, a vyzývá je, aby všude, kde jest jen hrstka uvědomělých Rusů, jmenovali své samostatné kandidáty a pro ně hlasovali Ačkoli volební zápas ve městech bude marný Rusově jsou přece povinni ukázati, že i města staré Červené Rusi pokládají za svá, majíee k nim dobré, historické právo. Antisemité budou kandidovati' ve všeek 33 volebních okresích videňských, vyjma třetí volební obvod vnitřního města, v němž se o mandát hodlá ucházeti ministerský předseda bar. Beck. Proti bar. Beckovi nepostaví proti- kandidáta ani socialisté, ani liberální Němci. Pro větší část vídeňských okresů antisemité kandi- dáty již jmenovali, v ostatních okresích se ještě vyjednává. Z bývalých antisemitských poslaneů kandidují Bielohlawek ve vnitřním městě. Prochazka na Landstrasse, Pattai v Ma- riahilf, dr. Gessmann a Axmann v Neu- bau, Heilinger v Josefově, dr. Weis- kirchner v Alsergrundě, dr. Luegen v Hietzingu, Schneider v Pětidomí, prine Liechtenstein ve Waehringu. Také německé volební okresy na Morav mají už téměr všechny své kandidáty, nemluvě

V drobném prodejít raani čisle o sobě . . . ra Bh odpolední . . . . . nk zk Ve sllalkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 4 h Inseráty platí ne hotově napřed. Předplaconí a inserty přijímá sdminl- strace v Marianské ulicl č. 3. Tam nacházejí se též relakce tlskárna a oxpedice „Národnách Llstá“ Eukopisy se nevracejí.

* kandidátech strany sociálně-demokratické V Brně kandidují opět dr. Lecher a d'E- vert, v Olomouci Primavesi, v Jihlavě dr. Gross, ve Znojmě prof. Bendel, v Moravské Třebové H. Albrccht, v Šumperku dr. K. Chiari. Strana pokroková kandiduje pouze ve městech; na venkově jsou kandidatury německé strany lidové, volných Všeněmců, agrární, kleri- kální a také jedna schönererovská (na Tr- bovsku). Ze Lvova, 12. února. (O ruskou uni- versitu.) Polské listy nevycházejí z rozčilení následkem resolucí, přijímaných na všech stu- dentských schůzích a žádajících, aby se ruský jazyk uznal p universitěovské za rovnoprávný s polským. „Dslan olski“ přišel na myšlenku, ostatně i jinde už dříve navrženou, aby se ra- kouští Rusově domáhali poruštěni univernity černovecké. Přihlásí-li se prý Rusové o německou dosud universitu černo- veckou, jich snahy naleznou vřelých podpůrcu nejen mezi Poláky, nýbrž u všech slovanských národů rakouských. Poruštěná universita černo- vecká a nezbytné ruské stolice při polské uni- věrsitě lvovské vyhověly by pak úplně osvěto- vým potřebám rakouských Malorusů. Z Lublaně, 12. února. (Sborové veli- telstvi v Lublani.) Starší pověst, že veli- telství 10. armádního sboru bude z Přemyšle přeloženo do Lublaně, vyskytuje se opětně a sice na základě zpráv věrohodných. Pokládá se za jisté, že počátkem r. 1908 sborové velitelství v Přemyšli bude zrušeno a nově velitelství bude zřizeno v Lublani, kdež už také vyhlédnuty pro ně místnosti.

Z Terstu, 13. února. (Nový zemský vo- lební řád.) Městská rada vypracovala již na základě pokynů z ministerstva vnitra nový vo- lební řád pro město Terst a předloží jej sněmu, jenž se sejde dne 25. t. m. Zemské a spolu obec- ní volby terstské budou se díti ve čtyřech ku- riích; v samém Terstě každá kurie má voliti 12 poslanců, na venkově prvé tří kurie po dvou, čtvrtá 3 poslance, takže všech členů zastupitel- stva bude 57. V prvé kurii bude se žádati cen- sus 600 K reálních daní neb 1000 K daně dů- chodové; v druhé kurii aspoň 100 K daně reální neb 400 K daně důchodové; ve třetí kurii nej- méně 20 K daně, ať reální neb důchodové; ve čtvrté kurii budou voliti všichni ostatní mužšti. zletilí občané, jsou-li aspoň tři leta usedlí v Terstě neb okoli. Z Karlovců, 13. února. (Církevní sněm.) Srbský církevní sněm stal se dnes schopným usnášeti se, poněvadž přijel na sněm vršecký biskup Zmejanovič, dávný odpůrce patriarcha Brankoviče, jehož už před lety obvinil ze zneužití oírkevních peněz. Ačkoli patriarch Brankovič jako předseda sněmu zaslal na sněm protest proti dnešní schůzi, shromáždění za před- sednictví Gjurgjevičova přešlo přes protest k jednacímu pořadu, načež vyřízeno několik předmětů, týkajících se církevní správy a zvolen školní výbor.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 14. února. Stávka železničníků v Bulharsku. Ze Sofie. Na bulharských železných dra- hách panuje všeobecná stávka. Hlavní podnět ke stávce zavdalo mizerné zaopatření nižšího slu- žebného personálu, jehož nespokojenosti užily bulharské sbcialistické organisace k vyvolání stávky. Živý, expansivný Bulhar vždy jest po-

FEUILLETON.

V Hladové stepi. Za poslední své návštěvy v Turkestaně dva- kráte jsem prodlel na Hladové stepi, která se často připomíná v pověstech domorodců a druhdy bývala postrachem karavan. Právě se do- končují zavodňovaci práce, aby se z hlavního průplavu cara Mikuláše I. rozvádéla voda men- šími stokami a půda dosud neplodná takto se proměnila v ohromnou obilní zásobárnu. Step má se státi pevným středem ruského živlu v srdci Asie. Územi počíná u města Džizaku, na jiho- západě hraniči s pohořím nuratinským a obo Uratjubem, na severo-západě pisčitou poušt Kyzyl-kumů a na východě řekou Syr-darjí. Step zaujímá plochu skoro 2000 čtver. verst nebo 918.000 desjatin, tedy rovná se téměř Těšínsku. až do posledních let jeměla osedlého obyvatel- stva. Středoasijská dráha protíná rovinu na vzdá- lenost 117 verst; druhá trať od jihu k severu. ke stanici Čerňajevu ji projíždí na 77 v. Ve jmenované stanici směry se křižují, název její uvádí na mysl generála, známého z války srbsko- turecké 1877 i Pražanům. Jest to nepatrná dě- dina železničních zřízenců, vedle nich několik arménských obchodníků, kteří ve svých domcích pestrou směs všelikého zboží ku prodeji nabl- zejí. Co nás zarazilo? Mrak kobylek, jež ne- milosrdně okusovaly listky mladých topolů, mo- ruší, jilmů a jasanů.

Pol večer, když žhavé slunce umdlévá ve výrobě sálavých paprsků, poohlédněme se po skolí. Vidíte podivnou nízkou věž, jako komin, sroubenou z nepálených cihel. Vehod je tak ne- patrný, že musíte hodně páteř skláněti, abyste se prosoukal dovnitř. Tam připraveny kameny, aby se jimi vchod zahradil a zřízeny neumělé shody pro obránce. Podobné tvrzky naleznete i na druhých místech, jmenovitě v území turk- menském, uchylovali se do nich před loupežníky poutníci nebo obchodníci. Už za stavby průplavu Mikuláše I., peč hlavně velkoknížete Nikolaje Konstantinoviče. vznikly menší osady ruské. Ku práci nahrnul se vyhoštěnci z Tambovska, Kubanska, Oren- burska a z jiny ch krajů a upravili sobě chudičké chatrče nebo polopodzemní zemlianky. Poloha jejich se měnila dle toho, jak práce pokračovala.

Někde stačila za byt kupa starých pražců nebo několik sbitých prken, která se snadno dala roze- brati. Počátky byly těžké, poněvadž úmorné vedro v létě (až 60°C i více na slunci) ochabuje svaly a nedaleké močály u Syr-darje podporuj zimnici (lichorjadku). Takto se sdružily tlupy „broďagů a chodoků“ (tuláků a chodeů) v deva- tero vesniček v letech 1886—96. Zaporožje utvořilo se na místě kirgizské bbce Begovata a tam si založil na počátku práce v „azyku“ (průplavu) velkokníže Nikolaj Konstantinovič své sídlo. Za touto dědinou upraven Nikolsk. Dále nádenníci za uspořených několik rublů a na zálohu od pod- niku nakoupili si několik kravek a býčků a vy- pásali je na poříčních lučinách, tak dán počátek Naděždinskému a Romanovskému, nevzhledným vstm. Bezzemkové z Orenburska, většinou kozá- ckého původu, seskupili se v Obělovanném a n přímluvu správy kraje zapsáni jsou mezi měšťan- stvo. Nájemci půdy v Kubansku, puzení opěto- vanou neúrodou někdejší otčiny, dali podnět „poselku“ (malé dědině) volyňskému. Druhá obec stejného jména povstala, když se odloučili od svých sousedů sektáři „molokáni“, aby s mohli sami po svém spravovati.

Péčí generála Grodekova, který dle mož- nosti podporoval rusk, živel v Turkestaně, za- řízen Srětensk na pravém břehu Syr-darjea osadníci jeho bohatě nadáni plodistvou zemí, neboť jim na dvůr odměřeno správou po 15 desjatinách, kdežto v druhých obcích na údě každého mužského dělníka připadá 3—5 desj. ano i méně, což přes všechnu příslovečnou úrod nost pozemků není nijak nadbytek, ačkoli lze polnosti ještě přiorávati. Srětenští po zdařených pokusech oddali se sadařství, z části chovu do bytka a slynou mezi svými krajany nemalou zá možností. Kde protíná nový průplav cestu vedoucído Činazu, vznikla osada Konnogvardejská vesnice, pojmenovaná dle mostu tamějšího. Step přodstavuje pláň s mírným sklonem k jezeru Aralskému a opačně k Syr-darji. Já- drem jejím se jeví mohutné vrstvy spraše, jež na některých místech v také síle nakupeny, že dle slov znamenitého geologa Mušketova v ni- čem nezadávají větrným nánosům v Číně. Jako drobné oasy vystupují jílové slančáky (solí pro- sáklé půdy). které na slunci ztvrdnou a pukají.

ale rozkladné mocí vody rychle podléhají a se vyluhují. Daří se tu pšenice, ječmen, brambory, pro- so, pohanka, oves, kukuřice, vejtěška, jež jako krmivo na poli se 6 let nechává růsti, ale také výborný tabák a bavlník. Průměrná úrodnost j větší, než v evropském černozemu a to už něe znamená. Kdežto v evropském Rusku, v nej- plodistvějších krajinách průměrně s desjatiny s sklízí 3—6 četverti (1 č. = 2.099 hl.) v Samar kandsku stoupá číslo sklizně ze stejného pozem- ku na 7 čtv., ve Ferganě na 9.5 čtv. Osadníci ruští obdaření jsou cennou výsa- dou, totiž čarikem, čili že mohou pozemky své dáti zdělávati od nemajetných domorodců začež jim tito musí odváděti určitou částku skli zně. Jest to týž poměr, jako se vyvinul v evrop ských guberniích mezi statkáři a bezzemky, zva nými „polovinščíky“, což velice tísní nejnižsí vrstvy národa. Domorodec přejímá pod názvem čariku určitý pozemek, zavazuje se jej zpraco- vati, osévati sklízeti a polovici zrna odváděti majiteli půdy. Poměr tento nazývají Rusové ve své otčině „ispolščik“. Opatří-li pouze část se- mene přistěhovalec, spokojí se pouze 1/4 vyšla- paného koni obilí. Někdy dokonce majetník půdy zmírňuje svůj podíl na 1/4 sklizně. Ale kočovníci bývají nuceni ještě jinak pod- porovati osadníky. Do jejich příchodu a než se stavěl průplav Mikuláše I., Kirgizové přecházel se svými stády bravu, skotu, koňstva a velblou- dů přes Hladovou step a v jejím obvodu, jmeno- vitě na břehu Syr-darje, svému pohyblivému ma- jetku dopřávali oddechu na tučných pastvinách.

Nyní za tote právo, jež na přistěhovalce byla přeneseno, musí domorodci značný poplatek od váděti. Jenom dvěma dědinám Romanovskému Naděždinskému hradili domácí držitelé stád ročně více než 2000 rublů, což je na poměry tamější závazek značný. Poněvadž peníze v stepích jsou dosud vzácným zjovem, nezbývalo pastevcům nic jiného, než umluvené splátky urovnávati robotou všeho druhu, anebo odváděti umluvenou míru pšenice nebo ječmene. Aby výnos z pole byl jak možno zabezpečen, kupovali přistěhovalci semena v Taškentě. Robotníkům dává se úplně na vůli, aby si vybrali, který po- zemek hodlají ročně zpracovati, poněvadž maj větší zkušenosti. Důležitým zdrojem příjmů stal se chov do bytka. Nikde se cestujícím po dráze středoasij- ské nenabízí tolik mléka, jako v obvodu Hladove stepi. Velikou sklenici dostanete za 2 kopejky; roční přebytek asi 120.000 věder. Ale nevypátráte ani jednoho hospodářského stroje, zemědělci jsou rádi, mohou-li si opatřiti aspoň pluhy. Ve Volyňském II. přijdou dva pluhy na rolníka, v Nadeždinském naopak dva hospodáři se spokojí jedním tímto nářadím, v Obětovaném celá ves střídavě přeorává své polnosti společným nástrojem. Orba arci na spěch se neprovádí. Dle náboženství nalezneme v devíti obcích, dosavade na Hladové stepi založených, patero vyznání náboženské. Převahu ukazují ovšgm pravoslavní. V I. Volyňském se seskupili Molo- káni, do II. Volyňska sdružují se baptisté nebo novokřtěnci. Rozkolníci se rozdělili do tří obcí.

Záhadnými zůstávají Konnogvardejci, kteří na oko se prohlašují za pravoslavně, ale zásady je- jich a způsob života se s tím neshodují. Mnozi z vystěhovalců putovali 10—20 let v různých končinách carstva, než jejich noha spočinula na nynějším stanovisku, ani na rodný krb nedo- vedou se jasně rozpomenouti. Nejvíce puzen byli do neznámých končin za neblahých dob ne- úrody 1883 a 1891. I společenskou správou dědiny od sebe se liší. Někde se rozděluje orná půda počtem do- rostlých mužských členů rodin, jak je obvyklé v evropské Rusi. Jinde se spravují usedlosti jako slatky v českých vesnicích. Na jiných mi- stech se činí pokusy, aby se zásady komunist cké ku platnosti přivedly, aneb se zemědělci pr výdělek spolčují ve zvláštní „artěle“ Nedorozumění a otázky vnitřní správy roz hodují se na obecních schůzkách (schodach) ovšem děje se to tak, že mluví a pokyny dává boháč, chuďas se odkazuje, aby mlčel. Při tom se všichni zastávají takového místního velmože aby si jeho přízeň zabezpečili, jeho vady i stav jmění se před úřady umlčují. Takové zatajo- vání, aby obávaného předáka na sebe nepodráž dili, sluje „očiščenaja“ Ve vesnicích Nikolajevsku a Obětovanném nechtějí se zemědělci společně raditi, kde ma býti upraveno obecné pastviště a v jakém roz- měru pole osévati. Vody mají hojnost, nebo středem jejich území veden průplav a půda zna- menitá. Mohli by několikráte tolik zdělávati po- zemků, než dosud činí, ale nepřejí si, aby se jim výměry přesně určovaly: „Dají-li nám zemi,

opět nás přinutí podříditi se obecní správě a už nám tato sedí na zádech.“ Spořádaná správa protiví se většině osadníků. V Konnogvardejském „poselku“ shledáme naopak poměry společenské spořádané. Starosta, náčelník nejváženější rodiny, předsedá poradám o rozmanitých hospodářských otázkách, zastává úřad obecního pokladníka, urovnšvá spory mezi sousedy a dává pokyny, jak by se měly rozma- nité obecné práce vykonávati. Všechny domky vystaveny za účasti všech sousedů, počínaje o návrhu ke stavbě, k jejímu provedení až ku podrobnostem, jak se má vnitřek domácnosti uspořádati. Stateček statku podoben jako brat bratru a seřaděny v přímé široké ulici, z dálky už se na příchozího bělají, nad okny a dveřmi promodrávají se karnýry. Po ulicích všude vy- kopány strouhy pro proudy vod, ověnčené stro- mořadím. Onemocní-li někdo ze sousedů a není nikoho v domě, kdo by ho v práci neodkladně mohl zastupovati, střídají se dle úrady vesni- čané v jeho podpoře. Stejně se děje, ochuraví-li žena; může zůstati úplně klidnou, starosti její ochotně po úmluvě převezmou v domácnosti

družky z okolních statků, aby se nie nezanedbá- Zajímavo také, jak se Konnogvardejci cho- vají ke druhým, nedalekým obcím, což můžeme z určitého případu poznati. Venkované z blíz- kého Romanovského zahnali kobylu Konnogvar- dejci. Hospodář koně po nějských nesnázích na- šel, ale Romanovec se mu při tom posmíval. Ne- dlouho po příhodě kráčel pohaněný po návsi se svým přítelem a zahrnut byl nadávkami od téhož útočníka. Napadený mu však klidně vykládá: Do- mníváš-li se, že tvé potupy zasluhuji, urážej mne, jak ti libo, já se však ničím před tebou ne- provinil a proto nemusím se před lidmi styděti, když mne tupíš.“ Zlý člověk počal skromného políčkovati, ale ani v tom případě nedal se na- padený z duševní rovnováhy vyrušiti a rozum - val svým způsobem. Později Konnogvardejei horlivě se dotazovali, kam by se měli obrátiti, aby se podobná zpupnost zamezila. Každý usedlík ze jmenované obce umí čísti a psáti, zároveň však se vyzná v nějakém řeme- sle a pracuje pro všechny ostatní, jeden šíje boty, druhý spravuje pluhy, třetí tesá krovy, čtvrtý zastupuje obecného krejčího. Zkrátka, pravý to komunismus na vsi. Dr. Em. Fait.