2
masthead
V Praze, v pátek dne 12. července 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpel. listy
O přilohami (. Naudný Obaor“ ve
středu a „Literární Hlidka
v pátak) přodplácí noi
Praze v administraci
. . . . V K —h
na něsí
ns čtvrt leta . . . . . 6 K —b
s dvojí denáškou
K 50 h
na měsíc
7ko0 n
za čtvk lets
ve silslkich-
2 K 00n
na mlaíc . . . . . .
Poštosi
na mřsíe
na čtnt leia. . ..
s dvají zázilkou
Kmo
k so
čtert lek
Ba mösíe
Praha
5
article
Tyrolské punktace — selhaly.
Tyrolské punktace — selhaly.
Do nedávna podobalo se, že neschází
mnoho k tomu, aby na sněmu inšpruckém
byl spáchán z míry povážlivý jako neroz-
myšlený kozelec politický, kterého
byli by naručest a zajisté s největším důra-
zem využili zapřisáhlí nepřátelé tisícileté
jednoty a celistvosti vlasti naší. Už nám
to slibovali a ohlašovali nepokrytě: že ná-
rodní rozdělení Tyrolska a osamostatnění
jihotyrolského Trentina bude logickya
neodvratně vzorem (»Vorbild«) pro
stejné rozdělení Čech, pro skonstru-
ování samostatné německé země
v severní třetině vlasti naší. Po
svéprávném Trentinu — svéprávné uzavřené
německé území v Čechách, po rozdělení
sněmu inšpruckého na svéprávné národní
kurie vlaskou a německou: rozdělení sněmu
pražského na svéprávné národní kurie ně-
meckou a českou. To jim bylo politicky tak
jasné a důsledné, jako že po noci přijde
den. Němečtí liberálové, jak známo, od jakživa
koketovali s Vlachy rakouskými ať v Přímoří
nebo v Trentinu, omlouvajíce a zakrývajíce
jejich irredentistické snahy, pokud to jen šlo,
poněvadž v nich doufali nalézti spojence
své onde proti jižním Slovanům, zde zas prot
klerikálům a konservativcům tyrolským.
Vlach
Tyrolsko
Čechy
Trentino
6
article
A kdyby Vlaší tyrolští byli jen poněku
diplomatičtěji pozastírali své choutky odště-
penské, kdyby jen na čas byli svinuli italskou
svou trikoloru a přitlumili hlahol svého
irredentického srdce, dávno byli by jim
německo-ceetralističtí ti »sloupové říše« ote-
vřeně podepřeli jejich věc veškerou silou
svého tisku a své rabulistiky. Však dlouho
to dobře nešlo. Vlachové tridentští byli příliš
horkokrevní a děsně prostořecí. Spolehralilna
blízkost své matky Italie jako zdejší Vše
němci na záštitu sousední matky Germani
a tajili se s pravými choutkami svýmir a ko-
nečnými cíli svých tu žeb vůči vládám rakou-
ským tak málo jako Němci schönererovští
Italie však neznamená Vídní tolik, co
Cermanie a proto bývaly vlady vídeňsk
naproti Trentihu ostražitějšími i ostřejšlm
nežli proti Liberci neb Chebu. Již před ko
lika desítiletími pronesl se jistý rakouský
státník: «Italové rakoušti jsou s táttním
vězni první třídy. Dlužno s nimi zacházet
jako s vězni první třídy a dbäti, aby jim
v ničem nescházelo. Ale při tom pořád dá-
vati pozor, aby— neupláchli.«
Tak hleděla na Vlachy trentinské od
Solferina a Magenty politika vlád vídeňských
a tak hleděli také oni na Rakousko.
Vlachý
Vlach
German
Němec
Italos
Solferina
Vídeň
Liberec
Cheb
Rakousko
Italia
7
article
Nechť s nimi sebe lépe zacházelo, necho
všem jejich potřebám, zájmům a tužbám
hospodářským i kulturním hledělo vyhověti,
nechť jim stavělo italské školy a ja zy ku
jejich dopřálo plného průva
v úřadech i ve všem veřejném
životě oblasti jejich národní,
nechť zřídil jim Velkoněmec Giskra zvláštní
italské oddělení místodržitelstva v Tridentu,
nechť všechno soudnictví a všechno politicke
úřadnictvo bylo ve vlaském Tyrolsku ital-
ským, — »signorové« jihotyrolští necí-
tili se v Tyrolsku domovem, nýbrž jen ve
vězení rakouském, z něhož toužili a hleděl
při nejbližší vhodné příležitost »uprchnouti«.
Za nejlepší a nejjistější prostředek k útěku
svému pokládali pak výslovné, ústavn
odloučení a zřízení vlaského
Tyrolska jako samosprávné a
svézákonné z vláštní italské ze
Trident
Tyrolsko
8
article
mě, kde by byli svoji mezi svými, s celou
svou vlastní politickou, soudní, školskou
i berní správou co možná neodvislou od
sněmu a místodržitelství inšpruckého. Jako
zdejší Němci při každé vhodně zámince
prchají ze sněmu pražského, tak italští irre-
dentisté stranili se po desítiletí sněmu inš-
pruckého, protože tento nechtěl přivoli
k roztržení země na část vlaskou a něme-
ckou. Zejmena od r. 1876, kdy vláda ital-
ská pronesla vůči Rakousku požadavek, aby
jí toto vrátily děti Italie: »Terst i Trentino«,
vzrostla a utužila se troufalost signorů trident-
ských vůči jednotě Tyrolska tou měrou, že
poslali i ke kongressu berlínskému pamětní
spis se žádostí, aby Terst a Trentino byly
Rakousku odňaty a Italii přivtěleny.
Tolikéž k Bismarkovi, když tento s Vi-
lémem I. na cestě do Italie pomeškal v Tr
dentu, vypravili deputaci s podobnou žádostí.
Němec
Rakousko
Terst
Trentino
Italia
Italia
9
article
Leč Bismark odpověděl tehda italskému vy
slanci rozhodně, že »Německu na tom
svrchovaně záleží, aby Terst a Trident
nikdy nepřipadly Italii«. Italové se dovtípili
— proč. Však také Rakousko pocho-
pilo tento »svrchovaný interes« — Němec ka
jako Italie a dalo k němu (za Andrásse)
památnou svou odpověď ústy samého panov-
níka: »Raději bych chtěl s celým svým
rodem zaniknouti, než abych i jen píď půdy
vlasko-tyrolské postoupil.« Za heslem tím
hleděla odtud politika vídeňských vlád mezi
italskou Charybdou a všeněmeckou Scyllou
všemi možnými obraty proplouti, ukazujíc
opposici Vlachů tyrolských brzy hrozivou
pěst, brzy opět ke smíru a povolnosti ote-
vřenou dlaň, dle toho, jak oni sami bud
přitužovali neb chabli ve svém vystupován
a zápasu. Jediný Taaffe zůstal si dů
sledným, pevně odmítavým, však za to pře
ním Lasser r. 1877 a po něm Windisch
grätz r. 1895, itěm hr. Badeni r. 1897 a hr
Thun r. 1898 jevili dosti velkou ochotu
k vyjednávání, přiznávajíce Vlachům jiho
tvrolským, že jejich přání po ná
rodní samosprávě zasluhují »vzhle
dem na jazykovou, kulturní, hospodářskoua
společenskou zvláštnost jižního Tyrolska —
plného ohledu«
Než jakmile došlo k určitějšímu formu
lování vlaských těch přání, pokaždé se do-
tčené vlády zalekly srázu a ustaly. Konečne
však vlaský lid tyrolský měl dosti té dlouhe
abstinence a domlouval svým poslancům,
aby jí zanechali a vrátili se na sněm inš-
prucký. Chytří signorové počali vyjednávat
s německými liberály. Ujistili je, že nejde
jim o politickou, nýbrž »toliko o ad-
ministrativní« čili hospodářskou
a kulturní samosprávu jižního Tyrolska.
podobně asi jako německým liberálům v Če-
chách, čímž dostali je, zejmena jejich p.
Bismark
Italos
Němec
Vlach
Taaff
Německo
Terst
Trident
Rakousko
Tyrolsko
jižní Tyrolsko
10
article
Grabmayra, již na podzim r. 1899 na svou
stranu.
Na to se dne 29. července 1900 obráti
předseda klubu Vlachů tyrolských hr. Mal
fatti na p. Körbra, vykládaje mu ten nový
»umirněný program« Vlachů ital
ských, spokojujících prý se pouhou admini-
strativní, národní a hospodářskou autonomi
»v rámci jednoty Tyrolska« týmž způsobem.
jako se chtěli za punktací vídeňských v roce
1890 spokojiti s ní Němci v Čechách. Avšak
předseda ministerstva po dlouhém a bedli
vém uvážení programu italského odpověděl
hraběti Malfattovi svým proslulým vlastním
listem ze dne 2. října 1900 rozhodným — ne
Odmítl především jejich po-
žadavek po rozdělení sněmu ty
rolského ve svéprávné národní kurie
vlašskou a německou jako naprosto ne
přijatelný už za Badena, jímž zůsta
až podnes, »poněvadž by sněm ty
rolský jako celek byl stlačen
na zastupitelstvo, nemající sko
rem už žádného významu a po
něvadž by takovým opatřením byli oba ná
rodové Tyrolska, totiž Němci a Vlaši, »ještě
více od sebe odloučeni, než se odlučuj.
posud«. Vláda rakouská, dbalá životního
interesu říše, musí prý hledět z acho vat
jednotu země tyrolské neporušenu
a neotřesenu, tak jak od staletí bylo, pročez
prý by nemohl připustit, aby i jen ho
spodářská jednota země tyrol
ské byla rozšťěpena.
V další části své odmítavé odpovědi
řekl Körber Vlachům tyrolským do očí, že
zná dobře hlubší a pravé příčiny jejich
choutek po národním separatismu: že jim
nejde o žádnou ochranu národnosti jejich,
která naprosto nikým a odni kud nelno
ohrožována a týrána, nýbrž toli ke
o zřízení nových řádů, se
zvláštním útvarem territoriál
ním, jehož se domáhají předstíranými dů
vody národními, ale beze v ší pod-
staty, poněvadž vlády vídeňské k po-
třebám národnosti italské vždy osvědčily
spravedlivost a ochotu základními zákony
dsvá e
říše přikázanou.
Vlach
Němec
Malfatt
Körber Vlach
Mala
Tyrolsko
Čechy
Grabmayr
11
article
Tato odpověď Körbrova, zrovna jakoby
přišita na záda Němců zdejších, nijak nelí
bila se německým liberálům a proto opustil
vládu Körbrovu a počali tím intimnějis
Vlachy tyrolskými ospovat své vyrovnání na
základě tohoto sumírněného programu« pana
Malfattia a Brugnary a do letoš-
ního května byli s Vlachy jedna dušea
jedno tělo. Toho se ulekl vůdce klerikálů
tyrolských p. Kathrein a honem počal také
sám milým signorům tridentským o přítrž
nadbíhati a slibovati hory doly, jen aby se
nespolčili s německými liberály proti kleri-
kálům.
Komu pak německý liberál a německ
kleríkál, tomu také chrabrý pan Körber
Jakoby jakživ nebyl psal svého listu Malfat
tovi, vůči těmto tyrolským ústavácko-kleri
kálním námluvám taktéž rychle přesedlal a shle-
dal, že to, ce nyní Vlaehové tyrolští chtějí,je
něco zcela jiného, čemuž ve své řeči ze
dne 13. června 1902 již v plném parlamente
předem dával svou absoluci, ba sankci, řka
»My víme velmi dobře o rozmanitých těch
různostech mezi jižním a severním
Němec
Vlach
Malfattius
Brugnara
Körber
Jakoby
12
article
Tyrolskem a o nutnosti rozdílného
zacházení s těmito územími v tak mnobých
oborech. Pročež hodláme rádi
zvláštní ty zájmy italského oby-
vatelstva jak na poli duchovním tak
materialním fedrovati.« — Čtrnáct dní na
to, 15. června 1901 mohl pak již tvůrce
tyrolských těch punktací, německý velko-
statkář dr. Grabmayer v Meranu bez odporu
prohlásiti, že vláda K örbrova z cela
souhlasi sttím ujednáním Vlalchů
a Němeův o administrativní rozdělení
Tyrol, že její zástupci účastnil
se všech porad sněmovního vy
boru a bez odmluvy přijali usne
šení sjednocena. —
Tak zdálo se, že jsou punktace ty-
rolské hotovy a Italové že mají zrovna tak
vyhráno jako po 17. lednu 1890 Němci
Čechách. Ale nastojte: Tu z děsil' s ec ho-
tového již skutku německý lid
tyrolský, právě tak jako před jedenáct
léty český lid osudných punktací vídeňských
a zdvihl proti ujednáním Grabma yra,
Kathreina a vlády takový tuhý
a vášnivý odpor, že pro t
bouři té německým ústavákům
opadla kuráž, zvláště když i Všeněm
důsledně proti tomu osamostatnění vlaského
Tyrolska se vzepřeli. Jednání ve výboru
uvázlo, punktace nedostaly se do plena
sněmu inšprückého. To dopálilo ovšem zas
Vlachy tyrolské tak, že počali sněm mařit
obstrukcí...
V této situaci nevěděla si vláda Körb
rova lepší pomoci a rady nezli že honen
svěm tyrolský — zavřela. Tak »rozřešilae
opět jednu z palčivých otázek národních
v Rakousku. Přibouchla dvéře a mní, že
je — zachráněna.
doktor
Grabmayer
Italos
Němec
Vlach
Tyrolsko
Merano
Čechy
Rakousko
Němův
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. července. (Hlasy č a s
pisů o odehodu ruských poslaneů.
Orgány polského kola píšou o exodu ruskýeh
poslanců ze sněmu jako o překvapení, jehož
se nikdo nemohl naditi, poněvadž nebylo pro
ně nijakého oprávněného důvodu. Jako řečníe
polského kola ve sněmu, tak i jich orgány tvář
se, jakoby mezi Poláky a Rusy v Haliči pa
noval poměr nejpřátelštější, jakoby panujíe
strana hověla všem požadavkům ruským a Ru
sové se těšili v zemi úplné rovnoprávnosti
V tom se shodují listý lvovské s krakovskými
Tak píše orgán místodržitele hr. Pininského
»Gazeta Narod.«: »Ruská deklarace byla pro
celý sněm dokonalé překvapení a způsobila vše
obecný údiv. Slušiť uvážiti, že v nynějším z
sedání žádný ruský návrh nebyl zamítnut a ně
které návrhy podané v posledních dnech nebyly
sice pro krátkost času vyřízeny, ale komise se
jimi obírala, ba snažila se (?) aspoň je pro-
jednati.« Podobně prý se má věc s ruskými
dotazy; také nebylo času na odpověď. A mimo
to — píše dále »G. N.« — ruští poslanci ne-
starali se o jakékoli dorozumění s Poláky, aby
tyto přiměli k vyřízení svých tužeb a o svém
úmyslu, opustiti sněm, nezpravili nikoho, ba
ani nejvyššího maršálka.« Demonstrace ruská
minula prý se účinku na vělšinu sněmovní
nezkalí dosavadní harmonie (?) mezi oběma ná
rody v zemi obývajícími.
Polák
Rus
G N
Praha
Halič
Gazeta Narod
14
article
»Dzien. Polski« prohlašuje ruský exodus
za neospravedlněný, za neslušný nátlak na sně
movní většinu, aby se na ní něco vymohlo
mimo to za manévr, jenž má působiti na radi
kální voliče ruské. Všeliké ústupky secessioni
stům byly by prý trestuhodným ústupem národ
ním. Rusové sami vyvolali boj — ať ho tedy
mají. S poraženými v boji můžeme míti útrp
nost, ale vyjednávati s nimi se nesluší !
Krakovský »Czas« soudí, že krok ruských
poslanců měl za účel, připraviti půdu k příštím
volbám a zároveň obrátiti pozornost k halič-
ským Rusům ne toliko celého Rakouska, nýbrž
způsobiti dojem také za hranicemi. Jinak
i »Czas« tvrdí, že Rusové neměli platného dů
vodu k odehodu, poněvadž splnění svých sluš-
ných přání nemusili si vynucovati, ježto se jim
hovělo z pocitu spravedlnosti a politického
rozumu. Národ ruský nemusí prý míti starosti
o svůj národní rozvoj v Haliči.
»Nová Refor.« vyvrací důvody uvedené
v ruském prohlášení tím, že na dotazy odpo
vídá vláda a ne sněm, a gymnasium ve Stani
slavově může zříditi také jen vláda a ne země
Avšak zaráží ji ta okolnost, že ze sněmu ne
Rus
Rakousko
Czas
Halič
Nová Refor
15
article
V drobném prodejte
ranní číslo o sobě . . . za
cdpolední
. . . . na zk
Ve úlialkách na venkovš
rsnní číslo. . . . .
vdpolední . . . . . . . . 3h
Insernty
platí ss hežově rapřei
Předpiscení n inasrty přijimná zdminl-
strage v Marismské ulici č. 3.
Tam nachásají se též redakee
tlskárna a okpsdice „Národnich Listě“.
Bukopisy se novrsceji.
Marismský ulice
Insernt
16
article
odešli jen ruští radikálové, nýbrž i přátelé Po-
láků, jako Barvinský a Savčak, a obává se
opposiční akce radikálních stran ruských.
»Glos Nar.« má však ruský exodus za v
vážnou. Navrhuje, aby se požadavkům ruskem
vyhovělo, poněvadž haličským k olákům t
třeba žiti v přátelských poměreh s haličskymí
Rusy. Teprv kdyby se splnily všechny jejich
požadavky a oni se dála chovali k Polákům
nepřátelsky, bylo by na časo zpřetrhati s mmi
eosl
všechny svazký.
»Kur. Lvovi« píše, že lhostejnost Poláků
k ruskému odehodu jest jen líčená. Ve sně-
movních kuloárech exodus se silně přetřásal, ale
pánové buď příčinu jeho nechápou, nebo ji znáti
nechtěji.
Orgán strany staroruské »Galičanin « se
zvláštním důrazem upozorňuje na to, že ruské
prohlášení ve sněmu přednesl právě poslaneo
Barvinský, tedy člověk, jenž přijal své
mandáty sněmovní i říšský vlastně z rukou
polských. A když i tento chráněnec polské
šlechty se nemohl déle zdržeti, jest jeho pro-
hlášení zdreujícím rozsudkem nad celou sně-
movní většínou, spolu však také nad jeho
vlastní dosavadní politikou. »Ruský exodus,s
píše dále »Gal.«, »otevře konečně oči faké vládě.
Glos
Rus
Polák
Gal
17
article
Sněmovní většina byla přesvědčena, že se hr.
Kaz. Badenovi podařilo nasypati vládě na vždy
prachu do očí, když jí deklamoval o přátel-
ských poměrech mezi haličskými Poláky a Rusy.
A náhle se věc ukázala v pravém světle.«
To ovšem musí býti vládnoucí straně velice
nepřijemno.
Ukrajinofilské »Dělo« píše, že prvým dů-
sledkem ruské secesse bude správnější názon
na haličské věci ve Vídni. Secesse ukáže roz-
hodujícím kruhům, že tvrzení »sloupů států
dynaslie«, jakoby ruská otázka byla otázkou
čistě domácí, kterou si vyřídí sněm v dohodě
s ruskými poslanci boz intervence říšské rady
a centrální vlády, a jakoby se uspokojení ru-
ských tužeb nacházelo na nejlepší cestě k svému
vyřízení: že tvrzení takové jest pouhá lež.
Baden
Polák
Rus
Vídeň
18
article
Vláda musí nabýti přesvědčení, že ruská otázka
není jen domácí otázkou haličskou, nýbrž že
vedle otázky české jest tu ještě jiná otázka
významu státního, totiž otázka ruská. Jestliže
to vláda dosud nevěděla neb věděti nechtěla,
nyní to poznala.
Ze Štyrského Hradce, 11. července.
(Změnasněmovního volebního
řádu.) Ústavní výbor sněmovní přijal sedmi
hlasy proti třem; že velkostatkářská kurie má
i na dále zůstati v platnosti. Mistodržitel pro-
hlásil v téže schůzi, že vláda trvá na tom, aby
byla pro sněm zřizena nová kurie
se všeobecným volebním práv em.
jaká zřízena pro volby do říšské rady. P'rot
názoru tomu vyslovili se dle »Graz. Volskbl.«
zástupci všech stran, ale schůze byla za krátko
odročena, aby se členové výboru mohli dohod-
nouti se svými stranami vzhledem k tomut
vládnímu požadavkn.
Ze Záhřeba, dne 9. července. (Oč s
rozbilo spojení chorvatský ch
opposičních stran?) Odur. 1872, kdy
neodvislá národní strana (Strossmayerova) poprvé
přil sněmovních volbách ponechala volné pole straně
práva (Starčevičově) a kdy přeco tato zvítězil
z 88 volebních okresův pouze v 7, stále hlasi-
těji a hlasitěji ozývají se jmenovitě venkovští
vlastenci, žádajíce, aby se soustředily veškeré
opposiční živly k společné politické a národo-
hospodářské práci. Ale vůdcovství obou stran,
jakoby nechtělo rozuměti tomu volání po práci,
započalo pod vlivem venkovských voličův theore-
tisovati a vypracovávati nové politické p ro-
Strossmayerův
Starčevičův
Štyrský Hradec
Graz
Záhřeb
odvislý národní strana
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Kniha Rěpinova.
Píše dr. Ane: Šnajd auí
Tkenk sváleční zvěse: Běpín, mistr štět e
vydal — knihu!*) Těšíte se na ni jako na
někoho, kdo má vám přiněst kus opravdovějšího
třeba měně slavnostního života odněkud. —
A při tom to naše knihkupecké spojení
s Ruskem jest tak hrůza — střizlivé, jako
bychom ve století par musili posílat na svatou
Rus vždycky zvláštního »hémerodroma«, jako
Řekově do Delr.
Konečně! Otvíráte nedočkavě balíček —
ach, na obálce obrázek: poprsí dobréhio Ilje
Jefimoviče Rěpina. Taková huňatá výmluvná
hlava! Ale nějak svrásčil milý Ilja, nikoli ne-
hodný svého jmenovce báječného z Muroma
kyje tisícilibrové bývají mu v ruce také jen —
pírečkem. Což divu však — už hluboko
do šedesátky zabrázdil náš statečný hu
ňáček!
Ani se vám nechce hned tu velikou, pří
jemnou azbuku luštit, jen tak — vonět kni
Ale což vskutku musíte číst ? Neznáte sna
svého Ilju? Junák, který vyrýsnul » Burlaky«
že stále máte před očima ty uboze zapřažené
»syny různých kmenů slovanských, táhnou
jeden — provaz« ; který illustroval štětcem pe
ripetii politického dramatu »Návrat nečekaný
tak, že scény předehozí i závěrek sami nej
živěji si doděláváte; který zpřitomnil vám roz-
třásající akt historie »Car ubil syna « atd. —
ten má potřebí ještě — mluvít?
Zavadíte na zkoušku o tu onu stránku—
takoví staří známí!
O čem ovšem jiném Rěpin nežli o —
umění.
»Umění!« Takové chudé a — zprofaniso
vané slovo! Možno opravdu ještě označovat
jím něco — krásného, vznešeného? Nevytvor
*) B ra CM k Barpa-
Bnu II. E. Pbunna; Vzpomínky, stati a dopisy
z ciziny J. E. Rěpina. Pelrohradi 1901.
Rěpinův
Řekův
Delr
Ilj Jefimovič Rěpin
Ilja
E Pbunn
Rěpin
Rusko
20
article
si jažyk náš konečně pojmenování, které bude
výmluvnějším znakem věci ? )
Tak ošklivé věci a výkony zvaly se již
a stále zvou » uměním «i
Rusové mají své »iskusstvo« (umění
a mají své »chudožniky« (umělce) — jak jste
rádi, ze si od zpronevěřilých reklamních slo
vlastní reči odpočinete.
A Rěpin o svém zamilovaném »iskusstvu-
umí mluvit, že po jeho výkladech nalézáte na
konec táké trochu rozumného smyslu v té drn-
čivé frásí »l'art pour P'art«, která zakryla ji
tolik umění — bez umění a kterou dobrý
Ilja přes to zase vysoko jako prapor vynáší!
Rus
Ilja
art pour P ' art
21
article
Výklady Rěpinovy neodporují totiž větě
»Vně národnosti neni umění,« již sám z Tur
geněva cituje a již také vysoko vytyčuje ! —
Několikráte ozval se mistr štětce v listech
ruských články, dopisy i většími statěmi. P -
prvé v r. 1888, vzrušen smrti Krámského, ná
čelníka »peredvižníků«, kteří vyvedli ruské umění
ze zajelí Akademie na čistý vzduch domácí
Velká a hluboká tato stať, věnovaná »památc
učitele«, končí: »Navždy svalil jsi klassick
autority, nutiš cenit a uznávat ruské umění
jsi hoden národního pomníku !« —
V r. 1893 uveřejňoval Rěpin svoje dojmy
z cesty, již podnikl do Italie a odtud do Paříže
přes Krakov, Vídeň a Mnichov. Do Krakov
přijel právé k pohřbu Matejkově. Značnou čás
knihy zabírají tyťo instruktivní pohledy do sou-
časného ruchu uměleckého i do dějin umění.
— Po smrti zajímavého ruského maliře Ge
(r. 1894) napsal Rěpin velké pojednání »Niko-
lajevič Ge i naši pretenzii k iskusstvu«. Tato
studie o Geovi je stejně uměleckým románkem
jako obrazem realistným intelfektuálného život
na Rusi v době duchového samoděržaví L
Nikolajeviče. »Být žebrák duchem, být žebrák
hmotné, být rabem — prohlásil a žádal nali-
dech Lev Tolstoj ve jmenu sebezdokonalení, ve
jmenu obecného blaha — — Ge hodil vším
stal se žebrákem, stal se rabem dobročinnosti.
Obětoval genia. « —
Matejkův
Niko
Rus
Tolstoj
Tura
Paříž
Krakov
Vídeň
Mnichov
L Nikolajevič
22
article
*) Náš průkopník i v esthetice, Palacký, zača
užívati »krásouma«, ale sám nebyl výrazu věrným
V r. 1897 psal Rěpin článek »Na obranu
nové Akademie« jako její professor. Praví-
Nadpis na budově »Svobodným chudožestvame
není více frasí; plná svoboda učitelova, důvěr
v jeho systém a nedotknutelnost umělecké osob-
nosti žákovy jsou základními zásadami nového
ústavu. Má za to, že Akademie mladým uměl
cům nyní prospivá, podporuje jejichi osobitý
rozvoj, jinak »nezůstal by na Akademii ani je-
diný den.« —
Rěpin zúčastnil se v r. 1897 ještě dis-
kusse: »Potřeba-li umělecké školy v Tiílise ?e
Odpovídá rozhodným ano a těší se již na umě-
lecký ústav ve starobylém, geniálními poely
opěvaném Kavkazsku, kde »zmíral věkovitou
agonií Prometheus. Ať každý kraj vypracuje
svůj sloh a provádí po svěm oblíbené svoje
ideály v umění.« Článkem posledním (z březnu
1899) »Na adressu Mira Iskutstva« vysvětluje
Répin, proč se zříká další účasti v tomto časo
pise. »Jeho směrem — dekadence v doslovném
smyslu. Jeko ideálem — atavism v umění
Dilettantství učinili principem školy! —
Časopisné projevy Rěpinovy upraveny
knihu redakcí spisovatelky Sěverové.
Z napověděného obsahu asi již patrno, že
Rěpin nevystupuje do literaturý jako — revolu-
cionář. Níčeho překvapujícího neslyšíte. Žádných
paradox nebevzdorných. A to právě činí vám
knihu tak sympatiekou.
Palacká
Prométheus
Sěverová
Rěpin
Kavkazsko
Miro Iskutstva
23
article
Už dávno nehledáte v nových kniháchi nové
— pravdy; jste jen zvědavi, jak chová se sp
sovatel k pravdám starým, k těm, které jako
svaté dědietví lidstvo nebo národ od pokolen
k pokolení si podává. — Těšíte se, jakou no-
vou koncepci svétvárnou oživí ty třeba i tisle
let staré známé, z niehž každá tolik kri v
lidské stála! V té nové formě hledáte ořigi-
nalitu spisovatelovu.
Rěpin v tom smyslu originálním jest.
Umění není přece něčím lidstvu — nezná
mým. Ani theoretických zákonů jeho netřeba
teprve — vymýslet, »zákonů viděného«, jak se
vyjadřuje Rěpin. Zkrátka, o umění již mnoho
— víme. A jaká staletí víme! Že nevědí nej
častěji ti nejmladší a usilují o něco »na naš
planetě nebývalého«, jest jenom důkazem jejieh
— mládi. Žijí v uzouninké prostoře svých ně
kolika let, z dojmů, které si sotva uvědomili
z knih, které včera teprve přečtli, kdežto umělci
který se vypracoval k vědomí kontinuity s ge
neracemi předchozími, otevírá se perspektiva ne
dohledná: zkušenost vlastního národa i všeho
lidstva! Takový rozhled jest ovšem jen výsled-
kem »trpělivosti a času, těchto Kutuzovských
vojáků-bohatýrů.« — »Umění vyššího řádu může
býti jenom výplodem vysoce vzdělaných hlav
jako bohyně moudrosti Pallas-Athéna mohla s
zroditi jenom z hlavy Zevovy.« —
Vidíte, docela známý výklad kantorský
Div Rěpin ještě necituje nějaký verš ze studen
Horácovy epištoly »o umění« k Pisonům —
A — genius ! Passons —l
Mladši přáli by si ovšem úspěchů —
snazších. Tak krásně se to čte: stal se » pře
noc« slavným! Proč nebylo by to možným
když se tak již — psává? A obchází se tedy
Nedalo by se starými pravdami nějak — hnout?
Rěpin
Zevův
Horácův
Pison
PallasAthéna
24
article
Nešlo-li by, ty věkovité sloupy obrátit — patkam
vzhůru? Obrácené pravdy včerejška stávají se
pravými pravdami nejmodernějšího dneška —
Ne, co mnoho práce stoji; co vůbec žádné
práce nestoji, to plať za — umělecké ! A mo
mentky umělecké nebo i — neumělecké, skizzky.
které i doslovné ani hlavy, ani paty ještě ne
mají, stoupají ovšem brzy na — vrcholy umě
leckého tvoření ! Jen piplalové se — opravují
mistři — improvisují . .
Répin vzpomíná, jak Ge pracoval na své
»Tajné večeři« (Večeří Páně): Když měl již
haldu skizz, jal se celou scénu — lepit z hlíny
a — vylepil ji (ve velkých rozměrech !), hle-
daje stanovisko, z něhož dala by se skupina
nejlépe přehlédnout a pak — na plátno pře
nést . . . A když to »nejlepší« stanovisko již
našel a obraz i vypracoval, tu: navštíviv ná-
hodou s lampou večer dílnu, dal se uchvátiti
stanoviskem — ještě lepším . . . A začal pra
covati znovu —
Podobně tvořil i Kramskoj »Krista«. Rěpin
našel u něho Kristovu hlavu v hlíně čerstvě
vylepenou tak »údivně, že ani věřiti nemohl.«
A Kramskému šlo jen o to, »dobrat se snáze
reliefu a světlostínu« pro — obrazl
Kramský
Krist
Kristův
Páně
25
article
Takové »piplaniny «!
A v Geovi, podle přesvědčení Rěpinova
»ležely síly Michel- Angelovy !«
Zmíněný obraz Geův klade Rěpin výslovn
i nad klassické dílo — Leonarda da Vinci
V celé Evropě a za všechny doby křesťanského
umění nebylo obrazu o téže látce tomu rov-
ného!« Na scénu, jak Ge ji předvedl, možno
prý věřit jako na skutečně bývalou: tak je
pravdiva
Je taková pravdivost možna bez — pi-
plání? A bez předchozího studia o tom, jak
člověk se dívá a jak vnímá ? Bez respektu
»zákonnosti umění ?«
Ovšem takové trpělivosti čili takového »úsil-
ného sebe rozvíjení« jsou sehopni jenom ti, kdo
umění vášnivě milují, kdo je pěstují k vůli tomu,
co v něm jest, ne k vůli — sobě.
A tak umění milovat mohou zase jenom ti,
kdo věří, že konají něco vážného, významného,
morálně žádoucího; kdo nalezají v práci umělecké
i uspokojení svého — svědomí. Jakmile dostal
se Ge, »vášnivý umělec«, v rozpor se samým
sebou; jakmile nabyl přesvědčení, že snaha jeho
umělecká jest na úkor vyšších jeho zájmo
člověckých, důtklivějších povinností, tu — uzná-
váte — nemohl jednati jinak: musil hodit vším.
Michel
Angelův
Gův
Leonard Vinci
Ge
Evropa
26
article
Snad litujele, ale všechna čest — muži. A vy-
trval-li při těch povinnostech za vyšší uznáva-
ných do posledka, pociťujete tu vzácnou vzne-
šenou »radost ze života čestně prožitého«, na
kterážto slova Michel-Angelova Rěpin při Geovi
vzpomíná.
Ale krise ve svědomí umělcově může být
rozřešena i ve prospěch — umění. »Proč by krása,
pravda a dobro měly sobě odporovat?« táže s
Rěpin dále ve stati o Geovi. »Mám za to, že
idey ty jsou rovnomocny co do významu a vlivu
svého na člověka a na vzájem se — podporují.«
Ovšem přijde vždy na to: co (v určitém
případě) je krása, co pravda, co dobro! Slova
ta značí pouhé relace, poměry představ! Ale
věci ve skutečném »umění« — totiž v tom, pro
něž ještě zvláštního slova nemáme! — nikdy
sobě neodporovaly.
»Vášnivým umělcem« až do posledka byl
Matejko. Jak obdivuje Rěpin tuto krásnou jeh
Michel
Matejka
Rěpin
Angelův Rěpin