ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8df7bd70-75c6-11dc-983a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 40, person 73, org 5, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, v úterý 12.zúnora 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 43.
4 article
Na ranní a odpol. Iisty přodpláoí ne v Praze v sdnini n vr ita : ! s drojí dlsnslnk n.: : :: k na mbe .. .. : rettor drojí sini
Praha
5 title
NARODNILIST
6 article
V drobném prodeji apeien... . . . . i Ve slialkich na veslo sný če apelaánr. Inseravy plati se hotově naple ace inarty přjnná dnilnl- s ernesekirneista- Esloiy so sevne
Inserava
7 article Na týden před českým sněmem.
Na týden před českým sněmem. Ačkoliv již ode dneška za týden otevrou se síně sněmovny české, tož nicméně ne- znamenáme ve veřejnosti naší nikde zvlášt- ního jakéhos napjetí a nadějného očekávání v tento blízký sněm království českého. Po- litické naše kluby a jednoty různých stran nepronášejí k němu žádných resolucí, žádných přání a požadavkův, všude němo a hlucho. Příčina toho zjevu podivného a neutěšeného spočívá v obecném povědomí, že tento ubohý náš sněm má zlobou německou a macešskou Vídní tím časem tak ruce spoutány, že na nějakou velikou politickou akci nelze v něm přes všechnu snahu 98 poslancův českého lidu naprosto doufati. Již dne 2. února zvěděla všeněme- cká vídeňská korespondence jaký program činnosti vyměřen s dopuštěním německých obstrukčníkův letošní »jarníe kampani sněmu českého: 1. Rozpočet zem- ský a souvisící s ním hojení zemských financí, k čemuž prý hned v první schoz místodržitel učiní vládní prohlášení. 2. Splav- nění Vltavy a povolení zemského příspěvku na prohloubení přístavu holešovického- 3. Četné regulační práce na jiných řekách zemských. 4. Zakon o sprostředkování práce dělnému lídu. 5 Zřízení zemské pojišťovny proti ohni a krupobiti. 6. Stavba přístavul na Labi u Mělníka. 7. Úprava právních poměrů samosprávných úřadníků při zastupitelstvech okresních. 8. Stavební řád pro Prahu 9. Úprava veřejných chudobincův. 10. Roz- šíření právomoci zemské komise živnosten- ské. 11. Zřízení evaogelické bohoslovecké fakulty v Praze. 12. Zákon o zájmových společenstvech zemědělských. 14 Zápis veřej. ných statků do knih pozemkových. 15. Úprava platů lékařů a úřadníků v nemocnicích, to- likéž ošetřovatelů i ostatního personálu chorobincích a pod. humanitních ústavech zemských. 16. Rozdělení společných pozemků a úprava společných práv užitkových. —
Vltava Labe Mělník Praha 9 evaogelický bohoslovecký fakulta v Praga . 12
8 article
Kromě toho prý agrárníci s feudaly po dají návrh na povinné volení poslan- cův říšských (l Kde zůstává oprava Schm erlingovy oktrojirky? Kde revise zemského zřízení z účelem rozšíření samosprávy země české Na tyto důležitosti v jarním zasedání sněmu prostě nedojde, nýbrž projednání všech na vrhů k opravám takým se nesoucích odlo- zeno az prý k podzimnímu zasedáníviet movnímu. Nynější předvolební doba nezd se býti totiž vládě ještě příhodnou a zralou pro řešení tak velkých a těžkých ctázek kdežto do podzimu doufa, ze se mýsle v Č chách v obou táborech národních žádoucne uklidní. Avšak my, kteříž nevěříme v zázraky naprosto nechápeme, proč by do podzimu měla se nálada politická a národní v Če- chách obapol tak změnit, aby to, co zdá se pýti v únoru zhola možným, bylo v září téhož roku jistým. Či snad do září vláda, šlechta a Némo obětují to Schmerlingovo zastoupení zájmové a dopřejí nám opravu zemského volebního řádu tak spravedlivou, aby národ čes ký měl na sněmu svém zajištěnu sobě n á le- žitou většipu poslanců lidových Či snad do září upustí Němci od svých vlastizhoubných choutek po národnim rozdelení veškeré státní i zem- ské spravy, ba i po rozdělení sněmu českého v kurie národní a po zřízení na- rodně autonomní uzavřené německé země v Čechách s vlastními ryze německými úřad- níky a úřady?
Schm Schmerlingův Němec Č chy Čechy
9 article
Nejnovější kandidátní řeč jejich mini- stra krajana Prada v Liberci věru tomu ne- nasvědčuje. Nuže a očekává se snad ve Vídni, že my Čechové do září tohoto roku tak se změníme, tak národně a vlastenecky zemdlíme a splihneme, abvchom chabě pod- volili se takovému »míru« v Čechách?T se pan Prade i s panem Beckem ukrutně mýlí. I ten nejmírnější, i ten nejpovolnějš Čech cítí a rozumí, jakému osudu by pro- padla budoucnost národa českého a vlasti naší, kdybychom přivolili kdy k tomu, aby vlast naše, jíž sama příroda tak mar- kantní vtiskla ráz jednotné státní oblasti jako sotva které druhé zemi na pevnině evropské byla rozdělena a rozhraničena ve dvojí, po- liticky separované území státní, aby v ní byla zřízena uzavřená německá země, kde by Čech a český jazyk byl netrpěným cizin- cen jako v Prusku, kdežto by na sněmu českém národ náš neměl ani své spra- vedlivé většiny 63 procent, ba snad ani ne většiny prosté nadpoloviční, nýbrž zůstával odkázan na milost a pomoc národně nej- vlažnější, konservativní a klerikální šlechty. Nikdy a nikdy kustakovému »ře- šení otáz kiy české« šije poctivých Čechův se nedá schýliti. V duši všeho lidu vryty jsou tyto tři požadavky: V zemi české měj Čech a jazvk český všud své plné domovské právo jako ně- mečtí obyvatelé její, u všech veřejných úřa- dův a soudův mějž tedy čeština rovnou právní platnost s němčinou tak, aby Čech všude došel svého práva jazykem svým, bez tlumočníkův a překladův.
Čecho Prade Beck Čo Čechův Liberec Vídeň Čechy Prusko Prado
10 article
A na sněmu vlasti své i ve správě země české budiž národu českému zajišteno spra- vedlivé zastoupení počtem odpovídajícím síle lidnatosti jeho v zemi. Tedy rovnost a spra vedlivost pro všechoy obyvatele země české bez rozdílu jich národnosti a sněmu vlasti i ve správě země spravedlivé, zastoupení národu našemu. To jest naše staré poctiv stanovisko vlastenecké od památného dne našeho politického vstoupení na kolbiště dějin nových, od 11. března 1848. Doufají v Vídni, že do září r. 1907 český národ zpro nevěří se tomuto svému bezmála G0letemu stanovisku a dá si namluvit, že Němci maj příčinu i důvod domáhati se své národn uutonomie, své odluky od nás, poněvadž jinak »zájmy jejich jsou trv al poškozovány«, jak pan Prade 9. února v Liberci tvrdil. S touto nebetvěnou lží, s tímto boho- mrzkým švindlem ať se nám nepřichází Je to největší pokořující křivda dějinn, jakouž tu páše promyšleně zášť a panovač- nost nepřátel národa českého za obmysly všeněmecké propagandy. Kde, kdý a kým byl i jen jediný oprávněn zájem německé národnosti v království če- ském ohrožen, nad tož trvale poškozen Nikde, nikým a nikdyl Záminku k roztrhání Čech vzalis němečtí hegemoni — jak známo — právě za vyrovnání Hohenwartova, když jsm jim nabízeli úplnou rovnopráv- nost i samosprávu národní v sa- mostatném království českém.
rovnost Němec Prade Hohenwartův Vídeň Liberec Čechy
11 article
Podruhé vykřikl osudné heslo r. 1883 německý radikal Bareuther na sněmy k vůli Stremavrovu jazykovému nařízen z r. 1880 o rovnoprávném užívání obou zemských jazyků při úřadech a sou- dech státních v jednání jich s obyvateli tohoto království. Tážeme se všech slušných a spravedlivých lidí: je tím oprávněný zájem národní Němců poškozen, když se jim při- znává úplně rovné právo s domorodým ná- rodem, žijícím zde v tak převážné, málem dvoutřetinné většině ? —
Stremavrův Němec
12 article
Každý pozná již z těchto historicky ne- zvratných skutků, že požadavek Němců po separovaném německém území a po národ- ním rozdvojení veškeré správy veřejné v Če- chách nezakládá se v žádné jejich nouzi. v žádném nebezpečí, v žádné potřebě, alébrž v pouhém nevlasteneckém schv álu, mířícím k tomu, aby našim snahám po re- stituci státního práva českého byla utvořením německé země v Čechách zasazena smrlící rána, »zaražena železná závora«, jak Plener kdys upřímně řekl: aby tu měli svou pev- nou, ryzeněmeckou tvrz s hradbami posunutými až k Mělníku, v níž byli by svými neobmezenými pány »pro všechny dě- jinné příhodve v budoucnosti, až udeří ta vytoužená Schönererova velká hodina. To všechno známe a víme my Čechové velice dobře a proto jsme a zůstaneme na s trázi nedílnosti a jednoty království če- ského ostražitě — v září jako dnes. Až se stanou Němci upřímnými milovníky vlasti naší, tak jako Němci švýcaršti jsou věrnými syny své Helvetie; až budou s námi pro korunovaci českého krále, pro právo, samostatnost, moc a slávu tohoto království jim znovu jako ve fundamentálních článcích zaručíme oeliotně rádi největší možnou samo- správu národní v samostatných Čecháchi ale dokud zůstanou tak zary- tými odpůrci dobrého práva to hoto království a národa na šeho jako jsou dnes, dotud nemohou toho na nás žádati, abychom vyhověli jejich choutkám separatistickým a životní zájem náš i naší vlasti nebezpečím ohrožujícím.
Němec Plener Čecho Čechy Mělník
13 article Volební oprava a poslanecký klub,
Volební oprava a poslanecký klub, Pise dr. Kramár Pokrnčov ánl ). A nyní se přiznám, že jsem učinil i jiný pokus o nápravu naseho tak nevýhodného polo žení. Chance reformy byly velmi zlé, vyhlidky na přijetí v parlamentě nebyly skoro žádné — mně už se smáli, když tvrdil jsem, že volebn reforma budo přeceen přijata — panská sně- movna byla v otevřené revoluci, Poláci a velko statkáři neostýchali se společného boje se Vše- němci, všechno, co mocného bylo v aristokrami s její velkým vlivem v nejvyšších kruzích pra- covalo zimničně — revoluce v Rusku po pova- lení povstání v Moskvě utuchala, němečtí soci- ální demokraté, keřt chtěli v Berlíně napodobii ohromné průvody rakouské ve prospěch všeobec- ného hlasovacího práva do sněmu pruského, ne- odvážili se na ulici, když jim to berlinská policie zákázala, a přívrženci theorie o hravém potlačen teroru ulice sebevědomě pozvédali hlavu a ne- nacházeli dost hlasitého opovržení prc „zbabe- lost“ vlády Gautschovy. U nás sklamání nad
doktor Kramár Pokrnčov Polák Gautschův Pisa Rusko Moskva Berlín
14 article
Gautschovou volební předlohou ostrým jinin padlo na nadšení středních vrstev, rozhořčených také přilišným sebevědomím, a místy skoro tero- rismem seciální demokracie — a tak zdálo se, že je naprosto nemožno rázem dosíci plně v- lební opravy, a že nezbývá, než spokojiti se pře chodem k rovnému hlasovacímu právu: právem plurálním. Bránil jsem se co nejrozhodněji plu- rálnímu právu, tím rozhodněji, poněvadž jsem věděl, že nelze dosíci úplné rovnosti v pn- čině národní, a tak chtěl jsem zachránil alespoň plnou spravedlnost sociální, a mimo to bál jsem se ovšem důsledků každé nerovnosti. poněvadž by jí Němci dojista využitkovali k udr- žení svého prvenství — ale nyní, kdy Gautscho- va předloha dala nám přece jen, třeba malou slovanskou většinu, díval jsem se na pluráln právo jako na možný snad prosi ředek zachránit volební reformu, ovšem s pevnou nadějí, že by musilo co nejdříve a dojista už v budoucím par lamentu dojíti k nové volební reformě, ku plne sociální spravedlnosti, ale také jako na prostře- dek, zlepšiti konečně naše taktické postavení.
Gautschův Němec
15 article
Neboť pak mohli bychom my své svolení pro- dávati a ázem by byla naše posice v příčině na- rodní docela jiná. A dojista se nemýlím, že by také sociální demokraté tehdy byli přijali, čeho se v prvním náběhu dalo docíliti, že by se byl podrobili — a chystali se ihned k novému boji. Ve vší důvěře, ovšem s vědomím barona Gautsche, učinil jsem příslušné kroky, a dal znáti tam, kde bylo nutno to vědětí, že by roz- umné plurální právo, bez daňového principu, jen za určité stáří, za samostatnou živnost neb sebe menší majetek mohlo býti předmětem trans- akec. Bylo to marné. Odpůrci volební reformy byli přesvědčeni, že Gautsche porazí a s ním všeobecné hlasovací právo, a nebyli ochotn k žádným ústupkům. Zejména velkostatkáři po starém zvyku své politiky — kterou my jsme tak draho zaplatili — stáli na stanovisku rye nebo nic, a jako obyčejně, naposled — prohrál 1o je konečně jejich věcí, a mně nenapadá dávati jim poučení o politické taktice, jak mně je udílel jejich orgán v tak štědré a zdvořie míže skoro každý den — ale litoval jsem toho tehdy, poněvadž se nepodařilo, taktickou naši posici zlepšiti. Snad nemýlím se, řeknu-li, že jsou dnes už mnozí, kteří uznávají, že tehdy propustili vhodnou příležilost, alespoň něco za. chrániti. Ale já konečně nyní toho nelituju, jestli jsem se o tom zmínil, učinil jsem tak jer proto, abych ukázal, že činil jsem všechno, e mohlo postavení naše zlepšiti, a že zrovna ti. kteři v Čechách nejvíce mune odsuzovali a zleh- čovali, neryznamenali se přílišnou politickou prozíravost
Gautsch Čechy
16 article
Nezbylo nie, než s colou houževnatostí há- jiti v reformě, co se ještě dalo uhájiti. Barona Gautsche Poláci a šlechtici uštvali, a když v r hodné chvíli se mne ptal, cheem-li zabrániti jeho demisi svolením, aby se rozpjetí mezi oběm bloky zmenšilo na dva, odmitl jsem s největs rozhodností. Baron Gautsch odstoupil. Ačkol demise ta skřížila mnohé, co tak pracně byl připrvsvánc mimo volební reformu, nenčini bych dnes jinak. Baron Gautsch nebyl více s t aby i s takovým naším ústůpem refermu pro vedl — a jeho nástupee by žádal ještě víc. druhé nelekali jsme se nejostřejšího prostředk zameziti zhoršení reformy. Vlastnoruční list císařův a povolání princ Hohenloha věc reformy sice posílily, ale okol nost, že ministerským předsedou stal se m levici tak blízký, byla pro nás nanejvýš nebez- pečnou. Dojista nepřepínám, řeknu-li, že jen naše naprostá nečstupnost a rozhodnost v jed- náni s princem Hohenlohem zachránila nás o toho, že předloha jeho nevypadla ještě hůř, totiz tak, jak chtěli to Němci: odstraněním většiny slovanské. Přišel baron Beck s posláním, voleb i reformu zkoncovati. Hlavní příčinou, proč na- konec rozhodli jsme se k tomu, aby dr. Pacák vstoupil do ministerstva, bylo, abychom nebri tam bez zastoupení, když jednati se mělo o ko- nečný osud volební reformy. Episoda Hohen lohova byla nám výstražným přikladem. Proto jsem prosil dra. Pacáka, aby přijal i na nebez- pečí, že by z počátku doma kroku tomiu neron- uměli. Němci a Poláci měli byti zastoupeni, tak bylo by přímo poiitickým hřichem, abychom byli bez zastoupení ve vládě ve chvíli, kdy měli jsme snažiti se o zlepšení toho, co Hohenlohe- nám tak pokazil, anebo alespoň o udržení toho, co nám nechal. O ostatních důležitostech politi- ckých a národních zde ani nemluvím.
Baron Gautsch Polák Hohenlohe Němec Beck doktor Pacák
17 article
Došlo k rozhodnému boji červencovéma. Věděl jsem dobře, co chtěl výkonný výbor — tím spíš, že sám jsem si toho přál, ale bohužel takové vademecum do politického boj bývá zřídka to, co si člověk po těžkém zápasu domů odnáší. Kromě toho musil jsem současně zápasiti s agrárníky o venkovské mandáty — ve chvíli, kdy všech sil bylo zapotřebí k boji proti Něm- cům. Stanovisko strany agrárni bylo velmi lehké a pohodlné — a proto není v tom nic pozoru- hodného, že 5 agrárníků tolik dokázalo, jak se lomu mnozí obdivovali. Recept byl velmi jedno- duchý: nebrat si příliš k srdci prospěch národa, nechat starost o to i zodpovědnost Mladočechům a zvláště mně, spoléhat, že Mladočeši reformu nerozbijí, jen když bude trochu prospěšna české- mu národu —. a starali se jen c své mandáty, s povnou důvěrou, že Mladočeší jsou tak naivn vlastenečtí, že radějí povolí agrárníkům, než ab poškodili národ zmařením reformy. Tak lehko se bojovalo, zejména když náš velkostatek prevzal ochotně na sebe úkol, sagi- tovati agrárnikům proti nám většinu ve výboru.
Mladočešit Německo
18 article
Kromě toho nejsou neznámy agrární náklonposti barona Beeka, který vyrostl z ministerstva orby, a konečně ve chvíli rozhodné nevolán a nežádán vyslovil se ve společné schůzi pro oprávněnost agrárního požadavku čelný funkcionář klubu z Moravy. My chtěli dát venkovu 40 a městom 35 mandátů, rozděléní dojista spravedlivé, ne- boť hájiti to, co chtěl výkonný výbor, ovšem jen prolo, aby děleni mezi městy a venkovem za- bránil, bylo nyní, kdy rozděleni to nemohli jsme vice zameziti, naprosou nemožnosti. Rozdělen toto vynutili si agrárnici tím, že jménem všech agrárníků sněmovny, tedy patrně i českých, rvt Hohenblum pohrozil hrab. Bylandtovi rozbitím reformy, nebudou-li okresv rozděleny na měst- ské a venkovské. Tak nebylo ani velikýn. umě- ním ani hrdinstvím vyhráti na nás, kteří jsm se starali jen o prospěch celého národa, tím spiš, poněvadž sami nechtěli jsme ukřivdit venkovu. r němž přivykli jsme viděti nevyčerpatelný zdroj, z něhož hospodářský i kulturný život ná- rodní čerpal vždy nové síly a nové osvěženi, který je bohdá silný a zdravý dost, aby pře- konal i to co je v agrárnictví nezdravého a ná- rodu skodného (Dokončení.
Beek Morava
19 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 11. února. (Autonomný pro- gram haličských Všepoláků.) Dne 2. a 3. t. m. sjeli se ve Lvově na poradu národně demokratičtí (všepolští) zástupci 52 polit, okresů haličských a usnesli se, že v nejbližším zasedání zemského sněmu má se učiniti konkretný návrh- na rozšířeni zemské samosprávy. Dle „Sl. polsk.“ v návrhu bude se žádati, aby. se zemský sněm svolával pravidelně každý rok a byla předem vyměřena minimálná doba jeho trvání. Usnesení sněmovní mají k sankci před- kládati zemský maršálek s místodržitelem a mi- nistrem za Halič a schválené zákony pro Halič mají kontrasignovati jen tyto osoby. V zemském zřízení má se pravomoc zemského sněmu přesně vytknouti a mají se vypočítati věci, spadajíci v obor působnosti sněmovní, jež dosud v § 11. zákl. zák. st. jen mlčky se sněmům přiznávají. Dále má se žádati, aby se sněmu přiznalo právo kontroly nad úřady správními a právo, volati k zodpovědnosti místodržitele. Finanční samo-
Praha Lvov Halič
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Jed z Judey- Kdyby byl někdo před dvacíti lety, po Ma- charově první knížce veršů, řekl, že ve zralém věku mužném vrátí se s celou duší ke klassi- kům, jichž se právě s takovou radostí zbavil — podle svého minění — na věky — byl by asi stržil nejvělší posměch od Machiara samého. Asi tak, jako mladý Goethe byl by se vysmál těm, kteří by mu byli prorokovali, že se vrátí ke klas- sikům anebo že se oddá poesii východní. Machar arci došel dosud na východ jen do Hellady Jeho Kniha veršů, s tímto titulem, je vskutku nadšený hold klassickému životu, římské síle a řecké moudrosti. Machar neomezuje se kruhem gymnasijních klassiků, nýbrž četbu svou rozšířil hlavně na pozdější klassiky doby el- sařské — píše jaksi ve stinu Annálů Tacitových a Satir Petroniových. Z dob mladšich invektis Mscharavých zazní sotva tón; místo útočné jí- zlivosti rozkládá se nad knihou ataraxie Stoiků.
Goethe Machar Tacitův Petroniův Judea Ma verš
21 article
Nejlépe asi jeví se ten klidný názor věcí v básni »U býčí hlavy«, kde fllosof Mirmon, vbitý na křiž, na nějž čeká sup, poznává náhle jasně od- věký řád přírody — věčné střídání a věčnou závislost smrti a života. A básnik ukazuje dále, jak do hiarmonie klassické vniká znenáhla »jed z Judey«, jak otravuje radost ze života, jak prolíná pomalu celou společnosti římskou, pod maskou pokory chápe se dvchtivě vlády —a jménem Krista dává mučiti a popravovati nové sekláře zrovna tak, jako staří pohané první uče- niky Kristovy. Machar v těchto prostých řádcích, jež po- hrdají stroſickým rozdělením i cinkotem rýmů, přibližuje se rychlými kroky k vrcholu svého tvoření. Klid jeho veršů někdy je chladnýa tvrdý; místo Demokrita zírá z nich často vážná tvář Herakloitova — ale členář radostně vítá tento olympický klid proti starším slokám útoč- ným, jež nešetřily někdy ani drahých nám všem men a věcí. A ten olympický klid vrací se v dávné koloje . .. Z duše mluvil nedávno kaž.
Krist Kristův Machar Judea
22 article
dému z nás Machar, když — zajisté variaei slavných slov Horácových — ve feuilletonu slavil smrt za vlast na bojišti, a jako zvony vánoční — oblas dávné minulosti — znějí jeho verše o Římu »Zit nelze vzdálen Ríma. Město samo s tím žitím svojím širokým a šumným a s chrámy bohů, podobami předků, můj dům, jenž nyní opuštěn tam teskní ... to vše tím bolestněji k sobě volá, čím nemožnějším shledání se stalo. Když po rozsudku odcházel jsem z Ríma, já tehdy netušil, že tato cesta- z života vede. Či jsem tušil přece. však sílen nadějí se vydal na ni? Já nevím. Vím jen dnes, že čekat nelze neb stesk mě mučí zvolna ubíjeje . . . Jsou to verše ne z Tristir Ovidin, zmíra jíeího touhou po dálném Římě — ale z Trist Machara, vyhnance ve vídeňském Babyloně. Tam, ano tam, jsme čtli kdys v mladistvém nadšení „A zas přec jasně zřím kraj známí. tu zamlženou dolinu, v ní řeky, domy, věže, chrámy od Žižkova až k Petřínu — však divný lesk zřím nad vším chvili, tak je to teskně zlaceno jak všecko, co v tom našem žití je navždy, na vždy ztracenol Ma Praha, kolik předtuch střída se denně duší skličenou, že už mé oko neuhlída tu panoramu vznešenou Však co to platno! . . . Člověk splatí teď sudbě svojí za vždycky vše, nad čím se kdys vypínati chtěl hrdopyšně cynicky.
Machar Horácův Zita Řím Trist Machar Babylón Žižkov Petřín Tristir Ovidin Ma Praha
23 article
Dnes chápe dobře v zadumání zde pod cizími oblaky to žhavé Odysea přání po mráčku kouře z Ithiaky .. Jenom že místo Homérova „kapnon apo- thróskonta“ čteme dnes Ovidiovo ,sine me liben ibis in Urbem A tak máme naději, že daleká oklika přes Řím a Hellas přivede básníka opět do stínu rod- ného kostelíka a pod košatou lípu domácí. Hrde vlastenecké vědomí Řeků a Římanů nemůže ne- vznita starý zár básníkův, mocný národní sou- zvuk poesie klassické musí rozezvučet i první strunu lyry Macharovy — a kovově chladné verše jeho nynější zazní opět jasnými tony národními. Z chmurných kathedral římských vzrostou templ serena starých Řeků a nad tvrdým zvukem an- tické lyry zazní trylek skřivana, poletujtcího na rodnou půdou domácí. Bylo by zbytečno probírati báseň za básní to zajisté učiní kritika strany, jistě hlučněi a chvalněji, nežli péro prostého filologa. Al mám tu k básníku malé přaní — několik upí mných slov. Machar je snese. Budou mu říkati a velebiti jeho verše jako nový zázrak, jako devátý div světa (osmý je toti od r. 1889 věž Fiffelova). A budou velebiti re sloh, obsah i formu. Souhlasím, pokud se týče věci. A upřímn se připojují k chvále — ano, vic jen takových básní jako »Řim«, »Dioeletian«, » Mučedník«.
Homérův Ovidiův Řek Říman Macharův Al Machar Ři Dioeletian Řím div svět
24 article
»U Býči hlavy« — ano, zvláště »U Býčí hlavy« A souhlasím také s ostatnímí — básník vystupuj na vrchol svého tvoření, blíží se mu rychle — a kroky mílovými. A právě proto, že stoupá ta vysoko, dovolují si jedno upozorněn Veliký umělec musí předně ovládati náležitě svůj nástroj — veliký básník svůj jazyk. Ne- musím Macharovi připomínati známé slovo Göthovo k špatným veršotepcům: »Jste-li knížaty v rlš veršů — tož komandujte poesii!« Ostatní krii- kové mu toho neřeknou — filologu nebudeto vzato ve zlé. K pravé velikosti schází Mlacharo ještě jeden krok — je to živý jazyk. Neboť ten kterým píše, jest přece jen — papírová čeština Ano — čeština z lepenky a pozlátka, ryze papírová! Ať mne za to ukřižují — ale slovo musí z hrdla! Hned povím, co a jak. Nenapadá mne to arci, abych vytýkal Ma- charovi chyby gramatické, k jakým obyčejne básníci si činí právo: »sil slova« (75; m. sel), »vyznavači shlíží« (m. ,shlížejí“ 85), Voe. »soudče svatý« (str. 53 m. ,soudce“), »začlo (142, m. ,začalo), »přimísena« (150, m. „při- míšena), »Peršani« (str. 195, m. „Peršané?), »Judey« (str. 43 a j. m. »Judeje« — jine správně píše »v Judei« atd.) . .. Není možno chtlti od básníka, odervaného z půdy české, aby ovládal jazyk tak, jako ti, kteří stále se pohy- bují mezi svými soukmenovci. Papírová čeština záleží v jiném — a má číyři podstatné znaky.
Machar Göthův Mlacharo Peršan Judea Ma Voe Judea
25 article
A na ty číyři odchylky přec bych jen ra ukázal — jsou to hříchy proti duchu jazyka, které vytvořila. Čeština, kterou nikdo nemluvi. kterš uráží zrak i sluch a která pouze pomáha pohodlnosti básníků tvořiti na papíře zdánlive bezvadné jamby a trochoje.- Je to na prvním místě pověra o volném pořádku slov v češtině. Naší jambičti básnlei míní, že mají právo libovolně a kamkoli klásl slovo nepřizvučné (— a což teprve přízvučně) ačkoli mluva lidová a dobrá spisovná téměr b výminky klade je zoufale pravidelně na d ru l místo ve větě. Véta česká mulsí se začínat slovem přízvučným a hned po něm musí přijí slovo nepřizvučné. Vse jiné jest — papfrorá čeština. Věty Machary »nic nestalo se« (str. 42) *co řek by as mi Ovidius« (str. 17 . . . a do nokonečna) musí česky znlti »nic se nestalo »co by mi řekl ..« atd. Jak daleko tu jde ne- životnost a nelidovost této papírové řeči, uka- zují na př. věty sby hledali ho« (str. 73), ji třeba teprve zpět přeložiti do češtiny »aby ho- hledali«, nebo »jako z dlouhé chvíle by rozka- zovala (str. 113), kde básník rozloučil, co bůh spojil — neboť ještě u starších buditelů psalo se »jakoby« dohromady, tak, jak se vyslovuje.
Machar Ovidius bůh
26 article
Tento »volný pořádek«, jejž nalezneme n každé stránce několikrát, hřeší nejen proti duchu jazyka českého, nýbrž i veškeré slovanštiny Druhý hřich, jenž sice je namířen pouze proti duchu historieké češtiny spisovné, ale proto ni- kterak není lehčí, jest libovolné sklánění námě- stek »můj, tvůj, svůj« atd. Moderní naši bás- níci míní, že ta zájmena mohou podle chuti roztáhnouti nebo stáhnouti, jak polřebují pr verš. Ale pohled do gramatiky a do našich kla- siků učí, že čeština spisovná (mimo nom. atd. zná jen tvary slažené: »příkladem svojím« (str 53) jest nečeské, m. »svým«; »do tvojich brane (str. 163) rovněž (m. »tvých«), »prosbám tvo- jin« (str. 110) taktéž (m. »tvým«) atd. Ano tato libovůle jde tak daleko, že vytváří tvarý ryze papírové, jíchž vůbec nelze nijak odvoditi lokaly »vžití mojím« (str. 88) »v srdci mojím« (str. 184) atd. by zněly nestaženě (a nrčesky) »mojem«, »tvojem«: ale tvary »moj m« jsou vůbec abstrakta bez krve a bez masa. A rovněž proti duchu jazyka, a zároveň i proti velmi živému citu jazykovému se pro- hřešuje třetí, stejně rozšiřený blud — o volném vzkadném e. Zákon Havlikův již před lety od- klidil chimeru, že možno po vůli tíci »v stue a »ve potoku« — podle toho, jak básnik po- hodlný potřebuje. Jazyk lidu nedovede než. správně uživati toho e: ale u básníka čteme jednou »nad mnou« (26) »před dnv« (68) atd. — místo »nade« »přede« — a jindy zase »ro- tech« (17), »Saudekovi« (177) — místo »rlech« »Saudkovi«. Nikdo tak nemluví — podobný způsob mluvy p'ičí se nezkaženému citu jazy- kověmu, jest to opět jenom — papirová čeština.
Havlikův Saudek
27 article
A vlastní znak té papírové češtiny, rozta- hující se nejen ve verších a v próse (zvlástě v překladech), jest přísudkový instrumentál. Od- hlavy do paty zgermanisovaný překladatel nebo veršotepec mysli, kdo ví jak správně česky- píše, když stále opakuje »jsem nešťastným«, sbyl jsem zamlklým« atd. místo nominstivu »nešťastný« atd. Jak by se vysmála babka s trhu nebo prostý venkovan druhému, kdyby mu řekl: stys moudrým«, »nejsi mudrcem« atd. Ale naši básníci beze všeho napiší: »je zdraví velkým darem bohů« (10) (— m. ,veliký dar“; srovnej p íslovi: »mladost — radost«) »prospěšno je býti opatrným« (13), »býti vděčným jemu« (21). »není jedním z boršich« (20 — jak nečesky l). »byl milým jejich příchod« (56) atd. — do- klady opět na každé stránce ! To jsou asi čtyři hlavní znaky papírové češtiny, která se roztahuje i na těch sličných stránkách a v krásných verších Mlacharova »Jedu z Judeje«. Macharovi na vysokém stupni ny- nějšího jeho rozvoje scházi podstatný prvek ve- likého básníka — je to tradice jazyka. Lektýra českých klasiků (Husa, Chelčického, Cuibora, Štitného, Blahoslava, Bible, Havlička) a české lidové poesie (písní, poládek, přísloví — Erbena, Bartoše, Čelakovského) nejeví se téměř ni kterak; »Bůh s mocnými jde, ... každý.. « (str. 49)
Machar Hus Chelčický Cuibora Štitný Blahoslav Erben Bartoš Čelakovský Judea český lidový poezie