Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 321. ze dne 21. listopadu 1905.

Různé zprávy Tragédie zoufalé lásky.

S podivnou předehrou odehrála se těchto dnů hrozná truchlohra ve vesnici Aspropyrgu u Eleusiny v Řecku. Ve mnohých tamních vesnicích panují po- divné zvyky a obyčeje, jejichž sůvod jest neznámý. Milovník, kterého dívka odmítla, nebo který se ne- zamlouvá rodičům jejím, nepotřebuje unésti dívku. jak se stává, nebo přinutiti ji proti vůli k sňatku. nýbrž dostačí mu uraziti její rodinu pranevinným způsobem. Toho dosáhne, když při některé slavnosti nebo v přítomnosti více lidí strhne vesnické dívce šátek. zlatem nebo stříbrem vyšitý, s hlavy a uteče s ním. To platí u Řeků za potupnou urážku celé rodiny, již možno smýti toliko krví nebo sňatkem. Svatbě dá- vají obyčeje přednost, neboť obyvatelé vyciťují, že jednání to nemá vlastně za cíl urážku, nýbrž přinu- cení k dosažení touženého cíle. Nezřídka stává se to i ve srozumění obou milenců, nebo i rodičů jedné strany, by odstranili nějaké formální překážky a vy- hověli do jisté míry veřejnému mínění. Mladý rolník Karambelas v Aspropyrgu očekával od obyčeje popsaného spásu. Zamilovav se vášnivě do spanilé, bohaté dcery statkáře Tsinga Xanthy,o kterou se ucházelo mnoho jiných nápadníků, prosil loubý čas marně o její přízeň. Ani dívka, ani její rodiče nechtěli o něm věděti. Tím se však mladý muž nedal odstrašiti a čím více nalézal odporu, tím buj- něji rostla jeho láska k hrdé Xanthě. Ve své zoufa losti doufal, že dosáhne cíle pomocí vylíčeného zvyku a když před několika dny rodina Tsingova slavila s přáteli na statku přátelský večírek, vloudil se tam i Karambelas a strhnuv své milence zlatem vyšitý šátek s hlavy, utekl do vesnice.

Tam jej ukazoval všem obyvatelům a nelenil ukázati jej i v sousedních vesnicích a plesal, že do- sáhl cíle, že totiž nyní Tsinga přinutí svou dceru k sňatku. Než i v tom se přepočítal. Starý Tsinga nedbal starých zvyků a obyčejů a rozhodl se raději nésti domnělou hanbu, než provdati dceru za ne- náviděného ženicha. Tím učinil mladíka tak šíleným, že se Karambelas zapřísahl zavražditi milenku, ne- stane-li se dobrovolně jeho ženou a pomstíti se zá- roveň jejímu otci. K účelu tomu odebral se minulého pondělí ozbro- jen vojenskou puškou do Tsingova statku. Neštěstí to- mu chtělo, že zastihl dívku v zahradě. Spatřivši ho s puškou, počala dívka volati o pomoc, neboť se- znala, že příchozí nemá dobrých úmyslů... Toho šílenec nedbal a počal divku chlácholiti, by se upo- kojila, že s ní chce promluviti. Dívka však tím zou- faleji křičela a pokušela se o útěk. V té chvíli však mladík namířil pušku a dvěma ranami prostřelil jí srdce tak, že klesla mrtva na zem. Za nedlouho na to přiběhla starší sestra dívčina a spatřivši Xantu ležeti v krvi, volala o pomoc. Úto- čník nerozmýšlel se dlouho a střelil i příchozí děvče do prsou a rovněž ji skolil. Prolitá krev podráždila ještě vyšší měrou vraha a zuřivé zraky hledaly novou oběť, která mu sama padla do rukou. Střelné rány a křik přivábily starého Tsinga z domu a aniž ubo- žák věděl, co se stalo, chvátal se svým malým syn- kem k místu tragického skonu svých dcer. Neučinil však mnoho kroků a šilenec jej postřelil i jeho syna.

To vše netrvalo ani plné dvě minuty. Karam- nelas, nasytiv se krví, opustil pak zahradu a nalezl na cestě jednoho osla, na něhož chystal se vsed- nouti a ujeti do hor. Zvíře se však nechtělo hnouti z místa. Rozzuřený muž tloukl jej puškou, ale ne- nohl ho přinutiti k běhu. Mezitím přiběhlo několik vesničanů a vojáků do statku a zvěděvše, co se stalo, spěchali by vraha dohonili. Tu teprve pachatel, když je spatřil, vzpamatoval se a utíkal jako zběsilý, aby se spasil; než nedoběhl daleko. Vojáci ho neproná- sledovali, nýbrž stříleli po něm a vrah, zasažen deseti kulemi, klesl konečně mrtev k zemi. = Vražda v Tenderloinu. Právé dnes tomu týden, kdy byla ve svém pokojíku v domě č. 162 ve Fila- delfii mladá ženština surovým způsobem zavražděna. Nebohá byla nalezena s rozbitou lebkou v kaluži krve a vedle mrtvoly našla policie kus těžké železné tyče. Policie jest přesvědčena, že vrahem jest jeden z ni- čemů, kteří se nechají od podobných nešťastných stvoření, jakou byla zavražděná, živiti. Čtyři pode- zřelé osoby, tři ženy a jeden muž, kteří zavraždě- nou delší dobu znali, byli zatčeni a nalézají se ve vazbě na polic. stanici, avšak naděje policie, že za- tčení se přiznají, kdo byl „milencem“ oběti, se dosud nesplnila; všichni čtyři mlčí jako ryby. Zavražděná byla v Tenderloinu známa pode jménem Gussie Lei- cherová, avšak ve skutečnosti prý se jmenovala Marie

Braunová. Byla židovka, 23 roky stará a poprvé objevila se v Tenderloinu před rokem, když policie „vyklizela“ východní čásť města. Vrah byl viděn, když od své oběti prchal. As po 4. hodině zaslechla domovnice Marie Giroudová z bytu dívky hluk. Sly- šela, jak tělo spadlo na podlahu a když vyšla domov- nice na chodbu, spatřila asi 28letého, slušně ošace- ného muže prchati z chodby. Neznámý do domov- nice prudce vstrčil, načež seběhi se schodů a na ulici zmizel. Paní Giraudová vstoupila do pokojíku Leich- rovy, kde se jí naskytlo hrozné divadlo. Uprostřed světnice ležela dívka bezvládně na podlaze a z velké rány nad pravým spánkem prýštila krev. V pokojíku bylo vše přeházené a nasvědčovalo tomu, že se dívka vrahovi zoufale bránila. Domovnice spěchala na ulici a podala zprávu policistovi, který povolal na místo ambulanci z hospitálu, ale dostavivší se lékař nemohl nic jiného, nežli konstatovati, že jest divka mrtva. Záhy po nalezení mrtvoly dostavil se na místo kapitán Dooly s několika detektivy a bě- hem prohlídky světnice přišla tam jakási dívka, která udala, že se jmenuje Lottie Williamsová a pravila:

„Slyšela jsem, že jest Gussie vážně poraněna“. Když pak jí bylo sděleno, že jest Gussie mrtva, tu se Lottie zdráhala dále mluviti, načež ji policie zatkla v pevné naději, že dívka bude s to dáti o vrahovi nějakou bližší zprávu. Sotva že byla Williamsová na polic. stanici odvedena, objevil se na místě jakýs muž, který udal, že se jmenuje Isidor Leicher, že jest 28 roků stár. Když i on se tázal po zranění děvčete, byl rov- něž zatčen. Konečně byla zatčena též 36letá ženština, která se jmenuje Marie Antoniette. Policie pátrá po jakémsi Harry Duboisovi, který prý se zemřelou spo- lečně žil. = Listonoš zabit. Osudné a zároveň i zvláštní neštěstí přihodilo se v jihozápadním konci Mailské ulice v Novém Yorku. Jakýs listonoš přišel při tom o život, kdežto dvě dívky byly tak těžce poraněny. že musily býti dopraveny do hospitalu. O život

Král. české zem. divadlo v Praze.

přišel listonoš Jakub Schweitzer, poraněny jsou 14letá Gusie Schepzova a 27letá Marie Comonová. Neštěstí přihodilo se v době, kdy nejvíce lidí pře- chází z Broklyna do Manhattanu a opačně. Vůz pouliční dráhy, řízený strojvůdcem Wagnerem, jel rychlým tempem směrem jižním, kdežto expresní vůz pod dohlídkou vozky Johna Flannella jel rovněž rychle k východu. Řidič motoru volal na vozkn, aby zastavil, avšak Flannell buď to přeslechl anebo ne- mohl již zastaviti. Následovala srážka, vůz byl od- hozen na vysokou elektrickou svítilnu, která se sřl- tila a padla na listonoše Schweitzera, jenž právě vystoupil z omnibusu, aby zahájil služební obchůzku. Hlava nebožáka byla rozdrcena jako skořepina vejce, tak že smrt okamžitě následovala. Současně byly jmenované již dívky poraněny. Nehoda měla v zá- pěti sběh lidí, kteří se tísníli kolem mrtvoly nebo- hého listonoše, následkem čehož byla jízda vozů na pouliční dráze úplně zastavena. Pořádek byl zjednán opětně až když se na místo dostavily zálohy z po- licejní stanice.

Národní divadlo.

47. hra v předpl. (3. čtvrtka.) Pohádka o Honzovi. Baletní pantomima o pěti obrazech. Napsal Fr. Hejda. Hudbu složil Oskar Nedbal. Dirigent Frant. Picka. Režisér Josef Šmaha. Po druhém a třetím obraze delší přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 1/210. hod.

V úterý 21. listopadu. Odpoledne.

Ve středu 22. listopadu. Jiříkovo vidění. Večer: Lucerna.

Svandovo divadlo na Smichově. V úterý 21. listopadu Začátek o 7. hod. 18. hra v předplacení (úterní). Svatební noc. (Nuit de Noces.) Fraška o 3 odděl. Napsal A. Barré, přel. a scénoval režisér K. Lier. Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově. 25342

Pištěkovo lidové divadlo vinehracoh. na Král. V úterý 21. listopadu. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Zázračný talisman. 2533t Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Dle Nestrov napsal O. Faster. Hudbu složil O. Faster. — Zejtra při malých cenách. — Láska jest hříchem mým. Potom: Jen mimochodem. Na to: Maroušek.

minulém podzimu,« řekla, lekajíc se určitějších slov. »A já vím, že jsi učinil pouze —« »Co jsem měl,« dokončil velmi smutně, ale také velmi přísně. »Ano,« přisvědčovala, držíc jeho ruku. »Myslím, že — lynchování — (zašeptala skoro to slovo), je je- diným východem. Ale když musili zemříti, protože kradli koně, zdá se to býti drzé, když tento vrah —« »Kdo to může dokázati?« tázal se Virgiňan. »Ale což to nevíš ?« »Já vím mnohé věci uvnitř ve svém srdci, ale to není důkazem. Bylo tu pouze tělo a otisky podkov — a čeho se lidé dohadují.« »Nebyl ani zatčen!« řekla dívka. »Ne. Pomáhal volit šerifa v onom okresu.« Molly se odvážila krok přes hranice milencova umlčování. »Viděla jsem« — váhala — »právě teď jsem vi- děla, co jsi učinil.« Opáčil svou lichotivou ironií: »Ty mne hrozitánsky zastrašíš, když budeš stále vše viděti.« »Měl jsi pro něho připravenou pistol.« »Ba, myslím, že ano. Bylo to náramně zbytečné.« A Virgiňan vyňal opět pistol a vrtěl nad ní hlavou, jako někdo, kdo byl přistižen při chybě.« Zadívala se na něho a věděla, že musí opět vykro- čiti z hranic jeho zamlčování. Láskou a tím, že se mu oddala vyměnili si svá místa. On již teď nebyl jako z svého dlouhého dvoření jejím poloposlušným, polovzpur- ným zbožňovatelem. Ona již nebyla jeho poloshovívavou, polopohrdavou velitelkou. Vznešenější její rod a vzdělání, jež bývaly kdysi zbraní, jež jej udržely v povzdáli, neb ji vyvedly vítěznou z jejich potyček, ustoupily před úto-

Město leželo dvanáct rovných mil před milencem a jeho nejdražší, když dostoupili na vrchol posledního dlouhého chlumu. Pod nimi leželo vše jako na mapě: ani zvěř ani člověk nebyli znatelni, jen žilkovaný, zbarvený okraj krajiny, kopce i roviny jasně spořádány, zářily roz- sáhlé a nehybné ve slunci. Otevřela se před zraky mi- lenců, když dojeli na prudký okraj horské pláně, po níž jeli od rána tak, že jeden kůň nepředstihl ani o hlavu druhého. Když spatřil Virgiňan konec jejich cesty, podíval se na svou dívku vedle sebe, oči jeho se naplnily jasem že- nicha a mohl cítiti zlatý prsten, visící na jeho prsou, který zejtra vtiskne opatrně na její prst. Stáhl jí ruka- vičku s levé ruky a sehnuv se, políbil drahokam v onom druhém prstenu, který jí dal. Nachový žár opálu jakoby se mísil s oním v jeho srdci a jeho paže ji pozvedla na okamžik ze sedla, jak ji k sobě přivinul. Ale v jejím srdci byla láska k němu kalena onou chladnou bolestí osamělosti, jež se na ni plížila jako pří- boj, jak onen den nadcházel. Nikdo z její lidí nebude ji -Vizgiňan.

XXXV. S promyšlenou zlomyslností.