1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 187. ze dne
3
masthead
8. července 1904.
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Mluvené noviny. Ve článku o »politických
kavárnách« v Paříži vypravuje belgický jeden listo
podivném zakladateli novin, jenž zemřel s illusí, že
založil allianci rusko-francouzskou. Jmenoval se
Richard Peyramont a byl velký a dlouhý jako den
bez článku Jules Claretiea. Peyramont považoval za
ztracený každý den, kdy nemohl založit nějaký časo-
pis. A nejpodivnější bylo, že všechny svoje časopisy
založil bez jediného sou peněz. Jeden z jeho časo-
pisů »Poste« založen z úspor několika vrátných, jež
Peyramont osobně sebral. Avšak nejzajímavější jeho
podnik byly »Mluvené noviny«. Každý redaktor
mluvil svůj článek před shromážděnými předplatiteli.
Podivného toho listu však vyšlo jen jediné číslo, totiž
konáno toliko jediné představení a sice v malém di-
vadélku, nyní zmizelém, v ulici Scribe. Herec Saint
Germain vypravoval o schůzi parlamentu, jiný herec
deklamoval denně zprávy, hlasy časopisů, zprávy ze
společnosti atd. Jakýsi Jehan Soudan byl zvláště
angažován, aby mluvil o Mahdiovi. Peyramont totiž
soudil, že Soudan již svým jmenem je předurčen,
aby mluvil o Africe. Ale Soudan pokazil celé
noviny, předváděl abonentům mezi svou přednáškou
projekéní obrazy, ale způsobil nehorázný zmatek,
neboť když chtěl obecenstvu ukázat ženy Mahdiovy,
objevilo se na plátěném stinítku několik — velbloudů.
Tím byli abonenti, zejmena ženské, tak rozhořčeni.
že ihned předplatné vypověděli.
Peyramont
Jules Claretie
Scrib
Soudan
Paříž
Saint Germain
Afrika
5
article
= Podivné soudní líčení. Z Londýna se ozna-
muje: Za okolností nanejvýš podivných konáno
těchto dnů soudní líčení u soudu hrabství moldského
před soudcem sirem Horatiem Lloydem. Poněvadž se
líčení protahovalo a účastnici chtěli se ještě večerním
vlakem dostati do Chesteru, usneseno, aby se v líčení
pokračovalo ve vlaku. O páté hodině řízení skončeno,
soudce a právní zástupce odebrali se na nádraží, zde
najat vagon prvé třídy a v procesu pokračováno mezi
jízdou. Během prvé polovice jízdy promluvil právní
zástupce obhajovací řeč. Za stanicí Hope Junction,v
polovici trati, ujal se slova žalobce, ale prohlášení
rozsudku bylo odročeno. — K tomu připomíná jeden
ze zdejších listů, že jakkoli je tato historie podivna,
není ani novinkou. Podobné líčení konáno v zimě
r. 1898 ve Spojených státech. William Destrick, ma-
jitel firmy nedaleko Williamsonu, žaloval společnost
pennsylvanské dráhy o náhradu za neoprávněné za-
brání jeho pozemku. Avšak ve Williamsonu není tak
velké budovy, aby pojala všechny účastníky pro-
cesu. Po obhlídce na místě sešli se členové
soudu ve vlaku a zde byli vyslechnuti svěd-
kové; den se chýlil ke konci a poněvadž účast-
níci nejen si přáli, aby líčení bylo skončeno, ale
také ještě téhož večera chtěli býti doma, rozhodli se
soudcové, aby právní zástupcové pronesli svoje řeči
mezi jízdou do Chambersbury, kdež většina svědků
bydlela. — Velmi podivné bylo též odsouzení vraha
v chrámě methodistů v New Jersey. Předseda Gun-
more ohlásil s kazatelny rozsudek, jímž Samuel
Horatius
Destrick
Samuel
Londýn
Chester
spojený stát
Williamson
New Jersey
Guna
Hope Junction
6
article
Shinn pro zavraždění Tomáše Applegata odsouzen
k osmnáctileté nucené práci ve státním vězení. —
Místokancléř Shadwell pronesl kdysi rozsudek, kou-
paje se v Temži. Tehdejší vévoda z Newcastlu dal
káceti lesy v Clumberu měrou tak rozsáhlou, že jeho
dědic lord Lincoln byl nucen zakročiti proti němu
oudně. Sou dní prázdniny právě byly započaly, ale
poněvadž pustošení lesů nabývalo stále větších roz-
měrů, nesměl Lincoln otálet. Jeho právní zástupce
odebral se co nejrychleji do města a dal si ještěv
nocí napsat potřebné listiny. Druhého jitra za sví-
tání přibyl do Barn Elms, kde bydlel místokaneléř.
Applegata
Shadwell
Lincoln
Temže
Newcastle
Barn Elm
7
article
Když zvěděl, že kancléř šel se koupati do řeky, vzal
člun, vesloval za ním a několika rázy vesel byl mu
po boku. Právní zástupce mu přednesl, oč jde, místo-
kancléř podepsal zákaz dalšího kácení a pokračoval
pak ve své plavecké zábavě.
= Srážka vlaků u Théb. Přítel našeho listu píše
nám z Théb: Velké neštěstí stalo se tento úterek na
zdejší dráze. Nákladní vlak, sestávající ze čtrnácti
vagonů, setkal se 14 kilometrů od Théb s vlakem
pěti vagonů, náležejícím staviteli dráhy. Jelikož na
tomto místě jest velký sklon, nebylo prvému vlaku,
který viděl ve vzdálenosti druhý v plném chodu,
možno zastaviti se a následkem toho srazily se oba
plnou silou. Lokomotivy obou vlaků byly srážkou
z kolejí vyhozeny a několik vagonů se překotilo.
Strojník prvního a průvodčí druhého vlaku byli na
místě usmrceni. Mimo to byli dva lidé těžce a šest
lidí lehce raněno. Sotva že sem došla zpráva o ne-
štěstí, byl odeslán zvláštní vlak s lékaři na místo,
kde se stalo neštěstí. Usmrcení byli dovezeni sem a
ranění pak byli dovezeni do Athén. Z těchto mladý
syn francouzského podnikatele, jenž nalezal se při
srážce v otevřeném vagoně, byl nárazem vyhozen na
skalisko tak nešťastně, že mu musily býti odejmuty
obě nohy a bezpochyby ztratí i jednu ruku.
= Svedla porotu koketováním. Ze St. Louisu se
oznamuje: „Jest věru podivné, že porota není s to,
souditi ženu, a zvláště ženu sličnou s touže nestran-
ností, jako muže,“ stěžoval si onehdy soudce Taylor.
Taylor
Théby
Atény
St . Louis
8
article
„Jest politování hodno, že protivné koketování mezi
porotci a obžalovanou v zločinných případech má
moc v našem soudnictví, poraziti cíle spravedlnosti.“
Prohlášení toto následovalo nález poroty, jež dohodla
se, že dobrodružka Maude Williamsova není vinna
zločinem krádeže, jež jí byla přičítána. Prohlášení
soudce následovala sarkastická řeč „díků“, již pro-
nesl k porotě okresní návladní Bishop. „Páni porotci,“
pravil tento, „děkuji vám za váš výrok jménem všech
protizákonných a bezectných zločinců. Děkuji vám
za jasný a určitý vkus, který jste právě na jevo dali.
Přijměte dík za vysoký svůj smysl občanský, jaký
jste právě osvědčili, a který dovolil, že nechali jste
na svůj výrok působiti mrkání očí sličné ženy a
pohled na vyšívání její punčochy. Sloužíte ke cti
své třídě.“ Williamsova, jež patří do kněžek Venuši-
ných, byla žalována z krádeže 204 doll., které uzmula
A. Matherovi, jenž přijel sem navštíviti světovou vý-
stavu a jehož ona vlákala na sladkou hodinku do
jedné místnosti blíže 9. ulice a Marketstreetu; když
místnost tu opustil, pohřešil také své peníze.
= Šetrná účtárna. Z Říma se oznamuje: Zají-
mavá afféra zaměstnává právě italské časopisy. Jak
jsme již oznámili, přiřkla letos zdejší »Accademia
dei Lincei« první cenu 10.000 lir signoru Trombetti-
ovi, professoru na gymnasiu v Cuneu za jeho epo-
chální jazykozpytné dílo. Trombetti, jenž dosud beze
vší okázalosti věnoval se svým vědeckým studiím,
stal se v pravém toho slova smyslu přes noc slav-
ným a italský lid s nadšením čte dlouhě články ča-
sopisů, jež vypravují, že ještě nikdy nebylo smrtel-
níka, jenž ovládal tolik jazyků jako prostý pro-
fessor na gymnasiu v Cuneu. Italská vyučovací
Maud Williamsův
Bishop
Williamsův
A Mather
Trombetti
Venuš
Řím
Cuneo
Accademia dei Lincei
lira
9
article
správa jmenovala Trombettia professorem na univer-
sitě v Bologni. Avšak nyní vychází na jevo, že
ministerium vyučování zapomnělo na nejvyšší státní
účtárnu, jejíž úkolem jest, schvalovati všechna naří-
zení ministerstva. Ve případě Trombettiově nejvyšší
účtárna odepřela schválení a sice proto, že všechny
systemisované učitelské stolice university bolognské
jsou obsazeny. Prozatím není známo, jak tato zá-
vada bude odstraněna, soudí se však, že některý
z bolognských professorů — ovšem se svým svole-
ním — bude ministeriem vyučování povolán na
jinou vysokou školu.
Zemřelí v Praze.
Dne 3. července 1904: Nelibová Anna, man-
želka podúřadníka, 50 roků, 1733—II. Morda Josef,
assekur. úřadník, 56 roků, 1612—II. Součkova Rů-
žena, dcera malíře písma, 41/2 měs., 283—VII. Zvolský
Václav, dělník, 74 roky, 1494—II. Ticháček Vavřinec,
pensista, 84 roky, 1747—II. — Ve všeobecné
nemocnici: Černý Josef, sklepník, 39 roků. Ham-
mer Antonín, žnec, 51 rok. Jirkovská Alžběta, vdova
po dělníku, 67 roků. Krejčová Marie, vdova po děl-
níku, 62 roky. Tuček Josef, truhlář, 27 roků. Záruba
Otto, zámečník, 30 roků. — V josefovské ne-
mocnici: Zachata Jan, kamenník, 39 roků.
Trombettius
Josef
Součkův
Václav
Antonín
Alžběta
Krejčová
Marie
Tuček
truhlář
Záruba
Bologna
Praha
Ham
Ticháček Vavřinec
Černá Josef
Zachata Jan
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
226. hra v předpl.
V pátek 8. července.
(2. čtvrtka.)
Lazebník sevillský.
Komická zpěvohra o 2 dějstvích. Složil Gioacchino
Rossini. S textem od Cesara Sterbina. Přeložil V. J.
Novotný. Dirigent Moric Anger.
Režisér Adolf Krössing.
Po prvním dějství přestávka.
Konec před půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Král
Rossini
Sterbin
V J Novotná
Anger
Krössing
Praha
národní divadlo . 226
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praly.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praly.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V pátek 8. července.
Velká výpravná hra. — Novinka.
Po 18.: Na pomoc Rusůnn.
Velká výpravná lidová hra se zpěvy a tanci o 5 jed-
náních. Napsali Fořt a Hraška. Hudba od E. Starého,
Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý. Baletní vložky
tančí pí. Stará a p. Čermák. Evoluce s damským
sborem nastudovala pí. Janovská.
blíže Palackého
mostu).
V pátek 8. července.
Začátek o 7. hod.
Novinka: Bludná Hollanďanka.
Komická operetta o 3 jednáních. Napsali B. Buch-
binder a J. Wattke. Hudbu složil J. Weinberger.
Přeložil a scenoval Josef Kubík.
Fořt
Hraška
Starý
E Stará
Stará
Janovská
Palacký
B Buch
J Wattke
J Weinberger
Kubík
lidový divadlo
bludný Hollanďanka
12
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnaradco
Pištěkovo lidové divadlo vnaradco
na Král.
Začátek o 7. hod.
V pátek 8. července.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po druhé: Dobrá ček-
Fraška o 4 dějstvích. Napsali P. M. Malloch a
David.
— 552 —
Král
Fraško
M Malloch
David
Pištěkův lidový divadlo
14
article
Ruka komandantova se chvěla.
I děl hlasem temným, se zlostí stěží potlačovanou:
»Toť Rominěvna.«
Přednosta kabinetu ministerského opakoval s úžasem
zřejmým:
»Fedora Rominěvna? Ona jest zapletena v tuto
afféru?«
»Ano a ne! Vysvětlím vám okolnosti, za jakýchž
zapředl jsem já styky s ní! Vy ji tedy znáte též ?«
»Neznám jí osobně — ale vím, že díky službám
její, ministerstvo vnitra poskytlo nám po několikráte již
velmi cenné informace.«
Komandant Tardin vyprávěl potom, jak neobvyklým
způsobem poznal tuto ženu a sdělil rovněž podrobné in-
formace, jež o ní obdržel od pana de Revel.
Dodal pak na konee
»Měl jsem pravdu, když jsem jí nedůvěřoval! Nebot
o tom nemůže býti pochyby, že Eugenie Ponchuova vstou-
pila do služeb našich jen, aby nás špehovala a aby in-
formacemi našimi sloužila nepřátelům našim. Nyní ale
hlavní a nejtrapnější věcí pro mne z celé té afféry jest,
zvěděti, jak a kým byla attaché vyslaneckému podána
zpráva, týkající se Rochemonda... Poskytla jí vyslane-
ctvu německému Fedora?... V případě tom pak obdr-
žela zprávu tu — jak jinak nežli že od našinců?«
Čelo komandanta Tardina zachmuřilo se tu poznovu.
Po malé přestávce ujal se důstojník znovu slova:
»Jest možno též, že Rochemond, aniž sám to tušil,
byl bedlivě stopován se strany nepřítele a v tomto pří-
padě bylo by to ovšem vyslanectvo samo, jež podalo
zprávu Fedoře a jež ji k nám vyslalo, aby nás pomátlo
a uvedlo na nepravou etopu !«
Fedora Rominěvna
jít Revel
Eugenius Ponchuův
Tardin
15
article
tvým a že jsi vskutku Jacquesem milována opravdověa
co nejněžněji ...«
Překonán byv láskyplnými domluvami obou bytostí
těchto, jež tolik o ni péče jevily, odpor Lauřin rozplynul
se v nivec.
Blažena jsouc v pravdě a cítíc, jak přese vše srdce
její dme se hrdě, že stane se ženou toho, jejž zbožňo-
vala, dívka odpověděla oběma osobám drahým, jichž
celou lásku neskonalou vůči sobě dobře znala.
»Matičko drahá, dobrý strýčku můj, přála bych si
tolik, abychom byli všichni tolik šťastni, všichni... Nuže,
zejtra ... řeknu : ano ! . . .«
Jacques
Lauřin
Blažena
16
article
Zaprodání nepřítel.