1
masthead
V Praze, v patek une 8. července.
Praha
2
masthead
K číslu 187.
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Ústup — nebo manévr?
Z Petrohradu, 8. července, Generálu Miš-
čenkovi podařilo se vzíti Japoncům celý jejich
trén s konservami, zásobami rýže a 50 dobyt-
čaty. Na východní frontě zdá se, že Kuroki
pomalu ustupuje. Nelze vystihnouti pří-
činu ústupu toho, poněvadž to může býti
pouhý manévr na oklamání ne-
přítele.
Japonci vyčerpáni?
Z Petrohradu, 8. července. »Novému
Vremeni« sdělují z Liaojanu, že armáda
Kurokiova patrně záleží většinou z reservistů.
Již několikráte nalezeny byly mosazné kule
zbraně starého systému, kterými japonská re-
serva je vyzbrojena. Zdá se tedy, že japonské
síly jsou vyčerpány (P)
Japonci přistáli u Port Arturu.
Z Londýna, 8. července. Z Čifu přes Řím
oznamují, že 5000 Japonců s oblé-
hacími děly 5. t. m. 20 mil o
PortArturu přistálo pod ochra-
nou loďstva.
Nová námořní bitva.
—ch. Z Petrohradu, 8. července. Telegra-
ficky se z Liaojanu oznamuje: »Kolují pověsti,
že u Port Arturu došlo k nove
velké bitvě. Admirál Togo velel tentokráte
21 válečným lodím. Přes toto množstv
dopadla prý pro Rusy příznivě.
Podmořské čluny.
—ch. Z Nového Yorku, 8. července. Jak
se sděluje, objednali Rusové celou flotilu pod-
mořských čili ponorných člunů typu »Lace«
Pět bude již v říjnu dopraveno do východn
Katastrofa japonského křižáku.
Z Londýna, 7. července. (C.-B.) Japonské
vyslanectví obdrželo z Tokia depeši s dnešnín
datem tohoto znění: Admirál Togo oznamuje
Když křižák „Kaimon“ dne 5. če
vence za husté mlhy opustil za ji
Asie.
Miš
Japonec
Artur
PortArtura
Rus
Petrohrad
Londýn
Řím
Liaojan
Togo
Nový York
Tokio
Port
5
article
stým záměrem zátoku talienvan-
skou, vjel naruskou minu a potopi
se. Tři důstojníci, mezi nimi kapi-
tán Takahaši, 19 poddůstojníků a ná-
mořníci zahynuli. Ostatní muž-
stvo bylo zachráněno.
Takahaši
6
article
Ostrá srážka.
Ostrá srážka.
—ch. Z Liaojanu, 8. července. Jedno od-
dělení východní armády přepadlo japonské le-
žení a podniklo přímo útok bajo-
netem. Druhý podobný útok byl prozrazen
předčasným křikem »hurá«, čímž Japonci upo-
zorněni byvše, zahájili do Rusů rych lo-
palbu, následkem čehož ztratili Rusové 20
důstojníků a 20 mužů.
Zpráva generála Kuropatkina
o srážkách předních stráží.
Z Petrohradu, 7. července. (C.-B.) Úřadn
zpráva. Generál Kuropatkin telegrafuje cí-
saři Mikulášovi ze dne 5. t. m.: Dne 4. čer-
vence svedena v okolí Vafangu, 14 kilometrů
jihovýchodně od Sjunečenu a v sousední vesnici
Kotajze bitka mezi hlídkami, po které ja-
ponské hlídky nazpět ustoupily.
Ztráta našich hlídek obnáší jenom 2 koně, kteří
byli poraněni. V bitce nedaleko Sjaobentunu na
výšinách haloanských, 10 kilometrů na jihu od
Sjadianie, doznala ruská hlídka ve srážce
s přední hlídkou japonskou ztráty 2 mrtvýcha
2 raněných kozáků. 9 koní stalo se ke službě ne-
schopnými. Obhlídkami směrem na jih bylo
zjištěno, že se uvsi Janšufanu, 7 kilo-
metrů jihovýchodně od Čajanie na-
lezá přední voj japonský, čítajíci
asi tisíc mužů pěchoty, škadronu
jízdy a 4 děla, dále pak v Djamance v údolí
řeky Činstonu že stojí 1 prapor pěchoty
se škadronou jízdy a 12 děly. Za
tímto předním vojem táboří v Uan-
fuzanu značné síly japonské. Dle
výpovědí Číňanů přistálo toto vojsko
u Dačjuancha, 60 kilometrů jihozápadně
od Takušanu. Dne 4. pronikla kozácká hlídka
s jízdnými střelci až k Alomiace, v údolí levého
přítoku řeky Činstonu, 9 kilom. severovýchodně
od Jamulince a zpozorovala značnou sílu
nepřátelského vojska. Ve srážce s ja-
ponskou přední hlídkou byl jeden kozák poraněn.
Japonec
Rus
Kuropatkin
Mikuláš
Číňan
Petrohrad
Vafang
Uany
Dačjuanch
Jamulince
Liaojan
7
article
SIY
SIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
Dne 4. zahnaly dvě ruské setniny
s jednou sotní kozáků na severní silnici,
vedoucí ku průsmyku Ujdalinskému, oddíl japon-
ského předního voje. Při tom byl jeden kozák
poraněn. 3 kozáci se pohřešují.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Mladí irredentisté.
Z Vídně, 8. července. Z Terstu sem
oznamují: Tři žáci vyšší státní reálky jsou vy-
loučeni ze všech státních škol
rakouských pro projevy irredentistické,
které učinili ve škole.
K rozpravě o civilní listě v Uhrách.
Z Pešti, 8. července. Čeká se, že dnes
zahájena bude v poslanecké sněmovně roz-
prava o civilní listě. První promluví
k předloze té ministerský předseda hr. Štěpán
Tisza sám. Vládní strana ve své poradě,
včera večer konané, dala jmenované osnově
souhlas. Všechny strany opposi-
ční povolaly své členy telegrafi-
cky z venkova do hlavního města
s výzvou, aby přišli počtem co nejhojnějšíma
dali se zapsat jako řečníci. — Strana liberálů
měla včera poradu, na které po referátech po-
slanců Kannmexera, Szentivanyiaa
Molecze přijat byl návrh t. zv. menších
ressortů a v souvislosti s tím se nalezající
návrh na zvýšení civilní listy císařovy.
Ze záhřebské kadetky.
Z Vídně, 8. července. Jedna zdejší korre-
spondence, která také nadula případ na mezi-
národní kuchyňské výstavě plzeňské na velikou
událost, sděluje ze Záhřeba: »Na kadetce zá-
hřebské chorvatští chovanci pro stálé národní
pronásledování učiteli i svými soudruhy učinili
oznámení, že z ústavu vystupují. Pří-
čina je tato: Na 9. t. m. ohlášena byla slav-
nost, ke které cvičili chovanci maďarskou
národní hymnu. Chorvatští žáci zdráhali
se ji zpívati. Pro tvrdošijnou neposlušnost byli
zavřeni a nedostali večeře. Aby vy-
hnuli se vyloučení, všichni dobrovoln
vystoupili. Zpráva způsobila v Záhřebě
velké rozechvění. Všechny listy opposiční vybí-
Štěpán Tisza
Szentivanyiaa Molecz
Vídeň
Terst
Uhry
Pešť
Záhřeb
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V háji živoucích stromů.
Z cyklu: „Malé bájky pro velké děti“
Napsal F. P. V.
Z zeleném sadě stromů bylo různých: vel
kých, malých, rozložitých, tenkých, více nebo
méně užitečných. Různě také sobě vedly, v sou-
sedství a srovnávaly různě, každý dle své po-
vahy. Jako s lidmi, tak bylo s nimi; neboť měly
i cit i řeč svou, jíž se domlouvaly nebo hašteřily.
Každý znal své přednosti, ač chybičky sám
na sobě neviděl; ale za to u těch druhých všecko
naopak: tam přednosti přehlížel a chyby zve-
ličoval. Za sebe též každý cítil svoje boly i své
touhy, trpce snášel příkoří od jiných.
Bylyť stromy jako lidé různých povah, jak
už ve světě bývá.
I stalo se kdysi, když slunce svítilo a hřálo,
že menší stromy, níže při zemi, naříkaly na
dub, že jim svojí rozpínavostí příliš zaclánía
oni že se ani zahřáti nemohou.
„Všecko by sám pro sebe chtěl!“ pravila
osyka na celém těle se třesouc: „Teplo shltáš
sám, ve výšce se roztahuješ líně!“
„Ba, že tak!“ ochotně bříza svědčila. „Ty-
ran! A nejen že na hoře se sluní, on i dole
kořeny své v půdě široko rozkládá a všecku
vláhu v sobě zabírá.-
Dub se na ně útrpně a zpupně podívala
odpověděl pyšně:
„To je moje přednost, jsemť já urozený
chlapík, velký pán! Mně jest dáno panovati vám
P V
Dub
11
article
a trpím-li vás vedle sebe, za tu milost máte mi
býti vděčni!“
Repot nad tou smělou řečí- polohlasem, šu-
mem rozlehl se v háji.
„Nevídáno — hleďte, velký pán!“
Ale přímo dubu do očí se postavit, neměl
žádný odvahy. Teprve lípa potřásla hlavou ve
spravedlivém hněvu, aby hrdopíška schladila:
„Jakobychom neznaly toho panství dutého
a nadutého! Tvůj kmen je vyhlodán, spráchni-
vělý celý a leda za doupě liškám a všeliké škodné
se hodí.“
„Totě smělost!“ dub se durdil. „Kdyby
ty mi za to stála, lípo, však bych ztrestal tvoji
prostořekost. Jsemť já větší tebe i vás všech!
Zdáš se větším, pravda,“ lípa odvětila,
„ale přijde jednou bouře, které neodolá tvoje
kůra, slupka pouhá. Do největších nejvíce se
pere.
„Pravda jest to — pravdu mluví lípa!
znělo v háji sborem.
„To jest vzpoura proti mému majestátu
vzpoura trpaslíčí! Ale ona neposkvrní cti mého
vznešeného rodu!“ zaburácel dub.
Však bříza bělokorá, čistá jako panenka
jizlivě se usmála a děla na to:
„Urozený a vznešený pane, nechtěl byst
nás, ubohé poddané, poučiti, v čem ta urozenost
vězí? Kde jsou, prosím, plody vaše — —?“
Celý háj se rozesmál tou řečí.
„Zaludy!“ vykřikl kdosi.
„Znamenité pro vepřové, ušlechtilé plémě!“
vypískl jiný.
„Duběnky na barvu!“ dub sám se zahonosil
když utichl sbor v smíchu.
Repot
Zaluda
12
article
„Tou barvou světu zalepuješ oči. Ale ani
ta není tvá vlastní; nepatrný hmyz tu plodnější
je tebe. Cizí zásluhou se honosíš!“ borovice ho-
vořila.
„Či snad ráčíš květem vonným opájet své
okolí jako já? Zda v tom se tvoje urozenost
jeví?“ lípa tázala se.
„Nebo lékem jest tvá míza jako moje?“
bříza znovu ujala se slova. „Hle, mne děvy i pro
krásu hledají a potřebují!“
Než však dub se k odpovědi dostal, štíhlý
a vysoký topol, jenž na břehu řeky se týčil,
předešel jej, takto vece:
„Nejvyšší jsem já tu mezi vámi, o tom ne-
může býti sporu; větve mé až do oblak se nesou,
až k samému nebi dosahují. Veliký jest mezi
vámi dub, on jest pán, ale vládnout vám jen mně
náleží. Dube, nedej se, já na tebe dopustiti
nedám. My dva přerostli tu havět!“
„Slova, nabubřelá slova!“ hučel sbor.
„Já pevné dřevo na stavbu i na užitečné
nářadí dávám!“ vzpomněl si dub topolem po-
vzbuzený.
„Já také dřevo velmi užitečné poskytuji!“
odvětila borovice na to.
„Však také já — a já — a všichni tady!“
různé hlasy v jedno mísily se.
„Já kromě toho pryskyřici vonnou dávám!“
henosila se borovice.
„Krásné práce z mého dřeva zdobí kostely,“
lípa hlásila se také. „Na měm vonném květu
včely med sbírají, tím medem léčím choré,
uzdravuji lidi, život vracím mnohým!“
„V našich korunách zpěvní ptáci sídlí!“
Tak hájili se jiní a každý ještě nové a nové
Dube