1
masthead
V Praze, 3obotu dne 24. března.
Praha
2
masthead
K číslu 82.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listy
tanní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ziemalkowski nemocen.
Z Vídně, 24. března. Bývalý polský
ministr-krajan v několika kabinetech dr. Flo-
rian Ziemalkowski těžce onemocněl
zánětem plic. Při velkém věku pacientověje
stav jeho nebezpečný.
Nová místní dráha.
Z Vídně, 24. března. Úřadní noviny
uveřejňují koncesní listinu pro stavbu mí-
stní dráhy z Břeclavi k uher-
ským hranicím zemský m.
K situaci v Srbsku.
Z Vídně, 24. března. »Neue Fr.
Presse« oznamuje z Bělehradu: Dosa-
vadní srbský vyslanec na Cetyni Mašin
odevzdal knížeti Mikulášovi na Cetyni
svůj odvolací list. Tím jsou sty k y
Srbska a Černé Hory defini-
tivně přerušeny.
Ještě děla pro Čínu.
Z Vídně, 24. března. Zásilka firmy
Škodovy do Číny je nyní uvedena
na pravou míru. Jde jenom o 4 24centi-
metrové hmoždíře a několik tisíc pum.
Obstrukce v italské sněmovně.
Z Říma, 24. března. Když posl. Pan
dano dlouho mluvil o svém návrhu, aby
svolána byla konstituanta a vypracovala nový
státní základní zákon, kterým se vydatněji
chrání politické svobody než ústavou nynější.
přerušil jej president Colombo: Pane po-
slanče Pandano, mluvte k věci ! Jak sou-
visí váš návrh (aby se odročil návrh za změnu
jednacího řádu) s konstituantou? — Pan
dano: Souvisí dobře, pane presidente. Náš
návrh je následkem vašich dlouholetých ne
správností, jejichž posledním dílem jsou mi
lánské nepokoje z r. 1898. Tyto nepokoje
jste vy sami (ukazuje na pravici) spáchali
Několik lidí, kteří vládli městem jako
vybojovanou zemí a tam provozovali své
hospodářství, bylo smeteno bouří všeobecné
nevole jako hromada plev. (Posměch a po
křik v pravo.)
apledían.
doktor
Flo
Neue
Mikuláš
Škodův
Vídeň
Břeclav
Srbsko
Francie . Presse
Bělehrad
Černá Hora
Čína
Řím
Dosa
Colombo
6
article
Posl. Pandano: Řvete jen dál. ! Řev
je jediným možným prostředkem strany, která
r. 1849 Milán vydala. Tenkráte jste zradili
zemi. Dnes zrazujete svobodu! (Bouřlivý
odpor v pravo a hlasy: To je přes příliš
Naše trpělivost je vyčerpána !)
President: p. poslanče Pandano,
volám vás k pořádku! — Pandano: Či
snad to není pravda? Či snad chcete padě-
lat dějiny? — President: Poněvadž p. posl.
Pandano přeslech mé napomenutí, aby
mluvil k věci, budu musit vzíti mu slovo.
— Pandano: Mluvím k věci. Odůvod-
ňuji svůj odročovací návrh protinávrhem,
aby byla svolána konstituanta. — President
Odnímám vám slovo! — Pandano: Můj
návrh zní: sněmovna prohlašuje svolání
konstituanty, zvolené všemi plnoletými stát-
ními občany potřebným, aby svoboda ochrá-
něna byla proti všelikým útokům. Nežli se
tak stane, usnáší se koruna, by zůstaveno
bylo spořádání nynějších sporů ústavních
lidu a to jako refendam. Očekávajíc votum
lidu komora odročuje debatu o nařízeníchz
nouze a reformě jednacího řádu.
Posl
Pandano
Milán
7
article
An Pandano četl, pravice hlasitě
se smála. President táže se Panda na.
dopustí-li, by mluvil řečník příští. P an-
dano: Ještě jsem neskončil! Presi-
dent: Táži se sněmovny, zdali schvaluje
mé opatření. (Hlučné hlasy: Hlasovati dle
jmen!) President: Kdo schvaluje me
opatření, nechať povstane !
Skoro dvě třetiny sněmovny povstalo-
Na krájní levici volá se však neustále, pořád
prudčeji a hlučněji: Hlasovat dle jmen
Nastal zmatený spor o výklad jednacího
řádu, který trval do nekonečna. Žádná
z obou stran nechtěla povoliti. Socialní
demokrat Turali volal: Mějte se na
pozoru, abychom otázku konstituanty ne-
vnesli do země! Potom byste slyšeli zcela
jiné tóny! (Hluk trvá dále.)
Pandano pokračuje ve své řeči. Ga-
lerie zasáhly do sporu. Jakýsi mladík volá
s galerie: Sláva konstituantě! Ať žije! Po-
slanci krajní levice provázejí tento výkřik
potleskem. Avšak současně volá se s galerie
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Sláva konstituanta
8
article
na poslance: Vy opice! Vy fraškáři ! Vy
komedianti! President pokryl si hlavu a pře-
rušil schůzi. Po 10 minutové přestávce
vznesl opětně na Pandana dotaz, chce-li
dovoliti slovo následujícímu řečníku.
Pandano: Vy jste pošlapal právo
naše ! Vaše usnesení není právoplatné! Ná-
silím nezjedná se žádné právo! Dejte hlaso-
vati dle jmen, jinak budu mluviti dále !
President: Tož tedy prohlašuji v málo
dnech podruhé, že nepatrná čásť komory
hanebným způsobem obmezuje svobodu par-
lamentu. Po těchto slovech propukl proni-
kavý lomoz. Křičelo se z obou stran. Presi-
dent skončil schůzi, dříve však poručil, by
neprodleně vyklizeny byly galerie.
K válce jihoafrické.
Z Brusselu, 24. března. Trans-
vaalské vyslanectvo vyvrací zprávy
anglických listů, jakoby se bylo se strany
Kapska vyjednávalo v Bloemfonteinu
ve příčině zvláštního míru mezi
Anglií a státem oranžským. Tou
dobou nenalezá se prý žádná politická osob-
nost ve státě oranžském. President Steijn
mešká s veškerou vládou v Kroonštatu
a nepomýšlí na žádné podrobení.
Opevňovací práce v Pretorii
konají se s horečným chvatem. Město se
obkličuje hlubokými příkopy. Nahromaďují
se ohromné zásoby, takže by město sneslo
dlouhé obležení.
Kapsko
Steijn
Ná
Brusel
Bloemfontein
Anglie
Kroonšta
Pretorie
9
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z úřadního listu vídeňského.
Z Vídně, 24. března. (C.-B.). »Wie-
ner Zeitung« oznamuje: Ministr pro kul-
tus a vyučování jmenoval professora na III.
německé státní reálce v Praze, Bedřicha
Hopfnera ředitelem této reálky. — Mi-
nistr pro kultus a vyučování jmenoval pro-
fessora státní reálné školy v Plané Augusta
Ritschela ředitelem této reálky. — Mi-
nistr vnitra potvrdil změněné stanovy z te-
plické továrny na lopaty a nářadí.
Hopfner
Augusta Ritschel
Vídeň
Praha
ner Zeitung
10
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Ona.
Vypravuje Ludvík J. Soldát.
J Soldát
11
article
Byla to milá hlavinka s tmavýma očkama,
která tak dumavě a nedůvěřivě kolem sebe
hleděla. Byla mi pohádkou. Vídal jsem ji každý
den, znal ji z tradice svých kollegů jako ženu
bez slitování, bez srdce. Potkávali jsme ji téměř
denně, když opustili jsme staroslavné Karolinum
a procházeli se na Karlově náměstí, zaměnivše
na chvíli modré sklo vědy sklem růžovým.
Zajímala nás všechny. Byla opravdu krásna.
Blažen sníval jsem o ní celý den, viděl všude
hluboké její černé oči a malinové rtíky. S chvě-
jícím se hlasem zdravíval jsem ji; ona děko-
vala hrdým úklonem půvabné hlavinky, více
nic. Ni jeden pohled, z kterého bych moh
vyčísti sebe menší známku sympatie. Nedosti-
žitelný ideál, marné touhy!
Nabídnuto mi místo domácího učitele. Učil
jsem jejího mladšího bratra a bydlil jsem
u nich. Doufal jsem, že nyní snáze získám si
její přízen.
Než radost má netrvala dlouho. Odjela.
I má touha po ní znenáhla míjela a já zdál
jsem se býti vyléčen. Asi za půl leta vrátila
se domů. Jdu se svým svěřencem z procházky
a koho zřím u domu? Byla to ona. Očka její,
dříve tak dumavá, hleděla již koketněji a ona
malá ústa, jako zapalující se třešně, svůdně
zvala k polibku. Sama podává mi ručku, již
Blažena
Karlov náměstí
12
article
jsem políbil. Minulo několik měsíců a jaro
budilo ze sna lahodnými písněmi opeřenců
první fialky. ,Což, kdybych jí přinesl kytičku
fialek?“ pomyslil jsem si a již spěchal jsem,
abych tak učinil; za chvíli nabídl jsem jí svůj
skromný dárek, avšak dostal jsem košem.
Pěkná předehra k mému vítězství! První
nezdar mne zamrzel. Druhého dne přinesl mi
můj svěřenec kytičku protěže. »Od koho je?«
ptám se. »Od sestry.« Porozuměl jsem. »Zda
prý víte, co znamená protěž.« Pěstovali jsme
sice na gymnasiu horlivě a rádi botaniku, jež
nám byla vždy »scientia amabilis«, zvláště však
květomluvu. Kdo však mohl znáti každý ten
lichotivý a vábný význam, jenž se kvítkům
přikládá?
Učívali jsme se v mém pokojíku. Jednoho
dne, když učení již ku konci se chýlilo, bylo
zaklepáno na dvéře. Divím se té návštěvě,
kdo to asi bude, a hle: ona! »Prosím, jste již
hotovi? Jdu vám odvésti vašeho svěřence.
Přisvědčil jsem a podíval se při tom na ky-
tičku protěže, ležící na mém stolku, a pak,
usmívaje se, pohledl na ni. »Dobrou noc,«
pravila ona a podala mi ruku, kterou jsem
vroucně políbil.
Nadešel máj. Háje a louky odívaly se ve
skvostný háv a ptáčkové v nich šveholili tak
něžně a mile, že porozuměl jsi, jak láskou
jim srdce překypuje. I řeka, jež městem tekla,
lahodně šuměla, šepotajíc okolním stromům
o všech písních lásky, které slyšela, prozra-
zujíc všechny vzdechy a nezatajujíc ani, co slz
lásky sklamané v sobě chová. »Prosím, pojďte
s námi,« pravil můj svěřenec, »chceme jíti se
13
article
sestrou navštíviti babičku.« Šel jsem. Bylo
krásné odpoledne. Ztrávili jsme je hovoříce
vzájemně s babičkou, při čemž často setkávaly
se oči mé s jejíma. Zabráni jsouce v hovor,
nepozorovali jsme ani, že se již tmí.
Než dobrá babička spěchala již, aby roz-
žehla světlo. »Nech toho, babičko, a pojď se
raději dívat z okna, je tak krásně.« Byl opravdu
půvabný večer a půvabnější proto, že jsa vedle
ní, mohl jsem se s ní dívat na dovádění hvězd.
»Hleďte,« pravila mi, »tam je krásná hvězdi-
čka a teď padá;« při tom chopila mne za ruku
a významně ji stiskla. Dosud cítím to jemné
stisknutí hebké její ručky.
Přiblížila se zima se svými milými večery.
Denně přicházela ke mně odvést si bratříčkaa
tu vždy hovořívali jsme spolu, laškovali, že
jsem již téměř počal věřiti v její ke mně ná-
klonnost. Ale vždyť jsi sobě dosud ani jedinké
maliny neutrhl z těch malounkých úst, po nichž
jsi toužíval! Ano políbení, pomyslil jsem si,
musí dovršiti mé vítězství.
Na vánoce odejel jsem se svým přítelem,
abych dle jeho přání ztrávil svátky v kruhu
jeho milých a drahých.
Byl zasvěcen v tajemství lásky mé a tak
povídávali jsme si večer vždy o ní. »Jen po-
čkej,« varoval mne, »však ona tě sklame, ne-
věř jí, přetváří se jen!« Pousmál jsem sea
neřekl ničeho. Druhého dne dostal jsem list od
svého svěřence, kdež její ručkou bylo připsáno:
»S bohem, odjíždím zejtra na delší dobu
k tetince!« Úsměv a veseli zmizely s mých
rtův. Škoda, když již tak blízko jsem byl svému