1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 12.zúnora 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
přodpláoí ne
v Praze v sdnini
n vr ita : !
s drojí dlsnslnk
n.: : :: k
na mbe .. .. :
rettor
drojí sini
Praha
6
article
V drobném prodeji
apeien... . . . . i
Ve slialkich na veslo
sný če
apelaánr.
Inseravy
plati se hotově naple
ace inarty přjnná dnilnl-
s ernesekirneista-
Esloiy so sevne
Inserava
7
article
Na týden před českým sněmem.
Na týden před českým sněmem.
Ačkoliv již ode dneška za týden otevrou
se síně sněmovny české, tož nicméně ne-
znamenáme ve veřejnosti naší nikde zvlášt-
ního jakéhos napjetí a nadějného očekávání
v tento blízký sněm království českého. Po-
litické naše kluby a jednoty různých stran
nepronášejí k němu žádných resolucí, žádných
přání a požadavkův, všude němo a hlucho.
Příčina toho zjevu podivného a neutěšeného
spočívá v obecném povědomí, že tento ubohý
náš sněm má zlobou německou a macešskou
Vídní tím časem tak ruce spoutány, že na
nějakou velikou politickou akci nelze v něm
přes všechnu snahu 98 poslancův českého
lidu naprosto doufati.
Již dne 2. února zvěděla všeněme-
cká vídeňská korespondence
jaký program činnosti vyměřen s dopuštěním
německých obstrukčníkův letošní »jarníe
kampani sněmu českého: 1. Rozpočet zem-
ský a souvisící s ním hojení zemských
financí, k čemuž prý hned v první schoz
místodržitel učiní vládní prohlášení. 2. Splav-
nění Vltavy a povolení zemského příspěvku
na prohloubení přístavu holešovického-
3. Četné regulační práce na jiných řekách
zemských. 4. Zakon o sprostředkování práce
dělnému lídu. 5 Zřízení zemské pojišťovny
proti ohni a krupobiti. 6. Stavba přístavul na
Labi u Mělníka. 7. Úprava právních poměrů
samosprávných úřadníků při zastupitelstvech
okresních. 8. Stavební řád pro Prahu
9. Úprava veřejných chudobincův. 10. Roz-
šíření právomoci zemské komise živnosten-
ské. 11. Zřízení evaogelické bohoslovecké
fakulty v Praze. 12. Zákon o zájmových
společenstvech zemědělských. 14 Zápis veřej.
ných statků do knih pozemkových. 15. Úprava
platů lékařů a úřadníků v nemocnicích, to-
likéž ošetřovatelů i ostatního personálu
chorobincích a pod. humanitních ústavech
zemských. 16. Rozdělení společných pozemků
a úprava společných práv užitkových. —
Vltava
Labe
Mělník
Praha 9
evaogelický bohoslovecký fakulta v Praga . 12
8
article
Kromě toho prý agrárníci s feudaly po
dají návrh na povinné volení poslan-
cův říšských (l
Kde zůstává oprava Schm erlingovy
oktrojirky? Kde revise zemského zřízení z
účelem rozšíření samosprávy země české
Na tyto důležitosti v jarním zasedání sněmu
prostě nedojde, nýbrž projednání všech na
vrhů k opravám takým se nesoucích odlo-
zeno az prý k podzimnímu zasedáníviet
movnímu. Nynější předvolební doba nezd
se býti totiž vládě ještě příhodnou a zralou
pro řešení tak velkých a těžkých ctázek
kdežto do podzimu doufa, ze se mýsle v Č
chách v obou táborech národních žádoucne
uklidní.
Avšak my, kteříž nevěříme v zázraky
naprosto nechápeme, proč by do podzimu
měla se nálada politická a národní v Če-
chách obapol tak změnit, aby to, co zdá se
pýti v únoru zhola možným, bylo v září
téhož roku jistým.
Či snad do září vláda, šlechta a Némo
obětují to Schmerlingovo zastoupení zájmové
a dopřejí nám opravu zemského volebního
řádu tak spravedlivou, aby národ čes ký
měl na sněmu svém zajištěnu sobě n á le-
žitou většipu poslanců lidových
Či snad do září upustí Němci od svých
vlastizhoubných choutek po národnim
rozdelení veškeré státní i zem-
ské spravy, ba i po rozdělení sněmu
českého v kurie národní a po zřízení na-
rodně autonomní uzavřené německé země
v Čechách s vlastními ryze německými úřad-
níky a úřady?
Schm
Schmerlingův
Němec
Č chy
Čechy
9
article
Nejnovější kandidátní řeč jejich mini-
stra krajana Prada v Liberci věru tomu ne-
nasvědčuje. Nuže a očekává se snad ve
Vídni, že my Čechové do září tohoto roku
tak se změníme, tak národně a vlastenecky
zemdlíme a splihneme, abvchom chabě pod-
volili se takovému »míru« v Čechách?T
se pan Prade i s panem Beckem ukrutně
mýlí. I ten nejmírnější, i ten nejpovolnějš
Čech cítí a rozumí, jakému osudu by pro-
padla budoucnost národa českého a vlasti
naší, kdybychom přivolili kdy k tomu,
aby vlast naše, jíž sama příroda tak mar-
kantní vtiskla ráz jednotné státní oblasti jako
sotva které druhé zemi na pevnině evropské
byla rozdělena a rozhraničena ve dvojí, po-
liticky separované území státní, aby v ní
byla zřízena uzavřená německá země, kde
by Čech a český jazyk byl netrpěným cizin-
cen jako v Prusku, kdežto by na sněmu
českém národ náš neměl ani své spra-
vedlivé většiny 63 procent, ba snad ani ne
většiny prosté nadpoloviční, nýbrž zůstával
odkázan na milost a pomoc národně nej-
vlažnější, konservativní a klerikální šlechty.
Nikdy a nikdy kustakovému »ře-
šení otáz kiy české« šije poctivých
Čechův se nedá schýliti. V duši všeho lidu
vryty jsou tyto tři požadavky: V zemi české
měj Čech a jazvk český všud
své plné domovské právo jako ně-
mečtí obyvatelé její, u všech veřejných úřa-
dův a soudův mějž tedy čeština rovnou
právní platnost s němčinou tak, aby Čech
všude došel svého práva jazykem svým, bez
tlumočníkův a překladův.
Čecho
Prade
Beck
Čo
Čechův
Liberec
Vídeň
Čechy
Prusko
Prado
10
article
A na sněmu vlasti své i ve správě země
české budiž národu českému zajišteno spra-
vedlivé zastoupení počtem odpovídajícím síle
lidnatosti jeho v zemi. Tedy rovnost a spra
vedlivost pro všechoy obyvatele země české
bez rozdílu jich národnosti a sněmu vlasti
i ve správě země spravedlivé, zastoupení
národu našemu. To jest naše staré poctiv
stanovisko vlastenecké od památného dne
našeho politického vstoupení na kolbiště dějin
nových, od 11. března 1848. Doufají v
Vídni, že do září r. 1907 český národ zpro
nevěří se tomuto svému bezmála G0letemu
stanovisku a dá si namluvit, že Němci maj
příčinu i důvod domáhati se své národn
uutonomie, své odluky od nás, poněvadž
jinak »zájmy jejich jsou trv al
poškozovány«, jak pan Prade 9.
února v Liberci tvrdil.
S touto nebetvěnou lží, s tímto boho-
mrzkým švindlem ať se nám nepřichází
Je to největší pokořující křivda dějinn,
jakouž tu páše promyšleně zášť a panovač-
nost nepřátel národa českého za obmysly
všeněmecké propagandy. Kde, kdý
a kým byl i jen jediný oprávněn
zájem německé národnosti v království če-
ském ohrožen, nad tož trvale poškozen
Nikde, nikým a nikdyl
Záminku k roztrhání Čech vzalis
němečtí hegemoni — jak známo — právě
za vyrovnání Hohenwartova, když jsm
jim nabízeli úplnou rovnopráv-
nost i samosprávu národní v sa-
mostatném království českém.
rovnost
Němec
Prade
Hohenwartův
Vídeň
Liberec
Čechy
11
article
Podruhé vykřikl osudné heslo r. 1883
německý radikal Bareuther na sněmy k vůli
Stremavrovu jazykovému nařízen
z r. 1880 o rovnoprávném užívání
obou zemských jazyků při úřadech a sou-
dech státních v jednání jich s obyvateli
tohoto království. Tážeme se všech slušných
a spravedlivých lidí: je tím oprávněný zájem
národní Němců poškozen, když se jim při-
znává úplně rovné právo s domorodým ná-
rodem, žijícím zde v tak převážné, málem
dvoutřetinné většině ? —
Stremavrův
Němec
12
article
Každý pozná již z těchto historicky ne-
zvratných skutků, že požadavek Němců po
separovaném německém území a po národ-
ním rozdvojení veškeré správy veřejné v Če-
chách nezakládá se v žádné jejich nouzi.
v žádném nebezpečí, v žádné potřebě, alébrž
v pouhém nevlasteneckém schv álu,
mířícím k tomu, aby našim snahám po re-
stituci státního práva českého byla utvořením
německé země v Čechách zasazena smrlící
rána, »zaražena železná závora«, jak Plener
kdys upřímně řekl: aby tu měli svou pev-
nou, ryzeněmeckou tvrz s hradbami
posunutými až k Mělníku, v níž byli by svými
neobmezenými pány »pro všechny dě-
jinné příhodve v budoucnosti, až udeří
ta vytoužená Schönererova velká hodina. To
všechno známe a víme my Čechové velice
dobře a proto jsme a zůstaneme na s trázi
nedílnosti a jednoty království če-
ského ostražitě — v září jako dnes. Až se
stanou Němci upřímnými milovníky vlasti
naší, tak jako Němci švýcaršti jsou věrnými
syny své Helvetie; až budou s námi pro
korunovaci českého krále, pro právo,
samostatnost, moc a slávu tohoto království
jim znovu jako ve fundamentálních článcích
zaručíme oeliotně rádi největší možnou samo-
správu národní v samostatných Čecháchi
ale dokud zůstanou tak zary-
tými odpůrci dobrého práva to
hoto království a národa na
šeho jako jsou dnes, dotud nemohou toho
na nás žádati, abychom vyhověli jejich
choutkám separatistickým a životní zájem
náš i naší vlasti nebezpečím ohrožujícím.
Němec
Plener
Čecho
Čechy
Mělník
13
article
Volební oprava a poslanecký klub,
Volební oprava a poslanecký klub,
Pise dr. Kramár
Pokrnčov ánl ).
A nyní se přiznám, že jsem učinil i jiný
pokus o nápravu naseho tak nevýhodného polo
žení. Chance reformy byly velmi zlé, vyhlidky
na přijetí v parlamentě nebyly skoro žádné —
mně už se smáli, když tvrdil jsem, že volebn
reforma budo přeceen přijata — panská sně-
movna byla v otevřené revoluci, Poláci a velko
statkáři neostýchali se společného boje se Vše-
němci, všechno, co mocného bylo v aristokrami
s její velkým vlivem v nejvyšších kruzích pra-
covalo zimničně — revoluce v Rusku po pova-
lení povstání v Moskvě utuchala, němečtí soci-
ální demokraté, keřt chtěli v Berlíně napodobii
ohromné průvody rakouské ve prospěch všeobec-
ného hlasovacího práva do sněmu pruského, ne-
odvážili se na ulici, když jim to berlinská policie
zákázala, a přívrženci theorie o hravém potlačen
teroru ulice sebevědomě pozvédali hlavu a ne-
nacházeli dost hlasitého opovržení prc „zbabe-
lost“ vlády Gautschovy. U nás sklamání nad
doktor
Kramár
Pokrnčov
Polák
Gautschův
Pisa
Rusko
Moskva
Berlín
14
article
Gautschovou volební předlohou ostrým jinin
padlo na nadšení středních vrstev, rozhořčených
také přilišným sebevědomím, a místy skoro tero-
rismem seciální demokracie — a tak zdálo se,
že je naprosto nemožno rázem dosíci plně v-
lební opravy, a že nezbývá, než spokojiti se pře
chodem k rovnému hlasovacímu právu: právem
plurálním. Bránil jsem se co nejrozhodněji plu-
rálnímu právu, tím rozhodněji, poněvadž jsem
věděl, že nelze dosíci úplné rovnosti v pn-
čině národní, a tak chtěl jsem zachránil
alespoň plnou spravedlnost sociální, a mimo to
bál jsem se ovšem důsledků každé nerovnosti.
poněvadž by jí Němci dojista využitkovali k udr-
žení svého prvenství — ale nyní, kdy Gautscho-
va předloha dala nám přece jen, třeba malou
slovanskou většinu, díval jsem se na pluráln
právo jako na možný snad prosi ředek zachránit
volební reformu, ovšem s pevnou nadějí, že by
musilo co nejdříve a dojista už v budoucím par
lamentu dojíti k nové volební reformě, ku plne
sociální spravedlnosti, ale také jako na prostře-
dek, zlepšiti konečně naše taktické postavení.
Gautschův
Němec
15
article
Neboť pak mohli bychom my své svolení pro-
dávati a ázem by byla naše posice v příčině na-
rodní docela jiná. A dojista se nemýlím, že by
také sociální demokraté tehdy byli přijali, čeho
se v prvním náběhu dalo docíliti, že by se byl
podrobili — a chystali se ihned k novému boji.
Ve vší důvěře, ovšem s vědomím barona
Gautsche, učinil jsem příslušné kroky, a dal
znáti tam, kde bylo nutno to vědětí, že by roz-
umné plurální právo, bez daňového principu,
jen za určité stáří, za samostatnou živnost neb
sebe menší majetek mohlo býti předmětem trans-
akec. Bylo to marné. Odpůrci volební reformy
byli přesvědčeni, že Gautsche porazí a s ním
všeobecné hlasovací právo, a nebyli ochotn
k žádným ústupkům. Zejména velkostatkáři po
starém zvyku své politiky — kterou my jsme
tak draho zaplatili — stáli na stanovisku rye
nebo nic, a jako obyčejně, naposled — prohrál
1o je konečně jejich věcí, a mně nenapadá
dávati jim poučení o politické taktice, jak mně
je udílel jejich orgán v tak štědré a zdvořie
míže skoro každý den — ale litoval jsem toho
tehdy, poněvadž se nepodařilo, taktickou naši
posici zlepšiti. Snad nemýlím se, řeknu-li, že
jsou dnes už mnozí, kteří uznávají, že tehdy
propustili vhodnou příležilost, alespoň něco za.
chrániti. Ale já konečně nyní toho nelituju,
jestli jsem se o tom zmínil, učinil jsem tak jer
proto, abych ukázal, že činil jsem všechno, e
mohlo postavení naše zlepšiti, a že zrovna ti.
kteři v Čechách nejvíce mune odsuzovali a zleh-
čovali, neryznamenali se přílišnou politickou
prozíravost
Gautsch
Čechy
16
article
Nezbylo nie, než s colou houževnatostí há-
jiti v reformě, co se ještě dalo uhájiti. Barona
Gautsche Poláci a šlechtici uštvali, a když v r
hodné chvíli se mne ptal, cheem-li zabrániti jeho
demisi svolením, aby se rozpjetí mezi oběm
bloky zmenšilo na dva, odmitl jsem s největs
rozhodností. Baron Gautsch odstoupil. Ačkol
demise ta skřížila mnohé, co tak pracně byl
připrvsvánc mimo volební reformu, nenčini
bych dnes jinak. Baron Gautsch nebyl více s t
aby i s takovým naším ústůpem refermu pro
vedl — a jeho nástupee by žádal ještě víc.
druhé nelekali jsme se nejostřejšího prostředk
zameziti zhoršení reformy.
Vlastnoruční list císařův a povolání princ
Hohenloha věc reformy sice posílily, ale okol
nost, že ministerským předsedou stal se m
levici tak blízký, byla pro nás nanejvýš nebez-
pečnou. Dojista nepřepínám, řeknu-li, že jen
naše naprostá nečstupnost a rozhodnost v jed-
náni s princem Hohenlohem zachránila nás o
toho, že předloha jeho nevypadla ještě hůř, totiz
tak, jak chtěli to Němci: odstraněním většiny
slovanské. Přišel baron Beck s posláním, voleb i
reformu zkoncovati. Hlavní příčinou, proč na-
konec rozhodli jsme se k tomu, aby dr. Pacák
vstoupil do ministerstva, bylo, abychom nebri
tam bez zastoupení, když jednati se mělo o ko-
nečný osud volební reformy. Episoda Hohen
lohova byla nám výstražným přikladem. Proto
jsem prosil dra. Pacáka, aby přijal i na nebez-
pečí, že by z počátku doma kroku tomiu neron-
uměli. Němci a Poláci měli byti zastoupeni,
tak bylo by přímo poiitickým hřichem, abychom
byli bez zastoupení ve vládě ve chvíli, kdy měli
jsme snažiti se o zlepšení toho, co Hohenlohe-
nám tak pokazil, anebo alespoň o udržení toho,
co nám nechal. O ostatních důležitostech politi-
ckých a národních zde ani nemluvím.
Baron Gautsch
Polák
Hohenlohe
Němec
Beck
doktor
Pacák
17
article
Došlo k rozhodnému boji červencovéma.
Věděl jsem dobře, co chtěl výkonný výbor —
tím spíš, že sám jsem si toho přál, ale bohužel
takové vademecum do politického boj bývá
zřídka to, co si člověk po těžkém zápasu domů
odnáší. Kromě toho musil jsem současně zápasiti
s agrárníky o venkovské mandáty — ve chvíli,
kdy všech sil bylo zapotřebí k boji proti Něm-
cům. Stanovisko strany agrárni bylo velmi lehké
a pohodlné — a proto není v tom nic pozoru-
hodného, že 5 agrárníků tolik dokázalo, jak se
lomu mnozí obdivovali. Recept byl velmi jedno-
duchý: nebrat si příliš k srdci prospěch národa,
nechat starost o to i zodpovědnost Mladočechům
a zvláště mně, spoléhat, že Mladočeši reformu
nerozbijí, jen když bude trochu prospěšna české-
mu národu —. a starali se jen c své mandáty,
s povnou důvěrou, že Mladočeší jsou tak naivn
vlastenečtí, že radějí povolí agrárníkům, než ab
poškodili národ zmařením reformy.
Tak lehko se bojovalo, zejména když náš
velkostatek prevzal ochotně na sebe úkol, sagi-
tovati agrárnikům proti nám většinu ve výboru.
Mladočešit
Německo
18
article
Kromě toho nejsou neznámy agrární náklonposti
barona Beeka, který vyrostl z ministerstva orby,
a konečně ve chvíli rozhodné nevolán a nežádán
vyslovil se ve společné schůzi pro oprávněnost
agrárního požadavku čelný funkcionář klubu
z Moravy. My chtěli dát venkovu 40 a městom
35 mandátů, rozděléní dojista spravedlivé, ne-
boť hájiti to, co chtěl výkonný výbor, ovšem jen
prolo, aby děleni mezi městy a venkovem za-
bránil, bylo nyní, kdy rozděleni to nemohli jsme
vice zameziti, naprosou nemožnosti. Rozdělen
toto vynutili si agrárnici tím, že jménem všech
agrárníků sněmovny, tedy patrně i českých, rvt
Hohenblum pohrozil hrab. Bylandtovi rozbitím
reformy, nebudou-li okresv rozděleny na měst-
ské a venkovské. Tak nebylo ani velikýn. umě-
ním ani hrdinstvím vyhráti na nás, kteří jsm
se starali jen o prospěch celého národa, tím spiš,
poněvadž sami nechtěli jsme ukřivdit venkovu.
r němž přivykli jsme viděti nevyčerpatelný
zdroj, z něhož hospodářský i kulturný život ná-
rodní čerpal vždy nové síly a nové osvěženi,
který je bohdá silný a zdravý dost, aby pře-
konal i to co je v agrárnictví nezdravého a ná-
rodu skodného
(Dokončení.
Beek
Morava
19
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 11. února. (Autonomný pro-
gram haličských Všepoláků.) Dne 2.
a 3. t. m. sjeli se ve Lvově na poradu národně
demokratičtí (všepolští) zástupci 52 polit, okresů
haličských a usnesli se, že v nejbližším zasedání
zemského sněmu má se učiniti konkretný návrh-
na rozšířeni zemské samosprávy.
Dle „Sl. polsk.“ v návrhu bude se žádati, aby.
se zemský sněm svolával pravidelně každý rok
a byla předem vyměřena minimálná doba jeho
trvání. Usnesení sněmovní mají k sankci před-
kládati zemský maršálek s místodržitelem a mi-
nistrem za Halič a schválené zákony pro Halič
mají kontrasignovati jen tyto osoby. V zemském
zřízení má se pravomoc zemského sněmu přesně
vytknouti a mají se vypočítati věci, spadajíci
v obor působnosti sněmovní, jež dosud v § 11.
zákl. zák. st. jen mlčky se sněmům přiznávají.
Dále má se žádati, aby se sněmu přiznalo právo
kontroly nad úřady správními a právo, volati
k zodpovědnosti místodržitele. Finanční samo-
Praha
Lvov
Halič
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jed z Judey-
Kdyby byl někdo před dvacíti lety, po Ma-
charově první knížce veršů, řekl, že ve zralém
věku mužném vrátí se s celou duší ke klassi-
kům, jichž se právě s takovou radostí zbavil —
podle svého minění — na věky — byl by asi
stržil nejvělší posměch od Machiara samého. Asi
tak, jako mladý Goethe byl by se vysmál těm,
kteří by mu byli prorokovali, že se vrátí ke klas-
sikům anebo že se oddá poesii východní. Machar
arci došel dosud na východ jen do Hellady
Jeho Kniha veršů, s tímto titulem, je
vskutku nadšený hold klassickému životu, římské
síle a řecké moudrosti. Machar neomezuje se
kruhem gymnasijních klassiků, nýbrž četbu svou
rozšířil hlavně na pozdější klassiky doby el-
sařské — píše jaksi ve stinu Annálů Tacitových
a Satir Petroniových. Z dob mladšich invektis
Mscharavých zazní sotva tón; místo útočné jí-
zlivosti rozkládá se nad knihou ataraxie Stoiků.
Goethe
Machar
Tacitův
Petroniův
Judea
Ma
verš
21
article
Nejlépe asi jeví se ten klidný názor věcí v básni
»U býčí hlavy«, kde fllosof Mirmon, vbitý na
křiž, na nějž čeká sup, poznává náhle jasně od-
věký řád přírody — věčné střídání a věčnou
závislost smrti a života. A básnik ukazuje dále,
jak do hiarmonie klassické vniká znenáhla »jed
z Judey«, jak otravuje radost ze života, jak
prolíná pomalu celou společnosti římskou, pod
maskou pokory chápe se dvchtivě vlády —a
jménem Krista dává mučiti a popravovati nové
sekláře zrovna tak, jako staří pohané první uče-
niky Kristovy.
Machar v těchto prostých řádcích, jež po-
hrdají stroſickým rozdělením i cinkotem rýmů,
přibližuje se rychlými kroky k vrcholu svého
tvoření. Klid jeho veršů někdy je chladnýa
tvrdý; místo Demokrita zírá z nich často vážná
tvář Herakloitova — ale členář radostně vítá
tento olympický klid proti starším slokám útoč-
ným, jež nešetřily někdy ani drahých nám všem
men a věcí. A ten olympický klid vrací se
v dávné koloje . .. Z duše mluvil nedávno kaž.
Krist
Kristův
Machar
Judea
22
article
dému z nás Machar, když — zajisté variaei
slavných slov Horácových — ve feuilletonu slavil
smrt za vlast na bojišti, a jako zvony vánoční
— oblas dávné minulosti — znějí jeho verše
o Římu
»Zit nelze vzdálen Ríma. Město samo
s tím žitím svojím širokým a šumným
a s chrámy bohů, podobami předků,
můj dům, jenž nyní opuštěn tam teskní ...
to vše tím bolestněji k sobě volá,
čím nemožnějším shledání se stalo.
Když po rozsudku odcházel jsem z Ríma,
já tehdy netušil, že tato cesta-
z života vede. Či jsem tušil přece.
však sílen nadějí se vydal na ni?
Já nevím. Vím jen dnes, že čekat nelze
neb stesk mě mučí zvolna ubíjeje . . .
Jsou to verše ne z Tristir Ovidin, zmíra
jíeího touhou po dálném Římě — ale z Trist
Machara, vyhnance ve vídeňském Babyloně.
Tam, ano tam, jsme čtli kdys v mladistvém
nadšení
„A zas přec jasně zřím kraj známí.
tu zamlženou dolinu,
v ní řeky, domy, věže, chrámy
od Žižkova až k Petřínu —
však divný lesk zřím nad vším chvili,
tak je to teskně zlaceno
jak všecko, co v tom našem žití
je navždy, na vždy ztracenol
Ma Praha, kolik předtuch střída
se denně duší skličenou,
že už mé oko neuhlída
tu panoramu vznešenou
Však co to platno! . . . Člověk splatí
teď sudbě svojí za vždycky
vše, nad čím se kdys vypínati
chtěl hrdopyšně cynicky.
Machar
Horácův
Zita
Řím
Trist Machar
Babylón
Žižkov
Petřín
Tristir Ovidin
Ma Praha
23
article
Dnes chápe dobře v zadumání
zde pod cizími oblaky
to žhavé Odysea přání
po mráčku kouře z Ithiaky ..
Jenom že místo Homérova „kapnon apo-
thróskonta“ čteme dnes Ovidiovo ,sine me liben
ibis in Urbem
A tak máme naději, že daleká oklika přes
Řím a Hellas přivede básníka opět do stínu rod-
ného kostelíka a pod košatou lípu domácí. Hrde
vlastenecké vědomí Řeků a Římanů nemůže ne-
vznita starý zár básníkův, mocný národní sou-
zvuk poesie klassické musí rozezvučet i první
strunu lyry Macharovy — a kovově chladné verše
jeho nynější zazní opět jasnými tony národními.
Z chmurných kathedral římských vzrostou templ
serena starých Řeků a nad tvrdým zvukem an-
tické lyry zazní trylek skřivana, poletujtcího na
rodnou půdou domácí.
Bylo by zbytečno probírati báseň za básní
to zajisté učiní kritika strany, jistě hlučněi
a chvalněji, nežli péro prostého filologa. Al
mám tu k básníku malé přaní — několik upí
mných slov. Machar je snese.
Budou mu říkati a velebiti jeho verše jako
nový zázrak, jako devátý div světa (osmý je toti
od r. 1889 věž Fiffelova). A budou velebiti re
sloh, obsah i formu.
Souhlasím, pokud se týče věci. A upřímn
se připojují k chvále — ano, vic jen takových
básní jako »Řim«, »Dioeletian«, » Mučedník«.
Homérův
Ovidiův
Řek
Říman
Macharův
Al
Machar
Ři
Dioeletian
Řím
div svět
24
article
»U Býči hlavy« — ano, zvláště »U Býčí hlavy«
A souhlasím také s ostatnímí — básník vystupuj
na vrchol svého tvoření, blíží se mu rychle —
a kroky mílovými. A právě proto, že stoupá ta
vysoko, dovolují si jedno upozorněn
Veliký umělec musí předně ovládati náležitě
svůj nástroj — veliký básník svůj jazyk. Ne-
musím Macharovi připomínati známé slovo Göthovo
k špatným veršotepcům: »Jste-li knížaty v rlš
veršů — tož komandujte poesii!« Ostatní krii-
kové mu toho neřeknou — filologu nebudeto
vzato ve zlé. K pravé velikosti schází Mlacharo
ještě jeden krok — je to živý jazyk. Neboť ten
kterým píše, jest přece jen — papírová čeština
Ano — čeština z lepenky a pozlátka, ryze
papírová! Ať mne za to ukřižují — ale slovo
musí z hrdla! Hned povím, co a jak.
Nenapadá mne to arci, abych vytýkal Ma-
charovi chyby gramatické, k jakým obyčejne
básníci si činí právo: »sil slova« (75; m. sel),
»vyznavači shlíží« (m. ,shlížejí“ 85), Voe.
»soudče svatý« (str. 53 m. ,soudce“), »začlo
(142, m. ,začalo), »přimísena« (150, m. „při-
míšena), »Peršani« (str. 195, m. „Peršané?),
»Judey« (str. 43 a j. m. »Judeje« — jine
správně píše »v Judei« atd.) . .. Není možno
chtlti od básníka, odervaného z půdy české, aby
ovládal jazyk tak, jako ti, kteří stále se pohy-
bují mezi svými soukmenovci. Papírová čeština
záleží v jiném — a má číyři podstatné znaky.
Machar
Göthův
Mlacharo
Peršan
Judea
Ma
Voe
Judea
25
article
A na ty číyři odchylky přec bych jen ra
ukázal — jsou to hříchy proti duchu jazyka,
které vytvořila. Čeština, kterou nikdo nemluvi.
kterš uráží zrak i sluch a která pouze pomáha
pohodlnosti básníků tvořiti na papíře zdánlive
bezvadné jamby a trochoje.-
Je to na prvním místě pověra o volném
pořádku slov v češtině. Naší jambičti básnlei
míní, že mají právo libovolně a kamkoli klásl
slovo nepřizvučné (— a což teprve přízvučně)
ačkoli mluva lidová a dobrá spisovná téměr b
výminky klade je zoufale pravidelně na d ru l
místo ve větě. Véta česká mulsí se začínat
slovem přízvučným a hned po něm musí přijí
slovo nepřizvučné. Vse jiné jest — papfrorá
čeština. Věty Machary »nic nestalo se« (str. 42)
*co řek by as mi Ovidius« (str. 17 . . . a do
nokonečna) musí česky znlti »nic se nestalo
»co by mi řekl ..« atd. Jak daleko tu jde ne-
životnost a nelidovost této papírové řeči, uka-
zují na př. věty sby hledali ho« (str. 73), ji
třeba teprve zpět přeložiti do češtiny »aby ho-
hledali«, nebo »jako z dlouhé chvíle by rozka-
zovala (str. 113), kde básník rozloučil, co bůh
spojil — neboť ještě u starších buditelů psalo
se »jakoby« dohromady, tak, jak se vyslovuje.
Machar
Ovidius
bůh
26
article
Tento »volný pořádek«, jejž nalezneme n
každé stránce několikrát, hřeší nejen proti duchu
jazyka českého, nýbrž i veškeré slovanštiny
Druhý hřich, jenž sice je namířen pouze proti
duchu historieké češtiny spisovné, ale proto ni-
kterak není lehčí, jest libovolné sklánění námě-
stek »můj, tvůj, svůj« atd. Moderní naši bás-
níci míní, že ta zájmena mohou podle chuti
roztáhnouti nebo stáhnouti, jak polřebují pr
verš. Ale pohled do gramatiky a do našich kla-
siků učí, že čeština spisovná (mimo nom. atd.
zná jen tvary slažené: »příkladem svojím« (str
53) jest nečeské, m. »svým«; »do tvojich brane
(str. 163) rovněž (m. »tvých«), »prosbám tvo-
jin« (str. 110) taktéž (m. »tvým«) atd. Ano
tato libovůle jde tak daleko, že vytváří tvarý
ryze papírové, jíchž vůbec nelze nijak odvoditi
lokaly »vžití mojím« (str. 88) »v srdci mojím«
(str. 184) atd. by zněly nestaženě (a nrčesky)
»mojem«, »tvojem«: ale tvary »moj m« jsou
vůbec abstrakta bez krve a bez masa.
A rovněž proti duchu jazyka, a zároveň
i proti velmi živému citu jazykovému se pro-
hřešuje třetí, stejně rozšiřený blud — o volném
vzkadném e. Zákon Havlikův již před lety od-
klidil chimeru, že možno po vůli tíci »v stue
a »ve potoku« — podle toho, jak básnik po-
hodlný potřebuje. Jazyk lidu nedovede než.
správně uživati toho e: ale u básníka čteme
jednou »nad mnou« (26) »před dnv« (68) atd.
— místo »nade« »přede« — a jindy zase »ro-
tech« (17), »Saudekovi« (177) — místo »rlech«
»Saudkovi«. Nikdo tak nemluví — podobný
způsob mluvy p'ičí se nezkaženému citu jazy-
kověmu, jest to opět jenom — papirová čeština.
Havlikův
Saudek
27
article
A vlastní znak té papírové češtiny, rozta-
hující se nejen ve verších a v próse (zvlástě
v překladech), jest přísudkový instrumentál. Od-
hlavy do paty zgermanisovaný překladatel nebo
veršotepec mysli, kdo ví jak správně česky-
píše, když stále opakuje »jsem nešťastným«,
sbyl jsem zamlklým« atd. místo nominstivu
»nešťastný« atd. Jak by se vysmála babka s trhu
nebo prostý venkovan druhému, kdyby mu řekl:
stys moudrým«, »nejsi mudrcem« atd. Ale naši
básníci beze všeho napiší: »je zdraví velkým
darem bohů« (10) (— m. ,veliký dar“; srovnej
p íslovi: »mladost — radost«) »prospěšno je býti
opatrným« (13), »býti vděčným jemu« (21).
»není jedním z boršich« (20 — jak nečesky l).
»byl milým jejich příchod« (56) atd. — do-
klady opět na každé stránce !
To jsou asi čtyři hlavní znaky papírové
češtiny, která se roztahuje i na těch sličných
stránkách a v krásných verších Mlacharova »Jedu
z Judeje«. Macharovi na vysokém stupni ny-
nějšího jeho rozvoje scházi podstatný prvek ve-
likého básníka — je to tradice jazyka. Lektýra
českých klasiků (Husa, Chelčického, Cuibora,
Štitného, Blahoslava, Bible, Havlička) a české
lidové poesie (písní, poládek, přísloví — Erbena,
Bartoše, Čelakovského) nejeví se téměř ni kterak;
»Bůh s mocnými jde, ... každý.. « (str. 49)
Machar
Hus
Chelčický
Cuibora
Štitný
Blahoslav
Erben
Bartoš
Čelakovský
Judea
český lidový poezie