ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8daace40-6615-11dc-bed9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 49, person 72, work 8, org 4
1 masthead
Ročník XXXI.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 12. července 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 190.
4 article
Na ranní a odpel. listy O přilohami (. Naudný Obaor“ ve středu a „Literární Hlidka v pátak) přodplácí noi Praze v administraci . . . . V K —h na něsí ns čtvrt leta . . . . . 6 K —b s dvojí denáškou K 50 h na měsíc 7ko0 n za čtvk lets ve silslkich- 2 K 00n na mlaíc . . . . . . Poštosi na mřsíe na čtnt leia. . .. s dvají zázilkou Kmo k so čtert lek Ba mösíe
Praha
5 article Tyrolské punktace — selhaly.
Tyrolské punktace — selhaly. Do nedávna podobalo se, že neschází mnoho k tomu, aby na sněmu inšpruckém byl spáchán z míry povážlivý jako neroz- myšlený kozelec politický, kterého byli by naručest a zajisté s největším důra- zem využili zapřisáhlí nepřátelé tisícileté jednoty a celistvosti vlasti naší. Už nám to slibovali a ohlašovali nepokrytě: že ná- rodní rozdělení Tyrolska a osamostatnění jihotyrolského Trentina bude logickya neodvratně vzorem (»Vorbild«) pro stejné rozdělení Čech, pro skonstru- ování samostatné německé země v severní třetině vlasti naší. Po svéprávném Trentinu — svéprávné uzavřené německé území v Čechách, po rozdělení sněmu inšpruckého na svéprávné národní kurie vlaskou a německou: rozdělení sněmu pražského na svéprávné národní kurie ně- meckou a českou. To jim bylo politicky tak jasné a důsledné, jako že po noci přijde den. Němečtí liberálové, jak známo, od jakživa koketovali s Vlachy rakouskými ať v Přímoří nebo v Trentinu, omlouvajíce a zakrývajíce jejich irredentistické snahy, pokud to jen šlo, poněvadž v nich doufali nalézti spojence své onde proti jižním Slovanům, zde zas prot klerikálům a konservativcům tyrolským.
Vlach Tyrolsko Čechy Trentino
6 article
A kdyby Vlaší tyrolští byli jen poněku diplomatičtěji pozastírali své choutky odště- penské, kdyby jen na čas byli svinuli italskou svou trikoloru a přitlumili hlahol svého irredentického srdce, dávno byli by jim německo-ceetralističtí ti »sloupové říše« ote- vřeně podepřeli jejich věc veškerou silou svého tisku a své rabulistiky. Však dlouho to dobře nešlo. Vlachové tridentští byli příliš horkokrevní a děsně prostořecí. Spolehralilna blízkost své matky Italie jako zdejší Vše němci na záštitu sousední matky Germani a tajili se s pravými choutkami svýmir a ko- nečnými cíli svých tu žeb vůči vládám rakou- ským tak málo jako Němci schönererovští Italie však neznamená Vídní tolik, co Cermanie a proto bývaly vlady vídeňsk naproti Trentihu ostražitějšími i ostřejšlm nežli proti Liberci neb Chebu. Již před ko lika desítiletími pronesl se jistý rakouský státník: «Italové rakoušti jsou s táttním vězni první třídy. Dlužno s nimi zacházet jako s vězni první třídy a dbäti, aby jim v ničem nescházelo. Ale při tom pořád dá- vati pozor, aby— neupláchli.« Tak hleděla na Vlachy trentinské od Solferina a Magenty politika vlád vídeňských a tak hleděli také oni na Rakousko.
Vlachý Vlach German Němec Italos Solferina Vídeň Liberec Cheb Rakousko Italia
7 article
Nechť s nimi sebe lépe zacházelo, necho všem jejich potřebám, zájmům a tužbám hospodářským i kulturním hledělo vyhověti, nechť jim stavělo italské školy a ja zy ku jejich dopřálo plného průva v úřadech i ve všem veřejném životě oblasti jejich národní, nechť zřídil jim Velkoněmec Giskra zvláštní italské oddělení místodržitelstva v Tridentu, nechť všechno soudnictví a všechno politicke úřadnictvo bylo ve vlaském Tyrolsku ital- ským, — »signorové« jihotyrolští necí- tili se v Tyrolsku domovem, nýbrž jen ve vězení rakouském, z něhož toužili a hleděl při nejbližší vhodné příležitost »uprchnouti«. Za nejlepší a nejjistější prostředek k útěku svému pokládali pak výslovné, ústavn odloučení a zřízení vlaského Tyrolska jako samosprávné a svézákonné z vláštní italské ze
Trident Tyrolsko
8 article
mě, kde by byli svoji mezi svými, s celou svou vlastní politickou, soudní, školskou i berní správou co možná neodvislou od sněmu a místodržitelství inšpruckého. Jako zdejší Němci při každé vhodně zámince prchají ze sněmu pražského, tak italští irre- dentisté stranili se po desítiletí sněmu inš- pruckého, protože tento nechtěl přivoli k roztržení země na část vlaskou a něme- ckou. Zejmena od r. 1876, kdy vláda ital- ská pronesla vůči Rakousku požadavek, aby jí toto vrátily děti Italie: »Terst i Trentino«, vzrostla a utužila se troufalost signorů trident- ských vůči jednotě Tyrolska tou měrou, že poslali i ke kongressu berlínskému pamětní spis se žádostí, aby Terst a Trentino byly Rakousku odňaty a Italii přivtěleny. Tolikéž k Bismarkovi, když tento s Vi- lémem I. na cestě do Italie pomeškal v Tr dentu, vypravili deputaci s podobnou žádostí.
Němec Rakousko Terst Trentino Italia Italia
9 article
Leč Bismark odpověděl tehda italskému vy slanci rozhodně, že »Německu na tom svrchovaně záleží, aby Terst a Trident nikdy nepřipadly Italii«. Italové se dovtípili — proč. Však také Rakousko pocho- pilo tento »svrchovaný interes« — Němec ka jako Italie a dalo k němu (za Andrásse) památnou svou odpověď ústy samého panov- níka: »Raději bych chtěl s celým svým rodem zaniknouti, než abych i jen píď půdy vlasko-tyrolské postoupil.« Za heslem tím hleděla odtud politika vídeňských vlád mezi italskou Charybdou a všeněmeckou Scyllou všemi možnými obraty proplouti, ukazujíc opposici Vlachů tyrolských brzy hrozivou pěst, brzy opět ke smíru a povolnosti ote- vřenou dlaň, dle toho, jak oni sami bud přitužovali neb chabli ve svém vystupován a zápasu. Jediný Taaffe zůstal si dů sledným, pevně odmítavým, však za to pře ním Lasser r. 1877 a po něm Windisch grätz r. 1895, itěm hr. Badeni r. 1897 a hr Thun r. 1898 jevili dosti velkou ochotu k vyjednávání, přiznávajíce Vlachům jiho tvrolským, že jejich přání po ná rodní samosprávě zasluhují »vzhle dem na jazykovou, kulturní, hospodářskoua společenskou zvláštnost jižního Tyrolska — plného ohledu« Než jakmile došlo k určitějšímu formu lování vlaských těch přání, pokaždé se do- tčené vlády zalekly srázu a ustaly. Konečne však vlaský lid tyrolský měl dosti té dlouhe abstinence a domlouval svým poslancům, aby jí zanechali a vrátili se na sněm inš- prucký. Chytří signorové počali vyjednávat s německými liberály. Ujistili je, že nejde jim o politickou, nýbrž »toliko o ad- ministrativní« čili hospodářskou a kulturní samosprávu jižního Tyrolska. podobně asi jako německým liberálům v Če- chách, čímž dostali je, zejmena jejich p.
Bismark Italos Němec Vlach Taaff Německo Terst Trident Rakousko Tyrolsko jižní Tyrolsko
10 article
Grabmayra, již na podzim r. 1899 na svou stranu. Na to se dne 29. července 1900 obráti předseda klubu Vlachů tyrolských hr. Mal fatti na p. Körbra, vykládaje mu ten nový »umirněný program« Vlachů ital ských, spokojujících prý se pouhou admini- strativní, národní a hospodářskou autonomi »v rámci jednoty Tyrolska« týmž způsobem. jako se chtěli za punktací vídeňských v roce 1890 spokojiti s ní Němci v Čechách. Avšak předseda ministerstva po dlouhém a bedli vém uvážení programu italského odpověděl hraběti Malfattovi svým proslulým vlastním listem ze dne 2. října 1900 rozhodným — ne Odmítl především jejich po- žadavek po rozdělení sněmu ty rolského ve svéprávné národní kurie vlašskou a německou jako naprosto ne přijatelný už za Badena, jímž zůsta až podnes, »poněvadž by sněm ty rolský jako celek byl stlačen na zastupitelstvo, nemající sko rem už žádného významu a po něvadž by takovým opatřením byli oba ná rodové Tyrolska, totiž Němci a Vlaši, »ještě více od sebe odloučeni, než se odlučuj. posud«. Vláda rakouská, dbalá životního interesu říše, musí prý hledět z acho vat jednotu země tyrolské neporušenu a neotřesenu, tak jak od staletí bylo, pročez prý by nemohl připustit, aby i jen ho spodářská jednota země tyrol ské byla rozšťěpena. V další části své odmítavé odpovědi řekl Körber Vlachům tyrolským do očí, že zná dobře hlubší a pravé příčiny jejich choutek po národním separatismu: že jim nejde o žádnou ochranu národnosti jejich, která naprosto nikým a odni kud nelno ohrožována a týrána, nýbrž toli ke o zřízení nových řádů, se zvláštním útvarem territoriál ním, jehož se domáhají předstíranými dů vody národními, ale beze v ší pod- staty, poněvadž vlády vídeňské k po- třebám národnosti italské vždy osvědčily spravedlivost a ochotu základními zákony dsvá e říše přikázanou.
Vlach Němec Malfatt Körber Vlach Mala Tyrolsko Čechy Grabmayr
11 article
Tato odpověď Körbrova, zrovna jakoby přišita na záda Němců zdejších, nijak nelí bila se německým liberálům a proto opustil vládu Körbrovu a počali tím intimnějis Vlachy tyrolskými ospovat své vyrovnání na základě tohoto sumírněného programu« pana Malfattia a Brugnary a do letoš- ního května byli s Vlachy jedna dušea jedno tělo. Toho se ulekl vůdce klerikálů tyrolských p. Kathrein a honem počal také sám milým signorům tridentským o přítrž nadbíhati a slibovati hory doly, jen aby se nespolčili s německými liberály proti kleri- kálům. Komu pak německý liberál a německ kleríkál, tomu také chrabrý pan Körber Jakoby jakživ nebyl psal svého listu Malfat tovi, vůči těmto tyrolským ústavácko-kleri kálním námluvám taktéž rychle přesedlal a shle- dal, že to, ce nyní Vlaehové tyrolští chtějí,je něco zcela jiného, čemuž ve své řeči ze dne 13. června 1902 již v plném parlamente předem dával svou absoluci, ba sankci, řka »My víme velmi dobře o rozmanitých těch různostech mezi jižním a severním
Němec Vlach Malfattius Brugnara Körber Jakoby
12 article
Tyrolskem a o nutnosti rozdílného zacházení s těmito územími v tak mnobých oborech. Pročež hodláme rádi zvláštní ty zájmy italského oby- vatelstva jak na poli duchovním tak materialním fedrovati.« — Čtrnáct dní na to, 15. června 1901 mohl pak již tvůrce tyrolských těch punktací, německý velko- statkář dr. Grabmayer v Meranu bez odporu prohlásiti, že vláda K örbrova z cela souhlasi sttím ujednáním Vlalchů a Němeův o administrativní rozdělení Tyrol, že její zástupci účastnil se všech porad sněmovního vy boru a bez odmluvy přijali usne šení sjednocena. — Tak zdálo se, že jsou punktace ty- rolské hotovy a Italové že mají zrovna tak vyhráno jako po 17. lednu 1890 Němci Čechách. Ale nastojte: Tu z děsil' s ec ho- tového již skutku německý lid tyrolský, právě tak jako před jedenáct léty český lid osudných punktací vídeňských a zdvihl proti ujednáním Grabma yra, Kathreina a vlády takový tuhý a vášnivý odpor, že pro t bouři té německým ústavákům opadla kuráž, zvláště když i Všeněm důsledně proti tomu osamostatnění vlaského Tyrolska se vzepřeli. Jednání ve výboru uvázlo, punktace nedostaly se do plena sněmu inšprückého. To dopálilo ovšem zas Vlachy tyrolské tak, že počali sněm mařit obstrukcí... V této situaci nevěděla si vláda Körb rova lepší pomoci a rady nezli že honen svěm tyrolský — zavřela. Tak »rozřešilae opět jednu z palčivých otázek národních v Rakousku. Přibouchla dvéře a mní, že je — zachráněna.
doktor Grabmayer Italos Němec Vlach Tyrolsko Merano Čechy Rakousko Němův
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 11. července. (Hlasy č a s pisů o odehodu ruských poslaneů. Orgány polského kola píšou o exodu ruskýeh poslanců ze sněmu jako o překvapení, jehož se nikdo nemohl naditi, poněvadž nebylo pro ně nijakého oprávněného důvodu. Jako řečníe polského kola ve sněmu, tak i jich orgány tvář se, jakoby mezi Poláky a Rusy v Haliči pa noval poměr nejpřátelštější, jakoby panujíe strana hověla všem požadavkům ruským a Ru sové se těšili v zemi úplné rovnoprávnosti V tom se shodují listý lvovské s krakovskými Tak píše orgán místodržitele hr. Pininského »Gazeta Narod.«: »Ruská deklarace byla pro celý sněm dokonalé překvapení a způsobila vše obecný údiv. Slušiť uvážiti, že v nynějším z sedání žádný ruský návrh nebyl zamítnut a ně které návrhy podané v posledních dnech nebyly sice pro krátkost času vyřízeny, ale komise se jimi obírala, ba snažila se (?) aspoň je pro- jednati.« Podobně prý se má věc s ruskými dotazy; také nebylo času na odpověď. A mimo to — píše dále »G. N.« — ruští poslanci ne- starali se o jakékoli dorozumění s Poláky, aby tyto přiměli k vyřízení svých tužeb a o svém úmyslu, opustiti sněm, nezpravili nikoho, ba ani nejvyššího maršálka.« Demonstrace ruská minula prý se účinku na vělšinu sněmovní nezkalí dosavadní harmonie (?) mezi oběma ná rody v zemi obývajícími.
Polák Rus G N Praha Halič Gazeta Narod
14 article
»Dzien. Polski« prohlašuje ruský exodus za neospravedlněný, za neslušný nátlak na sně movní většinu, aby se na ní něco vymohlo mimo to za manévr, jenž má působiti na radi kální voliče ruské. Všeliké ústupky secessioni stům byly by prý trestuhodným ústupem národ ním. Rusové sami vyvolali boj — ať ho tedy mají. S poraženými v boji můžeme míti útrp nost, ale vyjednávati s nimi se nesluší ! Krakovský »Czas« soudí, že krok ruských poslanců měl za účel, připraviti půdu k příštím volbám a zároveň obrátiti pozornost k halič- ským Rusům ne toliko celého Rakouska, nýbrž způsobiti dojem také za hranicemi. Jinak i »Czas« tvrdí, že Rusové neměli platného dů vodu k odehodu, poněvadž splnění svých sluš- ných přání nemusili si vynucovati, ježto se jim hovělo z pocitu spravedlnosti a politického rozumu. Národ ruský nemusí prý míti starosti o svůj národní rozvoj v Haliči. »Nová Refor.« vyvrací důvody uvedené v ruském prohlášení tím, že na dotazy odpo vídá vláda a ne sněm, a gymnasium ve Stani slavově může zříditi také jen vláda a ne země Avšak zaráží ji ta okolnost, že ze sněmu ne
Rus Rakousko Czas Halič Nová Refor
15 article
V drobném prodejte ranní číslo o sobě . . . za cdpolední . . . . na zk Ve úlialkách na venkovš rsnní číslo. . . . . vdpolední . . . . . . . . 3h Insernty platí ss hežově rapřei Předpiscení n inasrty přijimná zdminl- strage v Marismské ulici č. 3. Tam nachásají se též redakee tlskárna a okpsdice „Národnich Listě“. Bukopisy se novrsceji.
Marismský ulice Insernt
16 article
odešli jen ruští radikálové, nýbrž i přátelé Po- láků, jako Barvinský a Savčak, a obává se opposiční akce radikálních stran ruských. »Glos Nar.« má však ruský exodus za v vážnou. Navrhuje, aby se požadavkům ruskem vyhovělo, poněvadž haličským k olákům t třeba žiti v přátelských poměreh s haličskymí Rusy. Teprv kdyby se splnily všechny jejich požadavky a oni se dála chovali k Polákům nepřátelsky, bylo by na časo zpřetrhati s mmi eosl všechny svazký. »Kur. Lvovi« píše, že lhostejnost Poláků k ruskému odehodu jest jen líčená. Ve sně- movních kuloárech exodus se silně přetřásal, ale pánové buď příčinu jeho nechápou, nebo ji znáti nechtěji. Orgán strany staroruské »Galičanin « se zvláštním důrazem upozorňuje na to, že ruské prohlášení ve sněmu přednesl právě poslaneo Barvinský, tedy člověk, jenž přijal své mandáty sněmovní i říšský vlastně z rukou polských. A když i tento chráněnec polské šlechty se nemohl déle zdržeti, jest jeho pro- hlášení zdreujícím rozsudkem nad celou sně- movní většínou, spolu však také nad jeho vlastní dosavadní politikou. »Ruský exodus,s píše dále »Gal.«, »otevře konečně oči faké vládě.
Glos Rus Polák Gal
17 article
Sněmovní většina byla přesvědčena, že se hr. Kaz. Badenovi podařilo nasypati vládě na vždy prachu do očí, když jí deklamoval o přátel- ských poměrech mezi haličskými Poláky a Rusy. A náhle se věc ukázala v pravém světle.« To ovšem musí býti vládnoucí straně velice nepřijemno. Ukrajinofilské »Dělo« píše, že prvým dů- sledkem ruské secesse bude správnější názon na haličské věci ve Vídni. Secesse ukáže roz- hodujícím kruhům, že tvrzení »sloupů států dynaslie«, jakoby ruská otázka byla otázkou čistě domácí, kterou si vyřídí sněm v dohodě s ruskými poslanci boz intervence říšské rady a centrální vlády, a jakoby se uspokojení ru- ských tužeb nacházelo na nejlepší cestě k svému vyřízení: že tvrzení takové jest pouhá lež.
Baden Polák Rus Vídeň
18 article
Vláda musí nabýti přesvědčení, že ruská otázka není jen domácí otázkou haličskou, nýbrž že vedle otázky české jest tu ještě jiná otázka významu státního, totiž otázka ruská. Jestliže to vláda dosud nevěděla neb věděti nechtěla, nyní to poznala. Ze Štyrského Hradce, 11. července. (Změnasněmovního volebního řádu.) Ústavní výbor sněmovní přijal sedmi hlasy proti třem; že velkostatkářská kurie má i na dále zůstati v platnosti. Mistodržitel pro- hlásil v téže schůzi, že vláda trvá na tom, aby byla pro sněm zřizena nová kurie se všeobecným volebním práv em. jaká zřízena pro volby do říšské rady. P'rot názoru tomu vyslovili se dle »Graz. Volskbl.« zástupci všech stran, ale schůze byla za krátko odročena, aby se členové výboru mohli dohod- nouti se svými stranami vzhledem k tomut vládnímu požadavkn. Ze Záhřeba, dne 9. července. (Oč s rozbilo spojení chorvatský ch opposičních stran?) Odur. 1872, kdy neodvislá národní strana (Strossmayerova) poprvé přil sněmovních volbách ponechala volné pole straně práva (Starčevičově) a kdy přeco tato zvítězil z 88 volebních okresův pouze v 7, stále hlasi- těji a hlasitěji ozývají se jmenovitě venkovští vlastenci, žádajíce, aby se soustředily veškeré opposiční živly k společné politické a národo- hospodářské práci. Ale vůdcovství obou stran, jakoby nechtělo rozuměti tomu volání po práci, započalo pod vlivem venkovských voličův theore- tisovati a vypracovávati nové politické p ro-
Strossmayerův Starčevičův Štyrský Hradec Graz Záhřeb odvislý národní strana
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Kniha Rěpinova. Píše dr. Ane: Šnajd auí Tkenk sváleční zvěse: Běpín, mistr štět e vydal — knihu!*) Těšíte se na ni jako na někoho, kdo má vám přiněst kus opravdovějšího třeba měně slavnostního života odněkud. — A při tom to naše knihkupecké spojení s Ruskem jest tak hrůza — střizlivé, jako bychom ve století par musili posílat na svatou Rus vždycky zvláštního »hémerodroma«, jako Řekově do Delr. Konečně! Otvíráte nedočkavě balíček — ach, na obálce obrázek: poprsí dobréhio Ilje Jefimoviče Rěpina. Taková huňatá výmluvná hlava! Ale nějak svrásčil milý Ilja, nikoli ne- hodný svého jmenovce báječného z Muroma kyje tisícilibrové bývají mu v ruce také jen — pírečkem. Což divu však — už hluboko do šedesátky zabrázdil náš statečný hu ňáček! Ani se vám nechce hned tu velikou, pří jemnou azbuku luštit, jen tak — vonět kni Ale což vskutku musíte číst ? Neznáte sna svého Ilju? Junák, který vyrýsnul » Burlaky« že stále máte před očima ty uboze zapřažené »syny různých kmenů slovanských, táhnou jeden — provaz« ; který illustroval štětcem pe ripetii politického dramatu »Návrat nečekaný tak, že scény předehozí i závěrek sami nej živěji si doděláváte; který zpřitomnil vám roz- třásající akt historie »Car ubil syna « atd. — ten má potřebí ještě — mluvít? Zavadíte na zkoušku o tu onu stránku— takoví staří známí! O čem ovšem jiném Rěpin nežli o — umění. »Umění!« Takové chudé a — zprofaniso vané slovo! Možno opravdu ještě označovat jím něco — krásného, vznešeného? Nevytvor *) B ra CM k Barpa- Bnu II. E. Pbunna; Vzpomínky, stati a dopisy z ciziny J. E. Rěpina. Pelrohradi 1901.
Rěpinův Řekův Delr Ilj Jefimovič Rěpin Ilja E Pbunn Rěpin Rusko
20 article
si jažyk náš konečně pojmenování, které bude výmluvnějším znakem věci ? ) Tak ošklivé věci a výkony zvaly se již a stále zvou » uměním «i Rusové mají své »iskusstvo« (umění a mají své »chudožniky« (umělce) — jak jste rádi, ze si od zpronevěřilých reklamních slo vlastní reči odpočinete. A Rěpin o svém zamilovaném »iskusstvu- umí mluvit, že po jeho výkladech nalézáte na konec táké trochu rozumného smyslu v té drn- čivé frásí »l'art pour P'art«, která zakryla ji tolik umění — bez umění a kterou dobrý Ilja přes to zase vysoko jako prapor vynáší!
Rus Ilja art pour P ' art
21 article
Výklady Rěpinovy neodporují totiž větě »Vně národnosti neni umění,« již sám z Tur geněva cituje a již také vysoko vytyčuje ! — Několikráte ozval se mistr štětce v listech ruských články, dopisy i většími statěmi. P - prvé v r. 1888, vzrušen smrti Krámského, ná čelníka »peredvižníků«, kteří vyvedli ruské umění ze zajelí Akademie na čistý vzduch domácí Velká a hluboká tato stať, věnovaná »památc učitele«, končí: »Navždy svalil jsi klassick autority, nutiš cenit a uznávat ruské umění jsi hoden národního pomníku !« — V r. 1893 uveřejňoval Rěpin svoje dojmy z cesty, již podnikl do Italie a odtud do Paříže přes Krakov, Vídeň a Mnichov. Do Krakov přijel právé k pohřbu Matejkově. Značnou čás knihy zabírají tyťo instruktivní pohledy do sou- časného ruchu uměleckého i do dějin umění. — Po smrti zajímavého ruského maliře Ge (r. 1894) napsal Rěpin velké pojednání »Niko- lajevič Ge i naši pretenzii k iskusstvu«. Tato studie o Geovi je stejně uměleckým románkem jako obrazem realistným intelfektuálného život na Rusi v době duchového samoděržaví L Nikolajeviče. »Být žebrák duchem, být žebrák hmotné, být rabem — prohlásil a žádal nali- dech Lev Tolstoj ve jmenu sebezdokonalení, ve jmenu obecného blaha — — Ge hodil vším stal se žebrákem, stal se rabem dobročinnosti. Obětoval genia. « —
Matejkův Niko Rus Tolstoj Tura Paříž Krakov Vídeň Mnichov L Nikolajevič
22 article
*) Náš průkopník i v esthetice, Palacký, zača užívati »krásouma«, ale sám nebyl výrazu věrným V r. 1897 psal Rěpin článek »Na obranu nové Akademie« jako její professor. Praví- Nadpis na budově »Svobodným chudožestvame není více frasí; plná svoboda učitelova, důvěr v jeho systém a nedotknutelnost umělecké osob- nosti žákovy jsou základními zásadami nového ústavu. Má za to, že Akademie mladým uměl cům nyní prospivá, podporuje jejichi osobitý rozvoj, jinak »nezůstal by na Akademii ani je- diný den.« — Rěpin zúčastnil se v r. 1897 ještě dis- kusse: »Potřeba-li umělecké školy v Tiílise ?e Odpovídá rozhodným ano a těší se již na umě- lecký ústav ve starobylém, geniálními poely opěvaném Kavkazsku, kde »zmíral věkovitou agonií Prometheus. Ať každý kraj vypracuje svůj sloh a provádí po svěm oblíbené svoje ideály v umění.« Článkem posledním (z březnu 1899) »Na adressu Mira Iskutstva« vysvětluje Répin, proč se zříká další účasti v tomto časo pise. »Jeho směrem — dekadence v doslovném smyslu. Jeko ideálem — atavism v umění Dilettantství učinili principem školy! — Časopisné projevy Rěpinovy upraveny knihu redakcí spisovatelky Sěverové. Z napověděného obsahu asi již patrno, že Rěpin nevystupuje do literaturý jako — revolu- cionář. Níčeho překvapujícího neslyšíte. Žádných paradox nebevzdorných. A to právě činí vám knihu tak sympatiekou.
Palacká Prométheus Sěverová Rěpin Kavkazsko Miro Iskutstva
23 article
Už dávno nehledáte v nových kniháchi nové — pravdy; jste jen zvědavi, jak chová se sp sovatel k pravdám starým, k těm, které jako svaté dědietví lidstvo nebo národ od pokolen k pokolení si podává. — Těšíte se, jakou no- vou koncepci svétvárnou oživí ty třeba i tisle let staré známé, z niehž každá tolik kri v lidské stála! V té nové formě hledáte ořigi- nalitu spisovatelovu. Rěpin v tom smyslu originálním jest. Umění není přece něčím lidstvu — nezná mým. Ani theoretických zákonů jeho netřeba teprve — vymýslet, »zákonů viděného«, jak se vyjadřuje Rěpin. Zkrátka, o umění již mnoho — víme. A jaká staletí víme! Že nevědí nej častěji ti nejmladší a usilují o něco »na naš planetě nebývalého«, jest jenom důkazem jejieh — mládi. Žijí v uzouninké prostoře svých ně kolika let, z dojmů, které si sotva uvědomili z knih, které včera teprve přečtli, kdežto umělci který se vypracoval k vědomí kontinuity s ge neracemi předchozími, otevírá se perspektiva ne dohledná: zkušenost vlastního národa i všeho lidstva! Takový rozhled jest ovšem jen výsled- kem »trpělivosti a času, těchto Kutuzovských vojáků-bohatýrů.« — »Umění vyššího řádu může býti jenom výplodem vysoce vzdělaných hlav jako bohyně moudrosti Pallas-Athéna mohla s zroditi jenom z hlavy Zevovy.« — Vidíte, docela známý výklad kantorský Div Rěpin ještě necituje nějaký verš ze studen Horácovy epištoly »o umění« k Pisonům — A — genius ! Passons —l Mladši přáli by si ovšem úspěchů — snazších. Tak krásně se to čte: stal se » pře noc« slavným! Proč nebylo by to možným když se tak již — psává? A obchází se tedy Nedalo by se starými pravdami nějak — hnout?
Rěpin Zevův Horácův Pison PallasAthéna
24 article
Nešlo-li by, ty věkovité sloupy obrátit — patkam vzhůru? Obrácené pravdy včerejška stávají se pravými pravdami nejmodernějšího dneška — Ne, co mnoho práce stoji; co vůbec žádné práce nestoji, to plať za — umělecké ! A mo mentky umělecké nebo i — neumělecké, skizzky. které i doslovné ani hlavy, ani paty ještě ne mají, stoupají ovšem brzy na — vrcholy umě leckého tvoření ! Jen piplalové se — opravují mistři — improvisují . . Répin vzpomíná, jak Ge pracoval na své »Tajné večeři« (Večeří Páně): Když měl již haldu skizz, jal se celou scénu — lepit z hlíny a — vylepil ji (ve velkých rozměrech !), hle- daje stanovisko, z něhož dala by se skupina nejlépe přehlédnout a pak — na plátno pře nést . . . A když to »nejlepší« stanovisko již našel a obraz i vypracoval, tu: navštíviv ná- hodou s lampou večer dílnu, dal se uchvátiti stanoviskem — ještě lepším . . . A začal pra covati znovu — Podobně tvořil i Kramskoj »Krista«. Rěpin našel u něho Kristovu hlavu v hlíně čerstvě vylepenou tak »údivně, že ani věřiti nemohl.« A Kramskému šlo jen o to, »dobrat se snáze reliefu a světlostínu« pro — obrazl
Kramský Krist Kristův Páně
25 article
Takové »piplaniny «! A v Geovi, podle přesvědčení Rěpinova »ležely síly Michel- Angelovy !« Zmíněný obraz Geův klade Rěpin výslovn i nad klassické dílo — Leonarda da Vinci V celé Evropě a za všechny doby křesťanského umění nebylo obrazu o téže látce tomu rov- ného!« Na scénu, jak Ge ji předvedl, možno prý věřit jako na skutečně bývalou: tak je pravdiva Je taková pravdivost možna bez — pi- plání? A bez předchozího studia o tom, jak člověk se dívá a jak vnímá ? Bez respektu »zákonnosti umění ?« Ovšem takové trpělivosti čili takového »úsil- ného sebe rozvíjení« jsou sehopni jenom ti, kdo umění vášnivě milují, kdo je pěstují k vůli tomu, co v něm jest, ne k vůli — sobě. A tak umění milovat mohou zase jenom ti, kdo věří, že konají něco vážného, významného, morálně žádoucího; kdo nalezají v práci umělecké i uspokojení svého — svědomí. Jakmile dostal se Ge, »vášnivý umělec«, v rozpor se samým sebou; jakmile nabyl přesvědčení, že snaha jeho umělecká jest na úkor vyšších jeho zájmo člověckých, důtklivějších povinností, tu — uzná- váte — nemohl jednati jinak: musil hodit vším.
Michel Angelův Gův Leonard Vinci Ge Evropa
26 article
Snad litujele, ale všechna čest — muži. A vy- trval-li při těch povinnostech za vyšší uznáva- ných do posledka, pociťujete tu vzácnou vzne- šenou »radost ze života čestně prožitého«, na kterážto slova Michel-Angelova Rěpin při Geovi vzpomíná. Ale krise ve svědomí umělcově může být rozřešena i ve prospěch — umění. »Proč by krása, pravda a dobro měly sobě odporovat?« táže s Rěpin dále ve stati o Geovi. »Mám za to, že idey ty jsou rovnomocny co do významu a vlivu svého na člověka a na vzájem se — podporují.« Ovšem přijde vždy na to: co (v určitém případě) je krása, co pravda, co dobro! Slova ta značí pouhé relace, poměry představ! Ale věci ve skutečném »umění« — totiž v tom, pro něž ještě zvláštního slova nemáme! — nikdy sobě neodporovaly. »Vášnivým umělcem« až do posledka byl Matejko. Jak obdivuje Rěpin tuto krásnou jeh
Michel Matejka Rěpin Angelův Rěpin